When Life Was Easy 1.

21. června 2018 v 16:00 | Janule |  When Life Was Easy
autor: Nici


Tohle je moje první povídka uveřejněná pro oči lidí, které neznám. A jelikož se tu v komentářích zjevila dušička (Iwuanka), která napsala, že bude číst, tak mám snahu jí tu trochu utrpení dopřát. Tedy, chtěla jsem říct uvnitř moje dušička doufá, že někdo tenhle příběh vydrží číst alespoň do konce. To je zřejmě důvod, proč začínám něčím, co je krátké (5 dílů) a již hotové. V povídce jsem chtěla využít flashbacků, takže jsou tak snad pochopitelně označeny. Závěrem: komentujte a nešetřete mě. :)


Bill se sám sebe ptal každou noc, zda si zasloužil tolik trpět. Proč mu to jeho bratr dělá? Pokaždé si najde nějakou děvku a s tou to táhne. Nechává se s nimi fotit na místech, kam chodil s ním, tahá je s sebou na dovolené i na turné. Kdy tohle skončí? A skončí to vůbec někdy? Bill se otřepal a znovu se pokusil zavřít oči a usnout.


- - - flashback - - -


"Bože, Billy…" Tom lapal po dechu, když ho právě jeho bratr uspokojoval rukou ve sprše. Horké kapky dopadaly na jejich patnáctiletá těla. Tom měl na sobě jen kalhoty, které vzhledem k jejich střihu nebylo ani potřeba stahovat, zato Bill klečel ve sprše navlečený v upnutých černých džínách a bílém tričku…


- - - konec flashbacku - - -


Bill se převalil na druhý bok. Pokaždé, když zavřel oči, vybavila se mu tahle stejná scéna. Scéna z onoho večera, kdy to všechno začalo. Začátek jejich konce. Odpočet k výbuchu, jenž nešlo zastavit. Kéž by tenkrát večer odmítl bílý prášek rozsypaný na skleněném stole.


- - - flashback - - -


Stalo se to náhodou. Rodiče odjeli na výlet a bratři tak byli zcela volní. Rozhodli se vyrazit společně na párty jejich kamaráda Andrease. Večer se rozjížděl slibně. Všude byla spousta lidí, hudba hrála hlasitěji než hlasitě a Andreasovi starší přátelé sehnali nějaký ten alkohol, a dokonce i něco tvrdšího. Bill se rozhodl toho využít. Chtěl ten večer trochu experimentovat. To mu mohlo zvednout náladu. Náladu, která byla pod bodem mrazu. Andreas zřejmě neměl ani tušení, že se Bill k něčemu takovému dostal. Vždy se snažil držet ho od těchto věcí velmi daleko. Věděl totiž, jak je těmito věcmi přitahován, zároveň jak moc citlivá je jeho duše. Bill ale jeho varování neuposlechl. Chtěl alespoň na pár minut zapomenout na své problémy. Starší kluci na něj kývli a on poklekl a napodobil s trubičkou v nose jejich pohyb a trochu prášku vdechl. Ihned se zakuckal. Prášek ho štípal v nose i v krku. Ta chuť byla tak ostrá a hořká. Oklepal se. Zanedlouho se mu téměř podlomila kolena. Zbledl, příšerně se potil, srdce mu bilo jako splašené a měl pocit, že se každou chvíli pozvrací. Vyběhl do koupelny a klekl k záchodové míse, ale nezvracel. Opláchl si čelo chladnou vodou a zhluboka se nadechl. Najednou pocítil euforii, chtěl zpívat, a tak si zpíval. Ale především neměl vůbec dojem, že by před tím pil alkohol, cítil se úplně střízlivý. A pak přišel on, Tom, jeho dvojče. Tak krásně voněl a usmíval se.


- - - konec flashbacku - - -


Bill se znovu zavrtěl v posteli a pokusil se zavřít oči…


- - - flashback - - -


"Vyplázni jazyk," houkl Tom na bratra od dveří. Bill ho se smíchem poslechl a jazyk na něho vyplázl. Tom mu na jazyk položil nafialovělou tabletku s vyraženým písmenkem E. Bill se cítil tak nabitý, chtěl zpívat a tančit. Táhl Toma do víru zábavy přímo do středu improvizovaného tanečního parketu. Bavili se skoro hodinu. Tancovali a zpívali do hudby s několika dívkami.
"Rozpouští se ti make-up." Byla to jedna z dívek, která křikla Billovi do ucha, aby ji vůbec slyšel. Odešel se do koupelny upravit. Díval se na své černé stíny, které se roztékaly na pár místech, jak se potil. Najednou jako by jeho víčka přímo svítila. Ty tisíce miniaturních třpytek vetřených do očních stínů, jako milion zářících hvězd.
"Nemáš žízeň, modelko?" Za jeho zády se znovu objevilo jeho dvojče. Odtrhl oči od zářících třpytek na svých víčkách a s přikývnutím sáhl po kelímku s džusem. Vypil ho téměř na ex. Pohltila ho neukojitelná žízeň. Natočil si proto do kelímku ještě vodu z kohoutku. Tom zavřel dveře.
"Je mi horko, Tommy." Skoro zazpíval Bill a s teatrálním naznačením ovívání si vlezl, ještě stále oblečený, do sprchového koutu, kde na sebe pustil vodu. Tom si sundal triko a vlezl k němu.


- - - konec flashbacku - - -


Bill zalapal po dechu a otevřel oči, nebyl ve sprše se svým dvojčetem, ale sám ve své posteli. "Hey Siri, zapni televizi," pronesl do tmy. Na pár vteřin byl oslepen televizí, která se mu rozsvítila přímo do očí. Zrovna běžely noční zprávy.
"… Tom byl opět viděn se slavnou modelkou Heidi Klum. Ale Tome, vždyť by mohla být tvou matkou a venku na tebe čeká tolik mladých dívčích srdcí…" Hlasatelka nočních zpráv se zasmála a stejným mírným hlasem pokračovala v dalších nočních bulvárních zprávách. Bill si protřel oči. Měl dojem, že se mu to snad jen zdá. Opravdu v televizi viděl svého bratra na dalším rande s Heidi Klum?


Naklikal si do mobilu svou oblíbenou variantu kávy a věděl, že než dojde do kuchyně, jeho káva již bude připravena v kávovaru. Dnes se zase nevyspí, tím si byl naprosto jistý. Hodiny ukazovaly něco po půlnoci. Potřeboval se uvolnit. Znovu zažít ten pocit jako tenkrát. Když už nemohl mít Toma, tak alespoň znovu zažít tu euforii. Slíbil si, že už se toho znovu nedotkne. Ale nešlo to vydržet, už je to tak dlouho. Zase chtěl cítit tu přitažlivost, i když to byla jen droga, ne on. Ale chtěl se uvolnit s někým jiným, a když to nedovolí jeho vlastní hlava, rozhodl se jí trochu pomoci. Navíc potřeboval upustit páru. Čekal ho návrat na tour, a to znamenalo jediné: zase vídat bratra každý den, a tím pádem i Heidi. Tu, kterou kdysi považoval za kamarádku a perfektní ženskou, tu která by jim mohla být matkou.


Napil se horké kávy, jež alespoň na pár minut vykouzlila úsměv na jeho rtech. Dal si ještě jeden doušek, odložil kávu na noční stolek a vešel do své šatny. Byla obrovská, stejně jako celý jeho byt. Na jedné straně byly obleky, kalhoty, trika, košile, bundy a mikiny. Druhá strana obsahovala boty, šperky a brýle. Na dveřích skříní byla zrcadla a vše bylo osvětleno. Sáhl po černém tílku, přes které natáhl šedou koženou bundu a své černé boxerky od Calvina Kleina ukryl do šedých džínsů. Nasadil si své dva oblíbené zlaté řetízky a na ruku připnul dva náramky. Chtěl se alespoň dnes cítit tak trochu jako dříve. Rozcuchal si vlasy, do kterých tentokrát nepřidal ani trochu gelu. Za to sáhl po make-upu a tmavých stínech. Za pár minut vykouzlil na svém obličeji téměř neznatelné kouřové líčení. Nasadil si sluneční brýle.


Do kapsy si dal jen mobil a peněženku. Dopil kávu a obul si černé botasky. Zabouchl dveře, které v tu chvíli zaslaly jeho chytré domácnosti informaci o odchodu. Celý byt potemněl a zámek cvakl. Bill se chtěl projít. Tenhle klub, do kterého mířil za kouzelným bílým práškem, byl jen pro VIP, a navíc byl pár metrů od jeho bytu. Bill do něj občas zašel před turné, nebo když hledal inspiraci. I když věděl, že se tam dá sehnat všechno možné, většinou tam chodil jen za hudbou a pít. Byl to také jediný klub v celém LA, o kterém věděl, že je otevřený nonstop a ještě se do něj nikdy nedostal žádný čmuchal.


Trvalo pár minut, než dorazil ke dveřím, z venku by nikdo nepoznal, že uvnitř celého toho domu je vlastně klub. Projel svou členskou kartou skrze čtečku vedle dveří. Kontrolka se rozsvítila a dveře cvakly. Bill vešel do potemnělé chodby, na jejímž konci bylo vidět blikající neonová světla a místnosti vévodil dlouhý barový pult se stylovými židlemi. Za barem stál jako každý sudý den Anthony. Nad hlavou mu duněla hudba těch nejlepších DJ. Bill už věděl, za kým jít, také ho našel dost rychle.
"Ahoj Fabio." Pozdravil Bill spiklenecky svalnatého muže kolem 40 s vytetovanou nahotinkou na předloktí, stojícího vedle baru. Ten mu oplatil pozdrav mávnutím nazpět. Bill mu podal 800 dolarů, dost přesně na gram kokainu a dvě tabletky extáze. Nevýhodou koksu bylo, že sice rychle nastoupil, ale stejně rychle zmizel. Extáze vydržela daleko déle, a tak to pro dnešní večer chtěl zkombinovat. Dostal přesně to, co chtěl. Fabio na něho mrknul a posunul se k baru za dalšími zákazníky.


Bill se naopak přisunul ke skupince štěbetajících modelek a modelů, z nichž by někteří určitě ocenili lajnu. Vždy dokázal vycítit, kdo si s ním rád dá. Poklepal na rameno dredatému mladíkovi, bylo mu maximálně dvaadvacet. Byl vysoký a svalnatý, v upnutém bílém triku byl vidět každý jeho sval, navíc bílá dokonale zvýrazňovala jeho opálenou kůži.
"Bille." Mladík se překvapeně otočil a s úsměvem pozdravil Billa. Párkrát mu tenhle týpek dal lajnu, a pak spolu mluvili o módě, přehlídkách a klucích. Max dokonce dokázal vycítit, že Billa přitahuje.
"Dáš si lajnu? Ale dneska jen ve dvou?" Šeptl Bill Maxovi do ucha. Max se otočil a podíval se Billovi přímo do očí a usmál se. Tak dlouho čekal, až ho Bill poprosí, aby šli jen spolu. Kývl na něho a vydal se k baru, Bill ho bezhlavě následoval. Musel upustit páru jakkoli, ale dneska u toho nechtěl publikum, dneska chtěl být s Maxem úplně sám.


Max u baru objednal rovnou dvě lahve šampusu. Bill to nechal zapsat na svůj otevřený účet. Teď vedl Maxe on, rovnou k místnosti, která byla jen pro lidi s diamantovou kartou. Max do ní mohl jen díky Billovi. Tuhle kartu mají jen ty největší hvězdy, politici nebo dealeři. Max naléval šampus do skleničky, zatímco jim Bill chystal dvě lajny.
"Párty může začít." Max odhalil Billovi své bělostné zuby v širokém úsměvu. Každý nasál svou lajnu a šampaňským zapil extázi. Bill věděl, jak moc nebezpečné je kombinovat kokain s extází, a přidá-li se k tomu ještě alkohol, nemuselo by to vůbec skončit dobře. Ale chtěl se prostě uvolnit a na nic nemyslet, jen vnímat hudbu. Asi po třetí sklence vytáhl Max Billa na taneční parket, tahle noc slibovala Maxovi minimálně jednu tučnou sumičku, protože Bill na něm nikdy nešetřil, vždy když byl v klubu, podělil se s ním o lajnu a ještě mu zaplatil všechno pití.


Hudba hlasitě duněla a Bill ji vnímal čím dál tím intenzivněji, stejně jako Maxovo tělo, které se otíralo o to jeho. I přestože byl Max mladší než Bill téměř o deset let, tak se choval, jako by on byl ten starší. Udával Billovi v tanci směr i rytmus. Jeho ruce položené na Billových bocích ho jemně vedly. Bill se Maxovým rukám úplně poddal. Užíval si takové doteky. Za poslední roky jich byl nedostatek. Přesně tohle uvolnění potřeboval.
Jak začínala v jejich těle působit i extáze hudba pro ně byla čím dál více přitažlivá a rytmická. Nechávali se unášet také vzájemnou přítomností. Bill se nemohl nabažit Maxova Axe. Tak levnej sprej, a přeci tak k sežrání.


"Escape reality tonight. Ten song miluju," houkl Bill na Maxe a otočil se k němu čelem. Tohle byl ten nejlepší song na vzájemné ploužení, song dokazující, že i na taneční hudbu se dá tancovat ploužák. Song, jehož název plně odpovídal tomu, co Bill chtěl tento večer zažít.
"Jsi nádhernej." Max se na něj znovu usmál a přitáhl si ho do pevného objetí. Billova těžká kolínská byla o moc silnější, když cítil nájezd drogy. Všechny jeho smysly byly najednou silnější. Když Bill položil své chladné ruce na jeho záda, naskočila mu husí kůže. Bill měl pravdu, ta písnička byla magická. Max zavřel oči a položil svou hlavu na Billovo rameno.


Když písnička skončila, povolil Max své sevření a chytl Billa za ruku. Vedl ho do jejich salonku. Byl čas se napít, přeci jen s extází je nutné si pohlídat pravidelný přísun vody, a také chtěl mít s Billem tak trochu soukromí.


autor: Nici
betaread: J. :o)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. června 2018 v 18:42 | Reagovat

Moc pěkné napsané ale Billa mi je líto a líbí se mi že je  povídka ze součastností.

2 zuzu zuzu | 21. června 2018 v 19:08 | Reagovat

Tak, a mám dilema. Já věděla, že to přijde, a už je to tady. Když se v povídkách kydala špína na všechny ty Tomovy holky a dělaly se z nich ty nejhorší mrchy, včetně Rii, bylo mi to úplně fuk a ještě jsem si to užívala...
Ale sakra, Heidi mám ráda, jim to spolu vážně sluší! 😀
Ale jo, twincest je prostě twincest a tady má Bill přednost! Přes to nejede vlak! 😂

Dobrý začátek, těším se na pokračování. Jen mě tam trošičku ruší ty neustálé nápisy 'flashback' a 'konec flashbacku'. Nešlo by ty flashbacky třeba jen psát kurzívou? Myslím, že by to každý pochopil...

3 Nici Nici | 21. června 2018 v 19:43 | Reagovat

[2]: Á chybička se vloudila. Mám už u Janule další 4 díly :( Takže ji zkusím zkontaktovat a požádat o nápravu... A Heidi je Heidi :D

4 zuzu zuzu | 21. června 2018 v 20:14 | Reagovat

[3]: Jé, to zase není tak nutné, byl to jen napad 😊

5 Evča Evča | E-mail | 21. června 2018 v 21:56 | Reagovat

Povídka vypadá velice zajímavě! Slušet to Tomovi s Heidi může ale nic to nemění na tom,že by to mohla být jeho matka. Jsem ráda, že je Tom šťastný,ale jako každý mám na to jiný názor. Těším se na další díl.

6 Niky Niky | 21. června 2018 v 22:14 | Reagovat

Povídka vypadá fakt zajímavějsem opravdu zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
Děkuji za tuto povídku! ;-)

7 Týna Týna | 22. června 2018 v 11:07 | Reagovat

Moc hezky začátek. Heidi to s Tomem vážně sluší mám ji rada a přeju jim to, ale tady bude vždy na prvním místě Bill děkuji za další pobídku na blogu 🙂

8 Leyla Leyla | 22. června 2018 v 18:01 | Reagovat

Moc pěkné! Na Heidi nějaký extra názor nemám. Je mi tak nějak jedno. Ale toto vypadá opravdu zajímavě! Už se nemůžu dočkat další části!❤❤

9 Iwuanka Iwuanka | 22. června 2018 v 19:44 | Reagovat

Udelujem si cierny bod za neokomentovanie tejto poviedky uz vcera. Ale bola som mimo Slovensko a uzivala som si kratku dovolenku.

Waw!!! Naozaj skvely namet. Skutocnost ma bavi. Viem si tych ludi hned predstavit (no ved kto aj nie).

Heidi....ako by som to povedala...aj mi je to jedno ze su spolu a aj nie. Proste ja tak rada doprajem Tomovi sukromie a pokoj. A s Heidi ho nema. Co si budeme hovorit. :-) aj ked kazda nova fotka toho krasavca na internete ma velmi potesi.

Billa riadne trapis. Tie drogy....ach... nafackala by som mu za to ze to berie ale trapenie sa kvoli bratovi. Chapem.

Dakujem za prvu skvelu cast. Hned vtiahla do deja a netrpezlivo budem cakat na pokracovanie.

10 Ireth Ireth | 23. června 2018 v 13:31 | Reagovat

Začátek vypadá opravdu slibně. Snad se Billovi to jeho "uvolňování" nevymkne z ruky...
Díky, těším se na pokračování

11 Nici Nici | 26. června 2018 v 10:26 | Reagovat

Děkuji za tolik komentářů... Je to perfektní povzbuzení a možná se z jednodílky stane něco víc... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama