When Life Was Easy 3.

28. června 2018 v 16:00 | Janule |  When Life Was Easy
autor: Nici


Max s Billem zapadli do salonku a Bill přes tablet objednal dvě vody. Za pár minut u nich byla roztomilá servírka, položila jim vody na stůl a zmizela. Oba se napili a začali si povídat o módě. Oběma ale bylo jasné, že tím jen ztrácejí čas. To jiskření mezi nimi bylo tak silné, že se nedalo vůbec vydržet. Bylo patrné, že jen čekali, kdo z nich to začne. Nakonec se odhodlal Max, byl sice mladší, ale zdálo se, že Bill je ten submisivní typ. Max si k sobě Billa přitáhl a políbil ho.
Ta náhlá vlna vzrušení, kterou Bill pocítil, byla neuvěřitelná. Max si ho posadil obkročmo na klín a Bill hned zjistil, že není jediný, komu jsou v téhle místnosti těsné kalhoty. Bill zajel Maxovi do dredů a hrál si s nimi a občas za některý z nich zatáhl. Max mu začal masírovat zadek. Bill vrněl jako kotě, už takovou dobu nikoho neměl, nejen na sex, ale i na něžné dotyky.


"Ale ale, Bille snad mi nechceš říct, že tě přitahuju?" Max stiskl bouli v Billových kalhotách, Bill zasténal. Spaloval ho chtíč. Chtěl víc. Jeho jazyk se otíral o ten Maxův, jak se snažil z druhého chlapce dostat co nejvíc potěšení. Max pomohl Billovi vyhrnout triko. Začal se věnovat jeho bradavkám. Laskal je a pohrával si s kroužkem v jedné z nich. Nakonec se ale znovu vrátil k Billovým rtům. "Nechceš si taky sáhnout?" Zasmál se Max na roztouženého Billa, když se mu rukou nenápadně otřel o kalhoty. Bill se lehce zhoupl na jeho klíně a zavrtěl hlavou. Znovu procpal svůj jazyk do Maxových úst, a ten vzdychl s dalším Billovým zhoupnutím na jeho klíně. Bill se takhle zhoupl ještě několikrát a vždy za to byl odměněn promnutím zadečku, které ho přinutilo hlasitě vydechnout.


Tom se konečně prodral až k protějšímu salonku a pokusil se otevřít dveře svou kartou. Na displeji se rozsvítila červená kontrolka na znamení, že je salonek obsazen. "Kurva!" ulevil si Tom nahlas a bouchl do čtečky. Po jeho boku se objevila vnadná servírka.
"Nějaký problém pane?" zeptala se s úsměvem.
"Nemůžu se dostat dovnitř," odpověděl Tom a snažil se nasadit svádivý tón. Na takové jako ona to vždycky zabíralo.
"Mé jméno je Madelin, mohla bych to vyřešit. Co přesně se stalo?" Zeptala se švitořivě. Její sukně byla tak krátká a výstřih sahal až k pupíku. Snad všechny servírky v tomhle klubu křičely vem si mě za peníze, ale tahle vypadala, že je ráda, když si ji někdo vezme i bez peněz.


Popošel blíž a naklonil se k jejímu uchu. "Mady, uvnitř je můj bratr, chci mu udělat překvapení. A taky bych rád věděl, kdy ti končí směna?" Nahodil ten nejsvádivější tón, co uměl, nenápadně se při šeptání do jejího ucha dotkl jejího ramene. Pocítila jeho horký dech na svém krku a letmý dotyk horké dlaně na svém odhaleném ramenu. Byl pro ni tak neodolatelný.
"Samozřejmě. Neměla bych, ale otevřu to svou kartou. A můžeme se sejít za dvě hodinky u zadního východu." Zavrněla a s mrknutím přiložila svou kartu ke čtečce. Kontrolka se rozsvítila zeleně a Tom vzal za dveře. Madelin se urychleně vydala k šatnám personálu. Zřejmě se chtěla důkladně připravit. Tom otevřel dveře a to, co viděl, ho vytočilo do běla.


Bill se lekl náhlého hluku, který rozčísl relativně tichou hudbu. Někdo musel otevřít dveře. Prudce se otočil a ve světle náhle dopadajícím do jejich spoře osvětleného salonku rozeznal mužskou postavu. "Tome?!"
"Bille?" Max se snažil přes Billa podívat, co se děje a kdo stojí mezi dveřmi.
Za chvíli ho ale viděl zblízka. Muže, který byl vysoký a podle jeho vypracovaných svalů na rukou se o sebe zřejmě dobře staral. Než stihl pochopit, co se děje, tenhle muž, kterého Bill oslovil jako Toma, vytáhl Billa za loket do stoje. Nebylo to vůbec pěkné gesto. Max hned vyskočil a strčil Billa za sebe, chtěl ho chránit. I když byl mladší, Bill byl přeci jen tak křehký.


"Jdi mi z cesty, nebo přísahámbohu špatně dopadneš." Sykl Tom na Maxe a snažil se přes něj dostat k Billovi. Jediné, co Maxe v tu chvíli napadlo, bylo sáhnout po sklence se šampaňským a chrstnout ji Tomovi přímo do obličeje. Tom na sekundu ztuhl. To nečekal. Mezitím sáhl Max po skleněné lahvi od vody. Tom byl ale rychlejší. Levou rukou chytl Maxovu pravačku. Druhou rukou mu flašku z ruky vytrhl a udeřil Maxe do hlavy.
"Nažer se střepů, ty modelko." Prskl na Maxe. "A ty, vem si bundu a odcházíme! Hned teď!" Bill se třásl. Nemohl se strachy ani pohnout z místa.
"Tome, on krvácí." Bill se soucitně sklonil k Maxovi. Ale Tom ho odtáhl.
"Jdeme! Rozumíš?" Tom rozzuřeně táhl nešťastného vyděšeného Billa směrem k východu. Dveře salonku zůstaly otevřené. Jedna ze servírek uviděla Maxe.


"Jsou tu na takové situace připravení. Postaraj se o něj." Houkl ještě na Billa, zatímco ho cpal do jednoho z taxíků postávajících naproti klubu. Nakonec zapadl na sedačku vedle Billa. Ten ještě pořád nevěřícně zíral směrem ke vchodu do klubu.
"Vemte nás na sever Malibu Beach." Houkl Tom směrem k taxikáři. Ten přikývl a nastartoval. Mířili k Tomovu domu. Bill ho uvidí poprvé v životě. Jejich cesty se rozdělily zhruba v den, kdy se Tom oženil. Od té doby byla jejich bratrská láska jen hrou pro fanynky a vlastně i pro rodinu a přátele. Byla to vlastně tajná dohoda jich obou. Udržet si kapelu za každou cenu a nikomu nevysvětlovat, co se vlastně mezi nimi stalo.


Bill si pronajal obrovský byt s velkými okny a výhledem na nápis Hollywood. Jeho byt měl vše, co chtěl. Obrovskou terasu s vířivkou, saunou a grilem pro jeho "přátele". Šatnu tak velkou, že by mohla být dvoupokojovým bytem. Dvě koupelny, dvě ložnice pro hosty a naprosto luxusní kuchyň. Celý byt byl protkán moderní technologií. Byla to chytrá domácnost se vším všudy. Vše tam probíhalo tak, jak si Bill naplánoval. Pravým opakem pak byl jejich "společný dům". Pronajímali si totiž s bratrem dům v Santa Monice. Dům, ve kterém bylo studio, bazén, zahrada a gril. Dům, který měl představovat jejich společný domov pro ty, kteří jim byli nejbližší rodinou a přáteli. Dům, do kterého je přiváděli a nechávali je žít v myšlence, jak moc jsou si blízcí a jak moc jim život bok po boku vyhovuje. A také dům, ze kterého po odvezení posledních přátel a rodiny na letiště odjížděli každý jiným směrem. Bill směrem k Hollywood hills a Tom evidentně do Malibu Beach.


Když poprvé přiletěli do Los Angeles, bylo to Billem vysněné místo. Záviděl všem těm, co měli domy u oceánu, kterým náležel kus pláže, zahrada a bazén. Sháněli tam dům, ale žádný nebyl ten pravý. Takový, jaký by si Bill představoval.


"Jsme na místě, pane." Pronesl zhruba po půl hodince taxikář a mrkl na Toma do zpětného zrcátka. Ten byl vzteklý, obávající se o své dvojče, a navíc příšerně nervózní. Jeho bratr celou cestu nepromluvil ani slovo. Seděl tak, jak ho Tom usadil, přísahal by, že snad ani nemrkl. Zaplatil taxikáři, oběhl auto a pomohl Billovi ven z auta. Když taxikář odjel, Tom se snažil chytit Billa kolem pasu, ale ten se mu vysmekl.


"Jak chceš!" křikl Tom naštvaně a vydal se pěšky směrem k velké bráně zasazené do cihlového plotu. Všiml si, že ho jeho bratr následuje. Prošli branou, která se za nimi začala automaticky zavírat ve chvíli, kdy kráčeli po kamenitém chodníčku skrze velkou zahradu s náhodně rozmístěnými kameny, palmami, keři, květinami a osvětlenými malými cestičkami vědoucími k lavičkám, bazénu, posezení s grilem i k malé fontáně. Cesta se mu s jeho dvojčetem, které ho následovalo, najednou zdála nekonečná. Konečně došel až ke dveřím a sáhl do kapsy pro klíč. Odemkl velké dveře z masivního dřeva. Vešel dovnitř a rozsvítil. Příjemné tlumené světlo zalilo chodbu končící halou. Bill ještě stále v šoku a pod vlivem drog, které mu dávaly pořádně zabrat, opatrně vkročil dovnitř. Tom se otočil a zavřel dveře. Když se otáčel, aby se vyzul, všiml si Billova výrazu, který prvně přisuzoval pouze šoku z jeho výstupu v klubu. Opravdu to přehnal. Tohle ho bude stát majlant. Navíc ten kluk pravděpodobně vůbec netušil, za co dostal. Ale najednou měl pocit, že dostal málo.


"Ty seš sjetej?!" křikl Tom na Billa a natlačil ho ke zdi. "Tak slyšíš? Dal sis něco?" křičel na své dvojče a třásl s ním. V tu chvíli přiběhl Cooper a jal se vítat svého pána. To vytrhlo Toma z jeho chování. Pustil Billa a s pohlazením poslal Coopera zpět na jeho místo. Ten zase poslušně odběhl. Bill stál opřený o zeď neschopný slova. Ani nevěděl, proč se mu samy od sebe spustily slzy. "Kurva!" zanadával Tom a bouchl do protější zdi. "Proč mi to děláš tak těžký, Bille. Proč?" Otočil se na dvojče a podal mu ruku. Tom věděl, že to, jak je teď Bill zranitelný, se rozhodně nedá srovnat s tím, jak zranitelný bude druhý den ráno. Potřeboval ho co nejdříve uložit. Bill se jen poplašeně uhnul. Očekával od Toma ránu. To Toma vytočilo ještě víc. Adrenalin mu projížděl celým tělem, ale i tak by své dvojče nikdy neuhodil. Nikdy by mu nic neudělal. Ani by na něho nesáhl. Ne tak, jak by si sám Bill nepřál. Byl na vrcholu zoufalství. Svezl se po stěně vedle Billa do dřepu a složil hlavu do dlaní. Nevěděl, jak se má chovat. Vlastně už svého bratra vůbec neznal. Najednou byl vedle něho někdo cizí. Cizí tak moc, že ani nevěděl, jak se zachovat. Jako kdyby všechno bylo zase zpět. Rozhodl se zkusit to ještě jinak.


"Billy, dal sis něco? Jestli ano, nebudu se zlobit, jen mi to prosím řekni." Tom se zdola podíval do Billovy skleslé ustarané tváře. Ani se nepohnul, žádný pohled, který by vyslal ke svému dvojčeti, jež na něho mluvilo. Jen vzlykal a nereagoval na nic, o co se jeho dvojče snažilo. "Dobře, tak když nechceš mluvit, alespoň pojď za mnou." Tom měl pocit, že se každou chvíli rozpláče i on sám. Nemohl unést pohled na své zoufalé dvojče. Myslel si, že tohle už je dávno za nimi, ale očividně se spletl. Vstal a hlavou naznačil Billovi cestu. Po prvních čtyřech krocích si všiml, že jeho mladší bráška se konečně rozhodl odlepit svá záda od zdi a jít za ním. Nechtěl to komentovat, jen zamířil přímo do jedné z ložnic pro hosty.


Když byli u cíle, kterým byly bílé dřevěné dveře, Tom otevřel a sáhl po vypínači. Lehce přejel prstem ve směru hodinových ručiček. Tím nechal celou místnost osvítit jemným světlem, které vycházelo z několika strategicky rozmístěných bodů. Světla lemovala každou stěnu, bylo na nich fascinující, že vycházela od podlahy a ne od stropu. Jemně tedy osvětlovala stěny do jejich necelé poloviny. Další světla byla umístěna pod postelí. Tom prošel dveřmi, aby dal Billovi prostor dostat se také dovnitř pokoje.
"Tady je postel a tyhle dveře vedou do koupelny." Ukázal Tom nejprve na postel a potom na zašupovací dveře z mléčného skla. Za nimi byly vidět obrysy nemalé koupelny. Bill obešel Toma a posadil se na postel. Tom pochopil situaci, nechá ho tu samotného. "Kdybys něco potřeboval, moje ložnice je hned naproti," řekl ještě Tom. Vyšel z pokoje a zavřel dveře. Nechal za sebou uplakané dvojče sedící zoufale na posteli.


Bill seděl na posteli a snažil se pochopit poslední okamžiky svého nyní znovu tak chaotického života. Příšerně ho bolela hlava, cítil neuhasitelnou žízeň a hlad. Pálil ho nos a v ústech měl hořkou pachuť. Navíc se stal vězněm v domě vlastního bratra. Vězněm toho, kdo mohl za všechno to, co se dnes večer stalo v klubu. Vězněm toho, kdo ho vyměnil, kdo ho vyhodil jako prašivého psa. Někoho, kdo mu byl ze všech nejblíž, a pak mu vrazil kudlu do zad. Billovi se najednou vrátily všechny vzpomínky na ten den, kdy přišel jejich konec


- - - flashback - - -


"Musím končit." Pronesl Bill nasupeně do telefonu a zavěsil. Slyšel totiž cvaknout zámek. "Tak ty ji miluješ a budete se brát?!" křikl na svého bratra. Ten jen bezmocně postával mezi dveřmi s plnými taškami v rukách. Takový útok po ránu nečekal.
"Víš, Bille, všechno se to…" Bill ho nenechal ani domluvit.
"Vypadni!" křikl na něho znovu Bill. Jeho vztek byl patrný nejen z jeho křiku, ale i z jeho postavení. Stál vzpřímeně s rukama založenýma na prsou.
"Můžeme si promluvit?" zkusil to znovu Tom, zatímco pokládal tašky na kuchyňskou linku. Věděl, že je zle, jeho bratr zaujal svou útočnou pózu. Když se takhle choval, Tom se vždy cítil jako malé děcko. Jeho bratr byl najednou vyšší a tak velký a nedalo se mu odporovat.


"Promluvit? Máš hodinu na to, abys zabalil všechny svoje a hlavně její krámy a vypadnul odtud. Já jdu teď nakoupit a doufám, že až se za tu hodinu vrátím, už tu nebudeš. A klíče nech ve schránce." Bill popadl klíčky od auta, vyhnul se obratně Tomovi a vyběhl ze dveří k autu. Věděl, že kdyby zůstal o pár minut déle, tak by se jeho bojová póza zhroutila jako domeček z karet. Přesně tak, jak se teď zhroutil jeho život. Nastartoval auto a odjel dříve, než za ním stihl Tom vyběhnout. Ten zůstal bezradně stát přede dveřmi. Znal tyhle bratrovy scény, ale také věděl, že ho vždy přejdou. Rozhodl se tedy počkat, až Bill vychladne a vrátí se domů, pak si budou moci v klidu promluvit. Kdyby jen věděl, jak moc se mýlil.


Po hodině, kdy si Bill nakoupil snad všechny luxusní doplňky a boty, co viděl v jednom z nejdražších butiků v celém Los Angeles, sedl zpět za volant. Tentokrát mu nákupy nezvedly náladu ani trochu. Tentokrát ne. Zaparkoval před domem. Vytáhl tašky z auta, zamkl a vydal se k domu. Už po otevření dveří ho do nosu praštila vůně čerstvě uvařené kávy.
"Už jsi zpět? Klidnější?" snažil se Tom o přátelský klidný tón a vydal se pomoci Billovi s jeho nákupními taškami. Nechtěl ani vědět, kolik "peněz" teď leží ve všech těchhle taškách. Bill se ale uhnul a pustil tašky na zem.
"Co jsi nepochopil? Jsi idiot, Tome? Vyjádřil jsem se jasně. A ty jsi svůj čas očividně promarnil." Bill nasupeně obešel Toma, který vůbec netušil, co dělat. Nedokázal číst bratrovy emoce, protože v jeho zrcadlových brýlích mohl tak maximálně vidět svůj odraz. Bill vyklusal schody do prvního patra, chytl dva velké prázdné prádelní koše stojící vedle dveří do koupelny a vpadl do Tomovy ložnice. Zuřivě otevíral jeden šuplík po druhém a vyhazoval z nich věci do košů. Tom za ním vyběhl a bezradně sledoval jeho počínání. Jeho vztek v něm ale začínal pomalu ale jistě vyhrávat nad nepochopením a snahou uklidnit Billa a vše s ním urovnat.


"Fakt nevím, o co ti jde, ty psychopate? Cos čekal, že s tebou budu spát napořád?" k jejich smůle stihla ještě přijet domů Ria, Tomova snoubenka, která o jejich vztahu neměla ani potuchy. Vyšla nahoru, a když viděla spoušť a Billa hrabajícího se v jejích věcech, hned se na něho utrhla.
"Kdo si myslíš, že jsi? Ty jeden zakomplexovanej teplouši?" Nikdy ho neměla v lásce a tohle byla poslední kapka. Hrabat jí v jejím spodním prádle a sahat na její a Tomovy hračky. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
"Tebe se nikdo na nic neptal, ty špíno!" Bill se otočil a vrazil do ní. Odstrčil si ji z cesty a vyběhl do auta. Tom se snažil ho zastavit, protože to bylo i na něho příliš. Ale nestihl ho. Jeho bratr přeci jen běhal o trochu rychleji.


"Kruci," pronesla Ria do ticha pokoje. Došlo jí, že přestřelila, ale třeba se ho konečně zbaví. Konečně se odstěhují. Konečně budou mít klid jen jeden na druhého. Ta myšlenka se jí moc líbila.
"Zlato, myslím, že jsme právě vystěhovali mého bratra," pronesl Tom za Riinými zády. Chopil se kufrů a dvou košů. Vyspal z nich své a Riiny věci a odebral se do bratrova pokoje. Postupně mu zabalil úplně všechny věci a odnesl je do sklepa. Jeho bratr právě absolutně přestřelil. Tak moc, že Tom pochopil, že potřebuje odstup. Musí se od něho odpojit alespoň na nějaký čas. Jeho bratr ho začal dusit. Dusit tak moc, že měl pocit, že jednoho dne bez něho nebude moci ani na záchod. Tušil, že jeho bratr tu zprávu neponese snadno, ale že to dopadne takhle, to nečekal. Myslel si, že už se s tím jeho bratr smířil, že už si to dávno vysvětlili. Nebyla to láska, jen výpomoc, když stále cestovali a neměli nikoho jiného. Jen sex a přátelství.


Billovi, který seděl ve Starbucks právě pípla smska. Když si ji přečetl, nemohl uvěřit tomu, co v ní stálo.
Vybral sis sám. Nelíbí se ti tu žít. Nemusíš. Jenže my jsme dva a budeme se brát.
Ty jsi ten, kterýmu to překáží s námi žít. Takže by ses měl odstěhovat ty.
Tvoje zabalený věci čekají ve sklepě. Odjíždíme na víkend mimo město.
Vem si, co chceš, a klíče nech ve schránce.
Tom


Znovu se mu spustily slzy. Po kolikáté už dnes? Asi po milionté. Nechtěl tím zatěžovat nikoho z rodiny a přátel, také nechtěl vypadat jako hysterik nebo žárlivka. Protože tohle nikdo pochopit nemohl. Jeho cesta ze Starbucks tak vedla přímo do jedné z nejlepších realitních kanceláří v celém Los Angeles. Za necelou hodinu bylo hotovo. Smlouva podepsána a Bill se mohl těšit ze svého prvního vlastního bytu. Bytu, který splňoval vše, co měl. Ale nebyl ničím ideálním, když ho nemohl sdílet s Tomem. Rozhodl se zůstat v jednom nejmenovaném luxusním hotelu a mezitím si nechat dovybavit vybraným nábytkem a potřebami svůj nový domov.


- - - konec flashbacku - - -


Bill znaven celým vývojem dnešního večera nakonec tvrdě usnul. Neměl ale vůbec tušení, jak moc toho večera zamotá hlavu svému staršímu dvojčeti.


autor: Nici
betaread: J. :o)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 28. června 2018 v 16:25 | Reagovat

Takze toto sa medzi nimi stalo!!! Ach...ta Ria...stale je taka nesympaticka. :-) Tom to prestrelil!!! Ale uplne. Vystahoval ho aj ked urcite si potom uvedomil aky je Bill pre neho dolezity. Snad rano si chlapci sadnu k ranajkam a urovnaju to. Tom skonci vztah s Heidi a bude so svojim dvojcatom.

2 Ireth Ireth | 28. června 2018 v 16:31 | Reagovat

Je Tom normální ? Nechat tam Maxe s rozbitou hlavou a jít pryč, jakoby se nechumelilo ?
Z flashbacku je jasné, že bral vztah s Billem na lehkou váhu a jakmile se dal dohromady s Riou, kopl brášku do zadnice, vystěhoval ho a odstřihl se od něj. Takže, na co si teď hraje ? Kretén jeden...
Doufám, že až Bill vystřízliví, dá mu to pěkně vyžrat...

3 Evča Evča | E-mail | 28. června 2018 v 17:33 | Reagovat

[2]: Tohle si myslím i já.Díky za další díl.

4 Karin Karin | 28. června 2018 v 20:16 | Reagovat

Co si Tom, myslí Billa vykopne Doufám že mu to Bill vrátí i z uroky.

5 Becs Becs | E-mail | 28. června 2018 v 23:01 | Reagovat

Vykrádat cizí povídky není pěkné!!!

6 Nici Nici | 29. června 2018 v 8:56 | Reagovat

[5]: Omlouvám se, ale opravdu si nejsem vědoma toho, že bych někoho touto povídkou vykrádala. Ale jestli tu už někdo tohle píše, pošli prosím o jakou povídku jde. Nerada bych někoho vykrádala protože je to z mé hlavy.

7 Becs Becs | E-mail | 29. června 2018 v 11:47 | Reagovat

[6]: Jedná se o moji vlastní povídku Insomniax. Diamantové karty, vip vstup, objednávky přes tablety. Tohle už jsem napsala já. Trvalo mi měsíce, než jsem tuhle povídku napsala a dělala si milióny průzkumů aby to bylo věrohodné. Fakt se mi nelíbí, že to teď někdo kopíruje. Pochopila bych, kdyby tam padla třeba jen jedná podobná věc. Stane se. Ale tohle je až moc podobností najednou. Nehledě na to, že ta scéna v boxu, kdy se perou, je až nápadně podobná crossoveru s Rumours od Bitter.

8 Bitter Bitter | E-mail | 29. června 2018 v 11:56 | Reagovat

[6]: me bleskl Ins hlavou taky a treba cross vznikl prave proto, ze jsem z komentaru pod insem vedela jak na to Becs shanela info a tak tak jsem ji prave psala nez jsem davala scenu s barem, jestli nebude vadit ze ji obslehnu boxy, karty atd a nakonec jsme to napsaly jako cross. Kdyz se s necim piplas, hned te pak prasti do oci kdyz vidis ze si to ostatni pujci a nenapisou ani tuk o inspiraci nebo neco.
Ono je tezke vymyslet porad neco noveho, ale tady uz je tech podobnosti dost no.

9 Nici Nici | 29. června 2018 v 13:56 | Reagovat

[7]: Omlouvám se, ale fakt to není obšlehnutý. Typ takového klubu je nejen v Americe ale také v několika dalších státech u nás v Evropě. Můj manžel dělal DJ a jeho přátelé jsou taky. Obrážel kluby se světovými DJ jestli ti něco říká třeba Paul Van Dyk a podobně. Další známí žijí v Californii a New Yorku. Inspiraci mám tudíž od nich a také čerpám u sebe. Každý třetí klub v Berlíně má boxy, vyhazovače, fet a diamantové karty. A nemusí se pro tu zkušenost ani tak daleko úplně stačí několik soukromých klubů u nás v Praze. To jsou místa kde čerpám informace já. Ve svém blízkém okolí tedy v tom v čem žiju. A scéna o praní v klubu vychází logicky z toho, že v klubu většinou někoho praštíš pěstí nebo po hlavě lahví. Pro příklad té inspirace můžeš jmenovat klidně i Feel it all, nebo to že Gustav v reálném životě jednou opravdu lahví po hlavě v klubu dostal. To byla moje inspirace. Fakt mě to mrzí. Protože já opravdu nemám potřebu od někoho něco opisovat. Píšu si sama z vlastní hlavy, když mám dost času a nudím se doma. Obšlehávat věci je pro mě tak trochu pod úroveň.

10 Becs Becs | E-mail | 29. června 2018 v 14:28 | Reagovat

[9]: Dobře, když teda tvrdíš, že to neopisuješ, tak to tak není. V tom případě tě musím upozornit na jednu věc. Tohle už tu bylo.

11 Nici Nici | 29. června 2018 v 14:35 | Reagovat

[10]: Dobře beru. Tak už to vím a nevadí mi to protože v dalších dílech už nic takového není protože to není hlavní linie mého příběhu a to potvrdí i Janule která už to má u sebe. Jen se mě to opravdu dotklo, protože podle mě když máš věc, která je v realitě a opravdu existuje nemůžeš si na ni přeci vztahovat autorská práva. Je to stejné jako bys chtěla popisovat jak vypadá třeba tenisový kurt. Každý kdo někdy hrál tenis nebo ho viděl v televizi ho popíše stejně.

12 Becs Becs | E-mail | 29. června 2018 v 14:45 | Reagovat

[11]: Kdybys třeba místo diamantové karty použila zlatou neřeknu ani popel. Já v takovém klubu nikdy nebyla. Celý jsem si ho vymyslela. To jsem teda asi vědma, že vím jak to tam vypadá a je zrovna stejný jako ten tvůj. Mě se zase dotklo, že někdo píše to samé jako já. A je milion druhů klubů. Tenisový kurt je prostě jen tenisový kurt.

13 Bitter Bitter | E-mail | 29. června 2018 v 14:51 | Reagovat

[11]: proc se hned cilit boze. Jestli to nebylo umyslne, tak fajn, kluby existuji i takovehle, ale kdyz das realie co uz primo pred tebou nekdo pouzije, je to zavadejici. Proto jsem ja psala Becs, jestli nebude vadit kdyz pouziju stejne rozvrzeni atd. protoze me osobne by to bylo blby. Stacilo napsat ze se v tom pohybujes a ze ti nedoslo ze by to mohlo az tak kolidovat s Insem. Problem vyresen.

14 Nici Nici | 29. června 2018 v 14:55 | Reagovat

[12]: Říkám mrzí mě to. Ale opravdu do těch klubů chodím a mám okolí, které do nich chodí také. Právě povahou těhle klubů je normální, že jsou plně elektrifikované, všude bude temno jsou tam boxy oddělené od zbytku klubu právě pro VIP a taky bude všude odstupňovaná barva karty. U 90% to vypadá tak že ta karta je černá a uprostřed je logo toho klubu nebo jen písmenko a to je podle barvy (určující majetek majitele karty nebo váženost) vždy od bronzové výše až po diamantovou. Je tedy logické, že když mají oba nejvyšší přístup budou mít oba diamantovou protože zlatá by je dehonestovala na nižší post. Proto je to pro mě přirovnatelné k tomu tenisovému kurtu. Takže se ještě jednou omlouvám a opravdu dál už o tom nic není.

15 Bitter Bitter | E-mail | 29. června 2018 v 14:57 | Reagovat

[14]: ja mam tedy spis zkusenost s platinovymi. A prave tohle je ta malickost. Stacilo prejmenovat nebo Becs napsat ze by to mohlo pusobit blbe tak at to vi :)

16 Becs Becs | E-mail | 29. června 2018 v 15:04 | Reagovat

[14]: V pohodě. Nemusíš se tak urputně bránit a používat vzletné slovíčka. Obě jsme si řekly svoje. Tím bych to uzavřela.

17 Nici Nici | 29. června 2018 v 15:09 | Reagovat

[16]:Beru a ještě prosím co jsou vzletná slovíčka? Ten výraz neznám.

18 Becs Becs | E-mail | 29. června 2018 v 15:16 | Reagovat

[17]: 😂😂😂 Tak na to ti fakt nemám co říct. Nechci tě poučovat a dehonestovat.

19 Nici Nici | 29. června 2018 v 15:20 | Reagovat

[18]: No k tomu taky nemám co říct. Slovo dehonestovat používám úplně běžně při studijích filosofie a psychologie. Nepřijde mi vůbec divné. Stejně tak jako to, že někdo něco neví.

20 Niky Niky | 29. června 2018 v 17:47 | Reagovat

Jsem moc zvědavá, co "pěkného" si Tom s Billem řeknou až Bill vystřízliví a vyprchá z něj fet.
Děkuji za tento díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama