Scar Tissue 11.

3. dubna 2018 v 16:00 | Janule |  Scar Tissue
autor: Chayenne7


Upoután na lůžko


"Je to v pořádku, pokud nechám ty závěsy takhle?" Zeptal se Andreas. Stál u okna, v rukách svíral tlustý, tmavý materiál závěsu a nebyl schopen se rozhodnout, co přesně s ním udělat.
"Je to perfektní, Andy, děkuju," zašeptal Bill ze svého měkkého polštářového hnízda. Od chvíle, kdy se probudil, byl velmi citlivý na světlo, ale nesnášel být pohřben ve zcela tmavé místnosti, dokonce i když většinu času nedělal o mnoho více, než že jen spal nebo podřimoval. "Zapomeň na ty pitomé závěsy… Pojď radši sem…"
Poplácal by matraci vedle sebe, ale bolelo jej i jen pohnout rukou.
"Potřebuješ něco?" Zeptal se Andy ustaraně a přistoupil k posteli. Bill si nemohl pomoct a mdle se na něj usmál. Jeho nejlepší přítel byl z toho všeho stále tak ztracený, očividně mnohem otřesenější Billovou nehodu než sám Bill, a nedokázal to zamaskovat, ani kdyby chtěl. Nechtěl. Vždy byly před sebou se svými pocity otevření a Bill věděl, že by reagoval stejně, kdyby tam v posteli ležel zraněný Andy s otřesem mozku namísto něj.


"Jen se ke mně posaď," požádal druhého chlapce. Andy přikývl a posadil se na židli tak blízko u postele, až se koleny dotýkal postranice a mohl jednoduše sevřít Billovu ruku ve své. "Jsem tak rád, že jsi tady." Bill si spokojeně povzdechl a zavřel oči. Neustále se cítil unaveně, ale i přes tu nepřestávající bolest v rameni, na hrudi a příšerné bolesti hlavy se přinutil zůstat vzhůru alespoň na pár hodin. Když ucítil Andreasovy rty vydechující láskyplný polibek na hřbet jeho ruky, šťastně se pousmál, ale oči nechal zavřené.


Předchozí dva dny byly peklo. Otřásal se i jen při té pouhé vzpomínce, a tak se snažil ji potlačit tak moc, jak jen to šlo. Od okamžiku, kdy otevřel oči, mu bylo příšerně špatně a nakonec i několikrát zvracel, což bylo se zlomeným žebrem a vymknutým ramenem na hranici nepokrytého mučení. Dýchání bylo bolestivé, ale ta bolest hlavy byla nejhorší. Nikdy dříve nic takového nezažil. Jediné, co mohl dělat, bylo ležet bez hnutí a modlit se, aby to přestalo. V určitém okamžiku se bolest stala tak nesnesitelnou, že začal tiše plakat. Slzy se mu kutálely po tvářích a pod límec jeho noční košile, ale také si pamatoval dotek pečujících prstů, které je stíraly, a jemných rtů snášejících se mu na čelo a spánek a šeptající sladké věci, chlácholivé věci, díky kterým byla všechna ta palčivá bolest o trochu snesitelnější. Tom byl po jeho boku po celou dobu, držel jej za ruku, podával mu slámkou vodu, chladil mu kůži vlhkou žínkou. Dokonce i spal v křesle vedle postele. Trvalo to nějaký čas, než léky proti bolesti opravdu zabraly, a dokonce i poté zvládly odstranit jen tu nejsilnější bolest, i přesto to bylo lepší než nic a Bill byl i za tu nejmenší úlevu velmi vděčný.


Nyní to bylo téměř snesitelné, alespoň jej už nebolelo mluvení a ta oslepující bolest hlavy ustoupila a usídlila se někde kolem Billova zátylku a pravého spánku, takže mohl velmi opatrně pohybovat hlavou, aniž by přitom upadl do bolestivé agónie. Lidé kolem něj byli velmi ohleduplní, pohybovali se po špičkách a komunikovali šeptem, dokonce i za dveřmi, a Bill měl pocit, že to mělo co dočinění s výslovným nařízením jeho drahého chotě.
Ta myšlenka jej přinutila trochu pocítit závrať a rozhihňal by se jako malá holka, kdyby byl schopný něčeho více, než jen pouhé existence. Tom byl v jeho hlavě dříve vždycky jen Tom. Bill se o něm obvykle nezmiňoval jako o svém manželovi, protože nad ním tímhle způsobem opravdu nepřemýšlel, ale od chvíle, kdy se Bill probudil, se o něj Tom tak dobře staral, že to zjevně zacházelo až za pouhou solidaritu a soucit. Bill byl tak očividně a jednoznačně zahrnován láskou, že k němu slovo ´manžel´ přišlo zcela přirozeně. Jistě, mezi nimi nešlo o nic sexuálního, ale pro Billa ´manžel´ znamenal především láskyplnost a péči a oddanost. Tom mu poskytoval tohle vše a ještě více.



"Kde je Tom?" Vzdychl.
Andreas sebou trhnul a poté se na židli napřímil. Jeho sevření Billovy ruky trochu povolilo.
"Někde kolem," odpověděl tichým tónem. "Není to tak dlouho, co musel odejít, ale brzy bude zpátky, to jsem si jistý."
"Hádám, že bude…"
Ta myšlenka způsobila, že se Billovi v hrudi zachvělo srdce, a jasně to bylo vidět i na jeho tváři. Andreas sklopil pohled.
"Je úžasný, nemyslíš, Andy?" Zeptal se jeho kamarád a pootevřel oči, aby k němu mohl vzhlédnout přes hustý závoj svých řas. Andy se poslušně usmál. Tom se opravdu překonával, o tom nebylo žádných pochyb. Andreas jej mohl pouze obdivovat za to všechno, co pro Billa za posledních pár dní udělal - a Bill z toho polovinu věcí ani nevěděl, jelikož byl po většinu času v bezvědomí - ale z nějakého důvodu ten výraz na Billově tváři Andyho rozrušil způsobem, na který vůbec nebyl připravený. Přinutil sám sebe se uklidnit a stiskl křehkou dlaň druhého chlapce. "Opravdu mu na tobě záleží." Byla to pravda.
"Záleží…" Billův úsměv se stal vyloženě zasněným. Nedokázal si vybavit, kdy naposledy na něj bylo dohlíženo s takovou oddaností. Možná když byl malé dítě a jeho matka… ne, obvykle to bývala chůva Hildegarda a služebné; Simone mu přicházela dát pouze pusu na dobrou noc, než odešla na večírek. Bill jí to nezazlíval, byla to zaměstnaná žena, pilíř vysoké společnosti Berlína, narozena jako společenský prominent, a Bill si byl jistý, že existovaly mnohem horší matky, které se neobtěžovaly dokonce ani s tou pusou na dobrou noc. Ale nyní mu Tom ukázal, jaké to mohlo být, a Bill věděl, že jeho srdce už se nikdy nespokojí s ničím menším.


Po nějakou dobu žádný z nich nic neřekl a Andreas si myslel, že Bill usnul. Bez ohledu na to, jak těžce se snažil zůstat vzhůru, vyčerpání jej přemohlo. Stále byl příšerně slabý a jeho tělo potřebovalo ke svému zregenerování spánek. Takže když promluvil, blonďatý chlapec překvapeně zamrkal.
"Myslím, že ho začínám mít rád, Andy."
Samozřejmě, že ano, chtěl Andreas říct. Bylo to jen otázkou času. "Vždycky jsi ho měl rád," řekl namísto toho a předstíral, že nerozuměl.
Bill cítil, jak mu zčervenaly tváře. "Ne takhle," zamumlal. "Však víš… Mám ho rád."
V Andym sílila hořkost, ač se ji snažil všemožně potlačit, a sám sebe za to nenáviděl. Brečel společně s Billem, když se jeho kamarád dozvěděl, že si musí vzít cizího člověka a odstěhovat se z Berlína do Hamburku, a nyní, při první Billově šanci k nalezení štěstí Andreas přemýšlel jako sobecký bastard. Chtělo se mu smát nad kuriózností toho, jak jej to stále zastihlo nepřipraveného, když to viděl přicházet už dávno. Bill byl Bill. Otáčel se směrem k vlídnosti, jako slunečnice vyhledávala slunce. A Tom byl k němu více než jen vlídný. Od prvního okamžiku byl Billovým hrdinou a nyní jej Bill viděl jako prince v zářivém brnění na bílém koni.
Otázkou bylo: jaký bude Tomův další krok nyní, když se věci změnily.
"Aha. No… to je skvělé, nebo ne?" Podařilo se mu zaskřehotat.
Bill si povzdechl.
"Možná… To záleží."
"Na čem?"
"Andy, nebuď hloupý. Tom a já… my takoví nejsme."


Andy pokrčil rameny a silně se soustředil na pohrávání si s materiálem Billova povlečení. Tak se alespoň nemusel dívat na Billa.
"Nemusí to tak zůstat… Pokud opravdu chceš něco víc, pak je to úplně nová situace. Nevíš, jak by Tom reagoval, kdyby ses ho pokusil svést, protože jsi to ještě nezkusil. Vždy to bylo… platonické mezi vámi dvěma, že?"
Bill se zahihňal, ale to se brzy proměnilo v bolestivé zasténání.
"Sakra, tak zatraceně moc to bolí," zakňučel, jak mu bolest vystřelila hrudí. "Jau! Pro teď už žádný smích…"
Andreas se okamžitě natáhl, aby se dotkl jeho tváře s utěšujícím gestem.
"Možná by sis teď měl trochu odpočinout," navrhl. "Cítíš se pohodlně? Měl bych ti upravit polštář?"
"Políbili jsme se," řekl Bill.
Andreasova ruka zamrzla při tom něžném doteku na Billově čele. On sám měl pocit, jako by byl uvězněn ve vzduchu, ode všeho odtržen, otupělý.
"Tak trochu…" dodal Bill s trochou nejistoty v hlase. Ležel tam se zavřenýma očima a vyrovnaným výrazem na tváři, a dokonce i s obvazem kolem hlavy a fialovými modřinami zdobícími jeho tvář byl tou nejkrásnější věcí, jakou Andy kdy ve svém životě viděl.


Proč teď?
křičel hlas tiše v jeho srdci. Proč zrovna nyní? Musel si zvykat na Billovu krásu velmi brzy a vyvinul si proti ní jakýsi druh imunity. Bill byl pro něj nepřístupný, ze spousty důvodů. Ale vědomé ignorování něčeho pouze zesilovalo skutečnost, kterou se snažíte ignorovat. Být do Billa zakoukaný se vždy zdálo být samozřejmé, přirozené, jelikož tak působil na každého, zdůvodňoval si Andy, tak proč by on měl být výjimkou? Takže když Paul von Schwanberg odlákal Billa na charitativním bále do kouta a rozhodl se připravit jeho rty o panictví, Andy si na tváři vynutil úsměv a rozplýval se nad tím, jak vzrušující to bylo.
A vždy by to udělal znovu.


"Tak trochu polibek?" Hravě pozvedl obočí. Stálo jej to pověstný kus sebe sama.
Bill vzdychl. Vzpomínky na ten večer jej hřály jako nadýchaná přikrývka.
"No, byla to spíše taková pusa na rty. My… jsme si povídali a…"
"O čem jste si povídali?"
Bill zčervenal jako rajče. Prostě si nemohl pomoct.
"Nesměj se…" zamumlal, když navzdory jeho mizerné situaci Andy při pohledu na něj vyprskl.
"Myslím, že je mi to jasné," blonďatý chlapec si odkašlal, aby skryl svůj úsměv. Jediná věc, která nikdy neselhala v tom, jak Billa dostat do rozpaků, bylo téma sexu.
"Jsem ubohý!" Zakňučel Bill a udělal kyselý obličej.
"Vlastně je to roztomilé."
"Ne, to není. Je to prostě žalostné. Je mi sedmnáct, proboha, a měl bych mít pravidelný sex se svým manželem. Místo toho můj obličej exploduje při pouhé zmínce o sexu. A nyní chce explodovat i má hlava… já chci umřít!"


Ať je to, jak chce, bylo povznášející vidět Billa v jeho přehnaně dramatickém já. Andy si byl jistý, že Tom není až tak obeznámen s divou, která přebývá uvnitř jeho manžílka. Bill byl dostatečně opatrný, aby ji vypustil na povrch pouze ve chvílích, když to byl jen on a Andreas, ale blonďatý chlapec mohl vidět, jak Billovi jeho maska slušnosti před Tomem sklouzává, jak si Tom pomalu ale jistě získával Billovu bezpodmínečnou důvěru. Brzy Bill bude připravený ukázat své pravé já a poté jej Andreas ztratí způsobem, o kterém ještě nebyl ochoten přemýšlet.
"Ale, nebuď takový," jemně kamaráda cvrnkl do nosu, "jsem si jistý, že jakmile se ty a Tom… ehm… intimně sblížíte, tvé červenání bude rovněž vyléčeno."
"Ty zlý, zlý člověče," Bill trucovitě našpulil rty. "Styď se. Kopeš do někoho, kdo už leží na zemi…"
Andy jen zahýbal obočím. Bylo to překvapivě lehké, dostat se zpátky na trať. Byl velmi realistický mladík, který prostě nechal věci jít, pokud nad nimi neměl kontrolu. Samozřejmě, že cítil bolest, bral ji na vědomí, ale nezačal se v ní utápět. A Billa miloval tak, jako nemiloval nikoho jiného, a tato láska byla zcela nezávislá na jeho poblouznění. Tato láska znamenala, že chtěl pro Billa jen to nejlepší a byl ochoten kvůli tomu učinit oběti. Ta nejlepší věc na tom byla ta jistota, že Bill by pro něj bez zaváhání udělal to samé.


"Dobře, nyní vážně," zhluboka se nadechl. Bill na něj trochu ostýchavě zamrkal, na tvářích mu stále přetrvávala červeň. "Znamená tahle… nová situace, že se už nestavíš nepřátelsky k myšlence ohledně plnění tvých manželských povinností?"
"Můžeš říct sex, Andy, nedostanu z toho infarkt," zabručel Bill. Prsty si zamyšleně pohrával s materiálem své přikrývky. "A není to tak, jako bych snad měl na výběr, správně? Dříve či později to budu muset udělat. Ty dokonce ani nevíš o té příšerné prohlídce…"
Andy se zamračil.
"Vlastně vím. Tom mi o tom všechno řekl, zatímco jsi byl stále v bezvědomí. Neskutečné. Ale musím říct, že Tom to zvládl velmi dobře."
Bill souhlasně zabroukal.
"Byl tak… energický. Postavil se svému otci a… Viděl jsi jeho obličej?"
Žádný z nich nějakou chvíli nic neřekl, než se Andy odvážil:
"Jsi si jistý…"
"Ano." Billovy rty se zformovaly do pevné, úzké linky, zatímco hleděl před sebe s prázdným výrazem a rozzlobenýma očima. "Když jsem se ho zeptal, řekl, že mu vítr poslal do tváře větev, zatímco mě venku v bouřce hledal. Pitomost. Za celý můj život jsem nikdy ránu do obličeje nedostal, ale roztržený ret poznám. Tys měl jeden poté, co ses dostal do toho pěstního souboje s Kimi Brandtem kvůli tomu kolu, pamatuješ?"
Andy se rozhodl nezacházet do detailů. Náleželo to do poněkud neslavné éry jeho dětských let. Bill si to musel myslet taky, protože okamžitě pokračoval.
"A jsem si jistý, že to nebylo poprvé. Mám oči otevřené, víš."


Ve skutečnosti byla Andymu dána příležitost zformovat si na Jörga svůj vlastní názor, ale absolutně neměl v úmyslu o tom Billovi vykládat. Ta poslední věc, kterou jeho přítel v současných podmínkách potřeboval, byla, aby se znovu rozčílil. Tomův vzdor se nyní zdál být dokonce ještě obdivuhodnější, tváří v tvář odezvě, o které musel vědět, že ji má od svého otce očekávat. Jörg s lékařem měli v úmyslu dokončit předchozí sabotovanou tělesnou prohlídku, zatímco se Bill nacházel v bezvědomí, a kdyby je Tom nezastavil, udělal by to Andy. Nikdy ve svém životě neslyšel o ničem děsivějším. K Billovi by se dostali jen přes jeho mrtvolu.


"Třesu se hrůzou při pomyšlení," řekl Bill tiše, "co by Jörg Tomovi udělal, kdyby někdy zjistil, že nemáme sex. Nechci být důvodem toho, proč mu bude ublíženo."
Andy zavrtěl hlavou.
"Nevím, jak by to mohla být tvá chyba, Billy. Byl to Tomův nápad, nebo ne? Ty ses na svou svatební noc připravil s očekáváním naplnění vašeho manželství jako poslušný syn, kterým jsi. Tom řekl, že se to nestane."
"Protože viděl, jak moc jsem byl vyděšený!" Vykřikl Bill, a poté sebou trhnul, jak mu bolest projela hlavou a ramenem. "Au… byl jsem vyděšený, chápeš. Na pokraji slz. A on není žádné monstrum, takže hádám, že to bylo jen přirozené…"
"Ale on řekl, že vy dva to nebudete dělat. Nikdy!" Připomněl Andy svému nejlepšímu příteli. "A to je absurdní. Chci říct, že nemá ani plán. Tohle není něco, co můžeš dotáhnout do konce. V určitém okamžiku se začnou ptát na otázky jako tenhle doktor Kraus… a jestli Gordon začne uvažovat nad tím, co se to tady děje, nebudete schopní se zbavit jeho lidí."
"No, možná nebude třeba, aby se na ty otázky ptali," zamumlal Bill, a nyní povinná růž rozpačitosti zabarvila jeho tváře. Tentokrát to Andy nekomentoval, jen s očekáváním vyčkával, dokud k němu Bill nevzhlédl. "Myslíš, že kdybych něco inicioval, tak by mě odmítl?"
Andreas se zády zabořil do židle, zasténal, a zuřivě si mnul oči.
"Já nevím, Bille. Upřímně, celé této situaci vůbec nerozumím. Ale jednu věc vím jistě," podíval se druhému chlapci přímo do očí. "Žádný zdravý muž se zdravým rozumem by tě neodmítl, pokud bys mu nabídl své tělo. Alespoň ne z hloubi svého srdce."
"Andy…" Bill zalapal po dechu, ale ve stejnou chvíli nedokázal skrýt, jak dobrý pocit to byl, slyšet kompliment svého přítele.


Andreas protočil oči.
"Bille, jsi nádherný. Není potřeba žádné falešné skromnosti."
"Jo, dokážu vypadat dobře, já vím…" Bill se hloubavě usmál a pomyslel na svůj odraz v zrcadle poté, co si pečlivě aplikoval svůj drahocenný make-up. Ó, ano, poté byl krásný. Ale bez barvy, obyčejný jaký byl, opravdu neviděl, z čeho všichni dělají takový povyk.
"Takže to prostě zkus," pokrčil Andy rameny. "Otestuj vody. Samozřejmě, že tvá priorita pro tuto chvíli by mělo být znovu se postavit na nohy, a hádám, že to zabere nějaký čas, ale využij ten čas k přemýšlení, a pak budeš vědět, co dělat.
Bill tiše přikývl a po nějakou dobu se kousal do rtu, hluboce zamyšlený.
"Já ho opravdu mám rád," zamumlal poté téměř trucovitě, a pro důraz ještě po svém prohlášení našpulil rty.
Andreas se rozesmál a pobaveně zavrtěl hlavou.


~~~(*)~~~


´Myslíš, že kdybych něco inicioval, tak by mě odmítl?´
Tom málem upustil misku bramborové kaše, která měla být Billovým obědem. Čelist mu poklesla, oči se mu šokovaně rozšířily, a on musel stříbrný tác odložit na nejbližší vodorovný povrch, který dokázal najít - na zdobenou židli, která stála osaměle u zdi - ze strachu, že by mu vypadl z jeho náhle se chvějících rukou.
Jakmile se tácu úspěšně zbavil, jeho první instinkt byl utéct pryč, ale něco jej drželo zpátky a on se pomalu naklonil k malé mezírce mezi pootevřenými dveřmi a rámem.
´Já ho opravdu mám rád,´ řekl Bill, a jeho slova se málem utopila v tom, jak Tomovi hučelo v uších. Mohl jen sotva dýchat, zatímco mu všude po těle vyrazil pot. Měl pocit, že snad omdlí.
Co mám teď dělat? Co mám teď dělat?…
S výjimkou té panikařící věty byla jeho mysl zcela prázdná. Přinutil se pohnout ode dveří a udělal několik roztřesených kroků vzad. Očima přejel po odloženém tácu s bramborovou kaší a několika sasankami v malé váze vedle misky. Vypadalo to zcela nepatřičně a z nějakého důvodu to Toma probralo. Otočil se a rychle se vydal ke schodům.
Saki byl v jídelně a řídil úklid ze stolů.
"Musím s tebou mluvit," řekl Tom přiškrceným hlasem.
Majordomus se na něj důkladně podíval, viděl tu beznaděj v Tomových očích, a okamžitě přikývl:
"Následujte mě, pane."


autor: Chayenne7
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 3. dubna 2018 v 19:47 | Reagovat

Carovny diel. Naozaj nadherny.

Ten koniec...ani neviem ci som z neho znepokojena alebo "zalaskovana". Neviem co Tom chce so Sakim riesit. Snad len nejaku romantiku so svojim manzelom. Alebo zeby konecne revolucia?!? Zhodenie zleho Jorga z tronu? Necham sa prekvapit.

Dobre som pochopila, ze Andreas je tajne zalubeny do Billa? To je smutne. Lebo nie je nic horsie ako ked niekto koho z celeho srdca milujete a polozili by ste za neho aj svoj zivot, sa pred vami rozplyva a zamilovane rozprava o inom cloveku. A dufam ze Andy bude clovek a kamarat s velkym srdcom a Billovi to stastie dopraje. Aj ked nebude po jeho boku. Tom si ho zasluzi. On potrebuje "opravit" zlomene srdce. A to urobi Bill velmi rad.

Dakujeeeem este raz. Uz pisem hovadiny. :-)

2 Evca Evca | E-mail | 3. dubna 2018 v 19:57 | Reagovat

Jestli je Andreas zamilovaný do Billa tak to je mi líto za něj. Doufám, že se Tom nezalekne toho co slyšel. Tom potřebuje pomoct aby zapomněl a zahojilo se mu jeho srdce a Bill je ten kdo mu může pomoct. Díky za překlad.

3 zuzu zuzu | 3. dubna 2018 v 19:58 | Reagovat

[1]: Klidně piš i hovadiny, mně to nevadí, já si komentáře čtu strašně ráda 😊 Jen v poslední době už jich tu moc nebývá... 😔

4 Iwuanka Iwuanka | 3. dubna 2018 v 20:08 | Reagovat

[3]: ja ich tiez rada citam. :-) ale mam niekedy pocit ze len ja pisem nieco pod poviedky, tento tyzden je extremne slaby na komentare :-) cest vynimkam. Je super vidiet aj pohlad niekho ineho na poviedku. A samozrejme autorky/prekladatelky si to zasluzia. Lebo bez nich by nebolo co komentovat.

5 Karin Karin | 3. dubna 2018 v 22:20 | Reagovat

Andrease je mí líto ale Bill patří k Tomovi.

6 Catherine Catherine | Pondělí v 16:09 | Reagovat

Ajee, chudak zamilovany Andreas. Je mi ho skutecne lito a myslim si, ze kdyby nemeli ty domlouvany svatby, mozna by spolu tady ti dva i skoncili. Citim, ze Andreas ma Billa opravdu moc rad a boli ho slyset, jak mu basni o Tomovi. Ale bohuzel, takove veci se stavaji i v normalnim zivote.

Bill je opravdu sladky!!! Libi se mi jeho stydlivost a vsechno kolem, hlavne ale to, ze si zacina priznavat city k Tomovi a ze by chtel z jejich vztahu skutecny vztah. To bylo opravdu krasny!! Taky je neslutecne vsimavy co se Jorga tyce... Doufam, ze se mu s Tomem jednou postavi a premuzou ho!!

A Tom poslouchal za dverma... jsem zvedava jestli neco rekne.

Moc dekuju za preklad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama