Insomniax II 19.

6. září 2017 v 16:00 | Janule |  Insomniax II
autor: Becs


L. A. Stars
Ou, copak se to za zdmi Insomniaxu děje? Že by nějaké nepříjemnosti? Dostaly se k nám zatím nepotvrzené informace, že nejméně jeden ze zaměstnanců byl na hodinu vyhozen po velmi nepříjemné výměně názorů. To se nám teda dějí pěkné věci. Copak, Tomi? Vymyká se ti to z rukou? To je to poslední, co bychom ti přáli. Zatímco Tom si prochází očistcem, jeho dvojčátko zůstává naprosto nezúčastněné. Billa se nám podařilo vyfotit, když poněkud ve spěchu opouštěl Insomniax spolu s několika přáteli. Jejich rozčílené pokřikování nevěstilo nic dobrého a co teprve skupinka bodyguardů, která je doprovázela. Počkejte si na odhalení záhady bratrů Kaulitzových. Vaše L. A. Stars


Tom seděl ve své kanceláři a psychicky se připravoval na rozhovor, o kterém nevěřil, že někdy povede. Chystal se na promluvu do duše všem zaměstnancům. Pozval si je všechny najednou, aby jim jako chlap čelil a konečně je srovnal do latě.
Georg na něj povzbudivě mrkal, ale nijak ho nenutil, aby už se zvednul a vyrovnal se se svou noční můrou.
"Vážně se to chystám udělat?" ujišťoval se Tom a nervózně při tom poklepával nohou.
"Ano, už na tebe čekají," přikývl kamarád a sám se tvářil, jako by se o něj pokoušel infarkt. Statečnost jen předstíral, aby Toma udržel aspoň v jakési iluzi klidu.
"Víš, že tohle dělá Calvin? Svolá si všechny najednou a pak je zastrašuje. Vyhrožuje. A teď se chystám udělat to samé. Nedivím se, že mě někteří berou jako jeho. Zvlášť ti, co dělali i pro něj."
"Ne, že by ti dávali na vybranou," odfrkl si Geo.
"Fajn. Jdeme na to, ať to máme za sebou," rozhodl nakonec odhodlaně a vstal.
Byla v něm úplně malá dušička, když došel až k železné zóně, kde na lavicích a židlích seděli všichni do jednoho, jeho zaměstnanci.


"Jsem si jistý, že víte, proč jsem po vás chtěl, abyste se tu dneska sešli," začal a byl vděčný, že mu hlas neselhal hned u první věty. Mluvit k obecenstvu mu nikdy nijak zvlášť nešlo. Nikdo z nich se ani nepohnul, ale nechuť a zloba z nich přímo sálala.
"Vypadá to, že v poslední době to tady jde všechno úplně totálně do prdele a jsem si téměř jistý, že to tentokrát přichází z vaší strany. Podmínky máte pořád stejné, z mé strany se vůči vám nic nezměnilo, ale přesto najednou máte problém s každou maličkostí," pokračoval a postupně získával na jistotě. "Už nebudu takový idiot, že vám uspořádám večírek a dám vám volno, abych si vás přetáhl zpátky na svou stranu. Jsem váš šéf a vy jste mí zaměstnanci. Tečka. Platím vám za práci, kterou tady odvádíte, a pokud se mi bude zdát, že není odváděná dobře, nedělá mi problém se s vámi rozloučit. Chtěl jsem tu vytvořit prostředí, ve kterém se budou všichni cítit dobře, ale vy si toho nevážíte. Máte tady mnohem lepší podmínky než v mnoha jiných klubech a mám celý seznam lidí, kteří vás bez problémů nahradí."
Někdo si pobouřeně odfrkl, ale v davu tváří Tom nezaznamenal, kdo z nich to byl.


"Chce k tomu někdo něco dodat?" zeptal se hlasitě, aby přehlušil mumlání, a natahoval krk.
"Opravdu všichni tady máme lepší podmínky?" vykřikl někdo hlasitě. Tom chvilku pátral, než zjistil, že je to Jack.
"Co tím chceš říct?" nechápal.
"Chci tím říct, že všichni tady víme, že tvoji oblíbenci se mají o trochu líp než všichni ostatní," dodal s nepokrytou hořkostí v hlase.
"V rámci své zóny máte všichni stejné podmínky," trval si na svém Tom.
"Vážně? I Nina? Vess? Mandy?" vyjmenovával.
"Mě do toho netahej," ozvala se pobouřeně Mandy, založila si ruce na prsou a znechuceně se od mladíka odvrátila.
"Ale no tak, baby. Moc dobře víme, že jsi tady jen díky protekci. Tak nepředstírej, že nevíš, o čem se tu mluví," rýpnul si jedovatě Jack.
"Víš hovno, ty chytráku. Tak radši zavři hubu, než přes ní dostaneš," vstala a už byla nakročená k Jackovi. Tony sedící vedle ní jí něžně stiskl nadloktí a konejšivým úsměvem ji přinutil se zase posadit.
"Jak je to o té potrefené huse?" zasmál se škodolibě Jack.
"Sklapni, Jacku," neudržel se už i Tom. "Nic jako oblíbenci tady neexistuje. Platově jste na tom všichni úplně stejně."
"Platově možná, ale přístupem určitě ne," neodolal Jack a přidal polohlasnou poznámku, všichni ho však i tak slyšeli.


"A víš co? Máš pravdu. Divíš se, že vyjdu radši vstříc Vessovi, který je tady vždycky dřív, než musí, zákazníci si ho chválí, svoji práci odvádí perfektně, a navíc dělá věci i nad rámec svých povinností? Jako třeba, že má o všem takový přehled, že se mnou dělá objednávky a značně tak usnadňuje práci? Divíš se, že se k němu chovám líp než k lemplovi, který se jen zašívá, přestože se mu dostalo výjimečné šance postoupit z bronzovky rovnou ke zlatým. Co mi řekneš na tohle?"
"Že je to i tak nespravedlivé," pokrčil bezstarostně rameny a nahodil výraz borce, kterému nemůže nic ublížit. Vess se mírně zavrtěl. Bylo mu nepříjemné, že se mluví právě o něm.
"No to si ze mě děláš prdel. Chtěl jsem tě vyhodit už dávno. Zůstal si tady jen proto, že se za tebe Georg přimlouval, ať ti dám ještě šanci. A víš, co. Na tyhle sračky nemám nervy. Seber se a vypadni. Končíš," ztratil Tom úplně nervy.
"To nemůžeš," bránil se chabě Jack. Pravděpodobně nevěřil, že Tom své výhrůžky dotáhne až do konce.
"Nemůžu? Já bych, řekl, že jo, kamaráde," usmál se na něj ze široka. "Tony, doprovodíš prosím Jacka do šatny, aby si sbalil věci? Pak ti laskavě odevzdá klíče i tablet, a pokud budeme mít štěstí, už ho nikdy neuvidíme."
Tony vstal a s naprosto neutrálním výrazem se přesunul ke stolečku, kde seděl Jack s Norou a pár dalšími číšníky ze zlaté zóny.
"Ty kreténe," postavil se Jack a měřil si Toma nenávistným pohledem.
"Nedělej si to ještě horší, chlapče," upozornil ho Tony stále tím klidným hlasem. Jeho postoj však dával jasně najevo, na čí stranu by se postavil, kdyby došlo ke střetu. Tom mu byl neskonale vděčný. V celé té poušti bordelu a zmatku se najde pár zrníček písku, na které se může spolehnout.


"Chce někdo milého Jacka následovat?" obrátil se ke všem znovu Tom, když muži odešli. Nikdo se neodvážil ani hlesnout.
"V tom případě očekávám, že někteří z vás přehodnotí své chování a nebudou to tady kazit ostatním. A teď do práce. Ti, co dneska nemají směnu, můžou jít," zakončil svůj proslov a byl rád, že se může schovat do bezpečí své kanceláře. Georg ho jako pejsek následoval.
"Zvládnuls to dobře, chlape," poplácal ho povzbudivě po rameni.
"Už to nechci nikdy dělat," přiznal upřímně Tom. Cíleně zamířil do skříně, kde si schovával železné zásoby oblíbeného bourbonu.
"Ten Jack je idiot, co? Myslíš, že to on byl ten, kdo to tady všechno způsobil?"
"Ne-e," zakroutil Tom hlavou, když si dopřál pořádný lok. "Je moc tupý na to, aby proti mně dokázal obrátit úplně všechny. Bude to nějaký manipulátor v pozadí."
"Každopádně máš můj obdiv," ocenil ho Georg. Věnoval mu poslední zašklebení, než ho nechal v kanceláři samotného. Tom pohledem přejížděl přes tmavé stěny a stále nebyl schopný uvěřit, že se to všechno odehrálo. Takhle si své podnikání nepředstavoval a rozhodně to nebylo něco, co by ho naplňovalo. Doufal v ten nejlepší možný efekt. Nechtěl nikomu vyhrožovat a neměl ani v úmyslu nikoho vyhodit. Jack byl jen vedlejší produkt toho všechno. Nicméně třeba alespoň poslouží jako odstrašující případ.
Chvilku zvažoval, že si půjde sednout na bar a papíry vyplní tam. Bylo potřeba se připravit na pravidelnou kontrolu z hygieny a také učinit potřebné kroky, aby mu obnovili licenci na alkohol. Dřív by takové úkony bral jako brnkačku, ale teď věřil, že cokoliv se může posrat, to se taky posere. Byl si jistý, že by se nedokázal soustředit, kdyby se mu do zad zapichovaly pohledy rozzuřených zaměstnanců. Povzdechl si, vytáhl notebook a pustil se do práce.


"Tome," přerušil ho o pár hodin později Georg. Tom ho už dávno poslal domů, ale on jen mávnul rukou a řekl, že po takovém dni raději zůstane, kdyby se věci vymkly kontrole. Nebyl si úplně jistý, co si pod tím kamarád představuje, ale nehádal se s ním.
"Ano?" odpověděl, aniž by se na něj podíval.
"Je tady Bill a chce s tebou mluvit," vysvětlil zvláštním tónem.
"Proč nepřišel sám?" vzhlédl konečně. Georg na to nic neřekl, jen pokrčil rameny a Tomovi svitlo. Bill je opět ve svém diva módu a dokazuje to tím, že si pro něj nechá poslat. "Díky, Geo," ocenil jeho snahu a pro jistotu hned vstal. Poslední, co chtěl, bylo, aby Bill dělal scény i tady.


"Co je?" zeptal se ostřejším tónem, než zamýšlel, když bratra našel postávat kousek od baru ve společnosti několika přísavek.
"Tomi, mohl bys nás někde usadit? Chtěl bych do boxu, ale já nemám ofiko žádný přidělený," drmolil rozjařeně. Tom tušil, že tohle nebude první místo, které za tenhle večer navštívili. Převzal si od Georga tablet a rozklikl aplikaci, aby mu mohl najít volné místo.
"Ve zlaté je volný už jen jeden box. Nemůžeš přijít a čekat, že tě budu moct usadit bez rezervace," odpověděl a úkosem pohlédl na tu skvadru, co přišla s ním. Bylo mu jasné, že nikdo z nich na oficiálním seznamu hostů nebyl a Bill prostě uprosil bodyguardy u vstupu.
"Nechci do zlaté. Ta je až nahoře. Chci být tady dole. Dej mi diamantový."
"Nemám volný diamantový. Víš moc dobře, že jsou rezervované celoročně," pokrčil Tom rameny a vrátil tablet Geovi, který zarputile předstíral, že neposlouchá a je plně zaměstnán zíráním do skleničky s colou.
"Tak mi dej svůj," trval si na svém Bill. "Je i můj. Jsem spolumajitel."
"Už dávno jsem ho pustil. Teď ho má Calvin a jeho obchodní partneři. Moc dobře to víš. Sám jsi mě přemlouval, ať to udělám." Stiskl zuby k sobě a snažil se sesbírat všechny zbytky své trpělivosti. Opilý Bill už dávno nebyl tak roztomilý jako dřív. Teď byl spíš otravný a jednoduše řečeno, na facku.


"No tak mi dej ten, co pustil ten tvůj zlatokopecký kamarád. Bilbo," zamumlal Bill a mával při tom rukama. Ztratil rovnováhu a trochu zavrávoral.
"Myslíš Bambi," opravil ho automaticky. "Ten už je taky pryč. Obsadil jsem ho hned druhý den. I o tom jsem ti říkal."
"Chceš po mně, aby si sedl do železné nebo co? Pro čubky tady místo máš a pro vlastního bratra ne?" vztekal se blonďák a jazyk se mu při tom trochu motal.
"Řekl jsem ti, že dostaneš místo ve zlaté. To je, kurva, víc, než si zasloužíš, vzhledem k tomu, co tady provádíš," zasyčel vousáč a snažil se nekřičet. Několik lidí už se po nich začalo otáčet.
Bill byl natolik opilý, že jeho slova nezvládl zpracovat. Kdyby ano, rozhodně by se teď urazil. Vypadal, že všechno pečlivě zvažuje. Nebo se možná jen snažil nezvracet, z jeho grimas to šlo těžko rozeznat.
"Fajn," svolil nakonec, jako by Tomovi dělal nějakou laskavost. "Přidáš se k nám?"
"Nemám zrovna chuť sedět v uzavřeném prostoru s těma tvýma buzíkama." Naklonil se tak, aby to slyšel jen on.
"O čem to mluvíš? Vždyť jsi taky gay," zachechtal se Bill.
"To možná jsem, ale nejsem buznička."
Bill jeho slova nechal vyznít do ztracena, mávl na kamarády a nechal se hosteskou zavést na místo.


"Je to dobrý nápad?" zeptal se pochybovačně Georg, když si k němu Tom přisedl a objednal si u Vesse dvojitého panáka.
"Není, ale nechci vidět tu scénu, kdybych se ho pokusil odsud dostat. Budu doufat, že tam zůstane zavřený a nebude mít potřebu se předvádět. Pro jistotu tam pošli jednoho bodyguarda navíc," složil si hlavu do dlaní a chvilku zvažoval, jestli by někoho pohoršilo, kdyby začal brečet. Bylo naprosto zbytečné pokoušet se soustředit na jakoukoliv práci. Teď už nenapíše ani čárku.


Jeho přání o Billově setrvání v boxu se nesetkalo s kladnou odezvou. Ani ne o čtvrt hodinu později už Bill a nějaký další týpek, kterého si Tom pamatoval jen velmi matně, sestupovali ze schodů, prošli přes železnou zónu a vtrhli na parket. Tom se pokoušel potlačit žárlivé bodnutí v břiše, když si všiml, že se celou dobu drží za ruce.
Mezi tou spoustou tanečníků se mu bratr brzy ztratil z dohledu. Dělal, co mohl, aby se tím směrem každou chvilku neohlížel, ale bylo to silnější. Bál se, že se Bill doslova za jeho zády bude chovat nevhodně. Nedokázal si představit, co by udělal, kdyby viděl, jak se s tím debílkem líbá. Pokaždé, když Bill vyrážel někam za zábavou, přesvědčoval sám sebe, že je mu věrný. Že nemá potřebu dokazovat si svou slávu spaním se spoustou lidí. Nechtěl být tak podezřívavý jako on, ale vzhledem k tomu, jak moc se bráška změnil, dokázal si představit jakýkoliv scénář.
V jednom dalším bezděčném otočení viděl, že Bill a ten kluk tančí opravdu natěsno, ale pořád je to jen tanec. Ač trochu moc odvážný. On sám nikdy netančil, takže chápal Billovu potřebu užít si to s někým jiným. Chápal. Opravdu. A nechtěl toho idiota, co mu sahá na brášku, zabít. Ne, vážně, ani trochu.
"Tome?" vyrušilo ho Vessovo oslovení. "Držíš tu skleničku hrozně křečovitě."
Tom stisk povolil a vděčně na barmana pohlédl. Zachránil ho od střepů ve vlastní ruce.
"Bill to tady dneska dost rozjíždí, co?" pohlédl na něj s pochopením v očích. Moc dobře věděl, jak nemá rád scény na veřejnosti.
"Jo, to teda jo," odsouhlasil mu to.


"Tomi, pojď tančit," skočil mu Bill na záda, div že ho při tom manévru nestáhl ze židličky.
"Přestaň," okřikl ho okamžitě a sundal mu ruce ze svého krku.
"Co je s tebou? Věčně si stěžuješ, že sem nechodím, tak jsem přišel, abych ti udělal radost."
"Byl bych radši, kdybys sem v takovém stavu nechodil," odsekl mu.
"Co tím myslíš?" kulil na něj Bill oči a nemohl ani chvilku vydržet v klidu. Pořád se ošíval, tancoval a podupával.
"Není ti nic?" zamračil se na něj Tom. Tohle už nevypadalo jako normální opilost. Na to byl až moc rozjařený.
"Jsem v pohodě. Víc než to. Chci tančit. Pojď tančit, Tomi," zatahal ho za ruku.
"Bille, ty sis něco šlehnul?" obvinil ho. Nebylo o tom nejmenších pochyb. Jeho zorničky byly tak roztažené, že čokoládová barva jeho očí skoro zmizela. Neváhal, popadl ho za nadloktí a odtáhl do kanceláře.


"Co sis vzal?" zakřičel na něj, jakmile si byl jistý, že ho nikdo neslyší.
"Uklidni se. Jsem v pohodě. Fakt v pohodě," opakoval pořád dokola.
"Přestaň říkat, že jsi v pohodě, když vidím, že nejsi. Myslíš si, že jsem si nikdy nešlehnul a nepoznám, co to s lidma dělá? Co sis dal? Éčko? Koks?"
"Jen maličkou špetičku, fakt úplně maličkou lajničku. Přísahám," chichotal se jako blázen a prsty ukazoval malou škvírku.
"Děláš to často?"
"Občas," přiznal Bill. V tomhle stavu nebyl schopný lhát, což pro něj znamenalo značnou nevýhodu.
"To ses úplně posral nebo co? Panebože, Bille. To bylo naposledy, slyšíš?" popadl ho za ramena a zatřásl s ním.
"Mám to pod kontrolou," rozesmál se znovu.
"Počkej, když jsi přišel, takhle jsi nevypadal. Chceš mim, kurva, říct, žes to dotáhl až sem? Jsi opravdu takový idiot, pronést drogy do Insomniaxu?"
"Jak můžeš vědět, že jsem to byl já?" kulil Bill oči a působil jako kreslená figurka z nějakého animáku.
"Protože tebe jediného u vstupu nikdo neprohledává," pronesl zklamaně Tom. Dosedl na nízký gauč a měl pocit, že během rozhovoru zestárl o deset let. Díval se na svého malého brášku, který k němu přišel zčista jasna a do kterého se bezpodmínečně zamiloval. Byl to ale ten samý člověk, který teď stál před ním? Snažil se ho v něm vidět, ale ta podobnost mu unikala. Spousta lidí přijde do L. A. splnit si své sny a spousta z nich skončí v prachu. Bill byl taková osobnost, nedokázal uvěřit tomu, že tomu všemu tak snadno podlehl.
Vytáhl z kapsy telefon a vytočil číslo. "Tony, přijď prosím do kanceláře."
Čekal, než jeho nejspolehlivější bodyguard přijde a už se na Billa nedokázal ani podívat. Ten mezitím poťapkával u jeho stolu. Nedokázal ani chvilku vydržet v klidu a veškeré dění, jako by šlo mimo něj.


"Tony, vezmi Billa prosím domů. Byl bych ti vděčný, kdybys ho odvedl až do bytu," požádal ho.
"Mám tam s ním zůstat?" zeptal se, když viděl, jak se zmíněný chová. Nebylo třeba mu nic vysvětlovat. Uměl si dát dvě a dvě dohromady. Sám takové lidi musel často zpacifikovat.
"Nechci si z tebe dělat chůvu," přiznal upřímně a promnul si unavené oči. "Ale pokud by ti to nevadilo. Aspoň než usne. A pak se sem samozřejmě nevracej. Jeď rovnou domů."
"Dobře," kývnul muž.
"A pošli mi sem dva kluky. Budeme muset vyprovodit ještě pár dalších lidí."
"Kam to jdeme?" vytrhl se z letargie Bill a zubil se na Tonyho. Tom měl obavu, že bude protestovat, ale nakonec se nechal odvést docela v poklidu.


autor: Becs

betaread: J. :o)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bitter Bitter | E-mail | 6. září 2017 v 16:54 | Reagovat

Teda ale ted me nas... Takhle me komolit toho myho milacka 😂
A s tim koxem to teda vyhral... No alespon Tom snad konecne zakroci a nenecha ho do ty cerny diry vletet primo po hlave...
V Insomniaxu uz se to hnulo, tak by to chtelo i doma.

2 Iwuanka Iwuanka | 6. září 2017 v 19:25 | Reagovat

Ach....debil Bill. Tak si ublizuju navzajom. Ja milujem tuto poviedku. Tesim sa ako to pojde dalej.

3 zuzu zuzu | 6. září 2017 v 20:45 | Reagovat

Už chybí vážně jen maličko, aby se mi tenhle Bill úplně znechutil. A až se to stane, tak už tomu nepomůže ani sebelepší happyend, pokud vůbec nějaký nastane... Bill už mi vážně začíná lézt krkem.
Vím, že už jsem tady o tom psala několikrát, ale pořád neznám odpověď, takže to napíšu znovu. Zajímalo by mě, kam se poděla Simone? Chybí mi tam. Myslím, že by se Billovi hodila vážná a důkladná mateřská promluva do duše...

4 Karin Karin | 6. září 2017 v 21:15 | Reagovat

Bill to teda pos.. jsem zvědavá jak tohle dopadne.

5 Ireth Ireth | 7. září 2017 v 4:36 | Reagovat

Tak jestli ani po tomhle Billově výstupu Tom doma neudělá doma pořádný vítr, tak už nevím...

6 Nade Nade | E-mail | 8. září 2017 v 13:27 | Reagovat

Už je načase, aby Tom začal dělal pořádek i doma. Bill je vážně na tečku. Vždycky si myslím, že už se polepší, že půjde do sebe, ale bohužel mu to však nikdy dlouho nevydrží. Potřebuje na zadek.
Díky za kapču, těším se na pokračování.

7 luki luki | 20. září 2017 v 6:14 | Reagovat

V práci už si to Tom začal trochu srovnávat, což je jenom dobře, ale doma? Bille to jako vážně? Vážně se tím vším necháš semlít, musíš vyzkoušet všechno? Drogy a obávám se, že co se věrnosti týče... těžko říct, jak na tom vlastně Bill je :( je mi z toho smutno a bojím se

8 NicoleEivissa NicoleEivissa | E-mail | 28. září 2017 v 17:20 | Reagovat

Tanzen! Hned se mi vybavila, jak moc Bill chtěl tančit, když mu skočil zezadu na záda a pak to všechno. Ani ne tak šok, jako spíš... tak, a máme to tady. A toho kluka fakt držel za ruku? Oh... Bejt Tomem, chytla bych hysterickej záchvat, ale ten se držel, ho obdivuju. Tyjo a s těma zaměstnancema taky. Zvládl to mistrovsky. Stoupl u mě v očích ještě víc teď. Tony, Geo, Vess, super, že je má, to je paráda mít se na koho spolehnout a ten Jack teda (i to jméno mi k tomu floutkovi sedí), dobře mu tak.
Bill se od Toma vzdaluje čím dál víc. Tohle bude mít ještě zajímavý pokračování

9 Mischulka Mischulka | E-mail | 2. října 2017 v 18:19 | Reagovat

Proboha, tak Bill mě překvapuje každým dílem více a více a bohužel ne v tom dobrém světle... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama