Jedna noc

10. května 2015 v 15:00 | Janule |  Poems
autor: Ann


Zdravím =)
Dostala jsem velmi prazvláštní nápad. A jelikož jsem i prazvláštní člověk, okamžitě jsem se pustila do jeho realizace =D Půjdu ale k věci. Jedná se o jednorázovou povídku psanou ve verších. Nevím sice, zda-li je to ideální nápad, každopádně jsem to zkusila =)
Tolik k úvodu =)
Přeji příjemné počtení =)




Jdu dlouhou, temnou ulicí,
v mé hlavě jsou myšlenky vířící,
krev v žilách se mi bouři a pění,
už mi dál nestačí jen pouhé snění.


Už nechci být dál sám
jako bez obrazu rám,
samotou se v noci trápím,
zemi svými slzami skrápím.


Ještě nedávno tu ON byl,
teď mi po něm jen smutek zbyl,
stal jsem se lásky obětí,
když jsem s ním byl v objetí.


Nepomůže mi žádná přednáška,
ztratil se mi můj milovaný bráška,
zmizel mi v rozmazané dálce,
moje srdce a rozum jsou ve válce.



Měl bych ho nechat běžet,
sám po nocích v pokoji ležet,
ale to já prostě nedokáži,
svému srdci nerozkáži.


Mám ho raději než sám sebe,
po jeho boku půjdu do pekla i nebe,
do hlubin země bych se propadl,
a klidně i do ďáblova područí upadl.


Dotknul bych se ohně skrz vodu,
a sázel třeba i na náhodu,
jenom abych ho mohl mít tady,
on v mých očích nemá vady.


Řekl jsem mu: "Mám tě hodně rád,
prosím, mohl bys mi šanci dát?",
a on se začal náhle smát,
nedokázal mé city vážně brát.


Trápil jsem se tím ve dne i v noci,
zdálo se, že mi není pomoci,
ale já se pak vzchopil, nešlo to vzdát,
zhřešil jsem a měl bych se kát.


Do jeho pokoje jsem bez klepání vešel,
a z toho pouhého kroku hrozný čin vzešel,
jen deku na sobě jeho těle mělo,
a bylo to tak nádherné tělo!


Uvnitř mě bylo hned po strachu,
přiblížil jsem se ke krásnému krachu,
nereagoval jsem na jeho otázky,
s ničím jsem si nedělal vrásky.


Hluché k němu byly mé uši,
když jsem si bral jeho tělo i duši,
polibkem jsem umlčel jeho pláč,
zachoval jsem se jako pěkný sráč.


Tu noc jsem byl zvíře,
co samo k vrcholu míře,
ignoruje city okolí,
vždyť to je samotné nebolí...


Vnímal jsem jeho omamnou vůni,
byl jsem utopen v té euforické tůni,
okusil jsem chuť jeho pokožky,
od sebe jsem mu roztáhl nožky.


Zbavil jsem ho všeho, čeho si tak cenil,
držel jsem ho pevně a ústa jsem mu jazykem plenil,
v ten moment jsem se naráz od základu změnil,
ani jeden z nás rozhodně vůbec nelenil.


V slzách na mě zanevřel,
a když jsem ráno oči otevřel,
byl už dávno v prachu,
a já zase propadl strachu.


"Co když se mu něco stane?",
říkám si teď a vítr proti mě vane,
v zoufalství klesám na zem,
své síly jsem zbaven rázem.


"Vždyť já ho miluji!" vzlykám,
slzy mi z očí tečou, když to říkám,
klečím na kolenou v nočním šeru,
už se stmívá, noc přichází po večeru.


Pláču a sám na sebe křičím,
slovy sám sebe zoufale ničím,
"Prosím, vrať se mi zpět!,
Bez tebe není krásný můj svět!"


Míjí mě tváře bez emocí,
a můj hlas se nese nocí,
ztrácí se v tomhle davu,
déšť mi začíná dopadat na hlavu.


Chci, aby se se mnou propadla země,
proč jsem se ho nedotýkal více jemně?,
proč jsem nebyl víc opatrný a něžný?,
vždyť on není jenom kluk běžný!


"Kde jsi? Prosím, chci tě u sebe!",
zvednu hlavu a zadívám se na nebe,
v tom hledám marně pomocnou radu,
stále bez odpovědí otázky si však kladu.


"Potřebuji tě tady!" zase sklopím oči,
už vím, jaké to je když člověk do ohně skočí,
jaké to je shořet v plamenech svého chtíče,
dát krutého osudu od zámku na svém srdci klíče.


Ve chvíli té největší beznaděje,
se však nečekaný zvrat děje,
tak nečekaný jako slunce v bouři,
jako zlatý odlesk v temném kouři.


Rameno mi čísi ruka svírá,
a mnoho lidí náhle zírá,
když mě někdo prudce obejme,
a tíhu pekla ze mě sejme.


"A já si myslel, že sis se mnou jenom hrál,",
říká můj anděl tiše a jeho hlas zní, jako by se smál,
"Tome, vždyť ty jsi důvod mého nynějšího žití,
jsi mojí drogou, která mě dlouhou dobu sytí."


Jeho hlas je tak nečekaný a stejně jako jeho sevření,
ze samého štěstí srdce, mysli i duše je mi na umření,
"Bille…" nejsem schopný ze sebe víc dostat,
ty nádherné pocity v mém nitru ne a ne ustat.


Usmívá se a dál mě drží. "Omlouvám se za útěk, vztek už mě přešel,
myslel jsem si, že jsem jenom hračka, když jsi tenkrát ke mně vešel,
nevěděl jsem, že jsou moje city stejné jako city tvoje,
ale jedno ti řeknu: kvůli tobě bych šel klidně i do boje.


Jsi můj důvod být na tomto světě,",
už nevydržím to po téhle jeho větě,
políbím ho, na víru opojení nyní pluji,
protože stejně silně jako on mě i já jeho miluji


autor: Ann
betaread: J. :o)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Garnet Garnet | 10. května 2015 v 15:07 | Reagovat

Zajímavý, krásný, jemný, dojemný :-)

2 Velvet Tears Velvet Tears | 10. května 2015 v 15:11 | Reagovat

moc krásné :)

3 Lexi Lexi | 10. května 2015 v 15:30 | Reagovat

No pani, klobouk dolu :))) hezke, pekne versovane a i pribeh stal za to :)
Diky ;)

4 zuzu zuzu | 10. května 2015 v 16:39 | Reagovat

Páni, krása! Byla jsem si tak jistá, že to dopadne špatně, že mě pěkný konec opravdu překvapil!
A ještě musím napsat, že jsem si nejdřív myslela, že to vypráví Bill, až postupně mi došlo, že je to Tom...

5 Mischulka Mischulka | E-mail | 10. května 2015 v 16:51 | Reagovat

Tedy, já smekám! Sama neumím napsat ani kratičkou básničku, nikdy mi to nešlo a když jsem tu viděla celou dlouhou veršovanou povídku, tak mi opravdu spadla brada.

Bylo to nádherné! Strašně hezky jsi to napsala a ty verše byly zase o nščem jiném než běžné, klasické texty. Moc se mi to líbilo a o to více mě potěšil krásný konec, když jsem měla celou dobu strach, že budu na konci slzet.

Moc děkuji!! :-)

6 Nei Nei | 10. května 2015 v 17:20 | Reagovat

Aaaaaw, nádhera!!!

Miluju rýmované povídky, a tahle byla boží, dlouhá, krásná! Ňach!

Díky!

7 Zuzana Zuzana | 10. května 2015 v 19:50 | Reagovat

Je to krásne, bála som sa konca, ale milo ma prekvapil.

8 Rin Rin | 10. května 2015 v 19:57 | Reagovat

Nádherné, krásné, četla jsem to se zatajeným dechem.. :) Opravdu uznávám zveršované básně a tahle má navíc nádherný děj.. :) Opravdu se Ti moc povedla.. :)

9 Karin Karin | 10. května 2015 v 20:40 | Reagovat

Krása nádhera.

10 Sayurii Sayurii | 10. května 2015 v 23:33 | Reagovat

To je neuveritelny! :O Ani nrnapocitam, kolik versu se mi tu lobilo natolik, ze bych si je hned opsala na papir :D Vazne :O Asi to udelam... Ale ted se neda svitit :D Treba e se dotkne ohne skrz vodu, to je nadherny, a je neuveritelny, jak je to dlouhy :O A vse se rymuje a dava to smysl, to ja jednou mrla cely den mluvit v rymech, sice se mi to darilo, ale takove blbosti by nevymyslela ani pazderkova :D Je to proste uzasny a ja doufam, ze to neni posledni basnicka od tebe :3

11 Ann Ann | E-mail | Web | 11. května 2015 v 0:29 | Reagovat

Děkuji vám všem za úžasné komentáře! =D Ani nevíte, jak moc mě potěšily a samosebou i stále těší =D Nečekala jsem takový ohlas, ale jsem rozhodně neskutečně ráda, že se vám moje veršované story líbilo =D Opravdu jste mě nakopli k dalšímu psaní, takže pokud najdu čas a inspiraci, s chutí udělám další rýmovaný příběh =) Zásadním problém je tedy ta inspirace, jaksi jsem ji vyplýtvala na povídce =D No...zkusím něco vykoumat =D
Ještě jednou vám všem děkuji! =)

12 Kirsten Kirsten | 11. května 2015 v 19:35 | Reagovat

Zaujímavý nápad a perfektné prevedenie. Vytvoriť samo o sebe nejakú báseň je dosť ťažké a k tomu ešte takto, aby to malo zmysel a dej poviedky... no veru, pocta autorke :D
A k deju.. chvíľkami to vyzeralo pekne čierne, ale nakoniec všetko dobre dopadlo, za čo som fakt rada :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama