Lachrymose 4.

15. listopadu 2012 v 18:00 | Ketty & Janule |  Lachrymose
autor: Raiju


17. srpna 6:05


Realita a sen začaly splývat někde v polospánku. Slyšel vedle postele pípat budík, jak se ten zvuk odrážel od zdí, a s každým dalším pípnutím padal víc k zemi. Stáli, mluvili, smáli se a bez varování, uprostřed věty, spadli na zem mrtví. Každé dlouhé ohlušující pípnutí bylo jako linie srdce na monitoru, konec něčího života.
Muži padali, ženy, děti, dokonce i zvířata…


Srdceryvné zanaříkání zamaskované v povzdychu opustilo zpěvákovy rty a ten se pevně chytil látky na svém polštáři. Podíval se na bratra stojícího vedle něj. Tom je také viděl, třásl se, zmatený, ustaraný, Tom se nikdy nedokázal se smrtí vypořádat v klidu. Jak lidé padali rychleji a rychleji, dokonce i přeskakovali rytmus pípání, chytil mladší dvojče za ruku a pevně stiskl. Oči plné strachu se podívaly do očí s panikou, nemuseli nic říkat, ale jejich myšlenka byla stejná.


Neopouštěj mě.


"TOME!" stiskl ruku víc, když jeho bratr začal padat. Billa probudil jeho vlastní výkřik, vykulil oči, panikařil a rozhlížel se po pokoji. Párkrát zamrkal, uvědomil si, že má zavřenou pusu a že je stále v teple a bezpečí postele v jejich hotelovém pokoji. Ten křik byl jen v jeho snu, ale pípání budíku bylo reálné. Natáhl ruku a vypnul ho, posadil se a promnul si oči, podíval se na druhou stranu postele.



Tom k němu ležel otočený nahými zády, peřinu staženou až k pasu, nejspíš ji skopal během noci. Bill ho pozoroval s neuvěřitelnou soustředěností, cítil, jak se přes něj přelila vlna úlevy, když viděl, jak se Tomův pas trochu zvedá a klesá, když slyšel jeho tichý dech. Tom normálně spal po propité noci přes budík, oni oba. Ale tentokrát byl Bill rád, že jeho bratr spí jako kámen.


Zpěvák tam asi minutu jen seděl, vzpomínal na strach v očích svého bratra, ten otupělý pocit, když Tom najednou spadl. Ale tady ležel, v bezpečí a živý po tom snu, který byl tak… reálný. Znovu se podíval na Tomův bok, počítal nádechy, poslouchal je. Byl v pořádku. Nemusel se strachovat, byl to jen sen. Jenom sen.


Bill si roztřesenou rukou promnul čelo, pak si otřel mokro z tváří. Podíval se na konečky prstů - slzy. Utřel si obličej trochu víc, znovu se otočil k zádům svého sourozence. Pod peřinami se k Tomovi pevně přitulil, co nejvíce to šlo, obmotal se kolem něj, jako by ho chtěl před něčím chránit, zabořil si hlavu do bratrových copánků. Před ním se Tom zavrtěl a brzy se kytarista zamračeně otočil, zachmuřil se ještě víc, když viděl bratrovy oči.


"Hej, co se děje…?"
Bill ho objal ještě víc, schoval si obličej do vlasů, ležel mu teď na hrudníku, když se Tom převalil na znak. Položil Billovi ruku na záda, stále se na něj ustaraně díval a čekal na odpověď. Bill se třásl, něco s ním bylo špatně. "Bille? Bille, mluv se mnou, co se děje?"
"Neopouštěj mě."
"Bille, nikdy tě neopustím. To snad víš…"
"Prostě mě neopouštěj. Zůstaň se mnou."
To jak se na něj věšel, jeho řeč těla, to bylo pro Billa naprosto netypické.
"Měl jsi zlý sen?"
"Bylo to tak opravdový… slyšel jsem to, cítil to… cítil tvojí ruku a…" nemohl tu větu dokončit, jen si schoval obličej a zavřel oči. Oh bože, nikdy nechtěl myslet na život bez Toma, ať už z jakéhokoliv důvodu by s ním nebyl.


***


Tom se podíval přes okraj skleničky na druhý konec stolu, na bubeníka, co seděl proti němu, a Georga, který nadšeně vyprávěl o holkách, které měl minulou noc na pokoji, ty samé holky teď seděly jen o pár stolů dál. Uchechtl se a znovu se napil vody, zavřel oči a snažil se nesoustředit na silné dunění v hlavě, migrénu a nepříjemný pocit v žaludku. Vydechl a předklonil se, promnul si spánky a zavřel oči, tiše se modlil za úlevu.
Přál si, aby mohl být zase nahoře, jen o trochu déle. Chtěl Billa objímat ještě o něco déle, dívat se, jak spí po tak drsném ránu. Zpěvák usnul asi před hodinou, a jelikož do zítra toho neměli moc na práci, bylo by dobré, kdyby se Bill vyspal, co nejvíc to šlo.


"Vy dva jste se včera fakt ztřískali."
Mladík zaúpěl a otevřel oči, Gustav se na něj přes stůl upřeně díval. Kam zmizel Georg?
"Jo."
"Bill stále spí?"
"Jo." Nemohl odpovědět moc upřímně, Bill by ho nenáviděl. Teď i s kocovinou spí, protože byl poslední čtyři hodiny vzhůru kvůli noční můře. Nikomu nemohl říct, co dělal posledních pár hodin s Billem, objímal ho, líbal, utěšoval ho a ujišťoval, že to byl jen sen a že to bylo tak opravdové jen kvůli alkoholu. Tyhle věci byly jen mezi bratry.
"No, myslím, že on měl dost…" blonďák odvrátil pohled, nejspíš proto, že Tom nebyl v dobré náladě.
Kytarista vydechl a znovu zavřel oči. Chtěl ještě spát, chtěl, aby ta kocovina přešla, chtěl, aby se zhasla světla a měsíc nahradil slunce. Možná nebylo nejlepší odcházet z pokoje.


"Půjdu zpátky. Nevím, jestli jsem ho měl nechávat o samotě."
Gustav se na něj podíval, mračil se. "Okay. Ať je ti líp. Vezmi si aspirin."
"Jo, jo." Trochu se zamotal, když se zvedal, chytil se pro rovnováhu židle vedle sebe. Vrátit se do pokoje bude boj, když měl hlavu jako v mlze, ale Bill na něj čekal. To byla jediná odměna, kterou potřeboval.


Sluneční světlo zpěváka dělalo andělem. Teplý bílý svit vytvářel skrze záclony paprsky, které se zabořovaly do černobílých vlasů, rozzařovaly je. Billova odhalená kůže lehce svítila, hebká kůže na jeho rameni a ruce, která si k hrudníku tulila peřinu, hebká kůže na jeho tváři jen lehce schovaná jeho vlasy.


Tom za sebou tiše zavřel dveře, stál v nich dlouho a jen se díval, jak jeho bratr spí. Bez šminek, bez slakovaných vlasů, bez lesknoucího se oblečení a pěti kil šperků, před ním byl čistý, jednoduchý, přírodní Bill. Měl obličej částečně zakrytý rukou, která držela peřinu, jeho trup se jemně zvedal, že to skoro nebylo vidět, řasy se mu ve spánku schvěly. Tom se nad tím musel usmát, nebyl schopný cítit bolest, která tu na vteřinu byla.


Starší z chlapců si sundal boty u dveří a zamířil tiše k posteli, jen se posadil na její okraj. Zblízka se na Billa díval, nechtěl ho probudit. Díval se na prsty, které držely peřinu a přitahovaly si ji k sobě, dolů po Billově ruce a rameni sledoval každý kousek kůže. Dokázal si vzpomenout, jak hebká jeho kůže byla, jak se leskla a chvěla pod jeho dotekem, jak chladné byly konečky jeho prstů, jak mu naskakovala husí kůže, jak Bill sténal. Pamatoval si, jak Billovy dlaně přejížděly po jeho kůži, byl to ten nejdokonalejší pocit, nedokázal vyjádřit slovy ani zvuky, co to pro něj znamenalo, když Bill slabě zvedl ruce a přitáhl si Toma blíž.
"Ježíš…" zašeptal Tom, vydechl a na chvíli odvrátil pohled, když cítil, jak se vzrušuje. Ale bože, kdo by se nevzrušil? Ten fakt, že si pamatoval minulou noc, byl sám o sobě skvělý. Pamatoval si ji i Bill?


autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)

original
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 15. listopadu 2012 v 18:14 | Reagovat

Ta noční můra byla příšerná a bohužel to nebyl jen tak ledajaký sen, spíše předtucha či varování.
Spící Bill byl opravdu rozkošný, anděl pro Toma i pro mě :)
Miluju chvíle, kdy se na něho Tom jen tak dívá a pohrává si s myšlenkami a přemýšlí o něm, s úsměvem a s láskou ♥
A Bill si předchozí noc zcela jistě pamatovat bude, jen je otázkou, jak na tu skutečnost bez alkoholového opojení bude reagovat. Protože vystřízlivění může být pěkně kruté...

2 nika nika | 15. listopadu 2012 v 18:33 | Reagovat

To bol hrozný sen.  A tiež súhlasím  s tým, že spiaci Bill je ozaj  zlatý.
Ďakujem za preklad.

3 *Ci-Chan* *Ci-Chan* | Web | 15. listopadu 2012 v 20:02 | Reagovat

Myslím, že kdyby na tu noc Billy zapomněl.. Tomi mu to mile rád připomene!..♥
Ta noční můra se doufám NIKDY nevyplní a já už se nemůžu dočkat, až se přeneseme do současnosti! I když to tam není moc růžové... ale zajímá mě, jak se věci vyvinou a co se s dvojčátky stane... :))
Mockrát děkujeme za překlad LilKatie! :3 jsi zlato!

4 ADY T. ADY T. | 15. listopadu 2012 v 20:37 | Reagovat

Oh, tak doufám že si to pamatovat bude ale bude na to reagovat pozitivně ;) ..

Moc krásný ;)

5 Zuzana Zuzana | 15. listopadu 2012 v 23:28 | Reagovat

Prekrásna kapitola. Aj keď ten sen je príšerný, o to viac, že je to jeden z tých ktoré sa plnia :( ale Tomove myšlienky, sú úplne prekrásne a spiaci Bill♥ ach, čo dodať.
Ďakujem za preklad.

6 KarlaSka KarlaSka | 16. listopadu 2012 v 8:44 | Reagovat

Oh… úplně jsem cítila takovou divnou tíhu u srdce, když se Billovi zdál ten sen. Bylo to tak skutečné a neskutečné zároveň právě jako sen… Moc dobře chápu, jak se cítil, když se probudil a zjistil, že je vlastně všechno v pořádku (zatím)  moc dobře to znám a myslím, že každý z nás  ta nesmírná úleva, když zjistíme, že to všechno byl jen a jen sen, který není skutečný, ačkoliv je zrcadlem, jež odráží naše podvědomí, v němž se skrývají naše největší strachy a tudíž i slabosti. Nejzranitelnější jsme právě ve snech, kdy je naše mysl přístupná všemu, což nás činí nesmírně slabými…  a to Raiju vystihla v těch několika větách naprosto perfektně 
Ten následný rozhovor byl moc milý a Tomovo ujištění mě zahřálo u srdce  i když už vím, že se mu to nepovede…
Ten konec byl… perfektní! Strašně moc se mi líbil a Tomovo vzrušení celou tu něhu toho okamžiku výborným způsobem zabilo :D Věřím, že si Bill tu noc pamatovat bude, protože ho minimálně bude pěkně bolet zadek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama