Julie 5.

19. listopadu 2012 v 17:00 | Ketty & Janule |  Julie
autor: B-kay




"Tady bydlím," vydechl Bill tichým hláskem a gestem ukázal na dům, který se ukrýval za závojem rozkvetlých stromů.
Tom se nejdříve kolem sebe rozhlédl, aby se ujistil, že již žádné nebezpečí nehrozí, teprve pak se otočil na Billa, který jej sledoval lítostivým pohledem.
"Děkuju za to, žes mě doprovodil," zašeptal se skloněnou hlavou.
Nedokázal se mu podívat do očí. Vinil se za všechno, co se v ten večer stalo. Kdyby přijal jeho nabídku, kdyby si alespoň na chvilku nehrál na to, že všechno zvládne sám a že nikoho nepotřebuje, možná by dopadlo všechno úplně jinak.
"Bille," Tom vyslovil jeho jméno tak hlasitě, jak mu to jeho bolavé rty dovolily, zároveň však se vší něhou, které byl schopen. Přiblížil se k Billovi a předtím, než vzal jeho tvář do dlaní, na něj měkce pohlédl. "Jsi v pořádku. Neublížili ti, a to je to jediné, na čem mi záleží. Mé rány se zahojí, myslím, že hojení těch tvých by trvalo mnohem déle. Právě proto jsem moc rád, že to skončilo takhle," palcem jej opatrně pohladil po líci, sledujíc jeho utrápenou tvář.


Oči měl plné slz, spodní ret si silně skousával, aby se náhodou nerozplakal. Ve veliké mikině působil dojmem malého dítěte. Roztřeseně zakýval hlavou na znamení, že s Tomem souhlasí, přesto jej pořád hryzalo svědomí. Jistě, mohlo to dopadnout i hůř, vždy je taková možnost, ale taky se stačilo rozloučit o několik vteřin dřív a skupinku těch kluků by jistě minul. Loučení s Tomem však bylo mnohem těžší, než mohl předpokládat.
I nyní to pro něj bylo skutečně náročné. Stál naproti němu s tváří v jeho dlaních a i když věděl, co by měl udělat, nedokázal to. Nedokázal se od něj odsunout, popřát mu dobrou noc a nechat jej jít. Nechtěl, aby odcházel. Chtěl, aby byl s ním. I když by to smělo být už jenom na chvilku, ta chvilka mu za to stála.


"Stále to krvácí," poznamenal, jakmile po delší době zvedl pohled a zadíval se mu do tváře. Tak otevřená blízkost jej děsila. Cítil na svých rtech Tomův horký dech, třásl se proti jeho tělu a nenáviděl to své za to, jak lehce podléhal jeho kouzlu.
"To nevadí. Dřív nebo později to přestane. Budu v pořádku," i když to šlo skutečně těžce, kvůli Billovi se přinutil pousmát. Chtěl jej alespoň nějakým způsobem uklidnit. Ujistit jej, že je již všechno v pořádku a že v nich tenhle den nezanechá víc než ošklivou vzpomínku.


"Víš, co mě překvapuje?"
Bill se na něj zvědavě zadíval.
"Žes jim neutekl. Myslel jsem, že to máš ve zvyku," v tu chvíli se ani Bill neubránil drobnému úsměvu. Zhluboka se nadechl, poodstoupil od Toma stranou a teprve tehdy byl schopen opět promluvit.
"Nemůžu utíkat. Alespoň ne doslovně," posadil se na nízkou lavičku před domem, která vypadala, že dva lidi unese jenom těžce. Tom to však risknul a posadil se vedle něj. "Moje mamka byla baletka. Výborná baletka. Obdivoval jsem ji a už jako malý kluk jsem chtěl být jako ona. Neměl jsem otce, který by mě vedl jiným směrem, auta, nebo různé sporty, mě vůbec nezajímaly. Žil jsem baletem ještě dřív, než jsem se naučil pořádně chodit, protože moje maminka byla mým baletem."


Tomovi ho v tu chvíli přišlo líto. Muselo být pro něj těžké mluvit o ní, když už nemohl spatřit ani ji, natož její půvabný tanec.


"Když mi bylo pět, přihlásila mě do baletní školy," jeho slova byla tichá, jako by se sám za sebe styděl. Byl si vědom toho, že není moc kluků s takovou zálibou a měl trošku strach, zda se mu Tom nevysměje. Jeho tvář však vypadala klidně, nenašel v ní ani náznak jakéhosi pohrdání, a to mu dodalo odvahu pokračovat dál. K té horší části. "A o deset let později, jsem z té školy musel odejít," smutně svěsil ramena a pohlédl Tomovi hluboce do očí. Ten kluk byl prostě úžasný. Mia měla opravdu veliké štěstí.
"Co se stalo?"
"Pomáhal jsem dědovi v zahradě a spadl jsem ze stromu. Pravou nohu jsem měl zlomenou hned na několika místech. Proto nemůžu ani pořádně utíkat, natož tančit." Tom překvapeně pootevřel rty a netušil, co by měl povědět.


Jeho náhlý zkrat ve slovní zásobě nebyl způsobem pouze Billovým nešťastným osudem, ale taky tím, jak na něj působil. Nyní už rozuměl tomu, proč měl tak nádhernou postavu. Jako tanečník měl dokonalé držení těla, vytvářející úžasnou linii i přesto, že nebyl zcela v pořádku.


"Je mi to líto. Byl bys jistě tak výborný jako ona."
Bill na něj krátce pohlédl, vzápětí se však hlavou opřel o jeho rameno, stiskl víčka a hlasitě vydechl. Byl ze všeho tak unavený.
"Někdy si představuju, jaké by to bylo. Zaposlouchat se do hudby, rozběhnout se a tančit. Nevnímat nic kolem sebe, zapomenout na okolní svět a žít jenom pro tu chvíli."
Tom položil svou hlavu na Billovu, zhluboka se nadechl vůně jeho vlasů a taky zavřel oči.
"Já mám taky někdy takové představy. V těch mých však zmizí Mia, její bláznivé nápady a já se ocitám volný. Dělám si, cokoliv se mi zachce, a nikdo mě nemůže zastavit," dýchal sladkost Billova těla a za zavřenýma očima se mu míhal pouze jediný obraz. Bill, tančící a zcela lapen ve svém světě. Stejně křehký a krásný jako vždy.


"Možná tě napadají takové představy proto, že máš strach. Možná se opravdu jenom bojíš, protože nevíš, co všechno manželství obnáší. Já však věřím, že to zvládneš. Bude z tebe jistě vzorný manžel a milující otec." Ta slova sotva vyslovil. Procházela jeho hrdlem a způsobovala mu ostrou, nepříjemnou bolest.
"Mia nechce mít děti. Pokaždé, když se pokusím navázat rozhovor na tohle téma, akorát se pohádáme. Právě proto jsem se od chvíle, kdy mě trefila míčkem, do Julie naprosto zbláznil."
A kdyby jen do Julie, prolétlo mu myslí, jakmile k němu Bill zvedl tvář, a vzdálen od té jeho pouhými milimetry, jej soucitně chytil za ruku.
"Ona tě má taky moc ráda," konečky prstů jej zlehka pohladil po tváři a usmál se. Vzápětí však znejistěl. Sklopil pohled a otázku, která jej tížila od chvíle, co jej doprovodil, téměř neslyšně zašeptal proti jeho tričku. "Nechceš jít dál?"


"Babička s dědou už jistě spí. Ošetřil bych ti ty rány. Cítil bych se lépe, kdybych věděl, že jsem pro tebe udělal alespoň tak maličko," dodal rychle. Jeho tep již opět dosahoval rekordní rychlosti, tváře měkly přicházejícím ruměncem. Nemohl uvěřit, že se na to skutečně zeptal.
"Ale na druhou stranu tě nechci zdržovat. Jistě na tebe čeká snoubenka a já nechci, abys měl kvůli mně ještě větší problémy. Pochopím, když nebudeš chtít, a proto-"
"Rád," Tom zastavil nekonečný proud jeho slov pouze jedním jediným.
Bill sledoval jeho láskyplný úsměv, vnímal, jak jej bere za ruku a společně kráčí ke dveřím, přesto jako by byl mimo své tělo a díval se na to všechno shora. Věděl, že kráčí do jámy lvové a že si každou další vteřinou ubližuje pořád víc, přesto v sobě nenašel ani špetku sebezapření. Nemyslel na bolest, která přijde, až jej ztratí. Nemyslel už vůbec na nic.
Opět se ocital v jedné ze svých představ.
Opět v ní tančil.
Nyní však netančil sám…




Bill se snažil zhluboka dýchat a neomdlít, jakmile si Tom svlékl tričko, které měl od krve. Potichu, aby neprobudil Julii spící ve své postýlce, se posadil na tu Billovu.
Bill se cítil tak hloupě, když nad ním stál s tampónky a desinfekcí v ruce, neschopen pohybu. Kdyby měl více rozumu, nikdy by se nenabídl, že mu to tričko očistí. Bylo již příliš pozdě. Neměl speciální schopnosti, nemohl vrátit čas a změnit svá rozhodnutí. Nyní musel čelit následkům, které svými rozhodnutími způsobil.


"Pootevři rty," zašeptal po chvíli. Navlhčil tampónek desinfekcí a naklonil se, aby na Toma lépe dosáhl. Věděl, že kdyby se posadil vedle něj, měl by k němu mnohem lepší přístup, věděl však i to, že by to v tak otevřené blízkosti polonahého kluka, který jej zachránil před jistým zneužitím, nemusel vydržet.
"Už jako malé dítě jsem tohle nesnášel," Tom se tiše zachichotal a vzápětí uposlechl Billovu tichou prosbu. Silně stiskl víčka a pootevřel rty. Jakmile ucítil známou palčivou bolest, znechuceně usykl a odvrátil tvář.


"To nejhorší máš za sebou. Už ti to jenom očistím," Bill jej konečky prstů pohladil po líci.
Ta situace mu byla povědomá. Přesně těmihle slovy se snažil Julii utišit pokaždé, když se náhodou uhodila.
Tom těžce polkl a otevřel oči. Měkkým pohledem sledoval Billovu soustředěnou tvář, drobnou vrásku na čele, která jej dělala ještě zranitelnějším, pohled, který ani na chvilku neopustil svůj cíl. Neustále sledoval jeho bolavé rty a pečlivě je otíral mokrým kusem vaty tak dlouho, dokud nezmizely i poslední zbytky krve.


"Můžu se na něco zeptat?" Tom už si stihl prohlédnout celý Billův pokoj. Všechny fotografie, obrazy, květiny, maličkosti, které dělaly jeho pokoj tak útulným. Díky několika fotografiím již stihl poznat i jeho matku, které byl opravdu hodně podobný. Jednu věc však ještě nestihl, nebo k tomu spíše nenašel odvahu.
Bill překvapeně nadzvedl jedno obočí a pousmál se.
"Jistě."


Nemohl si odpustit krátký pohled na Tomův hrudník. Jeho široká ramena jako by byla stvořena pro objímání. Jako by měl dar, o kterém ani on sám nevěděl. Uměl poskytnout bezpečí, útočiště, jeho náruč byla krásně hřejivá.
"Máš ze mě strach?"
Bill zmateně pootevřel rty a rychle zavrtěl hlavou. Srdce cítil až někde v krku.
"Když jsem se nabídl, že tě doprovodím, vypadal jsi vyděšeně. Já vím, že se známe teprve týden a že mi možná ještě nevěříš, ale já ti opravdu nechci ublížit. To bych nikdy nedokázal, Bille," natáhl dlaň směrem k němu a ve chvíli, kdy se jej Bill zlehka dotkl a za pomoci jeho třesoucích se prstů se posadil naproti němu, smutně mu pohlédl do očí. "Měl jsem strach, že patřím mezi lidi, od kterých utíkáš," šeptl.


Bill měl oči opět plné slz. Bylo tak těžké poslouchat o tom, že má z Toma strach, a přitom cítit něco úplně jiného.
Jak mu to měl ale všechno vysvětlit?!
Jak mu měl jenom povědět, že on není tím, co mu nahání strach?!
Tomova blízkost, jeho krátící se svoboda, vidina svatby s jinou a možnost, že o něj navždy přijde a opět zůstane sám. Přesně tyto věci mu naháněly strach, ne on. Jak by taky mohl, když byl do něj až po uši zamilovaný? Právě proto to všechno bylo tak těžké.


"Nebojím se tě, Tome. A nikdy by mě taky nenapadlo, že bys mi mohl ublížit. Dnes jsi mě přeci zachránil. J-já jenom někdy…," nejistě se poškrábal ve vlasech a věnoval Tomovi přímo zoufalý pohled. Netušil, jak by měl pokračovat.
Tom jej však zlehka vzal za bradu a pobaveně se usmál.
"Nemusíš mi nic vysvětlovat. Pro mě je důležité to, že ze mě nemáš strach," sklouzl rukou níž, pohladil jej po šíji a usmál se. Bill mu úsměv opětoval, a vzápětí oba pohlédli směrem k dětské postýlce.
Julie byla zřejmě již několik minut vzhůru, seděla vedle svého nejlepšího přítele, malé plyšové kachny, a zvědavě je sledovala. Jejich pozornost upoutala teprve poté, co vesele zatleskala ručkama na znamení, že si chce hrát.


"A to jsem si myslel, že stihnu ještě sprchu. Jak to, že jsi vzhůru, zlatíčko, hm? Vzbudili jsme tě?" Bill pomalu popošel k postýlce, a vzal si Julii, natahující po něm drobné prstíky, do náruče.
Tom se na ty dva opět nedokázal vynadívat. Bill působil s dítětem v náručí opravdu kouzelným dojmem. Hned na první pohled bylo vidět, že by pro tu maličkou i dýchal. Láskyplně ji líbal do jemných vlásků, tiskl její drobné pěsti mezi prsty a houpal s ní ze strany na stranu.
Procitl teprve ve chvíli, kdy se Bill opět posadil na své místo a maličkou usadil mezi ně.


"Podívej, Julie, kdo se na tebe přišel podívat," pohladil ji po líčku.
"Ahoj princezno," Tom se nedokázal přestat usmívat. V tu chvíli se cítil jako nejšťastnější člověk pod sluncem. Jako by měl všechno to, co potřeboval, ve své blízkosti, a na ničem jiném mu nezáleželo.
Julie jej chvilku nedůvěřivě sledovala, nebyla si jistá, kde se u nich náhle vzal. Když jí však její oblíbenou hračkou pošimral na tváři, vesele se zachichotala a přímo pištěla radostí.


"Je neuvěřitelně roztomilá," nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Myslíš, že bych si jí mohl podržet?" Bill nepřemýšlel ani vteřinu. Věděl, jak moc měl Tom rád děti a věděl taky to, že s Miou zřejmě žádné mít nebude. Právě proto mu chtěl dopřát to potěšení, držet malého tvorečka ve svém náručí a vnímat tichounký tlukot jeho srdce na tom svém.
"Ovšemže můžeš. Líbíš se jí," opatrně nadzvedl její malé tělíčko a vložil jej přímo do Tomova náručí. Julie se na něj dlouze zadívala, a jakmile ji její dětský mozek ujistil, že jí nehrozí žádné nebezpečí a že Tom není příšerkou z jejích občasných ošklivých snů, opřela se o Tomovo rameno a zavřela oči.
Tom ji měkce hladil po zádech a neodvážil se ani zhluboka nadechnout, aby jí náhodou nějak neublížil.
"Je to neskutečný pocit," jeho slova byla plná dojetí a neskonalé radosti. Bill si sladce skousl rty, připlazil se blíž a pohladil jak malou Julii, tak i Toma.
"Jestli chceš, můžeš se jít vysprchovat, Bille. Myslím, že to tady zvládneme," sklonil tvář a dlouze ji políbil na hlavičku. Bill to vzal jako malou prosbu. Přikývl a poděkoval mu. Opravdu ze sebe potřeboval smýt doteky těch kluků a Julie měla konec konců skvělou společnost, takže se vůbec nemusel obávat, jestli bude v pořádku…


Sprcha mu v tu noc trvala o něco déle než obvykle. Jakmile se po necelých dvaceti minutách opět ocitl ve svém pokoji, nyní již čistý a zbaven posledních stop ošklivého zážitku, nemohl uvěřit tomu, co vidí. Tom ležel na posteli, zatímco Julie se rozvalovala na jeho holé hrudi, a lapeni ve snu, úplně zapomněli na okolní svět.
Bill si dopřál ještě několik vteřin pohledu na ně, poté opatrně uložil Julii zpátky do postýlky a Toma pečlivě přikryl tenkou přikrývkou. Byl si jist, že z toho jeho snoubenka nebude nadšená, přesto neměl to srdce vzbudit jej a poslat domů. Rychle na sebe navlékl tílko a kalhoty na spaní a položil se na druhou stranu postele, dost daleko na to, aby necítil vůči Mie jakékoliv výčitky.
Zavřel oči a během chvilky i on usnul klidným spánkem.
Výraz jeho tváře byl klidný, dokonce i ze snu se jemně usmíval.
Byl šťastný…


autor: B-kay
betaread: J. :o)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 T-KAY T-KAY | 19. listopadu 2012 v 17:18 | Reagovat

oh ulpně jsem si ten konec predstavila tak sladoucky......... jsem strase uchylna na miminka a jakykoliv maly deti takže u tohodle jsem se usulovala :) moc krasny :)

2 *Ci-Chan* *Ci-Chan* | Web | 19. listopadu 2012 v 19:01 | Reagovat

Tenhle díl jsem si hrozně užila! Bylo super, že ho Tom doprovodil a dokonce zůstal nedopatřením přes noc!.. Pořád mám v hlavě obrázek spícího Toma s malinkou Jůlií na hrudníku! Naprosto dokonalý moment! a to jak mu Tom přičichl k vlasům bylo roztomilý! a ty něžné vzájemné doteky!...
Jsem ráda, že jsou šťastní, alespoň pro zatím, kéž by to štěstí neskončilo! A Mia se může bodnout! Jak je protivná a sobecká vůbec si Toma nezaslouží... a ať se tím prstýnkem třeba udáví! :D

Na tuhle povídku se každodenně těším!.. je hrozně úžasná, jedna z mých nejoblíbenějších rozepsaných v poslední době! :) nemůžu se dočkat dalšího dílu! Hrozně hezky píšeš B-Kay a mě těší, že jsi tu už takovou dobu!.. A pořád píšeš! to je na tom skvělý! :D

3 Mischulka Mischulka | 19. listopadu 2012 v 19:19 | Reagovat

Ten začátek! Já se u něj úplně rozplývala! To bylo tak kouzelné, jak stáli naproti sobě a Tom držel Billa za tvář, už jenom ten polibek chyběl! Ale toho se doufám brzy dočkáme ;) A i bez něj to byla naprosto kouzelná chvilka. A jak si pak povídali. :) Mimochodem tím baletem jsi mi udělala ohromnou radost, balet úplně zbožňuju a tak jsem ráda, že je tam aslespoň takhle nepřímo zakomponovaný :) A je to krásná představa Billa baleťáka :)
Ohh..a potom jak byli u Billa v pokoji! Tak to bylo ještě krásnější! Opravdu jsem z tohoto dílku neskutečně moc šťastná! :) Hned jak dopíšu komentář, tak si ho přečtu znovu, protože mě naplňuje štěstím. Štěstím za ně oba :) A miluju chvlky s Julinkou :) Já když si ty dva představím, jak stojí vedle sebe a Tom má Julinku v náručí ♥ A pak jak Tom s Julnkou usnuli! Ti museli být úplně kouzelní :))))
B-Kay, moc děkuju za další díl! ♥

4 The Maoam The Maoam | 20. listopadu 2012 v 6:39 | Reagovat

Tohle je vážně jedna z nejroztomilejších a nejpěknějších povídek vůbec! :))) Jen tak dál! :))) Jsem vážně zvědavá jak to dopadne, co na to řekne Mia :D

5 Zuzana Zuzana | 20. listopadu 2012 v 14:05 | Reagovat

Prekrásne. Na spiaceho Toma s Júliou v náručí musel byť božský pohľad.
Toto je tak krásne nežná poviedka♥ zbožňujem ju.

6 Janča Janča | 20. listopadu 2012 v 15:44 | Reagovat

Tédááá, ta Julie se ale má, rozvalovat se na Tomiho nahé hrudi, to by se mi taky líbilo, ááách, úžasná představa...:D♥
Každý den, když si zapnu počítač, tak se těším, že tady bude další díl Julie a zároveň už se při čtení nemůžu dočkat dílu příštího :)
Povídku miluju a znovu jsem unesena něžným a laskavým stylem tvého psaní i příběhem samotným.
Baletem jsi postavu Billa dovedla k dokonalosti, o té Tomově ani nemluvím a chviličky s malou Julií přímo zbožňuju. Teď už chápu, proč se povídka jmenuje podle ní, protože ona je tím, co Toma s Billem svedlo dohromady a co je ještě více stmeluje. Julinka je takovým katalyzátorem celého příběhu a právě na chování a vztahu Toma k ní je vidět jeho nesobecký a milující charakter.
Tento díl byl nádherný, u scény v pokojíčku jsem se tetelila blahem a v břiše mi létali stejní motýlci, jako klukům :)
Děkuju za krásné počtení a na příští díl se už teď strašně těším :)♥

7 Karin Karin | 28. prosince 2012 v 1:01 | Reagovat

Tenhle díl byl nádhernej citlivej a láskavej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama