Lykara 18. (1/2)

18. června 2017 v 15:00 | Janule |  Lykara
autor: Bitter


"Bukvice! Bukvice! Zkažená bukvice!" Ramena černovlasého chlapce se napjala, ale nenechal na sobě nic znát a dál pokračoval do školy přes přeplněné nádvoří.
"Hey, Kaulitzi, kde máš brášku, aby tě mohl za ručičku odvíst, co? Není s tebou? Utek ti?" Jeden starší spolužák mu zastoupil cestu a strčil do něj.
"Podivej, jak je zase zmalovanej, buzerant mrňavej..."
"Hey, my s tebou mluvíme, bukvice, nebo čekáš na jinou bukvici, co ti to udělá do prdele?" Strčil do něj znovu a Bill klopýtl. Vyhrkly mu slzy a všichni okolo se začali řechtat.
"Už zase řve jak holka!" Bill se rozeběhl ke schodům do budovy. Tom tam někde je, Tom, měl dřívější nástup kvůli trestu, ale měl by už čekat někde v hale.
"Hey, hele, kam běžíš?! Za bráškou?! Ten se na tebe vysere! Ten je normální!" Rozřechtali se zase ti za ním.
"Bukvice!"
"Zmalovaná bukvice!"
Bill si připlácl dlaně na uši a utíkal, co mu nohy stačily. Přes neodbytné slzy ani nevěděl, kam má namířeno, a srazil se s učitelkou.
"Paní učitelko... o... omlouvám se..."
"Mladý muži, po chodbách se neběhá! To jsi zase ty? Jsou s tebou samé problémy. Maminka už nebyla dlouho... Počkej!" Nečekal na další kázání a zamířil tryskem k šatnám plných bund. Vklouzl do kóje jejich třídy a zavrtal se pod Tomovu bundu, kde se naplno rozbrečel.
"Tommi..."


Tohle si Tom pamatoval. Našel ho v šatně, ale Bill mu neřekl, co se stalo, a druhý den...


"Leslie! Ahoj, kde je Tom?" Křikl Bill na mladší sestřičku, když nakoukl do skleníku, kde právě zalévala kytičky, a dokonale ji vyděsil.
"Ahoj, Tom tu ještě není, jel pryč s tátou." Odvětila blondýnka a starostlivě krčila čelo na svoje květinky.
"Aha…" Broukl Bill zklamaně a otočil se k odchodu.
Proč ho Tom nevzbudil? Měli přece sbírat žížaly... Včera ho ujištoval, jaká to bude zábava, a sliboval mu překvapení. Pomalu se rozešel domů se slzami na krajíčku. Co když už Toma Lykara nebaví? Nakonec mají možná ostatní pravdu. Je divnej a Tom toho už má dost, proto ho radši nechal doma, ať si žížaly hledá sám. Vztekle kopl do kamínku a otřel si slzy.
"Vážně jsem jak holka..." Zamumlal a otřel z očí černotu, co mu zůstala na hřbetu ruky do trička. Popotáhl a všiml si pohybu po své pravici.
"Temný." Vydechl a rozeběhl se za ním.
"Hey! To je moje!" Křikl, když si všiml, že tmavá postava se špičatýma ušima má jeho deník, a ještě zrychlil. Byl nejrychlejší v Lykaře, jenže tady byl ještě ve světě lidí. Zničehonic se zablesklo a elf zmizel.
Bill se zastavil kousek od břehu a zavrávoral. V říčce bylo opravdu hodně vody, a ta vodu nepřipomínala. Byla tmavá jako kakao a nebezpečně hučela.
Koukl na druhý břeh a vyjekl. Ten deník, nesmí ho ztratit…
Jestli ho nezastaví a nedostane ho zpět, temný odnese deník Dorienovi a on vyšle do jejich světa celou armádu. Ublíží Tomovi... Leslie...


Na vteřinu zaváhal a skočil. Břeh pod jeho nohama se po dopadu nebezpečně pohnul a než stihl nabrat rovnováhu, zřítil se úplně. Vykřikl a spadl přímo do vody. Na okamžik ztratil vědomí, a když se probral, ležel u kmene stromu. Zmateně se rozhlédl a poplašeně ucouvl od psa, který se k němu skláněl. Byl velký jako poník a jeho srst plála. Doslova. Fialové, modré a bílé plamínky házely barevné odlesky všude okolo. Jeho oči byly černé jako propast a Billovi trvalo, než si vzpomněl, že tohohle tvora si vymyslel Tom. Říkal přece, jak by to bylo fajn, kdyby něco takového v Lykaře měli.
Bill na stvoření udiveně hleděl a opatrně k němu natáhl ruku. Dotkl se jeho srsti a usmál se. Hřála, ale nepálila. Bylo to příjemné…
"Ahoj pejsku… tys mě zachránil." Usmál se a zvíře si odfrklo a zavrtělo ocasem. Bill se zvedl a uklonil se mu. "Děkuji ti." Usmál se a rozběhl se ke břehu, když se ale přiblížil až ke kraji, něco ho odmrštilo pryč. Rozběhl se znovu se stejným výsledkem.
"Ne... to ne... já to nedopsal... Jak ho teď budu varovat?" Zeptal se psa vedle sebe a bezmocně rozhodil rukama.


Uběhla hodina, co seděl vedle bariéry a do ochraptění volal o pomoc, která nepřišla. Kasis se schoulila vedle něj a hřála jeho promrzlé tělo. I tak mu byla zima a nekontrolovaně sebou škubal v záchvatu pláče.


"Billy?!" Zaslechl z druhého břehu a ve vteřině byl na nohou.
"Tome!" Vykřikl radostně na Toma, který se zrcadlil na druhém břehu.
"Tome, jsem tady! Ukradli deník! Tome! Co budeme dělat?"
"Billy!" Křikl znova Tom, jako by ho neslyšel.
"Tome! Jsem tady! Musíš do portálu!" Radostně nadskočil, když Tom došel ke břehu. Jenže neskočil. Otočil se na patě a rozběhl se pryč.
"Tome! Ne! Já jsem tady! Tome! Pomoz mi! Tome! Já mám strach! Kam běžíš? Tome!" Křičel, a když vzteky praštil do bariéry, odmrštilo ho to. Zůstal ležet a jediné, na co se zmohl, bylo obejmout kasis.
"On se vrátí... vrátí se... nenechá mě tady..." Zašeptal do kožichu z plamenů a čekal. Tom se nevrátil...


Sotva pletl nohama, ale nedovolil si usnout. Ani v noci. Zíral do naprosté tmy a jen co začalo svítat, začal přecházet podél břehu a špitat bratrovo jméno. Kasis se držela vedle něj a Bill se o ni začal opírat.
"Vrátí se..." Zašeptal znova a podlomila se pod ním kolena. Když přišel k sobě, uslyšel nad sebou dva hlasy, které se hádaly.
Lesničky. Vytřeštil polekaně oči. Elyon a Treemeria, svobodné sestry, lesničky bludičky. Zelené, zlé...
"Maličký... neboj se... to nic, neublížíme ti." Oslovila ho mírně starší Elyon a natáhla k němu ruku.
"Kde ses tady vzal, chlapče? Co se ti stalo?" Mluvila na něj tiše a konejšivě a nepoužívala při tom vílí čáry. Trochu couvl a kasis po jeho boku na vílu zavrčela.
"Vy jste zlé..." Špitl Bill a Treemeria se zasmála. Billovi to připomínalo škrábání nehtů po tabuli.
"Takový malý a už je drzý. Nevíš, jak se mluví s královnou?" Obořila se na něj a kasis štěkla.
"A ty nevíš, jak mluvit s Králem." Štěkl po ní Bill nazpět a obě víly vytřeštily oči.
"Ty jsi malý král..." Zamžikala překvapeně Elyon, a pak se ukonila. Bill jen zmateně zamrkal. Ona byla hodná?


"Billy... to..." Tom zalapal po dechu a nevědomky stiskl Billovy ruce až příliš.


Bill se krčil za sloupem a ani nedutal.
"Je to dítě, Calebe, musíš jim to rozmluvit! Tohle je šílené!" Křičela Elyon na elfího prince a vylétla do vzduchu, aby o hlavu vyššímu elfovi viděla do očí.
"Je to lykarský král. Musíme jednat hned, dokud tvůj pobočník hlídá hranice. Dlouho to nevydrží. Nemáme na výběr."
"To je nesmysl, nemůžeme..."
"Ale můžeme. My, jestli se ti to nelíbí, nikdo tě tady nedrží, lesničko." Bill se chtěl rozeběhnout a vílu bránit. Byla hodná, byla na něj hodná, zpívala mu a držela ho v noci, když se bál tmy okolo. Nesmála se mu, když brečel, protože se mu stýskalo po Tomovi, Leslie, mamince a tatínkovi. Byla hodná, i když byla zelená... Ale měl strach, oni mu věřili, věřili, že je silnější než Dorien. Je přece král...


Bill usykl a trochu zakroutil rukama, aby uvolnil Tomův stisk na svých zápěstích, oční kontakt ale nepřerušil ani na vteřinu. Musí mu ukázat všechno. Nejde to jen říct. Jestli chtěl, aby Tom pochopil, musí to vidět. Řekl mu, že už nechce žádné polovičaté informace, a jinak to Bill udělat nedokázal. Neuměl mluvit, ne o tomhle všem. Ne tak, aby to automaticky nezlehčil nebo nestočil téma jinam.
Co se stalo v přístavu, už mu odhalil ve své noční můře. Pokračoval svou zbrklou výpravou za Dorienem, když mu bylo sotva osmnáct a byl přesvědčený, že teď, když je dospělý, je neporazitelný...


autor: Bitter

betaread: J. :o)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Becs Becs | E-mail | 18. června 2017 v 16:21 | Reagovat

Heeej, já chci i druhou půlku!
Můžu říct, že teď už naprosto chápu Billův postoj na začátku povídky. Musel si projít fakt pekelnýma věcma, zatímco Tom zůstal v bezpečí a s rodinou. Musel cítit pocit hrozné zrady. Tom může být ještě rád, že se mu k němu nakonec podařilo najít cestu vcelku rychle.
A ti parchanti na začátku? Zasloužili by dostat do huby. Takhle to naše ptáčátko trápit.

2 zuzu zuzu | 18. června 2017 v 20:24 | Reagovat

Ach jo, tohle je tak smutné :( Je mi Billa i zpětně strašně líto :(((

3 Karin Karin | 18. června 2017 v 20:39 | Reagovat

Co si musel Bill vytrpět honem další půlku prosím.

4 Kamila Kamila | Web | 19. června 2017 v 11:31 | Reagovat

Chudák Bill, smutné, moc....

5 Nade Nade | E-mail | 20. června 2017 v 11:09 | Reagovat

Myslím, že to je, jako by to Bill prožíval znova. Jenže tentokrát to Tom prožívá s ním. Pro malého chlapce to muselo být strašné, přestože si to sám vymyslel. Nebo možná právě proto.
Děkuji, těším se na pokračování.

6 Doris Doris | 21. června 2017 v 20:13 | Reagovat

Oooh konecne se dozvidam co se delo v Lykare. Co z Billa udelalo kus ledu. Oba to meli dost tezke. Snad budoucnost bude veselejsi

7 NicoleEivissa NicoleEivissa | E-mail | 5. července 2017 v 8:28 | Reagovat

To je tak dobre, ze ma Tom moznost to vsechno konecne videt bez zkresleni. Jedine tak si to bude moct dokonale predstavit. Po tomhle se mu vztah s Billem jeste vic upevni. Od zacatku jsem vedela, ze to mel Bill hrozne tezky, ale co musel prozivat sam prvni mesice v Lykare... To je nepredstavitelna uzkost a beznadej.
Prej byla hodna, i kdyz byla zelena:))

A deti jsou zly, hnusny. Parch.nti! Nesnasim, kdyz nekdo nekoho sikanuje a jeste kdyz ucitelky v sikanovanym vidi "samy problemy". A ted se to dite ma chtit sverovat, to uz vubec, kdyz to ucitelky vidi jinak. Jeste ze mel Toma!<3 Diky za pulku dilu!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama