Zaslepení 17.

19. března 2018 v 16:00 | Janule |  Zaslepení
autor: Dušinka


Ples


Ačkoliv se Bill trochu obával, jak jeho telefonát ovlivní věci mezi ním a Tomem, jediným negativním výsledkem byl jeho nechutný ranní dech, se kterým se probudil. Cítil se být podivně šťastný, zatímco se ráno sprchoval a oblékal, jako by už všechny jeho problémy byly za ním. Bill si nebyl jistý, jestli ten efekt bude dlouhodobý, ale vědomí toho, že je Tom jen jeden telefonát daleko, kdyby jej někdy potřeboval, jej přinutilo méně se bát o jejich budoucnost. Když toho dne zamířil do třídy, cítil se, jako by se znova zamiloval, všímal si všech Tomových malých roztomilostí, jako třeba toho, jak mu vzadu trčely vlasy, nebo šmouh od křídy na jeho zadku. A Billovi se rozhodně líbila výmluva k tomu, aby se mohl dívat na Tomův zadek, dokonce i když jej jeho až příliš široké kalhoty obvykle tak dobře ukrývaly.


"Nashle pane Kaulitzi, uvidíme se po škole," mávl Bill svému učiteli, když opouštěl třídu, s poskokem v kroku, a Tom mu věnoval široký úsměv, který dal Billovi vědět, že se po jejich včerejším nočním rozhovoru cítí dost podobně.
"Takže je všechno dobré?" Zeptala se Marina, když se k Billovi přidala s podezíravě pozvednutým obočím, a Bill se zahanbeně zazubil. "Ty víš, že tě nebudu odsuzovat, pokud jste zpátky spolu…"
"Ach, nejsme, ale… včera večer jsem s ním mluvil. Jen abych trochu ulevil tomu tlaku. Takže všechno je dobré, jo. Ale pořád čekáme." Bill držel svůj hlas tichý, i když věděl, že mimo kontext jeho slova pro spolužáky nic neznamenala.
"Skvělé," řekla Marina a usmívala se na něj.


Ten den skončil až příliš rychle, a než se Bill nadál, plahočil se znova do Tomovy třídy. Když dorazil, nebyl překvapený, že tam vidí hodně spolužáků; většina měla potíže a potřebovali kredity navíc, a ti, kteří si vedli dobře, byli šprti, kteří brali kredity navíc, ať už je potřebovali, nebo ne. Bill se zašklebil, když mu Tom podal stoh papírů a až příliš nadšeně mu řekl, aby se posadil.
Poté začaly tři hodiny mučení.
Ta zkouška Billovi nakopala zadek, o tom nebylo pochyb. Jak test pokračoval, cítil se čím dál víc rozčarovaný, a ve chvíli, kdy přišla na řadu esej, jeho mozek kompletně zkratoval, a on napsal jakoukoliv blbost, která se mu objevila v hlavě, jen aby něco měl. Když svůj test odevzdával, snažil se tváři co nejvíce omluvně a doufal, že Tom nebude zklamaný, že nepochybně selhal. Možná, že kdyby Bill strávil během roku více času studováním a méně času flirtováním se svým učitelem, měl by skutečně šanci tou zkouškou projít.


"Hezký víkend, Bille. Chystáš se jít na ples?" Zeptal se Tom konverzačně, jak se studenti shrbeně šourali ze třídy a všichni vypadali stejně mizerně, jako se cítil Bill. Bill trucovitě našpulil rty.
"Ples? Na ples jsem zapomněl… ta zkouška ze mě jednou provždy vycucla každou šťastnou myšlenku."
"Bille, prosím tě," rozesmál se Tom, když přijal poslední test a třída se vyprázdnila. Potřásl nad Billem hlavou a seřadil si na stole všechny testy na jednu hromadu. "Jsem si jistý, že sis vedl dobře."
"No, nebuďte zklamaný, až dostanu za jedna," vzdychl Bill. Test byl známkovaný na stupnici od jedničky do pětky; tři až pět více byly známky procházející. Bill si pomyslel, že bude mít štěstí, když dostane za dva.
Tom protočil oči. "Nedostaneš za jedna, to vím. Teď si běž odpočinout, měj hezký víkend, a uvidíme se v pondělí." Mrknul na Billa, pak se otočil, a zanechal za sebou Billa uvažujícího nad tím, co to mrknutí znamenalo.



***


"Bille! Proboha, Marina už je tady! Pospěš si!"
"Ještě minutku!" Vykřikl Bill a zakopl bedýnky svého iPodu, jak se snažil vyběhnout ze dveří pokoje, zatímco si upravoval šátek. Zaklel a uvažoval, proč je nechal na zemi, pak se narovnal, rukou si uhladil svůj outfit a klidně odkráčel ke schodům. "Už jdu," řekl, ruce si zastrčil do kapes společenských kalhot, a poté je vytáhl, byl nevysvětlitelně nervózní. Nebude to poprvé, kdy se setká s Marininými rodiči, a stejně to nebylo tak, jako by snad šli na skutečné rande, ale měl nesporný pocit, že ho její rodiče nemají rádi, a tak chtěl udělat co nejlepší dojem.
Připadalo mu to trochu moc jako ve filmu, jak Bill pomalu sestupoval ze schodů do haly, zatímco jeho rodina a jeho rande na něj čekali, a tak si pospíšil a postavil se vedle Mariny, aby zmírnil to napětí.


Karoline pronesla něco o tom, jak mu to sluší, ale Bill to nezachytil, jeho pozornost byla zcela zaměřená na Marinu. Její dlouhé, tmavě hnědé vlasy byly natočené a polovinu měla sepnutou nahoře, její roztomilý kulatý obličej měl na sobě jen dotek kouřového make-upu a růže na tvářích, a rty měla natřené na tmavě oranžovo-červenou. Ta barva dokonale ladila k jejím šatům, nádherně lososově růžové, vázané kolem krku, sahající až ke kolenům. Šaty byly třpytivé, ozdobené flitry a zpod spodního lemu vykukovaly vrstvy tylu. Kolem ramen měla krémový kardigan, na nohou stříbrné lodičky, perlové náušnice a k tomu ladící náhrdelník. Vypadala naprosto nádherně, od hlavy až po paty, a všechny ty barvy zvýrazňovaly její medově zbarvenou kůži. Bill byl vyveden z míry. Vždycky si myslel, že je Marina docela roztomilá, ve svém objektivním gayovském způsobu myšlení o ženách, ale ona byla opravdu nádherná. Náhle se cítil být velmi pyšný, že bude tento večer po jeho boku právě ona.
"Tady, tohle je pro tebe," řekla Marina, očividně si nevšimla, jak na ni Bill zírá, a přistoupila blíž, aby mu do kapsy od vesty zastrčila růži, jejíž okvětní lístky dokonale ladily k jejím šatům.
"Páni," řekl Bill s úsměvem. "Uh, díky. Vypadáš skvěle."
"Ty taky."


Bill jí málem řekl, že se zbláznila. Měl na sobě krémovou hedvábnou košili s šedým šátkem kolem krku, černou vestu, oblekové kalhoty a polobotky. Vlasy si upravil jednoduše, rovně a uhlazeně, a měl trochu make-upu kolem očí, jen natolik, aby se vyhnul komentářům od Marininých konzervativních rodičů. Ať tak či onak, zdáli se být až příliš okouzleni svou vlastní dcerou na to, aby se o to starali. Bill jim to nemohl mít za zlé; prakticky svítila. Ve skutečnosti, když se Bill podíval blíž, zdálo se mu, že má na tvářích třpytky.
"Proč mi nezapózujete?" Zeptala se Simone a zamávala fotoaparátem, a tak Bill omotal paži kolem Marinina pasu a ona udělala to samé. Museli pózovat podle instrukcí ještě několik minut, dokud konečně nedorazil Andreas s Emmou a mohli udělat pár skupinových fotek. Andreas vypadal trochu potrhle se svými odbarvenými vlasy sčesanými dozadu a ve fialové košili, která se s Emminými zelenými šaty trochu tloukla. Bill mu doporučoval, aby se prostě držel klasické bílé košile a černého saka, ale očividně Andreas jeho módním radám nedůvěřoval.


Jakmile byli všichni rodiče spokojeni, čtyřčlenná skupinka zamířila v Billově autě do restaurace. Nebyla to ta nejhonosnější jízda - rozhodně ne jako v limuzíně - ale nezdálo se, že by se o to někdo staral.
"Vy dva spolu chodíte?" Zeptala se Emma nevinně, zatímco jedli, a střídavě hleděla na Billa a Marinu, což Andrease přinutilo trochu vyprsknout svou sodu, a Bill s Marinou si vyměnili rozpačité pohledy.
"Ne, jdeme jen jako přátelé," řekl Bill, a Emma naklonila hlavu.
"No, byli byste vážně roztomilý pár," usmívala se. Bill jen pozvedl obočí na Andrease, který pokrčil rameny.
"Vypadáte spolu dobře. Nikdy by mě nenapadlo, že kluk, který nosí tolik make-upu jako ty, by mohl vypadat tak dobře s holkou," zahihňal se. Bill pohodil ramenem, nijak jej to neobtěžovalo, a rozhodl se změnit téma, než se z toho stane rozhovor o jeho sexualitě.
"Vzal s sebou někdo žvýkačky? Nechci, aby ze mě šlo celou noc cítit indické jídlo."
"Já ano," řekla Emma.
"Plánuješ se s někým muckat, Bille?" Dobíral si jej Andreas, a Bill jen protočil oči. Přál si to však. Moc rád by šel s Tomem někdy tančit.


Po večeři zamířili do hotelu, kde se ples konal, což znamenalo třicet minut poněkud nepohodlného ticha. Emma do jejich skupinky stále ještě nebyla plně zasvěcena a její přítomnost byla k jejich trojici zvláštním dodatkem. Bill měl výmluvu vyhýbat se konverzaci, jelikož řídil, a Marina se pokoušela zavést rozhovor o jejich šatech, ale zdálo se, že Emma ztratila zájem, jakmile se Marina zmínila, že jí šaty ušila její matka. Bill však byl ohromený, a na základě svého uvědomění, že toho o Marininých rodičích příliš neví, se jí na ně nějakou dobu vyptával, dokud Andreas nenavázal rozhovor s Emmou.
"Bože, to bylo trapné," utrousila Marina k Billovi, jakmile dorazili. Ukázali své lístky a vstoupili do sálu. Bill se na Marinu soucitně zašklebil, přiložil jí ruku na záda a vedl ji ke stolům.
"Pojďme si zabrat stůl a odložit si věci," navrhl. Kvůli teplu si na sebe hodil sako a Marina také přidala několik vrstev, takže si našli prázdný stůl a odložili si svršky. Andreas s Emmou je našli a také si odložili věci.
"Tak pojď, jdeme tancovat," řekla Emma dřív, než mohl Andreas cokoliv říct, popadla jej za zápěstí a táhla jej pryč. Marina sdílela pohled s Billem, který se rozesmál.


"Hádám, že jsme na ni neudělali příliš velký dojem," řekl. "Hej, chceš se nechat vyfotit?" Bill kývl směrem k profesionálnímu fotografovi postávajícímu u stolu s občerstvením, který pořizoval fotografie párů.
"Ne, pak si všichni budou myslet, že spolu vážně chodíme," zazubila se Marina a šťouchla do Billa loktem. "Jdu si dát něco k pití, a pak můžeme jít tancovat."
Zahákla si paži o Billovu a společně navštívili stůl s občerstvením. Bill si naložil trochu čokoládového fondue, zatímco si Marina nalila pití, ale ta čokoláda nechutnala tak dobře, jako vypadala, a tak zbytek talíře diskrétně vyhodil.
"Pojď, půjdeme," řekl Bill, když vyhodila kelímek, a obezřetně došli na taneční parket. Očividně si spousta studentů vybrala přijít moderně pozdě, jelikož tam bylo tanečníků jen velmi málo.


Nezdálo se však, že by to Marině vadilo, když popadla Billovu ruku a sebevědomě jej táhla do hloučku studentů. Bill polovinu z nich neznal a oni na oplátku posílali zvědavé pohledy, ale rozhodl se je ignorovat. Marina, jak se ukázalo, byla celkem zanícená tanečnice; během několika písní přešla z tancování do plnohodnotné improvizace. Pro Billa bylo daleko zábavnější ji jen pozorovat, než dělat cokoliv jiného. Hudba, kterou DJ vybíral, se skládala z předvídatelných rádiových hitů, takže nic podle Billova vkusu, ale jak parket plnilo více lidí, naučil se soustředit více na rytmus než na slova.
Brzy tam bylo tak plno, že do sebe všichni naráželi lokty, takže to Billovi připadalo jako zázrak, když je Emma s Andreasem našli. Emma vypadala, jako že si to už nyní užívá více, navzdory Andreasově nepříliš nadšenému přešlapování na místě. Nebyl moc velký tanečník, ale i přesto se zdálo, že se baví.


"Jak to jde s Emmou?" Zeptal se ho Bill, když ho táhl z parketu pro něco k pití. Oba byli splaveni potem a Bill si začínal přát, aby si vybral tmavší tričko. Nic nebylo více ponižující, než skvrny od potu.
"Dobře! Jakmile se začalo tančit, tak se trochu uvolnila. Vlastně si myslím, že byla jen nervózní." Poslal Billovi úsměv, než vypil celý kelímek vody a okamžitě jej znovu naplnil.
"Má legrační způsob projevování nervozity," rozesmál se Bill, a také si přidal více vody. "Takže myslíš, že půjdete na další rande?"
"To doufám." Andreas se tentokrát usmál jemněji. "Je s ní sranda. Uvidíme."
Nakonec si Marina s Emmou nejspíš všimly jejich nepřítomnosti, protože je našly. Marina Billa okamžitě odtáhla zpátky na parket, zatímco Emma s Andreasem se šli posadit ke stolu. Bill měl takové tušení, že se chystají dělat více, než jen nabrat dech. Bill nebyl na parketu déle než další dvě písně, když DJ pustil pomalou skladbu, první za tu noc. Bill si vyměnil pohled s Marinou, která jen pokrčila rameny a zvedla ruce, a tak Bill přistoupil kupředu a rukama ji chytil kolem pasu.


"Na ploužáky nejsem moc dobrý…" začal a dával si pozor, aby sledoval své nohy, ale když si uvědomil, že by to vypadalo, jako by zíral Marině do výstřihu, tak s tím přestal. Marina se na něj jen zazubila.
"Není to tak těžké, jen tak dokola přešlapuješ," řekla a přistoupila blíž, a v tu chvíli už Bill své nohy sledovat nemohl, ani kdyby se o to pokusil. Rozhlédl se po ostatních párech, které se povětšinou spíše objímaly, než tančily, s výjimkou několika podivných dvojic, které byly očividně jen přátelské. Pohlédl zpátky na Marinu, ale její oči byly zavřené, jak se rytmicky kolébala do hudby. Když je pootevřela, usmívaly se na něj, a než mohl Bill vůbec předvídat, co se to děje, zvedla se na špičky a políbila jej.
"U-uh--" zajíkl se Bill naprosto zaskočeně, s pohledem na Marinu naklonil hlavu a čekal na vysvětlení. Přijal Marinino pozvání navzdory tomu, že věděl, že je do něj zakoukaná, ale nečekal, že by skutečně podnikla jakýkoliv romantický krok. Upřímně, předpokládal, že už se přes to dostala. Od chvíle, co jí Bill řekl, že je gay, se už o tom nikdy znovu nezmínila.


"Promiň," řekla Marina, odvrátila pohled a zuby si skousla spodní ret. "Nic jsem tím nemyslela."
"Ehm, no… tak proč?" Zeptal se Bill, stále tak vyjevený, že nedokázal říct cokoliv jiného.
Marina se setkala s jeho pohledem a polovičatě pokrčila ramenem. "Ještě nikdy mě nikdo nepolíbil, a tak… jsem si myslela, že můj první polibek by měl být s někým, kdo… s někým, komu věřím. Hádám, že to bylo trochu hloupé."
"Není to hloupé," trval na svém Bill, "je to okay. Hej, je to jen pusa, já nejsem naštvaný nebo tak něco." Zazubil se na ni a ona se plaše usmála. "Kromě toho, kluci jsou pitomci, hlavně heteráci, takže takhle je to nejlepší."
Marina se rozesmála, zdála se být méně nesvá, a tak Bill poodstoupil a nabídl jí rámě. "Tak pojď, půjdeme z parketu," navrhl, a začal ji odvádět ke stolům. Rychle však změnil směr, když spatřil Andrease s Emmou; měl pravdu, chtěli nějaký čas pro sebe. Marina si toho nevšimla.


Oba si dali trochu vody u stolu s občerstvením, ale v tu chvíli už Bill nutně potřeboval na záchod, a tak se je vydal najít. Marina jej následovala se slovy, že si potřebuje zkontrolovat make-up, ale Bill ji ujistil, že vypadá pěkně, a nad tím se rozzářila. Bill si na záchodech zkontroloval svůj vlastní make-up a použil papírový ubrousek, aby si z čela a krku setřel pot. Nepotil se tak moc, jak se obával - alespoň to nebylo vidět - ale přesto se rozhodl si při nejbližší příležitosti odložit vestu a šátek.
Marina na něj čekala, když vyšel ven, a on jí znovu s úsměvem nabídl rámě. Přijala jej, pak k němu vzhlédla a znovu odvrátila pohled, zjevně ztracená v myšlenkách. Bill do ní šťouchl.
"Co je?"
"No… na záchodech jsem narazila na Natálii," řekla, očividně se snažila, aby to znělo nenuceně, ale Bill na sobě cítil její oči, jak čekala na jeho reakci. Bill pocítil chlad nad zmínkou jejího jména, ne proto, že by na ni byl stále neuvěřitelně naštvaný, ale proto, že v poslední době nevěděl, jak se má ohledně ní cítit.
"Říkala něco?" Zeptal se, zatímco si všiml, že Andreas si u občerstvení nakládal jídlo, a tak zamířil k jejich stolu.
"Ehm, ne, ale… no, to je jedno."
"Ne, co?" Zeptal se Bill, podíval se na Marinu, a ta pokrčila rameny.
"Já nevím, vypadala trochu mimo, ale já ji opravdu moc neznám, takže…" odmlčela se.


Došli ke stolu a Bill si vzal minutku, aby se vysvlékl z vesty, než následoval Marinu zpátky na taneční parket. "Je to škoda," řekl jí, když si vyhrnoval rukávy své košile, "takhle ten outfit nevypadá kompletní."
"Vypadáš hezky," řekla mu Marina se smíchem, a Bill pokrčil rameny. Rád vypadal hezky, ale to znamenalo především žádné propocené skvrny.
Celá skupina odešla dřív, než celý ples skončil, nebyli příliš zaujatí tím, kdo vyhrál krále a královnu plesu a všechny tyhle nesmysly. Andreas navrhl zastávku u McDonalds na zmrzlinu, ale Bill začínal být unavený a chtěl strávit na cestě co nejmenší možnou dobu. Vysadil Marinu a Emmu v jejich domovech, a pak vzal Andrease k sobě. Bill se zhroutil do postele málem dřív, než si stačil sundat svůj outfit, zatímco Andreas si zabral pokoj pro hosty.


Ráno dostali oba chlapci od Simone a Karoline palačinky, a mezitím zkonzumovali téměř celou plechovku šlehačky. Matky se ptaly na jejich noc s upřímným zájmem, a po nějakou dobu Andreas nezavřel pusu o tom, jak dobře šly věci s Emmou.
"Ale tys s ní nezůstal přes noc…?" Zeptala se Karoline, která už dojedla své palačinky a nyní popíjela kávu.
"KiKi… na takové věci se Andyho nemůžeš ptát. Je to divné," protestoval Bill, ale Andreas jen pokrčil rameny.
"Nezmínila se, že by to chtěla, takže ne. Teprve jsme spolu začali chodit, takže chci, abychom postupovali jejím tempem."
"Hmm." Karoline přikývla a pak pohlédla na Billa a pozvedla obočí. "A jak šly věci mezi tebou a Marinou?"
"V pohodě? My jsme stejně přátelé, takže…"
"Nesnažila jsem se říct, že nejste." Karoline vypadala překvapeně nad tou poznámkou. "Byla jsem jen zvědavá."
"Aha. No." Bill si vzpomněl na ten polibek mezi ním a Marinou; příliš na to nemyslel a opravdu si neměl pocit, že by to něco znamenalo. Uvažoval, jestli to vůbec stálo za to, aby se o tom zmínil svým rodičům, ale pak nad tím mávl rukou. "Jsem unavený," řekl jako výmluvu, pak si do pusy strčil poslední kus palačinky. "Chybí mi Tom."


Obě, Karoline i Simone mu věnovaly překvapený pohled, a dokonce i Bill se cítil být překvapený sám sebou. Už nějakou dobu se o Tomovi nezmínil. "Jo," řekl Bill, aby uzavřel konverzaci dřív, než vůbec začala, a odnesl si talíř do kuchyně. "Každopádně, mám hodně učení."
"Takže hádám, že bych měl jít domů," vzdychl Andreas nad posledními kousky své palačinky.
"Můžeš zůstat," řekl mu Bill spíše jako formalitu než cokoliv jiného. Andreas s ním neměl společnou žádnou práci do školy a pouze by jeden druhého rozptylovali.
"Ne, to je v pohodě. Opravdu se potřebuju začít soustředit na své portfolio. Přísahám, že jakmile tu zatracenou věc odevzdám, celý měsíc nenakreslím ani čárku."
"Minimálně měsíc," opravil ho Bill, a Andreas souhlasně pokýval hlavou, tváře měl nacpané palačinkami.


Jakmile Andreas odešel, Bill se osprchoval, pak se pokusil něco málo nabiflovat, než bude muset odejít do práce. Po nějaké době za ním přišla Simone, posadila se vedle něj na gauč a hladila jej po vlasech, dokud k ní nevzhlédl.
"Chybí ti, viď," zeptala se tiše, a Bill se usmál a nechal si svůj poznámkový blog padnout na hruď.
"Jo, přál bych si, abych mohl…" Bill se odmlčel. "Však víš. Ne, že by Marina nebyla skvělá, nebo Andy a Emma, ale…"
"Chápu." Simone se naklonila, aby jej políbila na čelo, a Bill se cítil lépe. "Dobře to dopadne. Věř mi, od teď už čas poletí jako vítr. Už jen dva měsíce, tak se soustřeď na práci do školy. Kromě toho, mysli na to, jak na tebe bude Tom pyšný, až u pokročilé zkoušky dostaneš vysoké hodnocení."
"Jo, to je pravda. Budu až moc zaměřený na zkoušky na to, abych myslel na Toma." Bill přikývl a usmál se na svou matku. "Skončí to dřív, než si to uvědomím."
Budoucnost bude nejistá, jakmile odmaturuje, uvědomil si Bill, ale přinejmenším bude mít alespoň Toma.


autor: Dušinka
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 19. března 2018 v 18:41 | Reagovat

Ja uz chcem Tomaaaaa. Ja uz to nevydrzim. Ja som myslela ze aspon na tom plese nieco s Tomom poriesi. Ale asi tam nebol ani pedagogicky dozor. Alebo aspon ze sa stretnu na zachodoch. Boze....ja potrebujem pana ucitela Toma. Uplne najviac.

Dakujem za krasny diel.

2 Karin Karin | 19. března 2018 v 20:20 | Reagovat

Já chci taký Toma moc jsem zvědavá na další díl.

3 Evča Evča | E-mail | 21. března 2018 v 10:30 | Reagovat

Myslela jsem si že se tam Tom aspoň na malou chvíli ukáže. Doufám,že v příštím díle už bude :) Vadí mi jak jsou bez sebe a oboum to ubližuje.Díky za překlad :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama