The joke is on us 2/2

14. října 2018 v 15:00 | Janule |  The joke is on us
autor: HollyWoodFix






Fáze 2 - Červenec


Rozhodli se, že je stále ještě brzy o tom říct jejich otcům, ale chtěli si s nimi trochu pohrát, aby měli o čem mluvit. Mysleli si, že bude nejlepší, když jim začnou dávat trochu víc nápověd, takže by jejich otcové mohli spekulovat o tom, co se děje, a začít být trochu paranoidní, ale nic, co by to doopravdy potvrdilo. A když na to přijdou, povede je to hned do fáze tři.
Byl to týden, co na to jejich matky přišly, a dodržely slib nic neříct svým manželům. Museli se začít chovat jako pár, když byli sami jen s nimi, další detail, o kterém moc nepřemýšleli. Nebylo to tak špatné. Nebylo to tak, že by jejich matky chtěly, aby si to před nimi rozdali. Drželi se vždy za ruce, a když se všichni čtyři dívali na film, kluci se vedle sebe tulili, ale k ničemu jinému nedošlo než k té puse před týdnem.
Ale teď byl čas začít házet nápovědy jejich otcům.


"Je pátek večer, Bille, máš něco v plánu?" zeptal se Gordon svého syna u večeře.
"Nic moc. Myslím si, že budu spát u Tommyho," pokrčil Bill rameny.
"Tommyho?" Zeptal se Gordon a podíval se na Billa s otazníky v očích.
"Oh… myslel jsem Toma." Bill se donutil, aby se začervenal, něco, na čem pracoval, aby mohl více prodat svou lež. Vyhýbal se otcovu pohledu.
"Jak bylo dneska v práci, zlato?" Zeptala se ho matka, která se snažila změnit téma.
"Bylo to v pohodě. Stejné jako vždy," odpověděl Gordon a vrátil pozornost ke své polévce. Bill se podíval na Simone a pohledem jí poděkoval.


Uběhly další dva týdny a Bill s Tomem si stále hráli s Gordonem a Jorgem a dávali jim malé nápovědy. Bill někdy omylem Tomovi říkal Tommy, ale byly tam i ostatní věci, aby je mohli otcové začít podezírat, ale ne dost, aby něco potvrdily. Někdy zašli málem tak daleko, že je přichytili.
Všichni se sešli společně na sobotním grilování u Kaulitzů, a zatímco Jorg a Gordon se hádali o tomhle nebo o tamtom, Bill a Tom si našli příležitost, aby se vykradli do Tomova pokoje. Pokaždé, když se konalo grilování, Gordon a Jorg trvali na tom, že musí hrát fotbal Trumperovi vs Kaulitzovi, takže potom, kdy se vypařili, byla jen otázka času, než se je jejich otcové vydají hledat, aby mohli začít hru.
Ujistili se, že zamkli Tomovy dveře, a udělali to tak, že to vypadalo, jako by mezi nimi k něčemu došlo. Bill si rozcuchal vlasy, kousali si do rtů, aby jim dali červený nateklý vzhled, a zadržovali dech. Takže když se Gordon a Jorg přišli zeptat, co dělají, odpověděli, že nic a odemkli dveře, aby jejich otcové mohli vidět rozcuchaný vzhled.


"Nevšiml sis něčeho zvláštního? Neděje se s klukama něco?" zeptal se Gordon Jorga, když si šli jeden den po golfu sednout na jídlo.
"Jo, všiml jsem si něčeho zvláštního. Máš nějaký nápad, co by se mohlo dít?"
"Mám nějaké nápady… bože, jen doufám, že jsou špatné."
"Co myslíš?"
Gordon si povzdechl a protřel si oči. Nikdy si nedělal starost o Billa, s čím by mohl přijít, jen si nebyl jistý, že je připravený.
"Nevšiml sis, že by se kluci nějak víc sbližovali?" začal Gordon, a díval se na své kafe, nechtěl se podívat do očí druhému muži. "Možná trochu víc?"
"Nemyslíš si, že jsou… ty víš… že ne?"
"Nechci si to myslet," povzdechl si Jorg. "Ale všechno, co vím, je to, že už je to několik měsíců od Tomova posledního rande…"
"Billova taky…"



Oba muži zůstali na chvíli potichu, nevěděli, co mají říct.
"Nezeptáme se jich?" navrhl Jorg, aby prolomil ticho.
"Chceš s nimi vést tuhle konverzaci, když si nejsme jistí?"
"To je dobrá pointa."
"Možná bychom měli něco udělat, ještě nevím co, ale měli bychom se ujistit předtím, než je budeme konfrontovat."
"Dobře. Později se musíme dohodnout na detailech. Natálie na mě už doma čeká."
"Dobrá, promluvíme si o tom později." Oba muži zaplatili polovinu útraty, nasedli do svých aut a odjeli. Celý večer měli o čem přemýšlet. Jak se vyrovnají s něčím takovým, jestli je to pravda? Oba si přáli, aby byli jen paranoidní a nic z toho se nedělo.


***


"Tome, Tome, Tome, Tome! Nikdy neuhádneš, co jsem právě slyšel," Bill radostí skákal nahoru a dolů. Tom byl docela překvapený přítomností druhého kluka a tím, že ho vidí. Právě skončil svůj fotbalový trénink a byl přepaden černovlasým klukem na cestě ke svému autu. Nemohl si pomoct, ale smál se nad potěšením chlapce a uvědomil si, že je více než rád, že ho vidí. Rychle Billa objal, něco, co začali dělat minulý měsíc, a ani jednomu z nich už to nepřišlo divné.
"Taky tě rád vidím."
"Ano, ano… samozřejmě… nikdy neuvěříš, co jsem slyšel…. Pojď sem!" Bill chytil Toma za ruku a táhl ho k nejbližší lavičce. "Musíš si na to sednout."
"Okej, máš moji pozornost."
"Okej, takže… byl jsem na obědě s pár přáteli po hodině lukostřelby a hádej, kdo seděl vedle nás?" Bill pokračoval předtím, než Tom mohl otevřít pusu. "Naši otcové."
"Okej. Ale to není nic neobvyklého…"
"Tome, prosím! Nikdy mě nenecháš domluvit." Bill dramaticky protočil oči a Tom se musel usmát. "Nevšimli si mě… a no… mluvili o nás…"
"Opravdu? Jako jejich typické předbíhání se, nebo… o tom plánu?"
"O tom plánu!" zářil Bill. Oba kluci už pomalu začali přemýšlet o tom, že jejich lstivé, nebo ne až tak lstivé náznaky byly na jejich otce málo. Byli připraveni se vzdát, sednout si s nimi a říct jim to, což se po chvilce zdálo jako nevhodné.
"Co říkali?"
Bill mu znovu převyprávěl, co slyšel, a o plánu jejich otců si potvrdit, jestli spolu jsou, nebo ne.
"Wow… nevěděl jsem, že se k nim takhle dostáváme…"
"Já vím."
"Co si myslíš, že mají v plánu?"
"Nevím, ale musíme být připravení…"


Fáze 3 - Srpen


Uběhl týden od té doby, co se Jorg a Gordon bavili o jejich synech a jejich… zvláštním chování. Nemohli přijít na něco, aby dokázali, že se o nic nejedná, nebo doufali, že s jejich syny není nic špatného. Po několikahodinovém diskutování se dohodli na tom nejlehčím testu… holky.
Měli další rodinné grilování s více hosty. Jorg, který pracoval v právnické firmě, se dohodl s mladou, atraktivní blondýnkou, že dorazí na jejich grilování a bude hrát spolu s ním. Neřekl jí nic zásadního, pouze to, že jeho syn se stydí, když se má bavit s holkou, a myslí si, že oni dva budou spolu dokonalí. Na poprvé odmítala, ale potom, co všechno slyšela o Tomovi a viděla jeho fotku, konečně souhlasila. Jorg jí řekl, že bude muset udělat první krok ve flirtování nebo něco podobného, a čím bude agresivnější, tím to bude lepší. I když se jí celá situace zdála divná, přesto znovu souhlasila.
Když byl plán hotový, všechno, co Gordon a Jorg museli udělat, bylo sedět a sledovat, co se stane. Pokud do toho Tom půjde, všechen jejich strach se vytratí. Ale pokud ne… no… opravdu o tom nechtěli přemýšlet.


"Hej kluci, můžu s váma na chvíli mluvit?" Natálie ukazovala klukům, aby šli blíž.
"Co se děje, mami?" zeptal se Tom a obočí mu vyletělo vzhůru, když se jeho matka dívala ze strany na stranu.
"Viděli jste Lanu, tu holku, co pracuje u tvého otce?" Oba kluci přikývli. Bylo opravdu těžké ji nevidět. "No, víte, jak tvůj otec řekl, že je tady, protože je ve městě nová a myslel si, že by bylo pěkné, kdyby poznala nové lidi jejího věku." Znovu oba přikývli. "Dneska ráno mi tvůj otec řekl, proč ji doopravdy pozval. Začal si všímat toho, že poslední dobou s nikým nechodíš, Tome, a přivedl ji sem, aby tě s ní dal dohromady."
Bill s Tomem si vyměnili pohledy a uvědomili si, že to musí být ten geniální plán, který vymysleli.
"Opravdu?" Tom se snažil, aby zněl překvapeně.
"Jo. Myslela jsem, že by bylo fér, abyste o tom věděli a mohla bych vás trochu varovat."
"Díky, mami, vážím si toho." Tom se s mamkou objal, hřálo ho u srdce gesto jeho matky. Jakékoliv váhání, které měla o celé téhle situaci, se vypařilo během pár týdnů, a od té doby nebyla nic jiného než podporou. Způsobovalo to, že se Tom cítil trochu provinile, ale potom jen myslel na reakci jejich otců a přemluvil se, že to nakonec bude stát za to.
"Žádný problém, i když si stále myslím, že byste jim to měli říct, dříve nebo později."
"Já vím a řekneme. Jen ne teď." Natálie přikývla a odešla, aby si ti dva mohli promluvit o samotě.


"Takže tohle je ten jejich úžasný nápad." Bill byl první, kdo prolomil to ticho. "Musím říct, že jsem trochu zklamaný. Čekal jsem něco víc… originálnějšího asi."
"Jo, já taky. Takže co bychom měli udělat? Vytáhnout nějaké zálohy nebo tak něco?"
"Asi jo. Udělat něco jiného by mohlo mít opačný účinek, že?"
"Dobře."
Oba dva šli zpátky tam, kde každý předtím seděl a bavil se, a rychle se přidali do konverzace. Během večera se snažil Jorg dostat Toma, aby se s Lanou bavil, a Tom si všiml, že je z něj Lana celá paf. Udržoval neformální konverzaci, jak jen mohl, a i když byla někdy docela hrubá a nevhodná, zdálo se, že ona je stále odhodlaná. Hlavou mu proběhlo, že jí možná jeho otec zaplatil, ale možná taky ne, protože se zdála, že se zajímá.


"Ten plán nevypadá, že by fungoval." Zašeptal Gordon Jorgovi, když byli na chvíli o samotě. Začínal se bát, že jeho podezření se stává reálnějším.
"Já vím," zasyčel Jorg, protože přicházel ke stejným závěrům. "Co ksakru budeme dělat? Jak se s tím vyrovnáme, pokud je to pravda?"
"Nevím," zasyčel Gordon. "Možná není Tomův typ?"
"Podívej se na ní! Je typ každého osmnáctiletého kluka. Pokud teda nejsou g…"
"Neříkej to! Ještě ne. Možná povahově není jeho typ? Chci říct, jediné, co udělala, je mluvení. Možná jí řekni, ať udělá další krok?"
"Nevím…" Začal Jorg, ale když si všiml, jak Tom s Billem stojí až moc blízko sebe na druhé straně zahrady, okamžitě souhlasil.


***


"No, musím říct, že je vytrvalá, že jo?" poznamenal Bill, jeho hlas byl nepříjemný, nevěděl proč, ale štvalo ho, že se ta holka tak moc vtírá k Tomovi.
"Jo, to je. Docela mě to unavuje, nechápu, proč jí nedochází ty narážky."
"Žádná sranda," zamumlal si Bill, ale tak, aby to Tom mohl slyšet.
"Nežárlíš, že ne?" zasmál se Tom, ale byl zvědavý na odpověď, kterou uslyší. Viděl, jak se Bill dívá na něj s Lanou zabijáckým pohledem a nebyl si jistý, jestli to Bill jen předstírá, nebo ne.
"Samozřejmě, že ne. Jen jsem předstíral." Sklonil hlavu, protože mu zrůžověly tváře.
"Jo, promiň." Tom zvedl poraženě ruce. Cítil se skoro zklamaný odpovědí druhého chlapce.
"Jdu si vzít pepsi, chceš taky jednu?" Zeptal se Bill, protože potřeboval pár minut sám pro sebe.
"Jasně," odpověděl Tom a sledoval, jak se mladší chlapec vzdaluje. Chtěl si jít sednout, když se objevila Lana, až ho skoro vyděsila k smrti.


"Čau, Tome." Usmála se, její hlas byl temperamentní a rozzářený.
"Čau." Zamumlal odpověď, stále ji zkoušel setřást, ale zdála se být neúnavná.
"Jak to jde?"
"Prostě super od té doby, co jsem s tebou mluvil před pěti minutama naposledy.
"Jsi tak vtipný." Zasmála se a přiblížila se o krok dopředu. Tom chtěl udělat krok dozadu, ale jeho záda byla už opřená o strom. Položila ruku na jeho hrudník a přiblížila se o další krok, dokud nestáli úplně těsně u sebe.
Toma zarazilo, jak rychle jedná, a nevěděl, co má dělat.
"Nemusíš se přede mnou stydět, Tome." Zašeptala a jemu bylo jasné, že se pokouší ho svádět. Předtím, než mohl odpovědět, ona se k němu sehnula a přitiskla své rty na ty jeho a on vytřeštil oči v šoku.


Slyšel šokovaný nádech a zvuk skleniček, jak dopadají na zem. Rychle od sebe tu holku odstrčil a viděl, jak Bill stojí jen pár kroků od něj a ve tváři má zlomený výraz. Okamžitě cítil, jak jím projel pocit viny, ale část mozku se mu snažila říct, že nemusí. Jen zlehka si všiml zklamaného pohledu na obličeji své matky a Simone, nebo toho spokojeného pohledu na tváři svého otce a Gordona, když se vydal za Billem.
V Billových očích se začaly tvořit slzy a nebyly to falešné slzy; rychle běžel ke vchodu, aby mohl odejít co nejrychleji, protože ze sebe nechtěl nechat dělat chudáka. Slyšel, jak za ním Tom běží a nadával si sám pro sebe. Neměl žádnou výmluvu, aby Tomovi řekl, ať ho nechá o samotě, takže se musí rychle sebrat.
Podařilo se mu potlačit slzy předtím, než k němu Tom doběhl.


"Sakra, Bille, jsi rychlý. Proč jsi nepočkal?"
"Chtěl jsi, aby to vypadalo reálně, ne?" zalhal.
"Jo… asi… ty víš, že ona mě políbila, že? Překvapila mě tím a opravdu jsem neměl čas zareagovat." Vysvětloval, měl pocit, že to musí vysvětlit. Nevěděl proč, ale bylo důležité, aby Bill znal pravdu.
"Jo, chápu to." Bill se to snažil zamést a hrát, že je to v pohodě, ale cítil, že je mu čím dál hůř.
"Okej…" Tom si chtěl přitáhnout druhého chlapce do objetí, ale nemyslel si, že je to ta správná věc. "Takže co teď uděláme? Chci říct, že po tom všem budou mluvit. Ty když jsi utíkal a já šel za tebou, muselo jim to dojít."
Oba chlapci zůstali potichu, aby mohli přemýšlet nad dalším krokem. Bill promluvil první.
"Můžeme si s nimi sednout a potvrdit jejich podezření, nebo je přinutit, aby se cítili trochu provinile první…"
"Co tím myslíš?"
"No… můžeme jít domů a začít se chovat trochu depresivně a pravděpodobně dojdou k tomu, že jsme se rozešli. Nejdřív se jim možná uleví, ale pokud budeme pokračovat, myslím si, že se začnou cítit špatně, protože si budou myslet, že jsou za tím oni."
"Myslíš?"
"Jo… aspoň pokud se o nás zajímají."


Oba kluci se dohodli na plánu, mysleli si, že je to nejlepší cesta, aby se pomstili svým otcům, ale taky se zároveň dohodli, že se věci stávají čím dál tím reálnější a potřebují od sebe trochu času a prostoru. Potřebovali přemýšlet o věcech a rozhodnout se, jestli je to to, co opravdu chtějí, a co je to za pocit, který pociťují. Cokoliv se mezi nimi dělo, bylo něco, co ani jeden z chlapců neočekával.


***


Uběhly dva týdny od rodinného grilování a jejich plán šel podle představ. Oba kluci předstírali depresi, spali déle než předtím a nechodili ven s přáteli. Chodili po domě jako tělo bez duše, prostě všechno tak, jako když máte zlomené srdce. A jejich otcové se je snažili povzbudit sledováním filmů nebo fotbalem, ale pokaždé je jen odbili.
Začalo to jako hra, ale čím více času trávili od sebe, tím více deprese se stalo reálnou. Oba dva věděli, že se něco mezi nimi změnilo, i když je to vystrašilo, i přesto jim to přineslo radost a štěstí. Bylo to něco, o čem potřebovali mluvit a přijít na to společně. Potřebovali si spolu promluvit, a to brzy. Jen doufali, že jejich otcové si pohnou a uvědomí si chyby, aby se kluci mohli vidět.


***


"Už jsou to dva týdnu," povzdechl si Gordon. Znovu seděl naproti muži, kterého nenáviděl, až miloval, Jorgovi. "Bill je v depresi."
"To samé Tom. Nic, co udělám, se nezdá, že by prolomilo jeho krizi."
"Myslíš, že co jsme udělali, bylo špatné?"
Oba muži zůstali na chvíli potichu, znovu přemýšleli o tom, co se událo za posledních pár týdnů. Ani jeden muž nebyl nadšený z toho, že jejich syn je… gay a ne, že chodí spolu, ale nelíbil se jim pohled na to, jak jsou tak smutní. Po tom všem to byli jejich synové a milovali je nadevše.
"Co bychom měli udělat," přemýšlel Gordon nahlas.
"Něco, co jsme měli udělat už na začátku… promluvit si s nimi."
Gordon přikývl na souhlas, netěšil se na konverzaci, kterou povedou, ale věděl, že je to potřeba.


***


Bill zpočátku odmítal otcovo pozvání na večeři, ale po několika přemlouváních nakonec souhlasil. Když vešli do restaurace, otec ho vedl ke stolu v rohu, a když došel za roh, všiml si dvou lidí, které tam rozhodně neočekával. Seděl tam totálně zničený Tom s Jorgem. Jeho žaludek udělal malý kotrmelec, když viděl druhého kluka, a musel použít veškerou sílu, aby zůstal v klidu. Dokonce i předstíral, že chce odejít, ale jeho otec ho chytil za ruku a zastavil ho, aby nikam neodcházel.
"Co děláš?" sykl Bill, snažil se, aby zněl co nejvíc naštvaně.
"Všichni si musíme promluvit, sedni si," řekl starší muž přísně a Bill ho poslechl, sedl si vedle otce hned naproti Tomovi. Cítil, jak ho Tomova noha pod stolem kopla, a musel zakrýt svůj úsměv.
"Chce nám jeden z vás říct, co se děje?" Zeptal se Jorg první. Bill a Tom pokývali hlavou, že ne. Odmítali se na někoho podívat.
"Jsme zcela přesvědčeni, že víme, o co se tady jedná, takže tady není důvod to popírat. Proč nám to prostě neřeknete?" Zeptal se Gordon a vzbudil v Billovi neočekávané pocity.
"Vy víte, o co se jedná? Nevíte o ničem!" křiknul Bill "Oba dva se staráte jen sami o sebe a používáte nás do vašich malých her. To je jediné, o co se zajímáte."
Nastalo mezi nimi napjaté ticho, které by se dalo krájet nožem. Tom byl překvapený Billovým výbuchem, ale nemohl říct, že s ním nesouhlasí.


Číšnice přišla, aby vzala jejich objednávky, ale okamžitě se omluvila, když viděla napětí mezi nimi, cítila, že její přítomnost není v této chvíli vítána.
"Opravdu se tak cítíš, Bille?" Zeptal se Gordon a podíval se na svého syna, který se na něj odmítal podívat.
"Opravdu se divíš tomu, že se tak cítím? Nikdy jsi mi nedal důvod cítit se opačně."
"A Tome, ty se taky takhle cítíš?" zeptal se Jorg, skoro uskočil, když Tom přikyvoval na souhlas. "Omlouvám se." Tom se podíval na svého otce, slyšel v jeho hlase lítost. "Omlouvám se, že moje a Gordonova dětská rivalita se vás dotkla. Nemyslím si, že jsme to zamýšleli, nebo si dokonce uvědomili, čím jste si museli projít. Dělali jsme jen to, co nám přišlo přirozené bez toho, abychom nad tím přemýšleli. A opravdu se za to omlouvám."
"Já taky. Poslouchej, Bille," žádal Gordon, když Bill začal kývat hlavou. "Všechno, co Jorg řekl, platí i pro mě. Neměl jsem ani ponětí, co naše hloupá rivalita způsobuje. Neuvědomil jsem si, že tě do něčeho nutím, a pokaždé, když jsem si myslel, že jsem zašel příliš daleko, tak jsem se ospravedlnil tím, že ti to prospívá. Kdybych to věděl, Bille, stáhl bych se a pro to, co je mezi tebou a Tomem…"


"Vím, jaký máš na to názor."
"Byl jsem překvapený, ano. Nemůžu předstírat, že ne. Byl jsem zklamaný? Lhal bych, kdybych řekl, že trochu ne. Nemyslím si, že každý rodič je nadšený, když zjistí něco takového. A v momentě naší blbosti bez toho, abychom přemýšleli nad následky, jsme se snažili změnit věci. Ta holka Lana pracuje s Jorgem a snažili jsme se ji dohodit Tomovi. Takže to nebyla Tomova vina, že ho políbila, takže z toho neobviňuj Toma. Celá tahle věc byla naše chyba a opravdu se za to omlouvám. Miluji tě, Bille, a není nic, co by to mohlo změnit."
"To samé platí pro mě, Tome."
Bill s Tomem si vyměnili pohledy. Zvládli to. Dokázali to, že se jejich otcové cítili provinile o tom, co dělali. Jejich plán, který vznikl na začátku léta, byl dokončen.
"Takže opravdu s tím budete v pohodě? Že budu s Tomem?" zeptal se Bill zvědavě a díval se a svého otce. On s Tomem potřeboval ještě mluvit a doufal, že budou na společné vlně.
"Ano." Gordon si přitáhl svého syna do objetí a Jorg ho následoval. Když ten okamžik skončil, ani jeden z nich už to nemohl vydržet a vyskočili ze židlí a objali se.
Mohli vidět, jak jejich otcové jen zírají, takže se rozhodli ještě pro trochu odplaty a políbili se. Něco, co nedělali už několik týdnů, a ten pocit byl nepopsatelný. Bylo to něco, co si oba dva neuvědomili, že chtějí nebo potřebují, a kdyby nebyli na veřejném místě nebo před zraky svých otců, ten polibek by nabral na intenzitě.


***


Později večer leželi oba kluci na Tomově trampolíně na zahradě a objímali se. Dívali se na hvězdy.
"Takže… to nešlo moc podle plánu." Tom se zasmál a Bill se k němu přidal.
"Řekl bych… že ses choval tak přesvědčivě, že jsi mě obrátil v gaye, Kaulitzi."
"Popravdě, Bille… myslím, že už jsme trochu gayi byli, když jsme souhlasili s tímhle plánem."
"Trefné." Bill si spokojeně povzdechl a spojil jejich rty dohromady.
Když se od sebe odtáhli, Tom měl na tváři pobavený úsměv. "Připomeň mi, proč jsme tohle nedělali po celou dobu?"
"Nevím… příliš vystrašení to přiznat?"
"Miluju tě, Bille."
"Taky tě miluju." Řekl Bill a hlavu měl položenou na hrudníku druhého chlapce. "Škoda, že nám trvalo tak dlouho na to přijít a blíží se září a ty jdeš na Harvard, zatímco já budu na Yale." Bill se odtáhl, nechtěl přemýšlet nad následujícím měsícem.


"Ne tak úplně."
"Co tím myslíš?"
"No, tak moc, jak můj otec chtěl, abych šel na Harvard, já tam vlastně nikdy nehodlal jít. Poslal jsem přihlášky na jiné školy včetně Yale." Bill se nadzvedl, aby mohl vidět na druhého chlapce.
"Opravdu?"
"Opravdu. Už jsem se zařadil do nějakých hodin."
"Oh můj bože." Bill omotal ruce kolem druhého chlapce a spojil jejich rty dohromady. "Tak moc se těším. Tohle bude tak dobrý rok."
"Nemohl bych víc souhlasit."
Po chvilce, kterou si užívali malou oslavu, se kluci rozhodli posadit do původní polohy a sledovali hvězdy.
"Víš o tom, že nás rodiče už asi deset minut špehují, že jo?" zeptal se Tom a hrál si s Billovými vlasy.
"Já vím," zasmál se Bill. "Myslíš si, že bychom jim měli říct, jak to všechno začalo? Že to byl ze začátku jeden velký vtip?"
"Ne, jen by je to zmátlo." Řekl Tom. "Navíc to vypadá, že ten vtip byl na nás."


autor: HollyWoodFix
překlad: Danny
betaread: J. :o)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. října 2018 v 21:01 | Reagovat

Parádně to skončilo.

2 Jasalia Jasalia | 21. října 2018 v 0:05 | Reagovat

Neodolala som a musela som si to prečítať v originále. Je dobré, že to dlho nepreťahovali a  nepopieram a rozhodli sa to prijať ako fakt - to, že sa majú radi. Perfektná poviedka. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama