Lykara II Stern 4.

6. června 2018 v 16:00 | Janule |  Lykara II Stern
autor: Bitter


"Co tady dělá?"
"Jak jsem říkala, je to..."
"Co tady dělá doopravdy, Lalito?" Zavrčel Tom a musel se soustředit, aby skrz pouto na Billa neřval, aby vzal malého a utíkal pryč. Chtěl jít a udělat to, co chtěl už před lety, ale dobře si uvědomoval, že nesmí, a Lalitinu ruku naoko nedbale spočívající na jeho rameni, aby ho zastavila, pokud to bude nutné.
"Můj spoluvládce je stále celý nesvůj, že jeho moc je v porovnání s mou nebo s Dorienovou k smíchu. Tak nějak očekával, že se Dorienova moc za nějaký čas, snad zázrakem, přenese na něj. Oba víme, kdo je jejím nositelem, takže taky víme, že se to nestane..." Pousmála se jak kočka nad miskou smetany.
"Jak..."
"Své pozná své..." Pokrčila nedbale rameny, zavěsila se do něj a pomalu ho odváděla směrem od sálu k zahradám.


"Teirien doufá, že díky Valrenovi nad vámi získá výhodu."
"Snad si vážně nemyslí..."
"Ano, myslí. A vy všichni jste hlupáci. Pořád se věšíte na křídla Treemerie, ta zelená je tak hloupá a neschopná, že bez rozkazu neudělá nic, to vás můžu ujistit, a můžeš hádat, kdo jí ty rozkazy dává. Naštěstí je tak hloupá, že není vůbec těžké z ní cokoli dostat."
"Zato ty děláš vše jen pro dobro nás všech." Odsekl jí Tom.
"Na vás mi nezáleží. Ale udělám vše, abych chránila svou dceru. Naneštěstí je na vaší straně a vy vůbec nevidíte, že draci začínají brojit proti své královně díky Teirienovi a Dariině spoluvládci. Že i mořanky a vrány poslouchají, co si ten idiot myslí. A ať je to dítě, nebo ne, je to váš dědic. Bojí se ho. Nevědí, jakou má moc. Všichni už skoro zapomněli, že kdybyste chtěli, zničíte náš svět tak jednoduše. Spálení deníku bylo jen gesto, to víme všichni, a to dítě je důkaz, jakou moc nad Lykarou stále máte. Hledá proti vám spojence už dlouho a tohle mu jen pomáhá. Chceš vědět, co tu Valren dělá opravdu? Tak přemýšlej. Ten kus ledu je schopný všeho. Zapálil a vyvraždil celé město, jen aby ukázal, že může. Myslíš, že zabít dítě pro něj bude těžké?"
"Ne..."
"Ale ano. A nejen to vaše, o kterém ani nevíme, co je zač. Treemerie je rodina ukradená. Klidně nechá temné, aby zabili jedinou dceru své sestry jen proto, že chtějí všechny víly poštvat proti elfům. Spojenectví Caleba a Elyon by padlo, a to samé chystají drakům. A co děláte vy? Jste celí pryč, že zvu tu zelenou poletuchu na čaj. Pro tmu, ona ani nepozná, že ji dávkuju lilii... Stále se honíte za představami a věříte nesprávným. Pamatuj si, že jestli budu muset odstranit vás, abych zachránila Dariu a Reyna, nezaváhám. A teď zmiz, než mě s tebou někdo uvidí, a utíkej ho varovat. Třeba ze sebe konečně vykřeše něco z toho bojovníka, jakým byl..."


Bill byl jako na trní. Nejraději by hned vyrazil za Tomem a zjistil, co se děje, ale neodvážil se ani hnout. Skrz pouto cítil Tomův vztek a hrůzu tak silnou, že mu temnota vyrazila dech, jak urputně se přihlásila o slovo. Věděl, že jak by vstal, nedokázal by zabránit stínům, aby se objevily za ním jako tichá a mlčenlivá armáda připravená ničit. I kdyby potlačil stíny, ztratil by kontrolu nad sebou samým a změnil by se sám. To si teď nemohl dovolit. Ne, když byli v místnosti Trin, Aria a malý. Vyděsil by je.
Zatnul prsty do polstrování a snažil se soustředit jen na malého, který s Trinovou korunou na hlavě věšel víleníkovi na křídla pentle a lovil v obrovském kornoutu fialkových květů v barevném cukru.
Jeho přítomnost jeho stíny úplně zahnala. Od chvíle, co se objevil v jejich životě, zmizely. Až do teď.
Snažil se upnout na ráno, kdy jeho a Toma malý vyrušil, a Tom se ho pak snažil celou snídani odlákat od stolu, kde se malému věnovali Trin a Aria, zpátky do ložnice.
Výraz, který nasadil ve chvíli, kdy si malý všiml, že se zvedl a táhne Billa s sebou, a zapištěl, že už se jde do města, ho rozesmíval ještě teď. Jenže úsměv zhasl stejně rychle, jako se dostavil, když se Tom ozval skrz jejich pouto.
Kde je Tobias?
Jsme pořád v našem pokoji... Co se děje?
Hned tam budu.
Ta chvíle mu přišla nekonečná, a když Tom konečně vešel, područky už málem doutnaly.


"Bille, ty a Tobias musíte pryč. Hned. Trine, dohlédneš, aby nikdo neviděl, že opouští palác. Za každou cenu musí jít oba domů."
"Ale... co se děje?" Zakoktal se víleník a ohlédl se na Billa, který vypadal překvapeně stejně jako on.
"Tatí, ještě né, prosím... Trin mi slíbil..." Začal kňourat malý a zatahal Toma za kalhoty.
"Je mi to líto, prcku, ale musíte honem domů. Neboj se, všechno s Trinem doženete." Ujistil ho a pocuchal mu vlasy. Pak se otočil k Billovi a na chvíli zaváhal. Nevěděl, jak vše říct, aby to pochopili i ostatní, a přitom aby Tobiase nevyděsil.
"Je tady Valren. Je teď Teirienův pobočník. Rada je jen zástěrka, jak nás dostat mimo a zdržet nás. Valren má najít Tobiase..." A zabít ho. Dořekl v duchu, a jak se dalo poznat, i Trinovi s Ariou to došlo. Jen Tobias dál urovnával pentle a korunu, která mu pořád padala do očí.
Bill zbledl a celá místnost se s ním rozhoupala. Jako z dálky vnímal, že Tom mluví dál, a až Tobiasovo hlasité "tý jo!" ho vytrhlo z transu a všichni se k němu otočili.


Stál s malou armádou stínů na kolenou za ním a křeslo, na kterém doteď seděl, bylo na popel.
Temnota ho celého obalovala a vířila kolem jeho nohou. Podlaha začala praskat žárem.
Trin couvl až ke dveřím a instinktivně se proměnil. Aria k sobě přitáhla malého a Tom na něj tiše mluvil, aby ho uklidnil.
Tobias se ale víle vytrhnul a rovnou šel a šťouchl do jednoho temného jazyku, co se kolem Billa kroutily a sežehovaly vše, čeho se dotkly, na popel.
Rozplynul se jako dým.
"Ty se umíš úplně změnit! To je super!" Zatleskal a poskočil s rukama nad hlavou, jak to vždycky dělal, když chtěl zvednout. Bill jen naklonil hlavu jako dravec sledující svou kořist.
"Tobiasi, pojď ke mně. Hned." Ozval se za ním Tom a Billův pohled padl na něj. Cítil teď z Toma úplně jinou hrůzu. Teď se bál, že nad sebou ztratil kontrolu. Že je z něj to samé jako tenkrát.
Zvedl Tobiase do náručí ve stejnou chvíli, kdy se po malém Tom natáhl, a místo malého se tak Tom dotkl pruhu temnoty a ucukl, jak se popálil.
Bill malému narovnal korunu a nechal ho, aby zkoumal tu, která se objevila ve vlasech jemu. Z černého diamantu se stříbřitými hroty. Tom zbledl hrůzou, když se stíny ovinuly kolem malého.


"Táta s Trinem nevypadaj, že jim to přijde super." Zamumlal Bill a sledoval, jak se plameny lehce dotýkají jeho syna a jako hadí vlasy gorgony se otáčejí do všech stran, připravené zaútočit proti všemu, co by ho ohrožovalo.
"Billy..." Promluvil na něj opatrně Tom a udělal krok k němu.
"Jsi v pořádku?" Bill jen kývl a nechal armádu stínů zmizet. Tom si oddychl, zatímco Trin podrážděně zasyčel a špičaté zuby vycenil ještě víc.
Nechtěl jsem... když jsi to řekl... prostě... nedovolím, aby mu ublížil... Klidně je nechám všechny shořet... Vyslal Bill skrz pouto a Tom jen kývl.
"Vyděsil jsi mě..." Přiznal mu s podtónem výčitek a oba je objal, když se plameny stáhly. Jak bylo možné, že malému neublížili, mu bylo jedno, ale děkoval za to všem bohům.


"Tebe trochu vyděsil?! Sakra je... Temný!" Vypískl Trin a Aria jen zakroutila hlavou.
"Bill by nikdy..." Začala, ale byl to on sám, kdo ji přerušil.
"Má pravdu, Ario. Od toho boje s Dorienem... Nikdy to nebyla jeho moc. On byl jen mým odrazem."
"To není pravda... ty jsi... jsi... ty jsi někdo úplně jiný. Nejsi jako on..." Odmítl to hned víleník a setřásl proměnu.
"Předtím to bylo kvůli Lalitě... Proměnila tě a..." Bill zavrtěl hlavou a přivinul k sobě malého tak, aby mu zakryl uši.
"Ne, Trine. Takhle jsem tenkrát zabil Dorama, a proto jsem pak utekl do zimního kraje. Málem jsem tak zabil i Valrena, kdyby to Tom nezastavil."
"Lituju toho, čím dál víc..."
"Ale... ty nemůžeš... Proč jste nic neřekli! Lhali jste mi! Snažím se držet temné pryč a ty... Ty jsi jeden z nich! Nejen to! Ty... ty jsi..."
"Dost, Trine! Je to pořád Bill... Daria je přece taky temná..." Přerušila ho sestra.
"Jen napůl a nevěděla to! On má jejich korunu!" Křikl zlostně a ukázal na něj. Tobias se lekl a vykroutil se.
"Trin,e já..." Pokusil se Bill obhájit, ale Trin místo toho beze slova práskl dveřmi a Tobias se rozbrečel. Billovy stíny znovu nabyly na intenzitě. Aria se s tichou omluvou vytratila za bratrem a Billa stálo skoro všechny síly, aby zůstal na nohou.
"Tati... proč Trin křičel...? Zlobí se na mě?"
"Ne, hvězdičko, na tebe ne... Neboj se."


Co budeme dělat Tome...?


autor: Bitter
betaread: J. :o)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 6. června 2018 v 20:16 | Reagovat

To jsem zvědavá jak se z tym Bill vyrovná.

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 6. června 2018 v 21:56 | Reagovat

No jo, no, v každém příbéhu se vždycky musí něco semlít, prostě si nemůžeme užít díl za dílem plných jejich lásky a štěstí... ach jo.
Ale jo, asi by to byla nuda 😀

3 zuzu zuzu | 6. června 2018 v 21:57 | Reagovat

[2]: Kurnik, to mělo být zuzu... 😂

4 Becs Becs | E-mail | 7. června 2018 v 13:41 | Reagovat

No ono to nikdy není jakože: Pořídíme si dítě, bude sranda. :D Sranda to je, ale jen do té doby, než přijdou na řadu ty vážně věci. A být k tomu navíc Lykarský král jednomu moc nepřidá. Takže je to tady. Skutečné problémy začínají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama