Tattoo 15.

19. června 2017 v 15:00 | Janule |  Tattoo
autor: Luki






Byl jsem nervní. Ještěže jsem nikdy nebyl šavlovací typ. Znovu a znovu jsem kontroloval svůj dnešní ohoz a vůbec jsem se v něm necítil. Tričko bylo v pohodě, to jsem občas nosil. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem se pokusil najít nějaké vhodné kalhoty, které, jak jednou Geo podotknul, by neseslaly mého ptáka do úrovně kolen. Nakonec jsem našel jeden pár tmavých gatí, které jsem nejspíš koupil v pomatení smyslů a ještě je nikdy na sobě neměl, protože měly připevněný štítek. A pak jsem zjistil, co byl, kurva, jasný důvod, že jsem se do nich ještě nikdy nenasoukal. Měl jsem pocit, že se mi škrtí všechno včetně mých nejvzácnějších klenotů. Sakra, na hovno pocit, když se jeden chystá vydat k výslechu.
Tady pomůže jenom cígo. Prošel jsem chodbou, statečně ignoruje tmavý kout u dveří, a zapadl do kuchyně. Z linky jsem sebral vždy přítomnou krabičku mé oblíbené značky cigaret a rovnou si jednu vyklepl mezi prsty. Ještě než jsem si ji stihl zapálit, ozval se za mnou hurónský smích. Nepotřeboval jsem se otáčet, abych věděl, že se můj spolubydlící královsky baví.


"Kámo, bože, co to je? Začínáš se živit baletem? Uvědomuješ si, že je ti vidět zadek?" Geo se pochechtával pohodlně opřený o futro dveří.
"Co? Sakra..." pokusil jsem se kouknout dozadu, ale jako očumovat svůj vlastní zadek bylo totálně nad moje síly. "Co? Leze mi z toho zadek? Se na to vyseru, jiné nemám." Přejel jsem si po zadní části kalhot dlaněmi, abych zjistil, že žádná má kůže nevykukuje ven a že si Geo jenom dělá prdel.
"Hele, mně spíš jde o to, že je konečně vidět, že nějakej máš. A jako dobrý." Geo mlasknul rty a já mu odpověděl klasicky vztyčeným prostředníčkem.
"Chceš mi říct, že můj sexy zadek tě donutil kopat za můj team? To kdybych věděl dřív, tak se ti tu jinak než v boxerkách neproducíruju." Jeho špičkování mě trochu uklidnilo a já si konečně zapálil. Párkrát jsem si silně potáhl. Vůbec se mi tam nechtělo. Kdyby tam nebyl Bill, vysral bych se na to. Geo musel přemýšlet nad stejnou věcí.


"Hele, teď jako vážně vážně... nepřijde ti to ujetý. Ty, takový macho, a jsi hotový z takovýho zajíce mladýho. Jako že ti z něj totálně tuhne jsme viděli, ale tobě z něho i měkne mozek. Hele, nebuď na mě nasranej, ale nemůžeš se mi, do prdele, divit. Znám tě tak dlouho jako nikdo a takhle jsem tě ještě nezažil. Fakt je ten Bill tak výjimečný?" Geův výraz ve tváři byl dost výmluvný. Měl pocit, že mi tohle celé divadlo za to nestálo, že je Bill stejně jenom další týpek v řadě. A moje minulost nemluvila zrovna v můj prospěch. Miloval jsem sex, přiznávám, ale nebylo to zase tak, že bych každou noc ojížděl jinou, z Geova pohledu, nevinnou oběť.
"Nevím, Geo. Abych byl upřímný, sám chvilkama pochybuju, ale pak jsem s ním a vím, že Bill je speciální. Jako... mám pocit, že jsem ještě nikdy s nikým nebyl takhle naladěnej na stejnou vlnu a-"
"Ježiš, né. Tyhle kecy jako fakt? Od kdy jsi taková citlivá duše?"
"Vyser si oko, Geo. Bych čekal nějakou podporu a ne, že si ze mě budeš dělat prdel. Tě asi vyměním." Tipnul jsem cigaretu a zhluboka se nadechl. Kecal bych, kdybych tvrdil, že nemám zauzlovaný žaludek.
"Tak tady máš radu. Spíš dotaz... kde máš nějakou kytku a něco pro fotříka? Ty si myslíš, že největším dárkem pro ně bude tvá maličkost?"
"Kytka? Flaška? To se ještě dělá?" Shit.
"Klídek, borče. Dělám si srandu." Geo mávl rukou a vydal se udělat si kafe. Letmo zachytil můj zamyšlený pohled a vyprskl smíchy. "Tome, pohoda. Nemyslím si, že by sis svou nastávající tchýni udobřil nějakým plevelem, a bacha, aby ti tchán nehodil těžkou flašku na hlavu. Bolí to."
Už jsem ho neposlouchal a zvažoval, kde po cestě bych měl zastavit, abych to ještě stihl koupit. Bože, sám sebe nechápu, že jsem tak aktivní a nadržený jako naivní puberťák.





"Simone chtěla jenom říct, že bychom tě všichni moc rádi poznali. A bylo by milé, kdybys nám odpověděl na pár otázek, že miláčku?" Gordon sevřel ve své dlani mamčiny prsty, pevně zaťaté v pěst.
"Můžete se ptát na cokoliv. Nemám problém s odpověďmi."


"Takže Thomasi-"
"Prosím, jsem Tom." Bill po mně blesknul pohledem a povzbudivě se pousmál.
"Takže… vám je už čtyřiadvacet a živíte se jako tatér?" Nešlo si nevšimnout, že mé jméno vynechala schválně a záměrně mi vyká. "Hmm... no a to je vlastně vše, co o vás víme. Mě by ale zajímalo třeba to, co vaši rodiče říkají na vaše povolání? Jakou že jste vlastně vystudoval školu? To jste vždycky chtěl lidem kresbami znetvořovat těla-"
"Simone!" Gordon zalapal po dechu a okamžitě se chopil krocení své manželky. Musel jsem ocenit, že Billův taťka vypadal mnohem přístupněji než jeho žena. Myslím, že nám s Billem chtěl dát šanci a to byly body pro něj navíc. "Omlouvám se, Tome. Simone jenom nevěděla, kterou otázkou začít, tak co kdybys nám řekl o sobě něco sám?"


Simonin pohled se mi nezdál omluvný, vlastně jsem měl pocit, že se mi propaluje až dozadu do lebky. Zaváhal jsem... celá tahle situace byla jako z nějakého brakového románu, a já si na malý okamžik říkal, jestli toho všeho chci být součástí. S Billem jsme se viděli jenom na pár okamžiků, a i když bych přísahal, že byl tím nejžhavějším, nejmilejším a nejdokonalejším stvořením, které jsem kdy měl tu možnost potkat... stálo to za to?
Něco se mi muselo zobrazit ve výrazu obličeje, protože Bill prudce chytil mou ruku a propletl své prsty s mými. V očích mě vyplašený výraz, podbarvený vzrůstající panikou. Musel nejspíš vycítit, že se to nevyvíjí moc dobře. Probrala mě až tichá prosba v jeho očích. Sakra, byl jsem v tom až po uši. Co si tu nalhávám, že bych byl schopný se zvednout a odejít. Nebyl jsem schopný ani teď pustit jeho ruku, natož se na to celé vyprdnout. Sakra, kdy jsem tomu tak propadl?


"Nevím, co všechno byste chtěli vědět, takže začnu tím základním. Jmenuji se Tom Kaulitz. Je mi dvacet čtyři. Jsem jedináček. Ehm... vyrůstal jsem jenom s otcem. Moje matka mu mě hodila na krk, když mi bylo asi pět, a utekla s nějakým motorkářem, který se prý živil vystupováním v show. Netuším, jak se teď má, protože jsem ji od té doby viděl jenom jednou. Mám maturitu ze státní a pak jsem se asi rok živil v dílně jako automechanik. Vzhledem k tomu, že jsme byli čistě mužská domácnost, jsem schopný nejen rukama opravit převodovku, ale i uvařit si alespoň základní jídla, ale obstojně zvládám i donáškovou službu." Zhluboka jsem se nadechl a pohledem přeletěl přes všechny kolem stolu. V každém obličeji jsem našel jiné emoce. Simone měla obličej zdobený tvrdým pohledem, Gordon na mě koukal povzbudivě - ten chlap se mi začal neskutečně zamlouvat- a Bill, ten vypadal, že hltá každé mé slovo. Přišlo mi to srandovní, Bill působil dojmem, že se dozvídá pikantnosti o své nejoblíbenější hvězdě.


"To tetování. Ne, madam, nepovažoval jsem to za svůj životní cíl. Vlastně jsem myslel, že si na živobytí budu vydělávat v autoservisu Geova strýčka do konce života. Není to tím, že bych neměl nějaké jiné cíle, ale bavilo mě to a docela jsem byl i pánem svého času, takže nebyl důvod to jakkoliv měnit."
"No, ale teď jsi tatérem. To studio, kde pracuješ... to je tvoje?" Gordon rychle vypálil svou otázku dřív, než se stačila Simone jakkoliv vyjádřit.
"No, vlastně to bylo docela jednoduché. V dílně jsem se seznámil s jedním týpkem, který měl naprosto luxusní tetování na levé paži. Fakt se mi líbilo, takže jsem si přes něj zjistil, kdo mu to vyrobil, a našel si ho. Jmenoval se David a byl to on, kdo mě nadchnul pro tatérské řemeslo. Bavilo mě vytvářet pořád něco nového a časem jsme se s mým nejlepším kámošem Georgem rozhodli, že si založíme vlastní studio. Takže jsem teď spolumajitelem malého, ale dobře prosperujícího tetovacího salonu. Uživím se a baví mě to."


"Říkal jste, že jste vyrůstal jenom s otcem. On je spokojený s tím, jak vedete svůj život?" Simone si nevšímala Gordonova povzdechu. Otázky mu zase až tak nevadily, ale ten tón byl opravdu hodně nepříjemný.
"Mami!"
"Táta je podporující typ rodiče. Neříkám, že by si pro mě nepředstavoval nějaké lukrativnější povolání, ale on byl vždycky nejradši, když mě viděl spokojeného a schopného se o sebe postarat. Je milující takovým tím chlapským způsobem. A jestli se ptáte na to, jak bere to, že jsem gay, tak zcela upřímně, chvíli mu trvalo, než si na tu myšlenku zvykl, ale pak prohlásil, že prostě nebude mít jednoho syna, ale dva, takže to bere jako bonus." Teď, když jsem se slyšel svá slova pronášet nahlas, mi došlo, jak dlouho už jsem Jorga neviděl, a že bych mu měl alespoň napsat nebo zavolat.


Ticho kolem stolu zhoustlo tak, že by se dalo krájet. Tím, jak jsem se zamyslel, mi trochu unikla pointa, ale pak jsem se vzpamatoval. To, co jsem řekl, kurva, líp už jsem to Billovým rodičům do obličeje vmést nemohl. Co si myslím, je jedna věc, ale vpálit jim takhle otevřeně všeříkající narážku... víc už jsem to posrat nemohl. A že to Simone okamžitě došlo, co jsem svými slovy naznačil, o tom vypovídalo zčervenání jejích tváří a zlobný třpyt v očích.


"Takže mi tu vlastně říkáte, že jako rodiče jsme naprosto selhali. Že svého syna dusíme a že pro nás není důležitá jeho spokojenost a schopnost seberealizace, ale že dbáme jenom na to, abychom z něj vychovali dobře cvičenou opičku?" Simonin hlas se pomaličku zvedal a tentokrát se ani Gordon nepokusil ji jakkoliv zastavit. Prostě mi to nedošlo. Měl jsem volit slova jako diplomat a ne na ně vjet jako s buldozerem.
"Omlouvám se, jestli to tak vyznělo, ale tohle jsem opravdu nemyslel-"
"Nevzpomínám si, že byste měl, pane Kaulitzi, děti, abyste mohl vyjadřovat jakékoliv pochybnosti o tom, jak svého syna vychováváme. Víte, jak je těžké vychovat dítě? Chápu, že váš otec byl na všechno sám, takže možná mohl najít omluvu pro některé své nedostatky ve výchově, ale zcela určitě podcenil vaše dobré způsoby. A-" poslední slova už mi téměř řvala do obličeje.
"Mami, dost!"
"Simone, to stačí!" Ve stejnou chvíli se na mou obranu ozvali oba Trümperovic chlapi.


"Mami, jak můžeš? Tom přece není žádný hajzl, aby vám něco takového vůbec jenom naznačoval. Prostě řekl, jak to má doma. On přece nemůže za to, že ty si na něm chceš vyhojit svoji minulost a hledáš sebemenší záminku, jak ho očernit. A upřímně, i když neměl matku, tak mu závidím, protože jeho otce nezajímalo nic jiného než jeho štěstí a spokojenost." Bill vyskočil ze židličky a zaujal bojovnou pozici s dlaněmi zapřenými o desku stolu. V Simone to tak vřelo, že máchla rukou v náznaku facky Billovi, ale nakonec to byl Gordon, kdo ji chytil za zápěstí, i když jsem se už taky chystal. Situace se začala čím dál víc vyhrocovat.
"Jak to mluvíš se svou matkou, Bille Trümpere! Okamžitě se omluv." Gordon Billa pohledem donutil si zase sednout a tiše zašeptat omlouvám se. "Tohle zachází už moc daleko. Takže se všichni uklidníme. Jsem si jistý, že jsme schopní spolu mluvit jako dospělí. A Simone, myslím, že to Tom nemyslel nijak špatně. Jenom nezvolil ta správná slova, že ano, mladý muži?" Kouknul na mě pohledem, který nepřipouštěl nic jiného než souhlas. Chápal jsem ho, snažil se zachránit situaci.
"Ano, pane."


"Gordone, já tohle nepřipustím. On nám tady do obličeje předhazuje, že jako rodiče nestojíme za nic. Ale jenom kvůli němu se k nám Bill chová takhle." Máchla rukou Billovým směrem. "Tys ho teď neslyšel? Takhle se Bill nikdy předtím nechoval! Vždycky to byl náš hodný chlapeček, a teď má navzdory našemu zákazu dvě tetování, staršího přítele a před chvilkou jsi ho slyšel... on na něho má vyloženě špatný vliv. To mám čekat, až se bude minulost opakovat? To nedovolím!" Simonina tvář se zkřivila hněvem. A já tam byl jenom schopný sedět a nechat na sebe házet špínu. Bill, který hledal v našich spojených rukou sílu, mi pevným sevřením téměř zlámal v ruce kůstky. Takhle to dál nešlo.


"Omlouvám se, že neodpovídám vašim představám o partnerovi pro vašeho syna, ale už to tak prostě je. Zamilovali jsme se do sebe. Buď se s tím smíříte, nebo tady nemám co dělat. Doufal jsem, že bychom si mohli v klidu sednout a promluvit si spolu, ale jak se zdá, žádná má snaha nebude pro vás nikdy dost dobrá." Vykroutil jsem z Billova sevření svou ruku a ztuhle si stoupnul. Z Billova hrdla se vydral vzlyk. Otočil jsem se k němu a srdce se mi sevřelo, když jsem zpozoroval neprolité slzy třpytící se mu v očích. "Promiň, Bille, ale nemyslím si, že bychom-"
"Mlč, Tome. Opovaž se se mnou rozejít!" Bill vykřikl a vyskočil tak rychle, že se za ním židle s hlasitým prásknutím svalila na zem. "Mami, jestli teď kvůli tobě Tom odejde, odcházím s ním! Rozumíš? Tady už nebudu. Protože myslím, že tohle není jenom o Tomovi. Tobě by nebyl dobrý ani žádný jiný. Pořád ve mně vidíš svého bratra, ale já, sakra, nejsem Nathaniel! Chápeš to, mami? Miluju vás, ale to Toma taky..." Billovi se po tvářích koulely slzy a já se na to už nemohl dívat. Pevně jsem ho sevřel v náručí. Přes jeho rameno jsem viděl Billovy rodiče, jak na nás konsternovaně hledí. Billova slova byla tak přesná... bolestivá, ale pravdivá. A to, že mě miluje? Nebyl jsem na tom s ním jinak.


"Paní Trümperová... svou matku jsem po tom, co mě opustila, potkal jenom jednou. Našla si mě a ani se nesnažila předstírat, že jsem jí chyběl. Chtěla po mně jenom peníze. Nikdy jsem od ní nepoznal, co to znamená mateřská láska, takže to možná neodhadnu přesně, ale myslím, že to, jak se chováte, jenom vypovídá o tom, jak hluboce svého syna milujete. A chápu vás, že já nejsem nejspíš tím princem, kterého jste si pro něj představovala, i vzhledem k minulosti vaší rodiny, ale... jenom jsem vás chtěl poprosit o šanci vám dokázat, že já nejsem jako ten chlap, co způsobil smrt vašeho bratra. Neříkám, že se nenajdou chvíle, kdy se s Billem chytneme, ale můžete si být jistá, že se vždycky budu snažit, aby byl šťastný. To jediné jsem chtěl - dostat šanci."
"Miláčku..." Gordon objal Simone kolem ramen v konejšivém objetí. Simonin hněv splaskl jako bublina. Její pohled byl najednou tak prázdný. V obličeji byla patrná únava a smutek.
"Já nemůžu... omlouvám se, nejde to..." Simone si mě prohlížela a odmítavě zavrtěla hlavou.
Zhluboka jsem se nadechl. Tady už opravdu nezmůžu nic. Možná, že to od začátku nemělo cenu a Geo měl pravdu. Nemělo to smysl... neviděl v tom budoucnost.


Odtáhl jsem se od Billa. Teda pokusil jsem se o to, protože můj přítel se mě odmítal pustit. Své prsty pevně zamotal do látky mého trika a držel se mě tak, jako by na tom závisel celý jeho život.
"Bille... prosím."
"Ne, nehodlám se tě vzdát... jestli jí nestačí nic z toho, co jsi jí nabídl, má smůlu. Já-" nebylo mu moc rozumět, protože jeho hlas byl zkreslený pláčem, ale i tak mi došlo, že je odhodlaný odejít se mnou. A to jsem nemohl připustit.
"Poslouchej mě, ano? Nerozcházíme se, chápeš? Tys mě neslyšel, když jsem řekl, že jsem se do tebe zamiloval, ty blázínku?" Do ucha jsem mu zašeptal, že to prostě spolu zvládneme, nějak na to přijdeme. Vymotal jsem se mu ze sevření. Na sobě jsem cítil Simonin i Gordonův pohled.
"Moc rád jsem vás poznal. Cestu ven už najdu." Rezignovaně jsem se na ně usmál a i s Billem v patách jsem se vydal z kuchyně ven. Za sebou jsem ještě slyšel Billa, když vmetl mamce do očí, jak ji nesnáší, že mu zničila celý život, a mrzelo mě to, protože i přes to všechno na něm bylo vidět, že hluboko uvnitř své rodiče opravdu miluje, jenom teď mu to přišlo, že se proti němu spiknul celý svět.


"Simone?" Gordonův hlas zněl naléhavě, a pak už bylo slyšet jenom Billovo vyjeknutí a já ucítil na svém rameni roztřesenou dlaň. Prudce jsem se otočil a šokovaně zalapal po dechu. Simone po tváři stékala slza, dalšími měla zaplněné oči, brada se jí třásla. Vůbec nebyla podobná té divoké tygřici, která na mě před malou chvíli křičela.
"Já... zůstaň... prosím... Tome."


autor: Luki

betaread: J. :o)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Becs Becs | E-mail | 19. června 2017 v 15:30 | Reagovat

Holka ty mi dáváš. Taková emocionální smršť. Uff. Většinu povídky jsem byla na Simone pěkně naštvaná. Už se ani nechovala jako ochranářská maminka, ale vyloženě jako kráva. Vůbec se nedivím, že si Bill takhle dupnul. Taky bych se bránila.
Před Tomem obrovský respekt. Přišlo mi, že je nejrozumnější z nich všech. Gordon sice měl snahu, ale jinak nic moc.
No a závěr? Totálně překvapující. Už jsem čekala, že se budou kluci scházet někde na tajňačku ale Simone si to u mě v poslední chvíli vyžehlila. Má štěstí.
Děkuji zlato za další úžasný díl. Já můžu říct jen wow. Totálně jsem to nahltala. Jsem zvědavá jak to bude dál.

2 Simone Simone | 19. června 2017 v 15:58 | Reagovat

Uf, no jak už jsem psala, Romeo a Julie hadra... :D Ale tady mají kluci přece jen ještě šanci na šťastný konec. Alecdalo mi to zabrat, teda. Kdyby Simone na poslední chvíli neobrátila, tak tam snad na ni vlítnu i já...

3 zuzu zuzu | 19. června 2017 v 16:02 | Reagovat

[2]: jéžiši, vůbec netuším, jak se mi to povedlo, ale komentář č.2 má být od Zuzu :D

4 Karin Karin | 19. června 2017 v 20:26 | Reagovat

Krásna kapitola ze začátku bych Simone vynesla v zubech ale nakonec jsem měla slzy v očích.

5 Nade Nade | E-mail | 20. června 2017 v 12:02 | Reagovat

Hned ze začátku to vypadalo na pytel a později to šlo do kopru úplně. Malé rodinné drama, hopla. Oceňuji, jak se Tom snažil, ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Na konci mě však Simone docela šokovala. Zřejmě s ní otřáslo, co na ni vybalil Bill.
Děkuji za kapču a těším se na další.

6 Jasalia Jasalia | 20. června 2017 v 17:11 | Reagovat

Že by sa konečne pohli ľady? Ja si teda skôr myslím, že Simone odmäkčilo to, čo nakoniec povedal Tom o svojej matke a Simoninej láske k Billovi. Vyhraté ešte nemáme, ale hurá!

7 Simona Simona | Web | 20. června 2017 v 17:44 | Reagovat

Nádhera. Zpočátku děs, potom skvost, i když si myslím, že to stále tak jednoduché nebude!

8 luki luki | Sobota v 11:58 | Reagovat

Ani nevíte, jak moc mě každý váš komentík posouvá ke psaní vpřed :) jste nejlepší a já opět moc děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama