The broken ones 17.

14. května 2018 v 16:00 | Janule |  The broken ones
autor: silverlightning


Inspirativní písničkou pro tento díl byla Leaving On A Jet Plane - John Denver.


All my bags are packed,
I'm ready to go,
I'm standing here outside your door,
I hate to wake you up to say good-bye.
But the dawn is breaking,
it's early morn,
the taxi's waiting He's blowing his horn.
Already I'm so lonesome I could die


Všechna má zavazadla jsou sbalena,
jsem připraven jít.
Stojím zde u tvých dveří,
a nesnáším tě budit, abych se rozloučil,
ale už svítá, je brzké ráno.
Taxi čeká, řidič troubí na klakson.
Už teď jsem tak osamělý, že bych mohl zemřít.


Tom a Bill se tu noc usmířili. Všechno skrývané napětí a emoce se proměnily ve vášnivé doteky a potřebné polibky. Tři dny, které zbývaly do Billova odjezdu, rychle uplynuly. Celá ta doba byla směsicí vážných rozhovorů a vášnivých objetí. Bill nahlas vyslovil nějaké myšlenky, které souvisely se vším, co nikdy nebudou moct mít, a plynuly mu v hlavě. Během hluboké noci, kdy do rozbřesku zbývalo pouhých pár hodin, dvojčata mluvila o jejich situaci, a co budou muset obětovat pro to, aby mohli být spolu. Během všeho toho smutku tam ale pořád byly slabé záblesky naděje, jelikož oba dva bez sebemenšího zaváhání souhlasili, že to, co mají, je tak vzácné a stojí to za jakoukoliv oběť. Během dvou krátkých týdnů, které spolu strávili, se jejich duše opět spojily a nebýt spolu už nebylo možností. Být spolu bylo pro ně stejné jako dýchání: potřebné, i když občas bolestivé.


Také spolu mluvili o svém strachu ze ztráty toho druhého. Tom se zhroutil v Billově náruči, vzlykal jako malé dítě a konečně nechal propuknout všechny emoce, které se uvnitř něj hromadily. Bill ho pouze pevně držel a mumlal konejšivá a láskyplná slova. Tom potřeboval ze sebe dostat, a hlavně konečně přiznat své emoce, jinak by ho naprosto pohltily. To byl důvod, proč ho Bill nechal plakat až do doby, kdy se celé jeho tělo chvělo a všechna ta špatná energie byla odplavena.
Ráno, v den Billova odletu, se rozbřesklo až příliš rychle. Těžké mraky blokovaly sluneční paprsky od toho, aby osvítily město, a šedivé, tlumené světlo se rozprostřelo kolem vysokých budov. Ani Bill ani Tom tu noc nespali a oba měli červené oči z nevyspání. Intenzivně se milovali, až dokud jejich těla neodmítala spolupracovat kvůli nedostatku energie. I poté se ale jeden druhého dotýkali a líbali se, jako kdyby potřebovali vtisknout do paměti toho druhého vše, co k sobě cítili.


Tom stál v kuchyni, v ruce držel černý hrníček s kávou. Vlasy měl svázané do pečlivého drdolu a měl na sobě oblečený šedý oblek s černou košilí. Sem tam sklouznul pohledem k hodinkám na zápěstí a sledoval ručičky, protože každá uběhlá sekunda znamenala, že se blíží čas loučení se s Billem. Slyšel bratra v pokoji pro hosty, šustění přikrývek, rozepínání a zapínání zipu a jak něco hlasitě přistálo na podlaze. Včerejší večer Bill strávil balením. V polovině své činnosti zjistil, že si musí půjčit dvě zavazadla od Toma, jelikož se nedokázal sbalit do zavazadel, se kterými přijel. Bill nakoupil mnohem více věcí, než si původně myslel. Nyní to znělo, jako kdyby dobaloval poslední věci do svého příručního zavazadla.


Tom se ujistil, aby koupil všechny Billovy oblíbené časopisy, aby měl co číst při dlouhé cestě letadlem. Na lince stála láhev vody společně s nějakými sendviči, oplatkami a chipsy, které pro Billa připravila jeho hospodyně. Tom věděl, jak moc Bill nesnášel jídlo v letadle, přestože cestoval první třídou. Požádal tedy svoji hospodyni, aby připravila pro Billa nějakou svačinu, kterou si bude moci vzít do letadla. Pouze pomyšlení, že za pár hodin je bude od sebe dělit celý oceán, nutilo Toma cítit se prázdně, jako kdyby mu někdo vyrval z hrudníku srdce. Nyní by se vzdal čehokoliv, kdyby to znamenalo, že by Bill zůstal, nebo naopak, že by on mohl odejít s ním. Ačkoliv sebevíc chtěl, nebylo nic, co by mohl udělat, aby zabránil jejich nadcházejícímu rozdělení. Do Georgovy svatby zbývaly čtyři týdny, které vypadaly jako celá věčnost, jelikož Tom si nedokázal představit strávit bez Billa jedinou noc.


Tom zdvihl pohled k Billovi, když vkročil do obýváku a táhnul za sebou dvě zavazadla. Černou koženou bundu měl přehozenou přes pravou paži. Sluneční brýle měl posazené v rozcuchaných vlasech. Tom na chvíli zauvažoval, na co je potřebuje, jelikož je venku pochmurno. Nekomentoval to, protože si domyslel, že je možná má pouze jako módní doplněk.
"Jsem připravený, všechno mám sbaleno." Bill došel k Tomovi, na rtech měl vystresovaný úsměv, který se neodrážel v jeho očích.
"Tady je jídlo," řekl Tom a podal Billovi bílý uzavíratelný sáček, ve kterém bylo Billovo nejoblíbenější jídlo včetně Skittles a Oreo sušenek.
Bill si sáček nesměle vzal a dal ho do své velké Dior kabelky, která sloužila jako příruční zavazadlo pro jeho nadcházející let. Také v ní měl svůj notebook, několik módních časopisů a samozřejmě telefon a sluchátka. Vypadalo to, že má všechno potřebné k tomu, aby přetrpěl dlouhý let zpátky do Francie.


Tom se znovu podíval na hodinky, byl si vědom toho, že budou muset brzy odejít. Zácpa v New Yorku byla nevypočitatelná a člověk si nikdy nemohl být jistý, jestli v zácpě uvízne, či nikoliv. Nechtěl, aby Bill zmeškal let, nebo ano, chtěl, aby ho zmeškal, ale byl by vůči němu zlý, kdyby mu něco takového přál a stejně by ničeho nedocílil, jelikož by Bill odletěl dalším letadlem. Tom se zhluboka nadechl, než pár kroky zrušil mezeru, kterou mezi sebou měli. Vzal si od bratra tašku, kterou měl přehozenou přes rameno, a nechal ji spadnout na podlahu. Položil dlaně na Billova ramena, téměř cítil teplo jeho pokožky, které sálalo zpod látky bavlněného trička, jež měl oblečené.
"Hádám, že tohle je ahoj," zašeptal Tom. Najednou si nebyl jistý, zda se mu hlas nezlomí. Výraz plný bolesti se odrážel v hloubce Billových očí a Tom zalapal po dechu. Tom viděl, jak se bratrovy oči leskly kvůli slzám, kterými se jeho oči plnily, ukazováčkem přejel po jemné kůži, po níž se začaly pomalu kutálet. Tom se naklonil dopředu, sevřel Billa v objetí a políbil ho na perfektně tvarované ucho. "Vím, že ještě budeme mít trochu času na letišti. Chtěl jsem se ale s tebou rozloučit pořádně. Tak, jako to tam nebude možné," zašeptal Tom téměř neslyšně do bratrova ucha.


Tom se rozhodl Billa naposledy políbit. Směl to být pouze jeden polibek, protože se bál, že by nebyl schopen Billa nechat odejít, kdyby bylo polibků víc. Tom cítil, jak se ho Bill zoufale drží, a cítil, jako kdyby se mu vnitřnosti trhaly na kousíčky. Jak mohl nechat jediného člověka, kterého miloval víc než cokoliv jiného na světě, odejít? Podíval se do Billových očí plných bolesti a chvíli se na bratra jen díval, aby mohl obdivovat jeho krásu. Mohl by ho pozorovat hodiny, pouze sledovat tu andělskou krásu. Tom přejel jedním prstem po Billově spodním rtu, cítil tu sametovou jemnost. Billovy rty nikdy nebyly popraskané nebo suché; vždycky byly perfektní, tak moc hříšné a žadonící o políbení. Tom byl vděčný za to, že on je tím jediným člověkem, který může ty rty líbat až do konce Billova života.
Tom se naklonil dopředu, aby mohl Billovy perfektní rty uzamknout v opravdu posledním polibku na rozloučenou. Přejel po bratrových rtech špičkou jazyka a cítil, jak se celé bratrovo tělo chvělo. Jejich jazyky se o sebe láskyplně otřely a Tom si vychutnával chuť Billovy pusy. Kdyby si měl vybrat jednu jedinou chuť, kterou by cítil až do smrti, vybral by si Billovu sladkost. Než se jejich polibek ještě více prohloubil, Tom se odtáhl, jelikož věděl, že kdyby pokračovali, neměl by tu sílu odejít s Billem ze dveří.


"Miluju tě. Vždycky jsem tě miloval a vždycky tě milovat budu. Prosím, nezapomeň to." Tom k sobě pevně stisknul rty, dlaně zatnul v pěsti a bojoval proti svým vlastním slzám. Zavřel oči a cítil, jak se bratrovy útlé prsty otřely o jeho tváře.
"Já tě také miluju, Tomi. Nikdy bych na to nemohl zapomenout, jsi můj život."
Tom přikývl, jeho tělo se napnulo pod vlivem útočících emocí. Byl to souboj, ve kterém byl blízko prohře, a se srdcervoucím vzlykem přitáhl Billa zpátky do svého objetí. Obličej zabořil do Billových vlasů, které voněly jako jahody. Bill bolestivě vykřikl jeho jméno a Tom cítil, jak mu bratrovy slzy smáčejí košili. Dvojčata stála uprostřed obýváku se zavazadly a taškami kolem sebe a plakala v náruči toho druhého.


So kiss me and smile for me,
tell me that you'll wait for me,
hold me like you'll never let me go.
'Cause I'm leaving on a jet plane,
don't know when I'll be back again.
Oh, babe, I hate to go


Tak mě polib a usměj se pro mě,
řekni mi, že na mě počkáš,
drž mě tak, jako kdybys mě nikdy nenechal jít.
Protože já teď odlétám tryskáčem,
nevím, kdy budu opět zpátky.
Oh, lásko, nenávidím odcházet.


Poté, co si dvojčata osušila slzy a dostala se do garáže, byl akorát tak čas vyrazit. Přátelský portýr jim pomohl nacpat všechna Billova zavazadla do Tomova Jeepu. Všiml si červených, nateklých očí, které oba chlapci měli, a na okamžik zauvažoval, co se dělo. Poté všechny myšlenky ale potlačil, jelikož mu do toho nic nebylo, a když chlapci odjížděli, pouze jim zamával.
Během toho, co Tom projížděl kolonami aut s klidným výrazem vytesaným do tváře, v Billově hlavě vířila spousta myšlenek, jedna naháněla druhou. Všechny byly typu Nemůžu ho opustit a Musím jít. Billovy ruce byly ledově chladné, a ačkoliv měl obléknutou svou tenkou koženou bundu, klepal se. Teplé pozdní léto bylo pryč a Manhattanu vládl chladný vítr, pozdrav nadcházejícího podzimu. Bill cítil, jak bolestivě rychle jeho srdce tlouklo, jako kdyby namísto pohodlné jízdy autem běžel. Za očima cítil palčivou bolest hlavy, a ačkoliv bylo zataženo, posadil si na nos sluneční brýle.


Když konečně dorazili na letiště, energie, která vibrovala ve vzduchu, byla zvláštní v kontrastu s Billovou otupělostí. Reproduktory ohlašovaly pořád dokola čísla letů a lidé nahlas diskutovali. Jiní běželi, aby stihli svůj let, miminka plakala a batolata pištěla. Na malý okamžik Bill pouze stál na místě a díval se na scenérii před sebou. Cítil, jak ho Tom zatahal za paži ve snaze získat jeho pozornost, a když k němu vzhlédl, všiml si, jak Tom ukázal na jednu odbavovací přepážku business třídy. Na rozdíl od přeplněných přepážek ekonomické třídy byla přepážka business třídy téměř prázdná a zaměstnanec, který u přepážky seděl, vypadal trochu znuděně, jak pomalu ťukal něco do počítače. Vzhlédl od obrazovky svého počítače, a když mu Bill podával svoji letenku společně s pasem, věnoval mu povrchní úsměv. Tom dával Billovy kufry postupně na váhu a Bill svá zavazadla pozoroval, až dokud nezmizela z dosahu jeho zorného pole.
Bill dostal informace o svojí bráně, stejně tak jako radu, aby prošel bezpečnostní kontrolou hned teď, jelikož se začínaly tvořit dlouhé fronty. Bill nemohl příliš otálet, pokud chtěl stihnout svůj let. Najednou se Bill cítil přetížený celou touhle situací a pouze stál bez hnutí na místě, dokud neucítil, jak Tom omotal paži kolem jeho pasu, aby ho dovedl k bezpečnostní kontrole. Bill měl pocit, že jeho tělo funguje na bázi autopilota, dokonce mu ani nevadilo, že ho Tom drží nebratrským způsobem na veřejnosti.


Bylo to, jako kdyby byl pod vodou, všechno k Billovi doléhalo tlumeně. Jako kdyby byl přilepen na místě, snažil se běžet, ale nedařilo se mu pohnout.
Ve chvíli, kdy Tom s Billem dorazili k bezpečnostní kontrole, řada byla ještě větší. Bill na sobě cítil Tomův pohled, neměl ale sílu, aby se mu podíval do očí. Byl přesvědčený, že pokud se na Toma podívá, nebude schopen udělat jediný krok dopředu. Namísto toho se tedy soustředil na záda muže při těle oblečeného v nelichotivé havajské košili, zpod které mu na krku vykukovaly chlupy. Bylo docela nechutné dívat se na upocený krk zavalitého chlápka, zároveň to ale byla kotva, která ho držela v realitě a pomáhala mu, aby nezačal vyšilovat.
Bill se snažil přesvědčit sám sebe, že lidé tohle dělali pořád, že vždycky někdo někam odcházel bez svých milovaných. Byla to přirozená věc, nic velkého. I vztahy na dálku byly běžnější věcí, než by si kdo myslel. Ale ani celá ta snaha jeho mysli nedokázala vypudit bolest, kterou v sobě měl. Pro Billa byla čistá muka Toma opustit. Ani zdaleka netušil, jak to ostatní dělali, jelikož se cítil, jako kdyby mu někdo vyřezával srdce z hrudi tupým nožem. Cítil Tomovu velkou dlaň na svých zádech, jak ho opatrně postrkovala, když se řada pohnula. Bill byl tak mimo, že se vylekal, když je muž v uniformě zastavil tím, že zdvihl ruku do vzduchu. Byli na začátku fronty a Bill byl na řadě, aby prošel bezpečnostní kontrolou. Muž v uniformě zkontrolovat Billův pas a letenku, pokýval hlavou a opět zdvihnul ruku do vzduchu, když se Bill chystal Toma táhnout za sebou.


"Omlouvám se, ale sem mohou pouze pasažéři," řekl vědoucně. Lidé se dívali až příliš moc na televizi, takže si častokrát mysleli, že mohou se svými milovanými až k bráně letu tak jako ve filmech. V realitě ale mohli do prostoru za kontrolou pouze pasažéři.
"Cože?" Billovy oči se roztáhly zděšením. Nebyl ještě připravený se s Tomem rozloučit. Nemohl.
Bill cítil, jak se mu v očích tvoří slzy, a poté jich bylo už tolik, že stékaly po jeho tvářích. Dech se mu zrychlil a bylo těžké normálně dýchat. Ruce se mu klepaly tak moc, že málem upustil svůj pas. Cítil lítostivý pohled zaměstnance letiště a logicky věděl, že se musí dát dohromady, ale jeho tělo s ním jednoduše nespolupracovalo. Bill pochopil, že má záchvat paniky, dýchací cesty se mu uzavíraly a on nebyl schopen dýchat.
"Bille, uklidni se," řekl Tom konejšivým hlasem. Bill slyšel Tomova slova, ale nedokázal na ně reagovat. Byl zamrzlý na místě, hyperventiloval a pohledy lidí, kteří stáli v řadě za ním, ho akorát tak vytáčely.
"Omlouvám se, pane," řekl Tom profesionálním hlasem. "Potřebujeme minutku, uhneme z fronty."


Tom vytáhl Billa z fronty akorát tak včas a vedl ho směrem k toaletám. Zastavil až v tmavém rohu, který byl oddělen od očí ostatních sloupem a vozíkem s čisticími prostředky. Celé Billovo tělo se chvělo a pořád měl problémy s dechem, i když už ne tak velké jako u bezpečnostní kontroly. Tom se rozhlédl kolem sebe, jako kdyby se snažil někoho najít. Bill na okamžik zauvažoval, zdali se Tom snažil ujistit o tom, jestli není v jejich blízkosti někdo, kdo by je mohl znát. Billa ale ani trochu nezajímalo, jestli je někdo uvidí, a pověsil se na bratra, paže těsně omotal kolem Tomova krku. Zabořil hlavu do mezery mezi jeho krkem a ramenem a vdechoval tu známou vůni. Jeho dech se zklidňoval a srdce mu pomalu začínalo tlouct normálním tempem. Cítil Tomovy dlaně na svých bocích, jak si ho drží přitisknutého blízko u svého těla. Bill věděl, že byli až moc emocionální a šíleně riskovali, jelikož každou minutou kolem nich mohl kdokoliv projít a přemýšlet, proč se k sobě Kaulitzovic dvojčata tak vášnivě tiskla. Přestože tohle všechno věděl, nebylo ani o trochu jednodušší bratra pustit, ale po pár minutách tak nakonec stejně udělal.
"Omlouvám se," zamumlal Bill. Trochu se styděl za scénu, kterou vyvolal.
"Chceš…" Tom se zhluboka nadechl, "… zůstat?"


Bill uzamkl s Tomem svůj pohled a nepřál si nic jiného, než to, aby mohl s tímhle úžasným mužem zůstat už napořád. Propletli spolu prsty a Billa udeřilo uvědomění si, že budou muset zvládnout, aby jejich vztah fungoval, protože neexistovala žádná jiná možnost. Jak jeho tělo, tak duše, závisely na Tomovi; během celého svého života nikdy nebyl do nikoho tak moc zamilovaný jako právě do Toma. Tom byl jeho velký bratr, rytíř v blyštivém brnění, jeho spřízněná duše, nejlepší přítel a vášnivý milenec v jedné osobě. Nemohl být úplný bez svého dvojčete po svém boku.
"Nemůžu. Chci se sem ale vrátit po Georgově svatbě. Už napořád. Nemůžu být bez tebe. Prostě nemůžu. Nezajímá mě nic jiného, protože pokud s tebou nemůžu být, stejně na ničem jiném nezáleží." Všechna ta slova ze sebe Bill dostal na jeden nádech. V tomhle okamžiku, v tmavém rohu plného letiště, obklopen vozíkem s čisticími prostředky a ukryt před zraky všech ostatních šedým betonovým sloupem se Bill rozhodl, že celý svůj život věnuje tomu krásnému muži, který ho držel v pevném objetí. Neučinil tak za těch nejromantičtějších podmínek, ale vše, co řekl, myslel smrtelně vážně.


Bill viděl, jak se Tomovi zaleskly oči a jak se vytrácí napětí z jeho obličeje. Tom se sklonil, aby zachytil Billovy rty v polibku. Ačkoliv Bill věděl, že by tohle na veřejnosti rozhodně dělat neměli, nedokázal udělat nic jiného, než roztát v bratrově objetí. V tu chvíli si uvědomil, že by bez přemýšlení pro Toma zemřel. Podíval se Tomovi do očí a věděl, že myslel na to samé, díky čemuž se mu v srdci rozlilo příjemné teplo.
Zničehonic Bill cítil uvnitř svého těla klid, který kontrastoval s jeho záchvatem paniky. Nyní věděl, že budou bez sebe čtyři týdny, což byla věčnost, ale pořád to bylo něco, co zvládnou, pokud si budou volat každý den. Bill potřeboval tyhle čtyři týdny, aby se postaral o všechno potřebné: prodej apartmánu a vypovězení několika smluv.
"Chceš jít zpátky k bezpečnostní kontrole? Řekl bych, že pokud se tam nevrátíme, uletí ti letadlo." Tom vypadal, že nesnáší být tím, který Billa posílá pryč, ale potřeboval to pro svého bratra udělat. Bill pokýval hlavou a ruku v ruce se vydali k přepážce bezpečnostní kontroly.


There's so many times I've let you down
So many times I've played around
I tell you now, they don't mean a thing
Ev'ry place I go, I'll think of you
Ev'ry song I sing, I'll sing for you
When I come back, I'll bring your wedding ring


Mnohokrát jsem tě zklamal,
mnohokrát jsem to hrál na více stran,
teď ti ale řeknu, že pro mě nic neznamenají.
Kamkoliv, kam půjdu, budu na tebe myslet,
každou píseň, kterou budu zpívat, budu zpívat pro tebe.
Až se vrátím zpátky, přinesu ti snubní prsten.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. května 2018 v 20:53 | Reagovat

Krásná kapitolka doufám že kluci budou spolu že jim do toho nic nevleze.

2 Iwuanka Iwuanka | 15. května 2018 v 6:41 | Reagovat

Naozaj krasny vztah. Asi takto si predstavujem dvojickovske puto. Tak silne, ciste, nekonecne. Krasa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama