The broken ones 8.

12. dubna 2018 v 16:00 | Janule |  The broken ones
autor: silvelightning



Inspirativní písničkou pro tento díl byla Wings od Birdy.


Sunlight comes creeping in
Illuminates our skin
We watch the day go by
Stories of all we did
They made me think of you
They made me think of you


Sluneční svit se vkrádá dovnitř,
osvětluje naši kůži,
sledujeme den, jak ubíhá.
Příběhy o všem, co jsme dělali,
mě donutily na tebe myslet,
mě donutily na tebe myslet.


Tom pokračoval ve svém jednání a navázal, kde skončil, když mluvil o prodejních statistikách a cílech pro nadcházející časový úsek. Během všech těch let se zdokonalil v potlačování svých citů, a namísto toho se soustředil na práci. Když zpanikařil tak jako ve chvíli, kdy viděl Billa u stolu svojí sekretářky, celý svět od sebe odstřihl a používal práci jako obranný mechanismus. Cítil se bezpečně a pohodlně, když se soustředil na práci, protože tam měl vše pod kontrolou, nikdo mu nerozkazoval, aby sdílel své pocity a mysl, kterou měl plnou myšlenek, jež považoval za složité a bolestivé. Nyní, ačkoliv se opravdu hodně snažil soustředit pouze na jednání a zaměstnance, kteří před ním seděli, pohled očí mu utíkal skrz skleněnou stěnu k zavřeným dveřím jedné z konferenčních místností. Věděl, že tam Bill sedí.


Tom si byl vědom, že situaci rozhodně nezvládl. Měl spoustu nedostatků, ale alespoň si je uvědomoval. Vědomí, že svému malému bráškovi ublížil hned poté, co se poprvé po tolika letech setkali, mu způsobovalo silnou nevolnost. Tom přišel s týmovým cvičením, při kterém každý musí dát pozitivní zpětnou vazbu osobě sedící po své pravici. Zatímco zaměstnanci mluvili jeden přes druhého, Tom sledoval Erica, jenž byl ve firmě nováčkem, jak nese tác se sendviči a kávou. Svými osobitými houpavými kroky kráčel ke konferenční místnosti se zavřenými dveřmi. Před dveřmi se zastavil a zaklepal. Nesl Billovi občerstvení.
Eric vypadal z pohledu před sebou v rozpacích a bezmocně se díval kolem sebe. Vypadalo to, jako kdyby se snažil na Billa promluvit, ale zůstal bez odpovědi. Po pár sekundách položil tác s jídlem na stůl, z místnosti vycouval a rozhlížel se všemi směry, jako kdyby bylo jeho chybou, že Tomův host v konferenční místnosti pláče.


Tom si najednou uvědomil, že musí přejít křižovatku, která zcela určitě rozhodne o jeho budoucím životě. Buď může pokračovat ve svém jednání, ponechat si své pocity viny a hanby jako ledovou stěnu mezi ním a Billem, nebo může jít za svým bratrem a snažit se napravit škody, které způsobil svým iracionálním chováním.
Tom sevřel ruce v bezmocném gestu. Místnost utichla a pár párů očí se na něj s očekáváním podívalo. Nyní byl v týmovém cvičení na řadě on, aby dal zpětnou vazbu všem, kteří v místnosti seděli. Rozhlížel se po místnosti a viděl přátelské tváře svých zaměstnanců, nic mu ale na mysl nepřicházelo. Měl zatmění, nevzpomínal si ani na jejich jména.
Tom polknul. Uvědomil se, že vést úspěšnou nahrávací společnost bylo jeho snem, ale kdykoliv by to vyměnil za šanci být se svým bratrem. Zalapal po dechu, byl si vědom skutečnosti, že jediná věc, která mu přinese radost a znovu ho udělá šťastným, bude návrat bratra do jeho života. Bez Billa bylo všechno bezvýznamné.


Tom ze sebe dostal rychlou omluvu a zaměstnancům sdělil, že jednání přesouvá na jiný den. Nechtěl čekat, až všichni odejdou, téměř z místnosti vyběhl, aby se dostal k zavřeným dveřím konferenční místnosti, kde byl momentálně Bill. Opatrně otevřel dveře, aby nepolekal už tak rozrušeného bratra. Nakouknul dovnitř a viděl hubené bratrovo tělo, jak je částečně položené na stole. Z hrdla mu vycházely tiché chraplavé nářky: stejné zvuky, které by mohly vycházet z hrdla zraněného zvířete. Billova ramena se třásla a mezi prsty svíral mokrý papírový kapesník.
Tom se opatrně dostal ke svému bratrovi, pomalu položil dlaně na jeho chvějící se ramena. Několikrát zopakoval Billovo jméno, ale vypadalo to, že je nemožné dostat se skrz neviditelnou zeď bolesti a hysterie, kterou si Bill kolem sebe vystavěl. Tom netušil, co by měl udělat, aby bratra uklidnil a dostal se k němu. Poprvé po spoustě let zavřel oči, pouze se spoléhal na jejich dvojčecí pouto a zoufale doufal, že tak odstraní všechnu bolest, kterou bratr kvůli němu cítil. Jedním pohybem zvedl bratrovo hubené tělo z naleštěného kusu nábytku a přitiskl si ho k sobě. Silné paže se omotaly kolem Billova třesoucího se těla.


Veškerá Billova váha se přenesla na Toma a on sjel podél zdi, aby se posadil na zem, na které byl natažený koberec. Bill byl stále vtisknutý v jeho náruči, sjel ze židle a položil si hlavu na Tomův vypracovaný hrudník. Tom Billa objal jednou paží kolem úzkých boků, aby si ho tak držel blízko u svého těla. Prsty druhé ruky zamotal do bratrových vlasů, které byly nyní blonďaté, hladil ho po hlavě a utěšoval ho. Tom nevědomky mumlal utěšující slova; nebyla souvislá, ale Bill se díky nim více a více uklidňoval, až otevřel své hnědé oči.


Under a trillion stars
We danced on top of cars
Took pictures of the stage
So far from where we are
They made me think of you
They made me think of you


Pod trilionem hvězd
jsme tančili na střechách aut.
Pořizovali fotky pódia,
tak vzdálené od toho, kde jsme teď.
Donutili mě na tebe myslet,
donutili mě na tebe myslet.


Bill byl tak moc polapen svou vlastní bolestí a temnými myšlenkami, že se svým pláčem dostal do hysterie. Temnota kolem něj vystavěla stěnu ochromující jeho fyzické povědomí. Najednou ale cítil, že jeho bolestivě tlukoucí srdce zpomaluje a jeho tělo se pomalu uklidňuje. Trvalo pár sekund, než si uvědomil, že ho svírá pár silných paží, přičemž jedna byla na jeho bocích. Na hlavě cítil dlaň, která ho hladila krouživými pohyby. Byl to tak jemný dotyk, jako kdyby se ho dotýkalo peříčko. Trochu vysušené rty se dotýkaly jeho horkých tváří a slyšel mumlání slov, kterým nerozuměl. Mužná vůně drahé vody po holení ho lechtala v nose, mísila se s vůní kafe a jedinou vůní, kterou by rozpoznal kdekoliv na světě: osobitý zápach Tomovy kůže. Zapojil se do objetí, byl příliš slabý na to, aby se bránil pocitu přicházejícího domova, který cítil v bratrově náruči.


Bill otevřel oči a podíval se přímo do očí, které perfektně zrcadlily ty jeho. V hloubce těch hnědých očí viděl všechny emoce, které v něm vířily jedna za druhou. Prázdnota, kterou v nich napoprvé viděl, byla kompletně pryč. Silná vlna energie projela Billovým oslabeným tělem a on znovu zavřel oči. Zabořil obličej do mezery mezi bratrovým krkem a ramenem a zhluboka se nadechl. Logická část sebe samého se mu snažila připomenout, že jsou na zemi v konferenční místnosti, ale ta část, která byla opilá emocemi a city ho vedla k tomu, aby se tisknul k bratrovu hrudníku.
Bill cítil bratrův dech, jak putuje přes jeho tváře až k uším, následovaný několika malými dětsky nevinnými pusinkami. Silné dlaně ho hladily po zádech a konečky prstů se jemně dotýkaly citlivé kůže na krku v místě, kde měl vytetované logo Tokio Hotel.
Zničehonic se ozvalo klepání na dveře, které oba vyděsilo, oba zároveň se na dveře podívali.
"Je tady všechno v pořádku?" dolehl k nim hlas, který byl tlumený dubovými dveřmi. Bill mohl s jistotou říct, že patří té milé dámě, která byla Tomovou sekretářkou.
"Všechno je v pořádku, paní White. Na chvíli tady zůstaneme, prosím, ujistěte se, že nás nikdo nebude obtěžovat."
Bill se zaujatě podíval na bratra. Zdálo se mu, že se Tom snažil znít, jako by se nic nestalo, ale byl si jistý, že mu to dělalo problémy.


Minuty ubíhaly, zatímco bratři seděli na podlaze, ztěžka oddechovali, ruce a končetiny měli propletené. Bill přemýšlel o tom, jak rozdílné bylo cítit Toma kolem sebe. Z neohrabaného chlapce byl najednou svalnatý muž a poprvé se v jeho náruči cítil opravdu maličký, ačkoliv byl vyšší než on.
Čas ubíhal a z minut se stávaly hodiny, ze kterých rázem byly sekundy. Na rozdíl od víry celého lidstva, časový tok nikdy není stejnoměrný. Čas je vysoce osobní věcí a téměř pro nikoho není časový tok naprosto stejný. V tomhle momentě, kdy měli bratři propletené prsty a svírali se v zoufalém objetí, cítili, jako kdyby uběhlo tisíc let, několik životů, ve kterých si znovu a znovu lámali vzájemně srdce. Zároveň jim ale přišlo, že od poslední chvíle, kdy si vyměnili dotyky, uteklo sotva pár minut, jejich těla si pobrukovala, jak doteky rozeznávala: tlukot jejich srdcí byl totožný přesně tak, jak by měl být.


Těžké ticho, které se mezi nimi rozpínalo, bylo odůvodněné. Bylo potřeba vyslovit spoustu věcí, dát vysvětlení a slyšet omluvy. Nyní ale bratři nechali svá těla a mysli, aby se propojily na základní úrovni. Rozhodli se nechat všechna těžká témata na později. S každým dalším dotykem se jejich pouto spojovalo novými tenkými hedvábnými vlákny. Oba ho cítili způsobem, kterým ho necítili již roky.


Oh lights go down
In this moment we're lost and found
I just wanna be by your side
If these wings could fly


Oh, světla zhasínají,
v tomhle okamžiku jsme ztracení a nalezení.
Pouze chci být po tvém boku,
kéž by tahle křídla dokázala létat.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 12. dubna 2018 v 19:29 | Reagovat

Teraz to napisem takto. "Tolko slov bolo medzi nimi povedanych bez slov." Som ohromena tymto dielom. Majstrovsky opisane znovustretnutie.

2 Karin Karin | 12. dubna 2018 v 19:55 | Reagovat

Nádherná kapitolka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama