Lykara II Stern 25.

10. října 2018 v 16:00 | Janule |  Lykara II Stern
autor: Bitter







Už na schodech slyšel jeho rozčílený hlas a klapot podpatků. Zněl stejně i jinak než včera a Trin mu odpovídal neméně rozčíleně. Když sešel až dolů, on se zarazil zády k němu a Tom hned pochopil, co bylo jinak.
Delania… přesně takhle vypadal na hraničním mostě. Krátké vlasy nahradily tenké pramínky s bílými konci a pohromadě je držela silná sametová stuha. Na sobě měl to sako, co vypadalo jako z tisíce černých lístečků s nemožně úzkým pasem. Stejně úzké kalhoty a vysoké boty s kováním až ke kolenům. Tomovo srdce vynechalo úder, když se k němu pomalu otočil.
Nepodobal se muži, po jehož boku strávil poslední roky tam venku. Ne, znovu hleděl na Krále. Jako by někdo vrátil čas. Hladká pleť, trochu červeně ve tvářích a naprosto dokonale začerněné oči.
Udělal krok k němu a pak se zastavil.


"Takhle vypadal, už když jsem se vrátil z hlídky a…"
"A na všechno už si pamatuje." Dopověděl za Trina Tobias a radostí málem nadskakoval.
"Asi byste nás teď měli nechat chvíli o samotě." Vyzval je Bill tiše a Tomovi neuniklo, jak Tobias okamžitě poslechl a jakým pohledem odměnil Bill Trina, když chtěl jít v první chvíli za ním nahoru. Víleník se jen nervózně podrbal ve vlasech, zamumlal něco o prohlídce okolí, a pak se zmenšil a prolétl otevřeným oknem.


"Mohl bych ti odpřísáhnout, že jsem to opravdu já, ale to asi nebude mít význam, že?" Začal Bill a pokusil se o úsměv. Tom na něj jen dál zíral, jako by ani nevnímal. "Dobře… já chápu, proč tomu nechceš věřit, proč nechceš věřit ničemu, co řeknu, ale věř mi alespoň, že pro mě je to stejně… matoucí… jako pro tebe a že jediné, na čem záleží, je, aby se Tobias vrátil v pořádku domů…"
"Jak jsi to udělal…?" Zeptal se ho Tom tiše místo odpovědi, jako kdyby ani doteď nevnímal, že na něj mluvil, a váhavě se dotkl jeho vlasů.
Červeň na Billových tvářích se prohloubila a řasy zakmitaly nejistotou. Jak známé to bylo…
"To ne já… podle toho, co říkal Tobias, za to nejspíš může ten polibek včera, když jsi myslel, že spím. Nejdřív se nic nedělo, a pak to bylo téměř stejné, jako když jsem se rozvzpomínal tenkrát doma, jen asi milionkrát intenzívnější." V tu chvíli Tom ucukl a jemu došlo, že měl říct, že neví.


"Takže takhle… čekal jsi na vhodný okamžik a on ti pro to dal úžasnou historku na krytí…" Sykl Tom a natáhl se po provaze, kterým měl ještě včera spoutané ruce.
"Ne, to ne, Tome…"
"Šetři si výmluvy a nastav ruce."
"Tome, no tak… měl jsem milion příležitostí něco udělat, když jsi ještě spal, nemyslíš?"
"Jak jsi sám poznamenal, jediné, na čem záleží, je, aby byl Tobias v bezpečí, a to není, když tady bude čenichat nějakej temnej."
"Jestli myslíš, že to pomůže, prosím, nebudu se ti bránit, ale nejsem to já, kdo Tobiase ohrožuje." Bill nastavil ruce a nechal se jím spoutat, dobře si vědomý toho, jak opatrně to Tom dělá. Jak kontroluje, jestli ho provaz neškrtí.
"Měl bys říct, co Valren plánuje. Pokud je pravda, co říkáš."
"To Trin evidentně ví ze všech nejlíp. A na něj by sis měl dávat pozor. Tobias by měl okamžitě do paláce, vílí palác je hloupost. Jak jsi s tím mohl souhlasit? Kdykoliv můžeme narazit na temné, ale podle něj…" Tom se zarazil a nevěřícně zavrtěl hlavou.


"Snažíš se nás rozeštvat? Mě a Tobiase a mě a Trina? To se ti nepovede." Nenechal ho domluvit.
"Lesničko, Tome… Copak to nevidíš? Tohle snad ani není on…" Sykl tiše a naklonil se k němu blíž.
"Vtipné, že to tvrdíš zrovna ty… A máš pravdu, ví možná víc než ty. Lalita je evidentně jeho spojenec." Bill zamrkal překvapením a nevěřícně se ohlédl směrem, kterým vilí král odešel.
"To jemu dala korunu?" Zeptal se a tentokrát byl překvapený Tom.
"Trin je místo ní Temný vládce?"
"Jak víš, že ona není…"
"Valren to ví už dávno. Nikdy jí nevěřil, celou dobu plánuje, jak se jí zbavit, aby mohl korunovat mě. Myslel, že proto předala korunu, i když jí nechal věřit, že to neví."
"Takže jí neříká pravdu o svých plánech?"
"Ne, to ne, on ví, že bez ní by nikdy nevyhrál, myslel si, že to udělala, aby si korunu udržela. Nikdy by ho nenapadlo, že by… ale… moment… vždyť to ona vede útoky proti zimě… Daria… musíme varovat Dariu…"
"O tu se ty starat nemusíš. Ujišťuju tě, že ta je v pořádku." Odsekl jen, ale k dalšímu pokusu o výslech se nedostal, protože otevřeným oknem vletěl dovnitř Trin a sotva se zvětšil, hodil po Tomovi jeho batoh s věcmi.
"Hlídka temných, musíme okamžitě pryč." Tom jen kývl, a poslal ho pro Tobiase.


"Tome, ne, nenech ho vás odvést k vílám, je to nebezpečné… prosím, alespoň tohle mi věř."
"Na nic jsem se tě neptal, ta banda temnejch je tady stejně kvůli tobě a já pořád myslím, že tys o nich dobře věděl, jsem ochotný tě tady nenechat, ale nevykládej si to tak, že bych ti snad začal věřit." Odvětil mu jen, a když dolů seběhl i Tobias, zcela ignoroval synovy protesty kvůli tomu, že Bill zůstane svázaný, a nechal Trina je vést.
Celý zbytek dne si dal obzvlášť záležet, aby spolu nemohli Tobias s Billem mluvit, a on už vůbec ne. Dařilo se mu to celé dva dny cesty, než si byl Trin jistý, že hlídku svedli ze stopy, a dovolili si zabydlet se v další opuštěné vesničce.


Bill už tvrdě spal, když ho vzbudilo lehké třesení za rameno a pak dlaň na jeho ústech. Zmateně zamrkal na Tobiase, který mu naznačil, aby byl zticha, a pak ukázal směrem k Tomovi, který usnul na hlídce. Nenamáhal se s rozvazováním provazu a rovnou ho rozřízl dýkou, kterou se mu podařilo nenápadně vzít ze zbraní, které měl Bill předtím u sebe, a tiše ho vyvedl ven.
Jen co byli z doslechu, Bill ho hned sevřel v náručí a políbil do vlasů.
"Tohle bys neměl dělat, pěkně to od táty slíznem." Upozornil ho a v důvěrném gestu uhladil jeho vlasy za ucho. Pak ucukl a omluvil se.
"Vím, jak to nesnášíš, ale… tolik jsi vyrostl a já…"
"To je v pohodě… jaký to je? Myslím… nic nevědět a pak všechno?" Pousmál se na něj a stáhl ho k sobě do trávy. Automaticky se o něj opřel, jako když byl malý, nemocný a schoulení pod jednou dekou sledovali pohádky. Nechápal jak, ale Bill teď dokonce i voněl jako Bill, na jakého si vzpomínal z domova. Po mandlové tresti, kterou si rád dával do kávy, a trochu po cigaretách a barvách od toho, kolik času trávil s tátou v ateliéru.


"Je to zmatené. Pořád mi vyskakují další a další vzpomínky a nedokážu je zařadit. Hlavně se to míchá s věcmi tady a… nevím… Je to, jako bych některé ty vzpomínky prožil teď, i když to je nesmysl."
"Pamatuješ… pamatuješ si, co se stalo, když… no… tu nehodu?"
"Ne, tu ne. Snažím se co nejvíc vzpomínat na tebe a Toma. Zlobíš se na nás hodně?"
"Našel jsem tvůj dopis v jednom z deníků. Chápu, proč jste mi nic neřekli a to ostatní… Část mě to bere jako samozřejmost, ale doma… a přitom to bylo celou tu dobu úplně jasné. Jen nechápu, proč mi táta nic neřekl, když jsi… prostě potom. On o tobě úplně přestal mluvit. Jako kdybys nikdy neexistoval."
"Nesmíš se na něj za tohle zlobit. Nemohl to nikomu říct a muselo to být těžké. To, co mezi námi je, se hrozně těžko vysvětluje… To líp pochopíš, až se zamiluješ a… ale na to máš ještě čas, hvězdičko…" Zrozpačitěl Bill a znovu začal přemítat, kolik už jeho malé hvězdičce je. Šestnáct?


"Mně to říct mohl. A já už zamilovaný byl i s tím… vším okolo." Broukl dotčeně a zčervenaly mu uši. Bill jen překvapeně zamrkal a Tobias se kousl do rtu rozpaky. "Jsem." Dodal tiše a dramaticky si povzdechl. "Ale to je fuk, k ničemu to nepovede, žádná pravá láska, Trin se evidentně zajímá jen o to kolem." Vyjelo z něj, než se stačil zarazit, ale Billovi přece vždycky říkal všechno. Jenže teď asi neměl. Bill ho od sebe odtáhl za ramena a podíval se na něj přímo zděšeně.
"Ty jsi… Trin je zelená víla…" Vyjekl.
"Hupst…" Pípl jen, jako když byl malý a něco zvoral, a vzápětí od něj Billa někdo odtáhl.


"Tohle už nikdy nedělej a ty ho příště neodváděj z domu." Vyjel po nich Trin, ale než stihl Tobias začít protestovat, Bill Trina chytil za košili a přirazil ho na zeď domu.
"Jak jsi to mohl udělat! Zrovna ty! Je to ještě dítě!" Křikl po něm a Trin šlehl naštvaným pohledem po Tobiasovi.
"Ty taky povíš i to, co nevíš, co?"
"Prostě mi to ujelo…"
"Nemluv na něj, už se k němu ani nepřiblížíš." Sykl Bill, a kdyby to šlo, snad by ho nechal pohltit stíny, ale jeho moc byla další z věcí, co jen obcházela na okraji jeho vědomí, a on ji zatím nedokázal uchopit.
Trin ho odstrčil a ukázal na Tobiase.
"To on svedl mě, ten tvůj malej princ není žádný neviňátko."
"Je to dítě!" Křikl znova Bill a Tobias mu rychle zastoupil cestu, aby se na vílího krále znovu nevrhl. Vzhledem k tomu, že už k nim klusal i Tom, který je zatím hledal na opačné straně, by nebylo dobré, aby je našel, jak se rvou.


"Nejsem dítě, je mi osmnáct." Upozornil ho a Bill nevěřícně zamrkal.
"Osmnáct…" Zopakoval šokovaně a Tobias ho pustil. To už se vedle nich zastavil i Tom.
"Co tady, sakra, děláte?" Spustil a zarazil se při pohledu na Billa. Ten pořád nevěřícně zíral na syna.
"Osmnáct…" Zamumlal zase, a kdyby ho Tom nechytil, skončil by na zemi.
"Tome… je mu osmnáct…" Zamžikal. "Jak jsi mu to mohl dovolit…?"
Tom se nejdřív nechápavě podíval na Tobiase i Trina, a Tobias Billa podepřel i z druhé strany.
"To je moje vina, říkal, že z těch vzpomínek má v hlavě bordel a asi jsem neměl říkat, jak dlouho to je, když to sám ještě neví…" Vysvětlil omluvně Tobias.
"O tom, že s ním vůbec mluvíš, si promluvíme potom." Napomenul ho, vzal Billa do náručí úplně, protože pochyboval, že by v momentálním šoku vůbec někam došel, a rozešel se s ním zpátky do domu s Tobiasem a Trinem, kteří po sobě házeli naštvané pohledy za zády.


"Tome… je mu osmnáct…"
"Jo, já vím."
"Už to nesmí znova udělat."
"To můžeš bejt v klidu, znova už dospělej nebude. Jestli vůbec někdy bude."
"Mohlo by mu to ublížit…" Nad tím jen Tom zavrtěl hlavou a radši přitakal, než aby řešil, co to plácá. Dost, že byl ještě on sám napůl v šoku z toho, jak se vzbudil, a místo Billa byl na pohovce provaz, nůž a Tobias nikde.
"Trin je zelenej… už spolu nesmí nic mít." Dodal Bill a omdlel úplně.


autor: Bitter
betaread: J. :o)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | 10. října 2018 v 16:32 | Reagovat

Nééé, proč je to zas tak blbě useknuté? A proč spolu už nic nesmí mít, když je Tobiasovi 18 a Trin je zelenej...? Já chci další díl hned teď!!!!!!

2 Bitter Bitter | E-mail | 10. října 2018 v 17:43 | Reagovat

[1]: ta osumnactka je jen Billuv sok ze jeho malej chlapecek uz neni malej 😊 a zelenej = jedovatej

3 Zuzu Zuzu | 10. října 2018 v 18:38 | Reagovat

[2]: Ahááá, já myslela, že to je nějaké další jejich lykarské pravidlo, něco jako že: když v osmnácti zeleného políbíš, do roka a do dne bez svatby z pravé lásky zemřeš.... 😂

4 Karin Karin | 10. října 2018 v 20:12 | Reagovat

Trinovi vůbec nevěřím netrpělivě čekám na další díl.

5 Becs Becs | E-mail | 10. října 2018 v 22:23 | Reagovat

[3]: Dobrá úvaha. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama