Lykara II Stern 13.

8. srpna 2018 v 16:00 | Janule |  Lykara II Stern
autor: Bitter




Lykara


"Sleduj a uč se." Nakázala Tobiasovi Zanthia a posypala zatavenou petlici jemným prachem.
"Počkej, nechceš to přece nechat vyletět do luftu?"
"Přesně to chci, princi."
"No, ale co ty stráže venku?"
"A máš snad lepší nápad? Venku už stejně někdo hlídá, přijdou na to tak jako tak. Trin není hloupej, je jen zelenej."
"Já mám lepší nápad. Ale stejně se mi to nelíbí, aby bylo jasno." Vložil se do jejich debaty Reyn a jeho drak se vysoukal z úkrytu zpod postele. Zamrkal na petlici, sfoukl prach a pak na ni dýchl ledový vzduch. Tobias i Zanthia se otřásli chladem a železo puklo. Zanthia se na Reyna nevěřícně podívala a ucukla, jak se o přelomenou petlici popálila.
"Tohle mě naučil taťka. Všichni maj za to, že ledový drak je proti ohni k ničemu, ale i led umí spálit." Poučil je a Tobias musel potlačit smích nad tím, jak malý dračí princ vystrčil bradu.
"Paráda." Kývla Zanthia a v mžiku se zmenšila.
"No a já? Nemyslíte snad, že polezu, ne?"
"Ty mi budeš muset vylézt na záda." Usmál se Reyn a v oblaku vloček splynul se svým drakem.


"Venku"


Tom už pomalu ztrácel trpělivost. Nejenže dostat Dominiku z bytu, aby mohl jet za Tobiasem, bylo pomalu nemožné, protože mu dala bezmála hodinovou přednášku o tom, jak by se měl zachovat, až do Loitche přijede, a jak by měl začít konečně držet kluka zkrátka, protože tohle už je absolutně přes čáru, ještě stihla informovat jeho matku, že už se s Tobiasem zase pohádal a že on tentokrát ukradl klíče od domu v Loitche a od Tomovy motorky a odjel si. Bez helmy. A její syn teď chtěl jet za ním s jedním lokem vína v krvi. Matka přijela bez meškání.


Když se jim pokusil vysvětlit, že se Tobias naštval proto, že si nechal na podbřišek vytetovat hvězdu na připomínku Billova oslovení, a on to nepoznal a začal na něj křičet, nechápaly ho ani jedna. Rozhodně nehodlal řešit před matkou, v jaké situaci jeho a Dominiku Tobias přistihl, protože to by pak musel řešit i to, a na to už opravdu neměl nervy.
Malý přišel domů celý šťastný v den svých osmnáctin, chtěl se pochlubit a místo toho najde jeho a Dominiku… A víno na stole a dvě sklenice. Proč proboha Dominiku nezastavil, už když začala lahev otevírat. Alkohol nenáviděli…


Když už mu trpělivost došla úplně, a konečně ty dvě vyhodil, bylo mu jasné, že je beztak pozdě a nikam už dneska nedojde. Neměl ani tušení, že v tu chvíli by už Tobiase ani tak nezastihl, protože už byl pryč.
Na cestu se vydal brzo ráno. Po cestě nakoupil hromadu sladkostí v naději, že si toho svého přerostlého prcka usmíří čokoládou jako kdysi. Bylo mu ze sebe samého do pláče, a když konečně zastavil před domem, zůstal na něj jen tupě zírat a nebyl schopný se pohnout.
Co mu řekne? Bude vůbec Tobias chtít vysvětlit včerejšek, nebo ho vyhodí kvůli tomu, co zjistil o něm a o Billovi?
Pohledem sklouzl k oknu Billovy ložnice a sevřel volant ještě pevněji.
Proč jen odsuď vůbec kdy šli pryč?


Sebral ze sedačky dárkovou tašku a váhavě se vydal dovnitř. Tobias nezamkl a dům byl tichý a nehybný.
Už v předsíni ho zaplavila první vlna vzpomínek, a když se podíval nalevo do kuchyně, vyhrkly mu slzy. Na lince stál Billův hrnek od Tobiase. Rázem Billa viděl, jak tam zachumlaný v županu mžourá po kuchyni a natahuje se pro konvici s vodou. Pak by si ho všiml, usmál se a poslal by mu vzdušnou pusu, protože Tobias už by byl vzhůru a oni neriskovali. Než by se voda uvařila, vytahal by vše potřebné na snídani a pod mističku, do které dělal ovocný salát pro Tobiase, by dal kostičku čokolády. Pak by zalil kávu, hrnek by vzal opatrně do dlaní a došel k němu. Dal by mu rychlou pusu na rty a Tom by se domáhal pořádného polibku, protože k čertu s tím. Vždycky riskovali. Svou kávu by dal jemu a se smíchem by šel udělat snídani a novou pro sebe.


Probralo ho až zavrzání podlahy nad ním a následné kroky na schodech. Rychle se vzpamatoval a uvědomil si, že stojí v kuchyni a drží ten hrnek a byl by přísahal, že je ještě vlažný od Billovy kávy a na rtech cítí jeho polibek.
Teď už věděl, proč museli pryč, protože on už to nezvládal…
"Tobiasi…" Začal hned, ale nebyl to jeho syn, kdo do kuchyně věšel, ale stín. Dokonalá kouřová kopie Darii.
"Tome, konečně, čekáme na tebe celou noc." Promluvil stín jejím hlasem a vykročil k němu.
Tom zalapal po dechu a hrnek mu vyklouzl z prstů…


Lykara - Obsidiánový palác


Temný princ rozhodně kráčel chodbou, všichni kolem něj v úctě a strachu padali na kolena a oči klopili k podlaze. On jim nevěnoval jediný pohled. Bylo mu jedno, jestli před ním klečí stín, temný nebo víla. Skupinka stínů za ním bedlivě hlídala každý náznak neúcty, ale všichni už věděli, co je pro ně dobré, pokud nechtěli, aby jejich život skončil v rukou temného vládce.
Ty bláhové opovážlivce, co se čas od času přeci jen snažili dostat za zdi paláce, aby prosili bývalého lykarského krále o pomoc, vládce bez milosti zabil, aniž by se o nich padlý král kdy dozvěděl. V celém paláci nikdo nesměl ani vyslovit jména králů. Toma a jeho, jeho už vůbec ne.


Před trůnním sálem se nezastavil a rovnou vpadl dovnitř. Ignoroval Valrenovu spoluvládkyni, se kterou o něčem živě diskutoval, a ukázal na stíny za sebou.
"Co to má být! Je jich dvakrát tolik než obvykle!" Rozkřikl se na Vala a dál k němu kráčel. Val se tiše Lalitě omluvil, ale ta vypadala spíš pobavená, než naštvaná, že je vyrušil. Nemohl ji vystát. Nejradši by ji uškrtil na místě a ona to věděla a vůbec nic si z toho nedělala. Neměla z něj ani špetku strachu, a přitom aby se mohl stát Valrenovým spoluvládcem, museli se jí zbavit. Všichni to vědí. Ale ona si dál sedí na trůně a sleduje je jako bandu děcek.


"Dobré ráno princi." Usmála se na něj a Valren ho rychle zarazil, než mohl dojít blíž.
Vzal ho kolem pasu a odvedl ho z jejího doslechu. Ne, že by to k něčemu bylo. Stačilo jí nenápadně pohnout prstem a pramínek stínu splynul s jejich, aniž by si toho všimli.
"Jsou na tvou ochranu, Reli." Sdělil mu tiše a opatrně, aniž by sundal ruku z jeho kříže.
"Já se dokážu ubránit a beztak není čemu, když jsem pořád jen tady!" Nehodlal se on tišit a ucukl jeho doteku. Měl toho čím dál tím víc dost. Dostal se akorát z jednoho vězení do druhého a neví o nic víc než předtím. Jeho paměť, o které mu Valren slíbil, že se vrátí, stále mlčela, a ani mu nedovolil zúčastnit se bojů. Lalita se svou armádou úspěšně dobyla ledový palác a zahnala zimany i s dračími povstalci hloub do jejich kraje, Valrenovy stíny se stále nedostaly ani za Lucernový les, ani s draky stále neprolomili přístav, a on místo aby něco dělal, chodil po paláci až z toho začínal šílet.
"Já vím, ale musíme být opatrní… Nedovolím, abych o tebe zase přišel." Zkusil znovu Valren smířlivě a i lehkému doteku na tváři, o který se pokusil, ucukl.
"Odvolej je, nebo je rozsekám." Zavrčel a Val se zaťatou čelistí mávl rukou, aby se stíny v příštím okamžiku rozplynuly.
"Jen pro dnešek." Varoval ho. Než se s ním stihl znovu pohádat nebo z něj vymámit odpověď na to, proč jich bylo vlastně dneska víc, napochodoval do sálu Valrenův špeh a Lalita za nimi se zasmála.


"No prosím, trůnní sál vládců a všichni si sem dnes chodí jak do chléva." Nadnesla jízlivě a špeh zbledl. Uklonil se jejím i Valrenovým směrem a rychle začal mluvit.
"Omlouvám se, vaše výsosti, ale sám jste žádal, abych vás informoval okamžitě, pokud se to stane." To Lalitu zaujalo. Líně došla k nim a pobaveně sledovala Valrenův výraz.
"Je tady…?"
"Ano, můj pane." Valren náhle vypadal, jako kdyby viděl smrt. Dokonce couvl.
"Kdo?"
"Na tom nesejde. Ode dneška neopustíš svůj pokoj." Otočil se na něj a znovu vyvolal stíny, které jeho milovaného prince obstoupily.
"Odveďte ho." Nařídil jim, ale on okamžitě vytasil svůj meč a zvedl ho na obranu.
"Nikam nepůjdu, dokud mi to nevysvětlíš."
"Je to jednoduché, princi." Nadhodila Lalita a Valren po ní hodil varovným pohledem.
"Tvoje pravá láska se vrátila." Dodala jízlivě a posměšně naznačila směrem k němu, jako by mu foukala něco z dlaní do obličeje.
Vílí prach. Jedovatý vílí prach, kterým ho omámil Lykarský Král a donutil ho uvěřit lžím.


autor: Bitter
betaread: J. :o)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 8. srpna 2018 v 20:56 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to bude dál a doufám že se Tom vrátil.

2 Zuzu Zuzu | 8. srpna 2018 v 22:21 | Reagovat

Chudák Bill :( A chudák i Tom :( Ale tu jejich matku bych teda vážné poslala někam, protože se jako matka ani trošku nechová!!!

3 nika nika | Čtvrtek v 6:05 | Reagovat

Tom  nemal  strásať čas a počúvať Dominiku a  svoju matku a mal sa vydat  za Tobiasom  hned.  Nepochopim  hlavne ich matku ktora mi pride  bezcitná.
Dúfam že sa Tom vráti do Lykari.
Ďakujem za dalši diel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama