Rozhovory - Rachel

30. prosince 2010 v 19:00 | Ketty & Janule |  Rozhovory
17
Rachel je autorka, která mi jako první napsala, že svůj rozhovor musela promazávat stejně jako já :-D, aby to nebylo kilometr dlouhý... no prostě ukecaná duše, to známe. Takže... v tenhle sváteční čas, kdy má většina z vás prázdniny, případně dovolenou, se začtěte do dalšího z rozhovorů s jednou z nás... užijte si to. J. :o)

Otázka č. 1 - Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?

Předem bych chtěla pozdravit všechny čtenáře a všechny návštěvníky tohoto blogu - takže vám všem přeji krásný den ;-) No a taky bych chtěla moc poděkovat Sajü, že si mě vybrala jako dalšího adepta na rozhovor, potěšilo mě to i překvapilo zároveň, takže Sájí, děkuji ti moc. Píšu to hned na začátek do první otázky pro případ, že bych na to potom zapomněla, což by u mě nebylo nic neobvyklého ;-)

Tak… a teď už k první otázce. Jmenuji se Petra a předem musím říct, že za to jméno budu rodičům nadosmrti vděčná - a nemyslím to nijak ironicky. Jsem jedna z toho mála, kterým se jejich jméno opravdu líbí, mají ho rádi… a já měla navíc i to štěstí, že přesně vystihuje svým významem moji povahu a osobnost. Navíc má mnoho podob, přezdívek, což je další plus, které mi vyhovuje. Každý si najde svůj způsob jakým na mě pořvávat, a to se mi líbí. Co se oslovení týče, nevadí mi prakticky nic, až na Petrunu a Petrolínu, to už je fakt extrém. Takže takhle nikdy ne xD

Je mi sedmnáct let a už od mého narození je mi domovem jihovýchodní Morava. Bydlím poblíž Zlína, většinou mě ale najdete v Kroměříži, kde studuju Hotelnictví a cestovní ruch, takže spíš ve městě bláznů, do kterého se perfektně hodím ;-)

A to by bylo asi tak všechno na úvod, příjmení, adresu, PSČ a číslo popisné uvádět nehodlám, bůhví, co za hackery si tohle bude číst… raději neriskovat ;-) A svoji vlastní fotku - jak zněla poznámka v mailu od Janule - zveřejňovat raději taky nebudu, nechci riskovat návštěvnost tohoto blogu, která by s mým ksichtem rapidně poklesla. Takže se spokojte s tímhle ;-)


Otázka č. 2 - Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?

Tak to si pamatuji úplně přesně. Tehdy mi bylo dvanáct let, chodila jsem do sedmý třídy a byla neuvěřitelně velkej šprt ;-) Poprvé jsem TH (no spíš Billa) uviděla 30.3.2006 (na mě bacha, na datumy já mám paměť :-D), když
jsem se vracela domů z olympiády v anglickém jazyce. Čekala jsem na nádru na autobus domů a vzhledem k tomu, že jsem měla ještě půl hodiny čas, šla jsem si koupit mé, tehdy very favourite Bravo Girl. A tam jsem HO poprvé uviděla sedět, na repro bedně s manga účesem a tak krásným, nevinným pohledem, až se mi z toho neznámého mladíčka tajil dech. Těžko říct, co ve mně tenkrát vyvolal, bylo to něco velmi zajímavého, co ve mně už určitě nikdo nikdy nevyvolá.

Tenkrát jsem přijela domů, vyvěsila si onen plakát na zeď a pořád na něj koukala. Nevěděla jsem o tom neznámém klukovi nic, jenom, že se jmenuje nejspíš Bill Kaulitz a patří do nějaké sekty, která nese název Tokio Hotel. Nicméně, zaujal mě natolik, že jsem se rozhodla zjistit si o něm a o tom neznámém Tokio Hotelu víc.

Moje sestra měla kamaráda, který jí běžně vypaloval cédéčka z netu, proto jsem ji požádala, jestli by mi neopatřila Schrei, o kterém se v časopise taky psalo. Trvalo jen pár dní a já měla kopii doma. Přišla jsem domů, dala CD do přehrávače, spustila, uslyšela Schrei… a byla to láska na první tón xD
Pak už to šlo docela rychle, jako u většiny z ostatních fanynek. Nastala u mě opravdová Tokio Hotel mánie, která obsahovala stěny polepené plakáty, ohnuté rožky školních sešitů, na kterých byl pečlivě namalován TH znak v hodinách nudy… zkrátka, začala jsem žít jen tím, sbírala si všechny informace, bohužel jen z časáků, protože net jsem tehdy ještě neměla. Ani to mě ale nedokázalo odradit, žila jsem tím a žiju doteď, i když už o něco jinak než tenkrát, když jsem se řítila do puberty ;-)

A twincest, na ten si pamatuji taky, možná jen matněji. Každopádně, bylo to jaro 2008, já měla konečně net, ale tak nějak jsem na něm pořád ještě neuměla vyhledávat, oproti tehdejší době jsem dnes fajnšmekr xD Na jednom blogu jsem narazila na povídky, myslím, že to bylo hetero, což jsem zavrhla hned v prvním okamžení - Bill a holka, ještě k tomu jiná než JÁ? No to prostě nešlo, to byla absolutně nepřípustná situace xD

Vlastně ani nevím, na kterém prvním blogu jsem narazila na twincest. Pamatuji si, že ty první povídky, které jsem četla, byly takové ty primitivní, jak se Bill bojí přiznat Tomovi, že ho miluje a bla bla bla… přesto mě to nějakým způsobem zaujalo. Četla jsem Cukrárnu, nevím, jestli byla úplně první povídkou, to si opravdu už nepamatuji, ale na tu povídku si vzpomínám dodnes, byla jedna z prvních, které jsem přečetla. Twincest jako takový byl jeden z mála věcí, na který jsem si neudělala názor okamžitě tak, jako to dělám vždycky u všeho. Byla jsem rozčarována, do té doby jsem vůbec netušila, co fanynky vymýšlí a čím se baví. Jednoduše to ve mně na poprvé vyvolalo něco, co jsem nebyla schopná identifikovat, netušila jsem, co si mám o tom myslet, jestli je to dobré nebo špatné.

Nicméně, povídky jsem začala vyhledávat čím dál častěji, hodiny jsem brouzdala po tehdejších blogách a četla i ty největší splácané hnusy, co kdy kdo dal dohromady xD Ovšem tohle pekelné hnízdo twincestu jsem objevila až 1.7.2008 (ano, opět ty datumy:-D) a první povídka, kterou jsem si přečetla, byl Blbej hiphoper od B-Kay. Její styl psaní mě okamžitě nadchl, byly v tom pocity i něco víc, než jsem do té doby četla, proto jsem sjela všechny její povídky a následně i skoro celý twincest.blog, až na pár povídek, samozřejmě, které se mi jednoduše nezalíbily. Tenkrát tvořil každý, kdo měl ruce i mozek, jednoduše to vjelo i do mě… a tak v den před mými 15. narozeninami, 27.8.2008 (:-D) jsem začala psát moji první twincestní povídku (mezi námi, totální děs xD)… no a dál už to asi všichni dobře víte a znáte xD

Otázka č. 3 - Co pro tebe znamená místo, jako je twincestblog, a jak často na něj chodíš?

Co pro mě znamená? Především je to místo, kam utíkám před svými všedními problémy a starostmi, kde nechám odpočinout svým myšlenkám a své mysli, a naopak probudím moji fantazii. Tenhle blog je něco, kam se mohu alespoň na pár chvil ukrýt před okolním světem, znamená pro mě určité odreagování a uvolnění a pro moji fantazii znamená přímo ráj.

Když jsem se seznámila s hlavní myšlenkou a smyslem twincestu, byla jsem tu i dvacetkrát za den, sjížděla všechny povídky, montáže, články, prostě naprosto všechno. Dnes už to tak není hlavně kvůli času. S klidným srdcem ale můžu říct, že jsem tu každý den, i třikrát nebo čtyřikrát a dívám se, co nového přibylo, kdo píše povídku a s kým, komu se vydařila tamta montáž a podobně. Jak se kdo rozčiluje nad krátkým dílem mojí povídky, kdo nejvíc zbožňuje Tomovu přítelkyni… zkrátka sleduji průběžně všechno, co se tu děje, asi tak ;-)

Otázka č. 4 - Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?

Co se povídek týče, záleží to na nápadu a na stylu psaní, a potom samozřejmě na kvalitě a propracování. Pokud je hlavní myšlenka, děj i zápletka dobrá, je to skvělý… avšak co mě musí zaujmout, abych si povídku a autora oblíbila, je styl jeho psaní. To, jak si umí hrát se slovíčky, jak z nich skládá věty… to všechno u mě hraje důležitou roli, i když je to pro někoho určitě naprostá blbost, já tomu nejvíce přihlížím. Tohle má u mě největší váhu. Líbí se mi snad všechny styly povídek, alternativ universe, romantika, nebo naopak spousta vášně a sexu… důležité ale je, aby to bylo dobře napsané, a hlavně pro mě - aby tam byl aspoň nepatrný ždibíček citů. Ať si to Bill s Tomem rozdávají v každém díle, klidně můžou… ale ať jsou tam alespoň zčásti popsány jejich pocity a klidně to může být touha, vášeň, prostě cokoli, co ti dva cítí.
Na to já si potrpím. A ne že přišel, vrazil ho do Billa, vyhonil mu, udělal se a adios - takhle nikdy ne.

No a obrázky… ani ty nejvíce odhalené mi nedělají problém, naopak. Dá se říct, že obdivuji všechny montáže, vzhledem k tomu, že já bych nic takovýho nikdy nedokázala. Pokud ale montáž, musí být zase dobře propracována. Pokud v ní vidím snahu autora a ten čas, který nad montáží strávil, má u mě jasné plus. A kvalita, té já si nejvíc cením. Jasným příkladem je Allegator, to je prostě někdo v našem twincestním světě, mé největší uznání a obdiv jí rozhodně patří, z českých jednoznačně Monica… no a v neposlední řadě také yaoisex, svými romantickými montážemi mě vždy dokáže rozněžnit.

Otázka č. 5 - Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?

Jediné, co v povídkách nemusím, je Bill nebo Tom jako feťák, co sedí na opuštěným nádraží v dešti a píchá si, a potom taky hodně velké násilí a spousta krve… to taky není můj šálek kávy. Nechápu, jak vůbec někdo mohl přijít na myšlenku, že Tom Billa zmlátí do krve… to je pro mě pořád jeden velký scratch.

Dále nemám ráda - spíše nenávidím (ano, to je o dost výstižnější xD) - pairing Bill a Lambert. Jedna taková montáž nebo dokonce k mé největší nevíře i povídka (!) a já zatínám pěsti a cítím, jak se ve mně zvedá žluč a chytá mě amok :-D Tihle dva spolu - hlavně tedy ten americkej pán - na mě působí jako rudý šátek na býka, to prostě jednoznačně NE!!!

Bill s jiným klukem mi ani moc nevadí, nevadí mi ani
m-preg a pairing Bill a Bushido. Sice jsem žádnou povídku s touhle tématikou nečetla, viděla jsem ale pár montáží a myslím, že by to nemuselo být špatné. Co se týče TORG, nečetla jsem, avšak ani číst nehodlám. Nejde ani tak o ty dva, jako o mou fantazii, která je v tomhle směru trošičku omezená. Jednoduše si nedovedu ty dva představit jako pár, to rozhodně ne. Pro mě jsou ti dva dobrými kamarády… a navíc, když vidím Toma, jak se v jednom kuse naváží do chudáka Listinga (vlastně proč chudáka, jen do něj, Tome, jsi nejlepší a máš ho většího xD), nedovedu si ty dva prostě představit jako pár. Ve skutečnosti i v povídkách nejlepší kamarádi, to ano, avšak milenci… pardon.

Otázka č. 6 - Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.

Nikdy jsem nebyla ten typ dítěte, který by u pohádek usnul, příběhy jsem začala vymýšlet už jako malá, byly to smyšlený pohádky, které jsem ráda přednášela ostatním, takže… tak nějak to ve mně dřímalo už od dětství. V pěti letech jsem věnovala mamce moji první obrázkovou knížku, ve které byl jednoduchý namalovaný příběh, tehdy jsem ještě neuměla číst ani psát.

Přesný datum už jsem zmínila výše, bylo mi tehdy patnáct let a měla jsem nastoupit na střední. Nejraději píšu o reálných věcech, problémech, které mohou potkat každého, a v mých povídkách se nevyhýbají ani klukům, kteří se s nimi snaží bojovat asi tak jako každý obyčejný člověk. Záleží mi na charakteru a psychice jednotlivých postav, na tom, aby děj byl svým způsobem reálný a logický, tak jak by mohl být i ve skutečnosti. Aby se postavy a jejich pravé charaktery vyvíjely postupně a ne ze dne na den… vždyť tak to není ani v opravdovém životě.

Inspiraci hledám ve světě kolem mě, v mém okolí a ve všem, co mě obklopuje. Často ji nacházím v problémech společnosti, se kterými se potýká ať už dlouhá léta, nebo jen pár měsíců.
Asi nejzajímavější inspirace mě napadla, a přesně jsem ji viděla kolem sebe, když jsem měla vymýšlet charakter Tomovy přítelkyně v mojí aktuální povídce. Poslední dobou, několik měsíců mě obklopovaly páry, kdy byla a je žena tou dominantní a zpracuje si muže takovým způsobem, že to člověk jako já, a spousta ostatních, ani nedokáže pochopit, přičemž ten muž to pro samou zamilovanost a růžové brýle ani nevidí. A přesně taková je Caroline. V tom je ta problematika, kterou jsem chtěla nastínit - to, jak si ženy umí zmanipulovat blbé, zamilované muže. Inspirací mi tady byly nejen stovky dívek kolem mě… ale v neposlední řadě i moje švagrová. Po dlouhém přemýšlení a následné úvaze jsem mezi ní a Caroline našla dva rozdíly: nemá hnědé oči a hnědé vlasy :-D

Takže asi takhle vypadá inspirace u mě ;-)

Otázka č. 7 - Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?

Z předchozích rozhovorů jsem si tak nějak vydedukovala, že tady by se měla moje odpověď zaměřit na autora samotného. Takže se pokusím alespoň v několika bodech nastínit moji osobu.

Jsem realistický cholerik. Schopná vybouchnout kvůli nejmenší maličkosti během setiny vteřiny a za deset sekund se zase smát. Ať už je to cokoli, jen málokdy se dokážu udržet a napočítat si do deseti, to není nic pro mě. Jakmile cítím vztek, mám prostě potřebu se vykřičet a zanadávat si, dusit v sobě city, ať už jsou jakékoli, rozhodně nepatří mezi mé přednosti. Žádný optimista ani pesimista, jednoduše vidím věci tak, jak jsou, a nikdy si nesnažím nic nalhávat. Ani pozitiva a ani negativa, o věcech a světě kolem sebe smýšlím tak, jak ho vidím a jak se mi ukazuje.

Jednou z věcí, pro mě naprosto typických, je smích. Bez toho si mě většina lidí vůbec nedokáže představit. Někdy mám dny, kdy nevycházím ze záchvatů, a to je potom neštěstí, když jsou v ty dny situace, kdy se smát je naprosto nevhodné. Například tři minuty ticha za oběti z druhé světové války, to je typický příklad a typická chvíle. Ne, že bych takové památky neuznávala, to vůbec… jen nedokážu být vážná, když vážná být musím. Ale samozřejmě, taky mám někdy dny, kdy všechny posílám do shitu a jsem nesvá. To se pak zavřu v pokoji a nikdo ke mně nesmí.

Absolutně nejsem ten typ člověka, který by seděl v koutě a mlčel, když se něco děje. Neustále potřebuji být ve středu dění, získávat nové informace a mít přehled o všem, co se kolem mě šustne. Jakmile to tak není a já mám v něčem mezery, jsem nervózní a nesvá. Mám potřebu neustále něco komentovat a hodnotit, vlastně všechno, co se kolem mě děje, ke všemu si tvořím názory a rozhodně se je nesnažím skrývat před ostatními. Ráda poslouchám i názory druhých a ráda diskutuji, avšak můj názor je pro mě tím hlavním a jen málokdo mi jej dokáže vyvrátit. Mám prostě svoji hlavu.

Už odmala jsem byla vychovávána jako samostatná jednotka… a tohle mi úspěšně zůstalo až doteď. Nerada se na někoho spoléhám, nejvíce věřím sama sobě a věci dělám samostatně. Možná proto je mé oblíbené číslo jedna. Ráda organizuji a plánuji věci, jsem vůdčí typ, i když jak v čem.

Nevěřím tomu, že je Bill homosexuál a nebudu tu uvádět proč. I když druhým jejich názor o jeho homosexualitě neberu. Prostě a jednoduše, věřím mu a myslím si, že ve skutečnosti je hetero.

Věřím v posmrtný život a v Boha, v něco vyššího, než jsme my lidé. Jsem také odmala vychovávána jako katolička. I když sami vidíte… :-D

Mé sebevědomí často dosahuje takových výšek, jako sebevědomí samotného dokonalého Toma Kaulitze. Miluji jeho kecy na Listinga, nikdy mě nezklame a je prostě nejlepší.

Můj slovník, ačkoli slovník mladé slečny, obsahuje spoustu nepěkných slov a typický moravský slang :-D

Nemám ráda vypočítavost, lež, přetvářku a naivitu. Mám velkou slabost pro hnědooké mladé muže :-D

Mám silný odpor ke všem tabákovým výrobkům a ke všem druhům alkoholu, které snad na světě existují. Jsem asi ten největší abstinent, co může existovat… a přesto tolik obdivuju freestylery za barem ;-)

Jednou z mých velkých lásek, na kterou nedám dopustit, jsou motorky, jeden z tisíce genů, které jsem zdědila po mém tatínkovi. Miluji ten adrenalin, řítit se dvoustovkou po dálnici a předjíždět blbé ženské v autech - teď nejsem žádná antifeministka :-D Už jen to kožené oblečení mě naprosto dostává a jízdy ještě víc. Jeden z důvodů, proč nesnáším zimu a proč miluji Dogs Unleashed. Mým snem je svézt se na choperovi, což se mi snad příští léto splní.

No… a to by mohlo být možná tak všechno :-D Nenapadá mě nic, co bych mohla dodat… snad už jenom to, že vtipy o blondýnkách jdou už silně mimo mě :-D Kdyžtak se doptejte v komentářích, i když myslím, že není na co, řekla jsem toho tady až až :-D

Otázka č. 8 - Jaké 3 povídky bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč? Střílej od boku, co tě první napadne, autoři těch ostatních se určitě neurazí. :-)

Takže jsem uposlechla Januli a vzala jsem to od boku ;-)

Co určitě musím zmínit, i kdybych stokrát nechtěla, je Hate you for lovin´me od Ketty. Kdyby mi tehdy před tím, než tu byla zveřejněná, někdo řekl, že povídka, kde mezi dvojčaty není twincest, se mi bude líbit, určitě bych ho poslala do patřičných míst a vysmála se mu. Ketty mě přesvědčila o tom, že to jde. Její styl psaní, charakteristika postav a jejich psychologie a celkově příběh samotný, ve mně zanechaly něco, co ve mně bude přetrvávat hodně dlouho. Realita byla vystižená naprosto přesně, tuhle povídku bych si dokázala představit jako příběh, který se u nich může odehrávat a může se stát. Pro mě jednoznačně Nr. 1.

Dále je to Comitted od Undrockroll. Opět psychologie, což mě zajímá, výborná povídka, jedna z nejlepších. Dodnes na ni vzpomínám, když jedu do školy kolem psychiatrické léčebny. Toto dílo bylo jednoduše něco úžasného a zanechalo ve mně něco, co dodnes nedokážu popsat slovy.

No a do třetice je to Lace od Cinematics, krásná něžná povídka, u které autorka připoutala moji pozornost.

Kašlu na číslo, musím alespoň zmínit veledíla, které budu nadosmrti uctívat :-D Je to Advent od Lorett a Sajü, ta nejkrásnější a nejněžnější pohádka, kterou jsem kdy četla. V současnosti čtu jen dvě české povídky… a tyto mé lásky se jmenují The Forbidden City od Deni a Sajü a pak také Effervescent od Cinematics. Plachý, nesmělý Tom je pro mě tím nejkrásnějším stvořením.

A co se jednodílek a dalších povídek týče, ráda si vždycky přečtu díla od Lorett, Vanity nebo Sabči, u které jsem si jistá, že vždycky ve svém díle alespoň maličko zesměšní Listinga :-D

Otázka č. 9 - Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila?

Tak, tady to bude taky jasný.

První je asi Vyléčím tě láskou, povídka určená všem romantickým, zamilovaným duším. Bill ví, že má rakovinu a zbývá mu už jen pár týdnů, svůj boj však předem vzdává. V nemocnici, do které nastoupí, se setkává s Tomem, coby jeho novým lékařem, a v posledních týdnech své nemoci se s ním sblíží. Povídka o tom, že naděje umírá poslední.

Co bych doporučila asi nejvíce, je povídka Najdu tvé srdce, kterou jsem dokončila letos v srpnu. Malá Hailie má všechno, o čem všechny děti jen sní - žije ve velkém domě uprostřed Berlína, má úžasného tatínka Toma, který si ji rozmazluje a hýčká jako princeznu a velký pokoj, plný hraček. Jediné, co jí chybí, je její maminka, která před lety zemřela při autonehodě, přesto ji však Hailie stále považuje za součást jejich neúplné rodiny. Stýská se jí po ní a od její smrti je uzavřená víc než kdy jindy. Když však jednoho dne zazvoní u dveří jejich domu Bill, coby nová pomoc v domácnosti a s výchovou malého děvčátka, Hailie je nadšená. Rychle se s ním skamarádí a pomalu mu dovolí vstoupit do jejího dětského světa, plného fantazie. Zdá se, že Bill je tím úžasným, nejlepším kamarádem, po kterém vždycky toužila. Situace se mění až ve chvíli, když zjistí, že Bill a Tom spolu mají vztah…

Povídka, u které mě inspirovaly jednoznačně děti a kterou považuji za mé nejzdařilejší dílo, na které jsem pyšná. Cílem tu bylo nastínit pohled sedmiletého děvčátka, které má svůj vlastní svět, na jejího tatínka, který se zamiluje do jiného muže, což v jejím světě dosud neexistuje.

No a třetí bude určitě Love & Death, moje aktuální povídka, na které právě pracuji. Vypráví o složitém vztahu dvojčat a o nástrahách, které jim osud staví do jejich cest, které se bůhví kdy spojí. Nechci předem nic prozrazovat, proto si ti, kdo tuhle povídku čtete, počkejte na další díly ;-)

Akorát mi to vyšlo. Napsala jsem ještě několik povídek před tím, ty ale považuji za autorské pokusy nevyvinutého dítěte :-D

Otázka č. 10 - Myslíš si, že ti "závislost" jménem twincest vydrží ještě dlouho?

Těžko říct, nevím, co přinese zítřek, ale myslím, že ano. Twincest bylo to, co mě udrželo u Tokio Hotel, když jsem s nimi chtěla skončit, bez něj bych tu už dávno nebyla a neodpovídala na tenhle rozhovor. Má pro mě hluboký význam a je již jakousi součástí mého života. A i kdybych s ním jednoho dne skončila, myslím, že ta myšlenka vztahu mezi dvojčaty tu bude pořád. Kdykoli bych se pak podívala na jakoukoli fotku, kde jsou oni dva, pohlížela bych na ni stejně jako teď. I když už bych tomu neholdovala, pokaždé bych si někde v koutku mysli vzpomněla, že určité období mého života tvořil twincest.

Otázka č. 11 - Jaký je tvůj názor na "opravdovost" twincestu?

Rozhodně musím říct, že nechci a nebudu odpovídat stylem: Ano, věřím a Ne, nevěřím. To, co mezi nimi panuje a co vidím já, není twincest, ale krásný vztah, který se vidí snad jen jednou za sto let. To je to, co mě na nich dvou tolik fascinuje. Já nikdy neměla nikoho, jako mají oni toho druhého, proto je jejich vztah pro mě tak neobyčejný a fascinující, protože tohle já nikdy nezažila. A myslím, že to, co k sobě cítí, ať už je to bratrské nebo jakékoli, je to nejlepší a nejkrásnější, co k sobě mohou cítit. Navždy mě to bude uchvacovat a já budu obdivovat je oba a jejich zvláštní druh lásky a citů, které k sobě cítí, ať už jsou jakékoli. Rozhodně nechci, aby se na jejich stávajícím vztahu cokoli měnilo.

A pak… mohl by vůbec existovat tento blog a samotný twincest, kdyby oni dva byli opravdu pár? Už bychom nemohli dávat průchod naší fantazii a tvořit… proč taky, když bychom věděli, že přesně tohle, o čem tu píšeme, panuje mezi nimi. Twincest by s jejich skutečným mileneckým vztahem nebyl tak lákavý, nebylo by to to, co je teď. Byla by to realita a ne naše fantazie, o kterou se tu dělíme se svými přáteli. Už by nebylo kam utíkat, nemyslíte?

Otázka č. 12 - Ví tvé okolí, že se zabýváš twincestem?

V první řadě musím říct, že mám velmi tolerantní rodiče, co se týče mého soukromí. Vím, že když odjedu na dva týdny na praxi na hotel, nechám na svém stole svou twincestní tvorbu, a za dva týdny se zase vrátím, ty sešity s napsanými díly tam budou stále položené tak, jak jsem je tam nechala. Ani mamka a ani taťka mi nezasahují do soukromí a není to jen tím, že mamka neumí ani zapnout počítač :-D Kdyby chtěla, dávno si to přečte, ale ona mě toleruje a nezasahuje mi do mých věcí. Zrovna tuhle nedávno přišla ke mně do pokoje, zrovna když jsem přepisovala díl mojí povídky, a zeptala se mě, cože to tak zběsile ťukám do té klávesnice. Načež jsem jí odpověděla, že si přepisuji Cestovní ruch, ze kterého příští den píšeme. Spokojila se s odpovědí a odešla :-D

Neví o tom ani ona a ani taťka. A ani nechci, aby o tom věděli. U taťky to nehrozí, spolu se bavíme jen o našich společných zájmech, ekonomika, politika a tak dále, o tomhle bychom se určitě nebavili. U mamky si nejsem jistá, jak by zareagovala. Několikrát jsem slyšela její názor na gaye, nepovažuje je za nějakou spodinu, avšak velice je nechápe a je tak trošku ještě konzervativní. Ačkoli tvrdí, že ji ze všech jejích tří dětí znám nejlíp, nedokážu si představit její reakci, a ani si ji raději představovat nechci. Těžko říct, jak by reagovala, kdyby zjistila, co její nejmladší Benjamínek dělá, o co má zájem a co ho baví :-D

Každopádně velkým otazníkem pro mě zůstává můj starší bratr. Asi před třemi měsíci jsem ho přistihla, jak se prohrabuje v mých spisech. Dodnes nevím, jestli si něco z toho četl, nebo tam jen náhodně nakoukl, pochybuji, že by mi to on sám někdy řekl.

Ale jinak… neví to nikdo a já ani nechci, aby to kdokoli z mého okolí, rodiny či školy věděl. Je to mé jediné tajemství, které si chci uchovat jen sama pro sebe a nechci se o něj s nikým dělit. Víte to samozřejmě vy, ale vy mě znáte jako Rachel, autorku povídek. Petru jako autorku povídek, která píše twincest, nezná nikdo… a já chci, aby to tak i zůstalo.

Otázka č. 13 - Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?

Jediná otázka, u který to nebylo těžký a měla jsem jasno hned, jakmile jsem se dozvěděla, že budu odpovídat na rozhovor. Vybrala jsem osobu, která mi tu jediná jako moje oblíbená autorka chybí. Znám ji osobně a považuji ji za jednu z nejlepších českých autorek. Její díla jsou úžasná, jediné, co jí brání v tom, aby více rozvinula svou autorskou kariéru a realizovala nápady její neobyčejné fantazie, je čas. Je to Lorett a já už se teď moc těším na rozhovor s ní. Co se twincestu týče a těchhle otázek rozhovoru, mám o ní trošku mezery, proto si je ráda doplním ;-)

A ještě něco - Vánoce jsou už skoro za námi, přesto bych vám, autorkám tohoto blogu a blogu samotnému, chtěla popřát všechno nejlepší do nového roku 2011, autorům hodně nápadů, fantazie a tvořivosti a samotnému blogu hodně dalších skvělých povídek, velkou návštěvnost, ať nám jen vzkvétá před očima a dělá našim snům a představám takovou radost jako doposud. Je v těch nejlepších rukou, s tím jsem si jistá ;-)

Díky, Rachel, hezká slova na závěr, takže příště, už v novém roce, se budu těšit na Lorett. Mějte se krásně, a toho Silvestra opatrně... víte, jak to někdy dopadá... :-D Pa J. :o)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sch-Rei Sch-Rei | Web | 30. prosince 2010 v 19:08 | Reagovat

Já sem sotva začala číst, ale musím sem hodit koment už teď. :D Já rozhovory moc nečtu, většiou se zastavím jeom nad tím, kdo bude dál, kolik osobě je, kde bydlí. Ale tento rozhovor si přečtu, protože hned na začátku sem dostaa "malý" šok. :D A to tvoje bydliště. Proč? Nečekala sem, že by mezo twincesákama bylještě ňáký Zlíňák. :D Já teda bydlím u Zlína, a co zjišťuju, tak většina idí tady je spíš z čech, Ostraváci a tak. Takže pro mě příjemý překvapení. :D Co se týče Kroměříže... Já sem tam měla jít na konzervatoř, ale to se odložuje až a příští rok, bohužel. x) takže tak... :D Pravděpodobě bych mohla začít číst dál. :D *kontroluje, jestli četla vůbec dobře* xD

2 Lea Lea | 30. prosince 2010 v 19:21 | Reagovat

[1]: Ze Zlína? Juchů další blízký člověk xD

Mě se na tom rozhovoru líbí to že jsem zjistila že nejspíš budeme chodit na stejnou školu xD A rozhovor to byl opravdu dlouhej..
Já miluju do dnes tvoji povídku Můj pohádkový princ :-) Sladká slaďárna o Billovi z děckého domova..asi si ji zase přečtu :)
Vím že teď píšeš Love&Death a kámoška mi to doporučovala..takže se asi po večerech vrhnu na čtení :)
Moc pěkný rozhovor :)

3 Mei Mei | 30. prosince 2010 v 19:22 | Reagovat

Jsem ráda, že konečně někdo vyzval  Lorett , je to moje taková srdcová pisatelka...Doknce mám odkaz na její blog hned na seznamu..

4 kniznitypi kniznitypi | Web | 30. prosince 2010 v 20:54 | Reagovat

Chceš typ na knížku do zimních studených večerů a nebo jentak si něco přečíst a nevíš co? povídej se ke mě na blog a určitě najdeš inspiraci:)

5 Janča Janča | 30. prosince 2010 v 21:02 | Reagovat

Moje milá Rachel!
Ty víš, že tvoje povídky miluju =) Pamatuju si, když jsem četla "Vyléčím tě láskou" a hrozně jsem orodovala za Billa, aby neumřel =)
A jak jsem při "Najdu tvé srdce" po tobě vyzvídala, co bude =) A ty jsi byla neoblomná a vyhrožovala, že Bill umře a nechtěla prozradit ani ň xD
A teď Love and Death, podle mě tvoje nejlepší povídka, u té ani nedýchám, zvláště u posledních dílů ♥
Ty jsi prostě skvělá autorka, fajn baba a já jsem ráda, že tě aspoň trošku znám. Jsem ráda, že jsi vybrala Lorett, protože Advent taky miluju a teď jsme spolu dokomentovaly naši "The Forbidden City", která už nám bohužel skončila, tak doufám, že si zase u nějaké povídky budeme spolu notovat =)♥
Mimochodem, nenapsala jsi, která je ta druhá česká povídka, kterou čteš xD
Jinak si pořádně užij nadcházející Silvestr a zbytek volna, rozhovor s tebou byl super =)

6 Emilia Emilia | 30. prosince 2010 v 22:18 | Reagovat

Super rozhovor, těšila jsem se na něj:)a hned na začátek musím napsat, že mě naprosto překvapil tvůj věk. Myslela jsem, že jsi starší, ani nevím proč. Možná to bude tvým vyspělým vyjadřováním a stylem psaní.

Povídku najdu tvé srdce mám zrovna rozečtenou. K dočtení mi chybí už jen pár dílků, ale pořád nemůžu najít dost času a klidu, abych si ji dočetla. Jak už jsi zmiňovala, že máš ráda v povídkách popsané pocity kluků, není divu, v tvém dílku jsou tam ty pocity popsány tak podrobně a krásně, že člověk může jenom žasnout. Ne každý to tak rozebírá, ale to, co by někteří popsali pár větami, ty rozepíšeš na celou stránku:) Proto docela sedí, že jsi vybrala Lorett. Ona taky dokáže ty pocity popsat takhle podrobně. Já osobně se na rozhovor s ní těším:)

Další tvou povídku vyléčím tě láskou jsem sjela jenom tak na rychlovku, proklikala pár dílů už dřív a až budu mít čas a nebude co dělat, určitě se do ní pustím. Ono já když už si mám číst povídku, která je dokončená, tak je pro mě lepší přečíst si ji jako celek a nebo když už čtení přeruším, tak by to mělo být jen na kratší dobu a tvoje povídky jsou většinou na delší dobu, protože tam je hodně dílu, což je jenom dobře, ale když člověk nemá čas si k tomu sednout, je to potom nahouby.

A musím říct, že to máš štěstí s tou tvojí mamkou, to ta moje je zase děsně zvědavá a šmejdí, kde se dá×DDD

S párem Bill a Lambert musím souhlasit. Mě prostě nepřirostl k srdci, je mi šíleně nesympatický a dohromady s Billem to je nejhorší možná kombinace, jakou si můžu vůbec představit. Když někdo napíše povídku na tenhle pairing, dobře nemusím se ji rozhodnout číst, ale když člověk někam najede a je tam montáž bez perexu, tak se to nedá přehlédnout a to se ve mě potom taky vaří krev a radši urychleně překlikávám někam jinam×DD

Nevím, co bych víc napsala, už tady kecám dost dlouho, prostě bestovní rozhovor tak, jako autorka. Jen by mě ještě zajímalo, jak vznikla tvoje přezdívka??

7 Sch-Rei Sch-Rei | Web | 31. prosince 2010 v 2:15 | Reagovat

[2]: Oh, takže že by nás tu bylo přecejeom víc? :DD

Tak, já si rozhovor konečně přečetla. :D malinko pozdě, ale přece. :D
Já se ppřiznám, že sem od tebe nic nečetla, ale hodlám to určitě napravit. :) brzo... no, znám svoje brzo. xD Ale víně. ;D
Jinak já hodlám bejt zvědavá. ^^ Možu se zeptat? Když seš ten Zlíňák, tak z kama trošku řesněji? :D Mě to děsně zajímá. xD Sice pochybuju, že by si byla z tudma, kde já, páč tady sem posledních pár let široko daleko neviděla ani aspoň fanouška. :D Lidi v OE hold nemaj vkus. xD

A tak já se poslušně pujdu dal do čtení nějakého tvého díla. x) Já četla myslím... jedennn dva díly Love & Death, ale já sem na čtení strašně líná, takže kdž se to netýká překadů,tak to "maliko" zanedbávám. ://
Jinak k tomu Bill a Lamber... já to teda tž nemám ráda. Lamberta nemusím celkově, už jenom proto, že vypadá jako dvojče mýho dvařicetiletýho anglitiáře.xD Písničky taky nemá podle mě moc luxusní takře... x) Já nemám ráda ani Billsida, takže tak. xD

Jinak.. rozhovr byl zajímavý, asi bych si je měla celé důkladně pročítat častěcj. :D

8 Rachel Rachel | E-mail | 31. prosince 2010 v 17:02 | Reagovat

[2]: Ty jsi taky odtamtud??? To jsem teda nevěděla ;-) S tou tvojí stejnou školou - ty chceš jít příští rok na Hotelovku??? Tak to si ještě dobře rozmysli, holka, to ti říká člověk, který tam bůhvíjakým způsobem vydržel dva roky a stále se drží :-D
S něčím jsi mě ale dostala. Princ byl tak největší slátanina, jakou jsem kdy mohla napsat, ani jednou jsem se k tomu nevrátila, nejspíš tam bylo hodně poznat, že mi bylo teprve 15 a vůbec jsem neměla přehled xD

[4]: No jako díky za doporučení, holka, ale myslím, že zrovna na TOMHLE blogu je to naprosto zbytečný xD Nechci podceňovat tvůj zajisté skvělý knižní sortiment, ale bohužel, s materiálem na tomto blogu se to určitě nedá ani v nejmenším srovnávat xD

[5]: Jančo, samozřejmě, že to vím!!!:-D Věděla jsem to odjakživa a nebýt tvých komentářů, možná bych už dávno netvořila... ale ty vždycky dokážeš tak popostrčit dál a myslím, že nejsem sama, co se tohohle týče. Pro mě jsi ten nejúžasnější človíček na tomhle blogu, vůbec nevím, jak ti poděkovat za tvoje komentáře a slova chvály, kterými mě vždycky obdarováváš. Děkuju ti, jsem ráda, že se ti moje povídky líbí, ale jestli je Love & Death nejlepší, to uvidím až ji ukončím ;-) Děkuji ti moc za všechno i za to, že jsem tě mohla poznat blíž, naše konverzace se mi moc líbily ;-) Jenom mě občas mrzí, že už to tak není, ale chápu, že nemáš čas nebo jakékoli jiné důvody, taky mám sama neustále co dělat. Každopádně až budeš mít někdy chvilku, písni maila, alespoň takhle můžeme být ve spojení ;-) A co se týče těch dvou českých povídek, to jsem napsala špatně. Nemělo tam být to "českých", nějak mi to docvaklo až teď, že Effervescent je překlad xD Ale ani to nemusím opravovat, tento týden jsem si rozečetla Probuzení od Gii a možná se kouknu i na This Hour´s Duty, uvidím ;-) Tam si budeme určitě notovat až až :-D

9 Rachel Rachel | E-mail | 31. prosince 2010 v 17:17 | Reagovat

[6]: Asi to bude tím vyjadřováním, jak říkáš. Už pár lidí mi říkalo, že mluvím úplně jinak, než většina mých vrstevníků, ale já jsem za to ráda. Dokonce mi to pomáhá i ve škole ;-)

Mám to stejné jako ty, taky potřebuju na povídku absolutní klid a veškerou moji pozornost musím soustředit pouze a jen na text přede mnou. Někdy to bývá obtížné, zvlášť taky, když musím dohánět díly tak jako ty. Tento týden jsem doháněla 13 dílů povídky od Gii... a kdyby mě ta povídka opravdu neuchvátila, asi bych se na to vykašlala. Pocity jsou moje poznávací znamení, podle toho by mě poznal snad už každý tady xD Nemusí být rozepsané bůhvíjak moc, v povídce můžou být i v několika větách... ale musí tam být. Povídka bez pocitů hlavních postav je pro mě něco jako twincesťák bez twincest blogu, jednoduše nic xD Právě proto Lorett zbožňuju, má zase úplně jiný styl a její kouzla se slovíčky mě uchvacují vždy a naprosto všude ;-)
Překvapuje mě, že jsem o tobě vůbec nevěděla, párkrát jsem tu možná zahlédla tvůj nick, ale pleteš se mi s Emiin, to je skoro stejné a podobné, ta čte moji povídku. Děkuji ti za tvá slova chvály, doufám, že se ti moje povídky budou i nadále líbit. Nech mi tu na sebe nějaký kontakt, třeba jen mail, chtěla bych se o tobě dozvědět víc ;-)

10 Rachel Rachel | E-mail | 31. prosince 2010 v 17:20 | Reagovat

[7]: No možeš se zeptat xD Jsme na tom úplně stejně, taky jsem až dodnes žila v přesvědčení, že jsem tu sama od Zlína a vida - hned dvě slečny mi moji domněnku vyvrátily xD Aspoň tady můžu někdy něco okomentovat moravsky, alespoň někdo mi bude rozumět xD Bydlím od Zlína asi 9 km, nejsem přímo z města, to ne, ale všude to uvádím, protože pochybuju, že by někdo znal vesnici, ve které žiju ;-) A ty jsi z Otrok? Soudím jen podle zkratky... ;-)

11 Rachel Rachel | E-mail | 31. prosince 2010 v 17:28 | Reagovat

[6]: Jo a moje přezdívka, na ten dotaz bych málem zapomněla xD Je to americké jméno, které bych chtěla mít, kdybych byla Američanka. Jednoduše se mi líbilo a líbí doteď, proto jsem jej použila jako svůj nick ;-)

12 IchbinTeufelin IchbinTeufelin | E-mail | Web | 31. prosince 2010 v 17:53 | Reagovat

ty jo...najednou zjišťuju, kolik je ve Zlínským kraji Tokiaček (a twincesťaček xD)
btw. taky jsem z Kroměříže...xDD

13 Sch-Rei Sch-Rei | Web | 31. prosince 2010 v 19:30 | Reagovat

[10]: No, já myslela, že sem tu sama, jenže nedávno sem na YT oběvila jednu holku z Malenovic, takže sem z tohobyla totálně nadšená. :D Co vím, tak tady dřív bylo strašně moc lidí, jenže je to bohužel omrzelo. :// Yess, já sem z Otrok, z toho úžasně příšerýho města s "oxfordem". x) :D Nee, nemám to tu ráda. :D víc se mi líbí u babičky na dědině popravdě. xDDD
Myslíš že ne? Třeba by to aspoň někomu něco řeklo, já třeba tu po těch vesnicích měla rodinu, dokud se jim nezachtělona Baťov k nám nebo aspoň do... eh, jak se to menuje? xD Kvítkovice, Napajedla a tak dále. :D

14 Emilia Emilia | 31. prosince 2010 v 22:33 | Reagovat

[9]: Nemáš zač děkovat, ty si ty slova chvály opravdu zasloužíš:) No pod tvou povídkou si můj nick ještě asi neviděla, protože jsem si říkala, že když už čtu tvoji dokončenou povídku, tak to shrnu všechno v jednom komentáři u posledního dílu. Samozřejmě, když už čtu rozepsanou povídku, komentuju každý díl, někdy se mi stane, že to nestihnu, ale hned to napravím u příštího. Ale jinak jsem tady už docela dlouho a za tu dobu jsem změnila nick jenom jednou, nepamatuju si, co to bylo za rok, ale vím, že tady byl takový ten hnědý design v dřevěném stylu×DD

ale tak v tu dobu jsem se teprve rozkoukávala a až po nějaké době jsem začala komentovat a psát×D a při tom množství lidí s podobnými nicky je zcela pravděpodobné, že jsi tady ten můj nezahlédla, avšak řekla bych, že komentuju docela dost. Teda alespoň, to, co čtu.

Ono ten tvůj nick je strašně dobře zapamatovatelný právě, takže, když ho někde zahlédnu, tak si i kolikrát pamatuju pod kterým článkem to bylo×DD když jsem projížděla nicky, od koho jsem ještě co nečetla jeden večer, kdy jsem se nudila, ten tvůj mě hned udeřil do očí a lákalo mě si od tebe něco přečíst, ačkoli jsem ještě nevěděla, jak píšeš. A hned se mi potvrdilo, jaký nick, taková povídka×DD takže oboje super×DD Prostě sis ten nick uměla vybrat×DD ale určitě by mě třeba nenapadlo, že Petra je po amerikánsku Rachel×DD

A jinak s tebou souhlasím v tom dočítání, to je vážně naprd. Když třeba vynechám z nedostatku času nebo protože na to čtení nemám náladu a nesoustředila bych se, tak se to pak po tolika dílech dočítá špatně a ještě k tomu, pokud je těch povídek hned několik. Ale jsem zase hrozná v tom, že jsem schopná si povídku rozečíst, třeba dopsanou a pak to v půlce přeruším, protože nestíhám a do konce mi chybí už jen pár dílů a vrátím se k tomu bůh ví kdy×D ne, že bych nebyla zvědavá na konec, ale prostě jsem líná se do toho pouštět. Když už se do toho dostanu znovu, tak zas nemůžu přestat, dokud to nedočtu a pak je mi líto, že už to končí×DD no to jsou ty moje krachy×DD tak to jdu číst pak celé znovu a většinou pokaždé, když si tu danou dočtenou povídku dočtu po několikáté, tak objevím pokaždé něco nového, čeho jsem si předtím nevšimla a nebo pochopím situaci, kterou jsem nepochopila při prvním čtení×D

A je pravda, že Lorett píše jinak, doufám, že jsem to tam nenapsala nějak blbě, že máte stejný styl psaní nebo něco. Já kolikrát plácám a plácám a pak se do toho sama zamotám a nechápu, co jsem vlastně chtěla říct×D Jenom jsem chtěla napsat, že prostě obě dvě dokážete v povídkách krásně vyjádřit ty emoce, ještě k tomu na více stran, což je fajn, alespoň si člověk počte a úplně se do toho vžije. Já kolikrát, když jsem četla nějaký ten dílek tvé povídky najdu tvé srdce, tak tam ty pocity byly vypsané tak dobře, byla to zrovna scéna, kdy se mluvilo o Hailiině mámě, no brečela jsem u toho, jak želva. Chudák malá, jak se trápila. A já tady zase píšu a píšu a je z toho sloh, už bych měla přestat kecat×DDD tady ti ještě napíšu ten e-mail: E-emilia@seznam.cz popřeju Šťastný Nový Rok a povalím, protože za chvíli mi to tady napíše, že pro můj komentář je nedostatek místa. Nedivila bych se, jak začnu, nevím, kdy přestat. Jsem to holt ukecaná osoba×DD

15 Janča Janča | 1. ledna 2011 v 1:17 | Reagovat

[8]: Rachel, musím přiznat, že jsi mě dojala skoro k slzám, strašně moc ti děkuju za tak nádherná slova, když jsem je četla, tak jsem pochopila, jak se cítíš třeba ty, když si čteš pochvalný komentář pod svojí povídkou =) Děkuju ♥
Toho času je šílené málo a hlavně, počítač okupuje moje ctěná ratolest a skoro pořád spolu bojujeme a hádáme se, kdo u něho bude =) Ale snad si ještě někdy popovídáme =D
This Hour's Duty si určitě přečti, patří mezi moje nemilovanější povídky a je prostě úžasná =)♥

16 Rachel Rachel | E-mail | 1. ledna 2011 v 20:44 | Reagovat

[12]: Tebe znám od vidění, vím, která jsi, viděla jsem tě na VNS i s tvojí mamkou, seděly jsme totiž u stejnýho stolu xD

[13]: Někdy ti to řeknu přes FB, možná budeš vědět, pokud máš přehled o Zlínském kraji xD Nerada to někam píšu takhle na plnou pusu xD

17 Rachel Rachel | E-mail | 1. ledna 2011 v 20:54 | Reagovat

[14]: Něco máme společného :-D Obě jsme děsně ukecané, ale to je jenom dobře xD

Tvůj nick už jsem párkrát zahlédla, ale vážně jenom zahlédla, možná bych si víc pamatovala ten starý, první, kdybys mi jej napsala. A ne, Petra není po amerikánsku Rachel, ale Rachel je jméno, které bych chtěla mít, kdybych byla Američanka ;-) Líbilo se mi před dvěma lety a líbí se mi doteď, i když ho hodně lidí špatně vyslovuje, ale nedá se no...

Já mám se čtením poslední dobou problémy a není to ani tak tím, co je tu zveřejňováno za povídky, ale spíš tím, že není čas. Když přijedu ze školy, buď jsem tak otrávená a unavená, že na to nemám náladu, nebo toho mám jednoduše moc. Pokud je právě zveřejněná moje oblíbená povídka, raději si ji přečtu další den, když mám lepší náladu a dokážu se na to soustředit, číst, když mi myšlenky odbíhají někam úplně jinam, je pro mě ztráta času. To samé platí u psaní. Jakmile si sednu k sešitu, napíšu si číslo dílu a nato jen civím do prázdna, už vím, že z toho nic nebude a nechám to na další den. A pak se strašně těžko píšou díly, které neustále odkládám. Čím víc to odkládám, tím těžší je pro mě to napsat. Ale raději to udělám takhle a odložím to, nikdy nepřenáším svoji špatnou náladu do povídky, to nechci, aby postavy v povídce trpěly proto, že ve škole opět někomu hráblo a zkazil mi náladu :-D

Přiznám se, já měla pro Hailii slabost už od toho prvního dílu celé povídky. Milovala jsem ji pořád, dokonce i ve chvílích, kdy se chovala jako malý drzý spratek, i tehdy jsem ji zbožňovala. Chtěla jsem ji popsat jako malou princeznu a myslím, že se mi to tak i povedlo ;-) Teď nevím, jaký díl jsi měla na mysli, trošku už jsem na to pozapomněla, co ve kterém dílu bylo, přesto jsem si to nedávno četla a celou dobu jsem se usmívala ;-)

Lorett je úžasný človíček, pochopila jsem, co jsi chtěla říct ;-) Taky umí popisovat city, ale dělá to mnohem krásněji než já, má zase ten svůj styl, který já osobně obdivuju. Znám se s ní osobně a nelituji toho, je vážně skvělá a já už se nemůžu dočkat, až si tu od ní ve čtvrtek přečtu rozhovor. Myslím, že se máme všichni na co těšit ;-)♥

Na mail se ti ozvu asi zítra, budu mít víc času než dneska. Každopádně díky, že jsi mi ho sem napsala ;-) A samozřejmě - NTS a své dojmy z něho napiš až pod poslední díl, ráda si je přečtu i když myslím, že to probereme i přes mail ;-)

18 Rachel Rachel | E-mail | 1. ledna 2011 v 20:58 | Reagovat

[15]: Nemáš mi za co děkovat, Jani, to já tobě bych měla poděkovat a myslím, že i všichni autoři tady na blogu. Víš, když jsi čtenář a nějaká povídka se ti líbí, ani ti nepřijde nijak neobvyklé povídku okomentovat a dát do komentáře ty pocity z ní, které v tobě vyvolala. Jenže jakmile jsi v roli autora a vidíš, že se to někomu líbí a někdo dovede ocenit ty hodiny, strávené nad povídkou, je to úplně jinak a ty to bereš úplně jinak, když jsi autor než když jsi čtenář. A myslím, že takhle to necítím jenom já, ale řada dalších autorů na tomto blogu ;-) Za to jsem ti vděčná a vždycky budu :-*

To chápu, taky zuřím, když musím pustit taťku k netu :-D Ale někdy ti napíšu mail a zase pokecáme, neboj ;-) Jsi fajn a já jsem ráda, že jsem tě mohla poznat alespoň trošku blíž ;-)

19 Emilia Emilia | 2. ledna 2011 v 17:48 | Reagovat

[17]: No vidíš, jak jsem to zase dopletla×D Tak jako tak, Rachel se mi stejně dobře pamatuje:)

A s tím čtením to mám taky podobně jako ty, když člověk fakt nemá chuť a klidně to může být moje oblíbená povídka a můžu být zvědavá, jak chci na další díl, pokud se mi nechce, nemám náladu nebo jsem unavená, nechám to na další den nebo na dobu, kdy se mi do toho chtít prostě bude. Se psaním to samé, ale já vždycky dělám to, že rozepíšu díl a potom se nemám k tomu ho dopsat. Jelikož, jak už to člověk jednou přeruší, těžko se navazuje a pak ani nevím, co jsem tam chtěla dál psát. Proto si píšu osnovy, co se tam zhruba odehraje, kvůli tomu přerušovanému psaní, abych si to potom osvěžila.

A musím napsat, že Hailii jsem si oblíbila taky hned. Je to přesně ten typ malé princezničky. A ještě k tomu ty zrzavé kudrnaté vlasy, kterých bych chtěla být sama vlastníkem, no bohužel nejsem a byla jsem ztracená. Ona by okouzlila snad každého i kdyby ten člověk nechtěl. Když jsem četla její popis, viděla jsem ji před sebou živě. Ono já jsem celou povídku viděla tak nějak jako film. Je pro mě lepší si něco přečíst, než se třeba podívat na ten film, protože já si to vždycky všechno pomocí toho popisu představím tak živě, že se mi to před očima vážně promítá jako film. A právě v NTS jsem si pěkně vypředstavovala ten dům a všechno, protože si to tam tak hezky popsala. Mám to tak u každé povídky a čím líp popsané, tím líp si to představím. A někdy, když autor k povídce dá potom dodatečně obrázek, jak si třeba představuje to prostředí on sám, stejně to s tou mojí představou nehne, protože už to mám zaběhnuté a pěkně vymyšlené, jak která místnost vypadá, kde se který pokoj nachází a vůbec×D a když povídku dočtu, což jsem v případě NTS ještě neudělala, jak se řekne její název nebo na ni vzpomínám, okamžitě se mi vybaví ta moje představa toho prostředí. Zrovna teď, když už o NTS píšu, se mi vybavil ten dům a přehrávají se mi v hlavě některé scény, které mi nejvíc utkvěly.

Já si taky nepamatuju v kterém díle se co odehrálo, ale mám to spojené jako celek, jako bych vážně zkoukla ten film. Prostě si pamatuju ty události, ale v kterém co bylo díle, tak to vůbec×DD já jsem hlava děravá i na ty datumy a vůbec. Máš štěstí, že na ně máš takového pamatováka. Já si vždycky právě přesně pamatuju, co se třeba odehrálo nebo co kdo řekl, bych odříkala téměř v přesném znění, ale kdy to bylo, to už by po mě někdo chtěl moc×D vždyť už se mi tolikrát stalo, že jsem vyrazila třeba do školy v domění, že je středa, tak věci nachystaný na středu že, a ono bylo úterý×DD a tak různě, já prostě vůbec nemám pojem o čase ani o tom co je za den×D

A máš pravdu, Lorett umí psát vážně krásně, ale neřekla bych, že krásněji, než ty. Každá prostě máte svůj styl psaní a řekla bych, že stejně dobrý:) je fajn, že jste se spolu mohli potkat osobně a já se taky těším na rozhovor, vybrala si dobře:)

20 Petina Petina | Web | 3. ledna 2011 v 15:56 | Reagovat

lorettka? muheha, to su zvědavá ;DD

21 Ani Ani | 6. ledna 2011 v 21:50 | Reagovat

Musim priznat ze Rachel je moje nejolibenejsi autorka a vsechno co jsem od ni zatim cetla se mi az nad miru libilo.Hrozne se mi libi jeji styl psani, jak presne dokaze popsat situaci ze si to covek dokaze naprosto verne predstavit ajko bytam prave byl.Je vazne uzasna.

22 Rachel Rachel | E-mail | 9. ledna 2011 v 18:29 | Reagovat

[21]: Děkuji moc :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama