Scar Tissue 3. (1/2)

3. března 2018 v 16:00 | Janule |  Scar Tissue
autor: Chayenne7







Jezero


Bill už nějakou dobu seděl v sedle a netrpělivě si pohrával s otěžemi své statné, uhlově černé klisny Devilish - soudě dle jejího hrůzu nahánějícího frkání a neustálého pohazování hlavou, zvířete to zcela určitě neposlušného a taky nejspíš pěkně tvrdohlavého.
"Tak pojď už Andy, co ti tak dlouho trvá?" Zakňučel Bill hláskem rozmazleného dítěte. Jeho nejlepší přítel však neměl ani v tom nejmenším naspěch a dával si při osedlávání svého koně opravdu načas. Stájový pacholek mu koně přidržoval a v jejich bezprostřední blízkosti postávalo ještě pár dalších sloužících, kteří jim byli po ruce pro případ, že by je mladí pánové mohli potřebovat. Rozsáhlost stájí na Kaulitzově panství byla impozantní, a když je Bill poprvé po svém příjezdu do domu svého snoubence na vlastní oči uviděl, jen stěží se dokázal ubránit nadšenému výskotu. Byl vášnivým milovníkem koní a taky skvělým jezdcem, a doma měl celou skleněnou vitrínu trofejí, vyhrazenou jen pohárům a medailím, jež v průběhu let vyhrál. Bylo více než zřejmé, že i Kaulitzové si zakládali na chovu plnokrevníků, jakožto nezbytné součásti své dlouholeté rodinné tradice.


"Pomalu, Devil, pomalu, holka…" Bill přimáčkl paty k bokům svého koně a potáhl za otěže, ale Devilish byla stejně tak nedočkavá jako její pán a nepokojně přešlapovala v kruzích. Byli jako dvojčata, Bill a jeho klisna, tak stejní ve svém projevu, ve svém temperamentu, a i když byla jeho Devilish někdy až k neukočírování, stejně ho to s ní bavilo. Líbilo se mu, že byla pro něj oříškem, že si ji musel opakovaně získávat na svou stranu a snažit se ji zkrotit. Ve většině případů si dala říct, jindy se zase postarala o to, že se nečekaně proletěl vzduchem, ale on i tak do sedla znovu nasedl a Devilish mu to vždy dovolila.
"Ten tvůj bláznivý kůň mi nahání hrůzu," zakroutil hlavou Andreas poté, co si konečně nasedl na toho svého. "Jestli znovu přistaneš na zadnici, nebudu ten tvůj brek poslouchat. Vykašlu se na tebe."
"To mám ale skvělého přítele," Bill zakoulel teatrálně očima. "A jsi ještě ke všemu naprostý amatér, co se koní týče. Měl bys vědět, že to k tomu patří. Kůň není mechanická hračka. Nemusí tě přece vždycky poslouchat na slovo."
""Koně je potřeba naučit disciplíně," prohlásil Andreas a mlaskl jazykem, aby ponoukl svého koně do pohybu. "Můžeš si za to sám, že je ten tvůj kůň takový…"
"Takový co?" Bill povytáhl obočí a následoval ho ze stáje ven.
"Takový rebel."
"Tak se podívej, jo," namítl Bill otráveně. "Aspoň, že někomu je tady dovoleno dupnout si nohou."


Andreas se na něj podíval chápavým pohledem, a pak už to dále nerozváděl. Bylo to věčné téma, které spolu předtím už mnohokrát prodiskutovávali. Na koních se spolu naučili jezdit, když byli ještě malí kluci, ale opravdovou láskou se stalo jezdectví pouze Billovi, a to teprve v době jeho adolescence, kdy na něj a jeho život začala naplno doléhat tíha břemene, jímž byla jeho role jakožto jediného dědice Kaulitzova impéria. Pokaždé, když se potřeboval ze všeho oklepat, naskočil na svého koně a odcválal někam do daleka. Pouze na svém koni se cítil být volný a nespoutaný.



Mezitím, co byl Andreas pohroužen do svých myšlenek, se Bill zapředl do rozhovoru s podkoním, kterého začal bombardovat naléhavými otázkami a stejně tak neodbytně se dožadoval i odpovědí na ně.
"A proč je tedy uzavřena?"
"Proč je uzavřeno co?" Andreas k nim stočil svého koně, aby mu z jejich konverzace neušlo ani slovo.
"Ta cesta v lese. Ta, co se tam potom tak zprudka zatáčí, ale co je zahrazena," snažil se mu vysvětlit Bill. "Je tam zátaras… taková závora… a nedá se tam projet na koni. Chtěl jsem jenom vědět, kam ta cesta vede."
"Nic tam není, mladý pane, jenom jezero," pokrčil rameny podkoní. "Ten úsek se nepoužívá už od té doby… no každopádně tam ten zátaras už byl, když mě milostpán Jorg najal do svých služeb, což je zhruba takové dva roky zpátky."
"Jezero?" Andreas si odfrkl překvapením. "Já netušil, že je tu někde poblíž jezero, Bille."
Druhý mladík ho odbyl nedočkavým mávnutím ruky.
"Snad ti mohlo dojít, že jsem to nevěděl ani já, ty chytráku," řekl mu stroze, ale právě rozžehlé plamínky šibalství v Billových očích blonďatému chlapci napověděly, že se v jeho příteli probudila zvědavost, a teď mu už nic nemohlo zabránit v tom, aby ono jezero stůj co stůj nespatřil na vlastní oči.


"Je docela rozlehlé," pokračoval podkoní ve svém přemítání a zadíval se do dálky, oči přimhouřené do úzkých štěrbin, pohled zaměřený směrem k lesu, jako by se snažil jezero ukryté někde mezi stromy zahlédnout. "Však víte… divoké kachny, rákosí, a tak všechno, co už k jezeru patří. Není obrovské, ale je to ideální místo ke koupání. Nejsou v něm ale žádné ryby. To vím od lesníka."
"Já stejně nerybařím," odpověděl nepřítomně Bill a ve svých myšlenkách už byl někde za těmi stromy, v dálce, pátraje po záhadném jezeře. Nikdy nedokázal říct ne, když se mu nabízel příslib dobrodružství. Když se pak ohlédl na Andrease, ten mu ďábelský úsměv jen opětoval.
"Myslíš na to samé, co já?"
"Přesně na to," přitakal mu Bill. To, že si dokázali číst myšlenky, bylo na jejich přátelství to nejhezčí. Možná to bylo tím, že se znali už tak dlouho. Když byli ještě malými kluky, vždy se jim podařilo zaplést se do nejrůznějších malérů, jejichž strůjcem býval takřka bez výjimky Bill, Andreas, coby jeho věrný komplic, pak za něj ty lumpárny ochotně prováděl. To bylo ale ještě v době, kdy byl jeho přítel jiný, kdy byl bezstarostný a spontánní. Trvalo to jen malý moment, byl to jen přelétavý okamžik, během kterého Andreas spatřil opět zaplápolat ten starý, nezkrotný oheň, který kdysi býval Billovi tak vlastní, a on by ho teď dokázal následovat až na samotný konec světa, jenom kdyby ten plamen hořel o něco déle.


~~~(*)~~~


S Billem v čele se dali do mírného cvalu, sledujíce prašnou cestu před nimi, ale v okamžiku, kdy už měli stáje za zády, zvolnili tempo a nechali své koně kráčet volně vedle sebe, ponořeni do příjemného ticha. Nebylo to poprvé, kdy si Bill s Andreasem v průběhu jeho návštěvy u Billa takhle vyjeli na projížďku po Kaulitzově panství, bylo to však poprvé, kdy na ní byli jen oni dva. Pokaždé, když se na ni vypravili předtím, byli zpovzdálí sledováni doprovodem služebnictva. Bylo jim to sice nepříjemné, ale bylo tak činěno na osobní příkaz Jorga, kterému se nelíbila představa, že by se jeho zeť potloukal po jeho panství bez dozoru.


"No není to tak mnohem lepší?" Bill se na něj pousmál a vypadal v tom okamžiku opravdu šťastně. Nebýt toho, že teď Andreas seděl na koňském hřbetu, nejspíš by svého přítele objal. "Teď si můžeme dělat, co se nám zlíbí. Můžeme jet, kam se nám jen zachce."
"Jako za starých časů," mrkl na něj Andy. "Co by ale na to ten tvůj manžílek asi tak řekl, kdyby tušil, jaké nepřístojnosti se chystáme páchat?"
"Prosím tě, nepřeháněj, neděláme přece nic špatného. Chceme se jen podívat na to jezero. Nikdo nám neřekl, že se tam nesmí."
"Ta cesta nebude uzavřena jen tak pro nic za nic."
Bill pozdvihl svůj ukazovák na znamení důrazu.
"Stejně tak tu ale není ani žádná varovná cedule, která by to přímo zakazovala. Takže teoreticky tam můžeme."
"Aha, a ta závora tam, co tu cestu přepažuje, je asi jenom pro legraci, co?"
"Chceš mi snad říct, že od toho máme upustit?"
"No, to tak ještě, Trümpere! Znáš mě přeci, mě nikdo do porušování nějakého toho zákazu pobízet dvakrát nemusí."
Spiklenecky se na sebe usmáli a pokračovali dál v cestě.


"Řekl bych, že to byl Tom," prohodil Bill zničehonic po krátké pauze. Andreas pokrčil své čelo, ale na víc se neptal. Byl už zvyklý na Billovy nenadálé, sporadické komentáře. "Mám na mysli ten nucený doprovod služebnictva. Musel to být Tom, kdo je odvolal."
"A ty jsi ho o to prosil?"
"Ne, to přímo ne, ale párkrát jsem na to zavedl řeč a postěžoval si, jak mi to neskutečně vadí a tak. Vždyť já ty přicmrndlíky fakt nemohl ani vystát."
"No to se ti ani nedivím, byly to dotěrné přísavky," přitakal mu vehementně Andy. "A navíc to bylo i k smíchu, tady přece každý ví, jaký jsi brilantní jezdec…"
Bill na něj laškovně zamrkal.
"Je docela možné, že to bylo všechno kvůli tomu tajemnému jezeru. Chtěli mě nejspíš držet odtamtud pryč. Marná to snaha, pánové… právě se tam chystáme."
Bylo to jako za starých dobrých časů. Andreas však věděl, že to bylo jen chvilkové a že staré časy byly už dávno pryč, a tak když se po chvíli z Billovy tváře začal zářivý úsměv opět vytrácet, Andy byl tomu téměř rád. Byl to pro něj návrat do reality.


"Když on se mnou odmítá jezdit," pronesl znovu Bill ze svých úvah. "A ani se nenamáhá přijít s nějakou obstojnou výmluvou. To jediné, co mi k tomu řekne, je, že už na koni zkrátka nejezdí. A já přitom vím, že kdysi jezdíval hrozně rád. Jednou mi zmínil něco o tom, že jeho koně museli před pár lety odstřelit… I já bych se trápil, kdyby se Devil něco podobného stalo, ale zase bych se z toho po nějaké době dostal a zatoužil bych opět… já tomu, Andy, vůbec nerozumím."
To, jak Bill formuloval svou poslední větu, nenechalo Andrease na pochybách, že tím Bill nejspíš nenarážel jen na Tomovu nechuť k ježdění na koni. Když se pak na Billa letmo podíval, jeho domněnka mu byla potvrzena, protože výraz na jeho obličeji, zabarvený pohnutkou hlubokého přemítání, prozrazoval, že toho muselo být podstatně víc, co Billovi vrtalo hlavou.
"Myslím si, že je v tom něco daleko víc než jen ten kůň, o něhož přišel. Mám téměř jistotu, že mu konírna nahání hrůzu."
"Hrůzu?" Zopakoval Andreas a obočí se mu svraštilo údivem. Dedukce jeho přítele se mu zdála být přitažená za vlasy. Jenže Bill přikývl.


"No opravdu. Byl tam se mnou jen jednou jedinkrát, a to když tenkrát přiváželi Devilish. Otravoval jsem ho s tím tak dlouho, až nakonec svolil a šel se se mnou na ni podívat. Teď si to ale vyčítám, víš… vypadal, jako by se mu tam udělalo děsně zle. Myslím si, že se… myslím si, že se tenkrát málem pozvracel. Jen stěží to v sobě udržel. Ta konírna musela být tím posledním místem na zeměkouli, kde v té chvíli chtěl být, ale i tak zůstal, dělal mi společnost a rozptyloval mě svou přítomností. Je to tak hodný člověk, Andy, já si ho snad ani nezasloužím."
Bill si stále ještě zcela živě vybavoval, jak se Tomovi ten den ve stáji třásly ruce, a jak se snažil moc se kolem sebe nerozhlížet. Těch pár slov, co ze sebe s námahou dostal, ho musely stát spoustu sil. Bill se mu pak už o stájích nikdy nezmínil, až na ten případ, kdy si stěžoval na slídivý doprovod služebníků při svých vyjížďkách.


"A ty ses ho potom už na to nikdy nezeptal?" Odvážil se vznést otázku Andreas, ale ta mu vzápětí vysloužila zamračený pohled jeho přítele.
"Zešílel jsi snad? Byl jsem rád, že to bylo za námi. Bylo to tak hrozně nepříjemné…" Bill se při vzpomínkách na ten den viditelně otřepal. "Stejně pochybuji, že by mi to řekl."
"Ale proč by ne? Vždyť spolu podle tebe tak dobře vycházíte…"
"To sice ano, ale tady toto… to je něco jiného. Sám nevím." Bill se od Andyho odvrátil pryč a zahleděl se nepřítomně na pahorkatinu, která se v dálce před nimi rozpínala. "Něco v tom je, a to něco není vůbec dobré, " ukončil.
Teď byla řada na Andreasovi, aby se při Billově výpovědi zachvěl po celém těle. Bill svá slova zřejmě myslel naprosto vážně, a navíc vždy uvažoval jako vnímavý a inteligentní člověk.
"Bille?"
Oslovený hoch se zhluboka nadechl, a potom svůj dech zase stejně hlasitě vypustil.
"Něco tu není v pořádku…" vypadlo z něj znenadání, ale vzápětí opět zmlkl, přemítaje v duchu, jestli se o tom zmínit, nebo ne.
"Ale no tak!" Andy zakoulel očima, a když se na něj Bill překvapeně podíval, spatřil Andreasův napůl pohoršený, napůl ublížený výraz. "Jsem tu snad od toho, aby sis s někým o těch věcech mohl pohovořit. Opravdu si myslíš, že jsem přijel z takové dálky, jen abychom mohli navzájem předstírat, že je všechno v nejlepším pořádku, když je přitom do očí bijící, že tomu tak není? Nezdržuj a kápni božskou. Máme na to tolik času, kolik jen budeš chtít. Jsem tvoje vrba."


Udělalo mu radost, když si všiml, jak se Billovi povytáhl koutek úst, což si vyložil jako známku toho, že se Bill přece jen rozhodl mluvit.
"Takže, první věc, která tu je, je ten jeho jednoznačně negativní postoj k ježdění na koni."
"Uhm, to už jsme slyšeli."
"Jojo," odkývl Bill a hlas mu přešel do tiššího tónu. "Pak je tu jeho otec… Jorg. Skoro spolu s Tomem nemluví. Zdá se mi, že… asi se musí nenávidět."
"Ten člověk je… naskakuje mi z toho chlapa husí kůže," namítl Andy a dramaticky se u toho zašklebil. "Řekl bych, že na něm ani není co k obdivu a zalíbení."
"Když on se na mě pořád tak dívá." To, jak to Bill řekl, Andyho vyplašilo a přejel mu mráz po zádech.
"Nemyslíš tím snad, že…" započal Andreas s pochybnostmi v hlase.
Bill se na něj zoufale podíval.
"To není výplod jen mého chorého mozku, Andy. Sám si dokážu v hlavě přebrat, když vidím, co vidím, a myslel jsem to přesně tak, jak jsem to teď řekl."
Andreasovi se chvilkově nedostávalo slov, po chvíli byl však opět schopen zareagovat.
"Tak ať se podívá," vyrazil ze sebe zprudka a vyhodil přitom ruce do vzduchu mohutným gestem. "Stejně by si nikdy nedovolil se tě dotknout. To by anulovalo smlouvu mezi vašimi rodinami, a to přece nemůže chtít. Jeví se mi jako grázl a nejspíš taky bude pěkná svině, ale úplně ze všeho nejvíc je to vychytralý obchodník a ty, můj drahý příteli, jsi pro něj příliš cenná investice, než aby to všechno zpackal tím, že tě začne obtěžovat."


Po Andyho monologu se mezi nimi rozhostilo ticho, a když se Andreas na Billa opět podíval, viděl, jak je z jeho slov zkoprnělý a snad i v šoku. Andreasovo obočí se povytáhlo, chvíli na Billa zíral, ale pak jeho tvář opět povolila a oni vzápětí současně vyprskli smíchem.
"Ty jsi ale magor!" vypravil se sebe Bill a málem vypadl ze sedla. "Ty jsi… jsi to ale cvok, Andy…"
Andreas si odkašlal a po chvilce soustředění jeho obličej opět nabyl naprosté vážnosti.
"Nechápu, co je ti na tom tak k smíchu, můj drahý," snažil se ovládnout svůj hlas, "jen jsem se ti snažil nastínit, jaká je tvá současná situace…"
"Prosím tě, nevykládej!" Bill vyhrkl, ale usmál se u toho od ucha k uchu. "Vždyť jo, je mi to naprosto jasné. Nikdo si mě netroufne ošahávat. Já ti rozumím."
Andy na něj spiklenecky mrkl a dodal s důrazem: "NI - KDO! A na to se ve vašem případě, pane Kaulitzi-Trümpere, můžete zcela jistě spolehnout."
Líce jeho přítele se zprudka zabarvily ruměncem a Bill sklopil hlavu, načež Andreas opět propukl do chroptivého, zajíkavého smíchu.
"Prevíte…" sykl Bill sotva slyšitelně.


Andy si na pár dlouhých chvil vychutnával radosti z toho, jak svému příteli dokázal pozvednout náladu, ale pak si zdlouha povzdechl. "Apropó, to nás přivádí k tématu, které bychom měli taky oprášit, nebo ne?"
"Nic se tu oprašovat nebude," trhl rameny Bill, ale stále si ještě netroufal podívat se Andymu zpříma do očí. "Spíme spolu… v jedné posteli… a toť vše. Už se do toho, Andy, nenavážej."
Bill mu dal najevo, že rozhovor je tímto u konce, když se na Andrease zpříma podíval. Andreas pozdvihl paže a otočil dlaně svých rukou proti Billovi, jako by se bránil, ale i tak si neodpustil rozšklebený, rošťácký úsměv.
"Já měl jen dojem, že jste si… blízcí? Takoví mazlíci, cukrující hrdličky… Co?"
A Bill se opět pokryl karmínem.
"To teda nejsme… my jen…" zakoktal se, natáhl do plic potřebný vzduch, a pak namítl: "Mám ho rád. Už jsem ti to přeci říkal. Je ke mně laskavý a pozorný. A potom… máme tu dohodu…"

"Ale tobě to zase až tak nevadí, když se ocitáš v objetí jeho mužných paží, že ne?!" Andy sugestivně zahýbal obočím. Svým laškováním se však jednoznačně dopustil přestupku a zašel tak až za pomyslnou hranici přístupnosti, po kterou ho byl jeho přítel ochoten pustit, protože Bill po něm střelil pohoršeným pohledem, kopl Devil do slabin a popojel briskně kupředu, až se hurónský smích Andyho za ním úplně vytratil.


pokračování
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 3. března 2018 v 21:39 | Reagovat

Jsem zvědavá jestli něco zjistí u toho jezera povídka je moc pěkná.

2 Iwuanka Iwuanka | 4. března 2018 v 11:13 | Reagovat

No....konecne sa to niekam posuva. Jazero je zakazane. Tom sa nedokaze priblizik ku konom a stajnam. Asi sa muselo nieco s niekym stat pri jazere na koni. :-) som zvedava co z toho bude. Len sa velmi bojim ze Tom sa velmi velmi nahneva ze Bill ignoroval zakaz chodit k jazeru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama