Scar Tissue 25.

1. července 2018 v 16:00 | Janule |  Scar Tissue
autor: Chayenne7


Nemesis


"Co tady děláte?" Zeptal se Bill, jeho hlas byl napjatý z odporné žluče, která jej při pohledu na toho muže dusila.
"Kde je Tomas?" Vyštěkl na Billa Jörg, zcela tak jeho otázku ignoroval. Vypadal vzteky bez sebe, žíly na spánku mu tepaly, ale v tomto okamžiku byla Billova nenávist k Jörgovi tak kompletní, že nebyl schopný mít z něj strach.
"Tom tady není."
Jörg k němu o krok výhrůžně přistoupil a vycenil zuby.
"Nehraj si se mnou, kluku, nemám na to náladu. Chci s ním mluvit."
Jeho oči sklouzly ke koupelnovým dveřím, kterými Bill právě vyšel, a když se Jörg vrhnul kupředu, mladík dveře instinktivně zavřel a zablokoval mu cestu svým křehkým tělem.
"Není tady nic, co byste mu mohl říct, aby to on chtěl slyšet," zvedl hlas jen natolik, aby Jörg vycítil, že necouvne.


Starší muž se na Billa podíval, jako by zešílel.
"Nestůj mi v cestě, chlapče…" sykl, znovu se pokusil pohnout kupředu, ale Bill jej bez přemýšlení odstrčil zpátky.
"Jinak co?" Přimhouřil oči do úzkých štěrbin. "Jinak mě taky zabijete?"
Ticho, které následovalo, by se dalo krájet nožem. Jörg s ústy, která neustále otevíral a zase zavíral, vypadal jako ryba lapající po vzduchu. Bylo příliš špatné, že to Billovi nepřišlo nijak vtipné.
"Vypadněte odsud," ukázal ke dveřím a ruka se mu přitom dokonce ani netřásla. Rudý oblak vzteku, který obalil jeho mozek, mu nepovoloval žádný smysl pro sebezáchovu ve svém jednání. Vše co věděl, bylo, že ten muž před ním je špína s rukama od krve, a že během let Tomovi přinášel nekonečné utrpení.


"Takže ti to řekl," odfrkl si Jörg, když opět nalezl svůj hlas a potřásl hlavou s něčím, co bylo podobné výsměchu.
"Řekl," Bill se jen sotva dokázal ovládat. "Řekl mi všechno o tom, co jste udělal Kaiovi.."
"Ne…" Jörgova ruka vyskočila do vzduchu, ale v poslední chvíli ji zadržel těsně před ránou do Billovy tváře. "Neopovažuj se vyslovovat to jméno v mé přítomnosti!"
Bill se přikrčil, ale nedokázal si pomoct a z čistého instinktu na Jörga vyštěkl.
"Nebo co? Já nejsem Kai. On byl nikdo, koho jste mohl zamáčknout podpatkem jako nějaký hmyz. Ale já ne. Já mám své postavení a peníze, které mě chrání, a můj otec by vás mohl v jediné vteřině zničit."
Když se Jörgova ústa zkroutila do nechutného úšklebku, Billovi se zasekl dech v hrdle. Ten úšklebek znal. Znamenal, že Jörg vyhrával.
"Opravdu?" Vydechl starší muž. "Chystáš se utíkat za tatíčkem, abys na mě žaloval?"
"My odcházíme," řekl mu Bill s nově nalezenou odvahou. "Oba dva odcházíme do Berlína. Musíte si najít nového zvráceného koníčka, protože odsud beru Toma pryč, zpátky domů."
Jörg posměšně zvedl obočí.



"To je zábavné, můj drahý chlapče. Nadále mě informuj, protože," naklonil se kupředu a přinutil tak Billa odtáhnout se ještě více, "se nemůžu dočkat reakce tvého otce, až zjistí, že jeho milovaný syn a dědic je pořád… panic!"
Z Billovy tváře vymizela všechna barva a poklesl mu žaludek. Jörg pohodil hlavou vzad a rozesmál se s potměšilou radostí.
"Blafujete," vykoktal Bill, protože to byla jediná karta, se kterou mohl v tom okamžiku hrát.
Jörgova tvář ztratila výraz tak rychle a ta změna byla tak nepochopitelná, až ze sebe Bill málem vydal vyděšené vyjeknutí.
"Chceš se přesvědčit?" Přistoupil k Billovi výhrůžně blíž a v tom okamžiku se Bill začal třást, protože Jörg opravdu vypadal šíleně s tím nezdravým, maniakálním pohledem v očích. "Víš, co si myslím, princezno? Já myslím, že jsi to ty, kdo právě teď blafuje."
Když vstoupil do Billova osobního prostoru, Bill si instinktivně přitáhl okraje svého tenkého županu pevněji kolem křehkého těla. Jörgův pohled chtivě cestoval po nezakryté holé kůži na Billově krku.


"Dokonce i kdybych právě nevyslechl tu pitomou služku a nezjistil, jak ses mě pokusil podvést v mé vlastní hře," zamumlal, "stále bych měl možnost přinutit tě hned zítra ráno podstoupit tu prohlídku. Ale to by bylo zcela zbytečné, že, drahoušku? My oba víme, že ten můj malý odvar na tebe měl takový silný vliv jen proto, že jsi neměl kde vypustit tu obrovskou sexuální energii…"
Bill se přitiskl zády ke dveřím do koupelny. Ten pohled v Jörgových očích znal. Znal ho až příliš dobře. Byl tam chtíč, dle kterého člověk neměl v úmyslu jednat, a byl tam i ten druh, dle kterého si člověk vzal, co chtěl, bez ohledu na odpor. Bill se opět stal obětí s predátorem v patách s nosem plným jeho lákavé vůně.
Ale Jörg se nepřibližoval, pouze zabořil ruce do kapes svého obleku a prohlížel si Billa s krutým pobavením.
"Tom dostane, co mu náleží, za to, že ze mě dělal blázna, o to se neboj, ale ty… ty skutečně máš co ztratit, můj nádherný malý zeti."
"Řeknu svému otci o tom, co jste udělal!" Vyhrkl Bill v posledním zoufalém pokusu, ale cítil se jako malé kotě ohánějící se svými malými drápky. "Vy vrahu!"


Jörg potřásl hlavou a povzdechl si. "Ty si myslíš, že smrt stájového pacholka by někoho zajímala? Byl mým majetkem, stejně jako všechny ty rodiny, které žijí na mém pozemku. Měl jsem právo jej odstranit ve jménu ochrany mé dědické linie. Tom mě odmítl poslechnout, když jsem mu předložil manželskou smlouvu. Byla lukrativní, ale on měl oči jen pro toho malého bastarda! Společnost se postaví na mou stranu. Protože oni všichni mají ta samá práva a chtějí být schopní podle nich jednat, když to bude potřeba."
Bill vehementně zavrtěl hlavou, srdce se mu naplňovalo zoufalstvím. Musela z toho existovat cesta ven!
"Stal by se z vás vyvrhel společnosti! Nikdo by s vámi nechtěl obchodovat! Obzvláště ne můj otec, po jehož penězích a stycích tolik prahnete! Můj otec má ta stejná práva jako vy, ale on by nikdy, nikdy!, podle nich nejednal. Jsou to jen zanedbatelná práva a brzy budou zrušena!"
Jörg pokrčil rameny.
"Možná. Ale než se tak stane, mohl bych se ujistit, že i ty přijdeš o všechno, co je ti tak drahé. Anulování tvého manželství s Tomem by za těchto podmínek byla jen další rána. O to ty opravdu nechceš, že Billy?"


Sledoval Billa koutkem oka s vypočítavým pohledem.
"Ale je tady způsob, jak bychom z toho mohli všichni vyjít šťastní," nabídl nakonec.
"O čem to mluvíte…?" Vydechl Bill, ačkoliv už mlhavou představu měl. Nebylo tam příliš místa k manévrování a jediný způsob, jak by mohl zůstat ženatý s Tomem, bylo do zítřka zázračně přijít o panictví. Když Jörg natáhl ruku a přejel prsty po jeho bledém krku, Bill věděl, co se chystá navrhnout, ještě dříve, než ta slova opustila Jörgova ústa.
"Víš…" Řekl Jörg, jako by mluvil k malému dítěti, které potřebovalo uklidnit, "… existují dva možné výsledky, které by zítřejší prohlídka mohla přinést, a nedělej si žádné iluze o tom, že by neproběhla. Proběhne. Takže… buď se ukáže, že jsi panic, anebo… ne."
Ta nestydatost Billa paralyzovala. Nepřišlo to tak úplně nečekaně, ale i přesto…
"Jděte ode mě…" zašeptal nevěřícně. Jörg se namísto toho ještě více přiblížil.
"Nemáš na výběr, Billy, a ty to víš. Můžeš zůstat s Tomem, dostaneš to, co chceš, a já na oplátku uvidím jeho tvář, až zjistí, že někdo jiný se ti dostal mezi nohy dřív než on. Možná budu i ochotný zapomenout na další potrestání za jeho drzost, pokud budeš spolupracovat. A spolupracovat opět, na vyžádání."


Až když se mu svět začal rozmazávat před očima, Bill si uvědomil, že slzí. Jak se mohly věci takto vymknout kontrole? Byl tak sebevědomý, tak moc si jistý sám sebou, když vstoupil do místnosti a Jörga tam spatřil. Ale nyní se Billovi přes hlavu převalovaly vlny a pouhé mávání rukama jej nezachrání před utopením. Bylo možné, že v této hře Jörg jednoduše dostal lepší karty než Bill? Že se ukázal být až příliš mocným protivníkem?
"Tom je ve vedlejším pokoji, že ano?" Jörg přitiskl své tělo k Billovu a chlapec znechuceně zalapal po dechu, když se mu mužova kamenná erekce zapíchla do žaludku. "Vsadím se, že se vyspává z traumatu ze svého velkého odhalení… on je tak předvídatelný…"
Bill se pokoušel vykroutit, když Jörg zabořil nos do jeho vlasů a vdechl vůni jeho šampónu, ale srdce do toho nevložil. Jaká byla pointa v tom se bránit? Byla to jejich jediná šance.
"Když zůstaneš hodný a potichu," zavrněl Jörg, přiložil dlaň na Billův zadek a stiskl, "bude rychle po všem, Tom zůstane v blažené nevědomosti a můžete spolu žít šťastně až do smrti… ach, ty pod tou věcí nic nemáš?…"


Musel to být nějaký druh temné, paralyzující magie, kterou na něj Jörg seslal a která Billa zbavila naděje a síly mu vzdorovat, protože v momentě, kdy mužova ruka vklouzla mezi Billova stehna a dotkla se přitom jeho nejintimnějších partií, kouzlo se zlomilo a Bill v panice vklínil ruce mezi svou a Jörgovu hruď.
"Ne!" Vykřikl. "Ne! Nechtě mě být!"
Něco se v něm vzpříčilo a náhle byl schopen jasně vidět. Všichni ti muži, všichni, kteří si na něj v minulosti nepřístojně dovolovali a vinili Billa za věci, které je údajně přinutil spáchat, Bill tomu nyní porozuměl: ti všichni měli pravdu. Nepřímo, tím, že byl tak snadným cílem, který se nikdy nebránil, který se jim nikdy nepostavil, který se nikdy neobrátil na svého otce, ačkoliv mezi sebou měli tento druh důvěry, tím ze sebe Bill udělal tu nejlákavější oběť, kterou svět kdy viděl: oběť, která se stala obětí ze svého vlastního rozhodnutí.


Ale nyní už toho měl Bill dost. Už nebude ničí loutka. Nedovolí, aby mu Jörg diktoval jeho možnosti. To ´žít spolu šťastně až do smrti´, které mu Jörg slíbil na oplátku za jeho tělo, bylo vše, jen ne tohle. Kdyby Tom přišel na ztrátu Billova panictví, jejich štěstí by bylo navždy zničeno. Billova skutečná a jediná šance byla dostat se tam odsud tak rychle, jak jen to půjde.
Takže se vším, co v sobě měl, Bill Jörga od sebe odstrčil a jeho náhlý výpad staršího muže natolik překvapil, až jej to na chvíli vyvedlo z rovnováhy.
"Vy nebudete moje poslední možnost!" Zakřičel Bill, napřáhl ruku a jejím hřbetem Jörga udeřil do tváře. V tu samou chvíli se vrhnul kupředu a pokusil se kolem Jörga proběhnout, ale muži, navzdory tomu, že byl tím překvapivě silným úderem lehce dezorientován, se podařilo popadnout Billa za paži a trhnout s ním zpět.
"Ty malá… mrcho!" Ušklíbnul se. "Za tohle zaplatíš…"
Nos mu krvácel, krev mu kapala na jeho bělostnou košili a tento zřejmý důkaz jeho zranitelnosti dal Billovi nečekaný přísun energie.
"Pusťte mě!" Začal se s Jörgem prát, kopat jej a křičet, nestaral se přitom o to, že se mu stuha županu uvolnila a lemy se pootevřely a odhalily tak jeho nahé tělo. Ozval se trhající zvuk, jak Jörg utrhl jeden z rukávů, ale v jeho rukách zůstala pouze látka.
Bill se s otřesením vyvlékl a utíkal.


~~~(*)~~~


Když se Tomovy oči otevřely, nevěděl ihned, co jej probudilo, věděl jen to, že je něco velmi, velmi špatně.
A poté zaslechl Billa křičet:
"Tome! Tome! Pomoc!"
Ve vteřině byl plně vzhůru a už napůl cesty z postele, nával adrenalinu v jeho žilách jej poháněl ke dveřím. Vrazil do obývacího pokoje v okamžiku, kdy se tam vynořil z ložnice Bill v potrhaném županu s Jörgem v patách. Nebyl čas na přemýšlení, a tak Tom vykřikl první věc, která mu přišla na mysl: "Utíkej!" a vrhnul se mezi svého manžela a svého otce bez přemýšlení.
Srážka s Jörgem jej na chvíli připravila o dech, ale vydržel a zoufale Jörga odstrčil, zatímco koutkem oka mohl vidět, že se Bill dostal ke dveřím. To bylo vše, na čem záleželo.


Jörg ze sebe vydal téměř zvířecí, vrčivý zvuk a praštil Toma do obličeje, ale Tom ránu opětoval a začali spolu zápasit, strkali do sebe a tahali a převraceli nábytek, zatímco věci kolem nich se tříštily o podlahu.
"Ty bastarde!" Zařval Tom. "Ani se ho nedotkneš! Uteč, Bille! Vypadni odsud!"
Ale Bill zůstal stát ztuhle u dveří, klouby mu kolem dveřní kliky zbělely a s vytřeštěnýma očima hleděl na scénu před sebou, jako by jej posedlo nějaké příšerné kouzlo. Jak by mohl utéct a zanechat tam Toma s tím monstrem? Jeho oči už pátraly po něčem, co by mohl použít jako zbraň, a pomoct tak Tomovi proti Jörgovi.
"Tomi!" Vykřikl s hrůzou, když Jörg s Tomem narazil do zdi a vrazil mu pěstí do žaludku. Když se mladík zhroutil k podlaze, Jörg do něj kopnul tak silně, až Bill zaslechl lámání žebra. "Ne!"
Tom se schoulil do klubíčka, kašlal a těžce oddechoval, ale když se od něj Jörg otočil, popadl jej za kotník a trhnul a efektivně tak stáhl staršího muže k podlaze.
"Bille! Vypadni, kurva, odsud!" Podařilo se mu zaskřehotat, než na něj Jörg začal řvát, jako by jej posedl nějaký démon.


"Já tě zabiju!" Jeho prsty se sevřely kolem Tomova krku a začal ho škrtit. Tom se pokoušel proti němu bojovat, ale Jörg byl široce stavěný muž a bylo nemožné jej ze sebe shodit. Házel sebou a bojoval o svůj život, plíce ho pálily z nedostatku kyslíku, a jeho mysl fungovala jako na autopilota, byla prázdná, pouze se základními instinkty k přežití a k tomu, aby to nevzdával. Ale brzy mu svět kolem něj začal před očima blednout, na sítnici mu explodovaly hvězdy a z jeho končetin se začala vytrácet síla.
Je po všem, pomyslel si, oči se mu protočily vzad. Bille…
Drahá tvář jeho chotě byla tou poslední věcí v jeho mysli. Shlížela na něj z nebes jako anděl, kterým byl… poté zaslechl hlasitý praskavý zvuk a náhle Tom mohl opět dýchat, jeho plíce dychtivě nasávaly kyslík a jeho první nádech byl bolestivý jako nádech novorozence. Přetočil se na bok a křečovitě se rozkašlal, zatímco oči se mu z toho úsilí naplnily slzami.


"Tomi… Bože, Tomi…"
Něco těžkého dopadlo s dutou ránou na podlahu a obklopilo jej Billovo známé teplo, jak se na něj jeho vzlykající manžel vrhnul.
"Pane Tome! Pane Tome!" Náhle se zničehonic zjevil Saki a poklekl před ním, nadzvedl mu hlavu, aby mu mohl prohlédnout krk, a Tom vůbec ničemu nerozuměl, jen tomu, že je stále na živu a Jörg… ten zázračně zmizel.
Pomohli mu se posadit, a v tu chvíli spatřil otcovo nehybné tělo roztažené na podlaze v nepřirozeně zkroucené poloze, z rány na hlavě mu vsakovala do koberce krev, oči měl otevřené ale nevidoucí.


Byl mrtvý.


"Co…?" Zakoktal Tom a pohlédl na Sakiho, zatímco mu Bill vzlykal do krku a stále dokola naříkavě opakoval cosi nesrozumitelného. "Co to říkáš…? Bille?"
"Pan Bill je v šoku," Saki se pomalu zvedl a napřímil. Jeho tvář byla bezvýrazná jako vždy, profesionální maska, ale jeho oči byly temnější, než jak si je Tom pamatoval. "Věci se staly tak rychle, je trochu zmatený."
Bill prudce zvedl hlavu majordomovým směrem.
"Ale já… já…"
"Pokud kdokoliv," Saki se na něj podíval pohledem, jenž nepřipouštěl námitek, "zabil pana Jörga, pak jsem to byl já. Dorazil jsem právě včas, abych zabránil tragédii. Jediný způsob, jak zachránit život pana Toma, bylo jednat rychle. Popadl jsem z police na krbové římse černou mramorovou sochu a srazil jsem ho s ní."


Tři páry očí se přesunuly na malý, černý předmět na podlaze. Byla to neoklasická socha zobrazující jednu z bohyň Starověkého Řecka, v jedné ruce s mísou, obsahující co bylo předurčeno osudem, a ve druhé s měrnou tyčí, kterou mohla odměřit stupnici smrtelných výstřelků. Ty provinilé hříchem přílišného sebevědomí stáhne dolů.
Její jméno bylo Nemesis*.


*Nemesis - bohyně odplaty


autor: Chayenne7
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ireth Ireth | 1. července 2018 v 16:40 | Reagovat

Fujtajbl, to byl nervák. Když se Jörg začal sápat po Billovi, říkala jsem si, to už je moc, něco tak špatnýho se přece stát nemůže... No, naštěstí to dopadlo dobře a Jörg je konečně definitivně ze hry. Nic jiného si nezasloužil...

Díky za překlad

2 Nici Nici | 1. července 2018 v 18:11 | Reagovat

[1]: Moje řeč. Ještě že už je po něm. Suprový díl.

3 Karin Karin | 1. července 2018 v 20:09 | Reagovat

To byly nervy já si myslím že jej uhodil Bill snad teď budou mít klid.

4 Evča Evča | E-mail | 2. července 2018 v 15:51 | Reagovat

Tenhle díl jsem četla se zadrženým dechem.Byl napínavý od začátku až do konce.Jörg si nic lepšího nezasloužil,za to co provedl.Těším se na další díl a díky za překlad.

5 Iwuanka Iwuanka | 2. července 2018 v 17:32 | Reagovat

Bill sa mi v tejto casti velmi pacil. Bol tak odvazny.

Dobry osud dostihol Jorga. Taky aky si zasluzil.

6 Jasalia Jasalia | 5. července 2018 v 15:26 | Reagovat

Dobra cast. Spravodlivost vyhrala. Teda zatial len napoli. Teraz ich uz len vsetkych zachranit pred nespravodlivim trestom. Lebo - pozname to. Zabi svinu a potrestaju ta ako za cloveka. A to si ani jeden nezasluzia. Podari sa? Dakujem za preklad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama