Rozhovory - Áďa

10. února 2011 v 19:00 | Ketty & Janule |  Rozhovory

17
Tak dneska je tu konečně saďourka Áďa. Měla jsem tu čest mít tohle mrňavý třeštiprdlo chvíli doma, když přifrčela do Prahy na koncert, a musím konstatovat, že tak, jak se jeví v rozhovoru, tak prdlá opravdu je. :-D No uvidíte sami, nebudu zdržovat. :o)

Otázka č. 1 - Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?

Tak ještě než začnu se svojí Beichte, tak jdu spustit menší varování a taky jedno zaskočení. Zaskočení spočívá v tom, že jsem civěla jak tele na nový vrata, že si Mykerina vybrala zrovna mě, s čímž souvisí i varování - pokud bude mít osazenstvo blogu traumata či noční můry, může za to Mykerina, ne já!!! Ale ne, tak zlý to snad nebude, takže já tedy zneužiju toho, žes mě vytáhla ke zpovědi a spustím. Bojte se a přežijte to ve zdraví... :-D

Takže, asi napřed zaskočím všechny, kteří by podle přezdívky tipovali, že se jmenuju Adéla. Těsně vedle, i když mám svátek jen o pár dní dýl (aspoň teda myslím). Jmenuju se Radka, příjmení z bezpečnostních důvodů utajím (ještě byste si mě našli, až budu v nějaký povídce týrat twins, to zrovna :-D ). Jsem stejný ročník jako Gustav, stejný měsíc jako on a dvojčátka, jenom mě od Billa a Toma dělí dvanáct dlouhých dní (a ten skoro rok) :-) a pro ty z vás, kteří si to spočítali a dali i se svátkem do kupy, můžete se začít smát, mám den před svátkem narozeniny - ale vždycky jsem to brala jako výhodu, protože mi babička dělá poctivě rok co rok dva dorty :-) vždycky si říkám, zkrouhnu to jen na jeden, abych netloustla, a vždycky to jde do háje, tohle předsevzetí, co nadělám :-)

Jo a odkud jsem? Z krásného východočeského města, města perníku (ale toho medovýho, ne toho druhýho!!!) a sportu (z hokejistů se tu všichni můžou zbláznit, pro mě to je jen banda švihlounů, honících se za pukem, kvůli jejichž fanouškům nemůžu po nocích spát, když končí zápasy) a hlavně pro mě, jakožto milovníka koní, města Velké Par... no už jsem to prozradila, sakra!!! Takže nemusíte už hádat, jsem z Pardubic :-)

dokumentace o Ádině mírumilovnosti raději pod perexem... :-D


saďourka Áďa

Otázka č. 2 - Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?

No, můj příběh ohledně Tokio Hotel je docela vtipný. Mám ho pevně spjatý se střední školou a jedním úplně báječným klukem, který mě na TH nevědomky přivedl. Ale od začátku.

Když jsem nastupovala do prváku, tak tehdy na mě (nebo jestli to bylo v druháku, nevim) na nádraží, když jsem v novinovém stánku pátrala po křížovkách, abych se cestou na intr zabavila, protože znáte to, České dráhy =
ČD = Čekej dlouho, na mě z nějakýho Brava (nebo Top dívky nebo co to tehdy bylo), civěly dvě holky, který vypadaly jako po zásahu trávou. Jedna úplně vytlemená, druhá jak navlečená do hokejovýho dresu, s pěstma ťukajícíma o sebe... no já jsem se vám tak lekla!!! Jsem si říkala "CO TO je? Zas nějaký nový Tatu nebo co... holky jedna větší tlama než druhá... beru křížovky a jdu blejt, kam to spěje..." Otráveně jsem na tu obálku vrhla pohrdlivej pohled a šla jsem dál, na tři roky jsem měla klid.

Jenže pak přišel čtvrtý, maturitní ročník. Já z toho byla těžká depkařka, kdo máte zkoušku z dospělosti za sebou, znáte ten pocit. To nemůžu dát, i kdybych se rozkrájela!!! No, sedmého prosince jsme měli maturitní ples. A kde se vzal, tu se vzal... přimotal se ke mně jeden z nejcharismatičtějších kluků, které jsem do té doby kdy potkala. V obleku, dlouhé havraní vlasy rozježené do všech stran, zářivě modré oči (až do konce čtvrťáku jsem z jeho vzhledu byla okouzlená a jsem hodně vděčná, že i teď, po třech letech, jsme pořád přátelé). Hned si všimnul mých kruhů pod očima... a prostě mě vzal pod svá ochranná křídla. Svou bezstarostností prváka mě nutil se svou partou zapomínat na starosti maturanta, drželi mě nad vodou... a devatenáctýho prosince měli čtyři lidi z jeho třídy na vánoční besídce parodii na Durch den Monsun. Celá škola se tlemila a tleskala jim, jen ten Tom seděl a tak zvláštně na ně koukal, načež z něj vypadlo, že on tu kapelu, kterou jeho spolužáci parodovali, má rád.

Tak jsem si po příjezdu domů našla na youtubu originální verzi klipu. Trochu jsem se zamračila, jak mi hlavou proběhnul flashback... týjo.... to jsou ty dvě dementní holky, co jsem tehdy viděla na tý obálce časopisu, ne?? Oni to jsou kluci? I to s těma rezatejma vlasama? To všechno jsou KLUCI?
Poměrně... no ne znechuceně, ale s roztodivnými pocity jsem to chtěla zavřít, ale když video skončilo, tak mi Youtube nabídnul Spring nicht... a to přišlo to pravý kouzlo. Zanic jsem nemohla věřit tomu, že to jsou ty holčičí písklata! Že ten šílenej skřípavej hlas se změnil na tak krásný!!! No a od tý doby to jelo. Postupně jsem si do mp3 natahala všechny jejich písničky. Spolu s Tomem jsme prožívali, jak dobývali Ameriku, jak Billovi selhal hlas...

Pak jsem odmaturovala a naše cesty se rozešly. Ale Tom mi tehdy poslal svou povídku, kde (jakožto správnej milovník Billa) sepsal pairing sebe a Billa. Já mu za to napsala taky příběh, o nich dvou. Nějak jsem tehdy to léto byla pořád doma a zjistila, že to psaní je docela i zábava. Napsala jsem Krvavý křest (tu jednodílovou drasťárnu ze zoo), tehdy ještě v hetero verzi, ale jen tak pro sebe. Co jsem zveřejnila, byla až asi desetidílná vícedílovka na blogu Evelyn? Myslím, že u ní. No to bylo dílo!! Každá kapitola měla jednu wordovou stránku, ale to byl kurňa výkon, že jo :-D a pořád jsem byla u hetera.

Asi bych tam i zůstala, nejspíš po pár týdnech skončila - kdyby mě na tom blogu nevypátrala Ainikki, které tímto patří můj veliký dík. Začala mé povídky zveřejňovat na svém blogu, motivovala mě do psaní dalších. Na její povídce Hotelové noci (doufám, že se tak jmenuje), jsem zjistila, co je to vlastně ten twincest a jak se dá o něm psát. Tak jsem tak nějak spustila pozvolna Chaos v duši... no a už to jelo. Po asi osmým dílu mě Ainikki překecala, ať to pošlu na twincestblog. Doteďka si to pamatuju!!! "Kam že to mám poslat?" úplně jsem to nechápala :-D
No a pak už to šlo samo. Skončil Chaos, nedalo mi to a byla druhá řada. Prostě mě to chytlo, docela se tím psaním ventiluju, je to pro mě dobrý relax... a tak nějak to pokračuje až dodnes, což tedy, když se dostáváme k twincestu a časovému období, znamená, že vám tu straším už dva roky a čtyři měsíce!!! BAF!!!
A teď se přiznejte, kdo z vás to tu se mnou celý ty dva roky (krom Jaňule) vydržel!!! :-D

Otázka č. 3 - Co pro tebe znamená místo, jako je twincestblog, a jak často na něj chodíš?

No, tak když jsem sem nakoukla poprvý, tak to moje tehdy relativně nezkažená dušička těžko rozdejchávala. Bože, do jaký úchylný díry jsem se to dostala? Ale tak když mi to Ainikki doporučila... tak to snad nebude tak dramatický...
Bojácně jsem se tedy krůček po krůčku prokousávala blogem, stydlivě se červenala nad pikantnějšími montážemi, ale postupně to přecházelo v naprostou pohodu, kterou oplývám vůči blogu dnes :-)

No co pro mě blog znamená... především pestrý svět fantazie, kde si dokážu báječně odpočinout, zasnít se... a pak pokračovat v tvrdé realitě. Takže když můžu, chodím si sem baterky dobíjet snad denně :-D Ale když ne, tak svět jde dál, přežili jste to tu, než jsem sem přišla, tak byste to tu přežili, i kdybych zmizela :-)

Otázka č. 4 - Jaké povídky nebo obrázky máš nejradši a proč?

No, tak tohle je zapeklitá otázka. Ono své kouzlo má snad každá povídka, a pokud je dobře napsaná, tak se krásně čte skoro každá :-) jenomže pak je tu ten háček, že ne všechny jsou dobře napsané.
Povídky mám nejradši, když je to takový ten typ "reálných" povídek, nebo naopak úplně do mystiky a fantasy. Jako pairing mám nejradši samozřejmě Billa s Tomem, mám ráda i Billa s Andreasem a začínám mít čím dál raději pairing Bill - Adam :-) nemůžu si pomoct, ale mně ti dva spolu přijdou neuvěřitelně kouzelní, už jen tou podobou.

A u obrázků to je tak nějak podobně jako u povídek :-) i na papíře ze školního sešitu může být hezká skica.

                                                               
Otázka č. 5 - Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?

Hmmm, čím začít? Tak asi tím, když není povídka dobře napsaná. Nemám ráda takový ty psaný na rychlo, kdy je vidět, že autor něco chrstne do wordu, aby tam prostě něco bylo, a nepřemýšlí nad dějem. Pak nemám ráda takový ty povídky, kde se všechno motá jenom kolem sexu, nebo když tam jsou kluci buď až příliš agresivní (ale tak jakože nereálně, že v povídce třeba vypadá "naprosto cool", když Tom Billa, plácnu, rozskřípe hasákem nebo bestiálně znásilní a Bill sice chvíli skučí, ale už ten večer se cítí relativně fit... plácla jsem hovadinu, ale tak chápete, jak to myslím, že? :-) ).

Snad ještě horší jsou takové ty přeslazené dějové linie, kdy na sebe kluci celou povídku šišlají, jako by jim bylo pět... Navazujou příběhy psané rádoby do takovejch těch "in stylů" ("Billíshku, já tě láfuju, twůj ToMmy" - tady jenom dodám, já to jednou v jedný povídce taky použila, ale jen jako pro zpestření, ale když je tímhle duchem psaná celá povídka, tak mě z toho mrazí).

A co dokáže snad nejvíc zkazit celou povídku? Když jsou skoro všechny kapitoly krásné, čtivé... pak se autor na půl roku odmlčí a pak to jednou dvěma kapitolami utne!!! To mě vždycky dokáže nas***!!! Buďto to flákám od začátku, nebo to prostě dotáhnu až do konce, ne? A pokud mám toho děje ještě moc a nechce se mi s tím patlat, tak zemětřesení nebo atomovku od Al Kajdy tam můžu hodit vždycky a má to sice rychlý, ale normální konec.

Ohledně pairingů, které nemám ráda... Nemám ráda párování Toma s kýmkoliv, krom Billa. maximálně ještě s Andreasem, ale i nad tím se ježím... ale co bytostně nenávidím... Billshido. Jako když Bushida vidím někde samotnýho, tak má i svoje charisma, ale jak se dává do vztahu k twinsatům, tak mě to vždycky irituje a nejsem, prostě nejsem to schopná číst! Jednou jedinou výjimkou byla jednodílka (už nevím od koho, ani jak se jmenovala, tak snad se autor, pokud tohle bude číst, neurazí), kdy Bill navštívil na hotelu Bushida, ten ho zamknul ve svým pokoji, svázal na postel, znásilnil ho, nafotil, fotky poslal kámošovi, odbouchnul ho a zmizel. Nechtěla jsem to číst, ale už jen první odstavec byl psaný tak krásně, že jsem to přežila. Nelituju toho, bylo to krásné!!! Ale i ta jednodílka na mě s Bushidem byla až moc. Prostě mi nesedí, což je i důvod, proč nečtu This hour´s duty. Docela jsem se na ni těšila, ale když na mě pod každým nadpisem vykoukne ten maník, co Do něčeho Buší, tak mě to tak otráví, že prostě nečtu. Možná to zní divně, ale prostě... s pánem se v twincestu nekamarádím a finiš ende, hotovo dvacet.

Otázka č. 6 - Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.

No, mám pocit, že tuhle otázku jsem vlastně odpověděla, když jsem odpovídala na to, jak jsem přišla na TH a na twincest, takže spíš k té inspiraci... No u mě záleží na dočasné náladě a taky na tom, jestli mě napadne něco, co by se mi líbilo dotáhnout do konce. Jako třeba v hlavě mám mnoho příběhů, ale ne všechny jsou takového rázu, že by si zasloužily, abych nad ně sedla a opravdu dumala, jak je upravit, aby to působilo hezky a pokud možno reálně.

Taky záleží na tom, jestli mě třeba nechytí amok a nemám potřebu se vybít. To je důvod, proč dokážu psát takové drasťárny. Já jsem člověk, co by neublížil mouše, ale někdy je kolem mě takový nátlak, že abych byla s to fungovat v pohodě a pro všechny, tak to ze sebe někde musím vybít. Možná to vyzní šíleně, ale když se pak třeba rozepíšu v nějaký mučící scéně, tak já prostě cítím, jak se to ze mě všecko odplavuje a jak mi je mnohem líp. Takže psaní mi vlastně funguje jako takový hromosvod... no a pak taky záleží na vztahu k povídkám. Jsou povídky, kde mi je líto klukům jakkoliv ublížit, ale třeba v Životě jsem je otrávila kyanidem bez mrknutí oka a bylo mi to úplně putna... Jsou zvláštní, ty autorské nálady a nápady :-)
prostě když mě chytne něco, k čemu bych povídku viděla, tak je povídka na světě hned a těžko říct, co je zrovna inspirací.

Otázka č. 7 - Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?

A sakra, já věděla, že tahle otázka přijde :-D No, co byste o mně měli vědět? Tak... třeba.... třeba třebaaaa... třebaaaaaaa.... jsem šílenej cvok? Ne, teď vážně, ačkoliv by se nad vážností předešlé věty dalo s úspěchem polemizovat :-D

Takže... jsem absolutní blázen do nehtů. Od doby, kdy na ně mamka dělala školení, ale pak na mě podle hesla "Kovářova kobyla chodí bosa" neměla čas, tak jsem se je naučila sama. Baví mě je dělat, ať už sobě či jiným, a to kupodivu od první fáze, kdy nehet zpiluju, přes lepení typu, nanášení gelů až po závěrečné lakování (které si samozřejmě užívám nejvíc). Moje nejoblíbenější barevná kombinace na nehtech je "billovská manikúra" (asi nemusím doplňovat, že jde o tu jeho černobílou francii), doplněná o stříbřitou lajnu kamínků v místě, kde se bílá a černá dotýkají.

Podobný šílenec jsem i do vlasů. Tam, kde mám teď rudou a oranžovou, ještě nedávno byla jasně růžová, a obávám se, že ta se tam taky vrátí. Mimochodem, věřili byste, že moje přírodní barva je téměř peroxidní blond? Nekecám. Takový ten jasný odstín, s medově zlatavým pramínky, jiné pramínky zas šly až do bíla... nádherná barva. Jenomže když se rok snažíte o něco jako melíry a stejně vám to do tejdne sleze zpět do blondu, tak se naštvete a radši tam kydnete jasně rudou, pak tmavší, tmavší a tmavší, až přejdete na černou, zjistíte, že to není zas tak ono, ale ve chvíli, kdy odbarvíte patku a hodíte na ni takové ty jasné barvy bez peroxidu (miluju Dynamic colour :-D) , tak jste v absolutním blahu nad tím, jak přesně tohle je to ono... jen se mi tam furt střídají tahle červeno - oranžová a růžová :-)

Co do vizáže ke mně patří ještě piercing v jazyku a konečně jsem minulý týden po asi třech letech vyřešila mou věčnou otázku tetování :-) mám teda permanentní linky na očích, horní i spodní, ale vždycky jsem chtěla něco drobnýho třeba kolem kotníku nebo nadloktí, co by to obepínalo jako náramek. Jenomže to bych nesměla zuřit pokaždé, když na plese či svatbě vidím holku s princeznovskými šaty, éterickým účesem... a pak jí z toho někde leze kérka. To mě prostě vytáčí!!! No a jak jsem to vyřešila? V březnu či dubnu se jede do Ostravy na UV tetování :-) a bude to kolem levého nadloktí motiv z Pána prstenů - ten film mě okouzlil a Tolkien je naprosto jedinečný genius (tak jako Rowlingová, ale jizvu si na čelo teta vytetovat nenechám, jsem cvok, ale natolik ještě ne!), tak mi tam bude pod UV světly zářit ten nápis, co byl na Prstenu moci :-) už se na to moc těším!!!

No, co byste dál mohli vědět... jsem neuvěřitelný milovník koní. Takže k tomu, abych nějakou povídku četla, stačí, aby tam byl obrázek koně (snad jen jednou se mi stalo, že to bylo tak mizerně napsaný, že jsem s tím sekla).
Preferuju westernový styl ježdění, přijde mi mnohem pohodovější. Od mala bylo mým snem mít jednou svého koně, černého jako uhel. Jenomže čím jsem starší a čím víc vidím do ekonomiky, tím radši si spíš zajdu pod Kuňku (jedna zřícenina kousek od Pardubic) zajezdit, je tam nádherný ranč a mají tam moc hodné koně. Měla jsem minulý květen ošklivý pád a v prváku mi jeden kůň vykousnul z pravé ruky kus svalu, tak jsem se docela dost bála, ale tady se zase postupně učím koním věřit. Stejně tam pořád je ten strach. Ve chvíli, kdy vyjedu na louku, se mi bleskově vybaví flashback, jak se mi tehdy ten kůň rozběhnul, začal vyhazovat a řítit se k překážkám... jak jsem z něj radši spadla a... ne, mám z toho sama husinu, nebudu to víc rozepisovat, protože z toho mám dodnes strach, ale pevně věřím, že to jednou přejde, protože koně jsou mojí vášní už odmalička (můj první velký sen - vyhrát jednou velkou Pardubickou. Ha, ha, ha).

Dále jsem si od doby, co jsme si pořídili loni v létě štěně, neuvěřitelně zamilovala barzoje. To je tak brutálně specifická rasa!!! Ne, nebojte, nejdu vás zahlcovat moudry o chrtech, i když tu moji berušku můžete vidět na fotce, ale řeknu vám... pokud si někdy budete chtít pořídit chrta, obzvlášť po psovi typu vlčák nebo po čemkoliv, co poslouchalo na mrknutí oka... obrňte se trpělivostí a pevnými nervy, protože tohle je prostě Pan Pes, který ne, že by neposlouchal, ale důkladně zváží, zda mu povel něco vynese nebo mu bude prospěšný, a až pak podle toho se rozhodne, co dál :-D navíc, nikdy nevíte, čím vás překvapí!!! Je to docela mazec, když se vyspíte po noční směně, vytápete z postele do kuchyně... a vyplavou vám vstříc čtyři litry mlíka, protože si ho barzoj podal z linky :-D Taky sranda, díky svý vejšce zkontroluje, co je na lince, mrkne se do dřezu, podívá se do pánve na sporáku... (a to máme linku normální velikosti, žádnou pro liliputy!)... prostě barzoj, no :-) už se moc těším, až budu mít doma jednou svou vlastní fenku. A k ní si hodlám pořídit kotě plemene Ragdoll. To bude dokonalá kombinace :-*

Áďa s barzojem

Krom barzojky mám ještě doma dvě zvířata. Mladšího brášku (ne, to byla sranda, ale občas to takový zvíře prostě je :-) ), a zakrslýho králíčka. Ta už je teda starší, ale pořád je to ten pohodový zajíc s ušima dolů, co vypadá věčně v bohorovným klidu jako tehdy, když jsme si ji jako dvouměsíční uzlíček koupili :-) A jmenuje se Simonka. Ne však podle maminky dvojčat - ty jsem tehdy ještě neznala - ale podle ústřední mrchy z mého oblíbeného seriálu, Velmi křehké vztahy, kterou ztvárnila Alice Bendová, jedna z mála českých hereček, kterou snesu :-D Ze seriálu mě teda nejvíc dostala moje oblíbenkyně Dana Morávková (přestala jsem na to koukat po čtyřech letech, až když přešla do Ordinace), ale nějak se mi jméno Andrea pro králíka nezdálo. (Andrea byla postava Dany- idol mých náctých let, než jsem poznala TH :-D ).

Letos v létě jsem objevila svou novou srdeční záležitost. Krom jízdy na koni a řízení auta jsem si hodně zamilovala... Tunisko. Byli jsme tam s přítelem na dovče a řeknu vám... v životě jsem nepoznala hezčí zemi. Ani ne tak hezkou krajinou, jako tím, co tam je za atmosféru (ne ta, co tam je teď, ty nepokoje). Tak neuvěřitelně milý a přátelský lidi tady člověk potká dva, tři za rok a ještě to je hodně, tam jsou na každém kroku. Zastaví vás, začnou se zajímat, odkud jste, když jim jste sympatičtí, pozvou vás na kafe... my jsme se tam takhle spřátelili se skupinkou pouštních Berberů, s nimiž doteď udržujeme mailový kontakt... a opravdu. Možná to teď blbě vysvětluju, ale takovou vlídnou, pohostinnou zemi, kde neřeší čas, ale přítomnost, jsem ještě nepotkala. Moc proto doufám, že do léta si toho prezidenta vyřešej a já se tam budu moct vrátit. Miluju to tam a jen tak nějaká země už to asi netrumfne.
A už vím, kde jednou budu bydlet. V Tunisku, budu tam mít barzoje, kočku plemene ragdoll a achaltekinskýho koně a budu totálně šťastná :-) No to mě taky překvapilo. Berbeři uprostřed Sahary... nejen, že měli mobily, ale nejnovější typy HTC a Samsungů! No já vám civěla :-D

Jo a možná ještě jedna zvláštnost... nechutně mě baví moje práce :-) Taková kontrolní otázka. Kdo z vás sleduje televizní reklamy nebo to, co bývá na telefonních budkách? Ano, vybavujete si ty dva pány? Jednoho vysokýho hubenýho, druhýho malýho tlustýho, s čísly 11 a 88 na hrudích? Bingo! Když zavoláte na tohle číslo, kde prý vědí všechno (nechápu, kterej kokot tohle motto vymyslel :-D), tak máte šanci, že se mi dovoláte :-) Ani sama nevím, čím si mě práce operátora na infolince tak moc získala. Čím to je, že jsem na ni dokonce psala i jednu povídku, jednodílovku (ale z dob začátku mého působení tam, teď už by byla psaná krapet jinak a kurňa líp!!! Možná bude nějaký remake, ale neslibuju). Ale tu práci miluju, je pro mě svým způsobem i zábavou a já začínám mít podezření, že se ze mě stává brutální workoholik :-( Ale co nadělat, práce je to prima a kdo v dnešní době může říct, že ho práce baví (a ještě k tomu dobře platěj :-D), tak radši budu tím workoholikem i nadále. Leckdy se sama dozvím podivuhodné věci a... no jsem z toho prostě nadšená, tak doufám, že mě po dvou a půl letech tam jen tak nevyrazej :-) Tak co, zavoláte někdo zlé tetě Ádě? :-D
Jinak kdo budete mít další otázky, hoďte je pod text :-)

Otázka č. 8 - Jaké 3 povídky bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč? Střílej od boku, co tě první napadne, autoři těch ostatních se určitě neurazí. :-)

No... tak kdybych měla střílet od boku, které povídky mě napadnou... tak jako první asi řeknu Jaňule. U tebe to prostě nejde vybrat jednu nebo dvě, ty co napíšeš, to je perla, takže jako první píšu Jaňule (a jestli to je Dar, Časoprostor, Jednou budeš můj... to už neřeším, prostě kde je podepsaná Jaňule, tak to prostě do týhle první povídky patří - a ne abys to brala jako pochlebování, tohle je realita :-P (No neboj, je mi jasný, že ty bys mi první řekla, že se ti ty moje bláboly nelíběj, takže v pohodě… akorát pořád nechápu, proč mi furt všichni cpou ten háček nad n. Jsem odjakživá tvrdá nezlomitelná Janule, tak ze mě nedělej měkejše, ty Áďule jedna! :-D Jinak samozřejmě díky za ocenění, to potěší.)

Druhá, to nemusím ani moc přemýšlet, to je Nad stádem koní. Mischka báječně popisuje celou tu atmosféru, působí to věrohodně, a navíc jako by přesně popisovala ten ranč, na který jsem jako malá jezdívala, takže já se u téhle povídky vracím do dětství a díky autorčiným úvahám a dějovým liniím se jen nerada probouzím zpět do reality.

A třetí? O třetí místo se dělí povídky dvě. Jsi jenom děvka, Bille od Vanity. Tuhle povídku jsem četla jedním dechem, ale musím jí vytknout, jak byla ukončená. Ale to už se s Vanity řešilo, takže to nebudu rozpitvávat. Ale mrzí mě to, protože jinak je ta povídka super. A druhá je Meč a růže od CookiePrincess. Hodně se mi líbí děj i způsob psaní, ale má to taky háček, zatím není dokončená, tak doufám, že mě autorka nezklame. Uvidí se :-) Ale jinak těch povídek je mnohem víc… ta trojka je tak pitomý číslo :-D

Otázka č. 9 - Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila?

Tři moje? Tak určitě by byl na prvním místě Chaos v duši, první i druhá řada. Tohle byla moje první větší záležitost a tuhle povídku prostě miluju, byla pro mě, dá se říct, vstupem do světa twincestu a věnovala jsem jí hodně svého času. Druhá, to by byl asi Kruh. (Tak jako Princezna? Nebo Princ? je dělaná podle filmu a myslím, že docela i trefně. Aspoň teda já Kruh miluju a představa Billa na místě Samary je prostě báječná). A třetí? Nemůžu se rozhodnout, která, tak napíšu dvě, tentokrát jednodílky. In chains and cage - drama, to jsem si celé psaní užívala, a jak!!! A ani jsem neměla vzteka nebo "vybíjecí"
náladu, prostě to šlo samo... a Teď hned - z toho důvodu, že jednak tam je pairing Bill - Andreas a jednak z toho důvodu, že tahle písnička je (krom Kabátů a Landy) snad to jediný, co se dá v český hudbě poslouchat :-D

Otázka č. 10 - Myslíš si, že ti "závislost" jménem twincest vydrží ještě dlouho?

No, tak to si netroufám předvídat. Vzhledem k tomu, že mě to drží už přes dva a čtvrt roku, tak se dá předpokládat, že jo. Ale lidi se vyvíjejí a mění a jak že to zpívá Bill? "Wer weiss ob wir morgen noch am Leben sind?"
Takže taky tu můžu strašit ještě X let... a taky to můžu za měsíc zabalit. Ale nebojte, než odejdu, tak sepíšu takovou saďárnu, že na mě budete ještě hoooodně dlouho vzpomínat!!!

Otázka č. 11 - Jaký je tvůj názor na "opravdovost" twincestu?

No, tak tohle je zapeklitý. Ale asi takhle. Věřím tomu, i nevěřím. Pokud by to pravda byla, museli by být kluci kurňa opatrní. Docela by jim to i spolu klapalo - znají se, stejně bez sebe nemůžou žít. Kolikrát se k sobě chovají tak, jako by tam ty náznaky byly. No každopádně... nechávám to na nich, ale upřímně doufám, že si jednou najdou každý holku (Bill třeba i kluka... Adámka, prosím, Billí, vem si ho :-D ) a budou bydlet, jak jeden z nich jednou řekl, v domku s oddělovací stěnou :-) tak by to bylo úplně ideální - si myslím. Ale kde je pravda, kdo ví? A jestli se ji někdo někdy dozví, tak se obávám, že to rozhodně nebudeme my, šílené fanynky, ale že to k nám dojde až jako k těm posledním. Protože tohle je tak složitý, že to prostě jednoduchý být nemůže ani omylem :-D

Otázka č. 12 - Ví tvé okolí, že se zabýváš twincestem?

Možná tím leckoho překvapím... ale ne, neví (teda, aspoň DOUFÁM, že neví!!!). Já si sice nemůžu stěžovat, dvěma nej kamarádkám i mamce dokážu říct cokoliv, ale i když je hranice plnoletosti už dávno za mnou, tak se pořád bojím, že bych si tímhle vysloužila přinejmenším vyšetření v Bohnicích. Jednou už jsem to před mamkou měla na jazyku, obě jsme tehdy byly lehce podnapilé... ale zůstalo to ve mně a já se obávám, že to tak bude bezpečnější :-D

Otázka č. 13 - Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?

No, tak tímhle jsi mě vytrestala. Je tady tolik báječných lidí, které bych ráda vyzpovídala!!! Schmetti, Ondina, Bitter, Mischka... a mnoho dalších! A zase to limituje číslo, tentokrát ne trojka, ale jednička... no to naštve. Ty, co jsem chtěla nejvíc, např. Jaňuli nebo Ainikki, ty už mi někdo vyfouknul, klasika. Takže já asi příště do horkého křesla pozvu Bitter. Je to prima človíček a její příběhy mají ráz a švih a i přes občasnou nadsázku se drží v míře reality... takže brouku, máš to zpečetěný. Hahahahahahahahahaha!!! :-P :-*
A vám všem přeju krásný zbytek dne a doufám, že jste ty řádky se mnou nějak přežili :-D

No... bylo to sice těžký, ale nakonec žiju. :-D Tak jo, prdelky, rozhovory se nám pomalu blíží do finiše, ještě tři a dáme si na čas voraz, aby se vám to úplně nepřežralo. Mějte se báječně, příští čtvrtek těpic s Bitter. :o)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 19:02 | Reagovat

hele Jaňule!!! jak prdlá?? no počkej, to si vyřídíme :-D
jinak zapomněla jsem, úplně neuvěřitelně miluju jízdu autem, řidičák jsem si udělala hned v osmnácti a od tý doby jen málokoho pustím za volant!!! a můj nejkrásnější výkon byla trať Pardubice - Vídeň 30.3.2010 mou zlatou fábijkou na TéHáčka :-) to byl euforitický den!!! jinak mým vysněným autem je Audi Q7, BMV X6 nebo VW Touareg :-)

2 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 19:15 | Reagovat

ajo, teď koukám, vlastně Janule... tak to se omlouvám, ale já všechny Jany, které znám, oslovuju právě Jaňule, nevím proč, ale přijde mi to takový přirozenější, roztomilejší, takový ňuňíííí :-D no dobře, tvrďáku, už se písmene ň ode mě nedočkáš!!!

3 Rachel Rachel | E-mail | 10. února 2011 v 19:22 | Reagovat

No já jsem od tebe četla Kruh, Princeznu a potom ještě pár jednodílek, ty máš výborný. Hlavně Charming Revenger - omlouvám se, jestli jsem ten název napsala špatně, ale určitě víš, o co jde - ten byl podle mě nejlepší. Určitě piš dál, líbí se mi tvůj styl psaní, budu se těšit na všechno, co se tu v brzké době od tebe objeví ;-)

4 illyrias illyrias | Web | 10. února 2011 v 19:30 | Reagovat

Teda tenhle rozhovor jsem si nemohla nechat ujít!!! xD Četla jsem pár tvích jednodílovek a vždy to byl masakr, nejvíc asi ta kde je Bill roztrhán to bylo fakt drastycké!!! Pak myslím kousek Chaose ale už nevím o čem to sakra bylo xD Té fotky s nožema jsem se na první pohled lekla! Vypadáš tam fakt vražedně!! xDD Pak druhá fotka já toho psa prohlížela, takového obroského psa jsem ještě neviděla! xD Já měla za to že chrti nejśou tak velký, tohle je vlkodlak!! xD Ale asi s ním jde hezky tancovat co? x)
K tvé práci, na 1188 jsem párkrát už volala, a jako vždy mi na to odpověděli dobře, možná že si to byla někdy i ty! xD
No a na začátku jak si psala odkaď si a hned u perníku jsem věděla že se jedná o Pardubice, Pardubice miluju tělem i duší, jsem tam každou chvíli, užasné město kam se hrabe Praha! xD

5 Bitter Bitter | 10. února 2011 v 19:31 | Reagovat

Tak koukám že nic nowýho jsem se o tobě nedowěděla... xD

6 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 19:33 | Reagovat

[3]: jo, Charming Revengera mám taky ráda, ale jednodílky jsem do doporučovaných děl nedávala, protože (a teď bez jakéhokoliv egoismu) mi přijde, že každá jednodílka je něčím pro mě výjimečná, já bych takhle dala jako nej Revengera, Krysaře a Kings of the Heaven, ake vybrat z nich? psycho :-D

7 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 19:35 | Reagovat

[4]: no vidíš, možný to je, že jsme spolu mluvily :-D a neboj, tohle je třetí nejvyšší plemeno, dogy a vlkodavové jsou ještě vyšší :-D a asi tě možná vylekám... Caeli je na barzoje ještě malá, je drobnějšího vzrůstu :-)

[5]: to je div, co? :-D

8 Ondina Ondina | 10. února 2011 v 19:47 | Reagovat

Ahooooj kočko♥♥♥,
já věděla, proč se mám na tvůj Rozhovor těšit. Bylo mi naprosto jasné, že se to kvalitou bude rovnat těm nejlepším povídkám. A víš, že bys svými perlami mohla konkurovat i samotnému staršímu Kaulitzovi? Ty mi, holka, vždy dodáš takového optimismu a já ti za to i teď strašně moc děkuji.
Já samozřejmě moc dobře vím, že jsi skvělá holka, s velikánským srdíčkem a člověk, který dělá ten svět hned hezčím. A za to ti děkuju taky!♥
Cael, to je prostě slečna aristokratka a jo, příště, ať tě taky nechá trochu vyspat, ta postel je tvá. Ale zas, víš, o co by čtenáři byli v Pekle ochuzeni, nebýt Caeli? Pohlaď ji za mě, jo?
A Ádi, co to jako mělo znamenat, zmínit se o Ondině, jo? No tyty! Máš štěstí, že to schytala Bitter, jinak bych opravdu přijela okamžitě do Pardubic a to bys viděla jako, kdo koho by zlechtal. Žádná čokoláda, ale pěkné pištění. Jééé, já chci slyšet pištět Billa! :-D
Ty víš, že jsem se v Chaosu nemohla dostat přes smrt mého milovaného Sillyho, to jsem nesla opravdu špatně, ale po pár dnech jsem se k povídce vrátila, sice se slzami v očích, a teď už vím, že jsem udělala dobře. A buřty pro "Rexe" - miluju to!♥ A když jsem si přečetla ve tvé povídce spojení - Tom de Peyrac, mohla jsem se počůrat smíchy. Ale pravda je, že mě k tomu přivedla Janička. Já slzela, jak jsem se smála. A za tu radost ti musím taky poděkovat. A miluju Krysaře, jako abys věděla. ♥ To je asi nejkrásnější jednodílka!!
Já bych ti toho chtěla ještě tolik napsat, ale to bych datlovala do rána, nehty a vlasy, linky... takže zas někdy jindy.
Ještě jsem ti chtěla říct, že jsi úžasný člověk, kterého si velmi vážím. A drž se!♥♥♥

Doufám, že na Teri Schmetti brzy dojde, a že tu s ní Rozhovor taky najdu!♥

9 kassiopeia kassiopeia | 10. února 2011 v 20:01 | Reagovat

Je,ty jsi z Pardubic???To je poprve,co slysim o nekom,kdo bydli relativne blizko:)Ja už se bala,ze jsem v celym Pardubickym kraji sama,kdo ma rad TH.Vsichni na me za to koukaj skrz prsty a to ani nechci vedet,jak by koukali,kdyby vedeli,ze ctu twincest:)

10 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 20:12 | Reagovat

[9]: tssss, kácej na ně, oni se ochuzujou, ne ty :-)

[8]: hele, nech toho, nebo se budu červenat!!! a jo, kdybych Bitter neznala už takovou dobu a nevěděla, že si zaslouží tu být hned po mně, tak tu seš ty, lechtání nelechtání :-) takže ticho tam, jo? :-D

11 Kattys Kattys | 10. února 2011 v 20:15 | Reagovat

No vidíš, jak ti to psaní krásně jde, já si tak početla! Žádný mučení, žádný znásilňování, žádný mrtvý koně, pohoda. :-) Vážně za to nemůžu, ale jakmile vidím přezdívku Áďa, okamžitě se mi vybaví motorová pila! :-) Ovšem na druhou stranu, díky tvé zálibě v úděsně sadistických povídkách, jsem vynašla báječný sport. Komentovat povídky, které nečtu. :-) No jo, pamatuju si, že jsem kdesi slíbila, že už se do tebe nebudu navážet. Ale když mně to nedá. :))) Třeba takové "Malé asijské dobrodružství" nebo ti medvídci v ZOO, jak se mi to pěkne čte a ta Áďa ne a ne a furt ty dva chudáky bude mučit!!! :)))
Přiznávám, že poslední dobou moc povídek nečtu, nějaká twincestní krize, či co, ale kdybych se náhodou vzchopila, nemohla bys mi doporučit něco z tvé dílny... no... tak nějak nekrvavého? Po několika bezesných nocích, kdy se na mě vrhaly tmavé stíny s mučícími nástroji, nemám odvahu nahlédnout do některé z tvých novějších povídek. :-)
Fotky jsou moc pěkné obě dvě, ale máš to marné, já tam prostě vidím motorovku. :-)

12 Iwča Iwča | Web | 10. února 2011 v 20:57 | Reagovat

PARDUBICE?! co takhle sejit se? :))) :DD

a na Bitter se moc tesim :))

13 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 21:09 | Reagovat

[11]: no teda, Kattys se ozvala, já čumim :-D no hele, něco nesadistickýho... moc novýho toho tam asi není, ale asi bych ti poradila Krysaře (tam sice umřou, ale NETRÁPÍM ani jednoho) nebo Kings of the Heaven, tam není taky ani špetka násilí nebo zla... nebo to o tý tsunami, teď mi však vypadl název, to víš, obarvená blondýna... určo si i nesadistický téma vybereš :-) a to je mi líto, že jsem tě takhle zdeformovala motorovou pilou...

[12]: tak když se dohodnem, co by ne :-P

14 Therese von Loriette Therese von Loriette | 10. února 2011 v 21:27 | Reagovat

tak právě te%d tu kvůli tobě sedím posraná strachy, pěkně děkuju xD (ne to byla sranda.. ale fakt se bojím) já mám ke Kruhu strašnou aversi a už to slovo mi nahání hrůzu a bill jako ta..ne já se jí prostě bojím mě dohání k šílenství (musela sem si tu rozsvítit lampičku!)..
no jinak, naprosto tě zbožňuju! já sama mám moc ráda drasťáky, taky si na nich vybiju zlost... oni to twins přežijou x)))

15 Kattys Kattys | 10. února 2011 v 21:28 | Reagovat

[13]: To koukáš na Kattys, co? Úplnej hlas ze záhrobí, abych zůstala u hlavního tématu dnešního rozhovoru! :)))

Díky za tipy, to ti muselo dát práce, vzpomenout si na něco nesadistickýho, je mi to jasný. Těší mě, že v Krysařovi jen umřou, to je skutečně neuvěřitelně optimistickej závěr!!! Doufám, že bezbolestnou smrtí! Já si smíchy úplně slintám na klávesnicvi!!! :))) Tak ti nevím, takový pěkný děvče a takový horory, vůbec se přes to nemůžu přenést. ;-)

Ale teď vážně, pily stranou, opravdu poutavý rozhovor, jsem ráda, že jsem se o tobě dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Ta tvoje cesta k TH byla vážně nádherně popsaná, celé to čtení jsem si báječně užila. :-)

16 Iwča Iwča | Web | 10. února 2011 v 21:29 | Reagovat

[13]:das mi na sebe nejaky kontakt? ^^ :D

17 Áďa Áďa | 10. února 2011 v 22:26 | Reagovat

[15]: hele ty hlase ze záhrobí, abych nenapsala remake od Prosím a ten uříznutý prstíček by se před Tomem ještě necukal!!! :-D znáš to, "kapr už smažený, ještě sebou mrská..." "prstík již řezaný, ještě sebou cuká..." ne, nebudu tě schízovat, jsem ráda, že sis to užila, nikdy nezapomenu na  ten tvůj koment, kdy si ten psychopat dělal lečo z lidskýho masa a ty "já tě zabiju, zrovna jsem k večeři chtěla dělat lečo, no to ti děkuju" nebo něco takovýho. na tohle se nezapomíná :-D

[16]: Radka.P.369@seznam.cz  :-) a bacha, zneužití mailu se trestá podle zákona zlé tety Ádi, tak bacha na to!!!

[14]: náhodou, Kruh je super!!! :-) a Samara... taková téměř emo holka, s tou dlouhou patkou :-D

18 Schmetti Schmetti | Web | 11. února 2011 v 6:06 | Reagovat

Áďo xD takže mě nic taky asi nepřekvapilo, bych řekla xD tvoje záliba v telefonování v práci (chápeš xD) mě pobavila už kdysi dávno, když jsi mi to vyprávěla na icq xD mimochodem, ta povídka, nevím jméno, kde bylo právě o telefonování do těchto linek (teď to zní úchylně, no spíš můj mozek tak myslí), tak ta byla dost dobrá.

Pak mě bavila Princezna, na to vzpomínám :) pamatuju, jak Bill někam odjížděl a zahlédl Toma na koni, tak jsem měla úplně radost, že viděl Toma xD

Pak Kruh jsem taky četla, to bylo asi všechno z vícedílek. Pak jsem četla něco z toho záhrobí, teda hřbitova, jak Bill chodil zahalený. To bylo taky dobrý, úplně temný a strašidelný xD a zapomněla jsi zmínit tvůj oblíbený HÁČEK na mučení. Copak si nevzpomínáš? xD

Tak piš další věci, ať můžu zkoumat tvoje sado sklony. A ta fotka s nožema mě rozesmála xD vlastně tys mi taky posílala fotku s nožem, tam jsi kuchala kapra xD seš prostě nějaká divná :D xD myšleno dobře.

19 Therese von Loriette Therese von Loriette | 11. února 2011 v 7:16 | Reagovat

[17]: kruh? super? blááznííííš xD já zavírala oči u mrtvejch scén... to je jedinej horor kterýho se bojím... a tu holku (to méno povídat nebudu xD) tak z tý mám strach největší, kamarádka má podobný vlasy jako ona, takže když si naproti tobě v deset večer sedne, a kouká na tebe jako ona když byla někde v tý léčebně v tý bílý košili... mysella sem že umřu a od tý doby se jí příšerně bojím xD jinak jako já horory ráda, hlavně ty krvavý xD

20 Tina Tina | Web | 11. února 2011 v 14:28 | Reagovat

Tak na tenhle rozhovor jsem se vážně těšila. Dozvěděla jsem se nové info ohledně naší krvelačné Ádi. Holka kde ty na tak drastické nápady na povídky chodíš. Ale nestěžuju si, líbí se mi je číst a zaujala mě ta povídka Kruh, takže se do ní asi pustím. Jsem děsná, poslední dobou jsem líná číst, ale na tohle se těším.
Jinak jde vidět, že jsi stejně švihlá, jako i tady ostatní. Teď to nemyslím nijak zle, ale zase, který normální člověk by četl twc, že? Jsme tu prostě banda bláznů :D
Snad mě nebude za tohle kamenovat xD xD

21 Janča Janča | 11. února 2011 v 15:05 | Reagovat

Tááákže, jelikož jsem včera Rozhovor už nestihla, protože dítko mi drze obsadilo komp, tak se jdu vyřádit teď =)
Na tenhle Rozhovor jsem se mimořádně těšila, kdo by si taky nechal ujít zpověď posledního přímého potomka kata Mydláře xD I když to byl teda člověk veskrze mírumilovný xD
Prostě Áďo, ty jsi hotový ďábel xD Jsi přesně taková, jakou jsem si tě představovala a po Fee obdivuju i tebe, že jsi nám odhalila svoji podobu =)
A myslím, že u žádného Rozhovoru jsem se tak nepobavila, jako u toho tvého. Hned ten začátek a Janulino mrňavé třeštiprdlo, to je fakt výstižné xDDD
A potom tvoje líčení, jak jsi v Bravu hleděla na ty dvě šílené holky, tak z toho fakt nemůžu, že si někdo splete s holkou Billa, to dokážu pochopit, ale Toma???!!! xDDD Chudák Tomi, holka oblečená v hokejovém dresu xD
A jak to, že nemáš ráda Billshido, když já ho miluju? xD A ta jednodílka B+B o které píšeš, jak se ti líbila, je to "Kaliber Nr 45", tak z té jsem měla trauma ještě půl roku xD
Ale myslím, že ve skutečnosti Bushida stejně miluješ, i kdy o tom nevíš, tvoje vášeň pro Tunis tě prozradila, tvoje podvědomí ví, proč miluješ Tunis xDDD
Jinak, některé tvoje povídky mi způsobují trvalé psychické problémy =),  hlavně ta jedna, "Za štěstí zaplatíš", nikdy nepochopím, jak jsi mohla nechat Billa tak strašně trpět jenom proto, aby mu na konci Tom ještě umřel a on potom skončil v blázinci, ty ukrutnice ukrutná, ještě štěstí, že jsi si to u mě vyžehlila "Krysařem", ten byl fakt úžasný =)♥
Tvoji vášeň pro koně plně chápu, já je taky miluju, můj miláček od dětství byl Ilči, kůň, kterého měl Vinnetou a celou dobu, co závodil jsem milovala Železníka, to byl můj největší koňský miláček =))) Když byla dcera menší, chodila jezdit a tam mě kobylka málem kousla, když jsem jí dávala z dlaně chleba, tak zachytila zuby o můj prstýnek a skoro mi zlomila prst, no moje blbost, ale tak jsem se lekla, že od té doby už se bojím koně krmit.
A musím ti pochválit barzojku, Caeli je nádherná a úžasná psí slečna a když tak líčíš, co dokáže, tak to je úplně jak sestřina kočka Šíša, ta jí udělala z bytu holobyt xDDD Dokonce i to zbarvení má jako Caeli, je to zrzka a sestra jí říká Žlutý ďábel =)
Ádi, ty jsi naprosto originální osoba a máš velice svérázný smysl pro humor a já jsem ráda, že jsem tě mohla poznat blíže aspoň touhle formou, protože jsi prostě super =)♥
Doufám, že se od tebe dočkáme ještě hodně povídek a že v nich nebudeš naše twins tolik trápit =)♥
Na konec si nemůžu odpustit jednu věc, Tom de Peyrac...xDDDDDDDD
Ještě teď z toho umírám xD

22 Áďa Áďa | 11. února 2011 v 17:54 | Reagovat

[20]: hele... že jsem švihlá si říkám už 22 let, co po týhle planetě chodím :-D

[18]: no jo, háček! já nezapomněla, jen se mi už nevešel do kontextu!!!

[21]: hele, nespojuj si moji lásku vůči Tunisku s tím prdlým týpkem!!! já jediný, kde jsem ho akceptovala, bylo v tý písničce, co si střihnul s božským Kájou, ale jako jinak ho ke mně nesrovnávej, a nesnaž se to shodit na Tunisko :-D a co chudák Tomi, holka v hokejovým dresu... holkou byl pro mě i Geo :-D
a co do kousnutí koněm, taky ti můžu povyprávět, v pravým nadloktí mi chybí kousek svalu - ten hajzl měl před pěti lety hlad a posloužil si mnou místo fastfoodu, co jeden nadělá, ale do prstu bys to měla fakt hnusný. taky jsem od tý doby měla z koní krapet vítr, ale to hlavní přišlo po tom pádu.
PS: já z Velký fandím sice Váňovi, ale z koní mám nejradši Amant Grise :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama