Zaslepení 2. (2/2)

7. prosince 2017 v 16:00 | Janule |  Zaslepení
autor: Dušinka






Následující pondělí bylo peklo a Bill se šoural do angličtiny v bídné náladě. Jeho rozvrh byl pozměněn díky upuštění od PoHis, a nyní měl historii hned ráno jako první. Polovinu té hodiny strávil biflováním se na nadcházející test z Probuzení, a druhou polovinu si sepisoval terminologický slovník do chemie. Byl totálně mrtvý, když dopadl do své lavice, a pan Kaulitz si toho všiml a přišel k němu s účastným pohledem, který protáhl jeho hezké rysy.
"Všechno v pohodě, Bille?" Zeptal se, zatímco Bill vylovil svou složku do angličtiny, aby se mohl biflovat ještě trochu více. Postupoval podle studijní šablony, kterou jim pan Kaulitz poskytl - no, podle většiny z ní - a přesto si byl zcela jistý, že selže.
"V pohodě, měl jsem rušný víkend. Dokonce i když jsem pustil PoHis, tak se zdá, že nemám dost času na všechnu práci, kterou musím udělat." Bill vytáhl studijní šablonu a začal si procházet odpovědi, které si sepsal, ale pan Kaulitz se natáhl a složku Billovi zavřel. "Hej! Ještě nezvonilo," protestoval.
"Já vím," řekl pan Kaulitz s uličnickým mrknutím a přesunul se do zadní části třídy. Bill, celý mystifikovaný, věnoval své složce zvědavý pohled, jako by mu mohla říct, proč se jeho učitel chová tak podivně.


"Třído," zahlásil pan Kaulitz, jakmile zazvonilo a on zavřel dveře. "Odložte své studijní materiály a sešity, prosím."
Celá třída sborově zasténala a všichni udělali, jak jim bylo řečeno; pan Kaulitz napochodoval do přední části místnost a opřel se o stůl, tvářil se jako kočka, která právě snědla kanárka.
"Dnes žádný test nebude."
Několik studentů triumfálně zajásalo, zatímco většina ostatních, kteří se příliš báli vydat v učitelově přítomnosti nějaký zvuk, se pouze nadšeně zazubili na svého souseda. Jeden student promluvil: "V čem je háček?"
"Žádný háček!" Prohlásil pan Kaulitz. "Usoudil jsem, že jelikož jsem vás první dva týdny tak drtil, zasloužíte si přestávku! Test bude zítra, a budete mít extra čas na studium." Odmlčel se, jeho oči se prolétly po třídě, a Bill si pomyslel, že viděl, jak se učitelův úsměv rozšířil, když se jejich oči setkaly. Možná si to jen představoval, myslel si a potřásl hlavou.
"Prošli jste testem," deklaroval pan Kaulitz, "a vysloužili jste si den ke čtení. Dnes žádné instrukce - můžete si číst Chopina nebo jakýkoliv jiný román, pokud máte, nebo můžete pracovat na úkolu, který se vám právě chystám dát. Nenaříkejte, je to zábavný úkol, slibuju!" řekl vesele, a Bill potlačil zahihňání. "Jediné pravidlo je, že nesmíte pracovat na úkolu do jiného předmětu. Ano, Bille?"


"Huh?" Bill zvedl hlavu, popletený, a měl dojem, že viděl, jak se pan Kaulitz ušklíbl. Škádlil snad Billa?
"Vypadalo to, že k tomu máš co říct," pokračoval pan Kaulitz, pozvedl obočí, a Bill si uvědomil, že byl vyvolán za své hihňání.
"Řekl jste, že jsme prošli testem," zopakoval Bill to, co řekl jeho učitel před chvílí, raději než aby přiznal, že ho pobavilo učitelovo nadšení. "Jaký test?"
"No... Já vím, co si o mně všichni vykládáte za mými zády. Věřte mi, všechno jsem to slyšel. Tento rok se zdá být populární ´Zabiják Kaulitz´--" odmlčel se, a Bill si všiml, jak na sebe několik jeho spolužáků pohlédlo, "- ale já se snažím nebýt příliš náročný nebo nespravedlivý. Ty první dva týdny byly pro celou třídu zkušební. Přiznávám, že jsem vás zahltil až příliš velkým množství práce, ale pokud jste až do dnešního dne pořád ještě se mnou, byli jste schopní to zvládnout, což znamená, že po zbytek roku by měl být pro vás tento předmět snadný. No, stále to pro vás bude výzva, ale slibuju, že vás nebudu přetěžovat. Pokud budete mít potíže udržet tempo, prosím, prosím dejte mi vědět. Vždy beru v úvahu všechny okolnosti a nebudu jedním z těch kreténů, kteří očekávají, že se váš život bude točit kolem mého předmětu."


To mu vysloužilo několik uchechtnutí; zdálo se, že středoškoláci byli vždycky vzrušení, kdykoliv jejich učitelé použili nějakou neslušnou nadávku. "Já vím, že nebude, a chci být vnímavý k vašim potřebám. Takže se nebojte se mnou mluvit, kdykoliv budete potřebovat s čímkoliv pomoct. Vždy tady jsem po škole ještě minimálně deset minut, ale pokud chcete doučování, dejte mi prosím vědět dopředu. Zní to fér?"
Ozvalo se několik zamumlaných "ano" a pokyvování hlavou. Pan Kaulitz si překřížil ruce na hrudi.
"Vy jste lidi tak zatraceně potichu. Jak vás můžu rozmluvit?" Zeptal se, pak pokrčil rameny. "No, raději byste si měli ty jazyky rozvázat pro naši diskuzi ve středu. Přijďte připravení! Teď mi dovolte, abych vám představil váš nový úkol. Bude to na delší dobu..." Pan Kaulitz opět zamířil do zadní části třídy a zvedl hromádku vázaných zápisníků s klasickými mramorovanými deskami. Bill po chvíli rozvažování vstal, a vzal další část, a pak vstala i Laurie a vzala zbytek. "Díky," řekl pan Kaulitz a poslal jim úsměv. Bill nerozuměl tomu, jak někdo tak příjemného člověka nemohl mít rád.


"Od tohoto týdne si budete psát deník a budete mi ho odevzdávat. Tyto deníky budou cokoliv, co jen vy sami budete chtít; vše, co žádám, je, abyste do nich po dva týdny zapisovali, a pak je odevzdali. Měli byste mít popsáno asi deset listů, oboustranně. Může to být poezie nebo próza nebo naučná literatura - jen prosím, nepoužívejte to jako svůj osobní deník, ve kterém mi budete popisovat svůj den. Můžete mi napsat o nějaké události, kterou jste navštívili, nebo o něčem nezvyklém, co se vám přihodilo, ale nechci, aby to byl jen dlouhý seznam věcí, které jste toho dne dělali. Můžete psát o něčem, co vás trápí, nebo cokoliv jen potřebujete. Chci, abyste si tento úkol užívali, a tak vám nechávám volnou ruku."
"Vy jste nám je koupil?" Ozval se další student, zatímco oni tři zápisníky rozdávali. Jeden ze studentů, blonďatý kluk jménem Corey, vytrhl Billovi drsně zápisník z ruky, jako by jej Bill osobně urazil. Bill byl zvyklý, že se k němu někteří lidé chovali jako blbci, a tak se jen mechanicky otočil a pokračoval v rozdávání.
Nepodíval se, jestli si toho jeho učitel všiml, ale pomyslel si, že možná ano, dle toho, jak zaváhal s odpovědí. "Ano, koupil," odpověděl pan Kaulitz nakonec. "Nejjednodušší způsob, jak se ujistit, abyste ho dnes všichni měli. Mohl jsem to napsat do požadavků a oznámkovat vás, ať už ho máte nebo ne, ale opravdu jsem se necítil na to, abych dal nulu té ubohé duši, která by zapomněla, protože někdo vždycky zapomene. To není můj styl. Takže, všichni znáte instrukce... začněte!"


Do konce hodiny zbývalo čtyřicet minut a Bill s sebou neměl žádný materiál ke čtení - alespoň ne takový, který by nebyl do jiné hodiny - a tak zvažoval své možnosti. Mohl začít psát do svého zápisníku, nebo mohl studovat na ten zítřejší test. Jelikož zrovna neměl žádnou inspiraci ke psaní, vybral si to druhé, a uběhlo sotva pět minut, než kolem prošel jeho učitel a poklepal mu na lavici.
"Hmm?" zamumlal Bill tázavě, když k panu Kaulitzovi vzhlédl.
"Učíš se? Opravdu?"
"... říkáte, že bych neměl?" Zauvažoval Bill nahlas zmateně, a pan Kaulitz naklonil hlavu.
"Říkám jen, že tohle má být hodina, kde by sis mohl odpočinout a pro jednou se nemusel nic učit. Ale," pozvedl jedno rameno, "nemůžu ti to zakazovat."
Bill zvážil učitelova slova a pracoval asi polovinu hodiny, než se rozhodl, že potřebuje mentální přestávku a přemýšlivě listoval zápisníkem. Už plánoval, jak ho zaplnit, a uvažoval, jestli by měl pan Kaulitz něco proti kresbám. Pravděpodobně ne, rozhodl se Bill, a jedna jeho část se stejně svému učiteli zoufale chtěla předvést. Užíval si dostávat od pana Kaulitze pochvaly, to bylo nepopiratelné.


Po prozkoumání všeho, co se na jeho novém zápisníku dalo prozkoumat, Bill pohlédl zpátky na pana Kaulitze. Byl shrbený nad svým stolem a popisoval papír za papírem, nejspíš známkoval, a Bill ho nechtěl rušit. Ve skutečnosti neměl nic, co by mu chtěl říct, ale pan Kaulitz prostě vypadal jako příjemný typ člověka. Bude však muset nechat povídání na později, usoudil Bill; jeho spolužáci by nejspíš brzy přišli na to, že má pro pana Kaulitze slabost - a naopak - a to by neskončilo dobře. Opravdu nechtěl dát svým tyranům žádnou záminku k dalšímu popichování. Prozatím byla škola v tomto ohledu poklidná, až na pár pohledů během přestávek... a možná jednoho komentáře "Vítej zpátky v pekle, teplouši," od jednoho určitého kluka, kterým Bill obzvláště pohrdal. Řekl mu to na chodbě, a Bill nebyl schopný udělat nic jiného, než jen předstírat, že to neslyšel.


To odpoledne měl Bill práci, ale vzal si s sebou domácí úkoly, na kterých mohl pracovat o přestávkách. Chtěl nejdříve dokončit všechny malé úkoly, a pak věnovat celý večer studiu Probuzení. Byl lehce vyděšený vzhledem k tomu, že pan Kaulitz naplánoval diskuzi o tom románu na následující den po testu. Jak moc bylo očekáváno, že toho bude vědět?
Jakoby dílem osudu Bill narazil na známou tvář, zatímco doplňoval jogurty. No, Bill do něj nenarazil, ale spatřil vysokého, tmavovlasého muže ve volných běžeckých šortkách a modrém tričku, jak si vybírá mléko. Pan Kaulitz ho zatím neviděl, a tak se Bill chopil příležitosti jej beze studu okukovat. Bez toho širokého formálního oblečení Bill mohl vidět, že je štíhlý a ve formě; Billovy oči se potulovaly po vyrýsovaných lýtkách a vzhůru, kde se tričko tisklo k očividně plochému břichu, a pak ke štíhlým pažím.
V určitém okamžiku, zatímco Bill svého učitele v duchu svlékal, muž vzhlédl. Bill sebou prudce trhnul.


"Pane Kaulitzi, hej!" Zvolal Bill, jako by jej právě uviděl, a zamával, než urychleně dokončil doplňování jogurtů. Znovu vzhlédl, tentokrát aby zachytil poněkud zahanbený pohled na učitelově tváři, který se vzápětí proměnil na stísněný úsměv. Bill zmateně přemýšlel, jestli bylo možná očekáváno, že bude existenci pana Kaulitze mimo třídu ignorovat.
"Omlouvám se, že jsi mě musel vidět takhle," přiznal se pan Kaulitz, jeho úšklebek se přeměnil v ostýchavý, zatímco uložil mléko do svého košíku.
Bill spatřil v košíku láhev s vodou a spekuloval: "Byl jste si zaběhat?"
"Jezdit na kole," opravil jej. To dávalo větší smysl - kdo by běhal na nákup do obchodu?
"No, já nevypadám o nic skvostněji, takže je to okay," ujistil Bill svého učitele a zatahal za límeček své uniformy. Pan Kaulitz se rozesmál a zdálo se, že jeho nejistota pominula.
"Takže ty tady pracuješ?" Zeptal se pan Kaulitz, a Bill se kousl do rtu, jak se natáhl pro další plato jogurtů.
"Ale ne, jen jsem ukradl nějakému chudákovi jeho uniformu a našel jsem tady odložený tenhle vozík s jogurtama..."
"Hej, nesnaž se mě přechytračit," odvětil pan Kaulitz, postavil se zády k chladničce a hravě do Billa šťouchnul ramenem. Bill po něm střelil kradmým pohledem, nikdy dříve u svého učitele nestál tak blízko a byl překvapený, když spatřil jeho krk a tvář červené. Bill by to připisoval vynaložené námaze, jelikož zrovna sportoval, ale jeho tvář před několika okamžiky červená nebyla.
"No, to musím, jestli chci zítra projít tím testem," řekl Bill a obrátil svou pozornost k práci. Bylo to téměř, jako by... ne. Bill zavrtěl hlavou. ... bylo možné, že s ním pan Kaulitz flirtoval?
Ne, ne, ne! Pokáral Bill sám sebe a celou tu myšlenku zavrhnul. Byl červený, protože... Bill nedokázal vymyslet výmluvu dřív, než pan Kaulitz znovu promluvil.


"Neměj strach. Pokud jsi tu knihu četl a řídil ses studijní šablonou, budeš v pohodě," ujistil ho pan Kaulitz, jeho tón byl nyní serióznější, a Bill k němu znovu vzhlédl, jejich pohledy se setkaly. Učitel se na něj povzbudivě usmál a Bill se silně kousl do jazyka, aby si zabránil udělat nebo říct něco nepatřičného. Pan Kaulitz byl zatraceně roztomilý. Ne jen sexy, ale roztomilý ve způsobu vezmi-si-mě-domů-a-miluj-mě-navždy. Jako štěně. Ano, jako štěně, pomyslel si Bill.
"Beru vás za slovo," vzdychl Bill a odložil další prázdnou krabici. Náhle s prázdnýma rukama se Bill rozpačitě zatahal za culík, ve kterém mu firma nařizovala své vlasy nosit, a jeho oči se potulovaly kamkoliv, jen ne na pana Kaulitze. S rozhodnutím, že je konverzace u konce, Bill řekl: "No, musím se vrátit zpátky k práci," přesně ve chvíli, kdy promluvil pan Kaulitz: "Musím jít něco nakoupit..."
Oba ztuhli, sdíleli spolu pohled a rozesmáli se. "Uvidíme se zítra ve třídě, Bille. Příliš se tím testem nestresuj." Pan Kaulitz stiskl Billovi rameno v přátelském gestu a kývl na něj, než se otočil. Bill se obrátil k jogurtům a pak se dlaní plácl do čela. To nejtrapnější rozloučení ze všech.
... Bill mrkl přes rameno, aby skouknul učitelův zadek, zatímco odcházel, než se vrátil zpátky do práce.
V těch šortkách vypadá dobře, pomyslel si Bill sám pro sebe, zatímco dokončil svůj úkol a rozhodl se udělat si přestávku; jinak by snad následoval pana Kaulitze po celém obchodě, dokud by neodešel.


***


I přes učitelovo ujištění Bill studoval Probuzení tam i zpátky, procházel přitom svou studijní šablonu a vymýšlel si různé porovnávací hry s citáty, o kterých si myslel, že by se v testu mohly objevit. Více než jednou si přál, aby Shelby byla stále ve třídě s ním a on tak měl někoho, s kým by mohl studovat. Dalšího dne se cítil být alespoň částečně připravený a první dvě hodiny opět vyplnil ještě posledním dobiflováváním. Test přišel dřív, než byl Bill připravený - ačkoliv to by nikdy nebyl, jak usoudil - a vydal ze sebe to nejlepší. Na konci hodiny pan Kaulitz vysbíral papíry a rozdal jim svazek gramatiky, který měl být vyplněný do konce týdne. Když procházel kolem Billovy lavice, Bill by přísahal, že viděl, jak na něj pan Kaulitz mrknul.


Dalšího dne byly testy zpátky. Bill dostal B+.
"Oh páni, to je skvělé!" Zvolal Bill, když obdržel svůj test, ignoroval přitom ne až tak šťastné sténání kolem sebe. Bill se po dopsání testu cítil docela sebevědomě - většina otázek byla položena ve stylu Četl jsi to? spíše než Rozuměl ji tomu? a Bill to rozhodně četl. Jediné věci, které měl špatně, jak viděl při listování testem, byly pouhé hloupé chyby.
"Takže... nějaké otázky?" Zeptal se pan Kaulitz a napřáhl ruce, dlaněmi ke stropu. Okamžitě se zvedly tři ruce a Bill na pár minut s nezájmem přestal dávat pozor. Nebyly tam žádné otázky, které by potřeboval, aby mu je učitel ujasnil, a také nepotřeboval svého učitele prosít, aby mu zvedl známku. Místo toho si Bill vesele kreslil okolo B+ na svém testu a nevěnoval pozornost ničemu kolem sebe, dokud nezaslechl pana Kaulitze vyštěknout necharakteristickým ostrým tónem. "Cos to řekl?"
V místnosti se rozhostilo mrtvolné ticho a Bill zvedl hlavu, hledal předmět náhlé zloby pana Kaulitze. Nejpravděpodobnějším kandidátem se zdál být DeShawn, který na svého učitele zíral širokým, nevěřícím pohledem. "Řekl jsem, že... že je to hloupé."
"Očividně víš, že to, cos řekl, bylo špatné," řekl pan Kaulitz tiše, ale celá třída byla stále tak nehybná, až měl Bill pocit, že jeho spolužáci ani nedýchají. "Jelikož jsi mi právě zalhal."


Bill cítil, jak se mu vzadu na krku postavily chlupy. Pokud neřekl ´To je hloupé,´ tak co řekl, že to pana Kaulitze naštvalo? ´To je na hovno´ napadlo Billa okamžitě, ale pan Kaulitz se nezdál být ten typ, který by se naštval kvůli neslušnému slovu... a proč se na něj všichni jeho spolužáci takhle dívali? Bill navázal oční kontakt s Marinou, jedinou osobou, kterou z celé třídy tak trochu znal, ale odvrátila se. O co šlo?
"Heleďte, já jsem to tak nemyslel," řekl DeShawn na svou obranu, a Bill se na něj podíval, a pak na pana Kaulitze. Nevypadal o nic méně naštvaně - ve skutečnosti vypadal ještě rozzuřeněji.
"No, jsem si jistý, žes nemyslel doslova, že je můj test homoušský, jelikož to je nemožné." Bill se ostře nadechl a naskákala mu husí kůže. Ach. Tak proto se na něj každý takhle díval... na něj, na toho oštítkovaného gaye. Sklopil hlavu a stáhnul se do sebe, doufal, že to pan Kaulitz zvládne. Nechtěl žádnou záminku, aby si svého oblíbeného učitele znelíbil.
"Nemyslel jsem váš test, ale tu otázku-"
"Já nemluvím o svém testu. Můj test můžeš urážet, jak jen chceš. Je mi to opravdu jedno." Stále bylo mrtvolné ticho, a Bill to nemohl snést. "Ale nebudu tolerovat slovník, který někoho opomíjí nebo někomu ubližuje. Jak by ses cítil, DeShawne, kdyby někdo použil součást tvé identity a dal tomu význam ´špatný´ nebo ´hloupý´? Byl by to dobrý pocit? Nebyl, že?"
DeShawn neodpověděl a Bill si nervózně pohrával se šňůrkami od své mikiny. Někde uvnitř cítil úlevu, že se jej pan Kaulitz zastával, ať už to věděl nebo ne, ale pro tuto chvíli se cítil nepohodlně a nepatřičně.


"Jediná věc, kterou bys měl označovat slovem ´gay´ je to, k čemu je to slovo určené - dva lidé stejného pohlaví, kteří jsou spolu. Nepopisuje to životní styl nebo módní trend nebo cokoliv jiného, pouze typ vztahu. A neznamená to´špatné´ nebo ´hloupé´. Není v tom žádný ´jiný význam´. Rozumíš?"
Bill měl pocit, že začne brečet. Přitiskl si ruku k ústům a zíral na zeď vedle sebe, náhle rád, že seděl v té nejkrajnější řadě. Pan Kaulitz si vedl lépe, než v co mohl doufat, a všechno, co chtěl, bylo svého učitele obejmout.
"Proč se o to tolik staráte?" Promluvil jiný student téměř obviňujícím hlasem, a Bill se napjal. Věděl, který kretén to je. Slyšel z těch úst nadávky až příliš často na to, aby nevěděl.
"Proč? Protože je to urážlivé a ignorantské a já nevidím žádný důvod, proč by měl kdokoliv dovolit, aby to někomu prošlo. Protože, statisticky, jsou v této místnosti minimálně dva lidé, kteří se ztotožňují se slovem gay, a já chci, aby se cítili, jako že můžou promluvit a být vyslyšeni. Protože někdo v této třídě může mít gaye za kamaráda, nebo za sourozence, nebo za rodiče. A protože tím, že necháte toto chování nepotrestáno a neopraveno, jste stejně tak špatní jako kdokoliv, kdo tyto věci říká. A konečně, nikdy nevíte, komu ubližujete, když tyto věci řeknete. Nemůžete se na někoho prostě jen podívat a vědět, že je to gay," uzavřel pan Kaulitz a vrátil se k tabuli. Bill vypustil výdech, který zadržoval, a byl dychtivý po blížící se změně tématu.


"Jo, kromě Billa," vyprskl ten samý student a Bill cítil, jak mu ztuhla krev v žilách. Prsty zkroutil do rukávů své mikiny a pevně je sevřel. Co měl na tohle říct? Jak na to mohl odpovědět? Jedna jeho část chtěla tomu kreténovi jednu vrazit, ale většina z něj byla příliš vyděšená se i jen pohnout.
"Kdo to řekl?" Zeptal se pan Kaulitz, jeho hlas byl strašidelně klidný a Bill zaryl prsty do svých předloktí a silně stiskl čelist. Chtěl něco říct, ale hlas se mu zasekl v krku. "Corey?" Zeptal se pan Kaulitz po krátké pauze. Nepřišla žádná odpověď, a tak řekl: "Vypadni z mé třídy. Ven, hned."
"Cože? Já-"
"Vypadni!" Vykřikl pan Kaulitz a Bill chtěl zmizet. Cítil se poníženě. Udržoval své oči přilepené ke zdi, zatímco poslouchal, jak Corey vstal, nakopnul svou lavici a vyrazil ze dveří. Dveře se s prásknutím zavřely a Bill sebou škubnul, svíral sám sebe tak silně, že si pomyslel, že by se možná psychicky rozpadl, kdyby své paže rozmotal. Náhle ucítil na rameni čísi ruku, a hlas pana Kaulitze mu tiše řekl do ucha: "Můžeš jít, jestli chceš. Omluvím tě."
Billovi to nepotřebovalo být řečeno dvakrát, vyškrábal se na nohy, roztřesenýma rukama si naházel věci do batohu a vyběhl ze třídy.


autor: Dušinka
překlad: Zuzu

betaread: J. :o)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 7. prosince 2017 v 20:45 | Reagovat

Musela som si toto precitat 2 krat. Dokonaleeee. Uplne. Ta cast ako sa ucitel trochu studentom otvoril. Boze....zamilovala som sa do neho hned.

V obchode...to mile nesmele flirtovanie. Juuuuj.

No a to ako sa Tom diplomaticky zastal gay populacie. Zvladol to bravurne. Uz sa tesim na dalsi diel. Ach...toto hude snad baj poviedka na blogu.

2 Mischulka Mischulka | E-mail | 7. prosince 2017 v 20:50 | Reagovat

Tak hezky to začala, a tak krutě to skončilo. Ufff, závěr byl doopravdy silný a já se přiznám, že jsem měla husí kůži při čtení a na konci mi bylo Billa tak strašlivě líto, že jsem měla slzy v očích. Lidi jsou šílení a o to více jsou krutí spolužáci na střední škole..Nemám slov k tomu, co se tam odehrávalo. Snad jen, že obdivuji a ctím Toma za to, jak skvěle to dokázal řešit, řekl svůj názor, zastal se, ale strašně hezkým způsobem. Tomova reakce mě skutečně potěšila. Ale Billa je mi ohromně líto. Je mi strašlivě líto, že si něčím takovým musí procházet pořád dokola a ještě že je to takhle veřejně řešeno při hodině. Ach jo....:-(

Teď ale k těm hezčím věcem...Tom je prostě bombový! ♥ Jo, neuvěřitelně si mě získal tím, jak se zachoval na konci hodiny, ale on je celkově strašně fajn chlapík. To, jak se kluci potkali v obchodu anebo to, jak prostě odložil test na další den a měl ke studentům tu hezkou promluvu. Já být jeho studentka, tak jsem do něj bláznivě zamilovaná! :-D ♥

Povídka mě ohromně moc baví a Ti, Zuzu, moc děkuji za překlad! ♥

3 Karin Karin | 7. prosince 2017 v 20:53 | Reagovat

To je děs jak se některý lidé chovají Billa mi je líto a Tom e zachoval správně.

4 Dzesi3 Dzesi3 | 9. prosince 2017 v 0:15 | Reagovat

Takýchto dementov sme mali aj my na základnej škole, vždy sa museli niekomu vysmievať - že nemá peniaze, že je tučný, že je z rozvedenej rodiny.....a väčšinou sa ich žiadny učitel nezastal, aj ked to bolo počas hodiny,čo mi vždy prišlo veľmi smutné :(. Tipujem správne, že ten druhý gay je Tom :))? Ja ho milujem, ako sa hanbil v obchode, snažil sa flitrovať a to ,ako naraz obaja vyhrli trápnu vetu na rozlúčenie :D - pučila som sa smiechom :) teším sa na ďalší diel

5 Jasalia Jasalia | 10. prosince 2017 v 14:32 | Reagovat

A toto má byť ten hrozný profesor Kaulitz? Alebo zmäkol len vďaka Billovi? Nech je ako chce, je super. Skvelá časť. Ďakujem.

6 Tede Tede | 10. prosince 2017 v 18:03 | Reagovat

Geniální :3 začíná to být velmi zajímavé :)
Díky za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama