The broken ones 9.

Neděle v 15:00 | Janule |  The broken ones
autor: silverlightning




Inspirativní písničkou pro tento díl byla Broken Strings - James Morrison.


Let me hold you
For the last time
It's the last chance to feel again
But you broke me
Now I can't feel anything


Dovol mi tě
naposledy obejmout,
je to poslední šance znovu cítit.
Ty jsi mě ale zlomil
a já už nedokážu cítit nic.


Po nějaké době bratři konferenční místnost opustili. Tom rychle strkal Billa před sebou směrem k výtahu a doufal, že si nikdo nevšiml bratrových červených a nateklých očí od pláče. Oba dva vypadali trochu rozrušeně, Tomovi splývaly vlasy kolem obličeje, jelikož mu někdy v průběhu, kdy seděli s Billem na podlaze a pouze se objímali, vypadly z drdolu. Billovy načechrané blonďaté vlasy vypadaly, jako kdyby se akorát probudil a ještě se nestihl učesat, pravděpodobně protože si s jeho vlasy Tom hrál.


Bratři společně došli ke stolu sekretářky, kde bez povšimnutí ležela všechna Billova zavazadla. Paní White zuřivěťukala do klávesnice svého notebooku a od obrazovky vzhlédla až ve chvíli, kdy se dvojčata u jejího stolu zastavila. Vroucný úsměv se jí rozlil na rtech, když viděla, jak moc blízko Bill u Toma stojí, že se jejich těla téměř dotýkala. Zmatený nováček jí řekl vše, co viděl v konferenční místnosti. Cítil se vinen za to, že odešel, aniž by něco udělal, ale plakající hosté nebyli každodenní záležitostí, takže byl trochu ztracený. Řekl o tom paní White, protože ta byla pro celé patro matkou a pavoukem uprostřed pavučiny. Jakmile jí Eric vše vypověděl, už se chtěla zvednout a jít Billa utěšit, když v tom viděla Toma, jak pospíchá za svým bratrem a rozhodla se jim dát nějaký čas.


"Na zbytek dne si beru volno a na telefonu jsem si nastavil mód nerušit. Máte číslo na moji pevnou linku, ale doufám, že pokud nebude hořet, tak ho nepoužijete."
Tom zvedl Billova zavazadla, dvě tašky si hodil přes ramena a nejmenší kufr vzal do ruky. Pod tíhou zavazadel, ve kterých musela být zabalena polovina Billova šatníku, se trochu shrbil. Rozhodl se, že pokud zjistí, že v jedné tašce jsou pouze boty, svého malého brášku udeří. Tom si všiml, jak k němu Bill natáhl ruku, aby mu se svými zavazadly pomohl, on ale pouze nesouhlasně zavrtěl hlavou. Nikdy nenechal svého bratra, aby nosil těžká zavazadla, a ani teď s tím nezačne: hlavně proto, že Bill vypadal ještě hubeněji než kdy předtím.


"V pořádku, Tome. Berete si volno i zítra?" sekretářka se povzbudivě usmála na Billa a napsala si na růžový lepící papírek poznámku.
Tom na vteřinu zaváhal. Měl opravdu hodně práce, takže pokud si vezme den volna, značně se zdrží a poté nebude stíhat. Na druhou stranu potřeboval s Billem strávit tolik času, kolik jen bude možné. Rozhodl se zvolit zlatou střední cestu a řekl paní White, že si bere volno na dopoledne, a do práce přijde po obědě.



Chlapci sjeli výtahem dolů a Tom přistihl Billa, jak se kolem sebe udiveně rozhlíží. Tom občas zapomínal, jak moc nóbl vše bylo, včetně výtahu se zlatými detaily a plyšovým červeným kobercem. Po nějakém čase si toho prostě přestal všímat, a jak nyní viděl bratrovy udivením vyvalené oči, musel se sám pro sebe zasmát.
"Takže… tahle celá budova ti patří?" Bill se konečky prstů opatrně dotknul dřevěného zdobení na dveřích. Tom se pousmál, když se Bill zahlédl v zrcadle a okamžitě si začal upravovat vlasy.
"Ano, patří," kývnul hlavou Tom a chytil Billa za ruku, která se chystala uhladit tu blonďatou načechranou nádheru, kterou měl na hlavě. Omotal prsty kolem bratrových hubených a stisknul je. "Nedělej to. Takhle to vypadá roztomile."
Bill se na Toma usmál a tváře mu zrůžověly. Tom se divil, že někdo tak krásný, jako jeho bratr, žijící ve světě módy, se stále červená nad komplimentem. Bylo to absolutně rozkošné a Tom si dovolil se trochu uvolnit.
Když výtah dojel do přízemí, Tom stále držel Billovu ruku. Jakmile ale z výtahu vystoupili, aby prošli skrz hlavní část lobby, pustil ji.


Upřely se na ně tři páry zvědavých očí a Tom rozjímal nad tím, že informace se v jeho firmě opravdu šíří rychlostí světla, když už i všichni recepční věděli, že se děje něco nezvyklého. Tom sebou cuknul, když si představil, jaké vzniknou během pár hodin drby. Neutrálně se usmál na svoje zaměstnance a dlouhými, pevnými kroky se vydal ke svému autu.
Tónovaná okna Tomova černého Jeepu chránila bratry před dalšíma zvědavě zírajícíma očima. Tom byl vždycky agresivním řidičem a v tuhle denní dobu byla zácpa ve městě nejhorší. Stovky taxíků se předháněly a cyklisté nebezpečně kličkovali mezi auty uvíznutými v zácpě. Nicméně dneska se Tom snažil držet své nervy na uzdě a ke svému apartmánu řídit pomalu. To, že měl v autě Billa, ho najednou nutilo uvědomovat si, jak bezohledný na silnici byl.


Když se Tom koutkem oka podíval na svého bratra, viděl, že má zavřené oči a dlouhé černé řasy se dotýkají jeho jemné pokožky. Bill musel být na smrt unavený z dlouhého letu, časového posunu a všeho, co se stalo, když za ním přišel. Tomův žaludek se vinou zkroutil. Předjel přibržďující taxík a zauvažoval, jestli udělal správné nebo špatné rozhodnutí. Už v tom neviděl žádný rozdíl. Jediné, co věděl, bylo to, že by udělal cokoliv, aby byl jeho bratr šťastný, a bohužel, aby se to vůbec mohlo stát, byl si jistý, že si potřebují promluvit o všem, co se stalo. Jejich rozhodnutí vést tuhle konverzaci až po Georgově svatbě bylo udělané v dobré víře, nicméně nyní bylo očividné, že je nemožné čekat tak dlouho. Minimálně během jízdy domů ale mohl bratrovi poskytnout pár minut nerušeného spánku.
Bill lehce pospával. Zavrtěl se, hlava mu spadla na opačnou stranu. Aniž by Tom vzhlédl od cesty před sebou, položil dlaň na Billovo stehno a uklidňujícím způsobem ho stiskl.


When I love you
It's so untrue
I can't even convince myself
When I am speaking it's the voice of someone else


Když tě miluji,
je to tak nepravdivé,
dokonce nedokážu přesvědčit ani sám sebe.
Když mluvím, je to hlas někoho jiného.


V okamžiku několika minut Billa přemohlo vyčerpání a uneslo ho do krajiny spánku. Když se probudil, jelikož mu Tom poklepal na rameno, cítil se trochu dezorientovaný. Strnule klopýtal za Tomem, který šel před ním a vedl ho do další draze vypadající budovy. Bill viděl svět kolem sebe trochu rozmazaně, a když si zívnul, uvědomil si, že už nespal třicet hodin v kuse.
Tom kartou otevřel dveře a rukou Billa pobídl, aby ho následoval. Bill vstoupil do Tomova apartmánu, chladný, čerstvý vzduch ho udeřil do obličeje, pohled se mu ještě více rozostřil a cítil slabost v kolenou. Černé tečky tancovaly před jeho očima a těžce dýchal. Část mozku, která ještě stále byla schopná uvažovat, mu připomínala, že nejedl zhruba stejně tak dlouho jako nespal. Najednou Bill ucítil, jak se kolem něj omotaly silné paže a pohled se mu vyjasnil, když viděl, jak starostlivě se na něj dívá pár hnědých očí. Mozolnatá dlaň ho pohladila po tváři a Bill znovu zavřel oči, vychutnával si ten pocit.


"Bille, jsi v pohodě?" zašeptal Tom nakřáplým hlasem, jeho rty byly pouhých pár centimetrů od Billova obličeje. Bill si uvědomoval, jak se jejich těla dotýkala a že se Tomův dech mísil s tím jeho. Tváře mu zčervenaly a souhlasně přikývl.
"Jsem v pohodě. Jenom jsem nespal ani nejedl nějakých třicet hodin. Tipuju, že mám nízkej tlak." Cítil, jak ho Tomovy oči kompletně studují, než ho pustil a o krok ustoupil.
"Pokud chceš, tak namísto toho, abychom šli dneska do restaurace, můžeme si něco objednat. Ještě pořád nemáš hotel, o to se taky musíme postarat." Tom pokračoval dál do vnitra svého apartmánu, Billovy tašky upustil do rohu.
Bill přimhouřil oči a na místě zamrzl. Nevěřil tomu, že mu Tom ze slušnosti nenabídl, aby zůstal u něj. Horká a studená sprcha, kterou mu Tom střídavě dával, ho už nebavila, a vztek v něm opět rostl jako přílivová vlna. Tom vypadal, že si všiml, že ho Bill do obýváku, kam šel on sám, nenásledoval a že ani neodpovídal na jeho řeči o pizze a italských restauracích. Bill se díval na siluetu těla svého bratra, který se pomalu otočil a zmateně se na něj podíval.


"Něco mi vysvětli," řekl Bill tak chladným hlasem, jakým jen dokázal. "Celé horní patro téhle budovy je tvoje, z místa, kde stojím, vidím minimálně pět místností, a ty mi nemůžeš nabídnout, abych tady zůstal?"
Nyní to byl Tom, kdo měl bezmocně otevřenou pusu dokořán. Jak ledové ticho každým okamžikem narůstalo, věnoval Bill svému bratrovi, který vypadal, že začne hyperventilovat, vražedný pohled.
"Víš ty co? Pokud tě moje společnost tak moc obtěžuje, odejdu. Odejdu hned teď a nemusíš se mnou trávit žádný čas. Už nikdy," vybouchl Bill a rychle se otočil. Ukázalo se, že to nebyl až tak dobrý nápad, když se snažil odcházet pevnými kroky na stále rozklepaných nohách a ty ho neposlouchaly. Trvalo pouze několik sekund, než ucítil pevný stisk kolem svého zápěstí. Zle se na Toma podíval, nechtěl už znovu podlehnout jeho hloupému chování. Tom byl v obličeji bledý a oči s vepsaným strachem se setkaly s Billovými, když se postavil před bratra, aby mu znemožnil odejít.


"Neodcházej. Prosím, neodcházej."
"Ubližuješ mi!" Bill se vyškubnul z bratrova silného sevření, věděl, že to, co řekl, se dalo adresovat jak jeho zápěstí, tak jejich situaci celkově.
"Omlouvám se. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit," zašeptal Tom, smutně se podíval na Billovo zápěstí, kde byly červené otisky prstů, jak ho ještě před chvílí svíral.
Tom konečky prstů opatrně přejel po červené a nateklé části Billova těla. Bill si povzdychl, když se Tom sklonil, aby přitiskl k jeho zápěstí rty. Částečně chtěl odejít, už měl po krk toho, jak se bratr od jeho příjezdu do New Yorku choval. Jeho větší část, která neposlouchala logické argumenty, ale chtěla Toma obejmout a zeptat se ho, zdali můžou všechno napravit. Bylo to chování, které bylo ovlivněné roky a roky bratrství. Hluboko uvnitř byl Bill pořád ten malý chlapeček, který spadl ze svého kola a odřel si kolena. V očích tohoto chlapce byl jeho velký bratr superhrdina, který ho pokaždé chránil a pomohl mu od bolesti. Jelikož tahle část byla silně zabydlená v Billově duši, nemohl se otočit a odejít.


"Proč to děláš, Tome? Proč mě odstrkuješ hned poté, co se k tobě přiblížím?" Tiché slzy stékaly po Billových tvářích a dopadaly na jejich stále spojené ruce. Bill viděl, že Tom několikrát polknul a zhluboka se nadechl.
"Protože mám strach. Mám strach z toho, že ti ublížím."
Velké palce otíraly slzy z Billových tváří a zpod očí. Bill byl opravdu zmatený, protože nic z toho, co Tom od jeho příjezdu řekl nebo udělal, nechápal. Bylo to, jako kdyby četl knížku a příběh mu nedával smysl, jelikož prvních pár kapitol chybělo.
"Nedává to smysl. Ubližuješ mi svým chováním. Proč mě odstrkuješ, abys mě ochránil před ublížením, když tím děláš přesný opak?"
V Tomových očích se ukázala spousta emocí, které Bill nedokázal rozeznat, kromě jediné: hlubokého smutku. Tyhle oči vyprávěly příběh o muži, který byl stejně zraněný jako on sám. O někom, jehož duše byla roztrhaná na kousíčky stejně tak jako ta jeho. Hlouběji Bill viděl všechnu bolest, kterou v sobě jeho bratr měl, zatímco se jeho hlava pořád snažila přijít s nějakým vysvětlením, co se vlastně stalo.


"Protože nejsem dobrý bratr. Protože jsem strašný člověk a být v mojí blízkosti by ti ublížilo víc než cokoliv jiného, co bych ti mohl udělat, když jsme od sebe," Tomův hlas se zlomil a nacpal si pěst do pusy, jako kdyby chtěl sám sobě zabránit v tom, aby začal křičet. Mělké nádechy vycházely z jeho hrdla, zatímco couval ke zdi, která oddělovala jeho ložnici od obýváku. "Proč to nevidíš? Proč to nevidíš?" Celé Tomovo tělo se otřáslo hlubokým vzlyknutím, zatímco mumlal svá slova.
Vidět svého velkého bratra takhle zranitelného se Billa dotýkalo v té části duše, o které si myslel, že ji ztratil. V místě, které bylo rezervované pouze pro nekonečnou lásku, již cítil k bratrovi. Bill chvatně přešel ke svému bratrovi, chytil jeho tváře zmáčené slzami do svých vlastních studených dlaní.
"Protože tě miluju. Miluju tě pro všechno, co v tobě je, včetně špatných stránek, za které se tak moc stydíš. Nezmění se to a nezáleží na tom, jak moc se snažíš mě odstrkovat, nebo jak moc si myslíš, že jsi udělal nějaké strašné věci, kvůli kterým takhle trpíme." Bill donutil svého bratra, aby se mu podíval do očí, aby i on sám viděl, že nezáleží na tom, jak moc mu ublížil, protože on ho nikdy nepřestal milovat. Ani na jedinou sekundu. Se strachem si Bill uvědomil, že to byla pravda. Věděl, že Tom by mu mohl znovu a znovu ubližovat a on by se k němu i tak vrátil. Bylo děsivé, když pomyslel na to, jak moc ho má další člověk v moci. Jediné, co mohl dělat, bylo modlit se, aby mu Tom lásku opětoval, a konečně to sám pochopil ještě předtím, než se oba rozbijí na malé kousíčky. Tom se naklonil dopředu a vtiskl cudný polibek na Billův spánek.
"A já miluju tebe. Vždycky jsem tě miloval a vždycky tě milovat budu."


Oh it tears me up
I try to hold on but it hurts too much
I try to forgive but its not enough
to make it all ok


Oh, trhá mě to na kusy.
Snažím se vydržet, ale tak moc to bolí.
Snažím se odpustit, ale není to dost na to,
aby bylo všechno opět v pořádku.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | Neděle v 15:52 | Reagovat

Zaujimalo by ma ze v akom vaznom vztahu boli chlapci pred tym odlucenim. Naozaj je medzi nimi krasny vztah a pretrval aj v tom odluceni. Pomaly sa prebudza ale vidno ze Tom sa brani. Som zvedava ako sa to bude vyvijat.

2 Karin Karin | Neděle v 19:57 | Reagovat

Krásná kapitolka.

3 Yuki-chan Yuki-chan | Pondělí v 3:36 | Reagovat

Oh, my. Úžasná povídka. A za tenhle dílek jsem moc vděčná. Nádhera. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama