Audiobook

9. září 2018 v 15:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Zarlina


V první řadě bych Vám chtěla poděkovat za všechny komentáře, které sem píšete. Autorkám se to taky líbí. :-) V druhé řadě bych tenhle překlad chtěla věnovat Zuzu, která ho chtěla mít na blogu a přeložit ho. Jen chudák nestíhá, tak jsem jí to usnadnila a přeložila to za ní. O čemž samozřejmě ona ví. Ještě jednou moc děkuji. Danny






Tom neměl v současné době mnoho věcí, na které by se mohl těšit. Měl pocit, že neustále pracuje, a když ne, tak měl pocit, že nemá energii něco dělat. Došel domů, lehl si na sedačku, zapnul Netflix, když nebyl příliš unavený, aby bojoval se svým zařízením. Zůstal tam, dokud nebyl čas jít do postele. Považoval se za šťastného, že měl oběd zahrnutý v práci, protože by byl celý den bez jídla. Nikdy neměl energii na to, aby si udělal to nejjednodušší jídlo, a když dorazil večer domů, byl příliš unavený, aby otevřel ledničku a po něčem se podíval.


Stejně tam téměř nikdy nic nebylo. Když měl pár dní volno, bylo pro něj těžké vůbec vstát z postele, nebo odejít z bytu. Takže pokud se jeho matka nerozhodla mu donést nějaké jídlo, lednička zůstala prázdná.
Byla tak milá, že mu každý druhý týden nakoupila potraviny. Věděla, že je často unavený a že by si sám nic neuvařil. Jednou za čas ho navštívila s nákupem a krabičkami zdravého jídla, které mu schovala do mrazáku, aby si ho o víkendu ohřál, místo toho, než by si objednával pizzu. Stále dokola jí opakoval, že to dělat nemusí, ale nemohl popřít, že mu vždycky vyvolalo úsměv na tváři, když přišel domů a viděl světlo v kuchyní rozsvícené, protože to znamenalo, že tam byla, když on byl pryč.


Vždycky nechala rozsvíceno. Tom měl kočku a jeho matce jí bylo líto, když musela být ve tmě, takže proto nechala vždy světlo zapnuté. Tom jí říkal, že Arye, jak se jeho malá holčička jmenovala, tma nevadí, ale jeho matka mu odporovala a on to raději vzdal. Pokud chtěla nechat zapnuté světlo, tak proč na tom záleželo? Pokud jí to udělalo radost, a když byla tak milá, aby mu donesla jídlo, proč by se měl hádat o nějakém kuchyňském světle, jestli je nebo není zapnuté.


Kvůli tomu, že byl pořád unavený, byl Tom rád, že nemá moc přátel. Ti ze školy, se kterými byl v kontaktu, bydleli hodinu od něj, takže neměl nikoho, s kým by se chtěl sejít na pivo, nebo někoho, kdo by záhadně zaklepal na jeho dveře, aby se pozval dál a chtěl společně sledovat večerní hru nebo něco. Občas si přál někoho, s kým by mohl jít ven, když měl volný víkend nebo tak, ale po většinu času byl rád, že nikdo takový není. Stejně pořád neměl energii, takže by ho jeho přátelé připravili o víc času, který neměl.
Potřeboval ty dny k znovu nabití. Jen aby… byl. Aby se připravil na další týden v práci. Další týden v pekle.



Takže ne, Tom neměl na co se těšit, ale přece jen tam byla jedna věc, na kterou se těšil a byl rád, že další týden v práci skončil, protože to znamenalo pátek, a pátek… no pátek znamenal 40 minut odposlouchávání jeho souseda.
Nebylo to tak příšerné, jak to znělo, nebo možná bylo. Tom si nebyl jistý. Nebylo to, jako by odposlouchával konverzaci nebo něco, ale i kdyby ano, tak… no, nebyla jeho chyba, že byly zdi v budově jako papír. Většina lidí v baráku se stejně nestarala, většina lidí byla starší, takže jejich sluch nebyl tak dobrý a nezajímali se o to, jestli můžou slyšet všechno, co druhá osoba vedle nich říká nebo dělá; ale Tom… těch pár hodin, co byl doma, mohl slyšet hodně toho muže vedle.


Neštvalo by ho to moc, ale měl obývák hned vedle jeho koupelny, a jelikož stěny byly papírové, mohl dokonce slyšet, jak ten muž chodí na záchod. Tohle si moc neužíval.
Každý páteční večer ve stejnou dobu přesně na 40 minut si ten muž dával koupel. Tom jej slyšel, když si napouštěl vanu a broukal si, a po pár minutách voda přestala téct a on začal poslouchat audioknihu.
A Tom slyšel každé slovo.


Na začátku ho to obtěžovalo. Nechtěl poslouchat nějaké kraviny náhodného týpka, zatímco odpočíval na sedačce, zvlášť když byl líný, aby si pustil televizi a sledoval něco, co by přeřvalo ten zvuk, ale po chvíli… co poslouchal ten hlas vypravěče… se zaposlouchal do děje a sám byl zvědavý, co se dalšího stane, a protože to jeho soused Bill, jak měl napsáno na cedulce na dveřích, neposlouchal jiný den v týdnu, Tom mohl postupovat v knížce s ním.
Po pár týdnech se stal pátek jeho nejoblíbenějším dnem v týdnu. Ten muž měl docela dobrý vkus na knížky, a poslouchal vážná témata, která chytila Tomovu pozornost, a od té doby Tom neměl energii na to si číst knížky a přestal se snažit přeřvat ten zvuk.
Lehl si na gauč, zavřel oči a čekal, až se voda na druhé straně zdi zastaví. Úsměv mu pohrával na rtech, když poslouchal další část knížky. Čas vždycky rychle utíkal a on byl naštvaný, že to znovu tak rychle skončilo.


Myslel si, že Bill používá časovač, protože to vždy bylo přesně 40 minut. Někdy, když to skončilo uprostřed věty, poslouchal pár dalších minut navíc, ale nezajímalo ho, když to skončilo uprostřed kapitoly. Poslouchal svých 40 minut a věděl, že bude muset čekat další týden na další část.
Minulý týden byl hrozný. Skončilo to strašným useknutím a Tom měl blízko k tomu, aby šel za svým sousedem a poprosil ho, aby poslouchal dál. Málem se snažil vygooglit tu zápletku, aby zjistil jméno té knížky, aby si to mohl koupit a dočíst si konec, ale bál se, že namísto toho skončí se spojlery, takže se rozhodl počkat.


Byl to nejdelší týden v historii, ale pátek konečně nastal a znovu byl na své sedačce a čekal na muže vedle, až si napustí vanu. Jeho týden v práci byl horší než obvykle a nebylo tam nic jiného, na co se těšil, než těch 40 minut relaxu. Věděl, že se blíží ke konci kníhy a zajímalo ho, jakou si jeho soused vybere příště.
Doufal, že to bude něco méně intenzivního. Tahle knížka byla skvělá, ale taky si u toho kousal nehty, a kdykoliv se blížili k tomu, aby přišli na tu záhadu, něco nového se objevilo, co všechno obrátilo vzhůru nohama. Bylo to skvělé, Tom to miloval, ale nevadilo by mu, kdyby to bylo příště něco klidnějšího.


Voda se zastavila, mohl slyšet, jak se Bill hýbe, a potom dlouhý sten potěšení, když si lehl do horké vody. Slyšel šplouchání vody, když se uvolnil, a potom…


Nový hlas.


Co… Tom se zamračeně posadil. Nebyla to žena, která četla knížku, co poslouchali. Byl to chlap a představoval nový název.
Poslouchal Bill poprvé v několika měsících knížku někdy jindy, než při jeho týdenní koupeli?
Ale jak se má, sakra, Tom dozvědět, co se stalo?
Nemohl popsat náhlý pocit naštvanosti, který cítil. Cítil se zrazen. Ten zatracený Bill přece neměl právo poslouchat bez něho. Nemohl si jen tak změnit rutinu, ne pokud to byla jediná věc, na kterou se Tom těšil. Byla to ta jediná dobrá věc, kterou měl, a potom… tenhle zasraný Bill si myslí, že může… poslouchat sám?
Do prdele s tím. Tohle Tom nedovolí.


Nepřemýšlel o tom ani sekundu a zvedl se z gauče a vyletěl ze svého bytu. Naštvaně šel ke dveřím svého souseda. Bušil do nich s větší silou, než bylo potřeba.
Po chvilce si uvědomil, jak bláznivě vypadá, ale v tento okamžik byl unavený, naštvaný a toužil po tom, aby zjistil, jak to skončilo, aniž by si uvědomil, jak šílený je. Nevyspal se dobře už více jak týden, nikdy nespal dobře před prací a nemohl čistě přemýšlet.
Pokračoval v bouchání na dveře, až uvažoval, jestli jeho klouby budou mít modřiny, a když se dveře konečně otevřely, nečekal ani minutu, aby přemýšlel nad tím, co sakra dělá. Jen zíral na muže na druhé straně, který ho ustrašeně sledoval.


"Co si myslíš, že ksakru děláš?" zíral na něj zarytě Tom.
"Co?"
"Ty-ty jsi… začal novou zatracenou knížku," zavrčel. "A co ta poslední, hm? Co se stalo? Kdo čekal v její ložnici?"
"Co to ksakru…"
"Clara," zařval Tom. "Co se jí stalo?" Bill zamrkal a byl překvapený. Ustoupil o krok dozadu, a Tom si konečně uvědomil, jak šíleně zní. Musel ho vystrašit. "Promiň." Zamumlal, a potom se zhluboka nadechl a uklidnil se. Nebyla to Billova vina, že měl týden na hovno, a nebyla jeho vina, že byl tak ospalý, že si sotva pamatoval své jméno. Byl tak unavený, že by někoho mohl zabít jen svým srandovním vzhledem. "Jsem Tom. Bydlím vedle," raději řekl.


"Okej?" Bill vypadal zmateně, vystresovaně a trošku vystrašeně. Byl to Tom, kdo si uvědomil, že ho vyrušil v jeho týdenní koupeli, a on před ním stál jen v ručníku omotaném kolem boků. Musel si dávat bublinkovou koupel, pomyslel si Tom. Stále měl na sobě bubliny, které pomalu sjížděly po jeho těle i s vodou. Překvapilo ho, jak je mladý. Představoval si nějakého starého chlápka, jako většinu obyvatel téhle budovy, který si dává koupel ve stejný čas každý týden, ale tomu klukovi mohlo být tak pětadvacet, možná míň.
"Slyším tvoji knížku přes stěnu," zamumlal Tom a uklidnil se, uvědomil si, jak bláznivý byl. Jeho tváře začaly hořet. "A víš… skončilo to docela… hrozně minulý týden."
"Ty posloucháš?" Bill se zakoktal a pozvedl obočí. "Ty to jen neslyšíš, ale doopravdy posloucháš?"
"Já vím, já vím." Tom vydechl. "Jsem šílený a příšerný, ale jsem vždycky hodně unavený, abych si zapnul televizi, takže jsem po nějakém čase začal poslouchat. Ano."


"Huh." Odpověděl Bill, vypadal, jako by se nemohl rozhodnout, jestli je Tom totálně vygumovaný, nebo jen bláznivý. "Stěny tady jsou tenké, že?" Řekl a Tom byl překvapený, že slyšel v jeho hlase pobavení. "No zatraceně."
"Omlouvám se:" Tom znovu zamumlal. "Myslíš, že bys mi mohl říct jméno té knížky? Abych si našel, jak to skončilo?"
"Kde jsem přestal?" zeptal se Bill, ale usmál se. "Pamatuju si, že můj časovač se zastavil na blbém místě." Souhlasil, když se Tom na něj překvapeně díval. "Takže jsem se pro jednou rozhodl to doposlouchat dřív. Doposlechl jsem si to v posteli předtím, než jsem šel spát."
"Oh." Tom odpověděl zmateně. Myslel si, že ho ten kluk pošle do háje, nebo mu bude vyhrožovat policií, nebo něco takového. Když šílený chlap zaklepe na vaše dveře, aby na vás řval kvůli audio knížce… Většinou tam nestojíš jen proto, abys zjistil, co ti uniklo, ale ujistíš se, že tě nechá o samotě. "Uh. Clara došla domů a někdo na ni čekal v jejím bytě…"
"Oh, jasně." Bill přikývl. "Ano, už si vzpomínám. Do konce zbývalo už jenom patnáct minut, takže jsem se rozhodl to dokončit, abych dneska mohl začít novou."
Tom jen stupidně přikyvoval.
"Yeah." Odpověděl a trapně si odkašlal. "Takže… jméno té knížky? Nebudu to znovu poslouchat. Slibuju, jen chci vědět, jak to dopadne."
Bill se zasmál, byl to krásný a jemný zvuk. Tom uvažoval, jak mohli tak dlouho vedle sebe bydlet a nikdy se předtím nepotkat.


Věděl by, kdyby potkal toho mladého chlapce. Nemohl ho propásnout.
"Když mi slíbíš, že mě nezabiješ, tak můžeš jít dovnitř a nechám tě doposlechnout ten zbytek." Řekl s úsměvem. "Ale umím hodně křičet, pokud se mě budeš snažit zabít nebo tak něco. Ujistím se, že to bude tak hlasité, že i ta hluchá paní dole mě uslyší."
"Nejsem vrah." Odpověděl. "Jen ten šílený kluk, který bydlí vedle a poslouchá sousedův týdenní poslech místo toho, aby si pořídil vlastní knížky."
"No, pokud bych mohl mít já zdarma audio knížky, udělal bych to samé." Bill na něj mrkl. "Navíc, není to tvoje vina, že ty zdi jsou tenké jako papír." Pokračoval s úsměvem a o krok odstoupil. "Pojď dovnitř. Jen se znovu obleču a můžeme doposlouchat ten zbytek s čajem?" Řekl.
Tom se usmál, pro jednou cítil, že trávit čas s normální osobou nebude tak špatné.
"Yeah." Tom vstoupil dovnitř. "To bych byl rád."
"Skvělé." Bill se usmál a ukázal Tomovi, aby šel dál. Řekl mu, aby na něj počkal v obýváku a s dalším úsměvem Tom udělal, jak mu bylo řečeno, zatímco se šel Bill obléct a udělat jim čaj předtím, než si sednou a doposlouchají to.


Nechápal, že se mladík nebojí pustit si od bytu někoho cizího. Hlavně ne, jak se před chvilkou choval; malá část v něm uvažovala, jestli to není on, kdo se má obávat. Obával se, že Bill je možná ten blázen, když ho pustil do bytu jen tak. Byl moc unavený na to, aby se staral, a po týdnu, jaký měl… sakra, i kdyby se Bill ukázal jako sériový vrah nebo něco, nevadilo by mu to. Byly horší způsoby, jak umřít, než být zavražděn krásným klukem s dobrým vkusem na knihy.


Bill ho nezabil. Dopili čaj a doposlouchali knížku, a potom o tom asi hodinu a půl diskutovali. Tom nikdy nebyl člověk, který by o něčem diskutoval. Pokud se mu knížka líbila, zůstala v knihovničce, a pokud se mu nelíbila, dal ji pryč. Ale s Billem… s Billem to byla zábava. Tom neměl ponětí, odkud přišla jeho energie, ale ztratil se v konverzaci o autorech, kteří vhodili do děje nepodstatnou zápletku, a jak bylo nemožné napsat knížku bez děje a bylo jedno, jaký žánr to je.
Byl sakra unavený, ale nevadilo mu to, a kdyby nezačal unaveně mrkat, aby se udržel vzhůru, tak by pokračovali v konverzaci další hodinu nebo dvě, ale Bill viděl, jak unavený je, a navrhl, že to dneska ukončí.


Tom nechtěl, ale věděl, že nezůstane déle vzhůru a s přikývnutím se zvedl ze sedačky. Za chvíli ho Bill následoval ke dveřím. Znovu se omluvil za své dřívější chování a poděkoval mu za zbytek knihy. Bill se místo odpovědi zasmál a řekl mu, že je to v pohodě, a předtím, než nechal Toma odejít, jejich oči se setkaly.
"Takže… začneme tu novou příští týden?"
Tom zamrkal, byl tou otázkou překvapený.
"Myslím tím…" vyjasnil Bill. "Chceš se stavit na čaj příští týden? Znovu? Takže můžeme začít tu novou společně místo toho, abys poslouchal přes zeď."
"Nechceš svoji týdenní koupel?" zeptal se Tom stále zaskočený.
"No," pokrčil Bill rameny, "koupel si můžu dát kdykoliv a líbilo se mi to." Usmál se. "Poslouchat s někým, a potom to probrat… byla to zábava."


Tom se taky usmál. Byla to zábava. Kdyby to někdo navrhl předtím, nikdy by neřekl, že si to bude užívat, ale užil a přemýšlel o tom. Udělal by to znovu, nezáleží na tom, jak unavený byl týden po práci.
"Yeah. To se mi líbí," odpověděl.
"Mohli bychom něco sníst," navrhl Bill. "Něco si objednat a užít si tu knížku společně?"
Tom se zasmál. "Je to rande?" Zeptal se a sám byl překvapený, a doufal, že ano. Strávil s tím klukem jen pár hodin a už ho měl rád. Hodně.
"Pokud chceš, aby bylo," Bill se stydlivě usmál. "Pokud nechceš, bude to jednoduše něco, co jsme dělali několik měsíců." Ušklíbl se na něj. "I když jsem o tom až do dneška nevěděl."
Tom se zasmál a držel to v sobě, aby se znovu neomlouval.
"Sakra, proč ne?" Usmál se a myslel vážně to, co řekl. "Je to rande."


autor: Zarlina
překlad: Danny
betaread: J. :o)


original
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 9. září 2018 v 19:18 | Reagovat

Dokonale. Takyto pribeh som este nikde nevidela. Ja tiez zboznujem audionkihy, len nemam takehto suseda. :-) dakujem za preklad. Snad sa komentar dostane k prekladatelke ked blog teraz takto blbne

2 Zuzu Zuzu | 10. září 2018 v 7:17 | Reagovat

Díky. Tuhle jednidílku mám moc ráda :)

3 Karin Karin | 10. září 2018 v 21:40 | Reagovat

Tak to bylo kouzelné moc dík za překlad.**************

4 Jasalia Jasalia | 13. září 2018 v 11:04 | Reagovat

Tom by sa mal poohliadnuť po inej práci. Aby mal viac energie na Billa. Skutočne zaujímavý nápad, niečo úplne iné. Ale super. Ďakujem za preklad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama