Die Wächter 21.

10. září 2017 v 15:00 | Janule |  Die Wächter
autor: Synnie






Nebylo tu mnoho párů, které zbyly z jednou obávaných a ohromných Strážců.
Možná, že tucet z původních 150 párů zůstal v utajení. V bezpečí bylo dalších 5 párů, ale naneštěstí byli ve Fleskvirki.
Tómasovi byl poskytnut jeden přístřešek na lodi, aby se mohl umýt, najíst a další věci. Zavedl Vilhelma dovnitř a donesl tam také talíře s masem a čisté oblečení. Oba jednoduše stáli v jeho středu a objímali se. Rozhovory, které se vyskytovaly mimo přístřešek, a voda šplouchající proti lodi, byly jediné zvuky. Slova by jen překážela, takže se nesčetně mnoho minut pouze drželi a vdechovali vůni toho druhého. Oba byli cítit Blarholem a jeho špínou, ale pod tím vším byl jejich osobní pach, na který se soustředili.


Tómas byl první, kdo promluvil. Odtáhl se, aby se podíval do očí toho druhého, a přál si, aby mohl nechat zmizet každý kousek bolesti, který v nich byl.
"Miluji tě, Vilhelme, zpěvný ptáčku Jorgsöne. Miluji tě."
Ville zavřel oči a opřel si čelo o čelo svého milence předtím, než ho políbil na jeho plyšové rty. "Taky tě miluji, Tóme. Víc, než jsem si kdy myslel, že budu."
"Nenávidím se za to, že jsem se k tobě nebyl schopný dostat."
"Zachránil jsi mě, když jsi mohl. Byl jsi vše, co mě drželo při životě. Každou noc jsi byl v mých snech." Blonďákův pohled byl jemný a říkal, že havraní muž naplňoval jeho sny také. Jemně se líbali a drželi další dlouhý moment předtím, než se Tómas odtáhl.
"Pojď, smyjeme ze sebe to ubohé místo."



Vilhelm naprosto souhlasil. Nebyl příliš oblečený, měl jen košili, takže se svlékl první, a Tómas ho v mžiku následoval. Navzájem si pomohli odstranit kůži, kterou byli nuceni nosit. Sedli si na podlahu lodě a mezi sebou měli vědro, mýdlo a oblečení.
"Já první." Tómas to skoro přikázal a začal ze sebe smývat špínu, která na něm měsíce ulpívala. Ville se k němu připojil a drhl blonďákovo tělo, až bylo úplně rudé. Každý blonďákův spletený pramen vlasů byl vydrhnut, a nakonec Tómas mohl říct, že je čistý. Potom se přesunul ke svému milovanému Villovi, který byl pozoruhodně čistý.
"Nemůžu se přimět se tě dotýkat, když jsem byl tak odporný." Zašeptal a políbil Villovu čerstvě umytou pokožku na krku. Muž s havraními vlasy nechal svého milence vyčistit každý kousek své kůže. Napjal se, když Tómas prsty přejel přes jeho vstup. S chmurným odhodláním blonďák očistil krev a semena ostatních mužů.
"Necháš mě je z tebe očistit?"
Ville přikývl, jak mu vytryskly slzy. "Opravdu jsem je nechtěl… přál jsem si, abys to byl ty."
"Neobviňuj se." Tvrdý pohled v Tómasových očích Villa přinutil k malému úsměvu, ale nezasáhl jeho oči. Muž s hadími vlasy vklouzl svými prsty do druhého muže a očistil ho nejemněji, jak mohl. Nepřetržitě se otíral o bod svého milence, i když to nezamýšlel. Muž
s havraními vlasy přesto reagoval. Ztvrdnul pro svého druha.
"Tóme prosím?"
"Co?" Zmíněný přestal se svou činností.
"Buď ve mně? Prosím? Udělej mě zase svým? Očisti je ze mě?" Tómasova ústa se otřela o Villova v tom nejjemnějším polibku.
"Rád."


Pohyby Tómasových prstů byly nyní prováděny účelně, nejen kvůli tomu, aby ho očistil. Prst vklouzl hluboko a potom zase ven jen proto, aby mohl vklouznout znovu dovnitř. Opakoval to znovu a znovu a přidal druhý a třetí. Roztažení nebylo potřeba kvůli říji, kterou byl donucen trpět v Blarholu v brzké části tohoto dne. Roztáhla ho dostatečně, ale Tómas to stejně udělal.
Na lodi byly oleje, a tak Tómas jeden použil. Když Ville prohlásil, že je připravený, Tómas ho rozlil i přes svoji vlastní délku. V tmavých očích havraního krasavce byly slzy, když do něj jeho milenec zatlačil. Tómas chtěl přestat, ale Ville kolem něj omotal nohy. Potřeboval to. Oba tohle potřebovali. Tómas se často dotýkal obličeje svého druha. Jejich rty zůstaly spojené, jak se blonďák pohyboval mezi Vilhelmovými stehny. Šeptali si sladká slova a každé z nich bylo pravdivé. Tómas se pomalu pohyboval vpřed a vychutnával si žhavou jeskyni, která mu byla po tolik měsíců odepřena. Ville lapal po dechu a svíjel se pod ním, jak muž s hadími vlasy klouzal hlouběji a hlouběji, otíraje se o bod v jeho středu.


Průniky se začaly zrychlovat, ale Tómas nikdy neopustil Villovy rty. Dvě těla byla spojená jako jedno a pohyby začaly být roztřesené. Villovo tělo se vzepjalo proti tělu jeho milence, jak byl blízko svého vrcholu. Tómas omotal ruku kolem pulzující délky muže s havraními vlasy. Ville zasténal hlasitěji a šel svými boky naproti drsněji, když do něj Tómas vrazil nejsilněji, jak mohl. Jejich výkřiky se mísily, když Ville vystříkl na blonďákovo břicho a Tómasovo sperma pokrylo Villa uvnitř. Leželi stále spojení a snažili se zklidnit svůj dech. Jejich polibky nepřestaly, nebylo to nutné. Jejich jazyky se spolu pohybovaly ve sladkém tanci, jak Tómas držel svého milence blízko. O něco mladší muž s hadími vlasy se odtáhl a nepatrně se podíval do Villových očí. Věděl, že ponížení, sebenenávist a bolest tam nějaký čas zůstanou. Ale pod tím vším bylo zářící světlo lásky a naděje. Prostá věc, která v jednom muži obnovila lásku a uzdravila ho. A Tómas byl odhodlaný vymazat všechnu špínu, která přetrvávala v očích, do kterých se zamiloval.


"Tóme?" Zašeptal Ville.
"Ano, má lásko?"
"Já....vzali moje brnění. To, co jsi pro mě udělal. Chtěl jsem ho získat před návratem, ale Haldør. Tóme…" Ville zamrkal pryč slzy. "On ho nosil."
"Trvalo mi osm měsíců ho vyrobit." Řekl Tómas jemně. "A budu víc než ochotný strávit dvojnásobný čas tím, abych ti udělal jiné." Villovy koutky se pozvedly vzhůru.
"To bych rád."
"Ale vehementně to odmítám, pokud… nebudeš sedět po mém boku a zpívat mi, zatímco budu každou noc ohýbat ocelové kroužky." Ville se zasmál a dotkl se Tómasova obličeje. Pokýval na souhlas.
"Možná ti můžu dát jednu věc, která se dlouho nestala?" Zeptal se Ville a nechal ze sebe vyklouznout svého milence. Tómas pokýval hlavou zmatený, co mělo přijít.
"Můžu být v tobě, tak jako ty ve mně?" Blonďákova tvář se rozjasnila, jak vyhledal rty svého milence.
"Pokaždé, co si to budeš přát."
Ville sklonil hlavu a olízl Tómasovu klíční kost, aby ho ochutnal. Muž s hadími vlasy si ho přitáhl blíž a jejich těla se vzrušila. Ville ucítil blonďákovo tvrdé vzrušení a to v něm jen rozdmýchalo oheň. Jejich rty se znovu setkaly a Ville jemně zasténal, jak se pod ním Tómas vyklenul. Jeho rty cestovaly po jeho svalnatém těle a umísťoval na něj polibky. Udělal mu malé značky a nestaral se, co si budou ostatní myslet.
Vše, co potřeboval, bylo, aby si byli vědomi, že Tómas je jeho a nikdo je znovu nerozdělí. Vše, o co se staral, bylo, aby označil Sormrfaxiho za svého. A Tómas se tomu nebránil, protože nechtěl nikoho jiného, než to dechberoucí stvoření, které se nad ním vznášelo.


Tómas umístil polibky na Villův krk a mumlal jemná, ale upřímná slova lásky. Villovy oči se zavřely, jak konečně nalezl určitý druh klidu předtím, než si naslinil prsty. Sledoval, jak se Tómasovy oči široce rozevřely, když ucítil, jak mu nasliněný prst přejel po vstupu předtím, než do něj zatlačil.
"Bože, ano!" Tómas zavzdychal a jeho boky se lehce vzepnuly. Villovy rty se přiblížily k Tómasovým a jeho jazyk lehce přejel po jeho spodním rtu. Polibek, který sdíleli, byl dlouhý a hluboký, jak se prst muže s havraními vlasy hýbal uvnitř něj, a rychle připojil druhý.
Poté, co byl Ville zneužíván, si nebyl jistý, jestli v sobě dokáže najít touhu milovat se se svým milencem. Ale byl v něm oheň, který mohl rozdmýchat jedině Tómas. Prokázalo se to, když se teď milovali poprvé a s každým vzdechem byl blízko tomu udělat to znovu. Ville v okamžiku ztvrdl a nemohl se dočkat, až vstoupí do Tómasova horka. Když se do něj tlačil, polibek nepřerušil. Tómasovy ruce mu škrábaly po zádech, jak se blonďák nadzvedl v potřebě cítit jejich hrudníky spojené. Ville jemně zasténal. Nebylo tu žádné srovnání mezi jeho druhem a těmi muži. Tómas by mu dal svět, nechal ho dělat si s ním, co chtěl, a nikdy by nežádal nic na oplátku, ale ti muži... jen bezohledně brali a brali.


Villovy myšlenky přerušil úsměv, který se objevil na Tómasově tváři. Dávalo to Villovi naději, že by se možná mohl jednoho dne uzdravit. Muž s havraními vlasy zasténal, jak vyklouzl ven a znovu zatlačil dovnitř. Bylo to dlouho od doby, co byl se svým dredatým druhem, a zapomněl, jak dobrý pocit to byl v někom být. Tómasova ústa se setkala s Villovým krkem, s úmyslem obdarovat ho polibky a lízáním. Ale Villovy přírazy narazily na bod hluboko v něm, čímž ho přinutily hlasitě zakřičet.
"Víc. Přímo tam." Zalapal po dechu Tómas a uzamknul své nohy těsněji kolem svého milence. Když Ville znovu narazil na jeho bod, narážel do něj tvrději a sténal nad tím, co viděl pod sebou.
"Tóme." Těžce oddechoval, jeho rty se objevily nad obličejem zmíněného. Podíval se dolů na svíjející se tělo pod sebou a sledoval mladšího muže, jak se hladil. Viděl tolik mužů, jak se uspokojovali, zatímco si druzí užívali s Villem, že začal tu myšlenku nenávidět. Ale vidět pod sebou ochotně roztaženého Tómase s potřebou najít uspokojení, po kterém toužil a které mu mohl dát jen Ville, způsobilo, že muž s havraními vlasy udělal zase výjimku.
Cítil, že je nedaleko vlastního uspokojení. Pohled na spletené prameny vlasů, pevné tělo pokryté potem a jeho obličej zkroucený vzrušením pro něj byl příliš.
"Nemůžu… oh Bože." Ville zasténal a přirážel jako smyslů zbavený. S jednotlivým tvrdými přírazy vytřískl své semeno hluboko do Tómase. Ten pocit byl pro Tómase neskutečný. Zkombinoval ho s pár dalšími pohyby jeho ruky, a s křikem Villova jména vyvrcholil. Ville na něm ještě chvíli zůstal a opečovával zpocený obličej svého milence polibky. Vyklouzl z něj a lehl si po jeho boku. Zůstali potichu, jak se jejich zpoceným tělům zklidňoval dech. Ville se k Tómasovi otočil zády a přitulil se k němu tak blízko, jak to bylo jen možné. Zavřel oči a ucítil kolem sebe silné paže. Lehce si povzdechl, jak začínal usínat. Konečně byl tam, kam patřil. Konečně byl v bezpečí.


autor: Synnie
překlad Emilia
betaread: J. :o)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | 10. září 2017 v 20:01 | Reagovat

Já mám i za ně takovou radost!!! Konečně jsou zase spolu! Úplně jsem cítila spolu s nimi, jak si chyběli a jakou teď cítili úlevu, když se mohli konečně zase držet v náručí. Jen je mi opravdu moc líto těch, kteří to nepřežili, a ještě více těch, u kterých přežil jen jeden z páru :(

2 Karin Karin | 10. září 2017 v 20:40 | Reagovat

Krásna kapitola doufám že se jim už nic zlého nestane,

3 Jasalia Jasalia | 11. září 2017 v 12:04 | Reagovat

Konečne sú opäť spolu. A len spolu to dokážu všetko prekonať. Ďakujem za preklad.

4 Nade Nade | E-mail | 11. září 2017 v 13:12 | Reagovat

Věřím, že budou zase v pořádku, ale prožité utrpení s nimi ještě chvíli zůstane. Ale hlavně, že jsou zase spolu.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.

5 luki luki | Středa v 8:09 | Reagovat

[1]: naprosto souhlasím. Jsem za ně tak šťastná, a i když to vypadá, že se s tím vším budou srovnávat ještě dlouho, věřím, že spolu to zvládnou... hlavní, že se milují a nebojí se dát si tu lásku a něhu i touhu najevo...
moc děkuju za překlad, už teď je mi jasné, že tohle bude moje naprostá srdcovka :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama