Uzavřený kruh 11.

9. září 2017 v 16:00 | Janule |  Uzavřený kruh
autor: Malámúza


Dýchej


Bill nevypadal, jako by věděl, kde začít, ale ať jde do háje, pokud si myslí, že začne Tom. Bill o tom chtěl mluvit, bude muset dát Tomovi nějaký výchozí bod. Tom byl v současné chvíli příliš zaneprázdněn snahou nezačít vyšilovat.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se Bill a znepokojeně přimhouřil oči, a teprve až v tu chvíli si Tom uvědomil, že možná je jeho nepohodlí daleko zjevnější, než původně předpokládal.
Tomovi se podařilo zavrtět hlavou. Ne, nebyl v pořádku. Rozhodně nebyl v pořádku. Namáhavé dýchání bylo normální, ale teď už nemohl dýchat vůbec. Bylo to, jako by mu ztuhnul krk, ale věděl, že nemá astma.
"Tome?"
Byl si docela jistý, že Bill ještě nepochopil, jak vážné to je. Protože to nebylo tak, jako by mu to Tom mohl říct. Nemohl dělat nic. Naklonil se kupředu a sevřel okraje gauče, jak se snažil uklidnit, ale bylo těžké dýchat pravidelně, když nemohl dýchat vůbec.
"Ach bože, Tome."
Náhle si byl vědom toho, že je Bill vedle něj, že už to chápe, ale byl vzdálený. Ježíši Kriste, on umře. Právě tady, v bratrově obývacím pokoji. Dostane infarkt dřív, než mu bude třicet, věděl to.


"Tome." Billovy ruce se ocitly na jeho ramenech. "Tome!" Zatřásl jím tak, že by jej to normálně polekalo, kdyby mohl jasně přemýšlet. "Podívej se na mě!"
Tom znovu horečnatě zavrtěl hlavou. Cítil, jak lapá po dechu, ale nebylo to uklidňující. Nebylo to dost. "Nemůžu dýchat," vytlačil ze sebe, aniž by pomyslel, že jeho prohlášení je samo se sebou v rozporu.
"Podívej se na mě."
"Já umřu." Někde hluboko v jeho mysli se to zdálo být jako dramatické prohlášení, ale byla to pravda.
"Ty neumřeš," naléhal Bill, nehty zaryl do Tomových ramen. Znovu s ním zatřásl a přesunul ruce k Tomově tváři. "Tomi, podívej se na mě."
Tom cítil, jak se jeho hlava zvedla a jeho oči se střetly s Billovými. "Dýchej," nařídil mu Bill pevně. "Prostě jen vyšiluješ. Dýchej."
"Nemůžu."
"Můžeš." Bill přejel prsty přes Tomovy lícní kosti. "Dýchej."


Tom na Billa zíral, přímo do jeho očí, protože věděl, že Bill nechtěl, aby svůj pohled odvrátil. Bylo to jednodušší, připouštěl, dívat se na Billa místo toho, aby seděl se sklopenou hlavou. Bylo to něco stálého, něco opravdového, a on mohl cítit, jak se tlukot jeho srdce nepatrně zpomalil.
Když se to stalo, náhle se myšlenka na první nádech nezdála být tak nemožná.
"Dýchej," zopakoval Bill naléhavě, tentokrát tišeji.
Tom přikývl a naprostou silou vůle si vtlačil vzduch do plic, nekonečně šokovaný, když jeho tělo spolupracovalo. Bill ho o to požádal a to znamenalo, že může. Stejně, jako když se po večerce vkrádali do pokoje toho druhého, jako při učení hry na kytaru, jako při založení kapely, stejně jako při proslavení té kapely. Může. Pokud je tam Bill s ním, tak může.
Znovu se nadechl. A znovu. S každým nádechem se jeho srdce uklidňovalo. Billovy prsty na jeho tvářích to začaly zaznamenávat.


"A je to." Bill přitiskl k sobě jejich čela a srovnal svůj dech s Tomovým. Náhle bylo ještě jednodušší soustředit se na správné načasování. Prostě nemohl nechat Billa dýchat samotného.
"Lepší?" Zeptal se Bill opatrně.
Tom se znovu nadechl a přikývl. Billova blízkost začala být registrována, stejně jako jeho ruce, a dýchali ten samý vzduch. Ale aspoň dýchal. "… Řekl jsi mi Tomi," informoval Billa, jako by to snad nevěděl. Jeho rty se s každým slovem otřely o rty jeho dvojčete a on se náhle chtěl naklonit blíž.
A pak byly Billovy rty pryč, jeho ruce taky, a on seděl na kolenou před Tomem a Tom sám sebe nenáviděl i miloval, že ten okamžik přerušil. "Takže už jsi v pořádku?"
"Jo," řekl Tom, začaly jím pronikat rozpaky. Být zranitelný bývalo s Billem v pořádku. Nyní to bylo trochu jiné. "Díky."
"Žádný problém," řekl Bill a trochu nervózně se zasmál. "Jen jsem to už nějakou dobu dělat nemusel."


A ta slova osvěžila Tomovu paměť, jak to kolikrát musel dělat jeden z nich pro jejich matku, příležitostně ji vytáhnout z náhlého záchvatu během celého roku poté, co od nich odešel jejich otec. Tak tohle bylo ono? Záchvat úzkosti? Tom sám nikdy žádný neměl. Kdyby ano, možná by rozpoznal příznaky stejně jako Bill.


"Možná bychom měli počkat," řekl Bill, vstal a zíral dolů na Toma. "Než si promluvíme."
"Ne," protestoval Tom a vzhlédl. "Ne, je mi fajn." A pak si v duchu vynadal, že se znovu rozhodl potvrdit svou duševní sílu místo zjevné cesty ven, kterou mu Bill předkládal.
"… Okay." Bill se znovu posadil, tentokrát na okraj konferenčního stolku, přímo před Toma, a rukama se zapřel o kolena. Vypadal ještě nepohodlněji než předtím, jako by se snad Tom mohl rozpadnout, kdyby udělal nějaký náhlý pohyb. Tom to nenáviděl.
"Je mi fajn," ujistil Billa, pravděpodobně trochu příliš vynuceně.
"Pak mi řekni, proč jsi odešel."
Tom si složil hlavu do dlaní, protože byl stále ještě trochu roztřesený a nyní i lehce rozčilený. "Už jsem ti to řekl, ty víš proč."
Nastalo ticho a Tom to nepovažoval za neobvyklé, ale pak ho Bill přerušil něčím, co rozhodně neočekával. "… Já myslel to ráno."
Tom vzhlédl, než o tom stihl popřemýšlet, jen z čirého překvapení. Naštěstí, Billovy oči byly odvrácené k podlaze, takže měl čas znovu pohlédnout jinam.
"… Protože jsem si myslel, že probudit se tam beze mě bude možná jednodušší."
"A ty by ses raději vzbudil beze ?"
"Ano." Nechystal se Billovi lhát. Celou situaci by to jen zhoršilo. Ale výraz, který se objevil na Billově tváři, jej tak trochu nutil si přát, aby zalhal.
Bill zavrtěl hlavou. "Byl jsem zmatený, a tys tam nebyl."
"No, já jsem si nemyslel, že bys mě chtěl vidět."
"To je hloupost."


"Bille," řekl Tom nervózně. "Můžeš o tom prosím přemýšlet jako normální člověk?" Dříve to tak bývalo, že obvinění Billa z toho, že je nenormální nebo gay, byly ty nejhorší urážky, alespoň od Toma. Nyní Bill vypadal, že to docela bere. Možná teď je normální, pomyslel si Tom, když si vzpomněl na jeho moderní okolní prostředí a díval se přímo na Billovy rovné vlasy a sotva viditelný make-up. Tom si nebyl jistý, jestli se mu ta možnost líbila.
"Normální člověk by si uvědomil, že byl prostě jen opilý," střelil Bill nazpátek.
Kdyby to jen bylo tak jednoduché. Ale i kdyby bylo, opilost by stále nijak neomluvila ty věci, které Tom evidentně provedl svému dvojčeti. "A byl jsem?" Řekl.
Billovy oči se změnily. Vůbec se nepohnul, ale Tom mohl téměř vidět, jak zbledl. "Cože?"
Tom potřásl hlavou a pohnul se, aby vstal, ale Bill sevřel jeho paži s větší silou, než by si Tom myslel, že má. "Ne," řekl a zatáhl jej zpátky. "Řekni mi, co tím myslíš. Bože, aspoň jednou."
"Bille, říkám ti, nech to být."
"Nechali jsme to být čtyři roky!" Vykřikl Bill a uvolnil své sevření, aby mohl Toma praštit do ramene. "A přineslo nám to zatraceně spoustu dobrého!"
"No, a co když je to horší?" Vykřikl Tom nazpět. "Napadlo tě to někdy?"
"Byli jsme opilí," připomněl mu Bill znovu. "Neudělali jsme nic špatného."


"Bille, bože, my… Já-Ježíši, na ničem z toho už nezáleží!"
"Pokud na tom nezáleží, tak proč mi to nemůžeš říct?"
"Protože je to špatné!" Tentokrát Tom vstal, už nedokázal vydržet být s Billem na stejné úrovni očí. "To, co jsem ti udělal, bylo špatné! Opilý nebo ne!"
Bill na něj pohlédl s něčím v očích, co Tom až po chvíli rozpoznal jako zmatek. "Co jsi mi ty udělal?" Zopakoval mnohem tišeji.
"Bože." Tom se otočil a obešel gauč, byl rozhodnutý najít své boty.
"Tome," řekl Bill znovu tím hlasem. Chtěl, aby se otočil. Ale on už se dostal ke svým botám a jeho cílem bylo dostat se odsud pryč. Co nejrychleji. Nezůstal pryč po čtyři roky jen proto, aby se to teď celé rozpadlo.
"Tome!" Billova ruka byla opět na jeho rameni, otáčela jej, ale Tom se bránil. "Tome, přestaň," přikázal Bill. "Přestaň s tím!"
Billova druhá ruka se připojila k první na jeho druhém rameni a jeho naléhání bylo tak silné, že Tom poslechl, přestal se hýbat, ale na svého bratra se nepodíval.


"To je to, co si myslíš?" Zeptal se Bill, v jeho tónu byl evidentní šok.
Tom se nešťastně setkal s Billovým pohledem. Nebude brečet. Bože, nebrečel už od… ani nevěděl, jak dlouho. Všiml si, že se mu opět třásl dech.
"Kriste," vydechl Bill. "Kolik si toho pamatuješ?"
Tom zavrtěl hlavou a vytrhl se z Billova sevření, ne hrubě. "Dost."
"Tomi, ne," řekl Bill, přesunul své ruce zpátky, tentokrát s nimi přistál na Tomových ramenech. "Ne," zopakoval stejným způsobem, jako Toma dříve instruoval, aby dýchal, jako by se chtěl ujistit, že ho slyšel. Znovu spojil jejich čela a pokračoval. "Dělal jsi něco se mnou, a ne mně… Okay?"
Tom pevně zavřel oči, protože tomu nemohl uvěřit, stejně tak moc, jak by chtěl. Bill by mu to stejně neřekl. To byl jeden z důvodů, proč se nikdy nechtěl zeptat.
"Tome." Tom si opravdu přál, aby přestal říkat jeho jméno. Jen to všechno zhoršovalo. Ale otevřel oči. Bill znovu zavrtěl hlavou, ten pohyb pohnul i Tomovou. "Neublížil jsi mi," řekl. "To jsi neudělal."
"Bille-"
"Ne," přerušil ho Bill neústupně. "Neublížil jsi mi."


Nechal Toma, aby to vstřebal, zatímco oba dva stáli v Billově předsíni. Dokonce i kdyby Billovi mohl věřit, bylo tam toho stále o tolik víc, o čem se nedokázal přimět mluvit, možná vůbec, natož dnes večer. Měl by jít.
Tomovy oči byly opět zavřené, takže na okamžik nevěděl, co se děje, když se něco změnilo. Když zjistil, že to, co cítí, jsou rty přitisknuté k těm jeho, jeho prvním instinktem bylo Billa odstrčit, nedovolit, aby se to stalo znovu, rozhodně ne za střízliva. Bill měl nejspíš v úmyslu, aby to bylo jen krátké, jako způsob útěchy, jako když byli malí. Ale Tom nedokázal odolat a zatlačil nazpět, uchopil zadní stranu Billovy hlavy a natočil svá ústa, dokud ten polibek nebyl pevný, nepopiratelný.


Náhle vzduch rozříznul nesnesitelný hip-hop ještě dřív, než měl Tom možnost zjistit Billovu reakci, a rychle se odtáhl, držel svůj pohled pryč od svého bratra a natáhl se do zadní kapsy pro svůj telefon, zatímco neslyšně zaklel.


Volá Vanessa mobil


"Kdo je to?" zeptal se Bill bez dechu.
Tom vzdychl. "Aah - znamení," zamumlal, poodstoupil a přijal hovor. "Ahoj," řekl do telefonu, naštvaný na svůj přiškrcený hlas.
"Ahoj, zlato, já vím, že jsme spolu měli mluvit až zítra, ale tenhle dům je bez tebe tak velký. Budeš na mě mluvit, než usnu?"
"Jo, okay," souhlasil. Byla to výmluva, které se dychtivě zachytil. Měl jí rovnou zavolat, namísto toho, aby šel za Billem. Přikryl dlaní mikrofon a začal si nazouvat boty. "Odcházím," řekl směrem k Billovi.
"Tome-"
"Později," přerušil ho a natáhl si druhou botu. Otevřel dveře, než jej Bill mohl zastavit, a vyšel na chodbu, dveře za sebou zavřel a ztěžka se o ně opřel.
"Dýchej," řekl sám sobě a představoval si, že to byl Billův hlas, aby to skutečně udělal.
"Tome?" Uslyšel vzdáleně. "Tome, jsi tam?"
Tom polkl. "Jo," řekl, zvedl si telefon zpátky k ústům a druhou ruku k čelu. "Jo, jsem tady."


autor: Malámúza
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Loki Loki | 9. září 2017 v 18:21 | Reagovat

Moc bych si přála, aby Tom, sakra, už  přestal utíkat!
Moc děkuji za dnešní díl.

2 Nici Nici | 9. září 2017 v 19:34 | Reagovat

To bude moje smrt čekat na další díl. Proboha fakt budu mít infarkt. Díky moc za překlad je to perfektní.

3 Karin Karin | 9. září 2017 v 20:08 | Reagovat

Tom je blb co tím vyřeší že se vždycky zdekuje mysli jen na sebe a jak je Billovi je mu fuk moc dík za překlad.

4 Nade Nade | E-mail | 11. září 2017 v 13:55 | Reagovat

To ta čůza musela zavolat zrovna teď?! Akorát tím Tomovi poskytla šanci znovu utéct. Ale věřím, že tentokrát ho Bill nenechá.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.

5 Mischulka Mischulka | E-mail | 16. září 2017 v 12:12 | Reagovat

Jejda Tome! Já chápu, že je to pro Tebe asi složité, obzvláště když si myslel, že to všechno byla Billova chyba a zneužil jej, a že se mu o tom nechce mluvit, ale..tohle není řešení. On pořád jenom utíká a tím věci jenom zhoršuje. Já osobně nesnáším neuzavřené věci a na Billově místě bych šílela. I kdyby spolu už nikdy neměli promluvit, tak ať si to všechno vyříkají a uzavřou, takhle je to...šílené.
Vanessa zrovna zavolala v pěkně hloupou chvíli, začínám ji mít skutečně nerada. :-D

Snad se Tom brzy probere a zase za Billem zajde, tentokrát už s větším klidem a rozhodně větším odhodláním o věcech mluvit.

Moc děkuji Zuzu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama