Rozhovory II - Saline A.

21. října 2016 v 16:30 | Janule |  Rozhovory

Dnešní rozhovor bude malinko speciální, a to proto, že zpovídaná je jednou z nejdéle aktivně píšících autorek, které znám, což se dokonale hodí k blížícímu se desetiletému výročí blogu :-) Její první spoluautorská povídka se začala zveřejňovat ještě na starém blogu před smazáním, a kdybyste ji hledali, museli byste pátrat po úplně jiném nicku, než který používá teď. Dneska je to už téměř usedlá dáma, která si říká Saline A. Já ji ovšem neustále oslovuji postaru, takže co nám o sobě na úvod prozradíš, Žabičko? ;-)




Asi bych začala tím, že jsem dvaadvacetiletá holka z maloměsta, které rodina, kolegové a většina přátel říká Anička. :-) Najde se ale pořád ještě pár přátel, povětšinou těch starších, kteří mě oslovují starou přezdívkou, tedy Žabička. Na Ukwákanou Žabičku mě kdysi dávno přejmenovala kamarádka, hlavně kvůli tomu, že jsem pořád něco mlela a nedokázala zavřít pusu, a to ani přes internet. Postupem let se přezdívka měnila podobně jako počasí, až se nakonec s pomocí všemi známé Syhrael ustálila na Saline A. Byl to složitý proces, než jsme k této formě došly, to vám můžu říct. :-) Chtěly jsme, aby mě to pořád nějak charakterizovalo, a proto jsme došly k anglické verzi názvu mého rodného města Slaného, ve kterém mimochodem stále žiju, a zkratka "A."? No, Žabičky jsem se nikdy nedokázala pořádně vzdát, a zkratka A. je Žabička pozpátku. Celý pseudonym, pod kterým vystupuji, tak zní Saline Akčibaž.


Přezdívka může znít sice trošku šíleně, věřte ale, že jsem vlastně celkem normální holka. :-) Pokud byste se zeptali Syhrael, řekla by vám, že jsem maximální psychopat a měla bych být zavřená někde pod zámkem, ale nevěřte jí ani slovo! To ona na mě ráda kuje pikle, abych měla jistou celu vedle ní.
V práci mě ale znají jako klidnou asistentku, která je neustále prudí kvůli účetnictví, ale za odměnu za splněné úkoly jim peču jeden dortík za druhým. :-) Práce je to fajn, protože mám často možnost věnovat se psaní (spousta nejnovějších povídek vznikla právě tam), nic to ale nemění na tom, že z práce utíkám mezi prvními.


Tak to mě nenapadlo, že Saline je podle města, přišlo mi to spíš jako nějaká mýtická postava. :-D Akčibaž je ovšem opravdu šílená, to se bude jednou do blázince hodit. :-D
Když to tak počítám, docházím k tomu, že když tenhle blog vznikl, bylo ti dvanáct. Jako Žabička jsi do něj naskočila někdy v roce 2007-8, takže jsi byla přesně v tom správném TH fanynkovském věku. Jak se to celé seběhlo?


Když se nad tím zamyslím, jedna z prvních vzpomínek, kterou na mou TH éru mám, je, jak sedím před televizí a sleduju Durch den Monsun, zatímco máma na mě opovržlivě ječí, abych ty buzeranty laskavě vypnula a šla jí pomoct vařit. :D Pak už si jen pamatuju, jak za pět sedm vybíhám z baráku, abych mohla být v obchodě mezi prvními a mohla si tak koupit nejnovější Bravíčko, nebo cokoliv jiného, v čem o nich byla zmínka. Napovídá to, že jsem byla celkem psycho. Došlo to dokonce až do té míry, že jsem si založila krabici plnou věcí s nimi, mezi nimiž byly i vytržené stránky, kde jediná zmínka o nich byla nabídka na vyzvánění s jejich písničkou a u toho malinká fotečka. :-) Pořád ale trvám na tom, že jsem normální holka! :D I přes veškerou mou oddanost Billískovi i Tomískovi jsem ale třeba nikdy nebyla na koncertě. Když jsem zjistila, že tu mají příští rok být, říkala jsem si, že bych se možná šla mrknout, ale při pohledu na cenu za lístek jsem si to rozmyslela. Poslední CDčko jsem ani neslyšela, a zas taková láska už to taky není, abych dávala takový prachy za lístek. :-) Navíc, co si budem povídat, pořád se raději držím v době, kdy Bill byl ještě princezna. :)


Tak to já jeden koncertní zářez mám, ale taky se hodně rozmýšlím, jestli se příští rok přidám k tomu malému zbytku TH fans, nebo se na to vykašlu, ale spíš než z finančních důvodů proto, že si už přijdu fakt stará, a požadovat v SaSaZu židli, by bylo nejspíš trapný. :-D
Mezi námi, mně bylo na začátku TH éry čtyřicet a ještě mám někde složku s plakátama z Brava. :-D Fanynkovství má holt své jasné znaky, a i když postupně ochladne, vzpomínky zůstanou. :-)
Jsme ovšem na blogu plném povídek, takže je jasné, že se musím zeptat, co tě přivedlo konkrétně na twincestblog a kdy tě napadlo, že bys mohla psát? Začalo to až u TH, nebo už někdy dřív? A prošla sis nejdřív hetero povídkama, nebo jsi skočila rovnou mezi nás úchyláky? :-D


Tak si sedni na zem a pokládej to za známku punku! :D Přiznávám, že pár plakátů jsem si taky nechala, ale opravdu minimum - ze tří velikánských krabic mám jen pár otrhaných obrázků :-)
K psaní jsem se všeobecně dostala díky volitelnému předmětu ve škole, kde jsem začínala psát nejrůznější slohy. Hodina dala hodinu, a když jsme s kamarádkou jednou po škole seděly v parku a vymýšlely si nejrůznější příběhy nahlas, najednou ji napadlo, že bych mohla něco napsat na papír. A tak jsem to zkusila. Bylo to hetero jako blázen, ještě dneska se usmívám, když si vzpomenu, jak ty povídky vypadaly. Nedávno jsem dokonce našla při úklidu sešit s mojí úplně první povídkou a nasmála se jak blázen. Během dvou dní se k sobě stěhovali a byla to láska až za hrob. A pozor, poznali se na plovárně v našem malinkém městě! :D Jaká je pravděpodobnost, že Bill pojede z Loitsche do Slaného, hm, hm? :D Naivní, nepolíbená Žabička se pěkně vyřádila.
K twincestu jsem se nějakou záhadnou cestou dostala díky Myrtilles od Syhrael. Tam jsem poprvé nakoukla do tajů malých koketek, a postupně se klikatou cestou dostala do světa, kde rozkošný Bill nechává drsňáka Toma, aby ho ošmatával na všech nejtajnějších místech. Během týdne jsem zhltla většinu povídek tady. Do té doby jsem byla nevinná, romanticky založená dívečka. Ale po týdnu na twincest blogu ze mě byl zvrhlík nejvyššího kalibru, čehož se bohužel ani po letech nedokážu zbavit. :D Znovu opakuji, že jsem normální holka… :)))))


Jojo, všichni jsme tady normální... všichni jsme gogo. :-D Co se týče toho punku, tak představa, že se tam někde svalim na zem a už nevstanu, je fakt punk :-D Až budeš stará, pochopíš. :-D
O čem byla tvá první twincestní povídka a s kým jsi ji psala? A proč ses pak najednou vrhla na Billshido a twincest na pár let úplně opustila? A co tě k němu naopak přitáhlo zase zpátky?


Heleď, sice je mi 22, ale jsem si na 100% jistá, že i já bych měla se vstáváním celkem potíže :D
Abych byla naprosto upřímná, musím říct, že si celkem nepamatuju, o čem byla moje první twincestní povídka. Pamatuju si, že jsem jí psala s Edie, mojí tehdejší internetovou BFF. Pravděpodobně to bylo o tom, že Bill, kterým jsem tou dobou byla naprosto posedlá, byl nešťastný, protože se tajně zamiloval do bratra, nechtěl mu nic říct, vznikly hádky a nakonec se dali dohromady. Když se nad tím teď zamyslím, přijde mi, že všechny twincestní povídky, nebo alespoň moje :-), jsou v tomhle na jedno brdo. To byl možná jeden z důvodů, proč jsem od toho upustila.
Hlavím důvodem byl ale samozřejmě Bushido. Charismatický, snědný a potetovaný drsňák, který se vůbec netajil svým zájmem o Billa, přestože homosexuály nikdy neměl rád. Otevřel se přede mnou úplně nový svět a já měla hlavu přeplněnou nápady, byla jsem jako posedlá. Ten hnědooký ďábel mě uhranul. Počítač i telefon jsem měla plný jeho fotek, ve sluchátkách mi vyhrával německý rap, kterému jsem z 80 % nerozuměla, a německé časopisy jsem začala kupovat dvojnásob, protože co kdyby náhodou na jednom listu z jedné strany bylo něco o TH a z druhé o Bushidovi? :D Krabice se mi tak zhruba ztrojnásobily. :D Tahle posedlost pochopitelně přešla taky, ale Bushido v sobě má kouzlo, které mi imponuje pořád. Právě proto jsem převážně právě u Billshida. Přijde mi, že tam se dá leccos nového ještě najít, na rozdíl od twincestu - ten byl prozkoumán celým světem, takže mi přišlo zbytečné, aby se v tom šťoural ještě další člověk navíc. :) Často mi to ale chybělo, proto jsem si letos spontánně řekla, že bych to mohla zkusit znovu. Nápad jsem ale bohužel neuchopila tak, jak se vyvíjel v mých myšlenkách, nejspíš už nejsem správně naladěná na vlnu twincestu, proto od něj jako takového zase na chvíli upouštím. :-) Možná se k němu zase vrátím, to samozřejmě nevylučuji, ale nejspíš v jiné podobě, a rozhodně si to tentokrát víc promyslím, než bych se do toho vrhla. :)


Právě to, co jsi psala, že Bushido nikdy neměl homosexuály rád (není divu, pokud je opravdu muslim, jak se patří), mě na tom všem udivuje. Nikdy tě nenapadlo, že se svým v podstatě dost vulgárním zájmem o Billa jen svezl na tehdejší tsunami popularitě TH? Byl známej v Německu, to je nepochybný, ale pokud včas pochopil, jak moc si takovým zájmem o Billa může rozšířit fanouškovskou základnu, rozhodně to svědčí o jeho chytrosti. To se mu totiž bezezbytku podařilo. Kdyby se o Billovi nezmínil veřejně, nejspíš by o Bushidovi dodneška nikdo mimo hranice Německa neměl páru. Já bych teda určitě nevěděla, kdo to je, a zrovna tak bych asi nepoznala ani Adama Lamberta, kdyby se na návštěvě Německa nezmínil, že se mu Bill líbí, a spoustu dalších, kteří se kolem nich motali. Ty znáš Bushida určitě o sto procent líp, co si o tom myslíš?


Tý jo, víš, že jsem nad tímhle vlastně nikdy nepřemýšlela? Když jsem na Bushidovu maličkost (nebo velikost?) přišla, už se o něm v našem malém twincest světě docela vědělo, a jeho celkovou slávu jsem v podstatě nijak neřešila. Pro mě bylo vždycky důležité, že hezky vypadá a drží si image drsňáka. :D Začínala jsem s ním jako puberťák, není tedy divu, že takové věci šly kolem mě. Když se nad tím zamyslím zpětně, možná máš i pravdu. Než přišli THčka, jeho jméno bylo v povědomí poměrně širokého okruhu v celé zemi, hlavně spíš však kvůli jeho průšvihům, vulgaritě a nenávistným textům, ale jakmile se zmínil o tom, že se mu líbí Bill, najednou se jeho jméno začalo šířit novinovými titulky ve zcela jiném směru, my fanynky byly pološílené. Šířilo se to jako lavina a zastavilo až v dnešním stádiu vývoje. Nedá se říct, že by snad jeho sláva byla nějaká omamující, rozhodně nedosáhl rozměrů, jako v dobách nejvyšší slávy Tokio Hotel, ale asi mu to trošku přilepšilo, to je fakt. :-)
Co se Adama týče, tak toho jsem znala, a až tak minulý rok nebo kdy jsem teprve zjistila, že někdy něco takového vypustil z pusy. :D Je to zvláštní, myslím ale, že tohle vždycky pomůže. :-) Přeci jen, na titulních stránkách se neobjevíš díky tomu, že jsi nekonfliktní, milý, věrný apod., ale kvůli skandálům. :-)


No vidíš, tak já díky tomu, že už jsem byla stará baba, když jsem do toho spadla, jsem na všechno koukala trochu jinýma očima. Vzpomínám si, že jsem si tehdy i přes své fanynkovství říkala, jak jsou ty holky naivní, když říkaj věci typu "oni to udělali pro nás, buďme jim za to vděční", vždycky jsem za tím vším humbukem viděla hlavně peníze, který na tom vydělaj. :-D Je to holt zkušenost. Snažila jsem se věřit ze všech sil tomu, že kluci za to nemůžou, že jsou mladý a že je to všechno dílo nahrávací společnosti a jejich manažerů, a neřešit to. Oni měli vždycky obrovský štěstí na fanynky, co byly ochotné si kupovat originály cédéček v době, kdy stály majlant, protože to většinou platili rodiče. Pamatuju se, že jednu dobu Bill odmítal podepisovat cokoliv jinýho než originály. To ještě nevěděl, co přijde později. Zlatý vypalování. :-D Ale dost bylo mého pesimismu.
Vraťme se zpátky k tobě. Určitě máš i jiné zájmy, posloucháš jinou muziku, čteš, chodíš na filmy, čučíš na seriály, tak nám o tom něco povyprávěj, případně doporuč, co se ti v poslední době nejvíc líbí. :-)


Přiznávám, že i já sama věřila, že to určitě dělají všechno pro nás a bla bla, byla jsem zblblá a nebyla ochotná si připustit, že by to mohlo být jinak. :-) CDčko jsem si ale nekoupila nikdy. :D Jediné originály CDček, které mám, jsou od české kapely UDG a jedno od Václava Noida. Jinak za ně, vzhledem k tomu, že je vůbec nemám kde přehrát, neutrácím. :)


Haha, hudbu stoprocentně jinou poslouchám - a to hlavně z důvodu, že THčka neposlouchám skoro vůbec. Jejich poslední album okolo mě prošlo obloukem tak velkým, že znám pravděpodobně jedinou písničku, a to pochopitelně tu, která způsobila největší humbuk - Love who loves you back. Jinak se v hudbě hodně soustředím třeba na Nickelback, Hurts, Daughtry… Je pro mě složité vybrat jen pár kapel, protože styl mám v tomhle v podstatě neomezený - nejdůležitější pro mě vždycky je, aby mě dostal text a melodie. Pak dám hlasitost pořádně nahoru a v autě si udělám soukromý koncert. :-)
Filmy, když na ně jdeme do kina, vybíráme v podstatě náhodně - často se nám stane, že přijdeme do kina a jdeme na to, co zrovna běží nejdřív. Takhle jsme se dostali třeba na horor V zajetí démonů, který měl dost lekacích pasáží (ještě, že jsem vedle sebe měla chlapa, za kterého se dalo šikovně schovat :D). Všeobecně vzato jsem nechutně romantická, takže do kina mě někdo dostane na komedie, životopisné filmy, dokumenty apod., jakmile jsem ale sama doma, pustím si nějaký slaďák nebo animák, nachystám kapesníčky a během hysterického záchvatu ještě ťukám povídky. :D


Na seriály jsem úchyl. Sice na ně nemám vůbec čas, ale sleduju jich asi tak dvanáct, třináct možná. Některé spíš už jen ze setrvačnosti, abych viděla, jak to dopadne a měla od toho pokoj (například Upíří deníky v současné chvíli - dvě řady jsem sice vynechala, ale tu poslední řadu vidět prostě musím! :D), pak jsou ale ty, do kterých jsem kompletně zažraná. K těm patří třeba Vikingové - začala jsem je sledovat minulý měsíc a během tří týdnů stihla všechny díly, obětovala jsem tomu veškerý volný čas (to bylo řečí!). K takovým patří pak i Chirurgové, ze kterých často čerpám nějaká moudra, anebo hravý Teen wolf, přestože už to není tak vtipné a veselé, jako v začátcích. :) Pak je tu spousta těch, u kterých jsem víceméně vlažná, ale pro zahnání nudy, když už nějaká je, nebo jako hudební kulisu k psaní, proč ne - jsou to například New girl, Jane the virgin, Simpsonovi, Super girl, The Flash, Přátelé… Je jich spousta, ani nemá cenu je vyjmenovávat. :D Rozhodně bych ale doporučila ty Vikingy, dokonce i křehký kvítek jako mě to dokázalo kompletně pohltit. :)


Knížky, s těma je to u mě katastrofa. Poslední jsem dočetla nového Harryho Pottera - pokud jste potterholici jako já, určitě si to přečtěte. Po počátečním zklamání, kdy si zvyknete na to, že to není typický styl J.K.Rowlingové, vás to vtáhne do děje a neodtrhnete se až do samotného konce, a možná ani pak ne. Teď mám rozečtenou Dívku ve vlaku, což je trošku psycho, ale taky naprosto super knížka! Jinak se v poslední době hodně orientuju na díla o 2. Světové válce. Jako jednoho z autorů píšících o tomto období bych určitě doporučila Svena Hassela. Jeho díla jsou dechberoucí! No anebo Norimberský deník - kniha, která je v podstatě deníkem všech nacistických vůdců během Norimberského procesu. Hodně zajímavé dílo. :-)
Pokud však chcete spíše něco na odlehčení, na pobavení, sáhněte třeba po Analfabetce, která uměla počítat nebo Zabiják Anders - knihy vás vtáhnout do děje, během kterého se nepřestáváte smát. :)


Proč katastrofa, to vypadá, že čteš docela dost :-) Já si poslední dobou zvykla na audioknihy. Je to bezva, když ráno vyrážím z baráku, zapínám svůj stoletý ipod a do ucha mi někdo čte knihu. V tramvaji trochu přidám hlasitost a než dorazím do práce, mám tak dvě tři kapitoly "přečtený". Takhle jsem si třeba poslechla Dívku ve vlaku, Analfabetku i Zabijáka Anderse, o kterých píšeš. :-) Kdysi jsem takhle slyšela i celého Pottera. Je to fajn. Do auta se to taky bezva hodí.
No... tak myslím, že nastal čas se pustit do naší doplňovačky, ta mě vždycky nejvíc baví vymejšlet. Doplň, co tě první napadne :-)


Haha, vzhledem k tomu, že jsem za volantem v podstatě naprostý bažant, jsem ráda, že si zvládnu zpívat. :D Navíc jsem celkem konzerva, knížka u mě pochodí jedině v klasické podobě, naprosto výjimečně v mobilu. Raději ale vždycky tahám bichle, které mi zaberou půlku kabelky. :-)


Nejdál jsem v životě byla...
psychicky. Hádám, že spousta lidí bude asi předpokládat, že odpověď by měla souviset s místem, ale mě jako první napadlo to, že v současné chvíli jsem ušla hodně dlouhou cestu psychicky, a že jsem na to pěkně hrdá. :) Je to cesta, která mě, díky bohu, baví nejvíc.


Rozbrečí mě... kolikrát i úplně obyčejná reklama. Od chvíle, co setra byla podruhé těhotná, mám vážné podezření, že jsem místo ní převzala veškeré tehdejší hormony, a přestože jsou to už tři roky, mě se to pořád drží. Jsem schopná rozbrečet se fakt skoro u všeho. Nejvíc mě ale dostávají situace otec/dítě. Ať už umírá, nebo spolu jen hezky mluví, mě to dostane. Vždycky.


Sport je pro mě...
poprvé v životě celkem důležitý. :D Ačkoliv jsem kdysi tancovala, nikdy to pro mě neznamenalo tolik, jako začalo letos. Díky kolegyni v práci, a nyní mojí velmi dobré kamarádce, která mě přivedla na zdravější životní styl, jsem se dostala i ke sportu, a když nemůžu třeba týden sportovat, cítím se kvůli tomu fakt mizerně. A navíc, absolutně miluju hokej. :))))


Kdybych se uprostřed noci probudila a nade mnou se skláněl Bushido připravený mě začít líbat...
haha, tak bych ani na vteřinu nepřemýšlela, jestli je to reálný, a pořádně si to užila :D Ještě bych ho pro jistotu nějak připoutala k posteli. Co kdyby se rozhodl, že to reálný není?


Nejhorší trapas v mém dosavadním životě...
nějak si žádný vyloženě trapas nedokážu vybavit. Pamatuju si ale, že jsem v Praze jednou vehementně vysvětlovala nějakému cizinci, že stojíme u jednoho mostu, a aby se dostal k mostu, kam chtěl, musí jít daným směrem. Za půl hodiny se vracel kolem mě s celkem naštvaným výrazem. No jo, já mu říkala, že s mapou nejsem zrovna kámoška. :D


Jídlo, pro které bych vraždila...
borůvky a pizza. Ne pohromadě, samozřejmě. :D Ale borůvky miluju, a vůbec mi nevadí sedět v lese několik hodin na bobku a sbírat jednu bobulku za druhou. Aneb jak mi bylo během letošní sezóny řečeno: "Dokud jsem tě neviděl sbírat borůvky, nedošlo mi, jak velkej magor jsi." :D No a pizza. Ach, to je láska na entou už tuplem. :D Bohužel jí, na rozdíl od borůvek, nemůžu konzumovat tak často :-(


Nejbláznivější sen se mi zdál...
je těžké vybrat jen jeden, fakt. I přes dva lapače snů se mi zdá jedna kravina za druhou, takže se často budím s pocitem, že jsem se fakt už musela zbláznit, protože normálnímu člověku by se něco takového určitě nezdálo. :D Většinou to souvisí s tím, jaký film/seriál jsem zrovna před spaním viděla jako poslední. Dlouho jsem třeba byla jednou z hlavních aktérek Vikingů :D


Kdybych se mohla znovu narodit...
narodila bych se mým rodičům 5. 8. 1994 v malém městečku Slaný. Nezměnila bych nic. :) Pevně věřím tomu, že každý krůček od mého narození vedl k tomu, kým jsem dnes, a na to jsem hrdá. Jak už jsem psala, ušla jsem hodně velký kus cesty od holky, kterou jsem byla například před dvěma roky, a jsem vděčná za všechno, co se mi přihodilo, i když to třeba bylo špatné. Jasně, byla bych ráda, kdybych některé věci mohla změnit, ale… Co kdyby to pak změnilo úplně celý tok událostí? Nene, děkuju pěkně. :)


Moje nejoblíbenější barva... fialová a černá. Konečně jsem se tedy naučila, že všechny barvy jsou super, tyhle dvě u mě ale stále vládnou. Černá je pro mě barva elegance, takže jí hodně často dominuje moje oblečení, bonusem je zeštíhlující efekt. :) A fialová? Známka radosti, borůvek, vzpomínky… Je to barva minulosti. :-)


Chlap mého života musí...
vědět, jak mě rozesmát. Je to jedna z věcí, které od muže mého života doopravdy nezbytně potřebuju, hned vedle toho, aby dokázal zabezpečit rodinu. Chci mít totiž jistotu, že životem půjdu s mužem, který i v tu nejhorší chvíli bude vědět, jak mě rozesmát a vnést tak do života zase slunce. Smích je nezbytnou součástí mého života a nedokážu si představit, že bych měla žít s někým, kdo smích nedokáže vytvořit.


Máš to správně nastavený :-) Chlapi jsou těžko vychovatelní, takže pokud své mnohé nedostatky dokážou zakamuflovat do humoru, dá se s nima celkem i žít. :-D Ale neber vážně plky starý rozvedený ženský, ty si určitě najdeš toho nejlepšího chlapa na světě. :-D Borůvkovýho... :-)
Děkuju za rozhovor, a doufám, že se nic nesemele a všichni se společně dočkáme za měsíc desátého výročí blogu. Pa J. :o)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaťa Kaťa | 21. října 2016 v 16:56 | Reagovat

Super rozhovor :-D  Saline A. na Bushidov koncert by si isla? Vieden 28.10. Z mojho okolia ho nikto nepozna, tak nemam partaka.

2 Saline A. Saline A. | E-mail | 21. října 2016 v 17:20 | Reagovat

[1]: Kočko to mě mrzí, ale bohužel jsem o něm nevěděla a už mám nějaké plány :( Moc si to ale užij a určitě pak poreferuj, jaké to bylo! :)

3 Lexi Lexi | 21. října 2016 v 17:55 | Reagovat

Jedna z mych nejvetsich favoritek :)) krasny rozhovor, uplne si te umim predstavit stepovat pred tou trafikou :D
Jsi uzasny clovicek, moc hezky pises a ja doufam, ze jeste dlouho budes :) o Buovi, samozrejme :D

4 Saline A. Saline A. | E-mail | 21. října 2016 v 18:07 | Reagovat

[3]: Lexinko, jsi zlatíčko! Tisíceré díky ♥

5 zuzu zuzu | 21. října 2016 v 18:11 | Reagovat

Já vím, že to opakuju pořád dokola, ale já prostě miluju rozhovory!
Musím říct, že mě překvapil tvůj věk, představovala jsem si tě tak o deset let starší, promiň ;) Ale i tak jsem moc ráda, že je tady zase někdo další, o kom jsem se něco dozvěděla a už pro mě není pouze neznámou přezdívkou.
Asi víš, že Bushida, a celkově i Billshido, moc nemusím, i když chápu co na tom jejich vzájemném kontrastu může někoho přitahovat ale i přesto oceňuju, že stále píšeš a pomáháš tenhle blog udržovat v provozu :)
A maličko doufám, že se od tebe ještě nějakého toho twc dočkám, přece jen, takový současný Tom + princezna Bill, to by byl taky krásný kontrast... ;)

6 Saline A. Saline A. | E-mail | 21. října 2016 v 18:21 | Reagovat

[5]: Jé, Zuzu ty jsi miloučká ♥
Hehe, já ráda klamu :) Ono i v reálném životě mě spousta lidí tipuje na starší, asi to dělá maminčina výchova, ale díky bohu za to, jsem ráda, že nejsem typická 22letá holka, která vymetá večírky :)
Vidíš, že takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlela? :) možná bych ale tenhle kontrastmezi dvojčaty využít mohla! hm, hm, hm!

A Zuzu, já děkuju tobě, že pomáháš udržovat blog. Bez tvých překladů by tu bylo pusto! ♥

7 Karin Karin | 21. října 2016 v 20:52 | Reagovat

Děkují ti za tvé povídky jsou moc pěkné a Bushida plus Bill milují.

8 Saline A. Saline A. | E-mail | 21. října 2016 v 21:13 | Reagovat

[7]: Karin, mockrát děkuji za všechny tvé komentáře! :*

9 Nicole Eivissa Nicole Eivissa | E-mail | 22. října 2016 v 1:30 | Reagovat

Taky miluju rozhovory!:))) Tak jsem si přečtení rozhovoru nechala "za odměnu", až zase něco dopíšu do bakalářky a odměna to byla pěkná:-) Ukwákanou Žabičku si pamatuji!:D A Syhrael! Weihnachten...!!!<3 Kde té konec?

Úplně nejvíc se mi líbí asi ta část s narozením - máme to stejně, jsem ráda, že nejsi jedna z těch nespokojených, co by se nejradši narodily v Americe nebo tak:D A naprosto souhlasím s tím, být vděčný i za negativní zkušenosti, ač to hned nevypadá, vždycky člověka někam posunou, něco mu to dá. Docela obdivuju, jak ty seriály můžeš všechny stíhat :DD A vůbec toho děláš spoustu!:)

No a jako bonus jsem šla díky tady tomuhle rozhovoru hledat Adama Lamberta a všechno, co holky zminujete (jaké bylo moje překvapení, nevěděla jsem pořádně, jak vypadá, ale poslouchala akorát jednu jeho pecku pořád ve sluchátkách a to Ghost Town - ty basy jsou libové:D) Bomba, co se člověk nedozví..:D Je neskutečný, jak podobný styl s Billem mají..!
Díky moc a až budu mít zase volnějš, určitě se mrknu na nějakou tvoji tvorbu pro připomenutí ;)
P.S. Janule! Víc takových rozhovorů, je to super a díky i tobě!:-)

10 Saline A. Saline A. | E-mail | 22. října 2016 v 22:21 | Reagovat

[9]: Ale ne, mě si opravdu ještě někdo pamatuje jako Ukwákanou Žabičku, to vážně? :D Říkám si, jestli není náhodou lepší zapomenout. :D Syhrael se stále věnuje psaní, momentálně píše nádherný příběh o ruském chlapci Andrejovi, je už není tak aktivní, jako bývala dříve :)

Ach, jak já jsem ráda, že nás duší, které bychom život neměnily, i kdybychom tu moc měly, je víc. :) Doufám, že to bude jen narůstat!
Hehe, já je většinou spíš nestíhám :D Spoustu z těch seriálů mívám jako kulisu třeba u vaření, uklízení nebo čehokoliv jiného - trénuju angličtinu a ještě vnímám děj, ono to kolikrát bohatě stačí. :D

Adam Lambert je zlatíčko. Jednu dobu jsem na něm opravdu ulítávala, míval v sobě náboj erotična, který na koncertech nechal vyplout na povrch. :D Dost hustý! Ale celkově má hlas, který člověka baví, takže jako umělce ho mám opravdu ráda. :)

Moc děkuji za reakci a hodně štěstí s bakalářkou! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama