Insomniax II 3.

12. července 2017 v 16:00 | Janule |  Insomniax II
autor: Becs




L. A. Stars
Tom si zařádil. První noc zpátky doma byla pro našeho miláčka očividně náročná. I přesto, že nám Kaulitz stále neumožňuje vstup do Insomniaxu, podařilo se nám získat fotografii z mobilu jednoho z účastníků party a promluvit s pár zákazníky, kteří klub opouštěli v brzkých ranních hodinách. Všichni se shodli na tom, že je skvělé mít Toma zpátky v klubu. Pár jich popsalo, jak se pan majitel odvázal a divoce slavil se svými přáteli, dokonce došlo i na nějaký ten taneček. To vše a mnohem víc pro Vás zjišťujeme ve Vašem oblíbeném L. A. Stars.


Jakmile Bill dorazil do své soukromé místnosti v backstage, začal se shánět po Maggie, aby mu vrátila jeho mobil. Zrovna dokončil poslední rozhovor pro nějaký teenage časopis a teď měl volno před večerním koncertem.
"Maggs," zakřičel do chodby plné lidí. Pár z nich se po něm překvapeně ohlédlo, jinak si každý hleděl svého.
"Zlato, je ještě pořád s těma lidma od tisku," oznámila mu maskérka, která procházela kolem. Bill jen zoufalstvím zaúpěl a vztekle praštil dveřmi. Měl jen hodinu, než se bude muset začít připravovat na koncert, a měl v úmyslu ji celou strávit hovorem s bratrem. Všechno to šlo nějak šejdrem. Nejdřív se mu Tom neozýval, a teď pro změnu neměl svůj mobil. Zvažoval možnost, že si od někoho telefon půjčí a zavolá z něj. Koneckonců Tomovo číslo měl vryto do paměti. Tolikrát za poslední rok na něj hleděl a zvažoval, zda jej vytočit nebo ne. Postupem času to dělal méně a méně, až s tím nakonec přestal úplně. Nicméně číslo nezapomněl.
Hodil sebou na nízký gauč, ale vydržel ležet sotva minutu, než vstal a vydal se Maggie hledat. Naštěstí na ni narazil prakticky vzápětí, takže nepodlehl nervovému zhroucení.
"A nikdo mě teď nebude rušit," štěknul vztekle, když jí mobil vyrval z ruky a dupal zpátky k sobě. Roztřesenými prsty vytočil Tomovo číslo a přímo dychtivě očekával, až to Tom zvedne.


"Halo," ozval se nakřáplý hlas.
"Ahoj, to jsem já," ohlásil se Bill a bylo to snad poprvé, co se musel Tomovi do telefonu představit. "Vzbudil jsem tě?"
"Jo, ale to nevadí. Šel jsem se jen na chvilku natáhnout a nějak jsem vytuhnul."
"Pořád se tě ještě drží kocovina?" pousmál se Bill a posadil se zpět na zelený gauč. Představoval si, jak Tom leží v jejich posteli, tvář celou pomačkanou od polštáře a je tak moc k sežrání.
"Ani ne. Byli jsme s Tinou u Shanea na jídle. To mě trochu napravilo," vysvětlil a bylo slyšet šustění přikrývek. Očividně se převaloval, aby našel lepší polohu. Billa píchlo u srdce při zmínce o jeho přátelích z klubu.
"A co ty?" zeptal se Tom a zívnul. "Uvědomil jsem si, že prakticky nic nevím o tom, jak teď žiješ."
"Zvukovka dneska stála za prd. Nějak jsem se nemohl soustředit. Teď jsem dokončil pár rozhovorů, ale ani pro ně jsem se nedokázal nadchnout. Pořád na tebe musím myslet," přiznal upřímně.
"Vždyť já na tebe taky," oplatil mu to. "Chloe ze mě včera dostala, že jsme se usmířili, a hned to vykecala, takže se mě na tebe všichni vyptávali."
"Moc mi chybí."
"Jo, ty jim taky. Mám tě moc pozdravovat a vyřídit, že se máš brzo ukázat. Insomniax už bez tebe není jako dřív."


Bill se ze všech sil snažil polknout knedlík v krku, ale nebylo to tak snadné. "Jsem rád, že uvidím aspoň tebe," vysoukal ze sebe, když se mu podařilo zahnat první nápor slz. Turné bylo skvělé, pracoval se super lidmi, ale pořád mu chyběl domov a kamarádi.
"Jo, chtěl jsem o tom s tebou mluvit," začal Tom a Billa oblilo horko, protože tušil, co přijde.
"Nemůžeš přijet."
"Nemůžu přijet do Atlanty. Musíme to posunout. Tina už to tady nemůže vést. Celý klub jsem na ni hodil a ona to nezvládá. Dokonce jsem jí musel dát volno. Pár dní by se beze mě klub mohl obejít, ale postupně zjišťuju, co je potřeba udělat a nějak se to hromadí. A navíc to tady nechci nechat bez provozního," vysvětloval Tom a cítil se při tom naprosto hrozně. Věděl, že teď Billovi ubližuje, ale neměl na výběr.
"Tome," zakňučel Bill a začal si kousat nehet na palci.
"Já vím. Taky mě to sere, ani nevíš jak. Hrozně moc bych chtěl být s tebou, a kdybych našel způsob, jak to udělat, tak do něj jdu, ale nic mě nenapadá. Jedině, že bych zavřel klub," navrhl jen napůl vážně.
"To je blbost," zamítl to Bill dřív, než to stihl bratr začít rozebírat. "Teď ses tam vrátil. Kdybys zavřel, všichni by měli plno keců."
"No právě. Musím dát dohromady rozvrh směn, protože ho Tina zpřeházela, a nevím jistě, jestli to funguje. Taky mám nabídku na jeden velký kšeft. Znáš rádio Kiis FM?"
"Jasně, že jo. Je to největší rádio v L. A.," potvrdil Bill a přinutil se přestat si okusovat nehet, protože ho začínal bolet celý prst.
"Byl tady majitel a sháněl se po mně. Doufám, že s ním domluvím spolupráci. Bylo by neskutečné, kdyby všechny své akce přesunul sem," drmolil Tom. Bylo pro něj tak přirozené mluvit s Billem o Insomniaxu. Tak normální, tak správné. Tady se seznámili. Tady to začalo. Nevěděl, jakou bolest tím Billovi způsobuje, když mluví o domově.
"To je skvělá zpráva," řekl Bill a snažil se do svého hlasu dostat co nejvíc nadšení.


"Ale není to všechno jen procházka růžovým sadem. V bulváru se objevily fotky z Insomniaxu. Neoficiální. Někdo tady fotil mobilem a pak jim to prodal. Nechci ztratit tu atmosféru tady. Je důležité, aby se tady lidi cítili v bezpečí."
"Jaká fotka?" zaujalo to blonďáka. V tuhle chvíli netoužil po ničem jiném, než být s Tomem v klubu a řešit tyhle problémy společně. Být součástí celého toho živého organismu skládajícího se z jednotlivců, kteří ale tvořili perfektní celek.
"Ale jen mě a Georga jak stojíme před bronzovou zónou. Nic exkluzivního." Tom si protřel levé oko, protože v něm cítil ospalku, a pak svou pozornost vrátil k bratrovi. "Ale já tu kecám o práci a tebe to určitě nezajímá."
"Zajímá mě to," vyvedl ho z omylu. "Jen mi to přijde, jako bys mluvil o minulém životě. O něčem, co už jde mimo mě."
"Promiň, nebudeme už o tom mluvit," navrhl Tom a snažil si představit brášku v nějaké neznámé místnosti, obklopeného neznámými lidmi. Od té doby, co se Bill poprvé objevil v klubu, mu nepřipadal vzdálenější, a to počítal i tu dobu, po kterou spolu nemluvili tolik jako právě teď.
"To je hloupost. Musíme o něm mluvit. Je to celý tvůj život. Jen bych si přál, aby se mi po všem tolik nestýkalo." Na moment mezi nimi zavládlo napjaté ticho. "A stejně je to všechno tvoje vinna," vybuchl nečekaně Bill a bouchnul pěstí do gauče, až z něj vyletěl oblak prachu. Tom sebou škubnul tím nečekaným prohlášením. "Bylo to všechno v pohodě, když jsem s tebou nebyl v kontaktu. Pak se mi vrátíš do života a mně nejenže se stýská po tobě, ale teď už mi chybí i všichni ostatní. Tina, Henry i ta protivná Jenny," mručel Bill jako rozmrzelé dítě, kterému nechtějí dopřát sladkost.
"Promiň," špitl Tom, protože si nebyl jistý, jak moc myslí bráška svá slova vážně.
"Běž do prdele," vřísknul vztekle na oplátku. Tom nevěděl, co si počít. Měl ho začít utěšovat? Říkat, že bude všechno dobré, když to ani on sám nevěděl? Pronášet prázdné fráze, kterým ani sám nevěří?


"Bože tak moc mi chybíš," fňuknul Bill tak srdceryvně, jak to uměl jen on. Tom cítil, že ho to zasáhlo hluboko v jeho nitru. Tohle pro svého brášku rozhodně nikdy nechtěl. Netušil, jak moc bude trpět při jejich odloučení.
"Tak já se prostě sbalím a vyrazím za tebou. Aspoň na jednu noc. Všechno tady může počkat," rozhodl se náhle.
"Nebuď směšný. Tohle přece nemá význam," zarazil ho. "Vyřeš si, co potřebuješ. Jsme dospělí. Povinnosti mají přednost." Snažil se do svého hlasu vložit odhodlání a tvrdost, ale vzlyk, který mu unikl, mu to tak trochu pokazil.
"Miluju tě. Přísahám, že přijedu hned, jak to bude možné a zůstanu tak dlouho, jak to půjde," sliboval Tom, i když měl jen matnou představu o tom, jestli to nakonec vyjde.
"Taky tě miluju," oplatil Bill, ale cítil se tak bezútěšně, že mu nic nedokázalo spravit náladu. "Myslím, že už mě volají."
"Bille," pronesl Tom prosebně. "Co mám udělat, aby ti bylo líp? Nechci, aby ses trápil."
"To bude dobrý," odbyl ho. Nechtěl být na bratra zlý, opravdu ne. Jenže ten stesk, co mu svíral hrudník, mu zatemnil i mozek, a zkrátka si nemohl pomoct. Rozpačitě se rozloučili, a když ukončil hovor, měl sto chutí mrsknout mobilem přes celou místnost. Myslel si, že rozhovor s Tomem mu přinese alespoň malou útěchu, ale opak byl pravdou. Stýskalo se mu ještě víc. Teď když věděl, že bráška nepřijede, neměl se na co upínat.


Musel zmobilizovat všechny síly, aby je mohl vložit do dnešního koncertu. Bylo potřeba se nalíčit a převléknout do kostýmu. Hledal v sobě tu vzdorovitou stránku sebe samého, kterou jen tak něco nerozhodí. Žije svůj sen. Tolik se nadřel, aby se sem dostal. Nesmí připustit, aby mu to cokoliv zkazilo. Jeho fanoušci si zaslouží perfektní show. Nepřišli se podívat na nějakého zoufalého ubulence, kterému chybí domov a bráška. Rozhodně vstal a setkal se se svým pohledem v zrcadle.
"Zatni zuby. To zvládneš," řekl sám sobě. Nebyl už přece ten malý ustrašený kluk z Chicaga, na kterého si všichni dovolovali. Byl hvězda. Moment. On byl tady ta hvězda. On byl ten, kdo o věcech rozhoduje. V hlavě mu svitla spásná myšlenka. Vyšel ven ze svého soukromého útočiště a proplétal se bludištěm chodeb. Na nikoho nepromluvil a nikomu neodpověděl na žádnou otázku.
Došel až k hlavní části haly, kde se právě technici činili a dolaďovali poslední detaily. Muž, kterého Bill hledal, stál na pódiu a zrovna o něčem zapáleně diskutoval s asistentem kytaristy.
"Andrew?" oslovil jej, aby upoutal jeho pozornost. Muž zvedl ukazováček na znamení, že má vteřinku vydržet.
"Co se děje?" přistoupil k němu o pár minut později a bylo znát, že myšlenkami je ještě u předchozího rozhovoru.
"Chci se zeptat. Nedal by se přesunout jeden z koncertů? Potřebuju pár dní volna," oznámil s větším sebevědomím, než jaké ve skutečnosti cítil.
"Cože?" nakrčil Andrew obočí, jako by mu tak úplně nedocházelo, co po něm vlastně chce.
"Že bych potřeboval pár dní volno. Nemohli bychom přesunout nějaký koncert?" zopakoval se špatně skrývanou netrpělivostí. Jeho tour manažer si musel dát pár vteřin, než odpověděl.


"Bille. To nejde. Všechno je domluveno. Nemůžeme si měnit termíny, jak se nám to hodí. A to nemluvím o fanoušcích, kteří si koupili lístky," prohlásil. Pak si uvědomil, že je přece jen trochu tvrdý a mírnějším tónem dodal. "Co se děje? Proč najednou potřebuješ volno? Celou dobu jsi pro všechno tak zapálený, tak nadšený, a teď jsi jako vyměněný. Stalo se něco? Nějaké problémy?"
"Nic důležitého. Je to rodinná věc," zahučel Bill a cítil se každou chvilkou menší a menší. Jak ho vůbec mohlo napadnout ptát se na něco takového. To si říká profesionál? Ještě před chvilkou Toma poučoval o tom, jak je důležité upřednostnit povinnosti, a teď tady jak malý kluk kňourá o volno, aby mohl jet domů.
"Hrozně rád bych ti pomohl, ale víš, že to nejde. Když jsme plánovali tuhle tour, říkal jsi, že to nevadí, když uděláme co možná nejvíc koncertů za krátkou dobu. Chtěl jsi jen malé pauzy. Co se změnilo?"
"Zapomeň na to," mávnul rukou Bill a už se chystal k odchodu, když ho Andrew chytil za paži a donutil ho zastavit.
"Bille," na tváři se mu rozprostřel lítostivý výraz, ale očividně nenacházel slova, kterými by ho utěšil. Takže ho nakonec jen pustil a nechat jít.
V Billovi se všechno pralo. Takhle rozhozený se necítil už hrozně dlouhou dobu. Ať si nalhával cokoliv, Tom byl jeho středobodem vesmíru. Bez něj mu zkrátka bylo zle.


O mnoho kilometrů dál se Tom vyhrabal z postele. Hodil do sebe celou sklenici vody, donutil se obléct a sejít do klubu. Čím dřív s prací začne, tím dřív bude hotový. Klub se začínal plnit a bzučet svou typickou energií. Chlápek, kterého tu viděl už včera, seděl v podstatě na tom stejném místě, jako by vůbec neodešel. Dokonce i ten zmuchlaný oblek vypadal, jako že ho nosí už týdny. Stoprocentně má doma manželku, která na něj čeká. Celý den se stará o děti, uvařila mu večeři, a teď ho vyhlíží skrz záclonky v kuchyni. A on místo toho sedí tady a očumuje gogotanečnice, které se na pódiu protahovaly. Nora švihala nohou tak vysoko, že si pomyslel, jak je to vůbec fyzicky možné.
Za barem se oháněla Lea a vrtěla zadkem do právě hrající skladby. Ne tak půvabně jako holky na pódiu, ale pořád to stálo za kouknutí.
"Vess tu dneska není?" zeptal se jí bez pozdravu.
"Kdepak. Má volno až do konce týdne," odpověděla mu s úsměvem a skládala skleničky do rovných řad.
"Do prdele," zaklel Tom a sesunul se na barovou židličku. Tolik k jeho plánům na práci. Měl v úmyslu s Vessem projít nápojáky a zjistit, který bláznivý magor v nich udělal takový chaos. Bylo tolik věcí, které potřeboval napravit, a netušil, odkud začít.


Ze dveří vedoucích do šaten vyklouzla dívka a vázala si zástěru kolem pasu. Všimla si, že ji Tom pozoruje a nervózně se usmála.
"Dobrý den, pane Kaulitz," pozdravila opatrně.
"Nina, že?" ujišťoval se.
"Ano," přikývla plaše. Byla tak zvláštní. Na hlavě měla chlapecký rozcuch a její světle modré oči jí propůjčovaly téměř dětský vzhled. Bude později muset zkontrolovat její papíry. Pokud Tina přijala někoho nezletilého, zavánělo to obrovským průšvihem. "Nemohla jsem se dočkat, až vás konečně poznám," špitla a vytrhla ho tak z myšlenek.
"Vážně?" věnoval jí poloviční úsměv. Bylo milé občas potkávat někoho, na koho jeho činy dělaly dojem.
"Doufám, že se mi nebudete smát, ale pokoj mám doma vyzdobený vašimi plakáty. Hrozně moc jsem po tomhle místě toužila a ani nedokážu popsat, jak jsem šťastná, že tu můžu pracovat," hleděla na něj přímo s nábožnou úctou. Jo, rozhodně bude muset později zkontrolovat, jestli už má jednadvacet.
"To je... milé," zakoktal se, když se snažil najít ta správná slova. Když se díval do jejího mlaďounkého obličeje, připadal si najednou hrozně starý. Omluvil se jí a zapadl za dveře své kanceláře, rozhodnutý, že nepůjde spát, dokud nedá dohromady rozvrh směn. Je na čase pustit se do toho s kaulitzovskou zarputilostí.


autor: Becs
betaread: J. :o)

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bitter Bitter | E-mail | 12. července 2017 v 16:43 | Reagovat

Jo Billy, neni to tak ruzovy co? Kdyz se splni vsechny sny, clovek by cekal, ze bude...
Ani nevim koho z nich litovat vic. Ale asi Toma, ten histerak od Billa byl asi horsi nez zprehazenej napojak...

2 Nade Nade | E-mail | 12. července 2017 v 19:50 | Reagovat

Tak to vypadá, že Tom nebude mít na Billa moc času. Podle všeho ho čeká spousta práce, aby v Ins zase zavedl pevná pravidla. To, že prosákly fotky a informace z klubu, by mohlo poškodit jeho pověst.
Bill se naopak pere s něčím, s čím nepočítal. Najednou to vypadá, že mu kariéra bude v některých věcech na obtíž, což samozřejmě předtím netušil.
Díky, těším se na pokračování.

3 Karin Karin | 12. července 2017 v 20:53 | Reagovat

Tom se asi tak brzo nebude moc podívat za Billem a mám obavy že to Bill psychicky nezvládne.

4 zuzu zuzu | 12. července 2017 v 21:38 | Reagovat

Hned na začátku musím říct, že se mi moc líbí ty tématicky vybrané fotky. Vždycky se o tom chci zmínit, ale pokaždé na to zapomenu, tak to radši píšu hned :)
Je mi jich obou moc líto a úplně jsem to zoufalství z toho, že vlastně nemůžou nic dělat, cítila s nimi. Zatím to vypadá, že jeden z nich to nakonec nevydrží, sekne s povinnostmi a pofrčí za tím druhým... Jen kdo ví, na jak dlouho by to takhle šlo.
Trochu mi tam chybí maminka dvojčat, ta by určitě dokázala aspoň utěšit, možná i poradit, uvidíme se s ní v téhle řadě?

5 luki luki | 12. července 2017 v 22:52 | Reagovat

Nejdřív se nahánějí přes telefon a pak takové zklamání. Oba je moc chápu a přijde mi to nefér. Konečně si to mezi sebou urovnali a život jim háže klacky pod nohy :(
Oba toho mají tolik, že mám pocit, že se z toho kolotoče ani nejde vyvlíknout, ale je mi jasné, že některé z dvojčátek a tipla bych Toma, to nakonec nevydrží a prostě se sebere a pofrčí za bráškou :))
jinak nevím, ale nějak se mi nezdá Nina, nějak mě holka neoslovila :D možná to bude tím, že to její "zapálení" pro Toma zavání průšvihem ;)
mno, těším se co bude dál :) a souhlas se zuzu, tématické fotečky jsou špica :-*

6 Jasalia Jasalia | 13. července 2017 v 15:22 | Reagovat

Bill má vlastne jednu výhodu v Tom, že si nahustil termíny - o to skôr skončí a môže sa vrátiť za Tomom. Hoci teraz sa mu to tak isto nezdá. Ale musia to nejako vydržať. Ďakujem za časť.

7 NicoleEivissa NicoleEivissa | E-mail | 28. července 2017 v 7:21 | Reagovat

Tohle mi prijde strasne frustrujici, ten telefonat a vubec fakt, ze z ty situace pro ted neni vychodisko:( A ono to zas neni tak skvely, prestoze je clovek slavny, tak si zas tak uplne nemuze delat, co chce...Oba si zijou svymi sny, da se rict, ale stejne nejsou stastny, kdyz nemuzou bejt spolu.
Billovi odhodlani se mi libi. Sama bych tuhle jeho stranku obcas potrebovala.
No a Nina... Jeji stek na konci, nevim moc, co si mam o Tomove fanynce myslet a jde mi tam, ze by to nemuselo zustat u tohohle dilu s ni:D
Predstavila jsem si nikdy nespici novinare LA Stars, jak v noci k ranu stepuji pred klubem, hladem po kazde informaci, cekajic jak vlk na Karlulku, a vyzpovidavaji unavene hosty:D Jeste jste se tam nedostali, cooo? Zajimalo by me, jestli je tam nekdy nekdo pusti xD
Hele udelej to, jak chces, ale ja chci proste Billa d Tomem, at muzou bejt spolu, jasny?:D Dekuju za dilek:))

8 Mischulka Mischulka | E-mail | 16. září 2017 v 21:15 | Reagovat

Já z tohohle mám špatný pocit. Nevím proč, ale mám pocit, že jim to spolu nevyjde. Že je ta dálka rozdělí a bude trvat, než se k sobě vrátí. Ačkoli věřím na to, že když dva chtějí, dokážou překonat i dálku, tak z tohoto mám prostě husí kůži. Mám pocit, že se jim to bortí už teď, a teď je jen otázka toho, zda to kluci vidí a nebo ne. Moc doufám v to, že zase vidím jen věci moc černě, a nic špatného z toho nebude.

A Tom mě prostě baví! Jak musí mít všechno ťip ťop a všechno musí být tak, jak on chce. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama