Uzavřený kruh 2.

8. srpna 2017 v 16:00 | Janule |  Uzavřený kruh
autor: Malámúza


Ahoj, asi si všichni říkáte, kde se tu takhle najednou vzal druhý díl fungl nové povídky... no... asi takhle. Není nová, ale bohužel, autorka nám (a to tenhle týden už druhá v pořadí) nedala svolení k překladu. No a vzhledem k tomu, že jsem sem v sobotu dala první díl v dobré víře, že nebude mít námitky, protože nám už v minulosti překlady svých povídek povolila, musela jsem udělat tohle bezpečnostní opatření. Takže... povídka i autorka byly přejmenovány, jsou to v podstatě jen překlady do češtiny, tak snad nám to projde. Jako důvod k nepovolení překladu autorka uvedla, že už není aktivní na THF, tudíž už překlady nepovoluje. No... připadá vám to jako smysluplný důvod? Čtěte a nikde to nikomu neříkejte ;-) Pa J. :o)


Zaoceánismus


"A potom jste se probudil?" Tom se na nízkém gauči zavrtěl a díval se na dlouhé listy rostliny v rohu okna. Doktor Carlisle mu jednou prozradil, že rostliny mají údajně pomoci pacientům cítit se pohodlněji v cizím prostředí, ale Tom si pamatoval, že někde četl, jak snadné je o tuto rostlinu s názvem Zelenec pečovat, a nebyl si jistý, nakolik to svědčí o dovednostech jeho psychiatra. "Ne," řekl a zapřel se lokty o kolena. "Nepamatuju si, že by se mi potom ještě něco zdálo. Ale probudil jsem se později. Až ráno."
"Zmínil jste se, že jste v tom snu mluvil anglicky?" Doktor Carlisle vzhlédl od svých desek a pohlédl na Toma přes okraj brýlí.
"Jo. A?"
"No, jen je to zajímavé, to je všechno." Doktor Carlisle měl zvláštní způsob, jak najít některé věci zajímavé. Tomovi to občas šlo na nervy. "Mluvil jste někdy se svým bratrem anglicky? Když jste ho vídal pravidelně?"
"Ne." Dokonce i když se po Davidově pokynu začali učit anglicky, dokonce i když se Tom přestěhoval do států, kdykoliv zavolal domů nebo domov navštívil, nedokázal si představit, že by se svou rodinou nebo přáteli mluvil anglicky. Kdyby právě teď mluvil s Billem, nikdy by nemluvil jinak než německy. "Ale chci říct, že to není tak neobvyklé. V tomhle snu to byla jen jedna věc. Někdy v nich nedokážu mluvit německy vůbec."
"Přijde vám to znepokojující?"


Tom na něj zmateně přimhouřil oči. Byl tady už nějakou chvíli, ale když je použito takové slovo, je nucen spoléhat se na kontext. Nejspíš rozčilující. Děsilo ho to. "Asi jo. V tom snu jo. Je to tak trochu, jako když nemůžu utíkat. Ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, když jsem se probudil."
"Zmínil jste se o ´tentokrát´," pokračoval doktor Carlisle, stále si něco zapisoval, nejspíš jeho poslední odpověď, předpokládal Tom. "Sníte o svém bratrovi často? Jemu jsme příliš času opravdu nevěnovali."


Tom o tom přemýšlel z několika důvodů, z nichž nejdůležitější byl, že Billovi nevěnovali příliš moc času, protože Tom o něm obvykle nechtěl mluvit. Také si nebyl jistý odpovědí. Neřekl by, že často. Možná jen zpočátku, když se sem přestěhoval, než mu jeho kamarád Jamie doporučil doktora Carlisla. Ale poslední dva roky už tak moc ne. Možná tak jednou za dva měsíce. Tom si nebyl jistý, jaká byla doktorova definice slova ´často´, takže mu neřekne přesné číslo ze strachu, že nad tím bude příliš uvažovat. Nechtěl o Billovi diskutovat o nic víc, než bylo třeba, jinak doktor Carlisle odkryje celý ten zlatý důl, který by Tom raději nechal pohřbený.




"Tome?"


Tom by se o Billovi vůbec ani nezmínil, kdyby z toho snu nebyl tak otřesený. Nikdy žádný takový neměl, kdy stál na letišti a neměl co říct. Jeden tak realistický, kde Bill vypadal jinak, než si ho pamatoval, kde k němu mluvil. Jeho sny bývaly obvykle mlhavější.
Tom si vzpomínal na jeden sen o Billovi krátce poté, co přišel do LA. Tom v něm byl sám, stál na děrované hromadě hlíny. Nebyly tam žádné stromy ani tráva, žádné budovy, žádný život, jen hlína, na které stál, a mělké jezero, které se táhlo daleko před ním, téměř tak daleko, kam jen mohl dohlédnout. Byl tam druhý břeh, to věděl. A dokonce ačkoli jej nemohl vidět, věděl, že na druhé straně je Bill.
Tom si vzpomínal, jak tu vodu zkoumal. Mohl to přeplavat. Nebyl si tak jistý, že by mohl i Bill; Tom byl vždycky lepší plavec. Ale Tom mohl.
Začalo pršet. Déšť se vsakoval do půdy kolem něj, zvětšoval jezero a promáčel Toma na kůži. Nepamatoval si, že by se staral o to, že je mokrý, namísto toho sledoval, jak voda před ním stoupá výš a výš.
Pak už si nebyl tak jistý, že by mohl plavat. Už z toho byl vodní příkop.
Mohl to být i celý zatracený Atlantik.


"Tome?"


Tom polkl kolem knedlíku, který se mu formoval v krku, a pohlédl dolů na své volně propletené prsty. Odkašlal si.
"… nechci mluvit o Billovi."


***


Tom položil klíče na žulový pult v kuchyni se silným zařinčením a okamžitě přešel k lednici, aby si vytáhl pivo. Vzdychl, otevřel uzávěr a napil se, zatímco se rozhlížel kolem a hledal jakékoliv znamení, které by mohlo naznačovat, že není sám. Opravdu si nemohl vzpomenout, jestli Vanessa dnes večer pracuje. Ta nepříjemná věc na tom byla, že si byl docela jistý, že mu to ráno říkala. Ale on byl tak trochu… vyveden z rovnováhy.


"Ahoj, zlato," uslyšel směrem z obývacího pokoje.
Takže zřejmě nepracuje.
Tom vmanévroval kolem kuchyňského ostrůvku do jasně osvětleného obývacího pokoje. Vanessa přišla z verandy, odsunula posuvné dveře a z jejích vlhkých blond vlasů kapala voda na bílý koberec. Předpokládal, že byla v bazénu, ale už si přes plavky přehodila jedno z jeho nadměrně velkých triček. Nikdy jí neřekl, že si může jeho trička takhle půjčovat, a kdyby to byl kdokoliv jiný, nejspíš by byl naštvaný.
"Ahoj," řekl a zvedl ruce k jejímu pasu, když vstoupila do jeho osobního prostoru.
"Volal Ted," informovala ho, zvedla se na špičky a krátce ho políbila. "Říkal, že doufal, že budeš mít ten kousek tenhle týden hotový."
Tom si promnul rukou oči a ona prošla kolem něj, zpátky do směru, odkud přišel, do kuchyně. Byl zvědavý, proč Ted volal k němu domů místo na jeho mobilní telefon, než si vzpomněl, že měl během svého sezení na mobilu vypnutý zvuk. "A říkal který?"
"Ten pro tu jeho novou kapelu," řekla a vykoukla kolem otevřených dveří ledničky. "Ten, o kterém ani na chvilku nezavřel pusu minulý víkend na té Stevově párty."


A Tom už si vzpomněl, o které písni to Ted mluvil. Ta kapela byla nová skupinka čtyř lidí z Orange County, všichni tak v jeho věku. S roztomilou malou blondýnkou jako hlavní zpěvačkou. Bylo štěstí, že Ted chtěl zrovna tuhle píseň, protože už ji měl skoro hotovou. "Později mu zavolám," zavolal na ni, svalil se na gauč a automaticky si položil nohy na skleněný konferenční stolek. Musel kvůli tomu odkopnout stranou nějakou hromadu papírů, ale byly to jeho věci a ne Vanessiny, takže mu to bylo jedno. Vždycky nesnášel představu, že se bude muset naučit hudbu i číst, teď když pracoval i v zákulisí, a občas se taková frustrace projeví i na samotné hudbě. Ale nikdy ne na žádné z jeho kytar.


"Taky se zmínil o tvých narozeninách," řekla mu a znovu se vrátila do obývacího pokoje, kde se posadila naproti do křesla s balenou vodou v ruce. Tom nevěděl, proč se prostě neposadila vedle něj na gauč. "Usoudila jsem, že bych tě měla varovat."
Tom tiše německy zaklel, iracionálně potěšen, když si uvědomil, že to z něj vyšlo přirozeně v jeho jazyce. Bylo to jako lehké kopnutí do doktora Carlisla, i když tady nebyl, aby toho byl svědkem. "Plánuje něco?" Zeptal se Tom, zaklonil hlavu na opěradlo sedačky a zavřel oči. Pivo měl opřené o koleno a kondenzovaná voda mu vytvářela na kalhotách mokré kolečko.
"Nevím. Nebyla bych překvapená. Ale nic neříkal."
Tom zvedl hlavu a otevřel oči dost na to, aby se na ni škádlivě zadíval. "A ty?"
Vanessa po něm střelila pohledem a vyklenula své pečlivě voskem vytrhané obočí. "Prosím tě. Znám tě až moc dobře na to, abych ti podlézala." Přesunula se na gauč, svou vodu nechala za sebou a přitiskla se k jeho boku. "Ale jsem víc než ochotná to s tebou oslavit," ujistila ho, vklouzla mu rukou pod tričko a štípla jej do žeber. Tom sebou škubnul a hravě její ruku odstrčil, jak se zachichotala.


"Já vlastně ani nevím, jestli tady budu," řekl Tom náhle a překvapil tím sám sebe. Vanessa se zvědavě narovnala a Tom si pomyslel, že neví, co jí říct, ani neví, co tím myslel, ale pak začal vysvětlovat. "Myslím, že možná pojedu domů." Aniž by vůbec věděl, odkud to přišlo. Ani nad tím dříve neuvažoval, a teď jí to říká, jako by to plánoval už týdny.
Vanessa roztomile nakrčila nos. "Tommy," zakvílela, i když už musela vědět, že to nesnášel. "Jsou to tvoje narozeniny."
"Neříkej mi tak," řekl, instinktivně, a o pár centimetrů se od ní posunul. "A já to vím. Proto taky přemýšlím, že pojedu."
"No, pak možná pojedu s tebou," navrhla a položila si bradu na jeho rameno.
"Teď odsud nemůžeš odjet," argumentoval. "Jsi právě uprostřed natáčení nové sezóny. Nejdřív se odsud dostaneš, až bude přestávka na Sweeps."
"Podívej, ještě jsem se s tvými rodiči ani nesetkala," připomněla mu, zvedla hlavu a Tom měl pocit, že možná brzy našpulí rty. "Byla bych ráda, kdyby o mně poprvé uslyšeli dřív, než až přes pozvánky."
"Tak je sem někdy vezmu s sebou," navrhl Tom, ačkoliv se mu při té představě přetočil žaludek. Opravdu svou matku a Gordona nepovažoval za lidi typické pro Kalifornii. "Ale teď jsi zaneprázdněná a ty to víš. Máš práci a ten tvůj svatební koordinátor se bez tebe zblázní."
"Ten náš koordinátor," opravila ho ostře.
"Fajn, náš," poddal se a naklonil se, aby ji políbil. Obvykle jí to utišilo. "Bude to jen asi na týden," řekl jí, protože i když nevěděl, odkud ten rozmar přišel (nebo spíše nebyl schopný si přiznat, odkud ten rozmar přišel), věděl, že chce jet. Dokonce tam ani nebyl o posledních Vánocích.
"Okay, okay," souhlasila proti jeho rtům. "Ale ty a já to spolu oslavíme, až se vrátíš."
Tom se kvůli ní přinutil k úsměvu. "Domluveno."


autor: Malámúza
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 modrozelená modrozelená | 8. srpna 2017 v 17:26 | Reagovat

No já dneska čuměla jak puk, když jsem projela staré updaty a vykoukl na mě jakysi kruh a malá múza.  LOL. Jsem si původně myslela, že se na blogu zavedly nějaké novátorské manýry😳
To si holky děláte prču, ne? Už nejsem aktivní členkou, tak nepovolím překlad, jo? No ono je trosku tak pravda, ze mnoho autorek na THF, jak jsem si v průběhu let všimla, sice píše luxusně, ale v osobě jsou krapet švihlé. No nic, snad to Zuzu nesebere vitr z plachet a chuť dále překládat.

Jinak, neodolala jsem, povídka mě natolik nakopla, ze jsem ji celou během víkendu shtla v originále.
Teď budu mít ten luxus, ze si ji vychutnam ještě jednou a to v ještě luxusnejsim  překladu.
Dikes Zuzu.

2 Becs Becs | E-mail | 8. srpna 2017 v 20:37 | Reagovat

Nejdříve jsem si taky říkala: WTF? Co mi uniklo? Ale naštěstí mi to rychle došlo a to jsem blondýna. :D
Zatím teda vůbec nevím co mám od povídky čekat. Nemusím myslím říkat, že se mi vůbec nelíbí ta Tomova snoubenka. Jakože fuj. To teda ne. Zajíma mě, co se mezi klukama stalo, že spolu nemluví a proč Tom bydlí tak daleko. Pár nápadů mám, ale může to být prakticky cokoliv.
Děkuji za překlad

3 Karin Karin | 8. srpna 2017 v 22:38 | Reagovat

Zajímalo by mě co se stalo že spolu nemluví a ta snoubenka je tam navíc moc dík za překlad.

4 luki luki | 9. srpna 2017 v 6:55 | Reagovat

Wow... teda jako tohle se teda nevyvíjí vůbec tím směrem, se kterým jsem počítala.
Já jsem to věděla, že budu nadávat. Tom se chystá na svou vlastní veselku (doufejme, že během té krátké doby doma se všechno vyřeší, ať už to teda bylo colikov, i když to muselo být sakra velké, když spolu vůbec nemluví tak dlouho :()
Jako já jsem to říkala, že budu nadávat jako špaček a bude to pro mě mučení, ale stejně vím, že se od toho nebudu moc odtrhnout
opět je to hodně zajímavý styl k překladu a čtení, ale rozhodně se mi to  líbí :)
zuzu moc děkuju a těším se na pokáčko :)

5 Nade Nade | E-mail | 10. srpna 2017 v 12:41 | Reagovat

No je fajn, že snoubenka s ním domů nepojede. Akorát by překážela. :-D
Díky za překlad, těším se na pokračování a "mlčím jako hrob". ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama