autor: Janča
Moji milí ♥ Děkuju vám za váš zájem a krásné komentáře, kterými jste mi udělali obrovskou radost :-) I dnes vám přeju příjemné počtení :-)
Dnešní dílko bych chtěla věnovat hlavně dvěma lidem. Tím prvním je Ondi, úžasný člověk, kterému děkuju už jenom za to, že je ♥
A tím druhým je Janule, a jí patří můj velký dík za podporu a takové to "tvůrčí nakopnutí" =)
Moji milí ♥ Děkuju vám za váš zájem a krásné komentáře, kterými jste mi udělali obrovskou radost :-) I dnes vám přeju příjemné počtení :-)
Dnešní dílko bych chtěla věnovat hlavně dvěma lidem. Tím prvním je Ondi, úžasný člověk, kterému děkuju už jenom za to, že je ♥
A tím druhým je Janule, a jí patří můj velký dík za podporu a takové to "tvůrčí nakopnutí" =)
Jsem sám se svými myšlenkami,
slyším… zas venku prší,
ty zvuky deště probudily
bolest, spící v mé duši.
Jdu k oknu, u něj zastavím se
a pozoruji kapky
a v duchu křičím přání své:
prosím, vrať se mi zpátky.
slyším… zas venku prší,
ty zvuky deště probudily
bolest, spící v mé duši.
Jdu k oknu, u něj zastavím se
a pozoruji kapky
a v duchu křičím přání své:
prosím, vrať se mi zpátky.
Ty kapky na skle okenním
jsou průzračné jak slzy,
jež vyplakali andělé,
když odešels tak brzy.
Ty slzy na sklo bubnují,
já cítím jejich slanost,
tenkrát svět se zastavil
a zamřela v něm radost.
Ten zvuk je ostřím dýky,
a srdce mi rozdírá,
znovu a znovu… já připadám si,
jak umíral bych zaživa.
Vtom kapky náhle ožívají
a na skle malují si,
vidím v nich tvoji krásnou tvář,
živou tak jako kdysi.
Tvář tolik podobnou té mojí,
jako bych viděl sám sebe,
při pohledu do toho zrcadla
zas v bolavé duši mám nebe.
Tvé oči mě s láskou pozorují,
ústa se smějí sladce,
ten úsměv chtěl jsem napořád,
a měl jsem ho tak krátce.
Ten něžný pohled zabíjí mě,
však dojdu ještě blíž,
ústy sklo studené políbím,
vím, že to ucítíš…
V tu chvíli je duše má opět celá,
konečně cítím v ní klid,
a sílu, kterou mi dáváš,
a slyším tvé srdce bít.
Prsty vlasů tvých dotýkám se,
cítím tvůj dech na své tváři
a teplo, které z něj sálá
a oči tvé štěstím ti září…
Vtom poryv větru zesílil,
tvůj obraz rozmazal,
jen salvy deště bubnují
svůj pochod stále dál.
Cítím, jak srdce mé mění se v led,
v očích studí mě zamrzlé kapky,
vím, že jen dnes, jen jedinkrát,
vrátil ses mi zpátky…
betaread: J. :o)
Zuzana | 17. dubna 2012 v 14:10 | 
Nádherné ♥