A Beautiful Disaster 16. (konec)

15. června 2018 v 16:00 | Janule |  A Beautiful Disaster by xblindmag
autor: xblindmag


Pouze tvůj


"Ty jsi tak roztomilý."
Bill pobaveně protočil oči a uvelebil se na místě, kde seděl napříč na Tomově klíně, aby jej mohl pořádně políbit. Když se jejich rty setkaly, láskyplně zatahal za několik dredů a přitiskl se ještě blíž, aby mohl polibek prohloubit, zatímco cítil Tomovu ruku, kterou jej hladil po zádech.
"To říkáš pořád," zahihňal se proti Tomovým rtům. "Myslím, že to dokonce byla první věc, kterou jsi mi řekl, když ses poprvé přeměnil na člověka."
"Protože je to pravda," odpověděl Tom jednoduše a škádlivě o sebe otřel jejich rty.
"Hmm… Jsem jenom roztomilý?" Bill předstíraně našpulil rty.
Tom se uchechtl, okamžitě k sobě jejich rty přitiskl v pokusu to našpulení slíbat. "Ne, taky jsi nádherný…" Spojil jejich rty v dalším polibku. "A neuvěřitelně hodný a milující…" Další polibek. "A tak moc sexy…" A další polibek, společně s Tomovým stisknutím Billova zadku, čímž si vysloužil od černovlasého mladíka příjemné zalapání po dechu.


"Hej, už na mě nechoď s tím T.K…."
"Ty s tím nepřestaneš? Myslel jsem, že už jsme se dávno shodli, že jsem obojí, já sám i T.K."
Bill se rozesmál nad Tomovým lehkým zamračením. "Já vím, promiň… Zvyk je železná košile." Spojil jejich rty v něžném polibku. "Můžu ti to vynahradit zmrzlinou?"
Tom si odfrkl, ohlédl se na malý zmrzlinový stánek nedaleko místa, kde seděli v parku na lavičce. "Mám pocit, že bys tu zmrzlinu stejně koupil."
"Takže to je ´ano´?" Zeptal se Bill se zazubením.
Tom pobaveně potřásl hlavou, vědoucí úsměv ani na okamžik neopustil jeho tvář, zatímco Billa pouštěl, aby mohl doslova odskákat ke stánku.


Černovlasý mladík zaplatil za jeden kornoutek vanilkové zmrzliny, o který se rozdělí. Už se poučil, že koupení jednoho kornoutku pro každého obvykle znamenalo, že více zmrzliny si vzájemně slízali z tváří než z kornoutků, a zatímco Bill s tím neměl žádný problém, byl v náladě prostě být sladký a tentokrát se s Tomem o jeden rozdělit.
S lehkým poskokem v kroku zamířil zpátky do parku a využil příležitosti zmrzlinu ´zkušebně ochutnat´. Co kdyby to náhodou bylo otrávené nebo tak něco. Sám pro sebe se ušklíbl a ´zkušebně ochutnal´ ještě několikrát, vychutnával si přitom tu chladnou dobrotu.
Po příchodu k lavičce, na které předtím seděli, Bill ztuhl, vytřeštil oči a ze rtů mu unikl roztřesené zalapání po dechu, zatímco mu kornoutek vyklouznul z prstů.



Na lavičce byla posazená malá plastová dredatá panenka.


Bill zběsile vrtěl hlavou a nevěřícně na panenku zíral. Byly to měsíce od chvíle, kdy se Tom naposledy přeměnil na panenku, a dokonce řekl, že je už příliš lidský na to, aby se přeměnil zpátky. Co se to k čertu stalo? Byly ty zákony-


"Bille?"
Černovlasý mladík se prudce otočil za známým hlasem. Tom stál přímo tam, za ním, obočí měl starostlivě nakrčené, když si všiml Billových uslzených očí.
"Co se stalo?" Zeptal se Tom a jemně Billa chytil za ruce.
"Ty jsi… ale ty…" Bill se otočil zpátky k lavičce, kde seděla plastová panenka. Tom následoval jeho pohled, lehce překvapený po spatření panenky. Věděl, že není jejich, protože oni s sebou malého T.K. ven nikdy nebrali. Když si všiml, že má na sobě stejnou šedou mikinu jako on sám, Tom otráveně zasténal.
"Andreas…" řekl a začal se rozhlížet.
A blonďák v tu chvíli jen tak vybuchl smíchy, když vyšel ze svého úkrytu zpoza blízkého stromu.
"Hups!" Řekl uprostřed hysterického smíchu. "Nezapomněl jsem tady svou panenku?"


"Ty zasraný kreténe…" Bill se roztřeseně rozesmál, když mu došel ten vtípek. Pocítil naprostou úlevu, že to bylo jen nahrané, ale nedokázal zabránit slzám, které se mu rozkutálely po tvářích. Tom jej okamžitě sevřel v pevném objetí.
"Bože, věděl jsem, že se k něčemu chystáš, když ses zmínil, že nosím panenkovskou mikinu…" řekl Tom a poslal Andreasovi přes Billovo rameno pobouřený pohled.
"Bylo to tááák jednoduché, když jsi odešel na záchod." Andreas se uklidnil a omluvně se na Billa pousmál, dokonce i když měl černovlasý mladík svou tvář stále zabořenou v Tomově krku. "Bille, omlouvám se, jen jsem si tak hrál…"
"Já vím!" Bill vzhlédl, ale neodtáhl se z Tomova objetí. Zasmál se, než vzlyknul, a poté se znovu zasmál. "To je v pohodě, já jen… K smrti mě to vyděsilo… A teď se mi tak ulevilo a prostě…"
Dál se v Tomově náruči smál i plakal. Nebyly to slzy veselí, které si utíral; upřímně se prostě jen smál, a zároveň brečel. Byla to podivná směs emocí, které spolu vůbec nesouvisely, a Tom s Andreasem si nemohli pomoct a zasmáli se nad ním.
"Blbče… raději nám kup další zmrzlinu…" Zamumlal Bill Andreasovým směrem, za rty mu zatahal vědoucí úsměv, než znovu vzlyknul. Tom se zasmál, sevřel Billa pevněji a konejšivě jej políbil na spánek, zatímco Andreas spěchal koupit další studenou pochoutku jako náhradu za tu spadlou.


***


Tom měl samozřejmě stále slabost pro mazlení. Bylo to něco, za co byl Bill rád, že se to nezměnilo, když se Tom stal naplno člověkem.
Takže se Bill něžně usmíval, zatímco si Toma držel u sebe. Tom si spokojeně broukal, hlavu měl položenou na Billově hrudi hned pod jeho bradou a ruce pevně omotané kolem jeho pasu. Bill zpola seděl na posteli, jednu ruku měl omotanou kolem Tomových zad a druhou jej hladil po dredech.
Navzdory události, která se stala dříve toho dne, Bill chtěl být tím, kdo bude mazlit Toma. Z nějakého důvodu připomenutí, že Tom byl panenka, mu přivodilo lehký pocit nostalgie. Ne, že by ta skutečnost z jeho mysli zmizela a ne že by někdy chtěl, aby se Tom znovu přeměnil na panenku, ale tak trochu mu chybělo moct Toma nazvat svou panenkou.


"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se Tom najednou a přerušil tak Billovy myšlenky.
Bill potřásl hlavou, neuvědomil si, že se svými malými doteky přestal. "To nic."
"Řekni mi to," řekl Tom, zvedl hlavu, aby se na něj zpříma podíval. "Je to kvůli tomu dnešku? Jsi na Andyho pořád naštvaný?"
Černovlasý mladík se zasmál a znovu potřásl hlavou. "Nikdy jsem na Andyho nebyl opravdu naštvaný."
"Tak co se děje?"
Bill pokrčil rameny a zvedl ruku, aby pohladil Toma po tváři. "Jen jsem se z nějakého důvodu cítil trochu nostalgicky, když jsem si uvědomil, že už nejsi můj malý chlapeček Tomi."
Tom nad tou starou přezdívkou protočil oči a vysloužil si tak od druhého mladíka smích.
"Ty nechceš, abych byl člověk?"
"Samozřejmě, že chci!" Odpověděl Bill rychle, ustaraný, že Toma něco takového vůbec napadlo. "To jen… Já nevím, tenkrát jsem věděl, že jsi ´ožil´ jen pro mé dobro, a tak hádám, že jsem si myslel, že jsi jenom můj nebo tak něco… Dává to vůbec smysl?" Bill se zatvářil zmateně, jak se očividně pokoušel dát smysl svým vlastním myšlenkám.


Tom se zasmál, naklonil se kupředu, aby svými rty zachytil Billovy. Setrvával na místě, udržoval polibek cudný a sladký, jak se jejich rty jednoduše tiskly k sobě.
"Bille, už jsi zapomněl, proč jsem se vůbec poprvé přeměnil na člověka? Možná už nejsem schopný se přeměnit do malé, cestovní verze, abys mě s sebou mohl kamkoliv nosit, ale pořád jsem tady jen pro tebe. Nikdy tě neopustím, a tentokrát to myslím vážně. Vždy budu pouze tvůj, a nikdy si nemysli nic jiného."
Bill se láskyplně usmál a přitáhl si Toma pro další něžný polibek. Tom měl pravdu; možná už Billovi ´nepatřil´ doslova, ale byl tím jediným, kdo kdy bude držet Billovo srdce a bude schopen jej opravdově přimět se usmívat.


KONEC


autor: xblindmag
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)


original
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 16. června 2018 v 17:31 | Reagovat

Ten andreas sa nezaprie. :-) ale zlakla som sa aj ja trochu.

Dakujem zuzu za krasnu poviedku. Myslim ze sme nemohli lepsie vybrat. Taka vtipna. Mila. Roztomila. Plna panenky Toma a Billa. Jedna skvela poviedka ku ktorej sa rada vratim. Netrpezlivo budem cakat na tvoje dalsie preklady

2 Evča Evča | E-mail | 17. června 2018 v 17:39 | Reagovat

Povídka byla krásná, jemná, vtipná, napínavá. Škoda že už skončila. Diky moc za překlad.

3 Jasalia Jasalia | 17. června 2018 v 19:23 | Reagovat

Super. Bill ziskal späť svojho Toma a Tom sa už nemusí báť, že stratí svijho Billa. A Andreas... ten je stále Andreas. Ďakujem za preklad, bolo to úžasné, ako vždy.

4 Karin Karin | 17. června 2018 v 20:30 | Reagovat

Moc krásná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama