The broken ones 2.

22. března 2018 v 16:00 | Janule |  The broken ones
autor: silvelightning




Inspirativní písničkou pro tento díl byla Fix You od Coldplay.


High up above or down below
When you're too in love to let it go
But if you never try you'll never know
Just what you're worth


Ať jsi dole nebo nahoře,
když jsi příliš zamilovaný, abys to nechal být,
ale když to nezkusíš, nikdy nebudeš vědět,
za co stojíš.


Uběhlo několik hodin, než Tom konečně odpověděl na poslední nezodpovězený email a zaklapnul svůj tenký MacBook. S úlevným vydechnutím padnul hlavou do záklonu, zapřel si ji o opěradlo měkké kůže svého kolečkového křesla, která byla jemná jako máslo. Dopřál si luxus pár minut odpočinku, než bude muset pokračovat v práci a vydat se na obchodní večeři.
Den mu neutíkal tak jako normálně a sám sebe přistihl, že není schopen se soustředit delší dobu v kuse. I tak byl ale Tom rád, že se rozhodl přijít do práce a nezavolat s tím, že je nemocný, aby mohl zůstat doma a libovat si ve vlastní bolesti. Už to několikrát na svoje narozeniny udělal a vždy skončil sám doma v slzách a jediným společníkem mu byla láhev vodky, kterou držel v ruce. Důležitost nadcházející schůzky ho přinutila podívat se na dnešek i z jiného úhlu a on byl rád, že to udělal.


Poté, co Tom dojel svým autem k restauraci, ve které měl schůzku domluvenou, a vešel dovnitř, rozhlížel se po spoře osvětleném prostoru, aby našel muže, se kterými se měl zde setkat. Ještě před tím, než udělal další krok do moderní restaurace s ostrými úhly a velkými okny, objevila se mu před očima servírka.
"Pane Kaulitzi, moc ráda vás znovu vidím. Vezmu vás ke stolu čtyři, kde jste již očekáván." Roztomilá blondýnka s přátelským úsměvem na rtech vedla Toma ke stolu, který byl umístěn u jednoho z těch velkých oken.
Tom často volil tohle místo pro své obchodní schůzky, jelikož servírované jídlo bylo hodně kvalitní a v restauraci byl dobrý servis, ale především restaurace byla umístěna v jednom z newyorkských mrakodrapů na třicátém patře a byl z ní skvělý výhled na Manhattan.
Tři muži, se kterými se měl setkat, byli zaměstnanci jedné významné právnické firmy v New Yorku a zastupovali klienta, který se chtěl stát tichým společníkem jeho firmy. Tom se s tím mužem nikdy osobně nesetkal, pouze věděl, že je bohatý a má silnou vášeň pro hudbu. Nicméně on sám nechtěl mít nic společného s již rozběhlou nahrávací společností, pouze se chtěl přidat a dát tak Tomovi potencionální možnost koupit dvě malé společnosti, které sledoval již měsíce.


"Pánové, vidím, že jste již pochopili, proč jsem se s vámi chtěl setkat tady, namísto v mojí kanceláři," Tom pozdravil muže ve středním věku pevným potřesením ruky. Již se dříve setkali, dnešní setkání bylo třetím v řadě setkání nezbytných k tomu, aby se domluvili na přesných podmínkách, za kterých se pan Donovan přidá k jeho firmě a sepíšou smlouvu ke spokojenosti obou stran. Tom nepochyboval o tom, že smlouvu podepíšou právě dnes, což pro něj bude znamenat, že se stane ještě bohatším, než byl, a že bude moci začít jednat se dvěma malými nahrávacími společnostmi v okolí. "Už jste se dívali do menu? To jídlo je výborné," usmál se Tom a vypíchnul několik rozdílných variant italských pokrmů s tím nejkvalitnějším masem ve městě. Tom většinou volil steak na jakýkoliv způsob, už dávno měl za sebou období, ve kterém se stravoval pouze vegetariánsky.
Stejná blonďatá servírka se širokým úsměvem a roztomilým nosem, která ho zavedla ke stolu, se u stolu objevila znovu, aby si vzala jejich objednávky. Na chvíli Toma rozptýlila svým veselým pomrkáváním hnědých očí a flirtujícím způsobem, kterým se k němu nakláněla.



Tom už skoro vyslovil svou běžnou objednávku steaku, když v tom dostal nesmírnou chuť na čerstvé těstoviny. Již dlouhé roky neměl špagety s marinara omáčkou a právě teď to bylo jediné jídlo, na které myslel. K překvapení svých společníků a sebe sama si objednal tohle obyčejné jídlo, které mu tak moc připomínalo jeho dětství. Tom, zmatený svým vlastním chováním, jen pokrčil rameny a sám sobě to vysvětloval tak, že dnešek byl pro něj dnem, který z celého roku nejvíc nesnášel, a ještě nikdy se nedostal tak daleko, aby neležel v bezvědomí na podlaze a neopíjel se do úplného zapomnění.
Tom odmítl nabízené drahé červené víno objednané jedním z mužů, a namísto toho si objednal minerálku. Chtěl si udržet všechny smysly střízlivé, aby se mohl soustředit na důležitý obchod, čímž by nahradil všechny špatné vzpomínky na minulé narozeniny jedním potěšujícím.
Během večeře muži vedli společenskou konverzaci, ve které se bavili o počasí, dopravní zácpě v New Yorku a o lidech, které všichni čtyři znali. V okamžiku, kdy servírka přinesla moučník, který sestával z tmavé čokoládové pěny a espressa, byla smlouva mezi TK records a panem Donovanem podepsána.


První věc, která proběhne následující ráno, bude převod peněz, a Tom bude schopný získat ještě větší vliv v hudebním průmyslu. Pro toho teenagera uvnitř jeho těla, který trpěl pod vlivem mizerné smlouvy s nahrávací společností, jež nutila jeho kapelu k celosvětovému turné bez pořádného odpočinku nebo vydělání pořádných peněz, bylo uspokojením, že má na hudební průmysl momentálně takový vliv.
Tom se zvedl od stolu a omluvil se s tím, že musí na toalety. Oči mu během večeře bloudily k několika párům, které si spolu povídaly, zatímco sdílely dezert a plamen svíčky se jim blýskal ve šťastných očích a drahých špercích. Jakmile procházel kolem jejich servírky, slečna se na něj usmála svými hydratovanými rty a prohlédla si jeho vypracované tělo. Tom hned od začátku věděl, že se bude snažit mu podstrčit své telefonní číslo. Neutrálně se na ni usmál, aby byl dostatečně zdvořilý, ale zároveň jí dal najevo, že nemá zájem. Servírka mu přišla atraktivní, ale nikdy by neporušil své pravidlo: sexuální aktivity provozoval pouze s lidmi, kteří nebyli v blízkosti jeho každodenního života. Pokud si chtěl najít nějakou známost na jednu noc, vždy utíkal z Manhattanu a využíval velikosti New York City. Ačkoliv nikdy dívkám, se kterými spal, nelhal a vždy jim jasně vysvětlil, že ráno bude pryč, některé dívky doufaly, že si to přeci jenom rozmyslí. Když došlo na přítulné dívky, Tom naprosto ztrácel trpělivost, jelikož nechtěl, aby jeho osobní život zasahoval do každodenního života a obchodu. Roztomilá servírka tedy nepřipadala v úvahu, protože chtěl restauraci využívat pro obchodní setkání i nadále.


O chvíli později si Tom umýval ruce a sledoval svůj odraz v zrcadle. Všiml si, že díky noci beze spánku má lehce nateklé a modré kruhy pod očima. Žasnul nad luxusem toalet se zlatými detaily a miskami, ve kterých byly různé věci jako deodoranty, mýdlíčka vonící po liliích, a dokonce i kondomy.
S vědomím, že obchod byl uzavřen a on tak nemusí nikam pospíchat, se rozhodl zkontrolovat svůj telefon, na který se už hodiny nepodíval. Bylo to opravdu dlouho pro někoho jako Tom, kdo se k telefonu choval, jako kdyby to byla už část jeho těla. Kromě spousty pracovních emailů se na obrazovce ukazovalo i něco dalšího: bratrovo jméno zeleně oznamující, že mu od něj přišla zpráva.
Když Tomovi bylo zhruba deset let, dostával se běžně do školních bitek. Jednou mu vyhrožoval jeden z třídních šikanátorů dvakrát tak velký jak on sám. Tomovo sebevědomí ale bylo mnohem větší, než velikost jeho těla, takže se s klukem popral. Skončilo to tak, že mu kluk uštědřil pěstí do břicha. Ještě pořád si pamatoval tu bolest: bolest, která se celým jeho tělem rozpínala jako světlo, a jak se mu zvedal žaludek. Úplně stejný pocit se v jeho těle rozprostřel, než zprávu otevřel.


"Všechno nejlepší, Tome. Doufám, že máš úžasný den. Myslím na tebe... Bill."



Tomův žaludek sebou škubnul a on to jen tak tak stihl do kabinky, aby do zářivě bílé toalety vyprázdnil obsah svého žaludku. Žaludeční kyselina ho pálila v krku, oči se mu zalévaly slzami. Snažil se uklidnit tím, že zhluboka dýchal, zatímco toaletu pevně svíral, až mu bělaly klouby na rukou.
Když si byl Tom jistý, že nebude znovu zvracet, spláchnul toaletu, vymotal se z kabinky a umyl si jak pusu, tak ruce. Pár vlasů, které mu vypadly z drdolu, rámovaly jeho obličej s krví podlitýma očima. Tom na chvíli oči zavřel, aby poděkoval vesmíru za to, že na toaletách zrovna nikdo nebyl a on tak neměl žádné svědky.
Tom se snažil sesbírat všechny zbytky své profesionality, které nenarušil jeho malý výstup v kabince, a ovinul je kolem sebe jako plášť. Na nohách, ve kterých necítil žádnou stabilitu, došel zpátky ke stolu, aby svým společníkům řekl, že obdržel naléhavý telefonní hovor a musí okamžitě odejít. Muži porozuměli, a dokonce se jeden z nich nabídl poté, co Toma viděl, že ho hodí, kam potřebuje. Během několika minut se Tom z profesionálního obchodníka s bezchybným chováním změnil v člověka, který vypadá, že pařil a pil tři dny bez přestávky. Tom nabídku jízdy slušně odmítl a všem poděkoval za večer a čas. Aniž by se ještě jednou otočil, rychle restauraci opustil.


Čerstvý večerní vzduch uhodil Toma do obličeje hned, jakmile vylezl ze skleněné budovy. Na chvíli se zastavil na chodníku, aby vzhlédl k noční obloze. Procházeli kolem něj smějící se a štěbetající lidé. V dáli slyšel pištění pneumatik a naštvaně křičící hlas. Známý zvuk večerního New Yorku vždy uklidňoval jeho pocuchané nervy. New York se stal jeho domovem a on to místo neskutečně miloval. Nyní ho zvuk a pach města zahalovaly důvěrností.
Tom se podíval na parkoviště, ale nakonec se rozhodl mávnout na taxi, protože se mu ještě pořád třepaly ruce. Pár sekund na to, co Tom zvedl jednu ruku do vzduchu, u něj zastavil žlutý taxík. Nastoupil dovnitř a sdělil řidiči svoji adresu. Aniž by řekl něco víc, opřel se hlavou o chladné okýnko a poslouchal rozhovor v řidičově rádiu, který mu šel jedním uchem tam a druhým hned ven.
V mysli se Tomovi kroutily a obměňovaly obě možnosti, které měl: odepsat na zprávu, nebo ji ignorovat. V těle se mu zahnízdil příšerný pocit. Tom byl přesvědčený, že nezáleží na tom, jakou možnost zvolí, protože pokaždé to bude ta špatná. Byla tu spousta věcí ke zvážení, ale jeho hlava byla prázdná, celá pohlcená strašlivou osamělostí a touhou, kterou cítil vůči svému bratrovi. Jelikož už ohledně Billa udělal pár špatných rozhodnutí, nedoufal v to, že se tentokrát rozhodne správně.


Lights will guide you home
And ignite your bones
And I will try to fix you


Světla tě dovedou domů
a zažehnou tvé kosti
a já se pokusím ti pomoci.


V době, kdy se Tom setkal se svými obchodními partnery v restauraci, Bill seděl u svého dřevěného stolu v kuchyni a přejížděl po skvrnách na dřevě konečky prstů. Byly dvě ráno a Bill se akorát dostal domů z klubu, který navštívil se svými přáteli. Poté, co odeslal Tomovi zprávu, byl tak nervózní, že nemohl zůstat doma. Konec konců měl narozeniny a spousta jeho přátel se sešla v jejich oblíbeném tanečním klubu, aby oslavili jeho narozeniny a protančili celou noc.
Ačkoliv se Billovi během celého večera nabízela spousta jak chlapců, tak dívek, on všechny odmítl. Dneska myslel na jiné věci. Zatímco tancoval do pulsujícího rytmu hudby, až mu pot v krůpějích stékal po čele, čekal na reakci na zprávu, kterou odeslal. Jelikož mezi Paříží a New Yorkem byl časový rozdíl, tak předpokládal, že bude pár hodin trvat, než obdrží odpověď. Od Georga a Gustava věděl, že Tom vlastní úspěšnou nahrávací společnost a stal se workoholikem. To Billa nijak nepřekvapilo, jelikož věděl, že to v Tomovi vždycky bylo. Bill si dával pozor na to, aby si kupoval hudbu pouze od Tomovy nahrávací společnosti a pokaždé hudbu shledával inovativní a umělce čerstvé a moderní. Tom svůj talent bez sebemenších pochyb vytáhl na další úroveň.


Po noci v klubu se Bill usadil ve své kuchyni s velkým talířem špaget s marinara omáčkou, které si koupil během dnešního dne v nedaleké italské restauraci. Bylo to jeho nejoblíbenější jídlo na světě. Liboval si v tom, jak skvěle chutnají čerstvé těstoviny s horkou rajčatovou omáčkou a sýrem na jeho jazyku. Jedl tohle jídlo opravdu často, ale pokaždé ho překvapovalo, jak dobré ve skutečnosti bylo. Bill snědl celou svou porci a omáčku, která se dostala na jeho prsty, slízal. Ačkoliv už bylo dost hodin, rozhodl se umýt nádobí hned. Apartmán nebyl příliš velký, takže pokud se Bill neměl k domácím pracem, vypadalo to tam, jako kdyby se tam prohnal hurikán.
Jakmile bylo nádobí umyté, Bill se vysvlékl, lehl si na pohovku a přikryl se chlupatou béžovou dekou. Zabořil obličej do polštářů a pomalu upadal do lehkého spánku. Hodiny tancování a pár drinků ho opravdu vyčerpaly. Nemohl se ale přinutit odejít do ložnice a lehnout si do postele, ačkoliv jedním uchem pořád poslouchal, jestli jeho telefon pípne, což by znamenalo, že obdržel novou zprávu.


Bill věděl, že by neměl příliš doufat. Konec konců, nebyla to první zpráva k narozeninám, kterou Tomovi během posledních pěti let poslal, a odpověď nikdy nedostal. Naděje byla ale něco tak záludného. Dokonce i teď, když vše bylo proti tomu malému plamínku naděje, který plápolal uvnitř jeho těla, přesvědčoval sám sebe, že jednou bude všechno opět v pořádku. To byl ten důvod, proč pořád kupoval věci pro Toma: hluboko uvnitř doufal, že jednoho dne mu je bude moci předat.


Ve svých tmavých hodinkách Bill věřil tomu, že je psychicky nemocný, jelikož není schopen nechat svého bratra prostě odejít. Nejednou vytočit číslo psychologa, aby hned na to hovor ukončil dřív, než ho volaný stihl přijmout. Jednou věcí bylo myslet si, že je psychicky nemocný, mít to ale potvrzené od profesionála bylo už něco úplně jiného.
Bill netušil, jak jednoduše byl Tom schopen jejich vztah a spojení opustit. Před pěti lety odstřihl Billa ze svého života, jako kdyby mu na něm nikdy nezáleželo. Dokonce to došlo až tak daleko, že Bill pochyboval o svém rozumu a věřil tomu, že s Tomem nikdy neměli žádné speciální spojení, že to bylo něco, co vzniklo v jeho pokřivené mysli. Mohl se probírat starými fotografiemi a nahrávkami, jak pro Toma zpívá "In Die Nacht", a tak snadno v tom všem viděl jejich spojení a lásku. Znovu a znovu říkal sám sobě, že nic takového si nesmí představovat.


Georg a Gustav pro něj byli hlavním zdrojem informací a podle toho, co mu o Tomovi říkali, to vypadalo, že se mu bez něj daří celkem dobře. Tom měl svoji novou kariéru, která ho pohlcovala, učil se nové věci a setkával se s novými lidmi, zatímco Bill měl problém vůbec zůstat naživu. Každý jeho nádech byl vědomým rozhodnutím neodejít z toho pekla, ve které se jeho život obrátil. Pouze neustálá podpora od rodiny a přátel mu pomáhala přežít tohle utrpení. Nikdy nikomu neřekl, co se mezi ním a Tomem stalo. Dokonce vyslovení těch slov bylo tak bolestivé. Věděl, že především jeho matka si dělá opravdu starosti, ale ani tak o tom nezvládal mluvit. Možná jednou, až se bolest, kterou si v sobě nesl, zmenší, bude schopen promluvit o tom, co se skutečně stalo.


autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 22. března 2018 v 18:17 | Reagovat

Je mi velmi smutno z tohto dielu. Naozaj ma zaujima co sa stalo medzi chlapcami. Co je v Tomovej hlave. Mam pocit ze to on pretrhol vsetky vazby medzi nimi. Budem netrpezlivo cakat na pokracovanie. A snad Toma osvieti a odpise na sms

2 Karin Karin | 22. března 2018 v 19:56 | Reagovat

Doufám že Tom konečně odpoví krásná povídka.

3 Doris Doris | 23. března 2018 v 17:37 | Reagovat

Tome....ty jedna natvrdla prastena bukvice ja ti asi ublizim. To je takovy problem odepsat? Jsem z toho smutna. Billa je mi hrozne lito, protoze je jasne jak moc se trapi a jak moc by chtel aby bylo vse v poradku. Zato u Toma vubec nevim co si mam myslet. Ocividne mu Bill neni lhostejny, kdyz jedna zprava takhle zamota s jeho nitrem. Jsem skoro zdesena uvahami co se mezi nimi mohlo stat. Tome prober se.....neni preci jen lepsi na svoje narozeniny odpovedet na zpravu a mit sanci byt v pohode, nez je travit v obeti alkoholu? Tesim se na pokracovani a nervozitou si zatim okousu vsechny svoje umely nehty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama