Die Wächter 19.

3. září 2017 v 15:00 | Janule |  Die Wächter
autor: Synnie






Bohové pozorovali tyhle ohromné muže, kteří bojovali a obětovali se v jejich jménu. Nikdy by neopustili tak ušlechtilé válečníky. Ano, mnoho mužů zemřelo v jámách, ale božstvo nebylo tak kruté, aby je zanechalo bez špetky naděje. Bylo na nich se dostat ven, ale Bohové poskytli pomoc. A ta přišla z nečekaného místa. Z kuchyně. Haldørovy kuchyně.


***


Pár měsíců zpět, kdy se Strážci objevili.


Haleth vrazil nadšeně do kuchyně.
"Jørne!" Zakřičel, jak skočil přes místnost. Jørn vařil pro Haldøra a měl sotva čas na to, aby položil nůž, když mu energický mladý muž skočil do náruče. Jørn se kolem sebe nervózně rozhlédl, ale všude okolo bylo ticho.
Kuchař a sluha se zamilovali na první pohled, když Halethova obchodní loď ztratila kurz. Zbytek posádky pokračoval po noci strávené v Blarholu dál, ale Haleth zůstal a přijal práci sluhy. Znamenali pro sebe světlo světa na tak pochmurném místě. Ale nemohli být volní tak, jak si přáli, protože Haldør měl zákon související s jeho minulostí - plnou mužských milenců - a také s faktem, že tu byl mužský harém. Bylo proti zákonu Blarholu mít říji s mužem víc než jednou. Mít toho samého milence víc než jednou bylo akceptováno, jen pokud byl součástí harému. Určen pouze k říji a k žádným dalším vztahům. Ale Jørn a Haleth nemohli popírat svoje city.


"Nebudeš mi věřit, má lásko." Zasmál se Haleth vesele, zatímco pokrýval tvář svého milence polibky. "Jistě znáš Thorbjörna z Cortburgu a jeho ohromné Strážce? No, tak dnes přijeli."
Ti dva často snili o plavbě do téhle skoro legendární země. Vypadalo to moc dobře na to, aby to byla pravda… že tady byla země, kde by spolu mohli být bez následků.
Vzrušeně se políbili a Haleth zašeptal, že půjde za Thorbjörnem a zeptá se ho, jestli by jejich dovednosti mohl nějak využít. Ale nebylo to tak, jak si mysleli. Strážci tady nebyli jako hosté, nýbrž jako vězni. A v noc, ve kterou si to uvědomili, Haleth plakal.



***


Protože byl sluha, mohl jít Haleth všude, kam chtěl. Zvolil si ale zůstat v pevnosti, s obavami vyhledat jámy, kde byli ohromní válečníci zotročeni. Ale tím, že zůstal v pevnosti, byl nucen být svědkem zvěrstev, které páchali Vilhelmovi a ostatním. Přál si přiblížit se k jednomu spoutanému krasavci, a nakonec dostal možnost, když ho kapitán zavolal, aby očistil Cala poté, co s ním byl hotov. Halethovy ruce byly jemné, tak jak by si přál, aby někdo pečoval o jeho milence, kdyby byl v tak složité situaci.
"Ty jsi ten legendární Cal, že?" Promluvil jemně, jako by snad mohl vyplašit divoké zvíře.
"Legendární?" Roztomilý muž si odfrkl.
"Definitivně. Všichni znají Lorda Thorbjörna, který by pohnul horou svýma holýma rukama, kdybys ho požádal. Jeho láska k tobě stojí za to mít vlastní legendu."
"Thorbjörn." Calovy oči se na okamžik zavřely, jak si představil záblesk svého milence. Otevřel je a podíval se na Haletha. "Jak si vede?"
"To nevím." Cal vypadal z těchto slov sklíčeně. Vypadal tak zdrceně, že z Haletha samovolně vypadlo. "Když přinesu brk a papír, možná bys mu mohl napsat pár slov."
Druh uvězněného Lorda se na něj krutě podíval. "Jak můžu vědět, že to na mě není nastraženo a nebude mi pak způsobeno ještě víc bolesti?"
"Protože mít mužského chotě je v Blarholu porušení zákona. A já doufám, že až přijde čas a ty se osvobodíš, můj milenec a já se budeme moct vrátit s vámi do vašeho domova."
"Dostůj svému slovu a já se o to postarám."


Při další příležitosti Haleth propašoval 'papír' ke Calovi. Byl to kus utrženého oděvu, ale na tom nezáleželo.


Můj Medvěde,
jsem živý, tak se o mě neboj. Držím se faktu, že mě miluješ a zkusíš mě zachránit. Neobviňuj se za to, co se stalo. Nebyla to tvoje chyba. Miluji tě. Stále myslící na naši lásku, tvůj Cal.


Nebylo to nic víc než milostná zpráva, ale co jiného bylo potřeba? Haleth to zastrčil za svůj pásek a usmál se předtím, než se ztratil ve stínech. Jørn nebyl příliš nadšený rozhodnutím svého milence hrát si na poslíčka. Znamenalo to, že se Haleth připojil k platící společnosti - mužům, kteří byli přinuceni krmit 'zvířata.' Haleth nikdy nezapomene svou první návštěvu v kobkách. Smrad byl nesnesitelný, ale horší byl pohled na napůl zlomené duchy silných válečníků.
"Thorbjörn." Syknul poté, co ho jeho 'krmící' partner opustil, utíkaje rychle po schodech pryč. "Kdo z vás je Thorbjörn?"
"Já." Stoupl si podsaditý muž vpřed a napřímil se jako pravý vůdce. Byl menší, než Haleth očekával. Nicméně se usmál a předal mu srolovaný kus látky, který si od něj Thorbjörn skepticky přebral. Přečetl si to a potom ještě jednou. Oči se mu zalily slzami.
"Cal žije?"
"Ano."
"Ville?" Ozval se výkřik, který přišel od muže se spletenými prameny hadích vlasů. "Také žije?"
"Ville? Ano, žije. Možná, když přinesu příště jídlo, můžu ti přinést látku, na kterou mu napíšeš?"
"O tuhle se můžeme podělit." Usmál se Thorbjörn na Tómase.


Cale, světlo mého života,
nemůžu dostatečně poděkovat Bohům za to, že žiješ. Jsi pořád v mých myšlenkách. Přijdu pro tebe, až budu moct. Zůstaň silný. Miluji tě, Thorbjörn.


Na spodu látky byla menší zpráva. Nebylo tam žádné oslovení, ale Tómas řekl Halethovi, že to je pro Villa. V záhlaví zprávy byla hrubá kresba ptáka. Zpráva obsahovala 'miluji tě' a byla podepsána obrázkem hada.
Haleth se usmál a vrátil se do pevnosti.


Ville byl přinucen přizpůsobit se takovému životu, ve kterém s ním mohl mít říji každý muž. Kapitána a ostatní Haldørovy oblíbence to nic nestálo. Všichni ostatní museli zaplatit poplatek, přestože byl Ville společná děvka. A Haleth zaplatil. Vedl Villa do svých komnat a omotal kolem něj deku.
"Užij si a buď s tím rychle hotov. Neprokazuj mi žádné laskavosti." Povzdechl si Ville, protože když se k němu někdo choval hezky, bylo to pro něj jenom horší.
"Nechci tě, mám svého vlastního milence. Řekni mi, znáš muže s hadími vlasy?"
"Tóm! Ano! Ano, znám ho. Co je s ním?" Ville vypadal živě poprvé od doby, kdy ho Haleth viděl, a potěšilo jej, že se stal poslíčkem.
"Přináším ti od něj tuto zprávu." A s tím předal Villovi kus látky. Villovy oči se naplnily slzami, jak přes to jemně přejel prsty.
"Můžu si to nechat?"
"Ano," Haleth vytáhl kousek zbytečného oblečení a dal to Villovi.
"V případě, že bys rád odpověděl."
"Proč to děláš?"
"Protože bych si přál, aby to někdo udělal pro mě, kdybych byl na tvém místě. A až se osvobodíte, Cal mi slíbil, že vezme mě a mého milence z tohohle místa."


Ville se na něj nepatrně usmál a napsal svůj vlastní projev náklonnosti svému milovanému.
Haleth si užíval hru doručovat tajné zprávy mezi uvězněnými, i když věděl, že kdyby ho chytili, byl by zabit. Ale když viděl, jak si muži vychutnávali každé požehnané slovo, ten risk za to stál.
Poznal všechny Strážce od pohledu a podle jména. Zkusil jim propašovat hojivou mast, ale nebylo tak snadné odchytit lékaře. Cítil se provinile, že začali umírat, protože on jediný byl v pozici zachránce, ale nemohl je zachránit.
Zhoršovalo se to, když viděl zvyšující se množství masa, které se objevilo v kuchyni.
"Lásko." Zašeptal Haleth Jørnovi, který se zdržoval v kuchyni a dal si dvě a dvě dohromady.
"To je maso těch mužů." Zpracovával své úvahy.
"Tohle se dělo už pár uplynulých dní." Řekl Jørn se znechucením, uvědomuje si, že krmili muže masem jejich bratrů. Najednou se Haleth široce usmál a položil lahodné vepřové do talířů 'zvířat.' Lidské maso bylo naservírováno na Haldorův talíř.


Haleth vzal poslední dopisy a jídlo do kobek. Muži vypadali ohledně masa znechuceně, ale sluha na Thorbjörna mrknul. Nemohl zůstat, protože kolem byly stráže. Mohl se vrátit kvůli doručení zpráv později. Thorbjörn váhavě uždibl kousek masa. S radostí zajásal a spustila se mu slza. Energicky žvýkal a muži ho zděšeně pozorovali, dokud jejich Lord šťastně nevykřikl. "Je to prasečí maso."
Od té doby čekali na Halethův signál, jestli bylo maso jedlé, protože si nepřáli znovu jíst své vlastní lidi. Sluha se stal nadějí pro obě skupiny mužů. Svědomitě doručoval dopisy od jedné skupiny ke druhé, pokud mohl. Pouhé zprávy způsobily, že muži v jeskyních začali pracovat s obnovenou silou.
Tómas se méně a méně uzavíral do sebe se svými vnitřními fantaziemi a vzpomínkami na Villa. Připojil se k ostatním a začal plánovat útěk.


Zprávy od Villa, jestli se tak dalo nazývat těch pár slov, nemluvily o bolesti a neustálém znásilňování, které byl nucen snášet. Nemyslel si, že to měl Ville lehké, ale nepředstavoval si ani nic tak strašného. Bylo ironické, že nezáleželo na tom, jak pečlivý byl plán jejich útěku, ani na Halethově ochotě jim pomoct. V konečném důsledku ani jedna z těchhle věcí nevedla k útěku. Záleželo to na lásce jednoho muže a hlouposti jiného.


autor: Synnie
překlad Emilia
betaread: J. :o)

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 luki luki | 3. září 2017 v 17:30 | Reagovat

I když relativně krátká, i přesto neskutečně silná kapitolka.

Halethe, miluju tě. Jsi můj hrdina. Mí milovaní strážci tě opravdu potřebují a já jenom doufám, že ty i tvůj milý Jørn se dočkáte svého splněného snu, že se vám povede osvobodit strážce i sami sebe a odcestovat tam, kde se budete moct svobodně milovat a beze strachu ze smrti

Haldor je lidská bestie, na kterou doufám dojde a moc bych to přála právě Tómovi, aby se tohoto úkolu mohl zhostit...

po včerejšku, kdy jsem celou tuhle povídku obrečela mi svitla trochu naděje... už se nemůžu dočkat dalšího dílku :)

moc moc děkuju za překlad

2 Karin Karin | 3. září 2017 v 20:34 | Reagovat

Moc bych si přála aby se už dostali z se hrůzy a Haldor zato draze zaplatil.

3 zuzu zuzu | 3. září 2017 v 21:04 | Reagovat

I přes malé jiskřičky naděje byla tohle další opravdu silná a dost zlá kapitola. Ani si neumím představit, jak to v těch kobkách musí ve skutečnosti, navíc, když je mi jasné, že to takhle v minulosti dost často opravdu probíhalo :( Snad se jim nakonec opravdu povede dostat ven, dokud zbydou ještě nějací živí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama