Fuck 6.

18. června 2017 v 16:00 | Janule |  Fuck
autor: Becs


Promnul jsem si bolavé čelo a převalil se v posteli na záda. Hlava mi třeštila, jako bych vypil půlku baru, ačkoliv jsem se alkoholu ani nedotkl. Byl jsem v prdeli, a to dost solidně. Rozhovor s barmankami mě naprosto rozebral. Už tak jsem se cítil jako největší děvka v okolí, a teď k tomu ještě přibyl fakt, že mě Tom hledá. Že na mě čeká. Nevím, jestli jsem byl víc znechucený ze sebe, anebo z něj. Chtěl jsem na celou tu událost zapomenout, ale to mi nebylo dovoleno. I kdyby se mi nepřipomněla v podobě dvou uječených holek, bylo to tady se mnou pořád. Sedělo mi to za krkem a kdykoliv jsem si dovolil na moment vydechnout a uvolnit se, znovu se mi to promítlo před očima. Viděl jsem Tomovy rty, to, s jakou vervou mi obtiskoval prsty do kůže, nebo jak do mě poprvé vstoupil.


Pralo se ve mně tolik pocitů, že ani nejlepší psycholog by je nedokázal rozšifrovat. Pocit znechucení nad mou osobou občas přebil pocit vzrušení. Okamžitě jsem se za sebe začal stydět a měl jsem chuť se zahrabat někam pod zem. Nevím jistě, proč jsem si to všechno tolik vyčítal. Proč jsem z toho byl tak špatný? Ostatní kluci hoblují každý večer jinou a nikdy se nedostaví výčitky svědomí. Proč se já po jednom jediném šuku cítím tak moc zle?
Ani jsem nechtěl pomyslet na to, co by mi na takové chování řekla mamka. Vychovala mě prakticky sama. Otce si pamatuju jen matně, ale vím, že ji podváděl. Často a velmi okatě. Byla z toho nešťastná a trvalo hodně dlouho, než ho dokázala vyhodit. Když jsem se dostal do puberty, pořád mi opakovala, že sex je něco, co se odehrává mezi dvěma lidmi a je to velmi intimní záležitost.
"Slib mi, že nebudeš jako on. Nikdy to nedělej s někým, ke komu nic necítíš. Láska je důležitou součásti vztahu. Z chtíče nic dobrého nevzejde," říkala s hořkostí v hlase.
Kdyby se dozvěděla, co jsem provedl, už by se mnou nikdy nepromluvila. Viděla by ve mně toho hajzla, který mě zplodil. Byl jsem jako on? Probouzely se ve mně stejně odporné choutky? S Tomem to začalo, ale kam by to mohlo zajít, kdybych se přestal úplně ovládat? Budu střídat jednoho za druhým, dokud se mi moje city úplně neotupí?
"Kurva, moc přemýšlíš," obvinil jsem se nahlas a přitlačil si na obličej polštář. Někdy bych si přál to víření mých myšlenek prostě vypnout. Zastavit ten nekonečný kolotoč sebetrýznivých vzpomínek. Tohle bylo čiré peklo. Jako by se mi každá chyba, kterou jsem kdy udělal, pořád vracela a mučila mě. Pořád dokola. Až k úplnému zbláznění.


Bouchání na dveře mě dokonale probralo. Otráveně jsem pohlédl na budík na nočním stolku a zjistil, že už je pomalu čas oběda. Tolik k mé bídné existenci. Vyštrachal jsem se zpod přikrývky a došel do chodby. Za dveřmi na mě čekala Gustavova zamračená tvář.
"Takže žiješ. Super," štěkl místo pozdravu, a aniž bych ho pozval, vkročil do bytu. Rozvalil se na gauči a hodil si nohy v botách na konferenční stolek. Byl jsem tak unavený, že mi to ani nevadilo. "Jak ti je?" zeptal se trochu mírnějším tónem.
Pokrčil jsem rameny, což mohlo znamenat prakticky cokoliv. V koutě jsem našel pohozené tepláky, a tak jsem se do nich nasoukal. Ani jsem se nad tím nepozastavil.
"Vypadáš jako zombie," zhodnotil můj vzhled kamarád a v jeho tváři nebyla ani stopa po humoru.
"Dík," odpověděl jsem a promnul si slepené oko. Ještě jsem se nedostal ke své ranní hygieně. Nevzpomínám si, jestli jsem to zvládnul včera, ale spíš asi ne.
"Bille, tohle už není normální. Co se ti honí v té tvé šešulce? Jsi tak v prdeli z Toma? Přiznám se, že jsem si tak trochu myslel, že jsi do něj zamilovaný, ale po tom víkendovém úprku si nejsem jistý."
"Nejsem do něj zamilovaný," bránil jsem se pobouřeně a nad absurditou toho prohlášení jsem musel kroutit hlavou. "Jak bych do něj mohl být zamilovaný? Prohodili jsme spolu asi tři věty."
"A to určitě byly nějaké prasárničky, co?" zašklebil se Gustav.
"Přestaň," okřikl jsem ho a úsměv na rtech mu zamrzl.
"Tak o co jde? Co tě nutí se tady zašívat a babrat se v tom?"
"Já nevím, Gustave. Pravděpodobně jsem ten nejujetější člověk na světě. Nevím, co se mnou je. Nevím, proč se chovám jako totální kretén a dělám vědu z toho, že jsem se jednou neudržel a rozdal si to s někým na záchodech. Možná jsem narušený," vybuchl jsem. Potlačované emoce ve mně vybuchly jako rozžhavená sopka. Gustav překvapeně zamrkal a chvilku mu trvalo, než se vzmohl na slovo.
"Kámo, sere mě takhle tě vidět. Chtěl bych ti nějak pomoct, ale nevím jak. Co kdyby sis zašel za nějakým odborníkem?"
"Posíláš mě ke cvokaři?" vykřikl jsem hystericky a hlas mi vyletěl do směšné fistulky.
"Bille, tahle reakce není normální. Myslel jsem, že časem se s tím nějak srovnáš, ale mám dojem, že to je jen horší a horší."


Chtěl jsem křičet a vyhodit Gustava z bytu. Nadávat do idiotů a říct mu, že už ho nikdy nechci vidět, ale nemohl jsem. Zarazil mě výraz v jeho obličeji. Nedělal si ze mě srandu. Nebyl to jeho pokus o vtipkování. Měl o mě strach. Vážně se o mě bál. Veškerá bojovnost ze mě vyprchala a já jen svěsil ramena. Chvilku jsme mlčky seděli a já si prsty roztahoval díru na koleni. Stával se ze mě pořádný ubožák.
"Myslím, že pojedu na nějakou dobu domů," vysoukal jsem nakonec ze sebe. "Mamka mě ráda uvidí a třeba tam přijdu na jiné myšlenky."
"To by mohlo být fajn," přikývl. "Chceš tam odvézt? Jsem tu autem," nabídl mi.
"To nemusíš. Pojedu autobusem," odmítl jsem.
"Ale no tak. Není to tak daleko a já teď nemám nic na práci. Aspoň tohle pro tebe můžu udělat."
Pokýval jsem automaticky hlavou, a pak už jsem se zvednul a odploužil do ložnice, abych si do tašky naházel pár věcí. Zvládl jsem se i převlíknout do něčeho vhodnějšího, ale tím veškeré moje přípravy skončily. To bylo poprvé, co jsem se stihl přichystat za pět minut. Tak asi nejsem taková holka, za jakou mě kamarádi mají.


O tři čtvrtě hodiny později Gustav zabrzdil před malým domkem se žlutou omítkou. Na předzahrádce kvetly tucty různých květin. Mamčina chlouba a pýcha.
"Bille, kdyby něco, tak zavolej, jo? Načerpej energii, ale prosím tě nezašívej se tady moc dlouho. Klidně pro tebe pak zase přijedu," loučil se kamarád.
"Jsi hodný," usmál jsem se na něj. Momentálně jsem si nedokázal představit, že bych se do města vrátil.


"Bille, zlato, co tady děláš?" vyhrkla mamka překvapeně, když jsem prošel vstupními dveřmi a narazil na ni na chodbě. Jen z pouhé vůně domova jsem se cítil líp. Tady jsem byl v bezpečí, tady mi nikdo nemohl ublížit. Mamka si mě přitáhla do náruče a já měl co dělat, abych se nerozbrečel jako malé děcko. Celé tělo se mi začalo třást.
"Co se stalo?" odtáhla si mě na délku paží, aby se mi mohla podívat do ztrápeného obličeje. Nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani hlásku. Tolik potlačované slzy mi konečně vyhrkly a já se naprosto přestal ovládat.
"Maminko," zafňukal jsem a znovu se jí přitiskl do utěšujícího objetí. Bylo mi jedno, že už jsem na tohle starý. A bylo mi totálně ukradené, že se chovám jako mimino. Potřeboval jsem svoji maminku.
Nevím jistě, jak dlouho jsme tam takhle stáli. Mamka už se na nic neptala. Nechala mě, ať se vypláču, a při tom mě hladila po hlavě. Byla menší než já, takže jsem musel být přikrčený, ale to mi teď sotva vadilo. Snažil jsem se jí moc nesmrkat do nažehlené blůzy.


"Pojď si sednout do kuchyně," vedla mě tam opatrně, jako bych byl chromý nebo nemocný. Když jsem se zhroutil na židli, spustil jsem své vyprávění a bylo to, jako když se protrhne hráz. Řekl jsem jí téměř všechno. Prozřetelně jsem vynechal detaily toho, co se dělo za dveřmi záchodové kabinky. Nezapomněl jsem dodat, jak mě to moc mrzí a omlouval se jí za to, že jsem špatný člověk.
"Billy, co to plácáš?" zastavila můj trochu nesrozumitelný monolog. "Proč si myslíš, že by ses mi měl za něco omlouvat?"
"Zklamal jsem tě," fňuknul jsem a utřel si nos do rukávu mikiny. "Choval jsem se jako prase."
"Nějak jsi tomu klukovi ublížil?" zeptala se a já jen zakroutil hlavou. Doplnil jsem i informace o tom, že mě Tom hledá a chce se se mnou setkat.
"A ty s někým momentálně chodíš?" zjišťovala.
"Nee," zavrtěl jsem záporně hlavou.
"Tak o co jde?" naklonila nechápavě hlavu na stranu.
"Vždycky jsi říkala, že je špatné mít sex bez lásky," vykoktal jsem a ovládl mě další záchvat plný vzlyku.


"Ty můj malý chlapečku," povzdechla si. "Rodiče doufají, že na svých dětech napáchají co nejméně škod, ale i tak se tomu nelze úplně vyhnout." Absolutně jsem nechápal, o čem mluví, takže jsem na ni jen zíral. Hlava mě bolela a v puse jsem měl úplně sucho. "Ty víš, že mě tvůj otec podváděl a já jsem se z té zrady dostávala dost dlouhou dobu. Pravděpodobně jsem ti nějak vsugerovala do hlavy, že spát s někým, s kým nechodíš, je špatné, ale tak jsem to rozhodně nemyslela. Podvádět je špatné. Slíbit někomu věrnost, a pak zradit jeho důvěru, to je špatné. Nemyslím si, že jsi provedl něco špatného, když jsi měl něco s tím Tomem. A mrzí mě, že jsi kvůli mně měl takové výčitky svědomí."


Překvapeně jsem si ji prohlížel. Byla to ještě pořád moje mamka? Nevyměnili mi ji mimozemšťani? Když jsem si ji teď prohlížel, zjistil jsem, že dokonce vypadá jinak. Rozhodně měla nově udělané vlasy a i oblečení bylo mnohem mladistvější.
"Takže ty si nemyslíš, že jsem udělal něco špatně?" ujišťoval jsem se.
"No, podle mě bylo dost nezodpovědné, že jste nepoužili ochranu, ale jinak na tom nevidím nic hrozného."
Nemůžu říct, že by se mi nějak ulevilo a že by mi zničehonic začalo být líp, ale už jsem aspoň dokázal ovládnout pláč.
"Naopak si myslím, že by ses s tím Tomem měl ještě sejít, jestli na tebe den co den čeká a vyhlíží tě. To je docela romantické, ne?" usmála se na mě tím vřelým maminkovským úsměvem, který všem dětem na světě dával pocit bezpečí.
"Romantické? Nemyslíš si, že je tak trochu blázen?" dokázal jsem zavtipkovat.
"Možná, ale je to blázen, kterému očividně nejsi lhostejný. Přestaň se prosím trápit. Je to tvůj život a já bych nikdy neodsoudila nic, co bys udělal. Mrzí mě, že sis něco takového vůbec myslel," položila mi dlaň na hřbet ruky a pak pohledem sklouzla k mým nohám, kde ležela cestovní taška.


"Zlato, ty tady chceš zůstat?" ověřovala si a já si nemohl pomoct, ale v jejím hlase jsem jasně cítil mírnou nelibost.
"No jo. Jen na pár dní," potvrdil jsem a sledoval její rozpaky. "Ty někoho máš," dodal jsem, když mi to začalo docházet.
"Ne tak úplně," zrůžověla jako pivoňka a pohled zapíchla do dřevěné desky stolu. "S někým se vídám. Zatím to není nic vážného, ale o to mi nejde. Jednou týdně se se sousedkama scházíme na kafe a ono je to zrovna dneska."
"Ale mně to nevadí. Klidně s nima běž. Zahrabu se u sebe. Nepotřebuju tě tady," mávl jsem rukou směrem ke svému pokoji v patře.
"Určitě?" ujišťovala se. "Nechci, abys měl pocit, že tě nějak zanedbávám, když přijedeš na návštěvu."
"Můžeš být úplně klidná." Vstal jsem, naposledy ji objal a zvedl z podlahy svou tašku. Napůl už jsem se těšil, až si lehnu do své milované postele, a konečně se mi třeba podaří pořádně usnout. Jakási tíha, která mi několik týdnů ležena na hrudi jako těžký balvan, se najednou zdála mnohem lehčí. Konečně jsem se zase dokázal pořádně nadechnout.


Stačily mi tři dny u mamky, abych se dal zase do kupy a dokázal se vrátit zpátky do města. Gustav byl tak hodný, že pro mě zase přijel.
"Skočím si pro věci a můžeme vyrazit," řekl jsem mu a vyrazil po schodech nahoru. Stihl jsem ještě zachytit, jak říká mamce, že už vypadám líp. Ona se k němu naklonila a něco si s ním spiklenecky šeptala. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale když jsme se usadili v autě a vydali se na cestu domů, nedalo mi, abych na to znovu nepřivedl řeč.
"Ale to nic," odbyl mě kamarád. Dřív než jsem mu stihl položit další otázky a podrobit ho výslechu, začal mu zvonit mobil, a tak ho zvedl.
"Čau. Jo, chci to zkusit… Já vím, ale na tom nezáleží, chci ti pomoct… Čím dřív, tím líp… OK. Jsme domluveni… Nevím. Vůbec si to nedokážu představit… Jo, taky doufám. Čau."
"Kdo to byl?" nedokázal jsem potlačit zvědavost.
"Nikdo," zamračil se Gustav a plně se věnoval řízení. V jeho obličeji se zračila neidentifikovatelná emoce.
"Nezajdeme na pivo?" řekl po chvíli.
"Jo, klidně," pokrčil jsem rameny. Třeba z něj vytáhnu, proč je tak strašně záhadný.
"V té hospodě u tvého bytu?" dolaďoval poslední detaily.
"Jasně. Můžeme si sednout venku. Je hezky," souhlasil jsem, ale nedalo mi to, abych Gustava neskenoval podezřívavým pohledem. Znovu vzal do ruky mobil a naťukal nějakou krátkou zprávu. Pak honem zesílil rádio, abych se ho už na nic nevyptával.


autor: Becs

betaread: J. :o)
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 luki luki | 18. června 2017 v 18:27 | Reagovat

Gustave, prosím, prosím (kdyby mě nezlobilo koleno, klidně si kleknu;-)) ty jsi naše poslední záchrana. Ať už šije na Billa boudu s kýmkoliv, prosím, ať už se Bill někam pohne... opravdu moc přemýšlí, pako.
Fakt jsem měla půlku téhle kapitolky tendence vzít ho pod krkem a pořádně s ním zatřepat... aby se probral :D

Teda, zlatí, ty nás opravdu trápíš... prosím, ať už se setkají, nebo já to příště už nedám :D budeš mě mít na svědomí :P
a moc děkuji za tenhle dílek :)

2 zuzu zuzu | 18. června 2017 v 20:25 | Reagovat

Strašně moc doufám, že ten Gustavův telefonát měl něco společného s Tomem. Buď že telefonoval přímo s ním, a nebo s Georgem a spolu domluvili klukům takové rande na slepo... Prosím, prosím, prosím, ať už se setkají, nebo se z nich zblázním!!!

3 Karin Karin | 18. června 2017 v 20:49 | Reagovat

Bill má perfektní maminku Mám takoví pocit že Georg telefonoval z Tomem moc jsem zvědava na další díl.

4 Bitter Bitter | E-mail | 18. června 2017 v 21:04 | Reagovat

Slibila jsem, ze budu psat jen fck...
Copak to jde?! Smoula jeden malickej... chtela bych ho obejmout a pak zavrit na hajzliky s Tomem :D
mas talent na hodny mamky... Napis me takovou pro Beeho :D

5 Jasalia Jasalia | 18. června 2017 v 23:30 | Reagovat

Hurá, zdá sa, že Billovi mama je poklad a vďaka nej sa Bill konečne trochu zlepšil. Tiež dúfam, že Gustav dohadoval Billove rande s Tomom. Teraz by to už mohlo vyjsť. Obzvlášť po tej Gusovej poznámke o tom, či doňho Bill nieje zamilovaný... Toto ma vôbec nenapadlo! Ale je tu istá možnosť, že áno. Veď aj Tom sa doňho zamiloval hneď na prvý krát... Ďakujem za časť.

6 Kamila Kamila | Web | 19. června 2017 v 11:20 | Reagovat

Jo, Billovu maminku na rukou nosit, teď jsem zvědavá, co bude dál!

7 Nade Nade | E-mail | 20. června 2017 v 11:20 | Reagovat

Jako všichni tady doufám, že Gustí má něco za lubem, a možná to má něco společného s Tomem. Naděje umírá poslední, no ne? :D
Děkuji za kapču a těším se na pokračování.

8 Zuzana Zuzana | 23. června 2017 v 20:47 | Reagovat

Maminka je super. Keby boli všetky také bol by svet hneď krajší:) Teším sa na Toma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama