The broken ones 3.

25. března 2018 v 15:00 | Janule |  The broken ones
autor: silverlightning




Inspirativní písničkou pro tento díl byla Fix You od Coldplay.


Tears stream down your face
When you lose something you cannot replace
Tears stream down your face


Slzy ti proudí po tváři,
když ztratíš něco, co nemůžeš nahradit,
slzy ti proudí po tváři.


První věc, kterou Tom udělal poté, co vešel do svého apartmánu, bylo, že zapnul kávovar a připravil si své espresso. Před očima viděl svoji sekretářku, jak nesouhlasně kroutí hlavou, až jí kudrliny tančí kolem obličeje. Povzdychl si a myšlenku potlačil. Rozhodně měl spoustu jiných problémů než se svým příjmem kofeinu. Opřel se o kuchyňskou linku, espresso držel v jedné ruce, ve druhé měl telefon a pořád dokola si četl Billovu zprávu. Během jízdy taxíkem se trochu uklidnil, takže i jeho mysl byla jasnější.
Nedokázal pochopit, proč měl, kčertu, v žaludku tak strašný pocit, až se mu celý orgán kroutil. Před dvěma lety se mu Bill ozval, aby společně probrali dárek k matčiným narozeninám, a takhle rozhodně nereagoval. Kromě nápadů na matčin dárek si vyměnili i pár informací ze svých životů, ale tím to haslo.


Tom se zatahal za vlasy, které mu vypadly z drdolu. Něco na té zprávě bylo tak povědomé. Jako kdyby zažíval déjà vu, na samém vrcholu paměti se mu vynořovala vzpomínka, která byla ale v mlze a tak daleko, že ji neviděl jasně. Bylo to jako změť obrázků. Jako fotografie, které vyprávějí příběh, ale chybí mezi nimi ty s důležitými událostmi. Tom netušil, odkud ten pocit pocházel, jelikož mu bratr nikdy během těch pěti let, co se spolu nebavili, k narozeninám nepopřál.
Během toho, co Tom procházel svým rozlehlým moderním apartmánem, ve kterém bydlel, se snažil vymyslet, co odpovědět. Ale místo toho, aby se soustředil na problém, který stále držel v ruce, mu myšlenky znovu a znovu lítaly kolem otázky, proč mu zpráva zněla tak povědomě, ačkoliv by neměla. Tom vzpomínal na nějaká přání k narozeninám, která si vyměnili ještě před tím, než se jejich společný svět rozdělil. Nevzpomínal si ale, že by nějaká zpráva byla totožná s tou, kterou mu Bill poslal dnes. Všechny minulé zprávy byly roztomilé a dlouhé, takže ten pocit z nich rozhodně pramenit nemohl.


Jedním z Tomových hlavních charakterových rysů bylo to, že byl tak moc tvrdohlavý a vytrvalý, že to někteří nazývali obsesí. Pokud tady bylo něco, co nezvládal udělat, případně problém, který nemohl vyřešit, nedával si pokoj do doby, kdy to vyřešil nebo se něco nového přiučil. Díky tomu se naučil hrát na piano a všechno o tom, jak správně vést firmu. Na jednu stranu byla pro něj tahle část jeho osobnosti většinou výhodou, na druhou stranu se ale občas stávalo, že negativně ovlivňovala jeho celkové chování.
Aniž by si Tom dvakrát svůj nápad promyslel, vytočil Georgovo číslo.
"Ano?" Ozval se v telefonu ospalý, zastřený hlas.
"Georgu, to jsem já, Tom." V Tomově hlase byla slyšet vina, jak slyšel ospalý hlas svého nejlepšího kamaráda. Absolutně nepomyslel na časový rozdíl mezi New Yorkem a Německem, a tak vzbudil svého kamaráda těsně před východem slunce.
"Je všechno v pořádku? Stalo se něco?" Z Georgova hlasu se vytratila všechna ospalost a v mžiku sekundy se změnil na ostrý. Tom slyšel šustění přikrývek a ospalý, těžký hlas, jak něco šeptal. Znělo to, že se Tomovi nepodařilo vzbudit pouze svého nejlepšího kamaráda, ale i jeho dlouholetou přítelkyni.
"Ne, nic se nestalo. Jsem v pohodě. Jenom s tebou potřebuju o něčem mluvit." Během ticha, které následovalo, si byl Tom docela jistý, že Georgovi přišla na jazyk spousta nadávek, kterými by svého nejlepšího kamaráda moc rád počastoval za to, že ho probudil v tak nekřesťanskou hodinu. Než ale stihl cokoliv vyslovit, dodal: "Jedná se o Billa."


Odpovědí mu byl hluboký výdech a Tom si dokázal svého nejlepšího kamaráda živě představit, jak polyká všechny své nadávky a jen přemýšlí, jaké problémy nastaly v tématu Bill.
"Vydrž chvíli," zašeptal Georg. Pokrývky znovu zašustily a Tom slyšel dupání bosých chodidel na podlaze. Georg podle všeho opouštěl ložnici, aby mohla jeho přítelkyně znovu usnout. Na chvíli se mu před očima objevilo, jak asi tak Georg momentálně vypadal: rozhodně měl na sobě nějaké ošklivé pyžamo a vlasy, které měl střižené nakrátko, vypadaly jako násada od mopu.
"Dobře, tak mluv. Co se stalo?"
Tom si pročistil hrdlo a zhluboka se nadechl, než odpověděl. Nebylo jednoduché načít téma, kterému se tak dlouho vyhýbal jako čert kříži. Potřeboval ale vědět, proč má trýznivý pocit, že tady je nějaká vzpomínka, na kterou by si měl pamatovat, ale nemůže, protože je rozmazaná.
"Zvláštní otázka: Nevíš náhodou, jestli mi Bill někdy během posledních pěti let poslal zprávu k narozeninám?"
Z druhé strany byl slyšet povzdech. "Tome, posílá ti ji každý rok!"


Georgova odpověď vyzněla mnohem krutěji, než bylo myšleno. Celé ty roky, během kterých chodil kolem tohoto tématu po špičkách, zmenšovaly jeho trpělivost. Ačkoliv válkou, která probíhala mezi dvojčaty, byl poznamenán jak jeho, tak Gustavův život, nikdy nedostali vysvětlení, co se vlastně stalo. Přišlo jim to, jako by se dva lidé, kteří si byli tak blízcí, že by se mezi ně nevešel ani list papíru, najednou rozhodli spláchnout svůj vztah do odpadu a zničit tak všechno, pro co všichni čtyři tak tvrdě pracovali. Tomovo trhané dýchání prozrazovalo, že něco není v pořádku.


"Nedostal jsi je? Nebo si to nepamatuješ?"
Georg si o svého nejlepšího kamaráda opravdu dělal obavy. Občas ho ani nepoznával. Tom se stal workoholikem posedlým obchodem. Pokud se ho někdo zeptal na to, co se mezi ním a Billem stalo, hned se stáhnul do svojí ulity. Sotva svým přátelům volal, či se s nimi setkával. Všechny velké svátky trávil sám, jelikož se bál, že by se setkal právě s Billem.
"Ne… chci říct, nic mi nepřišlo… Nebo si teda myslím, že mi nic nepřišlo. Já nevím, Georgu. Během posledních pěti let jsem se pokaždé na narozeniny tak moc opil, že jsem si nepamatoval ani svoje vlastní jméno. Nevím, co jsem s těma zprávama v opilosti udělal."
"Proč teda nejseš opilej i dneska?"
Tom dokázal vycítit zvědavost v Georgově otázce, stejně tak jako náznak odsouzení. "Měl jsem důležitou schůzku, takže jsem dneska musel do práce. A pak večer, když jsem seděl v restauraci, jsem dostal zprávu od Billa. Úplně mě to vyvedlo z míry." Tom byl tak milý, že se rozhodl s kamarádem nesdílet nechutné podrobnosti o tom, jak moc ho zpráva vyvedla z míry, ačkoliv si byl jistý, že by to Georgovi přišlo vtipné.
"Co jsi udělal?"
"Nic. Nevím, co dělat."


Z druhého konce telefonu byl slyšet hluboký povzdech a vážnost v Georgově hlase Tomovi prozrazovala, že dostane lekci.
"Nevím, co se s váma dvěma stalo, a upřímně řečeno mě to už ani nezajímá. To, o co se zajímám, jsou mí přátelé. Celé ty roky jsme s Gustavem nic neřekli, rozhodli jsme se zůstat mimo tu vaší hádku. Celé ty roky ale vidím své přátele, a jak bídně na tom jsou. Vidím, jak seš nezdravě posedlej svojí prací, každého, kdo se k tobě snaží dostat blíž, odstrčíš. Mám strach, že zůstaneš sám, a ještě než oslavíš třicáté narozeniny, dostaneš infarkt. A Bill… Začal bych asi tím, že je na tom opravdu bídně, je raněnej a já nemůžu v noci spát, protože pokaždé očekávám hovor, že můj nejlepší kamarád spáchal sebevraždu a už nikdy nebude mezi námi. Ubližuje si, jakkoliv jen může tím, že je se špatnýma lidma, pije alkohol a zkouší drogy. Řeknu ti přesně to, co teď uděláš: Pro kristovy rány, dej se, kurva, dohromady a odpověz svému JEDINÉMU bratrovi, který je tvým dvojčetem."
Následovalo ticho, které přerušovalo pouze Georgovo těžké oddechování.


"Bill je na tom bídně?" zeptal se Tom tenkým hlasem, který zněl, jako kdyby spíše patřil nejistému, zbitému, desetiletému klukovi, než dospělému chlapovi. Na druhé straně linky slyšel povzdech.
"Samozřejmě, že ano, kreténe!" vykřikl Georg.
Tiché slzy stékaly po Tomových tvářích a dopadaly na desku kuchyňské linky. Popotáhnul nosem. Takže tady byl, na svoje narozeniny… fňukal před svým nejlepším kamarádem jako děcko.
"Vím, že je to celé v prdeli. Ale prosím, udělej malej krok správným směrem a odpověz mu." Georgův hlas již nebyl tak ostrý jako ze začátku. Namísto toho byl jemný a uklidňující. "Milujeme vás oba a budeme tady pro vás vždy, když nás budete potřebovat. Prostě teď běž a odpověz mu, namísto přemítání o tom, co se pokazilo. Minulost je minulost, teď ale udělej něco, čím zlepšíš budoucnost."
"Děkuju," zamumlal Tom před tím, než hovor ukončil, a konečně dal dohromady zprávu pro svého bratra.


Tears stream down your face
I promise you I will learn from my mistakes
Tears stream down your face. I will try to fix you


Slzy ti proudí po tváři,
slibuju ti, že se poučím ze svých chyb.
Slzy ti proudí po tváři. Pokusím se ti pomoci.


Billa probudilo pípnutí telefonu. Během lehkého klimbání byl v opravdu nepohodlné pozici, takže teď necítil jednu paži a obě ruce. Několikrát se protáhl a snažil se tak znovu rozproudit krev. Jakmile cítil známé lechtání, jako kdyby mu v prstech běhalo tisíc mravenců, natáhl se pro opuštěný telefon položený na konferenčním stolku.
Jakmile se podíval na podsvícenou obrazovku, tělem mu projela vlna energie při přečtení bratrova jména. Na chvíli ustal v pohybu, protože mu tenhle okamžik přišel tak nereálný. Pět let čekal v slzách a bolesti na to, až ho bratr kontaktuje. Věděl, že pořád existuje možnost, že ho ve zprávě posílá do prdele, ale i to by bylo lepší než ničivé ticho, které mezi nimi bylo. Potáhnutím palce zprávu otevřel.


"Všechno nejlepší, Bille. Oslavoval jsi? Doufám, že sis dnešek užil. Tom."


Bill byl zmatený. Pořád a pořád dokola si zprávu četl. Byla napsaná, jako kdyby se spolu bavili naposledy včera. Jako kdyby mezi nimi nebyly žádné roky ticha. Se slzami v očích se usmál, protože ačkoliv mohla zpráva vypadat obyčejně, bylo to poprvé během pěti let, kdy ho Tom kontaktoval. Malý plamínek, který uvnitř něj plápolal a reprezentoval naději, se rozhořel trochu silněji.
Třesoucími se prsty Bill ťukal rychlou odpověď. Nechtěl ztratit spojení, které cítil, když si představil Toma, jak sedí na druhé straně konverzace a čte si jeho zprávy.


"Můj den byl v pohodě. Nejdřív jsem měl focení, a pak jsem si vyrazil zatancovat. Měl jsem svoje nejoblíbenější narozeninové jídlo: špagety s marinara omáčkou. Co ty?"



Bill se snažil udržet ležérní tón zprávy, který zvolil Tom. Nemohl ale uvěřit tomu, že se opravdu zmínil o špagetách. Ve chvíli, kdy zprávu odeslal, toho litoval, jelikož se bál, že si Tom bude myslet, že je blázen, když zničehonic začal mluvit o jídle. Bill začal žmoulat v prstech svoji chlupatou deku a skousnul si piercing ve rtu. Vzpomínal na to, jak se s Tomem dřív bavili naprosto o všem, sdíleli spolu všechny svoje myšlenky a nezáleželo na tom, jak divné nebo hloupé by to mohlo někomu připadat. Bill byl zarmoucený kompletní ztrátou důvěry v jejich vztahu, na které byl jejich vztah dříve vystavěný.


"Cože? Vážně? Já měl to samý."


Tomova odpověď Billa vyděsila, párkrát zmateně zamrkal. Dříve, když jejich dvojčecí pouto bylo ještě neporušené, se takovéhle věci stávaly pořád. Klidně mohli jít ven jeden bez druhého, aby se i tak neúmyslně setkali. Několikrát šli domů ze školy každý sám, oba se cestou zastavili v místní cukrárně a doma zjistili, že si koupili úplně stejný mix sladkostí. Takové propojení pro ně bylo přirozené a takovéhle situace pouze znamenaly, že jejich spojení tam bylo a fungovalo tak, jak mělo. Dlouhá léta žil Bill v přesvědčení, že se tohle spojení vytratilo, či úplně zaniklo.


"To je vtipný. Musím se ale přiznat, že to jím často. Pravděpodobně častěji, než bych měl."


"Já jsem to neměl už roky, ale dneska jsem na to dostal takovou chuť, že jsem si to prostě musel objednat. Můžeš za to ty, že? A proč bys, sakra, nemohl jíst tolik těstovin, kolik jen chceš?"


Bill se pobaveně usmál nad Tomovou zprávou. Mezi řádky viděl Tomovu dřívější osobnost. Viděl před očima chlapce ve vytahaném hiphopovém oblečení doplněném čepicí. Pokaždé byl vtipný a měl připraven nějaký nevhodný vtípek. Bill svého velkého bratra miloval tak zuřivou a obrovskou láskou, že si tehdy ani nedovedl představit život bez něj. Pouze v bratrově velkém a ochranitelském stínu mohl zářit a být sám sebou. Ta kompletní důvěra, která se mu od bratra dostávala, byla základem jeho bytí. Poté, co Toma ztratil takovým způsobem, se cítil jako lístek ve větru: pouze bezdůvodně poletoval sem a tam.


"Jo, řekl bych, že za to můžu já. No, zaprvé si to kupuju pouze v italské restauraci, kterou mám tady za rohem a je to opravdu drahé, neměl bych utrácet tolik peněz za jídlo. A za druhé se blíží týden módy. Hádám, že návrháři by nebyli příliš nadšení, kdybych přišel na přehlídku buclatý."



Třas v Billově těle polevoval a on byl opět schopný znovu normálně dýchat. Zády se opřel o měkký polštář a snažil se uvolnit své strnulé tělo.


"Zmizel jsi a ztloustnul jsi?! Věděl jsem to! :-D"



Hysterický smích se rozezněl Billovým obývákem poté, co si přečetl Tomovu poslední zprávu. Částečně stále nedokázal uvěřit tomu, že sedí ve svém apartmánu a esemeskuje si se svým bratrem.


"Jo, jsem tak tlustý, že už ani neprojdu dveřma. Potřebují jeřáb, aby mě odsud vůbec dostali, ale já a moje těstoviny jsme spokojení."


Po pár sekundách, co Bill zprávu odeslal, se na obrazovce objevilo několik smějících se smajlíků.


"Musím už jít do postele, ráno brzy vstávám. Dobrou noc a děkuji za náš rozhovor. Dávej na sebe pozor!"


Billovo celé tělo bzučelo emocemi a i on sám se odebral do postele. Ležel sám v manželské posteli a jeho myšlenky se ubíraly k jeho bratrovi. Přemýšlel, jak asi tak vypadá jeho ložnice, a jestli ještě pořád pije před spaním sklenici mléka.
Bill dnes v noci cítil, že byl s Tomem tak spojený, jako už dlouho ne. Nebyl si jistý, jestli mezi sebou ještě pořád měli dvojčecí pouto, ale doufal, že pokud ho ještě stále mají, že najdou nějaký způsob, jak ho mohou alespoň částečně napravit. Pokud by se mohl Tomovi omluvit za vše, co mu kdy udělal, za každou bolest, kterou mu způsobil, a za každou slzu, kterou kvůli němu uronil, možná by jednou v budoucnosti opět mohli být bratry. A pokud ne, tak možná přáteli nebo alespoň známými. Ale všechny ty roky zranění a bolesti nemohly zmizet díky pár obyčejným zprávám a Bill se obával, že bude trvat další rok, než se mu Tom znovu ozve.


V podobně velké posteli, kterou vlastnil Tom, se Tomovy myšlenky točily kolem jeho bratra. Trochu se obával, že má problém s penězi a že se opět vrátily staré problémy s tělem, které prožíval v období puberty. Pokud to byl opravdu ten případ, Tom s jistotou, která ho mrazila v kostech, věděl, že on je ten, kdo to zavinil. Stejně tak jako on je zodpovědný za to, že Billa zranil, způsobil mu bolest a zostudil ho. Kdyby jen tak uměl být lepším bratrem, nikdy by se nic takového vůbec nemuselo stát.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 25. března 2018 v 18:39 | Reagovat

Este ze chlapci maju Georga. :-) ze to Tomovi vysvetlil a on mu na tu smsku odpisal. Zatial to ide velmi dobre. Snad sa nic nepokazi. A taketo smsky budu pokracovat kazdy vecer.

2 Karin Karin | 25. března 2018 v 20:16 | Reagovat

Doufám že se brzo dozvím co se mezí nimi stalo.

3 Doris Doris | 27. března 2018 v 10:54 | Reagovat

Georgu dekuju. Pane boze aspon nekdo ma v hlave mozek. Jsem moc rada ze Tom poslechl a Billovi napsal. Musela jsem se usmivat a skoro se mi chtelo radosti plakat kdyz jsem cetla jejich jednotlivé sms zpravy. Jsem hrozne nervozni z toho co se mohlo stat. Napred jsem myslela ze snad Bill neco provedl ale ted to vypada ze si ublizili vzajemne. Tome...jestli mas o Billa strach, sedni do letadla a fofrem do Evropy. Jsem tak moc napnuta co se dozvim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama