What Matters Most 2.

9. září 2018 v 16:00 | Janule |  What Matters Most
autor: elvisfan






Bill mávnul na dívku, kterou si pamatoval z minulé přednášky, posadil se na židli uprostřed místnosti a zazíval. Jeho první přednáška toho dne byla v nekřesťanskou hodinu v 9:45 a on byl připravený se někde schoulit a chvíli se prospat. Byla teprve polovina prvního týdne školy a on už byl zralý na prázdniny. To nevěstilo nic dobrého. Plácnul na lavici ohromnou učebnicí - nejdražší za tento semestr - a pero se mu skutálelo na podlahu. Sklonil se, aby ho zvednul, a vtom si všiml osoby sedící jednu řadu před ním přes uličku.


Polovina jeho černých dredů byla stáhnutá do culíku a zbytek měl volně rozpuštěný na zádech a ramenou. Nakláněl se na své židli kupředu, bradu měl opřenou o dlaň své ruky, a Bill si všiml vyrýsovaných svalů pod jeho černým tričkem. Tmavě modré džíny, které byly volné, ale ne příliš, schovávaly dlouhé nohy. Billovy oči se vydaly zpátky vzhůru, dokud nedosáhly cizincova obličeje, který se k němu v tom okamžiku otočil a držel jeho pohled. Zahanbený, že byl přistižen, Bill zčervenal a předstíral, že si prohlíží přední stranu své knihy. Poté risknul ještě jeden pohled a spatřil, jak se cizinec usmál, než se znovu odvrátil.


***


Když Bill v pátek opouštěl svou poslední přednášku, byl více než připravený na víkend. Ta trocha domácích úkolů, které měl, mohla jednoduše počkat do neděle, takže do té doby to bylo jen nezdravé jídlo, pivo a zabíjení času s přáteli. Ale nejdříve se chtěl na chvíli zhroutit do postele. Věděl, že Andy má odpolední přednášky, takže mohl mít jednoduše celý pokoj na pár hodin jen pro sebe.
Když kráčel do hlubin nejbližší stanice metra, Bill uviděl známou tvář zírající na obrovskou mapu na stěně a tvářící se naprosto ztraceně. Vedle něj byl ten chlápek s tetováním na krku, který zlobně zíral na každého, kdo se k nim přiblížil na dva kroky. Bill se chopil příležitosti, poupravil si na rameni svůj batoh a přistoupil k nim.


"Můžu nabídnout pomoc?" Zeptal se.
Mladík s dredy se k němu otočil, očividně dost překvapený, že na něj někdo mluví. Jeho tmavě hnědé oči se setkaly s Billovýma světlejšíma, a když ho poznal, na tváři se mu rozšířil úsměv.
"Ehm, jo," odpověděl, jeho hlas měl silný přízvuk. Ukázal na mapu před sebou. "Tak nějak jsem zapomněl, jak jsem se sem dnes ráno dostal."
Muž vedle nich přistoupil blíž, ale dredatý mladík k němu cosi zamumlal v jiném jazyce a Bill byl lehce ohromený, když ta impozantní postava opět poodstoupila.
"Chceš zpátky na kolej?" Zeptal se. "Nebo máš další přednášku?"
"Na kolej."
"No, tak to je jednoduché," usmál se Bill. "Můžeš jít se mnou."



Cizinec se usmál, společně udělali dva kroky ke trati, a vtom do nich obou vrazil chlápek se sluchátky na uších.
"New York umí být pěkně bláznivý, co?" Ušklíbl se Bill.
"Rozhodně to není takové jako tam, odkud pocházím," odpověděl jeho společník. "Já jsem Tom, mimochodem."
"Bill."
Potřásli si rukama a Bill měl obavy, že možná zčervenal nad tím náhlým zjevením motýlů ve svém břiše. Mlčeli, dokud nepřijel jejich vlak, a Bill šel jako první, aby našel několik prázdných sedadel. Chlápek s tetováním zůstal stát a přidržoval se tyče nad jejich hlavami.
"Všiml jsem si tvého přízvuku," zmínil se Bill, aby přerušil mlčení. "Odkud jsi?"
"Stenheim," odpověděl Tom a usmíval se nad Billovým zjevným zmatením. "Nikdy jsi o tom neslyšel, že?"
"Nikdy."
"Je to v Evropě," vysvětloval Tom. "Mezi Německem a Polskem."
"Tak co děláš na Newyorské univerzitě?"
"Chodím do školy," zazubil se Tom. "Stejně jako ty."


"Aha," Bill pobaveně pozvedl obočí. "Tak proč tady a ne někde blíž domova?"
"Prostě jen abych se dostal pryč," vysvětlil Tom. "Viděl trochu víc světa. Byl jsem už po celé Evropě, ale nikdy jsem ji neopustil."
"To chápu," přikývl Bill. "Já jsem nikdy nebyl mimo New York."
"A odkud jsi?"
"Z Buffala," odpověděl Bill. "Tak daleko, jak jen můžeš jít a pořád být v New Yorku. Niagarské vodopády mám prakticky na zadním dvorku."
Ten děsivý potetovaný chlap se sklonil a něco Tomovi zamumlal do ucha, jeho zazírání Billovým směrem napovídalo, o kom to mluví. Tom zavrtěl hlavou, řekl něco v jazyce, který Billovi připomínal němčinu, a ten děsivý chlap se vrátil do svého postoje před nimi.
"Tvůj, ehm… přítel, je trochu napjatý," konstatoval Bill.
Tom držel Billův pohled, obočí měl zmateně nakrčené, a poté se rozesmál, když mu to došlo. Pověděl cosi tomu děsivému chlápkovi, který poté poslal Billovi pohled, znamenající jediné: "To si snad děláš srandu."


"Anis a já jsme spolu už dlouho," odpověděl Tom. "Ale my spolu nechodíme. Je to můj bodyguard."
"A ty máš bodyguarda, protože proč?"
"Protože na tom trval můj otec." Tomova otrávenost byla zřejmá. "Moje rodina je… opravdu velmi známá, tam, odkud pocházím," vysvětloval. "Anis je mým bodyguardem skoro celý můj život, a to, že ho mám s sebou, byl jediný způsob, jak můj otec souhlasil, že mě sem nechá jít. Ne, že by mě tady snad někdo znal."
"Co jsi zač?" Zeptal se Bill. "Syn nějakého gangstera?"
Tomův hlučný smích Billa přinutil k úsměvu.
"Nic nelegálního," odpověděl Tom. "Přísahám."
Bill vycítil, že z Toma žádné další rodinné informace nedostane, a tak změnil téma. Společně se shodli, že předmět dějiny moderní Ameriky, který sdíleli, se zdál být po první hodině alespoň trošku zajímavý, ačkoliv ani jeden z nich nebyl příliš nadšený z toho, že měli napsat dlouhé pojednání.


"Hádám, že to není tak špatné," pokrčil Tom rameny, když vyšli zpátky ven na slunce. "Já už toho znám hodně, ale je to jiné, když jsi v místnosti plné lidí, pokud jsi doteď měl vždycky jen soukromé učitele."
"Tys nikdy dřív nechodil do školy?" Zeptal se Bill nevěřícně.
"Nikdy," přiznal Tom. "Všechno jen doma s různými učiteli pro různé předměty."
"Takže hádám, že tohle je obrovský kulturní šok."
Tom přikývl, zatímco Bill projel svou kartu čtečkou vedle hlavního vstupu na kolej.
"Víc než obrovský," odpověděl. Podržel Billovi dveře a poté i zrzce, která rychle vklouzla dovnitř s výkřikem díků, jak spěchala dál chodbou. "Ale líbí se mi to," pokračoval. "Myslím, že to rychlé tempo mi vyhovuje."


Ve výtahu opět mlčeli, stojící bok po boku, zatímco Anis stál hned u dveří. Bill byl zklamaný, když se zastavili u Tomových dveří.
"Tak tady bydlím," usmál se Tom rozpačitě.
Bill přikývl a gestem vágně ukázal dál chodbou.
"Já bydlím… tudy," odpověděl. "No, bylo příjemné si s tebou popovídat."
"S tebou taky." Tomův úsměv se trochu rozšířil. "Takže… se uvidíme někdy příště?"
Billovi se líbilo, jak Tomova odpověď přišla ve formě otázky.
"Rozhodně."


***


"Jmenuje se Tom," vzdychl Bill s hlavou odpočívající na kamarádově rameni.
Gustav si z cesty odfoukl několik Billových vlasů a shlédl na zasněný úsměv na kamarádově poblázněné tváři.
"To už jsi říkal," odpověděl blonďák, dopil své třetí pivo a pohlédl směrem k baru s očekáváním čtvrtého.
"A je úžasný, Gustave."
"To už jsi taky říkal."
"Tmavě hnědé oči, a nikdy jsem si nemyslel, že by se mi líbily dredy, ale k němu…"
"Prostě sedí?" Hádal Gustav.
"Ano!"
"Pořád blábolí o tom klukovi?" Zeptal se Andy, když se vrátil k jejich stolu s dalším várkou drinků.
"Vypadá to tak," odpověděl Gustav.


Bill se posadil a nadšeně popadl svou čtvrtou whisky s colou.
"To je tvoje poslední," připomněl mu Andy.
"Cože?" Bill našpulil rty. "Proč?"
"Protože tě nechci zpátky do tvého pokoje nést," odpověděl Gustav.
"A kdy jsi…"
"Minulý rok třikrát." Gustav okukoval skleničku v Billově ruce a sledoval, jak byl její obsah rychle zredukován na polovinu. "Jsi sice hubeňour, ale po chvíli už jsi pěkně těžký."
"Říkal jsi, že nést ho v náručí posledně pomohlo," řekl Andy nápomocně.
"To ano," přikývl Gustav. "Bylo to ksakru daleko lepší, než ho šest bloků táhnout na zádech."
"Vsadím se, že Tom by mě odnesl," usmíval se Bill. Položil si hlavu zpátky na Gustavovo rameno, zatímco dopil svůj drink. "On má…"
"Opravdu skvělé paže," dopověděli jeho přátelé unisono.


Bill se zahihňal a zavřel oči, zatímco okusoval konec brčka. Všichni tři dopili své drinky, a Bill byl jako olověná váha, když ho Andy vytáhl z jejich boxu. Trochu našpulil rty, když Gustav trval na tom, že může dojít na kolej po svých vlastních nohou, ale brzy vesele poskakoval před svými přáteli a naléhal, aby si pospíšili. Zazíval do Andyho ramene, zatímco mířili výtahem na své podlaží, a oči mu okamžitě zamířily k Tomovým zavřeným dveřím, když z výtahu vystoupili. Udělal k nim tři rychlé kroky, než ho Gustav popadl kolem pasu a stáhl ho zpátky vteřiny předtím, než se jeho pěst dotkla dřeva.
"Dneska ne, Bille," řekl jemně, ale pevně.
"Ale…"
"Už je pozdě," odpověděl Gustav moudře.
"A on by už mohl spát," dodal Andy.
"A ty jsi právě teď až moc rozhihňaný."
Jako by chtěl zdůraznit kamarádova slova, Bill se zahihňal a skočil Gustavovi na záda.
"Odvézt na zádech!" Vykřikl.
"Slíbíš mi, že zůstaneš ve svém pokoji a půjdeš rovnou do postele?" Zeptal se Gustav a už si přitom urovnával Billovy nohy kolem pasu.
Bill zívnul a položil si hlavu na blonďákovo rameno.
"Slibuju."


autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)


original
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 9. září 2018 v 20:17 | Reagovat

Bill je ale dílko.

2 Jasalia Jasalia | 10. září 2018 v 4:10 | Reagovat

Jáj, dopracovať sa k tejto časti bol priam nadľudský výkon, ale podarilo sa! A zdá sa, že zoznámenie s Tomom bolo omnoho jednoduchšie, ako som si myslela, že by mohlo byť. Ale evidentne tam je niečo, čo bude ich láske ( ja viem, znie to pateticky, xi ) brániť. Ďakujem za preklad.

3 Iwuanka Iwuanka | 10. září 2018 v 9:41 | Reagovat

Tom je nejaky princ?? Ci syn velmi vplyvneho politika?? Som zvedava co to bude. Dakujem za preklad. Bude to dlhe cakanie do dalsej nedele.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama