The broken ones 13.

30. dubna 2018 v 16:00 | Janule |  The broken ones
autor: silverlightning





Inspirativní písničkou pro tento díl byla Save The Best For Last - Vanessa Williams.


Sometimes the snow comes down in June
Sometimes the sun goes 'round the moon
I see the passion in your eyes
Sometimes it's all a big surprise


Někdy sníh padá v červnu,
někdy slunce obíhá kolem měsíce.
Vidím v tvých očích touhu,
Někdy je všechno velké překvapení.


Poté, co se chlapci vydýchali a končetiny se jim přestaly chvět, oba se odebrali do svých koupelen, aby se umyli. Tom se musel podruhé během tohoto rána osprchovat, aby ze sebe smyl důkaz jejich touhy a netrpělivosti. Nadšení vysílalo vlny štěstí celým Tomovým tělem a on si broukal melodii písničky, kterou skládali s Billem pro Georga, zatímco se mydlil. Teplá voda masírovala jeho napjaté svaly, které ho bolely z toho, že měl téměř celou dobu na sobě veškerou Billovu váhu. S vědomím, že on byl tím, kdo způsobil, že se Billovy nohy vlivem intenzivní rozkoše podlamovaly, se sám pro sebe usmál. Skutečnost, že byl schopný zařídit, aby se jeho bratr po tolika letech utrpení a bolesti cítil dobře, byla pro něj opravdu uspokojující.
Logicky Tom věděl, že by měli zůstat u jejich původního plánu pomalé obnovy jejich vztahu, aniž by to více komplikovali. V tomhle momentu, kdy ho kůže ještě pořád brněla díky Billovým dotekům, a štěstí bublalo v jeho krvi jako minerálka, bylo těžké litovat toho, co se v kuchyni stalo. Nemohl si pomoct, ale když myslel na Billa, usmíval se jako idiot.


Ve chvíli, kdy Tom vylezl ze sprchy, byl Bill již zkroucený na sedačce a zběsile zapisoval do zápisníku. Oblékl si volné černé tepláky a zelené tričko s logem nějaké kapely, které mělo nejlepší časy již dávno za sebou. Tom trpělivě čekal, než Bill vzhlédl od svého hnědého zápisníku s bílými stránkami a usmál se na něj.
"Zapisuješ si do svého deníčku?" zasmál se Tom a snažil se Billovi zápisník ukradnout. Bill ho ale pouze plácnul do ruky, bránil si tak svůj majetek před zvědavým bratrem.
"Jasně že ne," protočil Bill oči, až mu téměř vypadly z důlků. "Nejsem desetiletá holka, víš."
Tom se zasmál Billovu pohoršenému výrazu a způsobu, kterým kroutil hlavou, až se mu načechrané vlasy rozletěly do všech strach.
"Pracuju na textu k té Georgově písničce. Potřebuje to doladit, ještě to není celé perfektní." Bill nedůvěřivě přejel očima po stránce, která byla celá popsaná. Zamračil se a vydechl, odložil své pero.
"Bille, bude to dobré. Georg a jeho snoubenka to budou milovat. Nedělej si starosti." Tom přešel k sedačce a položil dlaň na Billovo rameno. Sklonil se, přitiskl rty na Billův spánek, aby mu na něj vtiskl konejšivou pusinku. Tom věděl, jaký je Bill perfekcionista a že bude každé slovo v písničce překrucovat, dokud si nebude myslet, že celkový text je perfektní. Bill si opřel hlavu o Tomovo břicho a odměnil ho vděčným úsměvem. Tom ho láskyplně pohladil po hlavě, byl plný lásky k tomuto nádhernému a dobrosrdečnému muži.
"Víš… jsem jen trochu nervózní." Billův hlas zněl proti látce Tomova trička tlumeně.
"Nebuď," zamručel Tom. "Jsme v tom spolu, nenechám tě v tom samotného!"
Ticho, které následovalo Tomova slova, v sobě mělo hluboký význam. Mluvil o písničce pro Georgovu svatbu, ale byl si vědom, že to dobře pasovalo i k jejich situaci. Chytil Billa za bradu a zdvihl mu sklopenou hlavu, aby se podíval do bratrových hnědých očí.
"Vždycky jsme v tom spolu," zašeptal znovu Tom, bříšky prstů přejel po Billových sametových rtech, které byly ještě stále trochu nateklé z toho, jak je okusoval a líbal. Tomovo srdce se stáhlo bolestí, když pomyslel na to, jak blízko byl tomu, aby Billa ztratil napořád. Viděl, jak Bill souhlasně pokýval hlavou a usmál se. Úsměv, který ho donutil, aby ho na rty políbil. Cítil svěžest máty Billovy pasty a slabou sladkou příchuť Billovy pusy. Tom polibek prohloubil, prozkoumával teplost a jemnost Billovy ústní dutiny. Věděl, že musí jít do práce, ale bylo nemožné odolat bratrovým lákavým měkkým polštářkům. Bill se z polibku odtáhl a vymotal Tomovy ruce z látky jeho trička.


"Víš, že pokud v tom budeš pokračovat, dneska se z apartmánu nedostaneš, že?" tón Billova hlasu byl žertovný a škádlivý, ale Tom cítil na Billově zápěstí, jak rychle mu srdce pulsovalo, a věděl, že má pravdu.
"Budeš v pořádku, když tady zůstaneš sám?" tázavě se na Billa podíval. Nechtěl nechávat bratra samotného. Racionálně věděl, že se nemusí o nic obávat, ale jejich znovuobnovené spojení mu připadalo tak moc křehké a jeho instinkty na něj křičely, že musí Billa chránit před okolním světem.
"Samozřejmě, že ano. Mám něco důležitého na práci: nákupy!" Billův obličej se rozzářil a vypadal jako malé dítě o Vánocích. Tom nedokázal potlačovat své pobavení.
"Počkej, něco pro tebe mám."
Tom prošel skrz obývák a otevřel dveře, které vedly do jeho domácí kanceláře. Musel se prohrabat několika kupami papírů, aby našel úřední obálku, která byla schovaná v jednom z šuplíků u stolu. Trochu se usmál nad tím, že skutečně plánoval, kdy bude ten nejlepší okamžik, aby dal bratrovi tenhle malý dárek. S obálkou v ruce se vrátil zpátky k Billovi, který se zvedl z pohovky a zvědavě se na něj podíval.


Tom obálku otevřel, vyndal několik papírů a zlatou kreditní kartu American expresss. Pročistil si hrdlo, nebyl si jistý, jak Bill na jeho dárek zareaguje. Nervózně přešlapoval na místě, doufal, že ho bratr nezbije za to, že si dělal věci po svém.
"Tohle je pro tebe," Tom Billovi podal papíry i s kreditní kartou. "A než cokoliv řekneš, prosím, vyslechni si mě. Před spoustou lety, když moje společnost začala vydělávat peníze, vložil jsem malou částku peněz na oddělený účet. Jak moje společnost rostla, tak částka peněz, které jsem na ten účet posílal, se také zvyšovala. Vím, že jsme spolu nemluvili a byl jsem přesvědčený, že tě už nikdy neuvidím, ale prostě jsem nemohl vydělávat peníze, aniž bych je s tebou sdílel. Plánoval jsem, že je dám nakonec mámě, která slíbila, že řekne, že je to z loterie, kterou podala na tvoje jméno." Tom si povzdechl a promnul si spánky, snažil se tak uklidnit prudce bijící srdce. "Poté jsme spolu začali mluvit a já doufal, že ti to dám osobně, až za mnou přijedeš. Přepsal jsem účet na tvoje jméno a tohle je tvoje kreditní karta. Jsou to tvé peníze, můžeš si s nima dělat, cokoliv chceš."
Tom viděl na bratrově obličeji šokovaný výraz a v duchu se zašklebil. Celou dobu se obával, že Bill po něm kreditní kartu hodí a bude naštvaný, protože se ho Tom prvně ani nezeptal, jestli o něco takového vůbec stojí. Říkal ale pravdu, celé ty roky šetřil peníze pro Billa a cítil, že bylo správné, aby mu je nyní dal.


"Tomi, já… Já ani nevím co ti na to říct." Bill se podíval na své ruce, ve kterých kreditní kartu držel, poté na Toma a zpátky na svoje ruce. Billovy oči vypadaly vyčerpaně a rozhlížel se zmateně po místnosti, jako kdyby ho při tom mělo napadnout, jak zareagovat. Tom udělal k Billovi krok, jemně přitiskl rty na bratrovu tvář.
"Prosím, zatím neříkej nic," zamumlal Tom prosebně. "Prosím, pouze o tom popřemýšlej a až budeš dneska ve městě, zajdi do banky a zeptej se tam, na cokoliv chceš. Zjistíš, že říkám pravdu. Celou dobu jsem chtěl, abys to měl. Chci s tebou sdílet svůj život, vše, co kolem sebe vidíš, je jak moje, tak tvoje. Včetně mě, protože ti patří moje duše." Tom cítil na Billově tváři vlhkost, a když k němu vzhlédl, viděl, že má oči plné slz.
"Nepotřebuju žádné peníze. Potřebuju pouze tebe. Prosím, už mě neopouštěj!" zašeptal Bill zoufale nakřáplým hlasem.
"Neopustím, můj sladký andílku. Až budeš dole, zastav se u portýra. Má pro tebe nachystané vlastní klíče a kartu, aby ses sem dostal i beze mě."
"Vlastní klíče a kartu?" Bill povytáhl obočí, vypadal, že Tomovým slovům nerozumí.
"Jo, tvé vlastní klíče a kartu!" zdůraznil Tom. "Včera jsem poslal e-mail svým právníkům. Upravili smlouvu k apartmánu. Nyní patří nám oběma."
"Cože? Kdy a jak jsi to udělal? Dostali jsme se sem tak pozdě!" Bill vypadal, jako kdyby se mu zdál zvláštní sen a zoufale se snažil dostat do známé reality. Tom se cítil provinile za to, že byl tak unáhlený a dělal všechny tyhle věci za Billovými zády. Až doteď si Tom neuvědomoval, že to, o čem si myslel, že bude milé překvapení, možná bylo něco, s čímž Bill rozhodně nesouhlasil.
"Jo, platím jim tisíc dolarů na hodinu, takže mám všechna práva, abych vyžadoval jejich služby i v pozdních hodinách," zašeptal Tom. Tak moc se obával Billovy odpovědi.


'Cause there was a time when all I did was wish
You'd tell me this was love
It's not the way I hoped or how I planned
But some how it's enough
And now we're standing face to face
Isn't this world a crazy place
Just when I thought our chance had passed
You go and save the best for last


Protože byly časy, kdy jsem si jen přál,
abys mi řekl, že to byla láska.
Tohle není to, v co jsem doufal nebo plánoval,
ale z nějakého důvodu to stačí.
A nyní stojíme tváří v tvář,
není tenhle svět bláznivé místo?
Pouze když pomyslím na to, že jsme si naše šance nechali ujít,
jdi a nakonec zachraň to nejlepší.


Bill byl totálně zahlcený myšlenkami ohledně toho, jak rychle se všechno měnilo. Požádal Toma, aby mu dal nějaký čas na to, aby si vše promyslel. Tom se pouze smutně usmál a než odešel do práce, dal mu vizitku svého osobního bankéře. Bill se dlouhé minuty díval na zlatá písmenka vytištěná na slonovinově bílé vizitce, a nakonec se rozhodl, že si minimálně může bankéře vyslechnout. To byl důvod, proč právě teď seděl v červeném měkkém křesle a díval se na muže ve středních letech, oblečeného v šedém obleku, který mu oplácel pohled skrz téměř neznatelné brýle. Tomův osobní bankéř měl shodou okolností ve svém rozvrhu místo, takže mu mohl vysvětlit vše, co potřeboval vědět o účtu, který pro něj Tom vytvořil. Ukazoval na nespočet řádků čísel, která dokazovala, že Tom začal na účet vkládat peníze před třemi lety. Částka stále rostla, a když se Bill podíval na číslo vespod stránky, dech se mu zasekl v hrdle, protože si uvědomil, že pokud peníze přijme, bude bohatý.


Billovi se točila hlava ze všech těch čísel a informací, když vyšel z příjemně klimatizované banky do sluncem rozpáleného New Yorku. Bankéř mu také řekl, že pokud peníze nepřijme, musí je věnovat na charitu, jelikož Tom znemožnil, aby mu je vrátil nazpátek. Bill byl zmatený, nevěděl, co by měl dělat, a hlavně proč se bratr rozhodl mu dát tolik peněz.
Bill vkročil do parku hned naproti bance, a posadil se na dřevěnou lavičku. Sluneční světlo prostupovalo skrz větve stromů a díky květinám, které v parku rostly, bylo ve vzduchu cítit léto. Bill stále slyšel hustou dopravu, ale ne tak hlasitě, jako kdyby byl na ulici. Připadalo mu, že našel klidnou oázu v centru New Yorku. Z kapsy vyndal svůj telefon a rozhodl se, že zavolá matce, aby ji požádal o radu. Na rozdíl od Toma, který zřídkakdy někoho žádal o radu, Bill nebyl tak hrdý, aby nepřiznal, když radu potřeboval. Po třech zazvoněních Billova matka hovor přijala.


"Ahoj zlatíčko! Jak se máš?"
Matka dvojčat věděla, že Bill jel za Tomem na návštěvu do New Yorku. Když se dozvěděla, že dvojčata spolu opět mluvila, byla opravdu překvapená a šťastná. Bill věděl, že si o ně dělala starosti. Bylo pro ni těžké vidět, že se její synové odcizili a že jim ona nemůže pomoci, protože jí nikdy nikdo neřekl, co se vlastně stalo. Alespoň se tedy snažila je ze všech sil podporovat a být tam pro ně, když ji potřebovali.
"Mám se dobře, mami. New York je úžasný." Slyšel nějaké zašustění a představoval si, jak se matka pohodlně posadila ke stolu a přehodila nohu přes nohu, aby si mohla se svým synem popovídat.
"Jak to jde s Tomem?" V Simonině hlase byly slyšet obavy, trochu si povzdechla. Znělo to, jako kdyby se ohledně té otázky cítila nepohodlně.
"S Tomem to jde dobře. Vlastně to je důvod, proč ti volám. Dneska mi dal kreditní kartu, na které je moje jméno a patří k účtu, který je podle všeho také můj. Před chvílí jsem se dozvěděl, že je na tom účtu opravdu hodně peněz. Mami, je to tak zvláštní a já nevím, co dělat. Proč by mi dával takové množství peněz? Nerozumím tomu." Ke konci zněl Billův hlas zoufale. Opřel se o dřevěné opěradlo a zhluboka se nadechl teplého vzduchu. Léto bylo ještě v plné síle, ale ve vzduchu již byl cítit malý náznak svěžesti, znamení, že podzim je za dveřmi.


"Zlatíčko, je mi jasné, že je to pro tebe matoucí. Vím, že ti Tom začal spořit peníze ve chvíli, kdy se jeho firma stala úspěšnou. Během uplynulých let se mě několikrát zeptal, jestli existuje nějaký způsob, jak bych ti mohla ty peníze předat. Já mu ale vždycky řekla, že by měl počkat a dát ti je sám."

"Léta jsme spolu ani jednou nepromluvili. Proč by vůbec něco takového dělal?"
"Bille, tvůj bratr je komplikovaná osobnost. Pamatuješ si, jak jsi miloval všechny moučníky, když jsi byl malý? Když jsem dala po večeři každému něco na zub, hned jsi po tom skočil a během pár minut to bylo v tobě. Všichni ostatní ještě dojídali a ty jsi byl smutný, že už nic nemáš. Často jsi plakal a byl jsi rozrušený."
Bill se zasmál, když se mu před očima objevil záblesk vzpomínky na dětství.
"Tom nemohl vystát vidět tě rozrušeného, takže se rozdělil o svůj moučník. Několikrát jsem mu opakovala, ať to nedělá, protože ty se musíš naučit být spokojený s jednou porcí jako všichni ostatní. Nikdy to ale nezvládnul. Myslím si, že dlouhé roky si svůj dezert nevychutnal celý sám."
"Pokaždé se se mnou dělil," Billův hlas se trochu zlomil, láskyplná bolest, kterou mu vzpomínka vyvolala v srdci, ho pohltila.
"Ano, vždycky se s tebou dělil. Řekla bych, že s těmi penězi je to úplně stejný případ. Nedokázal si je nechat pouze sám pro sebe a chtěl se s tebou o ně rozdělit přesto, že jste spolu nemluvili." Simone se odmlčela, dala svému synovi nějaký čas, aby zpracoval její myšlenku.
"Protože mě miluje," zašeptal si Bill sám pro sebe, Simone ho ale slyšela.
"Samozřejmě, že tě miluje, drahoušku," přitakala Simone. Nevěděla ale, jak moc hluboká láska mezi jejími syny doopravdy byla.


Poté, co Bill ještě chvíli vyprávěl o své návštěvě New Yorku, hovor ukončil. Nyní litoval, jak odtažitě a nešťastně se choval, když mu Tom předal svůj dárek. Viděl bolest v Tomových očích, když odcházel do práce. Bill byl ale příliš plný emocí na to, aby se v tu chvíli zachoval jinak. Všechno se dělo tak rychle, až se mu z toho točila hlava. Jeho emoce nedokázaly držet tempo s tím, jak se všechno ostatní vyvíjelo. Během toho, jak Bill v parku seděl, si uvědomil, že Tom neotevřel bankovní účet z důvodu, aby si ho k sobě připoutal, ale opravdu si přál s ním sdílet svůj úspěch.
Bill se rozhlédl kolem sebe, byl pouze blok od TK records. Rozhodl se tedy, že během 24 hodin bratra již podruhé překvapí. Na nos si posadil sluneční brýle, aby uchránil své oči před slunečními paprsky, vydal se na cestu a snažil si uspořádat své myšlenky.


O pár minut později vešel Bill do budovy TK records, ve které ho přivítal zvuk kapající vody z obrovské fontány a zvonění telefonů na recepci. Bill kolem recepce pouze prošel a od přátelské ženy, se kterou se včera setkal, obdržel pokývání a úsměv. Trochu se pousmál, bylo mu jasné, že Tomovi zaměstnanci již byli seznámení se skutečností, že se s ním tu a tam setkají.
Tomova sekretářka stála za svým stolem a rozdělovala nějaké papíry. Dneska na sobě měla světle modré sako a černou sukni, což jí slušelo víc než jasně červený kostýmek.
"Ahoj Bille, jak se dneska máš? Hádám, že jsi přišel za Tomem?"
Bill pokýval na souhlas a usmál se. Nechtěl být nezdvořilý, a tak si se ženou vyměnil pár vět o kráse pozdního léta ve městě.
"Tak pojď, Tom je u sebe v kanceláři, prostě tam vejdeme." Tomova sekretářka Billovi naznačila, aby ji následoval. Tom měl zatažené žaluzie, aby mohl nerušeně pracovat, takže se paní White zastavila a zaklepala. Poté, co slyšela vyzvání, že může vstoupit, otevřela dveře, aby Bill mohl do kanceláře vejít.


"Bille!" Tom vypadal vyděšeně, když zničehonic viděl ve dveřích svého bratra. "Je všechno v pořádku? Stalo se něco?"
Bill se usmál, když viděl v bratrově tváři starostlivý výraz. Srdce se mu stáhlo příjemnou bolestí, když si uvědomil, jak velké starosti si o něj Tom dělal. Bylo to jako balzám na jeho bolavou duši.
"Nedělej si starosti, vše je v pořádku. Jen jsem tě potřeboval vidět." Bill se otočil, aby se podíval na dveře, jestli jsou zavřené, a zkontroloval žaluzie, zdali jsou doopravdy skrytí před očima Tomových zaměstnanců. Pevnými kroky přešel k Tomovi, přitáhl si ho do objetí a hned se vrhl na Tomovy rty.
Bill neplánoval být tak moc násilný, ale Tom mu vysílal do celého těla tisíce motýlků. Chvatně přejel po Tomových rtech jazykem, přinutil ho tak, aby pusu více otevřel a vpustil tak Billův jazyk do své pusy. Bill jazykem přejel po Tomově patře a ten zalapal po dechu. Po chvíli se Bill z polibku odtáhnul a hlavou se uvelebil ve svém nejoblíbenějším místě: v mezeře mezi Tomovým krkem a ramenem.


"Děkuju, že ses o mě celou tu dobu staral, i když jsme spolu nemluvili. Vím, že jsme mluvili o tom, že se nikdy nepřestaneme milovat, ale když jsem viděl ten účet, opravdu se mi to potvrdilo. Ne díky těm penězům, ale díky tomu, že jsi na mě myslel a staral ses." Billův hlas byl plný emocí, rozplýval se v Tomově náručí. Chtěl Tomovi říct, jak moc ho miluje, ale rozptýlil ho Tomův jazyk, který přejel od jeho ušního lalůčku až na krk, kde ucítil jemný stisk zubů. Díky tomu pocitu měl po celém těle husí kůži a najednou cítil potřebu být v Tomově blízkosti, cítit ho a ochutnat ho.
"Tomi… mmmm… Potřebuju tě… teď!" Bill téměř koktal, prsty se mu chvěly potřebou a vzrušením. Nevěděl, proč díky pár vteřinám a několika polibkům měl celé tělo v ohni. Měl ruce v Tomových drahých kalhotách a stahoval mu je ke kotníkům.
"Bille… ne… musíme být opatrní," zašeptal Tom a snažil se odolat, ačkoliv věděl, že to nevydrží příliš dlouho.
"Šššš… musíš jen být… opravdu potichu," darebný úsměv se rozprostřel na Billových rtech, když si před Toma kleknul.
"Co… Oh… Oh…" Bill slyšel, jak Tom bezmocně zasténal, když přejel jazykem po jeho penisu, pomalu ho sál a honil. Bill se usmál a doufal, že Tom zvládne být potichu. Bylo vážně nebezpečné svést Toma v jeho kanceláři, ale zároveň to bylo neskutečně sexy.


O deset minut později si Tom upravoval svůj oblek, zatímco Bill si olízl rty a usmál se. Bill byl spokojený a šťastný, že dopřál bratrovi takovéhle potěšení. Ke konci se Tom musel zakousnout do svojí pěsti, aby nevykřikl, když vyvrcholil do Billovy pusy. Bill se sám pro sebe zasmál. To, co právě teď udělal, bylo opravdu riskantní, ale i tak mu to za to stálo. Bylo dobře, že Tomova kancelář byla na úplném konci velmi hlasitého patra.
Tomovo objetí bylo silné, těsné, teplé a Billův žaludek se díky němu kroutil. Po celém těle cítil mravenčení a na jemné kůži na krku ucítil Tomovy vousy.
"Miluju tě, můj sladký andílku," zašeptal Tom Billovi do ucha, čímž zaslal zachvění do jeho páteře. Bill cítil, jako kdyby se všechny zlomené kousky jeho duše konečně dávaly zpátky dohromady, pokud ho Tom obejme dostatečně silně.


Sometimes the snow comes down in june
Sometimes the sun goes 'round the moon
Just when I thought our chance had passed
You go and save the best for last


Někdy sníh padá v červnu,
někdy slunce obíhá kolem měsíce.
Pouze když pomyslím na to, že jsme si naše šance nechali ujít,
jdi a nakonec zachraň to nejlepší.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. dubna 2018 v 20:13 | Reagovat

Krásná kapitolka ale věřím že jim přichystáš i horké chvíle.

2 Iwuanka Iwuanka | 1. května 2018 v 6:45 | Reagovat

Naozaj ma potesilo ze Tom je taky starostlivy velky brat. Takto si ho predstavujem aj v skutocnosti. Ze nedovoli aby sa nikdy nic zle Billovi nestalo.

Ich vztah sa vyvyja velmi dobre. Velmi rychlo by som povedala. :-) aby sa nieco nepototo. :-)

Tesim sa na Georgovu pesnicku na svadbu. Dufam ze aspon cast sa tu objavi.

3 Jasalia Jasalia | 2. května 2018 v 12:32 | Reagovat

Pekne to pokracuje, tak rezko. Len uvidime, ako poriesia realny zivot, ked pride ten cas. Dakujem za cast.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama