Zaslepení 1. (1/2)

27. listopadu 2017 v 16:00 | Janule |  Zaslepení
autor: Dušinka


Jméno autorky vám opět napovídá, že se jedná o překlad tzv. na zapřenou, který pro vás vybrala Zuzu. Povídka má celkem dvacet kapitol, byla dopsaná v roce 2012 a odehrává se v prostředí americké střední školy. Přísný pan učitel Tom (27) a jeho žák Bill (17). Povídka bude na blogu jednou týdně, pokud bude díl kratší, nebo dvakrát týdně, když bude díl delší a rozdělený na dvě části. Užijte si to. :o) J.





První týden pošetilců


V jeho maturitním ročníku na střední škole byl první den školy pro Billa jako každý jiný. Hodil na sebe svůj šik-ale-umírněný outfit složený z tmavých a úzkých džín, rozdrbaných tenisek a vypasovaného trička. Učesal si vlasy, přes rameno si hodil školní tašku a sešel po schodech dolů, kde na něj čekaly jeho matky se svačinou.
"Máš všechno?" Kontrolovala Karoline, když mu cpala svačinu do jeho převážně prázdného batohu. Obvykle odcházela do práce brzy, protože musela dojíždět, ale dnes přivítala Billa se Simone, aby jej společně vyprovodily do školy.
"První den toho moc nepotřebuješ," připomněl Bill své matce, pak ji objal a políbil na tvář. "Neboj se, dělám to už dvanáct let. Mám to v malíku." Objal i Simone, nechal ji, aby místo toho políbila ona jeho, a odtáhl se. "Díky," zazubil se. "Ať nepřijdeš pozdě, KiKi."
"Žádný problém," řekla mu s láskyplným úsměvem. Karoline - nebo KiKi, jak jí Bill říkal už od dětství - byla partnerkou jeho matky už více než deset let. Bill si nepamatoval na den, kdy by ty dvě ženy nebyly spolu, a považoval ji za svého rodiče stejně jako Simone, svou biologickou matku. Jeho otec byl už dlouho mimo obraz a Bill byl s tím, jak věci byly, naprosto spokojený.


Obě ženy následovaly Billa ze dveří, a jemu se podařilo vyklouznout bez dalšího objímání. Doklusal ke svému autu, jednou poskočil a otevřel dveře. Byl docela dychtivý být zase ve škole; ačkoliv měl smíšené pocity z toho, že to je jeho závěrečný rok na střední, rozhodně byl připravený znovu vidět všechny své přátele. Mezi dovolenými a letními brigádami pro ně bylo těžké najít si den, kdy by si spolu mohli někam vyjít. Doufám, že si na mě pořád ještě pamatujou, zauvažoval Bill, když nastartoval auto a vyjel na ulici. Zdravila jej přitom šedá obloha; zpátky do školy, zpátky ke vstávání každé ráno v šest hodin.


Nikdo si Billa příliš nevšímal, když vešel do školy. Ale byl na to zvyklý. Kývl na několik známých tváří, zatímco jej nohy nesly do oddělení umění, jako by byly naprogramované. Tam se potloukala Billova skupina, všichni studenti umění z maturitního ročníku a mezi nimi několik třeťáků. Tento rok měli všichni předmět Pokročilé studiové umění a Bill se na ty hodiny těšil jako na nic jiného.
"Čau!" Vetřel se Bill do skupinky, a byl téměř okamžitě málem rozdrcen v náruči svého kamaráda Andrease. Ačkoliv si dal Andreas pozor, aby se odtáhl dřív, než to objetí začalo být nemužné. Strávil většinu svého léta návštěvou rodiny v Německu a Bill ho během celých těch dvou měsíců téměř neviděl.
Ozvalo se sborové "Ahoj Bille!" a "Jaké bylo léto?" a Bill jim zdvořile odpověděl. Skupinka pokračovala v mluvení, ale Andreas, očividně neuspokojený, popadl Billa za loket a odtáhl jej stranou.



"Copak? Chyběl jsem ti?" Zeptal se Andreas s úšklebkem, a Bill jen pokrčil rameny a opřel se o skříňky.
"Trošku," usmál se, pak šťouchl svým chodidlem do kamarádova. "Ukaž mi svůj rozvrh," pobídl jej a vytáhl svůj vlastní. "Jak bylo v Německu?"
"Úžasně. Fantasticky. Potkal jsem jednu úžasnou holku."
"Opravdu?" Bill sledoval, jak Andreas rozložil svůj rozvrh a pak mu ho vytrhl, aby ho mohl porovnat se svým. "Řekni mi o ní něco."
"Radši ne. Nevyšlo to," zabručel Andreas, zatímco pohyboval prstem po Billově seznamu předmětů. Jen sotva se na ně podíval, než vteřinu na to tiše zaklel.
"Co?" Bill se na svého kamaráda podíval a spatřil v jeho tváři horor. "Co se děje?"
"Ty máš Kaulitze. Ach, chlape, je mi tě líto. Měl sis prostě dát tu základní, ty šílenče."
"Angličtinu?" Bill zvedl obočí nad svým rozvrhem a pohlédl na černá písmenka dávající dohromady slovo ´Kaulitz´, než pokrčil rameny. "Nemůže být tak špatný. Moc jsem toho o něm neslyšel. Spíš dobré věci, opravdu..."
"Jeho hodina je zasraný výcvikový tábor. Prostě mi věř - ségra ho měla minulý rok. Vzdej to, a vzdej to hned," varoval Andreas Billa vážně a potřásl hlavou. "Bez urážky, Bille, ale tvoje síla je v umění. Neber si pokročilé hodiny v předmětech, ve kterých nejsi dobrý."


Bill zavrčel, vrazil Andreasovi jeho rozvrh proti hrudi a začal skládat svůj vlastní. "Nech mě to aspoň zkusit, okay? Spíš jsem víc naštvaný, že spolu nemáme vědy." Chemie už teď byla zaručená, že bude stát za hovno, ale v chemii bez Andrease bude Billův život ještě větším utrpením než hodiny angličtiny. Bill byl v pohodě s dějepisem a angličtinou, byly to věci, které vyžadovaly hodně čtení a psaní. Když ale přišlo na čísla a teorii, byl beznadějný.
"Vzdej Kaulitzovu hodinu a možná se dostaneš do mojí. Mám Marshovou. Víš, že s ní je to naprostá hračka."
"Hmm," zamumlal Bill bezvýrazně společně s pokrčením ramen, a pak vrhl pohledem po hodinách na zdi. "Hádám, že se uvidíme v umění. Měli bychom jít do tříd."
Andreas mu však znovu ukradl rozvrh a zamumlal: "Co máš jako první? Němčinu? Hej, ty máš i PoHis?"
"Jo," potvrdil Bill ne příliš nadšeně. Vybral si pokročilou historii Spojených států hlavně proto, že jej k tomu jeho poradce donutil, ne až tak bezpodmínečně, protože byl zapálený do historie jakéhokoliv druhu. Doufal, že pro něj tři pokročilé předměty nebudou až příliš stresující. Za celou svou středoškolskou kariéru měl doposud jen jeden pokročilý předmět; tři budou velké sousto.
"To bude v pohodě; pan Worrington je úžasný. Ještě úžasnější by bylo, kdyby sis vzal základní..." pokračoval Andreas a Bill protočil oči. Vytrhl mu svůj rozvrh nazpět, znovu ho složil a zastrčil do kapsy.
"Hej, když už nic jiného, vyrazím z toho pár kreditů na univerzitu," odůvodnil. "Uvidíme se později, Andy." Bill do něj šťouchl ramenem, zazubil se na něj a zamířil na svou první hodinu.


***


"Pokročilá literatura a kompozice," deklaroval učitel, zatímco psal ten název na tabuli žlutou křídou. Bill na židli neklidně poposedl, zahálčivě si pohrával s drátěnou spirálou, která držela pohromadě limetkově zelený sešit, který si vybral pro PoLit.
Vybrat si pokročilou literaturu bylo jako flirtovat s osudem. Pro tento předmět zde byli dva učitelé; první paní Ferdinandová, byla tak trochu roztržitá, ale zábavná učitelka, která byla mezi studenty známá jako příliš měkká, když přišlo na známkování a krajní termíny. Druhý, pan Kaulitz, byl drsný. Nepovoloval žádnou opožděnou práci, každé dva až tři týdny zadával úplné romány, a co bylo nejhorší, byl extrémně nakloněn krátkým, předem neoznámeným testům. Pan Kaulitz, navzdory tomu, že na jejich střední školu přišel teprve před dvěma lety, rychle vyhrál titul Nejobtížnějšího Učitele Všech Dob.
A Bill byl v jeho třídě.


"Podejte mi, prosím, vaše letní úkoly," nařídil pan Kaulitz a vylekal tím Billa, který ke svému učiteli vzhlédl s rozšířenýma očima. Do prdele, do prdele, začal okamžitě panikařit. Neudělal ho. Nemohl začít nový školní rok s nulovým- "Nebude na známky," přerušil učitel jeho myšlenky, "jelikož se školní výbor rozhodl, že vám technicky nemůžeme dávat na léto úkoly. Takže máte čas do příštího pátku, abyste ho dokončili za dvacet bodů extra kreditu. Je ve vašem nejlepším zájmu ten úkol dokončit, protože nedávám kredity navíc příliš často, a tohle bude náročný předmět."
Poté, co sesbíral asi deset papírů, se pan Kaulitz vrátil ke svému stolu, kde vyměnil eseje za další stoh papírů. Bill na své židli schlípnul, že se mu povedlo vyhnout se kulce, a napsal si poznámku do diáře, aby udělal úkol z léta.


"V tomto předmětu se podíváme do hloubky na anglickou literaturu od Chaucera přes Shakespeara až po Miltona. Tímto předmětem neprojdete tím, že budete používat stručné obsahy nalezené online. Tento předmět potřebuje vaši obětavost, čas i chápání, ale nejvíce ze všeho potřebuje vaši snahu." Pan Kaulitz nyní rozdával osnovy, přišel k Billově lavici, ale nevěnoval mu jediný pohled, když mu na lavici položil tlustý svazek a pokračoval v chůzi. Bill se ošil, pak zvedl osnovy a začal si je prohlížet. Byl zvyklý být ignorován vrstevníky, ale mezi učiteli byl obvykle alespoň zaznamenán. "Nenoste si do této třídy nic, co nenáleží k vaší práci v tomto předmětu," pokračovala přednáška. "To znamená, že nepotřebujete žádnou elektroniku: iPody, mobily, gameboye - cokoliv máte - to vše je striktně zakázáno. Doufám, že po třech letech ve škole už to víte. Jakékoliv jiné formy zábavy jsou také zakázané. Nechci je vidět. Ani na ně nemyslete. To znamená karetní hry, čtení knih - ano, prosím odložte to - sudoku, domácí úkoly do jiných předmětů a tak dále. Pokud to nepatří do tohoto předmětu, nevytahujte to ze své tašky. Nemyslím si, že by to byl nerozumný požadavek." Poslední prohlášení dodal, jako by očekával, že někdo vznese námitku.


"Další věc..." Billovy oči se přesunuly k následujícímu puntíku na první stránce osnov. Celý dokument byl psaný tučným písmem a začínaly jej z toho bolet oči, až mžoural. "Podvádění. Pokud v mé hodině budete podvádět, budete zapsáni. Podvádění beru velmi vážně. Pamatujte si, že tento předmět je na úrovni vysoké školy, takže očekávejte, že s vámi bude zacházeno jako s vysokoškolskými studenty. To znamená, že budeme pracovat na systému vzájemné důvěry a respektu. Očekávám od každého z vás, že se budete chovat jako dospělí, nebudete podvádět a budete brát svou práci velmi vážně. Nebudu vás jako většina středoškolských učitelů nutit, abyste mi něco dokazovali. Od začátku do vás vkládám svou důvěru, a taky ji budu od začátku očekávat. Pokud tu důvěru zradíte... pak doufám, že nikdy neplánujete jít na vysokou školu."
Au, pomyslel si Bill, když se pan Kaulitz otočil, aby něco napsal na tabuli. V místnosti bylo mrtvolné ticho, a Billa to nepřekvapovalo; pan Kaulitz velel samotnou tvrdou přítomností. Neřekl jim, aby byli potichu, ale mezi třídou a učitelem bylo vzájemné porozumění, že konverzace mezi studenty nebude tolerována.


"Nechte mě říct vám něco o podvádění..." Pan Kaulitz se opřel zády o stůl situovaný uprostřed přední části místnosti, ruce měl hluboko v kapsách a jeho oči se potulovaly po hlavách studentů. Bill se ostře nadechl a spěšně sklopil pohled, když se učitelovy oči setkaly s jeho vlastníma, jako kdyby věděl, že na něj Bill civěl. Reputace pana Kaulitze jako přísného učitele byla překonávána jednou jeho další vlastností: jeho vzhledem. Měl plných sto osmdesát centimetrů fenomenálních genů: štíhlá postava, široká ramena, dlouhé končetiny, tmavé oči i vlasy, vysoké lícní kosti, a plné rty. Byl nádherný, a spolu s jeho stylem učení to byla smrtící kombinace. Každá věc na něm byla zastrašující a děsivá.


Každá věc na něm Billa přitahovala.


"... pak se nedostanete na dobrou univerzitu, pokud vůbec na nějakou," dokončil pan Kaulitz, když znovu zvedl osnovy. Bill během celé té řeči vypnul - bylo to něco o trvalých záznamech a klasifikaci - ale nedělal si příliš velké starosti. Moc dobře věděl, že nemá podvádět, většinu času, a dokonce i kdyby šel na univerzitu, byla by to umělecká škola, která se o studijní výsledky příliš nezajímala. A Bill respektoval své umění až příliš na to, aby se uchýlil k plagiátorství.
Ve vší upřímnosti, kdyby jeho učitel nebyl tak intenzivně působivý, Bill by možná uvažoval, že PoLit vzdá. Ale takhle ne. Alespoň to neplánoval. Chtěl podnítit sám sebe, a byl nepochybně zaujat panem Kaulitzem. Byl to ten typ člověka, kterého jste mohli jen sledovat a poslouchat, aniž byste přitom dávali pozor - byl tak hezký a měl celkem uklidňující hlas - Bill jím byl zcela lapen. Neopovažoval se dovolit své koncentraci znovu uklouznout, a tak úmyslně naslouchal, jak jim pan Kaulitz rozvrhnul předmět do celého roku.


"Snažím se nebýt nepřiměřený," říkal pan Kaulitz, znovu se opřel o stůl a překřížil kotníky. Na sobě měl bílou propínací košili, světle šedou kravatu se vzorkem a khaki kalhoty. Konzervativní a nóbl, ale mohlo by to být lepší, pomyslel si Bill nepřítomně. "Pokud si budete myslet, že jsem, řekněte mi to a nějak to vyřešíme. Pokud budete mít problém držet tempo nebo nebudete rozumět materiálu, zpomalíme. Pokud bude mít potíže jen jeden nebo dva, zůstanu tady po škole a pomůžu vám. Jsem tady pro vás a chci, aby všichni z vás uspěli." Pan Kaulitz po nich vrhl polovičním úsměvem, jen na půl vteřiny, a poté mu z tváře zase zmizel.
"Nějaké otázky?"
Několik vteřin bylo neklidné ticho, ale pan Kaulitz čekal. A čekal. A pak se jedna ruka zvedla.
"Ano?"
"Máme povolené žvýkačky?"
"Jen to nesmím vidět."
Třída se trochu uvolnila a do vzduchu se zvedlo více rukou.
"Ano?" Pan Kaulitz gestem vyzval dívku sedící v první řadě.
"Budou testy známkovány procentuálně?"
"Ani náhodou."


Třídou se rozneslo několik soucitných zasténání, které pan Kaulitz ignoroval. Bill přejel palcem přes stránky svých osnov - bylo to dlouhé, téměř deset stran - a zvedl ruku, aby se poškrábal na hlavě.
"Ano?" Rozhostilo se ticho a Bill zvedl pohled a našel pana Kaulitze, jak na něj hledí. Hrklo v něm a pohlédl za sebe, aby viděl, jestli někdo jiný nemá zvednutou ruku.
"Ehm, já jsem se jen poškrábal na hlavě," vysvětlil Bill a okamžitě ruku spustil dolů.
"Ale já jsem si jistý, že máš otázku." Znělo to jako výzva a Bill se zakroutil.
"Já, ehm, já opravdu nemám..."
"Víš to jistě?" Pan Kaulitz naklonil hlavu směrem k Billovi, pozvedl obočí, a Bill se zadusil smíchem, který rychle maskoval zakašláním. Přikývl na svého učitele, dočasně neschopný řeči. Pan Kaulitz pokrčil rameny a vybral další ruku.


Zanedlouho hodina skončila a Bill slyšel, jak pan Kaulitz zvolal přes hluk šustění papírů a zapínání batohů, že materiály do předmětu dostanou příští hodinu, tak aby byli připravení. Bill si hodil svůj batoh přes rameno a vydal se ke dveřím, kde si pan Kaulitz potřásal rukou s každým odcházejícím studentem. Bill sevřel popruh svého batohu a sledoval, jak jeho spolužáci napřahují ruku s postojem těla vyzařujícím nepohodlí, navzdory učitelovu hřejivému úsměvu. Když se Bill dostal ke dveřím, napřáhl ruku a přinutil se setkat s pohledem pana Kaulitze, i když se z větší části prostě už chtěl dostat pryč. Ne proto, že by svého učitele neměl rád, ale proto, že ho pravděpodobně měl rád ze všech špatných důvodů.
"Máš silný stisk," poznamenal pan Kaulitz, než Bill odešel, čímž ho překvapil. "Jak že se jmenuješ?"
"Bill," odpověděl a sklopil hlavu, aby skryl svůj potěšený úsměv. Cítil se zvláštně polichocen, že obdržel od pana Kaulitze uznání hned v první hodině. Jeho učitel se usmál a v očích mu zablesklo, zatímco pustil Billovu ruku. Billovi se zkroutil žaludek.
"Těším se na svou práci s tebou tento semestr, Bille. Měj se."
Bill zamířil na Pokročilou historii s poskokem v kroku.


autor: Dušinka
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 27. listopadu 2017 v 17:47 | Reagovat

Laska na prvy pohlad. Ani do manzela som sa na prvy pohlad nezalubila ako do tohto fenomenalneho prisneho ucitela a nesmeleho šik-ale-umierneneho studenta.

Len to nehovorte mojmu muzovi.

2 Beth Beth | 27. listopadu 2017 v 17:57 | Reagovat

Bylo docela divné číst o Tomovi jako o "panu Kaulitzovi", ale vypadá to na dobrou povídku.
Zuzu díky za překlad - kde bychom bez tebe byly :)

3 Karin Karin | 27. listopadu 2017 v 20:30 | Reagovat

Vypadá to na moc zajímavou povídku.

4 Bitter Bitter | E-mail | 28. listopadu 2017 v 7:16 | Reagovat

No uvidime, jestli je vazne Tom tak striktni tak mi moc nesedi ze by se mel spustit se studentem i kdyz je to to jeho Bill. Ale co my vime zatim? Ze Andreasova sestra se asi precenila a ted vini jeho :D takze to treba az takovej tyran nebude ;)

5 Bitter Bitter | E-mail | 28. listopadu 2017 v 7:44 | Reagovat

Jinak jeste mala prosba, zuzu mohla by jsi se mi ozvat na mail? Dekuju :)

6 zuzu zuzu | 28. listopadu 2017 v 8:35 | Reagovat

[5]: Hotovo :)

7 Dzesi3 Dzesi3 | 28. listopadu 2017 v 13:23 | Reagovat

Keby bol Tom môj učitel....:) pane božeeeee, chodila by som do školy veľmi rada . Veľmi sa mi páčilo Tomove striktné rozprávanie, predstavovala som si ho, ako sedí na pol zadku na stole s jednou nohou spustenou, má vlasy v drdole a...odpadávam :). Je to na mňa až moc sexi námet,ale musím to nejak zvládnuť a čítať ďalej :) teším sa na ďalší diel

8 Mischulka Mischulka | E-mail | 30. listopadu 2017 v 18:21 | Reagovat

Jůůů, Tom jako přísný učitel literatury? No, po přečtení, že Tom je učitel jsem spíše očekávala, že to bude učitel tělocviku nebo tak. :-D Docela mě pobavilo, že na to, jak je Tom mladý dbá na tolik pravidel, potřásá si rukou se studenty...prostě wow!

Strašně moc se těším jak bude povídka pokračovat. :-)

Děkuji Zuzu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama