The Laugh That Brought Them Back Together 1.

19. června 2018 v 16:00 | Janule |  The Laugh That Brought Them Back Together
autor: Valecita


Tohle je další z povídek na seznamu, ze kterého jsem vám dala nedávno na výběr a jako druhou si ji vybrala myslím Iwuanka. Takže tady ji máte a snad se vám bude líbit.
Zuzu :)
Ok, tak já ještě dodám, že povídka je z roku 2009 a má 15 kapitol, užijte si překlad. J. :o)


Setkání


Tom poděkoval dívce za pultem, vzal svou kávu a otočil se. "Whoa!" Vykřikl, když vrazil do někoho, koho si dříve nevšiml, a málem svou kávu vylil. "Omlouvám se, omlouvám se!"
Pár oříškových očí se setkal s těmi jeho. "To je v pořádku, nic se nestalo," odpověděl mladý muž jemně.
Tom se usmál a podíval se na něj. Tento muž - nebo spíše kluk, nevypadal víc než na dvacet - byl velmi zženštilý, krásný. Tom mohl vstřebat jen málo z jeho vzhledu, než se přesunul k místu, kde se nacházela křesla a pohovky.
Tom si povzdechl a následoval jej. Byla tam volná pohovka a Tom využil příležitosti, aby se posadil. Jakmile se uvelebil, zvedl ze stolku před sebou noviny a otevřel je, přečetl si první titulky. Stále stejné problémy, stejné drby.


V Hamburku bylo teprve sedm hodin ráno, den byl stále chladný a zamračený, ale radiátor uvnitř kavárny Toma přinutil zapomenout, že musí čelit tak depresivnímu dni. Olízl si rty a opřel se, snažil se uvolnit. Nebylo to tak, že by snad musel příliš pracovat; pracoval v obchodě s hudebninami v galerii poblíž jeho domu, ale jedna věc, kterou opravdu nesnášel, bylo vyrovnávat se s vybíravými zákazníky. Nutili jej chtít je něčím prásknout po hlavě. Tom prostě nechápal, proč lidem tak dlouho trvalo si něco koupit.


Tom kradmo pohlédl na mladíka, do kterého jen před minutou vrazil. Už jej viděl dříve, ale nikdy s ním nemluvil. Ve skutečnosti to dnes bylo poprvé, kdy Tom slyšel jeho hlas. Byl sladký, jemný. Tom si ani nedokázal představit, že by byl jiný, opravdu. Tenhle kluk vypadal tak delikátně a Toma to nutilo být zvědavý. Ale samozřejmě ne dost na to, aby si s ním šel promluvit. Pokud tady bylo cokoliv, co na sobě Tom nenáviděl, pak to byla jeho stydlivost. To byl důvod, proč momentálně neměl přítelkyni. Nedokázal v sobě najít odvahu mluvit s jakoukoliv roztomilou dívkou, kterou viděl, od chvíle, kdy před několika měsíci přijel do Hamburku.


Tom vzdychl a napil se své kávy, trochu si přitom spálil jazyk a trhnul sebou. "Ugh," postěžoval si a zaslechl vedle sebe zasmání. Byl to ten kluk.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se s úšklebkem na tváři.
Tom polkl a krátce přikývnul. "Jo, díky."
Mladík se usmál a napřáhl k Tomovi ruku. "Já jsem Bill."
Tom se plaše usmál nazpět a potřásl Billovi rukou. Byla křehká jako porcelán, ale jeho sevření bylo pevné. "Tom."
Bill přikývl a svou ruku stáhnul. "Rád tě poznávám."
"Nápodobně," řekl Tom. "Vidím, že sem chodíš často."
"Jo, bydlím jen jeden blok odsud." Bill pozvedl svůj hrníček a ukázal ho Tomovi. "A nemůžu začít svůj den bez kávy," řekl s úsměvem.
"Já taky ne."


Tom sám sebe v duchu plácnul. Musel říct něco víc než jen krátké věty a fráze. Potřeboval s Billem začít konverzaci. Tom se o něm chtěl dozvědět víc. "Takže, kde pracuješ? Pokud ti nevadí, že se ptám."
"Samozřejmě, že ne," řekl Bill a upil ze své kávy. "Jsem učitel hudby. Pracuju na akademii pár bloků odsud."
"Yamaha?" Zeptal se Tom. Už tu akademii párkrát viděl.
Bill si olízl rty. "To je ona! Ty ji znáš?"
Tom zavrtěl hlavou. "Jen jsem procházel kolem. Vypadá dobře." Tom se chtěl propadnout do země. Vypadá dobře? Co je to za komentář? Rozhodně ne moc inteligentní, pomyslel si Tom. "Totiž…" Odkašlal si a rychle se napil své kávy. "Vypadá to jako dobrá škola."
Bill se ušklíbl. "To je," řekl s přikývnutím. "A co ty?"
"Co já?"
Bill pozvedl propíchnuté obočí. "Kde ty pracuješ?"



Tom chtěl umřít. Co to s ním dneska bylo? Ta zatracená káva by ho měla raději co nejdříve nakopnout. "Aha. Já, ehm, pracuju v hudebninách."
"Takže o hudbě něco víš," řekl Bill, očividně zaujatý a Tom uvažoval, proč s ním Bill vůbec ještě mluví.
"No, umím hrát na kytaru, ale to je tak všechno. Prostě jen věci prodávám. Příslušenství a tak."
Bill přikývl a poté přimhouřil oči. "Ty nemáš… žádný přízvuk, ale ta slova, která používáš…"
"Jsem z Rakouska. Totiž, narodil jsem se tady, ale s rodiči jsem se přestěhoval do Vídně," když mi byly dva roky," vysvětlil Tom.
"Tak tím to je!" Bill se široce usmál. "Věděl jsem, že v tom něco je." Dlouze se napil své kávy a položil ji na stůl. "Byl jsem ve Vídni, když mi bylo…" odmlčel se. "Dvanáct, myslím. Je to nádherné město."
"To je," řekl Tom, a teď už opravdu chtěl umřít. Musel se rychle na něco zeptat.


"Co jsi tam dělal? Rodinná dovolená?"
Bill se usmál a potřásl hlavou. "Ne, mí rodiče jen chtěli navštívit nějaké příbuzné, ale když nad tím teď tak přemýšlím…" odmlčel se. "No, moc si z toho nepamatuju, opravdu. Jen si vzpomínám, že mi táta dával hodně sladkostí a tak," řekl s tichým smíchem.
Tom se usmál a trochu se napil kávy. "Takže ty jsi učitel hudby. Co je tvůj talent?" Zeptal se, snažil se vypadat sebevědomě. "Hraješ na něco?"
Bill si olízl rty a sevřel si kuličku v jazyku mezi zuby, až to cvaklo. Tom okamžitě sklopil pohled a polkl. "Já, ehm…" Bill se ušklíbl a lehce zrůžověl. "Já zpívám. Učím zpěv."
"Aha!" Řekl Tom, překvapený, že Bill dělal něco takového. Nevypadal jako zpěvák, vypadal spíše jako módní návrhář. "To je úžasné."
"Díky," Bill se pousmál. Vzdychl a podíval se na hodinky. "Už bych měl jít. První hodina začíná v osm." Odkašlal si a vstal. "Uvidíme se?"
"Jsem tady každý den."
Bill se kousl do spodního rtu. "Já vím," řekl a zazubil se. "No, takže se uvidíme zítra."
"Jo…"


***


"Takže Bill, jo?" Zeptal se Georg - Tomův spolupracovník a kamarád - Toma, když uklízeli obchod. Byly tam věci, které musely být na správném místě a telefonní hovory, které musely být uskutečněny, než otevřeli, ale už to znali téměř nazpaměť a pohybovali se už automaticky, zatímco si povídali.
"Jo," řekl Tom, když položil bednu na polici.
"Jaký je?" Zeptal se Georg. Tom mu řekl o Billovi už před měsícem; jak se mu podařilo zaujmout Tomovu pozornost, aniž by se o to sám pokoušel, a jak byl ohledně něj Tom zvědavý. "Je to mrcha?"
"Hmm," zabroukal Tom a snažil se vymyslet způsob, jak položit další krabici ještě výš na tu samou polici. "Vlastně byl opravdu milý. Nemyslel jsem si, že bude takový pohodář. Myslím, že se mnou vlastně tak trochu flirtoval. Ale však víš," řekl a zvedl z podlahy žebřík, "víš, co se říká. Nikdy nepočítej svá vejce-"
"Jo," přerušil ho Georg. Tom vždy používal ta samá stará rčení. "Dokud nejsou vylíhnutá."


Tom postavil žebřík a i s krabicí šplhal vzhůru. "Prostě si nechci dělat zbytečné naděje, víš?"
"Už jsi o tom mluvil se svou mámou?" Zeptal se Georg, posadil se na židli a vzhlédl k černovlasému mladíkovi.
Tom se zamračil a zvedl krabici na nejvyšší polici. "O čem?"
Georg se zazubil. "O tom, že jsi gay."
Tom zasténal a sešplhal zpátky dolů. "Já nejsem gay a ty to víš."
Georg se rozesmál. "Jasně, ty jsi prostě jen stydlivý."
Když Tom dorazil k zemi, popadl žebřík a položil ho zpátky tam, odkud ho vzal. "Jdi do prdele, Hagene."
"Hej, to je v pohodě. Já jsem taky stydlivý."
Tom potřásl hlavou a posadil se na další židli naproti svému kamarádovi. Olíznul si rty. "Alespoň máš přítelkyni," poukázal Tom. "Nemusíš chodit ven a vybírat si holky. Už jednu máš."
"Nikdy nemůžeš brát nic s jistotou. Musím ji každé ráno vystát. Nejsou to jen samé kytičky a duhy." Georg se odmlčel a povzdechl si. "Láska bolí, kamaráde."
"Ach, naser si, vole. Ty jsi taková ženská," zasténal Tom.


"Mám svou ženskou stránku," řekl Georg zpěvavým hlasem. "Tak kdy ho zase znovu uvidíš?"
"Zítra. Říkal jsem ti, že ho vidím každý den v kavárně." Tom si povzdechl. "Sakra, proč musím být tak nervózní? Je to jen kluk. Je neškodný."
"Co o něm vůbec víš?"
"Nic moc. Učí zpěv," řekl Tom pomalu, nyní si pohrával s uvolněnými nitkami svého trička. "Hádám, že zítra si s ním popovídám víc. Žádný problém."
"Jasně." Georg protočil oči.
"Hej, včera volala moje máma. Pamatuješ, jak jsem ti říkal o svém bratrovi?"
"O tom, kterého jsi nenašel?" Zeptal se Georg a vtom zalapal po dechu. "Do prdele, tys ho našel?"
"Ne, ty blbče. To bych s tebou právě teď nemluvil, nejspíš bych byl na cestě zpátky do Vídně." Tom si olízl rty a odkašlal si. "Ale říkala, že jí zavolala nějaká ženská, která prohlašovala, že je adoptivní matka mého bratra. Ale já nevím. Za ty roky jsme už měli několik takových telefonátů a nic z toho nebylo. Všechny byly omyl." Vzdychl. "To je jedno, hádám, že musím dál hledat."


Georg se zamračil a poplácal Toma po koleni. "Najdeš ho. Proto jsi sem přišel. Někde být musí."
Tom si zhluboka povzdechl. "Asi jo."
Georg se usmál a svou ruku stáhnul. "Tak pojďme to tady otevřít a prodat tu Gibsonku!" Vstal.
Tom zasténal a také vstal. "Gibsonku ne. Kurva, tuhle chci ukrást, přísahám. Kdybych měl z nějakého důvodu přijít o práci, neměl bych nic proti tomu, kdyby to bylo kvůli té Gibsonce."
Georg se hlasitě rozesmál a hravě Toma plácl do paže. "Tak dlouho, dokud o svou práci nepřijdu ." Zazubil se. On by o svou práci nepřišel, samozřejmě. "A nezapomeň pro mě ukrást tu Sandbergovu basovku."
"Jasňačka." Tom se zazubil a oba se vrátili do práce. Cítil se lépe, ale nemohl se zbavit toho zvláštního pocitu v hrudi.
Chtěl, aby bylo zítra už teď.


autor: Valecita
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)


original

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miki Miki | 19. června 2018 v 16:22 | Reagovat

Zuzu, jsi prostě úžasná! Moc ti děkuji za další povídku.

2 Iwuanka Iwuanka | 19. června 2018 v 17:16 | Reagovat

Hladanie strateneho brata!!! Ja som po panence Tomovi uplne zabudla ze co sme dalej vyberali. :-) budem sa tesit na ich dalsie stretnutie v kaviarni. Snad sa velmi chlapci nevystrasia ked zistia ze su bratia. Dakujem za preklad.

3 Týna Týna | 19. června 2018 v 19:59 | Reagovat

Díky za překlad vypadá to zajímavě těším se na další díl 🙂

4 Karin Karin | 19. června 2018 v 20:19 | Reagovat

Jsem moc ráda že je tu další překlad od tebe.

5 Evča Evča | E-mail | 20. června 2018 v 11:30 | Reagovat

Povídka vypadá zajímavě.Mám takové tušení,že budou bratří,ale nechám se překvapit.Díky za překlad.

6 Niky Niky | 20. června 2018 v 13:55 | Reagovat

Jůůů další překlad, to je skvělé a povídka vypadá fakt zajímavě, už se těším na další díly!
Děkuji za překlad. ;-)

7 Nyxara Nyxara | 20. června 2018 v 17:10 | Reagovat

Skvele preklad!:-) Poviedka vyzerá naozaj zaujímavo... Tom je tu taký mily, sladký. Mám rada v poviedkach Toma ktorý je prave takýto. Zaujímalo by ma, prečo bol Tom odľuceny od brata.. Snad sa to dozvieme :) Niečo mi hovorí, ze práve Bill bude ten jeho brat. uvidíme :) Ďakujem za preklad :-) Teším sa na pokračovanie.

8 Nici Nici | 21. června 2018 v 12:11 | Reagovat

Miluju příběhy, kde se objevuje Georg tak, jak ho všichni známe. Sladký trouba a nejlepší přítel Toma :D který je tu vždy s nějakým chytrým popíchnutím :D

9 Jasalia Jasalia | 23. června 2018 v 16:34 | Reagovat

Nesmelý Tom, ktorého si bude mysieť zbaliť Bill. To mám rada. Bude zaujímavé čitať, ako to nakoniec dopadne. Ďakujem za preklad. Si úžasná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama