Komentáře

1 zuzu zuzu | 14. června 2017 v 18:56 | Reagovat

Tak tohle už je úplně něco jiného!!! Mně se právě od začátku nelíbilo, jak byl Bill k Tomovi odměřený a jak se choval, jako by ho vlastně vůbec nepostrádal a potřeboval ho je jako ´nástroj´ k zachránění Lykary. Ale teď, když už si ho k sobě pustil a obnovilo se to jejich pouto, tak je to krása! A až se i Tom konečně dozví, čím vším si Bill prošel, tak už to bude úplně dokonalé :)

2 Becs Becs | E-mail | 14. června 2017 v 19:27 | Reagovat

Chtěla jsem napsat úplně to samé co Zuzu. Jakmile se k sobě chovají takhle hezky, tak se to mnohem líp čte. To jejich pouto je perfektní. Hrozně se mi líbí, jak tady popisuješ Billa. Tím, že dospíval v Lykaře, nemá vůbec šajn, co je "správné" a co je nevhodné. Nikdo mu to neřekl a hlavně měl na práci spoustu jiných věcí. Jako třeba válčit a podobně. Tohle bude ještě zajímavé.

3 Karin Karin | 14. června 2017 v 20:32 | Reagovat

Je fajn že si začínají důvěřovat jsem zvědavá jak to bude dál.

4 Jasalia Jasalia | 14. června 2017 v 23:25 | Reagovat

Chudák Tom. Je ťažké žiť vo svete kde byť iný znamená byť zlý alebo chorí. A kde svojou vierou v niečo ubližujeme svojim najbližším. Tom vlastne nemal veľa iných možností, než zabudnúť. Ešte šťastie, že skutočné city vymazať nemožno. A nepodarilo sa to ani Billovi. Ďakujem za kapitolu.

5 Simona Simona | Web | 15. června 2017 v 15:56 | Reagovat

Bylo to moc pěkné, Bill s Tomem se začínají chovat líp, jen si myslím, že to nebude tak jednoduché....

6 Doris Doris | 19. června 2017 v 17:18 | Reagovat

Chudak Tom...mel to opravdu tezke. Ale jejich matce se neda nic vycitat. Myslim ze by tak reagovala kazda matka. Nez dovolit aby ztratila i druhe dite. Jedno beze stopy a druhe ztracene ve snech a depresich. Asi se opravdu lepe vyrovnava se zmizenim beze stopy. Verim ze stale doufa ale musela zit. Musela byt silna pro Leslie. A i pro Toma. Je to smutne ale naprosto ji chapu proc to vsechno sneni a patrani Tomovi zakazovala. Jsem zvedava co ted uvidi Tom.

7 NicoleEivissa NicoleEivissa | E-mail | 3. července 2017 v 0:54 | Reagovat

Daria se mi začíná hodně líbit - jak nazvala Skaye :DD Nevím teda, buď jsou přecitlivělí, když skoro půlka posádky zvrací přes okraj, nebo je to opravdu takovej krám - Skay neumí pořádně štrykovat:D Nic to nemění na tom, že jak tu už po delší dobu sedím, tak se mi začíná dělat těžko od žaludku taky, hm, musím jít spát..:D
Zajímalo by mě, jak moc byl ten balon (košík) velikej, když si ti dva mohli povídat o tom, jestli je ostatní uvidí nebo ne:p Je to fakt, že vlastně v Lykaře - tam není něco jako incest, kdo by ho "vymyslel" jako tabu, hm? To jen na zeměkouli je to braný jako nichtnormal, ou maj... A Trin je všudeeeeee^^ Ježiš on je prostě boží! Boží křoví, ale nemyslim to vůbec zle!;D
Asi jsem navedená nebo mi to uniklo, ale - jak taková technická: může "prakticky" Bill Toma blokovat? Když přišli do Lykary, tak to udělal hned, ale jak to udělal, myšlenkama nějak, silou vůle sám od sebe nebo díky tomu, že prostě může u něj, když jsou dvojčata (a Tom může taky) ..? Jak jsem u toho delší dobu nebyla, tak mi asi i unikl ten "spouštěč", prostě jak je možný, že Bill ho najednou nechtěl blokovat. Dá se to silou vůle, ale co ho přimělo, že už to teď ani při "Underground dílu":)) neudělal? Čistě ze zvědavosti...
A ani s... To myslel Valrena, ten taky žil v domění, že Bill je Reli?

Wow, krásně jsem si představila celou Tomovu story. Jeho mamku svým způsobem chápu a chápu i Angelienen - zase na druhou stranu, Angelienenino (to je ale dlouhý:D) dítě Tom nebyl a tak k němu neměla takovej vztah jako matka a mohla mu dovolit myslet na Billa - a Tomově mamce šlo o jeho zdraví, logicky... Jenže nemůže mu vidět do hlavy a nemůže ani vidět, jak moc věřil, že Bill neumřel, když oni dva maj spolu větší pouto než kdokoliv jinej. Anlin je úžasná zkrácenina. Zní to tak čistě, hebce, dělala čest svýmu jménu s tím, že pro Toma byla jako zpovědnice a nikdy nic neřekla proti němu.
A konec mě dostal... Jakože ho Bill vezme do myšlenek, to je mega... a tipuju, že to klidně tak v reálu u dvojčat je, teda ne až takhle, dokážou myslet na to samý v tu samou chvíli,
to je fakt (možná ne konkrétně v obrazech, ale v pocitech), ale nemůžou sami sebe vzít do minulosti/představ jako do filmu... ale co vím já? Třeba můžou, vždyť identických dvojčat zase tolik není... Chtěla bych to zažít, jak tohle spojení funguje, heej jako...
Hodně se mi zamlouvá styl, jakým tady ty věci celkově probíhají - spíš než na materiálnu je to tady hodně založený na tom neuchopitelným a o to složitějším, ale zároveň jsou obrovský možnosti právě díky tomu, že fungujou ta spojení mezi nima - dvojčatama. zase ta "jejich chvilka" na konci... Mnohdy stačí slovy naznačit a hned tam  vidím scénu se vším pozadím, v barvách, zvucích, pocitech (opravdu mi mi ještě trochu těžko od žaludku:D) a nepochybuju o tom, že ten příběh někde existuje (víš ne:)) a tady na twc blogu je vidět jeho odraz. Jestli je to všechno někde pravda, tak se taky jednoho dne beze srandy můžu probudit někde na druhým břehu. Hmmm potok tady máme a taky jsme ho se psem přeskakovali..;D
Děkuju moc za kapitolku, to se to bude chrnět...^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.