Rozhovory II - Catherine 2/2

30. ledna 2018 v 15:10 | Janule |  Rozhovory
pokračování


A teď téma twincest. Já si myslím, že to měl být prostě osud. :-D Přísahám, že do doby, kdy jsem na twincest poprvé narazila, jsem o klucích nikdy takovým stylem nepřemýšlela. To bylo ale možná tím, že jsem byla ještě pořád dítě a tak nějak mi asi ani nedocházelo, že by spolu dva kluci něco mohli mít, natož bratři. To se ale změnilo ve chvíli, kdy jsem poznávala ty svoje internetové kamarádky. Do té doby jsem doslova hltala hetero povídky. Když se na to zpětně dívám, tak vlastně ani nevím, co se mi na nich tak líbilo, protože to bylo kolikrát jak porno. :-D Tedy ne, že by twincest nebyl, ale twincest je prostě... Nevím, pořád to sama sobě vysvětluju tím, že to kouzlo v tom je díky tomu, že je to něco zakázaného. A když se na to podíváme s přimhouřenýma očima, tak ani ne až tak nereálného v případě jich dvou, k tomu se ale dostanu později. Já vždycky milovala češtinu, slohové práce, čtení. Doufám, že nebudu znít namyšleně, když řeknu, že jsem vždycky měla jedny z nejlepších slohových prací ve třídě a ráda jsem je předčítala nahlas, protože jsem se tím tak chlubila a ukazovala něco, na co jsem byla právem pyšná. Nebylo tedy divu, když jsem ty hetero povídky četla, že jsem se je i pokusila psát. Nešlo mi to ale tak nějak přes prsty, protože mi bylo čtrnáct, v hlavě jsem si představovala, že já budu ta jejich přítelkyně a přišlo mi hloupé psát sama o sobě. :-D Toho jsem se tedy vzdala a jak jsem se s těma holkama začala bavit víc a víc, dostala jsem se k twincestu.



Pamatuju si, jak se mě Sch-Rei poprvé zeptala, jestli s ní nebudu hrát. Já se zeptala, co tím přesně myslí, protože jsem nevěděla, o čem mluví. Všechno mi tedy vysvětlila, řekla mi o twincestu a já se tou myšlenkou opravdu nadchla. Bylo to totiž něco úplně nového, zajímavého, něco takového, v čem jsem neměla důvod žárlit na jinou holku a opravdu si mohla užít příběh. Poslala mi odkaz na twincestblog a já tady byla pečená vařená. Hltala jsem jednu povídku za druhou, v archivu jsem byla jako doma. Obdivovala jsem všechny autorky, že jsou schopné něco napsat, poté i překladatelky. K těm jsem vzhlížela jako k polobohům a podívejme se, kde teď jsem. Jedna z nich. :-D To ale začínám odbočovat. Sch-Rei mi tedy vše vysvětlila a já si řekla proč ne, že to můžeme zkusit. Po dni, kdy jsme takhle hrály, jsem věděla, že to bude rozhodně něco, co mě vážně baví. Začala jsem takhle hrát s Kerli, Sisou, Anett a další spoustou holek. S každou z nich to bylo úplně jiné, všechno mělo svůj osobitý styl. Věděla jsem, že když budu hrát s Kerli, její Tom bude namachrovanej blbeček a můj Bill coura, která roztáhne nohy každému. :-D Stejně jako u Sisy jsem věděla, že konec prostě dobrý nebude, protože jeden, občas oba, zemřou. A taky to, že ve hře bude spousta násilí, gangů a mafiánů. Na Sisu hodně vzpomínám při překladu povídky Chaos, protože to je přesně něco, co by v naší hře klidně mohlo být. Vždycky jsme se s holkama těšily, až přijdeme domů ze školy, sedneme k počítači a necháme se unést do toho kouzelného světa. Za sebe musím říct, že jsem si to opravdu užívala a většina těch příběhů měla něco do sebe.


Jednou se mě Sch-Rei zeptala, jestli nezkusíme něco společně poslat na twincestblog. Myslím, že v té době ona už byla aktivní autorka a já jsem si řekla proč ne. Nevím, jestli se naše první povídka dá nazvat povídkou, protože to byl prakticky přepis jedné z her po ICQ, ale poslaly jsme to. Já se po nějaké chvíli odhodlala poslat svojí vlastní povídku a pak to tak nějak začalo. Spoustu povídek jsem napsala jako spolupráci, spoustu ale i sama. Když se na to zpětně dívám, tak si říkám, jak jsem v tom nízkém věku byla schopná napsat takové věci, a že jsem byla asi vážně zkažená. :-D Mluvím například o Pohádkách, které jsme se Sch-Rei psaly. Dneska bych se u jejich psaní možná červenala, ale v té době jsem to psala bez sebemenšího problému a studu. :-D Všechny dokumenty jsem měla v počítači uložené ve složce s věcma do školy, protože jsem se bála jako čert kříže, že někdo z rodiny přijde na to, jak vlastně trávím svůj volný čas. Obrázky jsem měla uložené stejně tak, většinou s nějakým trapným názvem. :-D Nikdy na to nikdo nepřišel. Nebo možná ano, ale nikdo to nekomentoval. Já se tím nikomu nechlubila, ne že bych na to nebyla pyšná, protože jsem byla ráda, že dělám něco, co mě baví a tak dále, ale věděla jsem, že by nastalo peklo. Už tak jsem měla peklo za to, jakou kapelu poslouchám a miluju, natož kdyby se někdo dozvěděl, že se mi líbí představa, že spolu bráchové spí. To by byla vážně cesta do pekel. Nemůžu zase ale říct, že to nikdo z mého blízkého okolí neví. Ví to moje tři dobré kamarádky, u kterých jsem věděla, že to pochopí, protože taky nejsou normální. Dokonce jedna z nich mi řekla, že by si to ráda zkusila přečíst, protože je to vážně zajímavé téma. Poslala jsem jí odkaz, řekla, pod jakým jménem píšu, a od té doby jsme se o tom více nebavily. Nevím, jestli ji to šokovalo, nebo jestli se jí to zalíbilo a anonymně se tu pohybuje. Jestli ano, tak tě zdravím, ty víš, o kom mluvím. :-D


Teď už si povídky ani obrázky díkybohu nemusím ukládat pod zvláštními názvy a v tajných složkách. Na druhou stranu není ale ani co ukládat, protože z obrázků jsem vyrostla, ty zajímavé jsem už viděla a povídky jsou prostě povídky. Mám je pečlivě rozsložkované, v jedné složce mám již staré a dokončené, v další spoustu začatých, možná i s dobrým nápadem, ale nedokončených, a v poslední překlady. U toho bych možná na chvilku zůstala. Jak jsem říkala, vždycky mě bavilo psát povídky. Za poslední dva roky jsem měla i pár, troufám si říct, super nápadů, nikdy jsem se ale nedostala dál než na pátou stranu. :-D Nevím, čím to je, prostě mám blok a nejde mi to přes prsty. Přitom v hlavě úplně jasně vidím, jak se povídka vyvíjí, co kdo říká a tak dále. Vážně mě to mrzí, ale nenadělám s tím nic, protože by to nebylo takové, jaké si představuju, kdybych se do toho nutila. Na podzim roku 2016 jsem si tedy řekla, že bych mohla zkusit něco jiného, a to překládání. Napsala jsem ti a začala jsem. Bylo to pro mě opět něco nového, další výzva. A musím říct, že jsem se do toho zamilovala. Miluju dávat českou podobu příběhu, který je již napsaný v angličtině. A hlavně si myslím, že je to pro mě dvojitý prožitek, protože ať je povídka v angličtině napsaná sebelíp, v češtině zní úplně jinak. Už jen proto, že si s češtinou jde opravdu hrát a máme spoustu krásných výrazů :-)


No a momentálně si tím snažím dávat zpátky dokupy i svojí češtinu. Mamina mi několikrát řekla, že když píšu dlouhá souvětí v naší konverzaci, tak do toho dávám hodně anglický slovosled a měla bych na tom zapracovat. Já jí to tedy nikdy moc nevěřila, ale sem tam jsem si tu konverzaci přeci jenom přečetla a musela jsem jí dát za pravdu. Není to něco, na co bych byla pyšná, protože si nemyslím, že jde mateřský jazyk zapomenout. Kolikrát se mi ale stane, že nahrazuju české výrazy anglickými, protože mi přijde, že to vyjadřují mnohem líp. Stejně jako ten slovosled, bohužel. Napadlo mě tedy, že tohle by byla dobrá možnost, jak spojit příjemné s užitečným. :-) A myslím si, že to byl docela dobrý nápad. Další věcí je moje gramatika. Po dvou letech tady, kdy jsem nečetla ani jedinou českou knížku a vše kolem mě je v angličtině, opravdu trpí. Častokrát se stane, že chci něco napsat, ale nevím, jaké i/y tam dát, tak to radši popíšu nějak úplně jinak, abych se tomu vyhla. A tohle je věc, za kterou se neskutečně stydím. Doufám tedy, že se zase zlepší i tohle.


A teď k pohledu na twincest jako takovej. :-) Osobně si nemyslím, že je to nemožný. Tedy ne ve smyslu, že spolu mají sex a dopřávají si uvolnění, ale ve smyslu, že jejich vztah nebude tak úplně nevinný, jak se tváří. Už jen to, když si člověk poslechne staré a pak nové písničky, spousta z nich na sebe svým způsobem navazuje. Způsobem, že dřív bylo všechno super, Bill nikdy toho člověka nezklame a pak se to pokazilo. Třeba se jen mýlím a byl všechno dobrej marketingovej tah, ale kdo ví. Tohle je něco, co ví jen sami kluci. Pokud je ale k těm všem pohledům, nenápadným dotykům a všemu, co dřív dělali, nutil management, měli bychom jim za to všechno poděkovat, protože díky nim se tady dnes můžeme všichni sejít a uvažovat nad tím, jak to mezi sebou asi tak mají/měli. Jejich bratrská láska jako taková mi ale přijde neskutečně krásná a silná. Je vidět, že jim na sobě záleží a udělali by jeden pro druhého cokoliv na světě, jen aby ho učinili šťastným. Nepočítám tedy Tomovy staré modelky, kdy mu spadne mozek do kalhot a na bráchu kašle, to si ale musí kluci vyřídit sami mezi sebou. :-D Není to věc, kterou bychom my jako fanynky mohly soudit. Já vždy říkám, ať si jsou, s kým jsou, hlavní je, že jsou šťastný. Ať si má Tom staré modelky a Bill zarostlé medvědy, pokud je to opravdu člověk, kterého po svém boku chtějí. Konec konců, mně taky nikdo nekecá do vztahů. A oni nejsou ani moji kamarádi, abych jim mohla svůj názor říct, takže mi to může být vážně fuk.
Pokud budeme takhle pokračovat, za chvíli si budeš moct místo audio knihy pouštět moje odpovědi, takže... Co tam máš pro mě dál? :-)

No... dva dny jsem přemýšlela, na co se tě po tomhle románu mám ještě zeptat :-D :-D Ale jo... přišla jsem na něco, cos na sebe ještě nepráskla. Co takhle jiná hudba než TH, filmy, seriály nebo knihy, co posloucháš, sleduješ nebo čteš? Ale nemusíš zase vyjmenovat úplně všechno, už takhle jsme ve druhém článku, protože o moc víc než deset stran wordu se do jednoho nevejde... :-D


Tak zrovna k tomuhle tématu si myslím, že není až tolik co říct nebo... Spíš že to jde zkrátit opravdu do pár odstavců. :-D
Jinou hudbu než TH poslouchám prakticky pořád. Kluky si pouštím většinou v případě, že mám náladu se vrátit do starých časů a chci si zavzpomínat. Ve svém playlistu, který mi hraje převážně v autě, mám od nich ale pár písniček, nicméně ne tolik, na kolik jsem byla zvyklá dřív. Řekla bych, že v tomhle ohledu jsem taky svým způsobem dávno dospěla a pochopila, že můžu mít ráda víc žánrů hudby, víc interpretů a nemusím se za to stydět. Tedy ne že bych si někdy dělala hlavu z názorů ostatních, ale když mi bylo sedmnáct a někam jsem přišla načančaná, v šatech, s navlněnýma vlasama, upravená... Všichni předpokládali, že jakmile zapnu svůj playlist, začne hrát Justin Bieber. A ano, ten taky hrát začal, ale hned po něm hip-hop a hned na to německý rap. :-D Můj playlist je tedy mix všeho. Nedělám rozdíly mezi českými a zahraničními interprety jako někteří lidé. Vím, že spousta lidí českou hudbu odsuzuje, ale to upřímně nechápu. Jak už jsem řekla, češtinu miluju a je spousta českých písniček, které dávají hlavu a patu a není to jen plkání o ničem. Ba naopak. Myslím si, že častokrát to plkání o ničem je v písničkách zahraničních interpretů. Toť ale pouze můj názor. Pokud si někdo myslí opak, rozhodně jim to nevymlouvám.


Filmy a seriály jsou na dlouho, takže se pokusím vyjádřit pomocí pár vět. Od doby, co jsem v Americe, tak miluju seriály!!! Tím nechci říct, že do té doby jsem nikdy nic neviděla, ale nebylo to s takovou pravidelností jako tady. Za dobu tady, tedy necelé dva roky, jsem shlédla spoustu svých oblíbených seriálů v originále. Každý večer, než usnu, si beru do postele notebook a na odreagování si něco zapínám. Netflix se tak stal mým věrným přítelem, na kterého se můžu kdykoliv spolehnout a chce po mně pouze pár dolarů měsíčně. :-D Nejhorší jsou ty seriály, které mají 40 minut, a nejde prostě vidět jen jeden díl za večer! Kolikrát jdu spát až po půlnoci s vědomím, že ráno budu sotva koukat. A samozřejmě! Ráno vstávám unavená, kdy nefunguju do doby, kdy si udělám kafe. :-D Teď už ale k mému seznamu, který si pečlivě píšu, abych věděla, co jsem už viděla a co vidět teprve chci. Mám dva sloupečky: v jednom seriály, které jsem viděla, ve druhém ty, na které se chystám. V sloupečku "viděno" byste tedy našli následující: Queer as Folk, Glee, Gossip Girl, New Girl, Baby Daddy, Sex and the City, The Vampire Diares, Cheer Squad (to byla naprostá oddechovka, když jsem měla na Netflixu období pubertálních filmů :-D), 13 Reasons Why a Once Upon A Time. Momentálně mám rozkoukáno Beverly Hills 90210 a snažím se rozhodnout, jestli mám postavy mluvící anglicky ráda nebo ne. :-D Stejně takhle bych se chtěla v originále podívat ještě na The O.C. a Přátele, ale bojím se toho, že jsem tak moc zvyklá na to, jak seriál zní česky, že bych s tím akorát tak bojovala. Zrovna nedávno jsem se bavila s kamarádem o tom, jak strašné to je. On hrdina, že na českej Netflix přidali Přátele, že to zkusí. Dostal se pouze k pátému dílu, že to nešlo. Já osobně takhle nemůžu vystát Simpsonovy. Ty v češtině miluju, ale v originále nesnáším hlas Marge, takže i kdyby čert na koze jezdil, nepodívala bych se na to. Pokud chcete tipy na seriály pro děti, ráda vám je dám v komentářích. :-D


Ještě věnuji pár slov reality show. Zbožňuju je!! :-D Já vím, že je to většinou naprostá blbost, ale je v nich přesně ta angličtina, kterou se člověk odjinud nenaučí. Mojí úplně nejoblíbenější je "Are You The One?" (Jsi ten pravý?). V podstatě je to něco jako Hotel Paradise, který se vysílal i u nás, ale je to mnohokrát lepší. Do domu zavřou 22 lidí, kterým se nedaří v lásce, případně v tom neumí až tak chodit a tak dále. Já si teda spíš myslím, že je to výběr z těch nejhloupějších mladých Američanů, kteří neznají nic jiného než alkohol, sex, party a hádky. :-D To drama, které tam je, je na tom ale super! Všichni účastníci prvně projdou spoustou dotazníků a pohovorem s dohazovačem. Dohazovač to všechno pak vyhodnotí a každej v domě má svého "perfektního partnera", kterého musí najít pomocí komunikace, spolupráce při soutěžích, rande a tak dále. Každý týden je soutěž a dva, někdy tři páry jdou na rande. Z těchto párů zbytek soutěžících pošle pár do "budky pravdy", která řekne, jestli jsou "perfektní pár", či nikoliv. Pokud ano, stěhují se do jiného domu na "líbánky", kde jsou už sami a nemůžou v soutěži nadále radit. Pokud nejsou "perfektním párem", měli by se správně rozejít, aby hledali dál. To je pro ně samozřejmě těžké, protože je to víceméně jako rozchod. Spousta lidí to neudělá a pak se s nima ostatní hádají, že kazí hru a kvůli nim všichni prohrajou. V této soutěži je to totiž opravdu stylem jeden za všechny, všichni za jednoho. Buď vyhraje celý dům, nebo celý dům prohraje. Výhra nastává v případě, že nejdéle poslední týden uhodnou správně všechny páry. Každý týden mají taktéž ceremonii, při které si vybírají partnera a "uzamknou" se s ním. Jakmile jsou všichni spárovaní, rozsvítí se takový počet reflektorů, kolik párů uhádli. Bohužel jim to ale ty správné páry neprozradí. Je mi jasný, že to není pro každého, ale je to rozhovor k tomu, abych na sebe něco práskla, takže tady to je. :-D S jednou kamarádkou tady si pokaždé vedeme statistiky, ve kterých si všechny páry zapisujeme a snažíme se uhodnout, kdo k sobě patří. A pokaždé nám to vyšlo, takže jsem na nás právem pyšná! :-D


U filmů to je se mnou jednodušší. Nejsem vůbec náročný divák, takže pokud ve filmu není krev (ze které mám fobii), není to horor, případně něco, čeho bych se mohla díky svojí bujné fantazii bát, podívám se na to. Taktéž nejsem fanouškem scifi. Samozřejmě, že film, na který se dívám, musí mít hlavu a patu, a ne aby to byla jen nějaká slátanina. Obecně mám ráda komedie, romanťárny a filmy, které mají nějakou hloubku, nad kterou musí člověk přemýšlet. Mezi moje nejoblíbenější filmy patří jednoznačně Mr. & Mrs. Smith, Titanic, Forrest Gump, Zápisník jedné lásky, Grinch (kterého můžu vidět v jakékoliv části roku, ať jsou Vánoce či nikoliv!), Láska nebeská a Atlas mraků. Filmů, na které se ráda opakovaně dívám, je mnohem víc, ale tohle jsou moje srdcovky. :-) V kině jsem naposledy viděla film The Greatest Showman a na lepším filmu jsem opravdu dlouho nebyla!!! Myslím si, že s tím má co dělat fakt, že v něm hrál Zac Efron, do kterého jsem se opět platonicky zamilovala, ale námět jako takovej je opravdu super. Určitě film všem doporučuji. :-) Jsou v něm skvělé písničky, herecké výkony i pointa.


Knížky miluju. Musím se tedy přiznat, že v poslední době jsem hodně dlouho nic nečetla, což mě mrzí a jsem na to za sebe naštvaná, ale neměla jsem svým způsobem na knížky náladu. Když jsem ale byla ještě v Česku, četla jsem pořád. Opět, jako u hudby a filmů, nemám vyhraněný vkus. Ráda si přečtu díla klasických autorů, stejně tak ale i knihy z dnešní doby. Když jsem byla v sedmé třídě, chodila jsem do knihovny každý týden a pokaždé si půjčovala minimálně 3 knihy, které jsem během týdne byla schopná přelouskat. Všechny knihovnice mě tam už znaly, pokud jsem si vybrala nějakou knihu, kterou jsem už měla přečtenou, pokaždé mě na to upozornily. Samozřejmě vím, že ony to viděly v systému, takže to pro ně byla maličkost, ale všichni víme, že takové maličkosti člověka potěší. :-) A to i v tom dětském věku.


Mojí úplně nejoblíbenější knížkou je Malý Princ. Dokonce jsem si jí vzala i sem do Ameriky a pokaždé, když mi je smutno nebo mám nějakou bolístku, tak si jí vezmu do ruky a stačí, abych si přečetla pouze pár stránek a je mi zas mnohem líp. Knihu jsem dostala k 8. narozeninám a pamatuju si, jak jsme jí četly s maminou každý večer před spaním. Bohužel, v té době jsem tu knížku vůbec nechápala a nedávala mi žádný smysl. Mamina mi řekla, ať se nebojím, že jednoho dne jí pochopím. A taky že se tak stalo. :-) Knihu jsem uklidila do poličky, ale když mi bylo patnáct, narazila jsem na ní a řekla jsem si, že jí dám šanci. A podívejme, stala se mojí Biblí. Nicméně film, který je podle knihy natočen, se mi ani trochu nelíbí. Nevím, čím to je, ale prostě se na něj nemůžu dívat. Tohle si ale myslím o všech filmech, které byly natočeny podle knižní předlohy. Dobrým příkladem je Harry Potter. Já neříkám, že ty filmy jsou špatné, to rozhodně ne. Nicméně ten, kdo knihy četl, ví, o čem mluvím. :-)
Já doufám, že se můj čtecí blok zlomí okamžikem, kdy se vrátím zpátky domů. Knížky mám totiž opravdu ráda. Není nad to si večer v zimě sednout, udělat si teplý čaj a jen se ponořit do stránek příběhu.


Uff, před koncem monologu se mi zaseknul počítač a já chtěla propuknout v hysterický pláč! Já hloupá jsem si to totiž neuložila, nevím proč. Už jsem viděla, jak budu muset začít znova pěkně od začátku, čímž bych odpověď zkrátila opravdu na pár řádků, protože bych byla naštvaná a nechtěla se s tím vypisovat znova. :-D Nicméně chválabohu, stála při mně nějaká zázračná síla, díky které jsem přišla pouze o pár řádků. Mám díky našemu rozhovoru poučení pro příště a to - nezapomínat na důkladné průběžné ukládání! :-D


Kristepane, ty seš ale fakt strašně ukecaná :-D Už s tebou končím, čtrnáct stran, všechno už jsi řekla, není se na co dál ptát :-D Ale na závěr ještě něco mám... tradiční doplňovačku. Víš, co znamená "stručná odpověď"? Ne? No tak uvidíme... :-D Jdeme na to:


Vím, co je stručná odpověď, a teď tě o tom přesvědčím! :-D Musím ti ale říct, že jsem se opravdu s odpověďma krotila a držela se zpátky, přesně z toho důvodu, že jsem věděla, že to bude jinak román. :-D


Moje nejoblíbenější barva je...
nevím, jestli moje nejoblíbenější barva se dá nazývat barvou. Tedy moje okolí mi říká, že to barvy nejsou, ale pro mě jsou. :-D Nejraději se oblékám do hnědé, béžové, bílé, šedé a černé. Mám ráda jednoduchý styl, který lze doplnit doplňkama, které tomu dodají celkový šmrnc. Stejně takovéhle barvy mám ráda i v případě interiéru. Mám ráda čistotu, takže hádám, že s tím souvisí i tohle. V mém šatníku se ale najde i pár barevnějších kousků a to je buď červená, lososová, případně královsky modrá. :-)


Můj syn a dcera se jednou budou jmenovat...
U kluka mám jasno už pár let. Miluju jména Tadeáš, Damian a Nathaniel, pouze se nemůžu rozhodnout, které se mi líbí víc. Holčičku bych ráda pojmenovala po sobě, takže Kateřina. :-) Na druhou stranu mi to ale přijde sobecký, takže nad tím pořád váhám a nevím. Nicméně výběr jména nezáleží pouze na mně - naštěstí. S jistotou ale můžu říct, že kolem mě jednou rozhodně nebude pobíhat malej Pepík, či Franta. :-D


Kdyby mi někdo nabídl setkání, s kýmkoliv si vyberu, byl/a by to...
V tomhle případě bych si vybrala setkání s babičkou ze strany táty, protože zemřela, když jsem byla ještě miminko a vůbec si jí nepamatuji. Ráda bych jí poznala a přesvědčila se o tom, že jsem po ní zdědila vlastnosti, o kterých mi každý v rodině říká, že je mám po ní. :-)


Kdybych si musela vybrat mezi krásou a chytrostí, zvítězila by...
100% chytrost, protože krása časem pomine, ale blbec blbcem zůstane. Pokud to mám převést na svého budoucího partnera, měl by být chytrý a mít krásnou duši.


Můj největší životní trapas...
Ty bláho, budeš mi věřit, když ti řeknu, že se mi nikdy nic trapného nestalo? :-D Pět minut sedím, přemýšlím a stejně na nic nemůžu přijít. Buď mám takového štěstí, že se mi trapasy vyhýbají, nebo věci, které se mi staly, nepovažuju za trapasy. :-D


Až mi bude čtyřicet...
Doufám, že až mi bude čtyřicet, že budu mít dobrou práci, zázemí a šťastnou a zdravou rodinu.


Jídlo, po kterém se mi nejvíc stýská...
Po všem!!! :-D Po sladkostech teda ne, ty mi sem v pravidelných intervalech chodí. Těším se ale na babiččiny jahodové knedlíky a její borůvkový koláč, protože lepší nikdo nedělá. Z pití se nejvíc těším na Kofolu (točenou!), té se žádná Coca Cola opravdu nemůže rovnat. :-)


Nejvíc mě může naštvat, když...
mi někdo lže a já už dávno vím pravdu. Opravdu nesnáším neupřímnost, a když si někdo myslí, že mě může tahat za nos. Sama to nedělám, takže nechci, aby to někdo dělal mně.


Můj budoucí manžel musí být/mít...
Můj budoucí manžel nesmí být hlupák. Nechci tím říct, že to musí být jaderný fyzik, chci si s ním ale popovídat na úrovni o normálních tématech a ne jestli vyhrála Sparta nebo Slavie. Stejně tak musí být rodinně založený a mít rodinu na prvním místě. Žádnej nesamostatnej mamánek, protože vychovávání cizích dětí mám už po krk. :-D Teď nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale měl by být schopen zajistit rodinu. Není to tak, že místo práce si chci chodit po kafíčkách s kamarádkama, ale jednou, až budeme mít děti, chci s nima být doma minimálně do jejich tří let a prožívat s nimi všechny jejich nově nabyté dovednosti, stejně tak chci být jejich průvodcem na začátku jejich života. :-) Taky to musí být dobrodruh, protože já miluju cestování a je spousta míst, která bych ráda navštívila. A je jedno, jestli ještě před dětma nebo už s narozenýma dětma. Rozhodně nechci se vstupem do manželství sedět doma na zadku a cestovat pouze prstem po mapě.


Moje nejlepší a nejhorší vlastnosti...
Tak to nevím, jestli budu úplně objektivní, ale pokusím se. :-D Mezi moje nejlepší vlastnosti rozhodně patří upřímnost, neschopnost lhát, poctivost a starost o druhé. Poslední vlastnost je ale i součástí špatných vlastností, protože někdy mám pocit, že musím druhého člověka "zachraňovat" a nechám se jím stáhnout až na dno, ze kterého se pak těžko dostávám. V každém se snažím vidět to hezké, a když nemám co pěkného říct, radši držím pusu. :-) Mezi mé špatné vlastnosti bych rozhodně zařadila neschopnost říct ne, se kterou se ale snažím bojovat a pracuju na tom. Souvisí to s další špatnou vlastností (která je normálně dobrá, ale ne v míře, jakou jí mám já) a to ta, že jsem až příliš hodná. Taky jsem nedochvilná, přičemž to sama nenávidím. Taktéž na tom pracuju, ale přijde mi, že je to snad s přibývajícím věkem pouze horší a horší. :-D A poslední věc, nevím, zda jí nazývat špatnou vlastností, ale nikam jinam mi to nesedí a proč to na sebe neprásknout. :-D Nesnáším zmuchlané ubrousky!!!!! A když říkám nesnáším, tak tím myslím, že když to vidím, otvírá se mi kudla v kapse a dlaně se mi zatínají v pěsti. Lidi se mnou neradi jedí, protože ví, že si na to musí dávat pozor, jinak je začnu poučovat a přerovnávat to. Prostě ubrousek se po použití SKLÁDÁ DO ČTVERCE, případně se nechá v obdélníku. Rozhodně se ale nemuchlá do koule. Ještě větší zlo jsou látkové ubrousky, na to jsem opravdu vysazená. Je to látka, která se úhledně složí a položí vedle talíře, ne že se hodí halabala do zbytků, které jsou na talíři. Opět je to s přibývajícím věkem pouze horší. :-D Děti, o které se starám, se mi díky tomu ze začátku smály. Jakmile ale zjistily, že mě to opravdu vytáčí, začaly si na to dávat pozor. Přeci jenom nervy mám jen jedny a drásají mi je dostatečně. :-D


Jsem na konci patnácté strany a mám pocit, že je ještě spousta věcí, které bych na sebe mohla prásknout. To by ale opravdu nebyl rozhovor, ale už vícedílná povídka pro dlouhé zimní večery. :-D Možná začnu i lidem věřit, že jsem ukecaná. I když... z velké míry za to může Amerika, kde jsem se naučila spoustu super věcí. Vždycky jsem byla extrovert, ale extrovert na české poměry. Momentálně jsem extrovert na americké poměry, takže na sebe klidně vykecám i to, co sama nevím. Nemám problém se bavit o čemkoliv s kýmkoliv do doby, kdy mi člověk začne vnucovat svoje názory. S tím jsem se ale taky už naučila pracovat, takže když se o to někdo snaží, vybruslím z toho a změním téma tak, že si toho dotyčný ani sám nevšimne.


Závěrem mám opravdu už jen pár slov. Prvně pro tebe, Janule. Chtěla bych ti moc poděkovat za to, že blog ještě stále držíš nad vodou a svědomitě se o něj staráš. Myslím, že tím mluvím za všechny návštěvníky blogu. Je to prostě naše doupě, do kterého utíkáme do našeho smyšleného světa, a i když den třeba nezačal dobře, díky blogu se oblaka nakonec roztáhnou. :-) Tvoje práce a trpělivost je vážně obdivuhodná, zvlášť když nejsi studentka se spoustou volného času, ale žena, která má práci a rodinu. Taky ti chci moc poděkovat za to, že jsi mě ještě virtuálně nezaškrtila za gramatické chyby a chybějící čárky. :-D Snažím se, co můžu, ale jsou věci, u kterých sama vím, že mám problém. Vždycky na to myslím, snažím se sebevíc, ale vím, že ne všechno vždy podchytím. Jsem za to na sebe opravdu naštvaná, protože sama chyby nenávidím. Po dvou letech tady jde ale moje gramatika pěkně do kopru, protože jediné místo, kde jí praktikuju, jsou momentálně pouze překlady. Konverzace s kamarády nepočítám, protože to je úplně o ničem jiném. Takže DĚKUJU!


Těm, kteří rozhovor dočetli až sem bych chtěla poděkovat za všechny krásné komentáře, které mi necháváte. Vážně člověka potěší, když někdo ocení čas, který za hotovou podobou povídky stojí. Vážím si každého slova, které napíšete! :-)
Slibuju, už budu končit, protože jinak se za chvilku rozbulím dojetím. V hlavě mi teď totiž lítá neskutečné množství věcí, zážitků a vzpomínek, které díky tomuto blogu mám. Jsem opravdu ráda, že do téhle komunity mohu patřit a pokaždé, i když se vždy objevím jednou za čas, jsem tady vítaná tak, jako kdybych nikdy neodešla. Musím vám ale říct něco, co je mnohem důležitější, než celý tenhle rozhovor.
JDĚTE SI ZA SVÝMI SNY, AŤ TO STOJÍ, CO TO STOJÍ, PROTOŽE AŽ PAK BUDETE DOOPRAVDY ŠŤASTNÍ.
Já sama jsem toho důkazem. ;-)



Vaše Catherine ♥


Děkuju za rozhovor, Cath, bylo to fajn. Snad zase někdy za čas někoho dalšího vyzpovídám. Kdybyste měli nápad, koho byste rádi, a kdo ještě v rozhovorech nebyl, dejte vědět v komentářích. Ale mějte na paměti, že by to měl být někdo, kdo na blog chodí a je aktivní, protože shánět starý autorky po všech čertech, na to už nemám kapacity. :-) Pa, J. :o)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | 30. ledna 2018 v 16:55 | Reagovat

40 minut. Přesně 40 minut jsem to četla, stopla jsem si to :D
Páni, já rozhovory miluju, strašně mě zajímají osudy ostatních lidí, kteří se tu na blogu pohybují, a se kterými většinou nemám společného nic jiného, než právě jen tenhle blog. A musím říct, že tenhle rozhovor už teď patři mezi mé nejoblíbenější!
Moc ráda čtu povídání o životě v cizí zemi, a to hlavně o Americe a právě o jejich školství a zdravotnictví. I když to člově slýchá na každém kroku, pořád se díky tomu utvrzuju v tom, jaké máme štěstí, že žijeme právě tady.
Ale zároveň ti ten pobyt v Americe strašně moc závidím! Já jsem, i když se to možná někdy nezdá, na rozdíl od tebe totální introvert, takže na jednu stranu sice závidím, ale na druhou stranu vím, že bych se k ničemu takovému nikdy neodhodlala, a kdyby se mi to přece jen náhodou poštěstilo, tak bych nervozitou umřela ještě na letišti... :D Takže vážně obdivuju lidi, kteří dostali tu možnost a umí ji plně využít a zároveň si ji i užít :)
A taky bych ti chtěla moc poděkovat, že ses přidala k udržovatelům chodu blogu a že tak má Janule zase pár povídek navíc, které na blog může přidávat. A pak taky za to, že sis vybrala k překladu povídku od Skebe-Neko, protože já mám její povídky opravdu moc ráda, nejradši mám asi Bachelor Pad, ale to množství sexu v nich by mě u překladu asi zabilo!!! :D

2 Iwuanka Iwuanka | 30. ledna 2018 v 19:00 | Reagovat

Vyborny rozhovor. Naozaj...toto sa tak lahko citalo. Uplna pohodicka to bola. Rozpravanie o Amerike by som pocuvala od rana do vecera. Rada by som tuto krajinu raz navstivila.

A jedna z mojich oblubenych autoriek. :-* ved len teraz mi pomohala s Uncover. :-) famozny kusok!!!

Som rada ze drzite (ty a ostatne dievcata) blog funkcny. Ja stale rada okomentujem vsetko co tu pribudne. Aj ked su to moje blbosti. :-) ale ono to tak sakramentsky pomaha. Prist sem. Pozriet nieco nove. Alebo sa zahrabat do archivu a citat starsie veci. Nemysliet na starosti, nechat sa unasat laskou nasich chlapcov.

Dakujem este raz

3 Mischulka Mischulka | E-mail | 1. února 2018 v 21:30 | Reagovat

Rozhorovy prostě miluji! :-)
Je strašně hezké si o Tobě přečíst a musím říct, že s Tebou ve strašně moc věcech souhlasím a sympatizuji. Musela jsem se smát, protože ukecaná jsi tedy šíleně MOC a ač mám okolo sebe ukecaných lidiček hodně, mám takový dojem, že Ty budeš asi trochu jiná kapacita! :-D Každopádně moc děkuji za nahlédnutí do Tvého života! :-)

První věc, co bych chtěla říct, je, že se mi opravdu moc líbí, jak jsi shrnula život v Americe, neudělala bych to lépe :-) Ačkoli já mám oproti Tobě nevýhodu v tom, že v Americe trávím jen 4 měsíce o prázdninách a tak jsem nikdy nemohla dostat totálně ucelený obraz. ;-) Každopádně jsem se u Tvých popisů hodně uculovala a jen pokyvovala hlavou. ;-) Bylo hezké si číst Tvé shrnutí a klidně bych se pod to mohla podepsat. :-)

Další věc, u které jsem se šíleně uculovala, je Tvůj popis začátků s twincestem a psaní her. Já osobně jsem to nikdy až v takové míře nezažila, i díky Tobě jsem si také vzpomněla na časy, kdy jsem denodenně hrála hry s ostatními fanoušky a utíkala ze školy domů, abych mohla přečíst doslova fůru nových povídek zde na blogu. Člověk na to prostě zapomene, a pak když si čte podobné zážitky a zkušenosti, tak si sám vzpomene na své staré dobré časy!

A Malého Prince miluji! ♥ Je to rozhodně jedna z mých oblíbených knih, ke kterým se strašně ráda vracím. :-)

Moc děkuji za skvělý rozhovor a za všechny překlady! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama