The broken ones 7.

8. dubna 2018 v 15:00 | Janule |  The broken ones
autor: silverlightning






Inspirativní písničkou pro tento díl byla The Scientist od Coldplay.


Come up to meet you
Tell you I'm sorry
You don't know how lovely you are
I had to find you
Tell you I need you
Tell you I set you apart


Přijel jsem za tebou,
říct ti, že mě to mrzí.
Nevíš, jak jsi půvabný.
Musel jsem tě najít,
říct ti, že tě potřebuji,
říct ti, že jsi pro mě výjimečný.


O šest týdnů později


Týdny Tomovi ubíhaly opravdu rychle, byly rozostřené. Úspěšně se mu podařilo koupit dvě malé nahrávací společnosti, čímž se jeho společnost zvětšila a stala se ještě vlivnější. Tom často pracoval dvanáct hodin denně, snažil se držet krok s obchodem tak jako pokaždé a vtáhnout zaměstnance nedávno koupených nahrávacích společností do toho, jak to chodilo v TK records. Ze začátku se změny setkaly s obavami a strachem jak ze strany starých zaměstnanců, tak i těch nových. Hned poté, co všichni pochopili, že nikdo nepřijde o práci, atmosféra se značně vyjasnila. Tom vypíchl, že každý zaměstnanec je potřebný k tomu, aby se společnosti dařilo. V hektických dnech nákupu nechal Tom kompetentní tým zaměstnanců, aby se vypořádal s běžným denním chodem, stejně jako s tisíci dalšími věcmi, které on sám dělal každý den. Sotva měl čas, aby se nadechl a udělal si pauzu na oběd nebo na večeři.


Navzdory chaosu, který přebral kontrolu nad Tomovým životem, dokázal zůstat v kontaktu s Billem. Tenké hedvábné vlákno, které představovalo spojení, jež mezi sebou dvojčata opět měla, bylo stěží viditelné a opravdu jemné, takže se Tom snažil, jak jen mohl, aby mu práce nestála v cestě k znovuobnovení vztahu se svým bratrem.
Tom posílal Billovi zprávy, ve kterých se ho ptal, jak postupuje v písničce, kterou skládá, nebo mu prostě večer popřál dobrou noc. Nebylo to moc, oba se vyhýbali větším tématům, snažili se nepokazit Georgovu připravovanou svatbu a vše, co s tím souviselo, než si skutečně budou moct promluvit o tom, co se stalo.
Po večerech Tom seděl u svého piána a snažil se přijít s hudbou, která by pasovala k textům, které mu Bill poslal. Byla to rozdělaná práce a bylo jasné, že postupně dojdou k bodu, kdy už toho moc neudělají, pokud se skutečně nesetkají a nebudou na písničce pracovat společně.


Se vším, co se dělo v Tomově životě, si nemohl vzít dovolenou a odcestovat do Francie, kde Bill momentálně žil. To byl důvod, proč Bill souhlasil s tím, že přiletí do New Yorku, aby mohli na písničce pro Georga společně pracovat, a když už tam bude, nakoupí si tam pár věcí. Navíc Bill New York miloval, takže Toma ujistil, že pro něj cesta do Ameriky není zas až tak velkou obětí.


Tom seděl u svého stolu a přesouval stohy papírů z jedné strany na druhou. Hromada "udělat" rostla každou minutou a hromada "hotovo" se už dlouhé hodiny nezvětšovala. Tom se opakovaně díval ze svého okna a snažil se uklidnit nervy dechberoucím výhledem na New York.
Obyčejně se už Tom z okna nedíval, jelikož si na výhled dávno zvykl. Dneska ale dělal cokoliv pro to, čím by mohl uklidnit své nervy. Podíval se na své švýcarské designérské hodinky a zauvažoval, že Bill už bude pravděpodobně v polovině cesty nad Atlantickým oceánem.
Večer se bratři setkají na večeři. Ačkoliv tak nervózní, jak byl teď, nebyl ani před jejich prvním velkým Tokio Hotel koncertem, tak byl šťastný, že jejich první shledání po letech nebude až na Georgově svatbě, kde se na ně budou všichni dívat. Po celé té hádce byla dvojčata celé roky nenasytným drbacím tématem.



Tom zarezervoval stůl v malé intimní italské restauraci, kde si budou moci promluvit a nestrhnou na sebe žádnou pozornost. Detaily Billovi ještě neposlal, ale předpokládal, že jakmile Bill přistane, půjde hned do svého hotelu, aby se před jejich setkáním osvěžil a trochu si odpočinul. Na žlutý papírek si napsal poznámku, která mu připomínala, aby se Billa zeptal, ve kterém je hotelu, a on tam mohl večer poslat řidiče, který ho vyzvedne a doveze na večeři. Momentálně Billovi stejně nemělo cenu psát, protože kvůli letu měl telefon vypnutý.


Tell me your secrets
And ask me your questions
Oh let's go back to the start
Running in circles; coming up tails
Heads on a science apart


Řekni mi svá tajemství
a polož mi své otázky.
Oh, vraťme se zpátky na začátek,
běhání v kruzích: padá orel
panna vede k odloučení se.*


*Poznámka: překlad posledního verše do češtiny mi dal opravdu zabrat, prakticky to v češtině nedává ani smysl. Já jsem ale strávila půl hodiny u googlu pročítáním různých diskusních fór, abych došla k závěru (který se bude hlavně opakovat na vícero stránkách) a následně to přeložila. Tato část písničky pojednává o hodu mincí a věří se, že když na minci padne orel (tails), přináší to smůlu. Zpěvák Coldplay tedy zpívá o tom, že je lepší tipnout pannu (heads) a v klidu se odloučit. Při svém průzkumu jsem se také dozvěděla, že se písnička často hraje v Anglii na pohřbech, to jen taková malá vsuvka. :-)


Bill zíral bezmyšlenkovitě z okna letadla a namotával si na prst vlákno svých roztrhaných kalhot. Hudba hrající mu do sluchátek byla ztišená na minimum, takže fungovala pouze jako zvuk v pozadí a on se soustředil na nadcházející setkání s Tomem. Uvězněn hluboko ve svých vlastních myšlenkách neviděl letušku, která procházela uličkou a nabízela jídlo a pití. Nikdo se neodvážil oslovit tichého chlapce, který vypadal smutně a odmítal odvrátit svůj pohled od bílých mraků.
Bill byl ve stádiu naprosté paniky a radosti zároveň. Kdyby mu někdo dříve řekl, že by mohl být z něčeho tak vystrašený, ale zároveň to tak moc chtít, rozhodně by toho člověka obvinil z toho, že se zbláznil. Jak se ukázalo, on sám byl schopný cítit naprosto rozdílné pocity ze shledání s Tomem.


Poslední týdny byly pro Billa opravdu stresující. Účastnil se týdnu módy jako model, což znamenalo nekonečné hodiny čekání, oblékání se a líčení vizážisty. Bylo to vyčerpávající a malé množství jídla to rozhodně neulehčovalo. Nevyslovené pravidlo mezi modely a modelkami týdne módy bylo jíst tak málo, jak jen bylo možné, aby byli schopni obléknout i ty nejupnutější a nejmenší kousky oblečení.
Vzhledem k cestování na různé módní přehlídky měl Bill sotva čas na to, aby se prakticky nebo jakkoliv jinak připravil na svůj nadcházející výlet do Ameriky. Dokonce neměl ani čas na to, aby se podíval po nějakém ucházejícím hotelu, starosti si s tím ale nedělal. Buď mu Tom může nějaký dobrý doporučit, nebo by možná mohl zůstat u něj doma. Detaily svého výletu s Tomem neprobíral, ale poslal mu čas přistání letadla, takže se domníval, že ho Tom na letišti vyzvedne.


Vypadalo to, že let trval celou věčnost, zároveň byl ale zatraceně krátký. Billův žaludek se kroutil a dlaně měl pokryté studeným potem, když se konečně dostal přes imigrační a od setkání s bratrem po všech těch letech ho dělily pouhé sekundy. Pomalu vyšel ze dveří, tlačil před sebou vozík se všemi svými zavazadly. Bill skenoval očima dav lidí, kteří čekali na své rodiny a přátele, aby je přivítali v Americe. Ať se snažil, jak se snažil, Tomovu známou tvář v davu neviděl.
Bill si stoupnul bokem a z kapsy vyndal mobil, aby zkontroloval, zda mu Tom nenapsal, že se opozdí; něco, o čem si Bill myslel, že by se při Tomových hektických dnech rozhodně mohlo stát. Předpokládal, že se bratr dostane na letiště každou minutou, a tak se rozhodl zabít čas tím, že si koupí kávu, posadí se a na chvilku si vydechne.
Uteklo několik minut a po Tomovi ani stopy. Bill zkontroloval e-mail, který mu poslal, aby se ujistil, že mu napsal správný čas. Všechno ale bylo v pořádku, nespletl se s posunem času. Nechtěl být až příliš vlezlý, ale po nějaké chvíli se rozhodl, že Tomovi napíše a zeptá se ho, kde je. Nedostal žádnou odpověď a Tom se stále neukazoval.


Billovým tělem prošel strašlivý ledový chlad, když mu konečně došlo, že bratr nepřijde. Na chvíli sledoval šťastná rodinná znovu shledání, všichni se objímali a on přemýšlel, zda jeho výlet do Ameriky nakonec nebyl hloupý nápad. Malý chlapeček uvnitř jeho těla si přál, aby ho Tom přijel vyzvednout na letiště a po všech těch letech ho přivítal v objetí. Jak se ukázalo, Tom ho nevítal. Buď na Billův dnešní přílet zapomněl, nebo z toho vycouval, protože se bál setkat se s ním tváří v tvář.
Bill posbíral všechny svoje věci a dostal se ven z letiště, aby chytil taxík, který ho doveze do centra města. Prvně ho napadlo, že během jízdy si najde hotel, ale při jízdě na Manhattan si to rozmyslel a řekl řidiči, aby ho zavezl k TK records. Pokud se Tom rozhodl z jejich setkání vycouvat, Bill ho donutí, aby se mu podíval do očí a řekl mu to přímo do tváře, namísto toho, aby se choval jako zbabělec. Kvůli tomu, aby se s bratrem setkal, letěl až do Ameriky a nezasloužil si, aby se k němu takhle zachoval.
Celou cestu až do cílové destinace proudil Billovými žilami vztek, kvůli slzám viděl rozmazaně. Svým způsobem to bylo vyvrcholení let, kdy se Bill cítil nemilovaný, neschopný a nedůležitý. Bill nepochyboval o tom, že obchodního partnera by Tom na letišti vyzvedl, ale jeho vlastní bratr pro něj nebyl dostatečně důležitý.


Když Bill vystoupil z taxíku, se slunečními brýlemi na nose obdivoval vysoký mrakodrap se skleněnými stěnami. Byl slunečný den a jasně modrá obloha se vysmívala Billovým temným pocitům. Poté, co vešel do prostorného a luxusního lobby, uctivě se rozhlížel kolem sebe. Vstupní hala byla stylizovaná jako terasa ve středomoří, uprostřed byla fontána. Byla zde veliká přepážka, kde pracovala spousta lidí a všichni vypadali zaneprázdněně. Když k přepážce došel, domníval se, že je to pravděpodobně recepce. Tmavovlasá žena se na něj usmála.
"Jak vám mohu pomoci?"
"Dobrý den, hledám TK records. Na jakém patře sídlí?"
Na rtech potřené růžovým leskem se rozprostřel široký úsměv, žena se trochu zasmála. "No, na všech. Záleží na tom, s kým chcete mluvit. Celá tahle budova patří TK records."
Po tomhle zjištění padla Billovi brada až k zemi, trvalo pár sekund, než se vzpamatoval. "Chci mluvit s Tomem Kaulitzem."
"A kdo ne? Máte domluvenou schůzku? Jak se jmenujete?" Žena začala zběsile ťukat do své klávesnice. Bill hádal, že se snaží dostat k Tomovu časovému rozvrhu.
"Ehm… Ne, nemám. Jsem jeho bratr. Bill Kaulitz."


Vyděšená recepční vzhlédla k muži, který před ní postával. Nakrčila obočí, prohlížela si jeho obličej, a poté shlédla k zavazadlům, která měl pohozená vedle sebe na podlaze. Nikdy neslyšela o tom, že by měl její šéf bratra, ale poté si uvědomila, že Tom o svém soukromí nemluvil a ona netušila, z jaké rodiny pochází. Byla v těžké situaci: pokud muže pustí dál a ukáže se, že je to šílený stalker, dostane se do problémů. Stejně tak se ale stane, pokud ho za Tomem nepustí a později se ukáže, že byl opravdu Tomovým bratrem. V hlavě si přehrávala obrázek Toma, a jak vypadal, když brzy ráno šel do své kanceláře a cestou ji pozdravil: tmavé vlasy měl svázané v drdolu a měl oblečený světle šedý oblek se zelenou košilí. Když se dívala na chlapce před sebou, viděla stejné oříškově hnědé oči ve tvaru mandlí, rty, které byly zkroucené stejným způsobem a bezchybný nos. Byli stejně pohlední.
"V desátém patře najdete jeho kancelář. Je v budově, ale vidím, že má momentálně jednání. Řekněte jeho sekretářce, že ho sháníte, a ona se o to už postará."
"Mockrát vám děkuji," přikývl Bill a opět sesbíral všechna svoje zavazadla. Šel k výtahu, aby se nechal vyvést do Tomovy kanceláře.


Nobody said it was easy
It's such a shame for us to part
Nobody said it was easy
No one ever said it would be this hard
Oh take me back to the start


Nikdo neřekl, že to bylo jednoduché,
je opravdu škoda, že se rozdělujeme.
Nikdo neřekl, že to bylo jednoduché,
nikdo nikdy neřekl, že to bude tak těžké.
Oh, vezmi mě zpátky na začátek.


Tom měl první jednání s novými a starými zaměstnanci zároveň. Byla to důležitá schůzka, při které chtěl svým zaměstnancům znovu nastínit svoji vizi společnosti, pobídnout je k tomu, aby se učili jeden od druhého a aby staří zaměstnanci využívali vědomostí, které do firmy přinesli noví zaměstnanci. Byl si vědom toho, že všichni mají před sebou období, kdy se budou muset přizpůsobit jeden druhému a on chtěl být pro všechny své zaměstnance viditelným vzorem. Slova "zpětná vazba", "vize" a "cíle" byla velkými písmeny napsána na bílé tabuli za ním.
Když se chystal mluvit o prodejní statistice minulého roku, pohled jeho očí ulpěl na skleněné stěně, která oddělovala konferenční místnost od místnosti, ve které měla svůj stůl jeho sekretářka. Ruce mu zamrzly uprostřed gesta a z obličeje mu zmizela veškerá barva. Musel dvakrát zamrkat, aby si ověřil, zda nemá halucinace. Když ale opět oči otevřel, pořád před sebou viděl to samé: jeho bratr stál u stolu jeho sekretářky a mluvil s ní.
Na pár sekund měl Tom v hlavě naprosto prázdno, v uších mu bzučelo a probíhala jím panika, která všechny jasné myšlenky vyháněla z jeho mysli. Kvůli tomu, aby nedovolil své panice plně propuknout, měl Tom první shledání se s Billem po všech těch letech dobře naplánované. Jeho plán rozhodně nemohl ztroskotat. Nicméně teď stál přimrznutý na místě, jeho malý bráška byl na jeho patře a oči jeho zaměstnanců byly upřené na jeho osobě.


Tom se cítil jako srna dívající se do nebezpečných světel auta, které ji co chvíli srazí, ale nebyla schopná s tím nic dělat. Jelikož měl Tom normálně vše pod kontrolou, nedokázal se vypořádat s tím, že jeho bratr převzal veškerou kontrolu do svých rukou a nutil ho reagovat v situaci, která se rozhodně nikdy neměla stát.
Když sekretářka zachytila jeho pohled, mávla na něj a potichu ukázala na Billa, který před ní stál pravděpodobně se všemi svými zavazadly. Jeho zaměstnanci si spolu začali šeptat a dívali se na svého jindy vyrovnaného šéfa, který vypadal, že záhadná návštěva ho opravdu rozhodila. Tom věděl, že musí z místnosti zmizet a dostat Billa do jiné místnosti pokud možno někde v ústraní, kde by se ho mohl zeptat, co k čertu dělá v jeho práci. S veškerou silou vůle dokázal nasadit profesionální výraz: rozhodně nedá své emoce najevo před všemi svými zaměstnanci.


Oříškově hnědé oči, ve kterých byla vidět spousta emocí, jež Tom nedokázal rozeznat, se na něj dívaly, když se k bratrovi přibližoval. Připomněl sám sobě všechny ty páry očí, které ho zezadu sledovaly, a všechny své city odsunul do vzdáleného koutu své mysli. Hluboko uvnitř se ale chtěl k bratrovi rozběhnout, přitáhnout si ho k sobě, obejmout ho a už nikdy ho nepustit.
"Bille, co tu děláš?"
Bill otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, hned na to ji ale zavřel, aniž by z ní vyšlo jediné slovo. Po chvíli to vypadalo, že sám sobě připomněl, že Tom čeká na jeho odpověď.
"Nepřišel jsi na letiště, takže jsem přišel já sem, abych tě našel."
"Měl jsem být na letišti? Doufám, že jsem ti neslíbil, že tě vyzvednu. Měl jsem pocit, že se máme sejít na večeři."
Červená barva se rozlila přes Billovy tváře až na krk, pohled zabořil do podlahy a zahanbený výraz se usadil na jeho krásné tváři.
"Ne, neslíbil… Promiň, myslel jsem… to je jedno. Ještě nemám hotel a myslel jsem si, že bys mi možná mohl nějaký doporučit?"
Tomovo silné obočí vystřelilo až ke kořínkům jeho vlasů stejným stylem, jako když nebyl potěšen výkony svých zaměstnanců. Během toho, co s Billem mluvil, si byl docela jistý tím, že jak sekretářka, tak pravděpodobně celé patro poslouchají jejich rozhovor. Kvůli paranoie, že by v jeho hlase mohl být rozpoznán jakýkoliv cit, se snažil nasadit neutrální výraz a chovat se, jako kdyby byl Bill kdokoliv jiný.


"Ještě nemáš hotel? A kde plánuješ spát?"
Během Tomových otázek zasunul Bill ruce do kapes a skrz horní řasy sklopených očí se na bratra podíval. "To je v pohodě, nedělej si starosti. Něco najdu," zašeptal Bill povrchním hlasem. Bojoval se slzami, které zalévaly jeho oči a odkrývaly tak, jak se cítí.
"Promiň, mám důležité jednání a na tohle teď nemám čas. Paní White, prosím, doprovoďte Billa do nějaké volné konferenční místnosti. Možná byste mohla uskutečnit pár hovorů a zjistit, jestli má nějaký hotel volné místo, i když je to v tomhle období nepravděpodobné?"
S povzdychem a bez dalšího pohlédnutí na bratra se Tom vrátil zpátky do místnosti, ve které se konalo jednání, a pokračoval ve své řeči, jako kdyby místnost nikdy neopustil.


Paní White sjela pohledem mladého muže, který před ní stál. Rozhodně nebylo pochyb o tom, že je šéfovým bratrem. Uvažovala, zdali vztah, který mezi sebou mají, je špatný, jelikož Bill vypadal, že nemá daleko k slzám.
"Pojď se mnou, drahoušku," chytla viditelně se chvějícího chlapce za paži a vedla ho do malé světlé místnosti, která byla oddělená od zbytku patra opravdovou stěnou. "Udělám pár hovorů a uvidíme, jak se vyřeší ta situace ohledně hotelu. Během toho sem někoho pošlu, aby ti donesl kávu nebo čaj a sendviče."


Tell me you love me
Come back and haunt me
Oh and I rush to the start
Running in circles, chasing our tails
Coming back as we are


Řekni mi, že mě miluješ,
vrať se a chyť mě,
Oh a já si pospíším na začátek.
Bezúspěšně běháme v kruzích,
vracíme se k tomu, kým jsme.


Bill přikývl té přátelské ženě a byl vděčný, že alespoň někdo byl k němu zdvořilý. Posadil se do pohodlné židle k velkému dubovému stolu a kroutil hlavou nad svou vlastní hloupostí. Před pěti lety ho bratr bez jediného slova opustil a všechny jeho pokusy, kdy se ho pokoušel kontaktovat, se setkaly s hrobovým tichem. Měl veškeré důkazy, které by kdokoliv jiný potřeboval k tomu, aby si potvrdil, že ho bratr nemiloval a že se o něj nijak nezajímal. Namísto toho se nechal oklamat nějakými obyčejnými zprávami, které si s Tomem vyměnili.
Celým svým srdcem a duší si Bill přál se znovu setkat s bratrem, podívat se mu do očí a zjistit tak, zda v nich je alespoň trochu dávné lásky, kterou dříve sdíleli. Nyní, když bratra viděl, ho s jeho novým vzhledem sotva poznal. Horší než to ale bylo, že se na něj jeho velký bratr díval stylem, jako by byl otravný cizinec, který přerušil jeho důležité jednání, a ne jeho dvojče, které roky neviděl. Celé ty roky Bill doufal, že se najde nějaké vysvětlení, proč ho Tom opustil, nyní si ale byl jistý, že podezření, že ho Tom nemiloval, bylo nakonec správné. Jednoduché a srdcervoucí.
Slzy mu stékaly na nos a dopadaly na naleštěný stůl. Bylo to, jako kdyby bratra znovu ztrácel a mučivá bolest otřásala jeho tělem formou hlasitých vzlyků. Už mu bylo jedno, že by ho někdo mohl slyšet, nebo co by si mysleli, kdyby ho takhle našli. Poprvé pomyšlení na skok z mostu vypadalo jako to nejlepší řešení.


Zničehonic byl Bill vtažen do objetí.


Nobody said it was easy
Oh it's such a shame for us to part
Nobody said it was easy
No one ever said it would be so hard
I'm going back to the start


Nikdo neřekl, že to bylo jednoduché,
oh, je opravdu škoda, že se rozdělujeme.
Nikdo neřekl, že to bylo jednoduché,
nikdo nikdy neřekl, že to bude tak těžké.
Oh, vracím se zpátky na začátek.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 8. dubna 2018 v 18:21 | Reagovat

Ach Billy. Neboj sa. Tom je len prilis velky profesional na to aby sa k tebe spraval ako spravny brat. A samozrejme dufam ze vsetky hotelove izby su obsadene. ;-) dakujem za diel.

2 Karin Karin | 8. dubna 2018 v 19:58 | Reagovat

Doufám taký že nemají volný hotel.

3 Jasalia Jasalia | 8. dubna 2018 v 20:24 | Reagovat

Verím, že to je Tom, kto Billa objal. A že po tomto objatí sa ich puto stane pevnejším. Tom predsa nechcel Billovi ublížiť! Tak teraz má možnosť to napraviť. Ďakujem za časť.

4 Doris Doris | 10. dubna 2018 v 13:48 | Reagovat

Ach jo...me je z toho vselijak. Na jednu stranu jsem hrozne nastvana na Toma za to jak se chova ale na druhou stranu je mi ho lito. Kr kdyz nevim co se stalo. Myslim ze hotelovy pokoj se najde ale doufam ze v nem Bill dlouho nezustane. Maji to oba tezky. Doufam ze uz to bude jen lepsi ☺️

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama