Tattoo 14.

12. června 2017 v 16:00 | Janule |  Tattoo
autor: Luki








Kurva, to byl trapas. Fajn, pořádný sex jsem měl naposledy před tím, než jsme se s Billem potkali v tom klubu, ale to je sakra hovno výmluva pro to opřít ho o dveře v chodbě a udělat se jako puberťák, kterému na něj někdo poprvé v životě sáhnul, a to se mi Bill k poklopci ani nepřiblížil. Do prdele.


"Tak to byl teda úlet, kámo. Chudák kluk. Doufám, že jsi ho nevyděsil k smrti. A to se vrací za svou matkou s tvrdým-" Gea ta představa bavila, ale mě ani trochu. Rychle jsem se natáhl a než Geo stačil jakkoliv zareagoval, dostal pořádnou ťafku po hlavě. Měl štěstí, že jsem ho měl rád, protože mě dost svěděla pěst mu jednu ubalit do brady.
"Sklapni, blbečku. Kurva, musím si dát cígo. Takhle vybouchnout jak papírák..." zapadnul jsem do kuchyně a zapálil si. První potáhnutí bylo ták uklidňující. Pak mi ovšem padnul pohled do klína a na nepříjemně studící mokrou skvrnu mezi nohama, a s povzdechem jsem se šel převlíknout. Sakra, začalo mi to lízt na mozek. Myšlenka na nevinného Billa mi momentálně na nadšení moc nepřidala. Tohle se nevyvíjelo pro mé libido moc dobře. Ovšem pomyšlení na to, že bych měl jít s někým jiným, mě moc nenadchla. Představa Billova malého sexy zadečku a vzdouvajícího se rozkroku, když jsem za ním zavíral dveře... kurva. Mohl jsem jenom doufat, že se mi s mým přítelem povede najít si chvilku pro sebe a že by se Bill nechal přesvědčit k trošce žhavějšího experimentování.




Počáteční nadšení z Tomova vášnivého přivítání mě pomaličku opouštělo. Tím víc, čím blíž jsem byl autu našich, a dál od jediného možného zdroje likvidace mého vzrušení. Obavy z toho, že na mě naši hned poznají, co se nahoře dělo, trochu polevilo mému napjatému klínu, ovšem uplé kalhoty neposkytovaly zrovna dobré místo pro maskovaní... ani moc prostoru.
Došel jsem svižným krokem k autu pod propalujícím pohledem své mamky, a pak jsem honem zaplul na zadní sedadlo. Mamka se na mě obrátila a nadechla se-
"Simone, miláčku." Taťkův hlas byl uklidňující. "Takže, co tvůj přítel, Bille? Staví se odpoledne?" Gordon nastartoval auto a s pohledem do zpětného zrcátka se zařadil do provozu na silnici vedoucí k nám domů. Mamka ztěžka vydechla a otočila se dopředu. Zjevně se nechtěla dohadovat v autě.
"Rozhodně." Něco v mém hlase muselo mamku upozornit, protože se prudce otočila zpátky na mě se zkoumajícím pohledem. Vím, co musela vidět. Ještě teď jsem měl pocit, že mi tvář hoří a rty jsem měl od Tomova horečnatého líbání trochu naběhlé. Určitě nemohla přehlídnout, že jsem vypadal jako někdo, kdo si to málem rozdal se svým přítelem. Bože, muselo jim to být jasné. Byl to takový trapas. Ale naštěstí se neměli k tomu, aby mi dali přednášku. Nejspíš jsem se na ni mohl těšit doma.
Zavřel jsem oči a v duchu jsem se vrátil k dnešnímu ránu, kdy jsem dostal zelenou.


"Bille? Mohl bys tu ještě na chvíli zůstat? Myslím, že bychom si měli trochu promluvit." Gordon konečně složil noviny a odsunul je od sebe pryč. Vypadal, že se k něčemu odhodlal, a to se mi ani trochu nelíbilo. Připravoval jsem se na nejhorší.
Taťka počkal, až jsem si sedl zpátky na místo, kde jsem snídal, a zhluboka se nadechl.


"Poslouchej... chtěl jsem s tebou mluvit o tobě a tvém příteli..." vypadal, že mu tenhle rozhovor nebyl úplně příjemný, anebo si nebyl jistý, jak začít. "S tvou mamkou jsme se o tom všem ještě bavili a jedno je jisté. Oba tě moc milujeme a neradi bychom o tebe přišli. Taky jsme se shodli, že ve výchově bychom u tebe neměnili nic. Takže bychom ti měli víc věřit." Gordon se mi zadíval do očí a na rtech se mu usadil lehký úsměv. Mnou probíhala naděje. Prosím, prosím, ať je to to, co si myslím. "Problém je ovšem to, že Toma neznáme ani jeden. Tím myslím i tebe, Bille. A nehádej se se mnou. Moc dobře víš, že je to pravda. V podstatě se vzájemně nijak víc neznáte. Ale zatím jste se viděli jenom párkrát, nemám pravdu?" Hleděl na mě s očekáváním mého souhlasu. A já, byť neochotně, jsem musel přikývnout. "Jsem rád, že se se mnou nehádáš. Takže plán je následovný. Vracím ti mobil," z kapsy kalhot vylovil můj už skoro oplakaný mobil a poslal mi jej přes stůl "abys mu mohl dát vědět, že se s ním chceme setkat a poznat ho. Jsi pro?"


Vzrušením se mi skoro sevřel žaludek. Hlavou se mi toho najednou míhalo nějak moc, ale naprosté nadšení převládlo, takže jsem vyskočil ze židle a vrhl se na naprosto konsternovaného otce. "Děkuju, děkuju, děkuju. Pane bože, vážně se s ním můžu vidět? Teda na kdy se s ním mám domluvit? Víš, nemělo by se to odkládat-" Gordon se začal smát a během mého roztřeseného brebentění se ode mě odtáhl a mrknul na mě. "Jestli nemá na dnešek žádné jiné plány, není na co čekat, máš pravdu."
Myslím, že Gordona naprosto odzbrojil můj nadšený pokřik, veškerá má důstojnost šla do kytek.
"Dneska, jo? Odpoledne?" Pak jsem se zarazil a zadíval se na taťku. "Myslíš, že bych... mno... mohl bych mu to říct osobně?"
Jasně, že mamka z toho nebyla vůbec nadšená, ale bylo na ní vidět, že se snažila. Nebo se aspoň pokusila dát tomu šanci. Docela hodně pomohla i babiččina přítomnost, která si před naším odjezdem vzala ještě mamku na chvíli bokem. Myslím, že jí ještě domlouvala, protože mamka dorazila k autu s trochu kamenným výrazem a pevněji stisknutými rty. Což mohlo znamenat všelicos, ale rozhodně nic moc dobrého.


Další zádrhel nastal ve chvíli, kdy taťka sjel z naší obvyklé cesty domů. Myslel jsem si, že se rozčiluje proto, že nebyla ještě tak úplně přesvědčená o tom, že bychom se dneska měli všichni sejít s Tomem, ale pak mi to osvětlila celkem jasná a stručná věta.
"Můžeš mi říct, jak to, že víš, kde bydlí?" Z jejího přísného pohledu a řezavého tónu hlasu mě zamrazilo. Kurnik, to mi nedošlo. Sakra, sakra, sakra. To, že jsem to celé nedomyslel, mi došlo dost pozdě. Teď už nebylo cesty zpět.
"Simone, to vyřešíme doma, ano? Navíc si pamatuju něco o tom, že Bill o sobě prohlašoval, že je ještě panic, takže-" bože, tohle taťkovo prohlášení byl takový trapas...
"Takže tady jste byli, když jsi tehdy utekl z domu? U něj v bytě? Gordone, nemyslím-"
"Zlato, prosím, uklidni se, ano? Všechno dořešíme doma, dobře? Řešit tohle v autě není nejvhodnější, nechci, abychom se vybourali. Takže Bille, kde přesně mám zastavit?"
Trochu jsme se ztratili, ale nakonec jsme přece jenom zastavili před správným vchodem. Taťka ještě pořádně ani nezastavil a já už měl jednu nohu venku. Zastavil mě mamčin hlas.
"Máš deset minut i s cestou. Tak rychle. Pořád nechápu, žes mu nemohl zavolat."
"Letím, za chvíli jsem zpátky." Za sebou jsem ještě slyšel taťkova slova, že jsme stejně měli cestu kolem, takže ten kousek byl minimální zajížďka. Připomněl jsem si, že až budu s taťkou sám, musím mu poděkovat. Byl úžasný, jak se snažil.


Vběhl jsem do paneláku a netrpělivě si přivolal výtah. Myslím, že do šestého patra bych to možná vyběhl docela rychle, ale byl bych nahoře totálně vyplivnutý a já nechtěl před Tomem vypadat jak splavený pes. Dost stačilo, že jsem nebyl nalíčený.
Zazvonil jsem a nervozitou se mi chtělo poskakovat. Nepříjemně se mi začaly potit ruce a přišlo mi, že Tomovi trvalo nějak moc dlouho, než mi otevřel. Ovšem jakmile se otevřely dveře a on na mě překvapeně zíral, chtělo se mi na něj skočit a umačkat ho radostí.
"Ahoj." Bylo to jediné, co jsem stihl říct.




Naposledy jsem v zrcadle zkontroloval svůj make-up, vlasy a kritickým okem přejel po svém oblíbeném černém tričku a uplých tmavě modrých džínách s módním šisováním. Chtěl jsem vypadat co nejlíp. I když jak jsem tak vypozoroval podle Tomova chování dneska dopoledne, líbil jsem se mu i nenalíčený s naprosto nemožnými vlasy. Což bylo docela potěšující. Na druhou stranu to jenom vypovídalo o tom, že dřív nebo později se bude Tom snažit posunout náš vztah na další metu a myslím, že to bude spíše dřív než později. A nemyslím si, že bych se mu chtěl nějak bránit.


Naposledy jsem si prsty upravil vlasy a ve stejnou chvíli, kdy jsem opouštěl koupelnu plný nervozity, se rozdrnčel zvonek. Rozeběhl jsem se chodbičkou, abych tam byl dřív než mamka. Byla dneska celý den jako na pérkách. Myslím, že byla plná TNT a stačilo jenom hodit jiskřičkou jejím směrem a vybouchla by. Ve mně byla naopak po celou dobu malá dušička. Měl jsem hlavně obavy, aby nechtěla Toma majznout něčím přes pusu, nebo někam jinam. Myslím, že by toho byla schopná. Ještě že se ji taťka snažil celý den usměrňovat a musím říct, že se mu to překvapivě docela dařilo. Musím vymyslet něco, čím bych mu poděkoval. Moc dobře vím, že ten dnešek je jenom jeho zásluha.


Rozechvěle, natěšeně a nervózně jsem otevřel dveře a za nimi našel toho nejvíc sexy chlapa, jakého jsem kdy viděl. Tom se snažil. Jeho obvykle docela neuspořádaně sepnuté vlasy byly stažené do vzadu rozčepýřeného culíku, ale vpředu to vypadalo docela uhlazeně a i jeho vousy doznaly změny. Byly hodně zkrácené, upravené. A musím říct, že to vypadalo božsky. Na sobě měl jednoduché černé tričko s kulatým výstřihem a krátkými rukávy, na nohou tmavé kalhoty, které netypicky nezdobila ani jedna díra, ani žádné jiné umělecké vylepšení. Co mě ovšem naprosto dostalo, byla kytice barevných květin a láhev vína v jeho rukou. Nejdřív se mi chtělo smát. Bylo to jako z nějakého romanťáku, ale... wow... on se fakt neskutečně snažil. Chtělo se mi na něj vlítnout a ulíbat ho k smrti, nebo aspoň do bezvědomí. Nejspíš měl pocit, že to trochu přehnal, protože nejistě těknul pohledem ke svým rukám.


"Ahoj. Doufám, že nejdu pozdě."
"Jdeš právě včas. To je pro naše?" Hloupý dotaz. "Pojď dál." Vtáhl jsem ho za tričko dovnitř a rychle si od něj ukradl polibek.
"Ehmm... ehmm..." a show začíná.
"Dobrý den, pane a paní Trümperovi."
Bože, tohle bude masakr. Už jenom ten pohled, kterým si mamka Toma měřila, by každou slabší povahu donutil utéct. A to mi slíbila, že se bude snažit. Tom se ale s neohroženým výrazem vydal vstříc mým rodičům, aby předal dary a potřepal si s nimi rukama na přivítanou.


Pak jsme se přestěhovali do kuchyně. Pořád jsem tvrdil mamce, že sedět u kuchyňského stolu je pitomost, ale nehodlala v tom ustoupit. Nevím, jestli to pojala jako náš soukromý kulatý stůl, ale nakonec jsme se všichni naskládali k našemu jídelnímu stolu bez protestů.
"Takže, Thomasi. Všichni víme, proč jste dnes tady, takže bychom mohli začít." Mamka probodávala mého přítele svým pohledem jako jestřáb svou kořist.
"Mami, prosím. Copak je u výslechu?" Přišoupnul jsem si židličku blíž k Tomovi, který se na mě vděčně pousmál.
"Simone chtěla jenom říct, že bychom tě všichni moc rádi poznali. A bylo by milé, kdybys nám odpověděl na pár otázek, že miláčku?" Gordon sevřel ve své dlani mamčiny prsty, pevně zaťaté v pěst.
"Můžete se ptát na cokoliv. Nemám problém s odpověďmi."


Tom se nebál, prostě jenom čekal. Ale já se najednou začal bát hodně. Teď to totiž muselo přijít. Ten okamžik, kdy Tom vstane, prohlásí, že mu za to nestojím, sebere se a zmizí mi ze života. Toho jsem se bál ještě víc než toho, co bych se mohl o Tomovi dozvědět. Najednou už ten den nevypadal tak super.


autor: Luki

betaread: J. :o)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | 12. června 2017 v 16:28 | Reagovat

Ježiši, já jsem zpocená až na zadku i za Toma. Už teď vím jistě, že tohle bych dobrovolně nepodstoupila ani náhodou a rozhodně bych tam takhle neohroženě nenakráčela jako Tom. A na Billově místě bych se už propadla hanbou až někam do Austrálie... Uf, tohle je teda situace. Ještě že moji rodiče ksou normální a já svým dětem tohle určitě taky nikdy neudělám!!!
Jen by mě ještě zajímalo, jestli Tom tohle oblečení vlastnil, nebo to stihl nakoupit spolu s tou kytkou a vínem :D

2 Becs Becs | E-mail | 12. června 2017 v 18:43 | Reagovat

To jsou nervy. Bože,to jsou nervy. Upřímně být Tomem, tak už beru nohy na ramena. Má obrovskou odvahu, že tomuhle všemu bude čelit. Zvlášť, když je Simone nachystaná na výslech prvního stupně. Už jen čekám, kdy vytáhne lampičku a bude mu svítit do očí. :D
Teda kočičko, ty nás pěkně napínáš. Copak nevíš, že už se toho výslechu nemůžeme dočkat? :D Krásný díl zlatko, ale už nás netrap. :-*

3 Nade Nade | E-mail | 12. června 2017 v 19:17 | Reagovat

Podle chování Simone předpokládám, že Toma čeká ten nejtěžší křížový výslech a pozor... Cokoli řeknete, může být použito proti vám.
Ještě že je tam i Gordon, který by mohl zapůsobit jako chladící jednotka při hrozícím nukleárním výbuchu.
Moc se těším na pokračování. To bude peklo!

4 Karin Karin | 12. června 2017 v 20:25 | Reagovat

Takhle to utnout Tom to nebude mít lehké doufám že se Simone neztrapní sebe a Billa.

5 Jasalia Jasalia | 13. června 2017 v 16:38 | Reagovat

Tom bol vtipný tam na začiatku. A odvážny na konci. Drž sa! Lebo teraz to bude ťažké. Ďakujem za kapitolu.

6 Simona Simona | Web | 13. června 2017 v 17:16 | Reagovat

Na toho Toma jsem dost zvědavá, tohle takto ukončit, už aby byl další kousek....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama