The broken ones 22.

31. května 2018 v 16:00 | Janule |  The broken ones
autor: silvelightning




Inspirativní písničkou pro tento díl byla Follow Rivers - Lykke Li.


Oh I beg you, can I follow?
Oh I ask you, why not always?
Be the ocean, where I unravel
Be my only, be the water where I'm wading
You're my river running high
Run deep, run wild


Oh, žádám tě, smím tě následovat?
Oh, ptám se tě, proč ne napořád?
Buď oceánem, kde se rozmotám,
buď mým jediným, buď vodou, kde se brodím.
Jsi mojí stoupající řekou, hlubokou, divokou.


Bill se zhluboka nadechl, snažil se náhlým přísunem vzduchu zklidnit své divoce bijící srdce. Díval se na Toma, který před ním klečel s malou modrou krabičkou položenou na dlani. Cítil, jak ho pohledy Géček pálí na kůži, ale snažil se neodvrátit pohled od hřejivých hnědých očí svého bratra. V hloubce jeho očí viděl nespočet emocí: lásku, úzkost, strach a úlevu. Celá tahle situace vypadala tak bizarně, až Bill cítil potřebu se začít hystericky smát.
V posledních dvou hodinách Bill poprvé po několika letech vystoupil se svou písničkou před obecenstvem, měl záchvat panické úzkosti na tanečním parketu a dostal nabídku k sňatku od svého bratra. Na jednu stranu bylo všechno takhle dohromady vtipné, ale na druhou stranu měl Bill pocit, že celý jeho svět posledních pět let stál, a nyní nabral tak rychle na obrátkách, že sotva stíhal.
Billovo srdce se stáhlo a on zkoumal na prstýnku před sebou každý detail. Byl jednoduchý a nesmírně nádherný. Tělem se mu rozlil hřejivý pocit, když si pořád dokola četl ta vyrytá slova. Malá část jeho samotného pořád měla problémy uvěřit tomu, co Tom udělal: koupil letenky do Indie a nyní si ho chtěl vzít.


Ačkoliv nyní, když se jim svět rozpadal pod nohama, nebyl zrovna ideální čas na nabídku k sňatku, Bill si stále myslel, že to byla ta nejhezčí věc, kterou pro něj kdo udělal. Samozřejmě, že věděl, že si Toma nikdy nebude moc skutečně vzít, ale jenom to gesto pro něj znamenalo tak moc, že se mu oči zalévaly slzami.
Ještě předtím, než Bill odpověděl na otázku, sklonil se a chytil do svých útlých dlaní Tomovy tváře. Palci přejížděl po jemné pokožce pod Tomovýma očima a nechal své myšlenky shlukovat se kolem toho, jak moc miloval toho dobrosrdečného a nádherného muže před sebou. Část jeho vlastní duše věděla, že vždycky miloval Tomovu duši, už od narození. Jako bratr, milenec, spřízněná duše a dvojče. Jejich láska byla za hranicemi morálky celé společnosti. Bill tolikrát přemýšlel o tom, co vše musí obětovat tomu, aby mohl být s Tomem. Nyní ale pochopil, že s bratrovým dechem, který cítil na svém obličeji, měl vše, co si kdy jen mohl přát. A i když nikdy nebudou moci mít klasickou svatbu, i tak mohou oslavit své věčné pouto


"Samozřejmě, že si tě vezmu. Už dávno jsem tvůj. Má duše, moje srdce a mé tělo patří jen tobě. Napořád." Koutkem oka Bill viděl, jak sebou Georg škubnul, když vyslovil slovo 'tělo'. Rty se mu zkroutily do malého úšklebku, přemýšlel o tom, co si asi tak kamarád představoval. Bill se sklonil k Tomovi, který vydechl úlevou, a políbil ho na trochu rozpraskané rty. Měla to být pouze malá pusinka, jelikož s nimi pořád byli jejich přátelé, kteří je upřeně sledovali. Jakmile se ale jejich rty spojily, Tom chytil Billův obličej do svých velkých dlaní a přitáhl si ho k sobě blíž. Jako pokaždé na to jejich těla bez sebemenšího zaváhání reagovala a v mžiku sekund se nevinná pusa proměnila ve vášnivý polibek.
Chlapci se od sebe odtáhli až poté, co Bill slyšel, jak si někdo odkašlal. Blonďák vzhlédl ke svým přátelům, oba se trochu červenali a vypadali nepohodlně. Bill uvažoval o tom, že musí být skutečně velký rozdíl mezi tím, kdy jejich vztah podporují, a kdy sledují, jak strkají jazyk do pusy toho druhého. Nemohl si pomoct, přišlo mu to trochu úsměvné a zasmál se pod vousy.
Tom hned věděl, na co Bill myslel. Sdílel bratrovo pobavení a Géčkům věnoval úšklebek. Ještě před tím, než se zvedl z nepohodlné pozice na jednom koleni, navlékl Billovi prstýnek. Perfektně mu seděl a Tom se pyšně usmál.


"Takžeeeee," řekl Gustav, a konečně se posadil na pohovku proti dvojčatům, "co teď?"
Čtyři chlapci si vyměnili pohled. Georg se posadil vedle Gustava, kotníky zaháknul o sebe, když se protahoval a díval se do stropu s pažemi vytaženými nad hlavou. Jemné zaklepání na dveře prolomilo ticho, které se v místnosti rozhostilo.
"Kluci, je všechno v pořádku?" skrz dveře byl slyšet tlumený hlas Georgovy manželky. V okamžiku, kdy Georgovi došlo, kdo na ně mluvil, zatvářil se provinile. Na malou chvíli byl soustředěný pouze na Billa, pomoc dvojčatům a fakt, že je na své vlastní svatbě, vytlačil do zadní části své mysli.
"Všechno je v pořádku. Za minutku budeme venku, lásko," odpověděl Georg. Snažil se, aby ji svým hlasem ujistil tak moc, jak jen bylo možné.
"Tomi," řekl Bill potichu a položil dlaň na Tomovu. Prstýnek na jeho levém prsteníčku se blýskal díky světlu rozsvíceného lustru. "Prostě pojďme ven a uvidíme, kolik škody jsme natropili. Byli bychom zbabělci, kdybychom utekli, aniž bychom přemýšleli nad ostatními možnostmi." Bill cítil, jak se bratrovo tělo vedle něj napnulo, rozhodně nesouhlasil s jeho nápadem. Tom zatnul zuby a volnou rukou stiskl polštář vedle sebe tak silně, až mu zbělaly klouby.
"Co když se mi tě budou snažit vzít?" řekl Tom, hlas se mu chvěl strachem. Bill pohledem sjel k bratrovým napnutým ramenům a v hlavě si udělal mentální poznámku, aby mu dal masáž, až tohle všechno skončí. Vypadal, že ji skutečně potřebuje.
"Nemyslím si, že sem nakráčí policie, aby tě zatkli, protože jsi byl rozrušený, když Bill omdlel," vypíchl Gustav. Z nějakého důvodu on byl tím, kdo v jejich partě zastupoval funkci logiky a Bill byl vděčný za jeho podporu.


Bill rozuměl Tomově dnešní přehnané reakci. Věděl, že se Tom bál, že ho znovu ztratí, a kvůli tomu nebyl soudný a nejednal logicky. Blonďák se sklonil, jemně políbil bílé klouby na Tomově dlani, pod rty cítil mozolnatou a trochu suchou kůži. Bill si uvědomoval, že bude dlouho trvat, než si opět vybudují kompletní důvěru, ale nakonec bude všechno v pořádku. Prošli si už tolika věcmi, že bylo pro ně jednoduché pokaždé počítat s tím nejhorším. Bill uzamkl s bratrem pohled a souhlasně pokýval hlavou nad Gustavovými slovy.
"A i kdyby se to stalo, prvně by mi museli zlámat ruce a nohy, aby mě z tebe sundali!" prohlásil a odhodlaně se postavil. "Miláčku, je čas postavit se tváří v tvář světu," usmál se Bill povzbudivě a natáhl ke svému velkému bratrovi ruku. Tom měl ve tváři pořád vepsané obavy, ale poslechl a také se postavil.
Poté, co Bill opatrně otevřel dveře, nečekala na něj apokalypsa. Namísto policajtů se zbraněmi, matky křičící, jak moc jsou oba dva nechutní, a zírajícího davu, byla celá chodba prázdná. Čtyři chlapci se na chvíli zastavili mezi dveřmi. Slyšeli cinkání příborů, stejně tak smích a tichou konverzaci. Doléhala k nim vůně jídla a Billovi se sbíhaly sliny. Od snídaně nejedl, a i přestože neměl na jídlo ani pomyšlení, jeho tělo po jídle toužilo.


Georg byl první, kdo vykročil směrem k jídelně a všichni ho následovali. Když chlapci do jídelny vešli, všichni se na ně podívali. Géčka se usmáli nalevo a napravo, aby zmírnili napětí, které bylo cítit ve vzduchu. Dvojčata obdržela pár zvědavých pohledů, ale nikdo neřekl ani slovo. Chlapci našli svá místa u stolu a vděčně se usadili, čímž unikli všem zvědavým očím. Bill se zhluboka nadechl, pohledem přejel po místnosti a na chvíli se zastavil u svého kamaráda, který seděl na druhé straně stolu vedle Tomovy společnice Eden. Andreas se jemně usmál a rty naznačil "jak se máš". Bill se usmál a přikývl, aby mu dal najevo, že je v pořádku. V modrých očích viděl úlevu. Bill se podíval na Eden, tmavovlasou krásku, a usmál se. Rozhodně byla jedna z nejkrásnějších žen v místnosti, samozřejmě kromě nevěsty. Na okamžik si přál, aby Andreas nebyl gay, protože vypadali, že si skutečně rozuměli. Eden mu věnovala úsměv a mrkla na něj. Billovi se ulevilo, vypadalo to, že si nikdo nevšiml jejich podivného chování.


Pocit úlevy ale vydržel pouhých deset minut, do doby, než se setkal s matčiným pohledem. Namísto běžného hřejivého pohledu jejích očí cítil její tázavý pohled. Dívala se na něj přesně tak, jako když byli s Tomem malí a ona tušila, že vyvedli něco špatného, jen ještě nevěděla co. Bill vydechl a silně stisknul Tomovo pravé stehno.


I, I follow, I follow you
Deep sea baby, I follow you
I, I follow, I follow you
Dark doom honey, I follow you


Já, já tě následuju, já tě následuju,
do hlubokého moře, miláčku, já tě následuju.
Já, já tě následuju, já tě následuju,
do tmavé záhuby, zlato, já tě následuju.


Tom se chystal vložit si do úst sousto chutně vypadajícího, středně propečeného steaku, když v tom ucítil Billovy prsty, jak se mu zatínají do stehna. Cuknul sebou a překvapeně se na bratra podíval. Poté, co vešli do místnosti, šeptání a zvědavé pohledy jejich směrem se postupně vytrácely a Tom se rozhodl utopit svůj strach v drahém víně, které Georg objednal. Nyní, když se díval do hnědých očí svého bratra, viděl stejný strach, který cítil on sám od doby, co zvedl Billa ze země, a nevěděl, jak jejich vztah vypadal očima ostatních.
Tom se zamračil, najednou byl zmatený, nevěděl, proč bratr najednou vypadal tak vyděšeně, když všechno vypadalo v klidu a nikdo na ně nezíral ani neukazoval. Tom se podíval směrem, kam se díval Bill, a navázal pohled s matkou, která seděla o pár stolů dál. Jejich nevlastní otec vypadal, že se snaží zapojit jejich matku do konverzace, ale ona neodpovídala, pouze potichu seděla na svojí židli, ruce měla složené před talířem plným jídla, kterého se ani nedotkla. Na čele se jí vytvořilo pár vrásek, naklonila hlavu do strany a dívala se na dvojčata. Tom cítil, že si ho hnědé oči prohlížejí až příliš dlouho a tázavě na jeho vkus.


Tomovi trvalo pár sekund, než mu došlo, že Simone nereagovala na jeho úsměv. Nebyl si stoprocentně jistý, ale připadalo mu, že se na něj dívá vyčítavě. Pod pohledem jejích všímavých očí si připadal naprosto nepohodlně a zavrtěl se na svojí židli, podupával nohou. Tak moc opatrně, jak to jen bylo možné, se odklonil od Billa, čímž vytvořil mezeru mezi jejich těly. Aniž by si toho jeden z nich všiml, seděli k sobě přitisknutí, přestože u stolu byl dostatek místa.
Tom vydechl a odložil svoji vidličku. Ještě před chvílí měl hlad a byl připravený splnit Billovo přání, aby na svatbě vydrželi až do konce, aniž by učinili nějaká panická rozhodnutí. Nyní si tím už tak jistý nebyl. Napil se ze své sklenice červeného vína, tekutinu na chvíli podržel v puse, přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby jejich matka na něco přišla. Neměla žádný důkaz, takže by klidně mohli vše popřít. Pravdou ale bylo, že se Tom bál, aby Bill zvládl lhát před jejich matkou, která pro něj tolik znamenala.


Během posledních pěti let si Tom ke svojí rodině vytvořil odstup a ani předtím nikdy neměl s rodiči kdovíjak silné pouto. Vždycky to byl Bill, kdo pro něj znamenal celý svět, zatímco ostatní byli pouze přihlížejícími. Nyní cítil, že Géčka pro něj byli více rodinou než jeho rodiče, ačkoliv se nestalo nic konkrétního, co by ho nutilo to takhle cítit. Samozřejmě, že je miloval, jen na nich tak moc nelpěl. Zároveň ale věděl, že Bill o tomhle rozmýšlel úplně rozdílně, protože s matkou měl dobrý vztah a oceňoval její názory. Tom si myslel, že důvod jejich rozdílného smýšlení byla skutečnost, že byl vůči Billovi majetnický už v době, kdy byli děti. Nedokázal prostě vystát, když jejich matka utěšovala Billa, když plakal nebo byl jinak rozmrzelý. Všechno uvnitř jeho těla křičelo "MŮJ!!!", když Billa objímala. Tom si byl jistý, že nikdy nic neřekl, ale předpokládal, že jeho city byly jasně čitelné v jeho očích a z řeči jeho těla.


Tom také věděl, že jejich těsné pouto matku sem tam znepokojovalo, ačkoliv se jednalo pouze o nevinnou bratrskou lásku. Pokaždé to byl Bill, díky komu se opět usmívala poté, co je přistihla při rozhovoru jejich vlastním vymyšleným jazykem, což bylo něco, co dělat nesměli. Ani když byl Tom ještě malý kluk, neobtěžoval se se skrýváním svého nezájmu. Dokud měl Billa, nezajímalo ho, co si matka o jejich vztahu myslela. Hluboko uvnitř věděl, že ani teď ho to nezajímalo, ale z vědomí, že se Bill reakce jejich matky bál, se mu nervozitou svíral žaludek. Věřil Billovi, že když řekl, že ho nikdy neopustí, že je skutečně nic nerozdělí. Tom si povzdychl, uvědomoval si, že se částečně obával, že by Simone mohla být dostatečně silná na to, aby Billa přesvědčila, že jejich vztah je špatný. Žaludeční šťávy ho pálily v krku a Tom musel několikrát polknout, aby se toho nepříjemného pocitu zbavil.
Tom odvrátil svůj pohled, ignoroval jejich matku a podíval se na Billa, který si pohrával s lemem ubrusu. Jeho obavy byly čitelné z celého jeho těla: chvěly se mu ruce a byl shrbený v ramenou. V Tomovi narůstal vztek určený jejich matce za to, že nutila Billa, aby se takhle cítil. Záchranáři jasně řekli, že Bill potřebuje klid a nesmí se znovu rozrušit.


"Hned jsem zpátky," zašeptal Tom a krátce se dotkl Billovy dlaně, než se zvedl ze svojí židle.
Hosté spolu začali konverzovat, vyměňovali si místa, aby se bavili s rodinou a přáteli, které už nějakou dobu neviděli. Tom prošel kolem pár známých obličejů, pozdravil se s Georgovou rodinou; potřásl si rukou s Georgovým otcem a přežil kosti lámající objetí ženy při těle, která byla Georgovou matkou. Tom se pomalu dostal ke stolu, u kterého seděla jeho matka, a několikrát souhlasně přikývl na otázku, zdali je Bill v pořádku. Konečně stál vedle Simone a podíval se na Gordona, který vypadal nabručeně.
"Mami, můžu s tebou na okamžik mluvit?" zeptal se Tom, tón jeho hlasu byl neutrální, nebyla v něm žádná emoce.
Simone pouze přikývla a následovala svého syna, který odešel z jídelny do spoře osvětlené haly. Když byli pryč z doslechu ostatních, Tom zastavil a čekal na matku. Chvíli se pouze díval na malou ženu před sebou oblečenou v pěkných fialových šatech a snažil se zklidnit své rozbouřené emoce. Konec konců ta žena je porodila a dala mu tu nejvzácnější věc na celém světě: jeho dvojče. Tom zastrčil dlaně do kapes a povzdychl si. Věděl, že pokud dojde na nejhorší, nic ho nezastaví od toho, aby ochraňoval Billa a jejich vztah všemi možnými způsoby. Pouze doufal, že jim to neztíží.


"Tome, co se děje? Proč Bill omdlel a proč nemůžu zkontrolovat svého mladšího syna?" Simone na konci své věty zvedla hlas, čímž odkryla, jak moc je naštvaná.
"Nebyl to ten správný čas, potřebovali jsme prostor!" vykřikl Tom drsněji, než zamýšlel. Mohla za to ale Simone.
"Proč byste potřebovali prostor? Zatraceně, já jsem jeho matka! Je mým právem postarat se o něj, když se necítí dobře!"
Tom přimhouřil oči, cítil, že ho vztek pomalu ovládá a on nedokázal udržet své emoce pod kontrolou. "Ne, není! Starat se o něj je MOJE právo!" téměř křičel. Plameny vzteku mu šlehaly z očí. Dlaně měl zatnuté v pěst a nevěřícně kroutil hlavou. Ani po všech těch letech to jeho matka pořád nechápala.
"Seš pouze jeho brácha, já jsem jeho matka. Nevíš, jak se o něj postarat. Opustil jsi ho před pěti lety, zlomil jsi mu srdce a duši. Jaké právo máš zrovna TY, aby ses o něj staral?"
"Nevíš, co se před těmi pěti lety stalo a nemáš žádné právo to v budoucnu znovu zmiňovat," prsknul Tom a o pár kroků ustoupil. Téměř jako kdyby se bál, čeho by byl schopný, kdyby zůstal v matčině těsné blízkosti.
"Ano, nevím, co se stalo, protože mi nikdy nic neříkáte." Simonin hlas se zlomil, během pár sekund se změnil z pobouřeného na smutný. "Tome," opět zrušila vzdálenost, která mezi nimi byla, a stiskla mu paži. "Já pouze chci, abyste mě pustili mezi sebe, abyste mezi sebe pustili i ostatní. Jak zvládnete, aby vám fungoval vztah s potencionálním partnerem, když na sobě tak visíte? Je to nezdravé!" nyní zněla zoufale a naléhavě, snažila se dostat skrz hradby svého staršího syna.
"Nezvládneme. Nemusíme. Máme jeden druhého." Tom se otočil, byl připraven odejít a nechat matku, aby si dala jeho slova dohromady. Simone zalapala po dechu, čímž dala Tomovi najevo, že pochopila, co se jí snažil říct, nebo alespoň tušila.
"Ale..." řekla Simone. Na více se nezmohla.


Tom se znovu otočil, přísně se na matku podíval. Většinou milé a vroucné hnědé oči byly nyní ledové a propichovaly ji pohledem.
"Nech nás na pokoji. Pokud Billa rozrušíš, donutím ho, aby si vybral mezi námi dvěma, a jen tak pro informaci, tebe si nevybere. Ztratíš ho. Takže si dvakrát rozmysli, než cokoliv komukoliv řekneš." Tón Tomova hlasu byl chladný a nepochybně výhružný. Viděl slzy, které se formovaly v matčiných očích, a částečně si myslel, že by se měl sám za sebe stydět. Nestyděl se, necítil žádnou jinou emoci, než nelítostnou potřebu Billa chránit.
"Tome, proč tohle děláš?" zeptala se Simone a semkla ruce, přešlapovala z jedné nohy na druhou.
"Protože si chráním to, co je moje."


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yuki-chan Yuki-chan | 31. května 2018 v 18:24 | Reagovat

Jako buď krásná kapitola. Ale ... nějak nemám co říct :D

2 Iwuanka Iwuanka | 31. května 2018 v 18:42 | Reagovat

No ten Tom sa snad zblaznil!!! On nie je v poriadku takto vynehnut na matku. Nie Bill ohrozuje ich vztah. Ale on. Je to blbec. Je to sice krasne romanticke ale sam si musi uvedomit ze ich vztah je nestandardny. Roztiekla som sa od romantiky pri ziadosti o ruku. Krasne. Gecka ako dve teuby stali a nic nehovorili radsej. Hahaha. Cakam ako sa to s ich mamou vyvinie. Lebo mam zle tusenie ze to nedopadne dobre.

3 Karin Karin | 31. května 2018 v 21:25 | Reagovat

Tom by mněl víc své emoce držet na uzdě takovim chováním ublíží Billovi i sobě.

4 Jasalia Jasalia | 2. června 2018 v 12:11 | Reagovat

Tom sa teda prekonáva. Hoci tak trochu v horšom, ako v lepšom. Správa sa paranoidne a nelogicky. Na jednej strane ho chápem, nechce Billa opäť stratiť, ale svojim správaním môže dosiahnuť práve to. Ďakujem za časť

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama