Rumors II - Fueling the Fire 1.

4. října 2017 v 16:00 | Janule |  Rumors II - Fueling the Fire
autor: Bitter







Nebudete měnit jméno kapely, když je teď hudba úplně jiná?


Tom:
Ne nic takového zatím v plánu není, ale pořád říkám, že bychom se měli jmenovat Tom & Band.
Adam: Ne, nic takového Tome... Rozhodně jméno měnit nebudeme. A co se soundu týče, už poslední album jsme se snažili navést touhle cestou, ale pořád tady byly nějaké limity a třetí strany co řekly "Ne, takhle ne, musíte to mít tak a tak". To teď není, tohle jsme jen my a my jsme pořád Tokio Hotel. Mezi námi se nic nezměnilo.


Jaký byl důvod k přestěhování? A co ostatní, neplánují vás následovat?


Adam:
Plánovali jsme vypadnout už hodně dlouho. Ohledně fanoušků a médií už toho bylo moc. Byli jsme všichni vyčerpaní jak profesně tak v osobním životě a potřebovali jsme svobodu. V Americe máme fanoušky také, ale není to tolik intenzivní jako tady v Evropě.
Tom: V L.A. jsme zase konečně šťastní a můžeme zase dělat věci naplno. Můžeme jít nakupovat, můžeme se jít projít a jasně, může to znít divně, ale vážně, už jsem nevěděl, jaký to je jít si koupit někam něco k snídani, a když nemáte alespoň nějakou svobodu a pocit života, nemáte pak ani žádnou inspiraci.
Georg: Celý naše album vzniklo, když šel Tom kupovat rohlíky. Takže jestli chcete udělat něco speciálního, jděte nakupovat.
Gustav: Ale musíte být vegetarián, mě nikdy nic nenapadne, když jdu pro klobásy. A ne, my stěhování neplánujeme. Vlastně jsme rádi, že máme od těch dvou idiotů klid.


Nebojíte se trochu návratu na scénu? Přeci jen, měli jste pauzu přes rok, a pak jste přišli s něčím úplně novým.


Adam:
Nad tímhle nepřemýšlíme. Udělali jsme, co jsme museli a co jsme chtěli. Jistě, nějaké fanoušky nepotěšíme a oni odejdou, nějací ale naopak přijdou. Tak už to prostě je. My děláme hudbu, protože ji chceme dělat, ne proto, abychom byli slavní, takže... bereme, co přijde, a tak žijeme.


Váš první singl se jmenuje "What if", o čem vlastně je?


Adam:
Tenhle song je pro mě velice důležitý. Samozřejmě jako celé album Dream Machine. Doslova jsme se v něm s Tomem vypsali a What if je o lásce, které jsem se bál. Neměl jsem tenkrát odvahu bojovat, jít do toho naplno a pořád vám pak v hlavě zní "Sakra, co když tahle osoba byla ta pravá? Co když jsem s touhle osobou měl být zbytek života?" O tom je tenhle song.


Když je řeč o lásce, jak to teď u vás všech vůbec vypadá? Tome, ty jsi svým fanouškům přichystal docela šok, když ses rozešel s modelkou Riou Sommerfield a na veřejnost vystoupil po boku bývalého modela Billa Landitze, o kterém jsi tvrdil, že je to pouze váš společný přítel.



Tom:
Šok to mohl být pro lidi okolo nás, kteří nepatří do rodiny. Ostatní ví, jak to bylo, a já nemám potřebu se nějak ospravedlňovat. Byl jsem s osobou, s kterou jsem být neměl, a nefungovalo to. Teď jsem šťastný, a to je vše, co k tomu můžu říct.


A ostatní? Adame?


Adam:
Já jsem zamilovaný téměř pořád. Ale je tady v mém životě někdo, na kom mi opravdu záleží, ale víc vám nemůžu říct...


Miláno, Itálie


Tom si prohrábl zpocené vlasy a snažil se trochu rozmluvit svůj hlas před setkání s fanynkami. Místo toho se zase nekontrolovatelně rozkašlal a ze škrábání v krku už se mu chtělo brečet.
Nebylo to fér. Kdyby onemocněl kdokoli jiný, Gustav, Georg, u Adama by stačil nalomený nehet nebo špatně nabarvená hlava a už by se tour odložila, ale přes Tomovu angínu se jelo dál. Koneckonců, nebyl nikdo, kdo by dělal jeho práci.
Pro jednou litoval, že nemají svůj starý team, který se o tohle všechno staral předtím, než se osamostatnili.
Pak si uvědomil, nad čím to vlastně přemýšlí, a dostavily se výčitky. Kdyby měli svůj starý team, nic by nebylo jiné. Nebylo by Dream machine. Nebyl by Bill...
Sepnul si vlasy do drdolu a vešel do šatny. Hned ve dveřích couvl a rychle z kapsy lovil svou roušku, kterou si chvatně dal přes ústa a nos.
Bill seděl na stole, ramenem si přidržoval telefon u ucha, něco zapisoval do diáře a klátil u toho nohama ve vzduchu jako na houpačce. Stočil pohled od poznámek ke dveřím a jeho doteď otrávený pohled změkl a na Toma se usmál. Ještě chvilku něco do Adamova diáře vypisoval a pak hovor ukončil.


"Bee, co tady děláš, zlato? Víš, že bys neměl vůbec vcházet do místnosti, kde trávím delší dobu já." Zachraptěl Tom, ale jeho světlovlasá polovička to jen odmávla.
"Ty nejsi jen starostlivý. Jsi paranoidní. A jen tak mimochodem, taky tě po dvou dnech konečně rád vidím, Tome." Kytarista si jen povzdychl. Bill naprosto sabotoval veškeré jeho snahy nenakazit ho. Ano, být opatrný už se naučil dávno kvůli Adamovi, ale pro Billa by byla angína horší. Jenže Bill to ignoroval a prohlásil, že nemocný byl kolikrát i předtím, než poznal Toma, a když si Tom nedával pozor, byl schopný mu roušku stáhnout a ukrást si malý polibek.
Dokonce si vyměnil místo s Georgem, aby s Billem nespal ve stejném tourbuse, ale hned den na to našel Billa na Gustavově palandě.
Tom založil ruce na prsou a opřel se o stěnu vedle dveří.
"Jsem jen opatrný a ty bys měl být taky."
"To už jsem slyšel za posledních čtrnáct dní snad stokrát. Vážně, Tome, nahraj si to a jen pouštěj. Zbytečně si namáháš hlasivky a ty bys měl šetřit. A teď čaj." Tleskl a zpoza sebe vylovil kouřící hrnek čaje, který už měl pro Toma připravený. Slezl ze stolu, ale když udělal krok dopředu, Tom ucouvl do strany.


"Zlato, co to zase děláš?" Bill se zastavil a volnou ruku dal v bok.
"Nehodlám zase riskovat, že mi stáhneš roušku a budeš mě chtít líbat. Polož ten hrnek na stůl a ustup."
"Oh, já zapomněl, líbat svého přítele je trestné... Víš, Tome, tohle není ani trochu ponižující." Prskl nespokojeně Bill, hrnek položil na stůl a opřel se v uctivé vzdálenosti o pultík s líčidly. "Bude si pan Kaulitz přát ještě něco?" Naklonil koketně hlavu a zavrtěl boky. Tom jen protočil oči a trochu se zasmál. Pak si vzal čaj a vděčně se napil.
"Děkuju, Bee."
"Dělám to kvůli sobě, nemysli si. Už mi chybíš v posteli." Odvětil a Tom jen zavrtěl hlavou. Slyšet Billa takhle mluvit byl vždy malý svátek, protože jinak se červenal při každé narážce a Tom se občas bavil tím, že mu něco šeptl do ucha, když byli s kapelou na večeři, nebo když měli nějaké jednání.
"Další focení?" Zeptal se, když přečetl nový záznam v diáři, a Bill kývl.
"Ale jen Adam, vás nechtěj, můžeš být v klidu." Dobře věděl, jak Tom nesnášel veškeré focení a líčení a vůbec všechno, kde hrozilo, že mu někdo bude sahat na vousy a na zpevněnou čelist.
Bill se vyhoupl na pultík a chvilku byli oba ticho. Tom vypil skoro všechen čaj a zase si nasadil roušku.


"Nevypadáš, že by ti bylo líp." Poznamenal Bill a v jeho hlase byly jasně slyšet obavy.
"Je to trochu lepší." Ujistil ho Tom, ale moc přesvědčivě to neznělo ani jednomu.
"Příští týden jsou dva koncerty, které jsou vyprodané sotva z poloviny, ještě jsem to dneska kontroloval. Může se to zrušit." Navrhl, i když předem věděl, co dostane za odpověď.
"Nemůžem si to dovolit. Už takhle to vychází jen tak tak, aby tour nebyla úplnej propadák."
"Tome, tour rozhodně není propadák, tak to vypadalo možná první týden, teď si vedete hodně dobře. Mám ti přečíst nějaký čísla?"
"Bee... víš, jak to myslím. Fanynky by nás sežraly."
"Jo, zato teď nás milujou." Odsekl Bill podrážděně. Ohledy skrz fanynky rozhodně brát nechtěl. Ne po tom, co se stalo na koncertě v Hamburku, kde fanynky na Tomově straně podia rozvinuly obří transparent s nápisem "Tvůj přítel je zasraná děvka". Když se pak zjistilo, že ty samé mají zaplacený balíček na setkání po koncertu, Tom se ho odmítl zúčastnit. Bill ho za to gesto miloval, ale všichni věděli, že nic podobného už se stát nesmí. Ne, pokud proti sobě Tom nechce fanynky poštvat ještě víc, a už vůbec, aby je poštvával proti sobě navzájem.
"Tohle je snad něco jiného... jsi nemocný."
"Zvládám to." Ujistil ho Tom a Bill jen nespokojeně našpulil pusu. Nesnášel je. Dokud se v Lyonu neudělalo Tomovi zle, běžně se s nimi setkával, koneckonců, byl Tomův a Adamův asistent, takže se nešlo držet úplně mimo.


Absence anonymity a nemožnost skrýt se za přezdívkou navíc dělala z většiny dívek rozumné a tolerantní bytosti, které proti němu nic neměly. Některé ho po setkáních začaly i mít rády. Vždycky totiž přišel s nějakou historkou ze zákulisí, o soužití s bratry, nebo jim věnoval nějaké drobnosti jako trsátka, paličky... Zbytek se jen usmíval, dokud se pod přezdívkou neukryly do bezpečí a bohužel ve výměnách názorů obou skupin fanynek jaksi chyběl zdravý rozum. Navíc ta, podle které Bill mohl i za globální oteplování a tání ledovců, převažovala.
Bill občas podezříval Tomovu adoptivní matku, že stojí v jejich čele. Nikdy si neodpustila rýpnutí a běžně o něm s Tomem nebo Adamem mluvila, jako kdyby s nimi ani nebyl v místnosti.


Bill už se nadechoval k dalšímu argumentu proč koncerty zrušit, když se ve dveřích objevila Adamova rudá hlava.
"Tome, můžem? Už čekaj. Hey, a ty tady děláš co, Bille? Neměls bejt na hotelu?" Bill jen protočil oči a ještě víc se načepýřil.
"Jeden jak druhej..." Zamumlal a Tom si s Adamem ve dveřích plácnul. Billovi poslal vzdušný polibek a on za ním ještě stihl zavolat, že mu přinese ještě jeden čaj, než v maskérně osaměl.
Během chvíle už byl připojený na instagramu nějaké fanynky, která pomalu celé setkání streemovala jak pominutá. Věděl, že Adam s Tomem to moc rádi neměli, ale on si nestěžoval.
Několikrát dokola si přehrál pár sekundový záznam, kde Tom na požádání vybrnkal melodii, kterou vůbec neznal, a pak mobil znechuceně odložil, když se jedna fanynka ujišťovala, že ji Tom na focení obejme a sundá si roušku, aby jim to na selfíčku slušelo. Zvedl se, připravil bylinou směs a šel postavit vodu na čaj. To bylo poslední, na co si později pamatoval.


"Jo, na focení jí sundám, ale teď ne. Adam by rýmičku nepřežil a vážně nechcete, aby místo něj začal na koncertech zpívat Georg. Ohluchly byste."
"Mohl by to odzpívat Bill, byla jsem na setkání v Londýně a tam zpíval. Zpívá moc hezky." Ozvala se jedna holčina a Tom se pod rouškou usmál. Setkání na zahajovacím koncertě v Londýně bylo úžasné. Bill jen nakoukl, aby zkontroloval, jestli je vše, jak má být, a fanynky ho přemluvily, aby zůstal. Pak se hrál jeden starší song a jeho to tak strhlo, že je všechny v jednu chvíli přezpíval. Když si to uvědomil, úplně oněměl, ale holky ho stihly jak nahrát, tak mu pak i tleskaly. Jo, jeho Bee rozhodně zpívat uměl, ale kdyby tuhle holčinu slyšel, šel by se zahrabat. V Londýně už pak pomalu ani nepromluvil. Tom se doma naučil přivstat si a poslouchat ho, zatímco se Bill pokoušel vyčarovat snídani. Většinou bez úspěchu.


Adam jen nafoukl tváře a chvíli si hrál na uraženého, ve skutečnosti byl ale rád, že se vždycky někdo takový našel. Tom si ale všiml i dívky přímo naproti němu, která se při zmínce o Billovi úplně naježila. Přes rok a půl už s Billem tvořil pár, ale nesnášenlivost vůči Billovi byla teď téměř na stejné úrovni jako tenkrát těsně po Insomniaxu a po tom, co oznámil rozchod s Riou a opuštění managementu. Když se přestěhovali všichni tři do L.A., byl to poslední hřebíček do rakve. Během pauzy to jakž takž vyšumělo, ale když se vrátili s Dream machine, rozrostlo se to nanovo. Za všechno mohl Bill. Za L.A., za anglicky nazpívané album, za opuštění managementu a samozřejmě i za tragický rozpad nádherného vztahu s Riou. To, že s ní byl nějaké tři nebo čtyři měsíce, zatímco s Billem už je čtyřikrát tak dlouho, bylo fuk. Ria byla najednou pro fanynky svatá.
Ani bulvár Billa nešetřil a Tom už nepočítal, kolikrát mu byl podle nich nevěrný. Bezprostředně po té se vždycky elektronické i skutečné schránky zahltily výhružkami.


Tom zaklonil hlavu a dívku nenápadně pozoroval, aniž by vnímal, o čem se baví zbytek skupiny s děvčaty. Probralo ho až tiché zaklepání na dveře a následně strčil svou stříbrno blonďatou hlavu do dveří Bill se širokým úsměvem.
"Ahoj, jak se máte? Nebudu rušit dlouho, jen jsem přinesl čaj pro našeho maroda. Buďte na něj hodné, ano?" Fanynka, která předtím zmínila jeho zpěv, se rozzářila a horlivě mu přikyvovala a zamávala. Téměř všechny se k ní přidaly a začaly si z něj utahovat, že to není fér, že ony by si daly čaj taky. Bill je ujistil, že tu bylinkovou břečku by určitě nechtěly, ale že jestli se jim povede přemluvit Gustava, může jim donést nějakou flašku z bubeníkovy tajné zásoby.
Pak podal čaj dívce sedící naproti Tomovi.
"Prosím, podáš mu ho? Já se k němu nesmím ani přiblížit, bojí se, že mě nakazí a já umřu na rýmu." Zaculil se, ale blondýnku to minulo.
"Jo, to by bylo fajn, to bys mohl."
"Co?"
"Chcípnout, aby byl od tebe klid." Odsekla a třískla čajem na stolek. Celá místnost ztichla a Bill s tichou omluvou, bílý jako stěna, vycouval z místnosti. Zastavila ho až zeď naproti.
Nebyl schopný zaostřit a ruce se mu šíleně třásly. Přišlo mu, že se dusí i přesto, jak moc rychle vzduch do plic vtahoval.
Přes hýřící černé skvrnky rozeznal otevírající se dveře naproti němu a dav lidí proudící ven. Pak ho čísi ruce chytly kolem pasu. Tom...? Další ruce pomáhající ho posadit na zem. Bylo to tady zase...
"Zdravotník!"


autor: Bitter
betaread: J. :o)
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iwuanka Iwuanka | 4. října 2017 v 16:43 | Reagovat

Ja som to este ani necitala ale musim sa podakovat za druhu seriu!!! Este som v praci ale akonahle pridem domov, hned sa do toho pustim a znova okomentujem. Taka som nadsena a uz sa neviem dockat.

2 Bitter Bitter | 4. října 2017 v 16:48 | Reagovat

Janul, blog se zas pos.... Jesre jsem honem koukla jestli ne ja, zname moje psani, ale ted jsem vyjimecne nevinna. Adamova prvni odpoved, hodim to sem a kdyztak jestli to nebude zlobit tak opravit a koment smaznout? Dekuju

Adam: Ne, nic takového Tome... Rozhodně jméno měnit nebudeme. A co se soundu týče, už poslední album jsme se snažili navést touhle cestou, ale pořád tady byly nějaké limity a třetí strany co řekli "Ne, takhle ne, musíte to mít tak a tak" To teď není, tohle jsme jen my a my jsme pořád Tokio Hotel. Mezi námi se nic nezměnilo.

3 Becs Becs | E-mail | 4. října 2017 v 17:50 | Reagovat

Hurá, druhá řada Rumours. I když upřímně, nevím jestli si ji zasloužíte, vzhledem k tomu, jak to všichni flákáte s komentářema. Napsat povídku trvá několik hodin. HODIN. Napsat komentář nezabere ani minutu. Popřemýšlejte o tom.
Z celého srdce děkuji Bitter, že to ještě nezabalila a že i když má občas nervy, pořád píše dál. :D

4 Bitter Bitter | 4. října 2017 v 17:51 | Reagovat

[1]: jsem rada ze mas radost :) prvni bych ale precetla Rumors in Insomniax co byl minuly tyden :)

5 Zuzu Zuzu | 4. října 2017 v 18:04 | Reagovat

Juchů, druhá řada Rumors!!! I když teda nám to moc vesele nezačíná 😯
Chudák Bill, tohle  ho všechno, musí tím strašně trpět. Vůbec se nedivím, že jo ta ppslední slova té krávy tak dorazila. Snad to nebude nic vážného!!!

6 Janule Janule | 4. října 2017 v 19:12 | Reagovat

[2]: To ne blog, to jsem musela nějak chytře umazat já při opravování. Bohužel, blog je zatím nedostupnej, až se k tomu dostanu, tak to opravím, sorry. J. :o)

7 Bitter Bitter | E-mail | 4. října 2017 v 19:26 | Reagovat

[6]: ty se neomlouvej, ja muzu byt rada ze na me mas vubec nervy :D kdyby to padalo nebo neco tak to nech jak to je :)

8 Iwuanka Iwuanka | 4. října 2017 v 19:53 | Reagovat

Ach...jeden vyborny zaciatok. Trochu som sa stracala na zaciatku ale uz mi to doslo :-) velmi sa mi to paci.

Stale sa snazim komentovat poviedky, lebo viem ze je to pre spisovatelku dolezite. Spatna väzba. :-) dobieham stratene roky co som tu nebola a citam vsetko co mozem ale Rumors som si velmi oblubila.

LEN TAK DALEJ!! Ako casto bude na blogu poviedka??

9 Karin Karin | 4. října 2017 v 20:14 | Reagovat

Začátek byl krásný ale ta kačena doufám že to bude v pořádku.

10 NicoleEivissa NicoleEivissa | E-mail | 4. října 2017 v 20:55 | Reagovat

Nový vítr, to bude jízda!:p
Ten rozhovor je tak věrnej skutečnosti - jako jak jsem to předtím dlouho nesledovala, ty jejich rozhovory a vůbec TH přestávka jak byla, tohle by klidně mohli mít reálný, proč ne :D Už jen Tom & Band, jak trefný, to snad i někde řekl:D teď jsem četla naposledy ten v tom německým plátku a tam právě taky mluvili o tý nezávislosti a sakra, vždyť mi jsme si to nikdo ani moc neuvědomovali, pod jakým byli tlakem... teď jsou konečně sólo bez zaprdelníků, co jim říkaj, co a jak a je to jen dobře! A o tom What if... líbí Upřímně nevím přesně, jestli i v reálu je o tomhle, ale dám krk za to, že klidně!:) Adam je strašná kecka tady:D A prej nalomený nehet:DDD Chápeme! :D
Tu pindu na konci bych zaškrtila a nechala jí překousnout si jazyk. Jako už tak to pro Billa musí být výzva tam přetrpět, když neví, jestli ho berou nebo ne, a teď tohle. To bylo od ní fakt hnusný! Doufám, že jí vyhodí, kravku.

Dobře ty, Becs - a co hodin, dnů!!! A je to přesně o tom CHTÍT, všechno ostatní jsou výmluvy. Kolikrát když čtu na mobilu (teď teda ne), tak i píšu na mobilu. To psaní stojí krev, pot a slzy (ok, jen to dvojí poslední:D) a nedat autorovi vědět slovíčkem, že má smysl pokračovat: "hej! já jsem tady! já to čtu! líbilo se!"... to už je neúcta. Kdyby tady byly nudný věci, který nemaj šanci člověka strhnout, neřeknu, že to nikdo nekomentuje, ale sakra, tady jsou celkově dobrý příběhy, dobrý napětí, dobrý emoce, sakra dobrý! Kolikrát kam se hrabou některý vydaný papírový knížky...
Já moc doufám, že se nám tu probudí ti fantomasové, protože stačí se kouknout na návštěvnost, to nejde přehlídnout. Je spíš smutný, pokud to někdo dočte až sem a řekne si, že stejně nemá povinnost dávat zpětnou vazbu... ale záleží na tom a ani netuší jak. Protože i já se chci dočkat další tvorby a nechci, aby to kdokoliv zabalil jen kvůli tomu, že si to sice někdo čte, ale je pohodlnej dát o sobě vědět, takže to vlastně vypadá, že to nikdo nečte a nikoho to nezajímá (chápeme?). Tohle není o vynucování komentářů, jde úplně o něco jinýho a budu moc ráda, pokud to někdo správně pochopí a vezme si to k srdci.:)
Do toho! Chci další díl!:p

11 Becs Becs | E-mail | 4. října 2017 v 21:08 | Reagovat

[10]: Amen. Souhlasím s každým slovíčkem. ;)

12 Bitter Bitter | E-mail | 5. října 2017 v 7:21 | Reagovat

[3]: [10]: vy vite, ze vas miluju :*

[8]: bude dvakrat tydne. 10dilu uz je komplet a dalsi pisu. Pokud se nestane nic extra v praci a tak, tak by nemelo byt zadne zpozdeni ;)

13 Miki Miki | 5. října 2017 v 9:57 | Reagovat

Super, tahle povídka byla moje oblíbená, tak se moc těším na pokračování. A vážně se strašně moc omlouvám, že moc nekomentuju, jsem sobec, ale vždycky si můžete připočítat jednoho čtenáře navíc, jsem tu.

14 Jasalia Jasalia | 5. října 2017 v 12:17 | Reagovat

Aké krásne prekvapko ma dnes čakalo. Vôbec som nečakala, že bude druhá séria a o to viac som nadšená. A začína to super. Sú už spolu prakticky asi dva roky, stále sa milujú... A potom sa zjaví taká sviňa a povie niečo také. Vraj skap. To sa nerobí! Chudáčik Bee. Snáď je to len chvíľková slabosť. Ďakujem za časť. Aj za celú novú sériu, 😘

15 Mischulka Mischulka | E-mail | 7. října 2017 v 8:46 | Reagovat

Jééé, tak to jsem ráda, že píšeš i druhou řadu! Určitě se budu těšit na nové díly stejně jako jsem skoro na jeden zátah přečetla řadu první! :-)

A ačkoli tahle řada začíná hezky vzhledem ke vztahu Billa s Tomem, mám docela strach, co se bude dít dál. Fanynky jsou opravdu šílené a já prostě nepochopím, jak mohou být až tak hnusné. Ať si klidně Billa nemají rády, to je fuk, ale nemusí se chovat takhle otevřeně nenávistně. Tohle chování jednoduše nepochopím a docela se bojím, co všechno se ještě kvůli nim stane. :-/ Už i ten konec.....chudáček Bill!!! :-(

Moc děkuji za novou řadu! :-)

16 Rennali Rennali | 3. listopadu 2017 v 9:01 | Reagovat

Tuhle povídku miluju a jsem moc ráda, že jsem dnes objevila další pokračování. Woooohooo..

K té pipince a případu Bill. Myslím, že základní chyba je, že se neumí bránit slovy. Když jsem si přečetla to její super prohlášení, napadlo mě v hlavě hned tak deset odpovědí. :D Počínaje klasickou: "Takovou radost ti neudělám, zlato." a "Taky tě miluju." 😂 Mohl ji setřít jak máslo z linky. Samozřejmě chápu, že je to určitě důležité pro příběh a vlastně to má svůj význam, ale sakra! Měl by se umět bránit, faaakt jo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama