Rozhovory II - Becs

15. dubna 2016 v 15:00 | Janule |  Rozhovory

Nedávno jsem se potřebovala na něco mrknout do rozhovoru se Zuzu, a když jsem se podívala na datum, kdy byl zveřejněný, samotnou mě zarazilo, že už je to rok. Nějak jsem na tuhle věc zapomněla, tak jsem si řekla, že je čas ji zase obnovit.
K rozhovoru jsem si pozvala Becs, která na blog chodila v jeho začátcích, ale pak ji semlel obyčejný život a až minulý rok se vrátila.


Takže hned první otázka nemůže být o ničem jiném než o tom, kdo jsi, odkud jsi, kolik ti je, co děláš, jestli máš přítele, přítelkyni nebo třeba manžela a kupu dětí... no prostě cokoliv, co by mi napovědělo, s kým si budu povídat.



Takže, jmenuju se Denisa. Přezdívka Becs je zkratka jména Rebeca, hrozně se mi líbí, takže ho hodlám použít i pro své budoucí dítě. Bydlím pár kilometrů za Ostravou v takové strašně nudné díře, která má všehovšudy tři sta obyvatel a žádné kulturní vyžití. Můžu být vděčná, že nám sem zavedli internet a máme kontakt s okolním světem. :D Ne, to si pochopitelně dělám srandu. Ale jsem ráda, že mám řidičák a můžu vypadnout, kdykoliv to jde. Ještě cca tři měsíce mi bude krásných dvacet pět, pak už se to překlopí a bude mi táhnout na třicet. Naštěstí si z toho nedělám vrásky, protože se stejně stále cítím na šestnáct. Práce? No, nebudu zabíhat do nudných profesních detailů a řeknu jen, že dělám v bankovnictví. Nepřivádí mě to zrovna do extáze, ale mohla jsem dopadnout i hůř.
Co se vztahů týče, tak zastávám názor, že jsem ještě moc mladá a málo jsem toho viděla a zažila, abych si začala něco vážného. Takže se občas něco objeví, ale já stále čekám na ten velký třesk. Na něco tak omračujícího, že nebudu jíst ani spát, dokud on/ona nebude můj/moje. Podle mě teď je jen velmi málo vztahů, které fungují tak, že jsou oba spokojení. Lidi si sebe navzájem neváží, nerespektují se. Chci být s někým, kdo mě nebude brát jako samozřejmost. A naopak. Proto radši budu vybírat déle, ale zato pečlivě. Teď jsem se trochu rozkecala, že? To se mi stává, když položím prsty na klávesnici. Pokusím se ovládat. :-)


Není třeba se ovládat :-) Kdybys nebyla ukecaná, nemůžeš být autorkou povídek, to se vzájemně vylučuje, takže klid a pohoda, klidně se vykecávej, co hrdlo ráčí, od toho rozhovory jsou.
Takže pětadvacet, jo? Hergot, holky, vy jste mi nějak zestárly :-D Když jsem si dělala výzkum, ve kterých letech jsi chodila na blog, vyšlo mi z toho podle komentářů, žes tu byla naposledy někdy v roce 2009. To ti bylo sladkých osmnáct, akorát vyšla deska Humanoid, v březnu kluci přijeli do Prahy, nedávno bylo zrovna 6. výročí. Copak se událo, že už ses pak na blogu neukázala? Hezky se rozkecej a popiš nám svou osobní historii s TH, a nejvíc mě zajímá, co tě vlastně přitáhlo zpátky. :-)


Okey, připrav se na dlouhé vyprávění. :D Zestárly jsme hodně, jen co je pravda, ale to i naše drahá dvojčátka. Tohle zkrátka nezastavíme. Takže vezmu to hezky od začátku.
Tokio hotel jako takové (teď nemluvím o twincestu) jsem zaznamenala úplně poprvé, když měl na Óčku premiéru klip Schrei. Z neznámého důvodu mě Durch den Monsun úplně minul, takže tohle byla první věc, kterou jsem od nich slyšela. V prvním okamžiku jsem si jen říkala: "Do háje, to je holka nebo kluk?" a protože jsem to fakt chtěla vědět, začala jsem se o ně více zajímat. Bill mi úplně učaroval. Byla jsem v tom věku, kdy s člověkem tříská puberta nebo alespoň dozvuky z ní a on přišel a hlásil, že můžeme být sami sebou. V tu chvíli to bylo něco, co mi hrozně pomáhalo. Věděla jsem, že nejsem jediný Alien. No, a když pak přišlo Rette mich, byla jsem ztracená. Tahle písnička se mě dotkla někde hluboko uvnitř srdce a nebylo cesty zpět. Takovou lásku člověk pozná zkrátka jen jednou za život a s jinou skupinou se mi to nikdy nestalo. Byla jsem i na jejich koncertě v Ostravě. Musím se pochlubit, že mě Tom trefil lahví, kterou hodil do diváků. :D I když bych se bez toho obešla, protože se na mě holky okolo vrhly. Ale vzhledem k tomu, že se z ní předtím napil, jsem se mohla chlubit tím, že jsem byla v kontaktu s jeho slinama. :D



Vydrželo mi to, jak jsi správně poznamenala, až k albu Humanoid. Co se stalo potom, to nevím. Tak nějak prostě přišly jiné věci a životní změny. Více se o slovo hlásila realita a bylo třeba dospět. Pro spoustu lidí jsem na Tokio hotel byla stará, takže jsem o nich přestala s ostatníma mluvit a nakonec to vyprchalo úplně.
A teď k samotnému Twincestu. Neřeknu ti přesně datum, protože moje paměť není nejlepší, ale první povídka, kterou jsem četla, byla Cukrárna. Mám dojem, že to nebylo tady na blogu, ale na nějakém jiném. A mně se to tak nějak zalíbilo a začala jsem pátrat, až jsem narazila na twincestní blog. Ze začátku jsem tady byla pořád. To byly ještě doby, kdy denně přibývalo i patnáct příspěvků, o komentářích ani nemluvím. Teď mi to přijde neuvěřitelné. I když pochopitelně to bylo právě spíš o kvantitě a ne o kvalitě. Sama jsem tehdy pár povídek napsala, ale nestojí za moc, protože jsme tehdy neměli tak perfektní betaread. ;-) No a bohužel, tak jak upadl můj zájem o Tokio hotel, časem jsem přestala chodit i sem. Občas jsem se vrátila, něco přečetla, ale už nekomentovala.


A proč jsem se k tomu teď vrátila? Mělo to podobný průběh jako tehdy poprvé. Viděla jsem klip k Feel it all a hrozně jsem se vyděsila, že ten slaďoučký, křehký Bill se sebou udělal tohle. Bylo to tak věrohodné, že jsem měla strach, že je to skutečné. Ty drogy a všechno. Takže jsem opět začala pátrat a na youtube narazila na Tokio hotel TV. Prakticky jsem zhltala všechny díly a znova do toho spadla. Ruskou tour už jsem jela s nimi. :D Navíc mě velmi potěšilo, jak Tom zkrásněl, protože jsem vždycky byla Team Bill. Teď je to tak nějak nerozhodně. :D A jelikož pro mě jdou THáčka ruku v ruce s twincestem, jen tak z legrace jsem se šla podívat, zda blog stále funguje. A ono ejhle… funguje. Čekala jsem, že to tu bude buď mrtvé, nebo bude blog úplně zrušený. Znova jsem se začetla a postupně se zapojila i komentováním. V jednu chvíli jsem se přistihla, že si v hlavě srovnávám děj povídky. Myslela jsem na to snad dva měsíce, než jsem se odhodlala sednout a sepsat to. A tímto jsem se vrátila zpět. Twincest je pro mě tajným světem, kam utíkám, když mě ten náš nebaví. Tady zapomenu na všechno. Ponořím se do fantazií a nic jiného v tu chvíli není.


Ty sis vážně myslela, že kdyby Bill takhle dopadl, že o tom natočí klip? :-D I když on je schopen všeho, to je pravda... bůhví, co z něj vypadne v novém hetero projektu s názvem BILLY :-) Takže video, který tě dostalo poprvé, bylo o tom, jak kluci demolujou barák a nástroje, a podruhé tě zaujal Bill, co se nechává ojet na hajzlíkách starým chlápkem kvůli dávce heráku :-D No, dobrej vkus :-D Ale upřímně... nedovedu si představit, že bych o nich pět let vůbec nic nevěděla a vypadla tak úplně ze světa TH. Co jsi v té realitě celou dobu dělala?


Hele, to není fér, že si vypíchla zrovna ty nejujetější věci. Teď to vypadá, že jsem šílená. :D Zaujal mě spíš Bill sám o sobě, než to, co v těch klipech dělali. Ve skutečnosti jsem si nemyslela, že by to s ním bylo až tak zlé a fetoval by. Nicméně zvědavá jsem byla.
Není to tak, že bych o nich pět let nevěděla nebo se nezajímala. Čas od času jsem nějakou informaci pochytila, ale už jsem se tomu tak nevěnovala. Tou dobou jsem nastoupila do práce, takže bylo mnohem míň času na všechno okolo Tokio hotel. Jsem velký čtenář, takže jsem jen z twincestních povídek tak nějak přešla na normální knížky. Myslím si, že jen díky tomu jsou moje povídky čitelné. Načerpala jsem tak hodně inspirace. Musím se přiznat, že během té doby jsem nenapsala ani písmenko. Až když jsem začala s povídkami, došlo mi, jak mi to chybí a jak perfektní odreagování to je. Jsem ráda, že jsem si k tomu znova našla cestu.


Ono co se týče twincestu, tak ujetost je v podstatě jeho základ, a být mezi twincestníma dušema ujeťákem není nic zvláštního, takže se neboj, že by si snad tady někdo myslel, že jsi šílená. :-D To jsme tady v podstatě všichni. ;-) Vlastně pro nás bylo štěstí, žes narazila na Feel It All, protože já kdybych jako první klip po delší pauze viděla Girl Got a Gun, tak si odplivnu a řeknu si, že se totálně zbláznili a už by mě v životě neviděli. :-D Každopádně je dobře, že ses vrátila a začala zase psát, protože jak roky jdou, autorů ubývá a hladové twincestní duše nemají pomalu co číst.
Ale zpátky k otázkám. Píšeš, že ses vrhla na normální knížky, tak se s námi poděl o ty, které tě nejvíc bavily. Taky k tomu můžeš přidat filmy, případě seriály nebo hudbu, kterou máš ráda, abychom měli ucelenější pohled na to, co tě baví a z čeho tvá nová twincestní tvorba vychází.


Girl Got a Gun jsem viděla hned vzápětí a musím se přiznat, že jsem jej dost nelichotivě ohodnotila. :D Pak jsem ale viděla, jak se to natáčelo a tak nějak mě to uklidnilo. Beru to tak, že jsou kluci umělci a nežijí ve stejné realitě jako my obyčejní smrtelníci. Vždycky to budou chtít mít dramatičtější, intenzivnější, provokativnější… Ale když pominu ten klip, tak písnička je skvělá. Patří k mým nejoblíbenějším.
Co se knížek týče, mám svých pár oblíbených spisovatelek, převážně Angličanek. Nevím, jestli to někomu něco řekne, ale jsou to Lindsey Kelková, Carol Matthessová, Tess Simson nebo Katie Price. Od těchhle dam mám přečteno všechno a vždycky jen čekám, než vydají něco dalšího, abych to mohla hned mít, ale jinak jsem nezmar. Přečtu prakticky všechno, co se přede mnou nechá chvilku ležet. Například naprosto miluju Na větrné hůrce. Ale mám ráda i fantasy knížky, takže jakákoliv tématika s anděly a jinými nereálnými bytostmi mi nevadí. (I když v twincestu trochu jo. :D) A jsem jedna z těch, co vyrůstali na Harrym Potterovi a žeru to do dneška. Ať už v knižní, filmové nebo audio verzi.


Jinak jsem docela seriálový maniak. Nejlepší pro mě jsou Přátelé, ty jsem viděla snad dvacetkrát. Pak mám ráda Jak jsem poznal vaši matku, Teorii velkého třesku, Gossip girl, Červeného trpaslíka, Sex ve městě a spoustu dalších. Teď naposledy jsem zhltla Hru o trůny a jako ostatní šílenci netrpělivě čekám na šestou řadu.


No a s hudbou to je u mě trochu složitější, protože mě musí písnička v prvé řadě zaujmout textem. Jako první jdu po slovech, a když se mi líbí, je skoro jedno, jaký to je žánr. I když se stále víc přikláním k rockovějším a alternativním věcem, takže třeba dechovka může mít super text, ale poslouchat ji fakt nebudu. :D Mám ráda Panic! at the disco, The pretty reckless, nedávno jsem objevila Halsey a naprosto miluju Slipknot a Coreyho Taylora. Ale přiznám se, že si občas dokážu ujet i na holkách, jako je Kesha nebo Rita Ora. Zkrátka pokud je v textu jedna zajímavá věta, dokáže mě to oslovit. Tím pádem moc nemusím taneční a hodně elektronické věci, nebo třeba techno a podobně.


Taky mám ráda dobrý texty, ale to dokážu ocenit jen v češtině. Angličtina je v tomhle pro mě pořád ještě nesrozumitelná, natož němčina, to je úplně španělská ves. Většinou slyším něco jinýho, než zpívaj. :-D
A co twincest? Co v téhle oblasti ráda čteš? Když ses na blog vrátila, co sis první přečetla? Máš své oblíbené autory, nebo jdeš spíš po tématech? Přečteš si ráda i jiný pairing než jen Billa a Toma?


Já naštěstí jakž takž zvládám i angličtinu. Na překládání povídek to sice není, ale jinak docela rozumím.
Ty jo, první povídka, kterou jsem si přečetla, když jsem se vrátila? To už si teď nevzpomenu, ale patrně to byla nějaká jednodílovka. Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho úplně zažrala, takže jsem začala odtud. Přiznám se, že jsem si nejdříve přečetla všechny překlady, protože ty jsou dokonalé vždy. Kdo by překládal něco slabšího, že jo. :D Pokud to mám vzít obecně, tak nejradši mám povídky, které se co nejvíc podobají realitě. Takže ty, ve kterých jsou kluci opravdu bratři a nejlíp, pokud je děj inspirován tím, co se děje v jejich skutečném životě. Ale nemám problém ani s tím, když se náhodně potkají a bláznivě zamilují. Přečetla jsem i povídky s tématem Mpreg, i když musím říct, že mě to úplně neoslovilo. Nevadí mi ani trocha násilí a sexu, ale nemám ráda, když to začne být hodně nereálné a perverzní. Prostě tam musím cítit tu lásku. :D


Upřímně dost těžko snáším jiný pairing. Jednou jsem se pokoušela číst povídku s Adamem Lambertem, protože ho mám taky ráda, ale nešlo to. Byla jsem z toho hrozně v depresi. Podle mě Bill patří Tomovi a naopak. A pairing s Bushidem mi jde proti srsti úplně, nemůžu si pomoct, ale ten chlap je mi pekelně nesympatický. Moc se mi nezamlouvá ani představa Géček pohromadě, protože Gustav je podle mě heterák jak vyšitý. :D


V tuhle chvíli je to tak, že začnu číst všechno, co se na blogu objeví a postupně doháním to, co jsem zmeškala. Ale už teď mám své oblíbence, od kterých mám přečtené všechno. Královnou jednodílek je pro mě rozhodně Haylzee. Když se mi nechce začínat nic nového, vracím se k ní. Takže některé z jejích skvostů jsem četla už pětkrát. Na jejím stylu psaní se mi líbí, že povídky nemají extra dramatický děj, ale umí zachytit to kouzlo mezi dvojčaty. Zmínila bych i cynical_terror, Zarlinu a elvisfan. To jsou hodně šikovné holky.


Z našich autorek to pak jsou B-kay, ta je nepřekonatelná pokud jde o hraní si se slovíčky. Nedávno jsem četla její rozhovor tady, a když jsem zjistila, že je ze Slovenska, musela jsem si čelist zvednout z podlahy, protože píše česky líp než většina Čechů. :D Její Blue bird, Balance nebo Cassiopeia jsou neuvěřitelné. Pak je to rozhodně Muckátko. U Lost to be found jsem ze začátku skoro nedýchala, a přestože je povídka dlouhá jako blázen, dala jsem ji prakticky na jeden zátah. Teď naposledy jsem zhltla všechno od LadyKay, včetně povídek, které ještě nejsou dopsané, a musím uznat, že je to neuvěřitelná autorka. Kdybych ale měla jmenovat všechny holky, které píšou výborně, tenhle rozhovor by neměl konce. Každá má svůj osobitý styl a každá je zajímavá něčím jiným.


A rozhodně mi to nedá, abych nevyzdvihla i nepřekonatelné kvality naší překladatelské bohyně Zuzu, která prostě jede jako drak. A i když je to nezvyklé, chci, aby tady zaznělo i jméno Mischulka. Protože tahle holka podle mě tomuhle blogu dává hodně. Nikdo vám neokomentuje povídku tak jako ona. Všímá si drobných detailů, a když nemůže přidat komentář hned ten den, co díl vyjde, dodá jej později.


Máš pravdu, bez Zuzu už by byl tenhle blog napůl mrtvý, protože bych skoro neměla co na něj dávat. A vůbec bez všech překladatelů. Komentátorů už je taky pomálu, a těch pár statečných, co jsou schopní autorovi napsat, by mělo dostat nějakou twincestní medaili.
Myslím, že je čas se trochu pobavit, takže se pustíme do závěrečných otázeček, tzv. doplňovaček. Jdeme na to.


Juhů, jdu na to.. :D


Když si večer lehnu do postele a zavřu oči...
noo… tak tohle bude delší :D Když si večer lehnu do postele a zavřu oči, tak totiž nemůžu usnout. Mám hrozný problém s nespavostí, takže mám tři možné scénáře. První z nich je, že si na mobilu pouštím videa na youtubku (ne, vůbec nesjíždím Tokio hotel Tv pořád dokola :D). Druhý, ten nejčastější je, že si čtu starší twc povídky (teď se třeba chystám znovu číst Photographs of an American Summer, protože to je dokonalost, kterou si musím dát ještě jednou). No a třetí varianta je, že se mi hlavou honí příběhy. Musím přiznat, že většinou nejsou o twincestní tématice, i když se v nich kluci vyskytují. Dál bych to radši nerozvíjela. :D To teď zní, jako že žiju jen Billem a Tomem, že? Možná to tak vypadá, ale já ještě pořád doháním tu pětiletou absenci. :D


Když jsem byla malá...
milovala jsem Davida Copperfiela, protože jsem si myslela, že vážně umí kouzlit. :D


Nejvíc se bojím...
nevyužitých příležitostí. Bojím se, že se jednoho dne probudím a budu litovat věcí, které jsem neudělala.


Moje oblíbené jídlo je...
bigmac (pravil vegetarián :D) Takže bych měla patrně vybrat něco z toho, co jím teď. Takže třeba věnečky s polevou. Ale jinak jsem velký milovník zeleniny. Olivy, rajčata, kyselé okurky… to já můžu.


Kdyby u nás na Velikonoce někdo zazvonil, já bych otevřela a za dveřmi by stáli Bill a Tom s pomlázkou...
tak by se patrně odehrál jeden z těch scénářů, co si přehrávám před usnutím. :D Jako první variantu vidím schovat si je někde v zamčené místnosti a už je nikdy nepustit ven, ale to je nezákonné že? :D Ne, teď vážně. Tak bych s nimi určitě vedla dlouhý rozhovor plných hlubokých myšlenek. :D


Největší trapas mého života...
ty jo, je to divné, ale nemůžu si vzpomenout. Asi se mi nic zas až tak hrozného nestalo. Spíš je to taková série menších trapásků. Ale mám tady jeden, co mluví za všechny. Jednou mě z práce poslali na školení do Ostravy, do takové obrovské budovy, kde jsem neznala ani živáčka. Tak jsem nastoupila do výtahu s takovou sympatickou paní a ptám se jí, jestli taky jde na školení. A ona, že jo. Tak se jí tak spiklenecky ptám: A taky se vám tak hrozně nechce jako mně? Ona se jen usmála a řekla, že jo. Jaké pak bylo moje překvapení, když ta milá paní zamířila do čela třídy a představila se jako naše školitelka, která nám bude udělovat i závěrečné hodnocení. Sesula jsem se na židli co možná nejníž, červená jako rak. Naštěstí paní byla hodná a nedělala z toho žádnou velkou vědu. Kdyby to byla nějaká mrcha patrně bych jen tak snadno školením neprošla. :D


Když je 40° ve stínu...
tak si přímo lebedím. Miluju léto a horko. Úplně teď cítím vůní chlóru, slyším cinkání ledu ve skleničce a nemůžu se dočkat, až bude červenec.


Poprvé jsem se zamilovala...
ve školce. V šestnácti jsem toho klučinu konečně dostala a osm let jsme spolu chodili. Ponaučení z tohohle příběhu? Dej si pozor na to, co si přeješ. Může se stát, že se ti to vyplní a ne vždy je to dobré. Ale není to žádná dramatická srdceryvná lovestory. Prostě jsme se k sobě nehodili, jen nám trvalo déle, než jsme na to přišli. Teď jsme kamarádi.


Až mi bude 35...
netroufám si ani hádat, co bude. :D Ale kdybych si to mohla vybrat podle sebe, tak v té době budu s Tomem vychovávat naše pětiletá dvojčátka. :D


Kdybych měla být v příštím životě zvíře, budu...
delfín. Na souši už to znám, tak proč nezjistit, jaké to je pod hladinou?


Kdybych vyhrála v loterii 20 milionů...
nechala bych si postavit pěkný malý domeček a zbytek bych si uložila na nějaký spořicí účet s dobrou úrokovou sazbou, aby se mi ty penízky samy rozmnožovaly. :D A rozhodně bych hodně cestovala, postupně bych objela celý svět. A pokud by mi něco zbylo, tak bych si pořídila řetězec knihkupectví. Pravděpodobně ne zrovna Neoluxor, ale třeba Knihcentrum nebo něco podobného. :D


To jsem ani nečekala, že už máš hotovej podnikatelskej záměr :-D Tak teď ještě nezapomenout si vsadit, delfínku. :-)
No… takže jsme došli na konec dnešního rozhovoru, já za něj Becs moc děkuju, a uvidíme, koho vyzpovídám příště. Snad mi to nebude trvat zase rok. J. :o)
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Diana Judas Diana Judas | Web | 15. dubna 2016 v 15:22 | Reagovat

Velmi sympatický rozhovor :)

2 Nade Nade | E-mail | 15. dubna 2016 v 18:09 | Reagovat

Je docela zajímavé nahlédnout trochu do "zákulisí". ;-)
Díky, bylo to fajn.

3 Karin Karin | 15. dubna 2016 v 20:48 | Reagovat

Zajímavý rozhovor.

4 zuzu zuzu | 15. dubna 2016 v 22:58 | Reagovat

Miluju, miluju, miluju rozhovory!!! :D
A na tenhle jsem se obzvlášť těšila, protože ta tvá povídka mě naprosto dostala! Opravdu mi chybí povídky z reálného prostředí dvojčat, ani k překladu už takové téměř nejsou, takže jsem za ni byla opravdu ráda. Zase mě přinutila věnovat větší pozornost chování dvojčat jednoho ke druhému v rozhovorech a jiných videích :D
Pobavil mě příběh z koncertu o trefení do hlavy Tomovou flaškou. Na mě zase při Humanoidu dopadlo několik kapek z Georgovy flašky :D
Skoro jsem se taky červenala při zmínce mého jména, ale opravdu ti děkuju za zmínění Mischulky, protože s tebou naprosto souhlasím. Její komentáře jsou naprosto top, vážně je miluju! Dokud se pod nějakým dílem neobjeví její komentář, tak mi přijdou ostatní komentáře nějak nekompletní... )(le Mischulko, pokud tohle čteš, tak tě tohle nijak nezavazuje do komentování až do skonání věků :D )
Jo, a Becs, moc se mi líbí i tvá představa budoucnosti ve tvých 35 letech. Jen mě okamžitě jako první napadlo, a to teď vůbec neber nijak vážně, abys náhodou neskončila na vedlejší koleji a výbornou pracovní nabídkou kdesi v Číně,protože výchovu tvých dětiček velmi ochotně převezme Bill :D
Díky za super zajímavý a vtipný rozhovor a zdravím za Ostravu, mám to kousek :)

5 Becs Becs | E-mail | 16. dubna 2016 v 13:39 | Reagovat

[4]: Sakra Zuzu, to mě ani nenapadlo. Já bych se ale nenechala tak snadno vyexpedovat do Číny jako Ria. :-D

6 Muckatko :o* Muckatko :o* | E-mail | 16. dubna 2016 v 13:46 | Reagovat

Mockrát děkuji za zmínku v rozhovoru, Becs. Vždycky moc potěší, když si na autora někdo vzpomene a jsem ráda, že se ti povídka líbila :)

7 Mischulka Mischulka | E-mail | 16. dubna 2016 v 21:56 | Reagovat

Rozhovory, to je moje!
Opravdu se moc ráda  dozvídám alespoň pár věcí o autorkách, které mám moc ráda, protože mi přijde, že k nim mám hned o trochu blíž!

Rozhovor se mi strašně moc líbil a já jsem se přistihla, že se při něm vážně debilně usmívám jako bych četla nějakou twincestní povídku. :-D Ohledně reálných twc povídek s tebou nemůžu než souhlasit, protože zastávám názor, že ty jsou nejlepší! Samozřejmě si téměř vždycky přečtu všechno a mezi mé oblíbené povídky patří i ty, kde kluci dvojčata nejsou, ale na pravý, nefalšovaný twincest není! ♥ Tak snad se Ti brzy urodí v hlavě plán na novou povídku. :-P

Trochu jsem se uchechtla při zmínce, že trochu trpíš nespavostí. Mám to samé a je to peklo! Ještě mě ale nenapadlo si na mobilu pouštět videa nebo číst knihu, protože vždycky doufám, že se mi podaří brzy usnout, a pak se v posteli převaluju tři hodiny, než se mi podaří zabrat. A snad ani nemusím vyprávět, jak potom ráno vypadám! :-O

Vypadáš na strašně fajn človíčka, který je plný energie a tak trošku bláznivý, což se mi skutečně líbí! :-)

A jen tak mimochodem. Becs a Zuzu! Jsem ráda, že někoho ty moje slátaniny, co občas píšu, potěší. :-) Budu se snažit i nadále, i když občas je to s časem dost těžké, to neříkám. Tím bych vás i chtěla dopředu varovat, že v polovině května jedu pryč na 4 měsíce a bylo mi sděleno, že internet budu moci využívat opravdu poskrovnu, tak nevím, jak často budu zvládat číst povídky, ale slibuju, že pokaždé co přečtu, zanechám alespoň malý komentář, to bych si odpustit nemohla! ;-) Třeba to nakonec s tím internetem nebude až tak hrozné, ale připravuju se raději na vše, takže mám už všechny oblíbené povídky ve čtečce, aby se mi nestýskalo. :-)

Jinak moc děkuji za skvělý rozhovor a budu se zase těšit na nějaký další! :-)

8 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. dubna 2016 v 18:51 | Reagovat

Vždy je zaujímavé a také nejak osobné akoby sme sa prostredníctvom tých otázok a odpovedí tak trochu imaginárne zoznámili:) Je to super nápad spovedať autorky:) Som rada, že sa Becs vrátila, dúfam, že tu zostane už nadlho:)
Ďakujem za zaujímavé otázky a za odpovede:)

9 NicoleEivissa NicoleEivissa | E-mail | 29. listopadu 2016 v 23:26 | Reagovat

Haha, tak jsem právě zjistila, že nejen Janule dávala rozhovor!:D Ono je jich víc!:D Nestíhám to všechno, zdaleka ne, roky pauza je poznat :D Uvědomuji si, jak to mám celé zamlžené, jak mi ty roky mezi tím splývají.

No to je paráda, takhle se o autorech dozvěděch víc!:) Rozhovor se mi moc líbil! Nějakým způsobem s tebou (Becs) hrozně sympatizuju - způsob, jakým ses dostala k TH a pak se k nim vrátila a to mezi tím nazývala "dospěním" nebo tak něco..:D Je mi to hrozně blízké, jako bych se sama viděla. Proto se mi líbí asi i tvé povídky. I já jsem mimohchodem z vesnice (takže situace s internetem je mi známá:D) a dokonce mladší jen o pár měsíců ;D
Co se týče tvých tipů na povídky, děkuji za ně! Nepochybuji, že jsou plné nádherných emocí (stejně jako ty taky nemusím žádný jiný pairing ani příliš násilí nebo pervezrze, hlavně, jak říkáš, musí tam být cítit ta láska). Jsem hrozně pozadu se čtěním, uniklo mi tolik věcí tady na blogu, zatímco jsem "dospívala" xD

Doufám, že tady s námi ještě dlouho budeš a dočkáme se tvých dalších inspirací v podobě dvojčecích osudů^^ Protože píšeš dokonale!

10 Dzesi3 Dzesi3 | 3. prosince 2017 v 15:10 | Reagovat

Skvelý rozhovor, velmi dobre sa mi čítal, bol zaujímavý a aj som sa zasmiala :D a úplne sa stotožňujem s týmto : Twincest je pro mě tajným světem, kam utíkám, když mě ten náš nebaví. Tady zapomenu na všechno. Ponořím se do fantazií a nic jiného v tu chvíli není. - Hovoríš mi z duše :) vždy, keď mám horšie obdobie, som tu varená pečená a pomáha mi to prekonať chmáry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama