The Little Merman 21.

17. listopadu 2012 v 18:00 | Ketty & Janule |  The Little Merman
autor: LilKatie


"Bille, spíš?" zašeptal Tom a zalezl si vedle něj do postele, lehce mu nadzvedl peřinu a vsoukal se pod ni k němu. Černovlasý něco zamručel a překulil se na bok. Nemusel odpovídat, aby Tom pochopil. Přesto se ale pousmál a naklonil se mu k uchu. "Miluju tě." Jemně se mu o ucho otřel rty a zavřel oči. Billovi se na tváři vykouzlil úsměv.


***


O rok později


Hřejivé sluneční paprsky si našly svou cestu do pokoje letního sídla a pošimraly černovlasého mladíka na nose. Bill zazíval, převalil se na bok a schoval si neochotně hlavu pod polštář, neměl ani náhodou náladu vstávat. K jeho nosu dolehla vůně květin, kterými byl zaplněn jeho pokoj a na jeho rtech se přeci jen objevil úsměv.
Vedle v pokoji spal Tom, i když tam netrávil moc času, většinou každou noc spal na posteli vedle Billa. Tulil se k němu, držel ho za ruku a ráno ho vždy hladil po hebkých vlasech. Pozoroval, jak se mu chvějí řasy, jak se ze spaní usmívá nebo jak se mu na čele občas objeví lehká vráska, když se mu nezdá hezký sen. Tuhle noc ale spal u sebe.


Bill vystrčil hlavu zpod polštáře a zazíval, pořádně si promnul oči a protáhl se, zamrkal, do nohy ho chytila křeč. Vypískl a vyskočil z postele na nohy, okamžitě začal skákat po pokoji, aby si nohu protáhl. Pod nohy se mu ale připletl všude přítomný Dog, a tak se jim společnými silami povedlo shodit několik váz s květinami.
"Dogu! Sakra!" zavrčel černovlasý a se smíchem ho podrbal za uchem. "Pojď, půjdeme ven. Než nás tu někdo objeví v tomhle nepořádku." Natáhl na sebe košili, která ležela přehozená přes židli, a společně se psem šel pryč z domu.



Tom si unaveně promnul čelo, hlava mu třeštila, možná nebyl zrovna nejlepší nápad jít pít, a pít tolik, když skoro celý den nic nejedl. A že toho vypil hodně. V přístavu byla party, Georgova přítelkyně slavila narozeniny. Bože, posadil se a znovu usykl, všechno ho bolelo, měl dojem, jako by mu někdo do hlavy zarážel kudlu. Přešel k oknu a zamžoural ven do slunečního svitu, slyšel Billův smích, usmál se, když venku zahlédl svého přítele, jak psovi hodil kus klacku a čekal, až mu ho přinese zpátky. Všechno bylo dokonalé, naprosto všechno. Nikdy neměl vztah, který by trval tak dlouho, a hlavně, ze kterého neměl úmysl odejít. Miloval ho. Miloval ho z celého svého srdce a Bill mu lásku opětoval. Znovu se pousmál a vyšel na balkon, opřel se o zábradlí a pozoroval je. Nikdy neviděl někoho, kdo by byl víc perfektní. A i když to už nebyl ten Bill, kterého poznal před rokem, stále to byl někdo, vedle kterého se chtěl po zbytek svého života probouzet.


Bill měl pocit, že na sobě cítí něčí pohled, otočil se k domu a zvedl oči nahoru, doširoka se usmál. Věděl to. Bylo to jako kouzlo, kdykoliv se na něj Tom díval, prostě to věděl. Dog využil jeho nepozornosti a skočil na něj, klacek mu vypadl ze zubů, a na Billův obličej zaútočil jeho slinatající čumák. Černovlasý vypískl a okamžitě psa ze sebe sundal. Tom se nahoře zasmál. Byl opravdu krásný den.


"Miluju tě." Usmál se Tom a jemně Billa políbil na čelist. Leželi v písku na pláži. Bill mu úsměv oplatil a zavřel oči, líně ho hladil po zádech. Poslouchal vlny oceánu, poslouchal racky smějící se nad nimi. "Tolik tě miluju." Zopakoval znovu, Bill se tiše zasmál.
"Chápu to, Tome. Neboj. Pochopil jsem, když jsi to řekl poprvé." Oplatil mu polibek na rty a znovu zavřel oči. Cítil, jak se mu sluneční paprsky opírají do odhalené kůže.
"Já vím, že to chápeš. Já jen… nechci o tebe přijít, Bille… Nikdy. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo, myslím, že jsi ze mě udělal lepšího člověka… nikdy jsem se takhle nechoval, k nikomu. Je to jako…"
"…kouzlo." Doplnil ho Bill a otevřel oči, chytil ho jemně za tvář a přitáhl si ho do dalšího polibku.
"Ano, to nejkrásnější kouzlo na světě." Přikývl.


***


"Proč si nejdeš zaplavat s Tomem, hm?" usmála se Natalie a podala Billovi koktejl, posadila se na lehátko vedle něj.
"Protože… Jsem alergický." Řekl první věc, která ho napadla.
"Alergický? Na plavání, opravdu? To jsem ještě neslyšela…" zasmála se blondýnka a sama se napila ze své skleničky.
"Ne na plavání." Protočil lehce oči. "Na mořskou vodu."
"Opravdu?" nakrčila obočí, "no, to jsi druhý člověk, kterého znám, který má tuhle zvláštní alergii." Pousmála se slabě, odvrátila od něj pohled. Bill neznal celou pravdu, nebyla tu nová, ne. Jen, jen už nebyla potřebná a nikdo nepotřeboval platit o krk víc, když už nebylo komu sloužit.
Bill se se zájmem posadil a nasál drink skrz brčko. "Opravdu? Kdo byl ten první?" nechápal, že ta věc, kterou si právě teď na místě vymyslel, by mohla být pravdivá. Dal si sluneční brýle na oči a se zájmem ji pozoroval.


"Lilian." Pousmála se smutně. "Trpěla tím taky, při tom… David říkal, jak moc oceán vždycky milovala, milovala ho nade vše. Jenže… stal se jí osudným."
"Jak to myslíš, Nat?" krčil čelo.
"Nezemřela tak, jak si všichni myslí, že to bylo. Tom se nikdy nedozvěděl pravdu, protože sám vodu miloval, a nikdo nechtěl, aby se pak bál vkročit do toho, co… však se na něj podívej." Usmála se a kývla směrem k vodě, kde Tom dováděl se svým psem.
"Stalo se to, když… byla bouřka, velká bouřka, nikdo ji nečekal. A Lilian byla se svou kamarádkou na jachtě, kterou jí její manžel koupil k výročí. Vlna ji smetla do vody, pak už ji nikdo nikdy nenašel, neviděl. Byla pryč. Jako by se rozplynula." Bill polkl.
"Jen mořská pěna…" pousmál se slabě. Natalie se na něj podívala a pokrčila rameny.
"Nevím… já jsem tam nebyla." Pousmála se slabě.
"Pověz mi o ní ještě něco." Usmál se Bill a položil se zpátky na záda, zavřel oči.
"A co bys chtěl vědět, zlato?" zvedla se a upravila slunečník tak, aby jim sluníčko nesvítilo do obličeje.
"Cokoliv. Nikdo tu o ní nemluví. A David se nejednou zmínil o tom, jak strašně moc jsem si s ní podobný."
Blondýnka se znovu zasmála. "Ano, to ano. Chudák se z tebe nemohl vzpamatovat. Chvíli jsem si myslela, že opravdu dáš přednost jemu před Tomem."
"I já jsem si to chvíli myslel…" zašeptal. "A teď už povídej," napomenul ji. "Ať se něco dozvím, než se Tom vrátí z vody."


"Lilian měla jedno opravdu velké tajemství." Rozhlédla se Natalie kolem, jestli je někdo neposlouchá. "Totiž, když čekala Toma, Tom neměl být jedináček…" pousmála se slabě. "Čekala dvojčata…"
"Dvojčata?" nakrčil Bill čelo. Až moc dobře znal historky, které se pod mořem vyprávěly, o lidských dvojčatech, o tom, jak menšina z těch, kdo žil pod mořem, měla nějaký svůj ekvivalent, spřízněnou duši. Většinou to byli právě ti, kteří zešíleli nebo zemřeli steskem.
"Ano, dvojčata. Dvouvaječná dvojčata. Davidovi to nikdy neřekla, protože by ho to, co se stalo, opravdu ranilo, a tak se rozhodla, že si to nechá jen pro sebe. Řekla to ale mně, protože… Jsme si byly opravdu blízké." Povzdychla si trochu a znovu se napila. "Lilian byla opravdu křehká, nebyla na tom zdravotně nejlépe, nejspíš kvůli tomu, jak moc trpěla tím, že nemohla do svého milovaného oceánu po tom, co jí diagnostikovali tu podivnou alergii. A tak když se zjistilo, že by měla mít dvojčata, doktoři okamžitě řekli, že nemá šanci porod zvládnout. Že bude muset jít na potrat, nebo že vezmou alespoň jedno z těch dětí, protože byla šance, že porod jednoho dítěte by přeci jen přežila."


"Na potrat ale nešla, jak vidím." Zamumlal Bill.
Natalie se usmála. "Nešla přesně tak. Nechala si jedno z vajíček vzít a přemluvila doktory, aby jí ho dali, nikdo v tu chvíli nechápal proč, ale… ale když přijela domů, šla toho večera na pláž, na útesy. Zřejmě ho chtěla dát moři, chtěla, aby ho odnesla voda, kterou tolik milovala."
"Ale to vejce už přeci muselo být mrtvý, ten zárodek nemohl přežít." Zavrtěl Bill hlavou a nakrčil nos, nechápal, o co tu šlo.
"Ano, to ano, jenže… Všichni si mysleli, že se zbláznila, opravdu všichni. Když se jí totiž David zeptal, co tam dělala, i když tak riskovala život, kdyby na ní voda cákla; ona odpověděla, že připlavala mořská panna a ona jí dala dar, to nejcennější co měla."
"Dala jí to vajíčko." Řekl Bill. "Dala jí to vajíčko a královna s ním odplaval do hlubin moře, kde její manžel použil svou kouzelnou moc, své kouzelné žezlo a dítě, které se mělo narodit, se přeci jen narodilo, avšak ne v takové podobě, jak by mělo. DNA však mělo po matce," šeptal, v hlavě mu začínalo spínat.


Blondýnka se tiše zasmála. "Opravdu krásná pohádka, že ano?" pousmála se a zvedla se z lehátka. "Chceš zmrzlinu? Pro nějakou dojdu." A s tím odešla pryč. Bill se posadil, sundal si brýle a zadíval se na Toma, který se k němu vracel z vody.
Ne, to přeci nemohla být pravda. Nemohla být. On nemohl být, nemohl přeci být to ztracené dítě.


autor: LilKatie
betaread: J. :o)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Schmetti Schmetti | Web | 17. listopadu 2012 v 18:26 | Reagovat

Myslela jsem si to dávno, už když se v příběhu objevilo to s tím obrazem a podobou. Jen jsem netušila, jak bude vymyšlený :D
Teď mi tak dochází, proč podmořská královna věděla Tomovo jméno.

Doufám, že se Bill nezačne bát být s Tomem, když jsou dvojčata, že mu to nebude připadat nemorální, špatné. No, ale předpokládám, že se to zamotat musí a bylo by Asi zvláštní, divný, kdyby si řekli: "Jee, to je super! Jsi moje dvojče, miluju tě a spíme spolu!" :D Takže je tam skoro dvojitý incest. Bratr s bratrem a David, který byl zamilovaný do svého syna, navíc Bill přiznal, že si myslel, že mu dá přednost :D

Hele, ale mně to tak připadalo, že mu David nebyl lhostejný :D Brala bych malý podvod. Jednou :D Víš... chápeš :D

2 Janča Janča | 17. listopadu 2012 v 19:18 | Reagovat

A je to tady, Bill si vybral stejný osud jako jeho matka, lásku...
Teď mě zajímá, jestli to všechno Bill řekne Tomovi nebo jestli si to zatím nechá pro sebe. Anebo jestli to řekne Davidovi, ale tomu to říct nemůže, protože na jednu stranu by byl David nadšený, že našel syna, ale na druhou by mu došlo, že Bill a Tom jsou dvojčata a tudíž láska mezi nimi jaksi není košér.
Myslím, že Billa teď čekají hodně trpké myšlenky a možná i výčitky a že se bude trápit. Snad mu Tom ty smutné myšlenky pomůže rozptýlit :)
Jinak jsem ráda, že Bill prožil s Tomem celý krásný rok plný štěstí a lásky a poprvé za celou dobu, co povídku čtu, mám pocit, že Tom Billovu lásku nezradí. Tak doufám, že se nemýlím :)
Je mi líto Lilian, že přece jenom zemřela, doufala jsem, že se vrátila do moře, ale ona se vlastně do moře vrátila, jen jinak, vzalo si ji zpátky...
Krásná povídka ♥

3 Karin Karin | 17. listopadu 2012 v 19:30 | Reagovat

Ty vogo tak oni jsou braškove co bude dál?

4 Schwarz Engel Schwarz Engel | 17. listopadu 2012 v 23:18 | Reagovat

Fííííha to ne. Billíšek je Tomův bráška? Ohh můj bože honem dál honem dál honem dál :-*** Já chci tu co nejdříve pokračování.

5 *Ci-Chan* *Ci-Chan* | Web | 18. listopadu 2012 v 15:29 | Reagovat

A je to venku!!.. Jsou to dvojčata!.. jsem ráda, že jsou! budou mít k sobě mnohem mnohem blíž! A já jsem ráda, že jsme se dozvěděla, něco víc z jejich minulosti, a že už je nám to všechno jasné, jak se to stalo! :) Docela mě mrzelo, že si Bill myslel, že by dal přednost Tomovu otci :( a jsem hrozně ráda, že to neudělal...! To jak jsou s Tomem šťastní mě hřeje u srdíčka!.. Je krásné, jak moc se vzájemně milují, a že Tom to ty slova "miluji tě" myslel od začátku vážně! Nemůžu se dočkat pokračování! ta povídka je famózní! :3

6 KarlaSka KarlaSka | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 18:05 | Reagovat

Já si to myslela! :D Od začátku mi to všechno bylo podezřelý a tušila jsem, že tam mezi nimi bude pokrevní pouto, akorát jsem nevěděla, jak to bude všechno propletené... Teď už to vím :) Myslím, že tímhle jsi nám objasnila asi všechny otázky týkající se Billovy, Tomovy, Lillianiny i Davidovy minulosti :) Stále však zůstává jedna otázka a to je, jak to všechno bude pokračovat. Všechno vypadalo tak v pohodě a s prvními odstavci tohoto dílu už to vypadalo, že co nevidět přijde happy end, ale vynořil se nový problém- dvojčata. Nevím, nevím, jak to Bill všechno vyřeší, jestli se někomu svěří nebo jestli se začne Tomovi stranit... Každopádně doufám, že to všechno dobře dopadne a můj špatný pocit, že je Billovi uchystán stejný osud jako jeho matce, je mylné...

7 Lena Lena | 18. listopadu 2012 v 18:35 | Reagovat

Tak oni su dvojčataa,,,???? no paradaaa supeeer :D

8 Zuzana Zuzana | 19. listopadu 2012 v 23:55 | Reagovat

Takže takto to nakoniec bolo :) Preto o ňom David nevedel a preto mal Bill inú matku :) Zaujímavý nápad. Len mám teraz o Billiho strach, keď sa to David a Tom dozvedia... Zamrzela ma Billova poznámka, že si tiež myslel že by si mohol vybrať Davida. Aj keď si to myslel iba chvíľu aj tak mi je to ľúto. Ale budem to brať tak, že predsa je to otec, niečo k nemu cítiť musel.

9 Mischulka Mischulka | E-mail | 9. března 2013 v 0:25 | Reagovat

Oh, vážně? Tak tohle jsem absolutně nečekala..já si myslela, že Liliam je přímo Billova maminka, se kterou žil v oceánu..a ona sice byla jeho maminka..ale všechno to bylo jinak. Pááánejo, tak to povídka začíná nabírat naprosto jiný spád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama