Flight 1/3

Sobota v 16:00 | Janule |  ff-jednodilky
autor: Sturmfrei


Povídka s jednoduchým názvem "Let" má jen tři díly a holandská autorka Sturmfrei ji napsala v roce 2017. Přeložit se ji pro vás rozhodla Zuzu, tak si hezky počtěte a dejte Zuzu vědět, že její dlouholetou a náročnou práci pro blog oceňujete. Pa J. :o)



Pokud se zeptáte Georga, Tom a Bill jsou ve vztahu.
Pokud se zeptáte Toma a Billa, tak nejsou.
Pokud se zeptáte, jestli chtějí být, tak to je místo, kde se věci začínají komplikovat.


Ve vzduchu


Kytara v rohu Tomova pokoje sama hrála. Tom se na ni lenivě usmíval. Nedokázal tu píseň tak úplně rozpoznat, ale mělo to atmosféru něčeho dobrého a on si spolu s ní chvíli broukal. Až po jedné nebo dvou minutách si vzpomněl, že kytary obvykle nehrály, aniž by někdo brnkal na struny. A trvalo mu dalších několik vteřin si uvědomit, že sní, a že ta píseň je ve skutečnosti jeho vyzvánění.
Tom se polekaně probral, shodil mobil z nočního stolku, zaklel, naklonil se z postele tak daleko, jak jen to dokázal, aniž by spadl, a zvedl přístroj ze země. Samozřejmě, v tu chvíli už přestal zvonit. Tom koukl na až příliš zářivý displej a poskočil, když mu v tu chvíli přišlo upozornění na novou zprávu. Alespoň to jej konečně dostatečně probudilo, aby pochopil, co se to děje. Telefon mu oznamoval, že je 3:37 ráno, a jen jedna jediná osoba mu mohla volat nebo psát v tuhle hodinu.
Se zavířením v břiše Tom otevřel nejdříve zprávu. Stálo v ní:


ach sakra zase jsem zapomněl na ten časový posun!!! nechal jsem ti zprávu v hlasové schránce, ale neposlouchej ji, dokud se dostatečně nevyspíš, okay? -b


Tom se nad tou zprávou připitoměle zazubil, pak ignoroval její obsah a vytočil svou hlasovou schránku. Jakmile mu robotický ženský hlas potvrdil, že má novou zprávu, přitiskl si telefon k uchu s větší dychtivostí, než si opovažoval přiznat.


"Ahoj," vydechl Bill. I když Tom věděl, že je to jen nahrávka Billova šeptání, pocítil na páteři zachvění, a sevřel telefon o něco silněji. "Tak jsem právě nasedl do letadla zpátky do LA, bude to desetihodinový let bez přestávky přes celou noc. Doufám, že se mi podaří se trochu vyspat do krásy, bůh ví, že to potřebuju-"
(S tím Tom nesouhlasil. Nikdy Billa neviděl vypadat jinak než jen naprosto nádherně, a to viděl více Billových stránek než většina lidí.)
"-ale upřímně, během těchto letů nikdy nevíš, co se stane. Každopádně, na letišti v LA přistanu zítra kolem půl druhé odpoledne. A pak budu mít pár dní volno, díky zatracený bože, a tak mě napadlo, že bych se stavil. Pokud nemáš nějaké plány? Dej mi vědět."
Nastala krátká odmlka, a pak: "Nemůžu se dočkat, až se ozveš. Uvidíme se brzy."


Tom musel využít veškerou svou pevnou vůli, aby nevyskočil z postele a neprobudil svého spolubydlícího. Věděl, že Georg neoceňoval žádné rušení spánku, zvláště ne kvůli jednomu z Tomových motýlky poháněných kolapsů z důvodu Billova příchodu. Namísto toho si zprávu přehrál ještě jednou, nastavil si budík na půl druhé odpoledne (i když věděl, že bude v tu dobu v práci), a padl zpátky na polštář.
Kdybyste se podívali na jeho život zvenčí, vůbec byste celý ten chaos neviděli - nedávno dokončená právnická škola, stabilní práce v místní neziskové organizaci, byt ve městě společně s nejlepším kamarádem už od školky, spousta přátel, dobrý vztah s rodinou. Prozatím Tom udělal všechno správně; jeho život se pohyboval kupředu tím nejpříjemnějším možným způsobem.
Poté potkal Billa, a nyní jej jeho srdce nepřestávalo táhnout zcela jiným směrem.



***


O tři a půl hodiny neklidného spánku později se Tom vyhrabal z postele a vydal se na svou běžnou ranní rutinu, kdy nakonec skončil u kuchyňského stolu s telefonem v jedné ruce a se studeným toustem ve druhé. Odpovídat na Billovy zprávy bylo o tolik jednodušší, když jeden druhého jen sotva znali - čas a místo, mrkající smajlík, hotovo. Téměř osm měsíců po jejich dohodnutém uspořádání Tom zápasil s každým slovem. Dokonce i když věděl, co chtěl říct, úplně o něčem jiném bylo jak.
Otevření dveří jej vyrušilo z koncentrace, až upustil svůj toust. Georg vkráčel do kuchyně, klidný a vyrovnaný a připravený čelit novému dni (ačkoliv zamířil rovnou ke kávovaru). Po cestě pohlédl na Toma a ušklíbl se.


"Snídáš svůj telefon? Ne, nech mě hádat. Bill napsal. V nemožnou hodinu. Opět."
"Letí zpátky z Tokia," vysvětloval Tom poněkud defenzivně. "A má několik dní volno."
Nebylo potřeba hláskovat ten zbytek, vedli tenhle rozhovor už předtím. Georg si dodal velké množství cukru do kávy, než řekl: "Tak mu řekni, že máš volno zítra večer. Já se vypařím, možná vezmu Hailey do toho sushi baru, o kterém pořád mluví."
"Ale já mám volno i dneska večer," řekl Tom. Uvědomil si, že zní jako ukňouraný spratek, ale byli nejlepší kámoši z nějakého důvodu.
"Přestaň na vteřinu myslet svým ptákem." Georg protočil oči a namířil na Toma lžičkou. "Máš volno dneska večer, ale ne zítra ráno. Když ho pozveš na zítřejší večer, může zůstat na snídani. Tak s ním získáš víc času, a nebude to jen v posteli."


Tom chvíli v tichosti seděl a snažil se přijít na to, o kolik víc času jim to dopřeje. Bylo očividně až příliš brzy na tak pokročilou matematiku; jediné, na co se dokázal soustředit, byla představa Billa, jak s ním sedí u stolu, snídá a usmívá se. Nakonec si zhluboka povzdechl a zvedl toust z podlahy.
"Takže zítra večer. Co mu mám říct?"
"To opravdu není tak těžké," řekl Georg suše a vložil si do toustovače dva plátky chleba. "Já vím, že když přijde na Billa, jsi beznadějný, ale myslel jsem, že alespoň zprávu dokážeš napsat jako funkční lidská bytost."
"Dokážu, dokážu." Tom odhodil svou nedojedenou snídani do dřezu a přejel si rukou po obličeji. "Udělám to v práci, až přistane."
To znamenalo, že bude po celé dopoledne roztěkaný, ale nebylo by to poprvé. Bill trávil polovinu svého života v letadlech, jak byl posílán z photoshootů na přehlídky a následně na rozhovory, a tak Tom trávil polovinu svého života čekáním na něj, až přistane.


"Víš, co ještě bys měl udělat?" Řekl Georg, zatímco si na toust roztíral máslo. "Říct mu, že si musíte promluvit."
"Zbláznil ses? To nemůžu, okamžitě mě ze svého života takhle odstřihne!" Tom lusknul prsty. Vyčítavé zazírání, které svému kamarádovi poslal, mělo zakrýt jeho vzrůstající paniku nad tou myšlenkou; jako obvykle, Georg viděl přímo skrz.
"Ani jsem neřekl, o čem byste si měli promluvit, a ty už panikaříš. Možná je celebrita, ale to neznamená, že bys měl být vždycky až ten druhý. Musíš to začít brát vážně." Georg mu věnoval zklamané potřesení hlavou. "Jsi v tohle zapletený stejně tak moc jako on, máš povoleno mít své požadavky. Nastavit hranice."
"Nastavit hranice," papouškoval Tom. "Problémem není nedostatek hranic. Když už nic jiného, máme jich až příliš moc." Georg vstupoval na nebezpečné území. Mohli by tuhle diskuzi vést pravděpodobně i ve spánku a ani jeden z nich se své postavení nechystal změnit, tak jaký mělo smysl se tím zaobírat znovu a znovu?


Než mohl Georg odpovědět s další dobře mířenou, často opakovanou radou, Tom popadl jeden z jeho toustů a naštvaně si kousl. Jeho další slova vyšla ven spolu se sprškou drobků.
"Už jsem ti říkal, on žádný vztah nechce! Spálil se už s tolika lidmi, kteří slibovali, že dokážou unést jeho kariéru, a pak to nedokázali, a on mi neuvěří, pokud mu řeknu, že já to zvládnu. Kromě toho - co když to skutečně nezvládnu?" Povzdechl si, splasknul stejně tak rychle, jako se jeho vztek vynořil, a odhodil toust do dřezu ke zbytku jeho předchozího jídla. Georg si připlácl dlaň na obličej, a poté se poodsunul s druhou rukou ochranně omotanou kolem svého talíře.


"Už jsem ti říkal, ty to zvládneš," trval na svém z bezpečné vzdálenosti. "Už teď to zvládáš, protože vy dva už prakticky jste pár." Tom si odfrkl, ale Georg ještě neskončil. "Bill je tady po celou zatracenou dobu. Má ve tvém šatníku šuplík se spodním prádlem. Koupil jsi mu věšák na ručník do koupelny, aby se tam jeho věci vešly spolu s těmi našimi."
"No jo, to ho přesvědčí. ´Je to pravá láska, Bille, koupil jsem ti věšák na ručník´!"
"Řekl ti o svých potížích s otcem," pokračoval Georg, až příliš povýšený nad to, aby vzal na vědomí Tomův sarkasmus. "Kdybys byl jen jeho hračka na zavolání, tak by to neudělal."
"To neznamená, že se mnou chce chodit," zabručel Tom. "A s tímhle rozhovorem už jsem skončil. Jdu do práce."


Rázně vyšel z kuchyně do svého pokoje, popadl tašku, a poté oddupal ke dveřím. Aniž by zavolal jediné slovo na rozloučenou, prásknul za sebou dveřmi a rázně vešel do výtahu. Mohl prakticky slyšet Georgovo protočení očí, ale řekl sám sobě, že je mu to jedno. Tak možná s Billem chtěl oficiální vztah - no a co? Bill dal od začátku zcela jasně najevo, že se to nikdy nestane, a Tom souhlasil se všemi podmínkami bez zaváhání. Nemohl nyní změnit názor a riskovat, že ztratí to, co měli, dokonce i když to, co měli, nebylo na sto procent to, co chtěl.


Problém byl, že ignorovat Georga byla ta lehká část. (Alespoň mu Tom mohl prásknout dveřmi). Ignorovat Billa, rozptýlit se od myšlení na Billa, to byl prohraný souboj ještě dřív, než to vůbec začalo. Tom prošel po cestě do práce kolem několika stánků s časopisy a Billova tvář zdobila každý z nich. Jeho lícní kosti, rovný nos, plný spodní ret. Tmavé oči vystupující z hladké, bledé kůže. Černobílé dredy naaranžované odlišně na každé fotografii, ale vždy zvýrazňující to, co bylo katalyzátorem jeho kariéry a co se stalo Billovou obchodní značkou: ten jeho naprosto androgynní vzhled.


Módní drahoušek
, stálo v prvním titulku. Další časopis jej velebil jako současnou múzu vrcholné módy, inspirující novou éru bezpohlavního oblečení. Byl tam Bill, zubící se, zatímco jej Karl Lagerfeld představoval Choupette, své kočce. Bill byl oblečený ve třpytivém stříbrném plášti, dredy měl rozpuštěné kolem ramen, a černý inkoust na jeho předloktí byl ostrým kontrastem k jemným tónům jeho make-upu a delikátní látky. Na dalších byl Bill oblečený v kůži, v krajce, v kůži a v krajce, ve vysokých botách a v kovbojských botách, stojící, sedící, ležící, uprostřed piruety, objímající psa, popíjející kávu-
Tom zavřel oči a viděl Billa pouze v boxerkách pod košilí, kterou měl Tom na sobě, když se poprvé setkali, schouleného na Tomově gauči s hlavou v záklonu v záchvatu smíchu.


"Pane? Budete si něco kupovat?"


Kolem Toma se znovu zmaterializoval skutečný svět a on našel sám sebe u novinového stánku kousek od zastávky metra, jak zírá na poslední vydání Vogue. Bill se na něj z obálky vědoucně ušklíbal. Prodavač se na něj díval se směsicí nudy a obav; neschopný odpovědět, Tom jen pokrčil rameny, a zároveň zavrtěl hlavou, než zamířil do budovy, ve které pracoval.
Ve výtahu do čtvrtého patra a své kanceláře vytáhl z kapsy telefon a konečně Billovi odepsal.


Pokud přijdeš zítra večer, udělám ti lasagně


Po chvilce zaváhání si smazal upozornění na půl druhou a odhodil telefon do tašky, kde se snad někde ztratí vespod mezi obaly od proteinových tyčinek, zamotanými a rozbitými sluchátky a účtenkami od donáškového jídla. Nacpal tašku do spodního šuplíku svého stolu, s kopnutím ho zavřel, a ponořil se do svého nejnovějšího případu.


***


Samozřejmě, když byla jedna hodina a třicet minut, Tom pocítil náhlé nutkání jít na oběd do nejbližšího Starbucks a zkontrolovat, jestli mu nenapsal Georg. Nenapsal - ale v 1:43 se na obrazovce rozsvítilo Billovo jméno.


jestli mi uděláš lasagne, přísahám, že tě nechám, abys mě udělal na kuchyňském stole


S třesoucím se dechem i prsty Tom odpověděl: večeře bude v 7


autor: Sturmfrei
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)


original
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Sobota v 20:02 | Reagovat

To vypadá moc dobře a ten konec nemá chybu moc dík za překlad.

2 Danny Danny | Sobota v 23:46 | Reagovat

Takže na kuchyňským stole Jo ? :D
I když sem četla už originál užívám si to i v krásném překladu Zuzu ..
děkuji a už teď se těším na další díl 😊

3 Tami Tami | Neděle v 15:52 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to bude pokračovat zatím to je skvělé

4 Týna Týna | Neděle v 19:42 | Reagovat

Moc krásný těším se na další díl

5 Blackfish Blackfish | E-mail | Web | Neděle v 22:17 | Reagovat

Povídka vypadá opravdu výborně, už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

Tak na kuchyňském stole,...to vypadá zajímavě. :-)) Jsem zvědavá, jestli Bill slib dodrží a nebo si vyberou jiné zajímavé místo. :-))

Děkuji ti Zuzu za překlad a autorce za její dílo. ;-)

6 Evča Evča | E-mail | Pondělí v 22:11 | Reagovat

Povídka vypadá opravdu skvěle. Líbí se mi zasazeni postav - Bill slavný. Diky za překlad a těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama