Rozhovory - Gia

16. prosince 2010 v 19:00 | Ketty & Janule |  Rozhovory
17
Ahoj miláčkové, máme tu zase čtvrtek, což znamená nový rozhovor, tentokrát s Giou. Pro mě je Gia jeden z prvních lidí, se kterými jsem si začala psát poté, co jsem se utopila v twincestu, a vždycky jsem její povídky měla moc ráda. Samozřejmě se mě snažila přesvědčit, že o rozhovor s ní nikdo nebude stát, že ona přece nikoho nezajímá a nikdo její povídky nečte… nenechala jsem se jen tak odbýt, takže jsem ji nakonec přesvědčila, že to tak určitě není, a výsledek máte tady. Užijte si rozhovor s dalším z twincestně starších ;-D J. :o)

Otázka č. 1 - Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?

"Jsi autorka, takže něco napiš." S touto Janulinou radou zasedám k dotazníku a pevně doufám, že si neutrhnu nežádoucí ostudu :o). I když je vlastně pravda, že už první otázka mi dělá značné potíže. Možná za to může můj osobní negativní postoj k vlastnímu jménu, možná to, že jsem si až příliš navykla na svou internetovou přezdívku. Ale tak dobře. Máte rádi hádanky? Můj pradědeček se jako legionář dostal na ruskou frontu a v Rusku si také našel svou budoucí nevěstu. Také má babička se ještě narodila v Omsku, ale postupem času rodina definitivně přesídlila do České republiky.

Babičce se po Rusku vždycky hodně stýskalo a chtěla se vrátit. To se jí nesplnilo, a tak si své tužby částečně splnila alespoň ve jméně své vnučky. S dědou vedli sáhodlouhé spory a nakonec zvítězila "počeštěná" verze jména pocházejícího z Ruštiny. Kdo z těch, kdo mě neznají osobně či přes ICQ nebo FB uhodne? :o)
Je mi 24 let a za půl roku ukončím studium na vysoké škole. Jsem z jednoho začouzeného města na Severní Moravě, o kterém zpívá Yo Yo Band, a to vám musí stačit :o)

Otázka č. 2 - Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?

Přesná data po mně nemůžete chtít, já zapomínám mnohem podstatnější věci a jsem touhle roztržitostí docela pověstná. I když mně osobně nejde ani tak o ten pocit, že bych si řekla: "Jsem s nimi od začátku a jsem na to pyšná," beru to tak, jak to přijde.

Tokio Hotel jako skupinu znám od časů písničky DDM asi jako většina z fanoušků, a jelikož už jsem starší osoba, beru je jako doživotní záležitost. Plynule nahradili mou zálibu v HIM, které jsem poslouchala od jedenácti let, takže jak vidíte, jsem věrná, žádná velká záletnice. Přiznám se, prvotně mě vůbec nezaujal vzhled členů kapely, připadali mi jako čtyři otrhaní strašáci do zelí :o) Ale při bližším ohledání jsem zjistila, že Billovo "r" má přece jenom něco do sebe a že kapela zní na svůj věk překvapivě dobře a vyspěle. Okouzlila mě jejich Němčina, protože mi ukázali, že tenhle tvrdý jazyk umí být zároveň něžný a hodí se na spoustu jiných věcí, než jak ho obecně známe z historie.

No a jak jsem se dostala k twincestu? Přiznám se, že dneska už vůbec netuším, co konkrétně tuhle bláznovinu odstartovalo. A jelikož jsem psávala od dětství, bylo pro mě tak nějak přirozené psát i tohle. Pamatuji si na Evelynin blog FF 15+, kde jsem zveřejňovala svoje první povídky, a ta doba byla něčím jedinečná :o). Nikdo nebyl přehnaně kritický, čtenáři byli rádi za české povídky a nebyli líní napsat pár slov do komentáře, aby měl autor alespoň minimální odezvu. Vzpomínám na to ráda, i když tehdejší vlastní povídky jsem od té doby neviděla, nečetla a ani po tom nijak netoužím :o). Určitě bych jich 99% předělala a přepsala, pokud bych se dřív nepropadla hanbou tisíc kilometrů pod zem.


Otázka č. 3 - Co pro tebe znamená místo, jako je twincestblog, a jak často na něj chodíš?

I když mám sebevětší problémy doma, neudělám tři zkoušky v jednom týdnu a onen den mám obličej plný nevzhledných pupínků, vím, že existuje místo, kde je svět ještě normální a můj. A to je twincestblog. Je ale pravda, že momentálně už jej navštěvuji podstatně méně, než tomu bylo kdysi a raději zabrousím na soukromé stránky jednotlivých autorů, protože mi to připadá osobnější, ale stejně se vždy vracím zpět, i kdyby to bylo jen na chviličku.

Otázka č. 4 - Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?

Takže jelikož jsem jako první odpovídala na otázku číslo 5 a teď se zpětně vracím k číslu 4, budu se asi trošičku opakovat. Nicméně platí, že mám ráda povídky s alespoň částečně promyšleným dějem, hodně důležitý je pro mě celkový psychologický vývoj postav, baví mě v povídkách sledovat i ty nejjemnější rozdíly a vykládat si je po svém. Tohle je asi i důvod toho, proč nejsem typický konzument velké masy povídek, moc dobře vím, že bych to nestíhala nijak víc vstřebat, pochopit a celkově si to užít. Dávám přednost happyendům, protože to je něco, co sama psát neumím a dokážu to jen málokdy. Ale nepohrdnu ani otevřeným koncem, u kterého mám možnost přemýšlet a vykreslit si svůj vlastní konec :).

S montážemi je to poměrně složitější. Hodně dlouho jsem tomuhle "boomu" odolávala a nelíbil se mi. Vím, že budu opět působit jako exot, ale vždycky jsem si říkala, že je to něco, co může dvojčatům (pokud twc v reálu neexistuje) nevědomky ublížit. Dneska už sama vím, že tenhle můj názor byl a je extrémní, ale část z něho ve mně pořád přetrvává. České povídce budou rozumět asi jen stěží, ale když si na jakémkoliv internetovém vyhledavači zadáte heslo "Bill and Tom", montáže na vás vyskočí poměrně brzy. Samozřejmě neříkám, že Bill nebo Tom jsou až takoví egoisté, aby denně sjížděli internetové stránky se svými obrázky (no, i když :o) ), ale víte, jak to myslím… Když se vžiju do jejich situace a představím si, že by někdo dělal podobné kresby nebo montáže mě a mého bratra a umisťoval je veřejně celému světu… no, ale tohle asi k jejich slávě patří a já doufám, že se s tím umí vyrovnat po svém.

Každopádně i já jsem svůj názor postupem času změnila, protože když pravidelně chodíte na tenhle blog, nejde to jinak :o). I když těm vulgárním montážím a obrázkům se budu vyhýbat asi vždycky. Pravdou je, že jediný člověk, kterému jsem ochotna tolerovat vše, je Monica, ta má zlaté ruce a prostě umí. Vždycky sama sebe přistihnu u toho, že na její obrázek koukám nepřetržitě třeba deset minut a hledám nějakou indicii, která by mi řekla, že tahle věc není skutečná. Prozatím se mi to nepodařilo :).

Otázka č. 5 - Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?

Obecně se tvrdí, že správně mířená kritika je to nejlepší, s čím se autor může setkat. Možná je to pravda, ale já kritizuji nerada. Moc dobře vím, kolik úsilí se za takovou "pouhou" jednodílnou povídkou skrývá, takže se vždy snažím vyzdvihnout to hezké. Nicméně mám určité vlastní představy o charakteru obou dvojčat a jen těžko se v cizích i svých vlastních povídkách vyrovnávám s něčím odlišným. Vím, že teď řada z vás namítne, že povídky jsou přece fan fiction, ale já jsem v tomhle asi trochu omezená.

Takže konkrétně. Nemám ráda povídky, kde se vyskytuje přehnané násilí mezi dvojčaty a odmítám "číst" agresivního Toma. Nejspíš to pramení z mého přesvědčení, že právě Tom je podle mě z obou dvojčat ten křehčí a citlivější, i když tak možná na první pohled nepůsobí. Neumím si představit situaci, že by byl k Billovi zlý a naopak si myslím, že ten, kdo občas rozdá takovou tu dívčí uraženou facku, je Bill.

Další neoblíbenou kategorií jsou povídky psané primárně o sexu nebo povídky, které se na oko tváří, že mají jakýs takýs děj, ale ve skutečnosti jsou jen o tom jednom. Rozumějte, uběhne jeden a půl dílu a Bill "ho tam má". "Má ho tam" i v druhém díle, a tak to pokračuje bez hlubšího vývoje postav či děje až do 358. dílu šesté řady :o). (A klidně mi teď oponujte, že ta má povídková dvojčata sexuálně strádají a toho sexu se nedočkají ani v desáté řadě, ponesu to statečně, protože budete mít svatou pravdu :o) )

Otázka č. 6 - Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.

Moje nemotorné začátky se mi vybavují velice dobře, ba co víc, moje babička je čas od času na některé rodinné sešlosti připomene a všichni okolo se náramně dobře baví. Tedy až na mě. V té době mi bylo zhruba osm let, více určitě ne. Jelikož jsem do svých patnácti let byla téměř nepřetržitě u prarodičů na vesnici, hledala jsem různé způsoby toho, jak se zabavit, když bylo venku škaredě. Hraček jsem u nich měla velice pomálu, ale o to víc mě zaujal dědečkův psací stroj. Byl schovaný v pokoji vedle půdy a nikdo na něj nesměl šahat. Byl určený výhradně k psaní všelijakých stížností, ve kterých se můj děda doslova vyžíval :o).

Tak dlouho jsem se dožadovala a prosila, až mi děda psací stroj čas od času půjčil a já začala psát své prvotiny. Myslím, že dneska jsou to věci absolutně nečitelné, ale mohu načrtnout, že hlavní roli hrála vždy jistá Anička, příroda a zvířátka :o).
V pubertě jsem pak čistě pro své vlastní a kamarádčiny potřeby psala povídky do šuplíku, kde jsme pro změnu hlavní roli hrály my dvě a náš tehdejší idol. I tyhle skvosty s hokejovými hráči, sousedem od vedle nebo zpěvákem Savage Garden mám ukryté pod postelí a čas od času se k nim ráda vracím a docela se i nasměju.

Postupem doby mě čas zavál až k psaní twincestních povídek a dnes tedy píšu to, co píšu. A co píšu nejradši? No, to asi každý, kdo četl jakoukoliv mou povídku, dobře ví. Ráda se hnípám v pocitech svých postav a rozebírám je do nejmenších detailů. To je zkrátka moje :o). Inspiruje mě samozřejmě můj vlastní život. Myslím, že moje vlastní já je do mých povídek nesmazatelně vyryto a nikdy bych se nesnížila k tomu, abych opisovala to, co už jednou napsáno bylo. Je ovšem samozřejmé, že určité podobnosti se při tom počtu povídek, které existují, nevyhne žádný z autorů.

Otázka č. 7 - Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?

Upřímně nemám vůbec žádnou potřebu toho, aby o mně kdokoliv cokoliv věděl, nejsem nijak zajímavé osoba :o). Takže alespoň ve zkratce.

Moje levá noha je menší než ta pravá.

Věřím, že když se schovám pod peřinu a ani kousíček mě nečouhá ven, jsem neviditelná.

Umím se horním rtem dotknout špičky nosu. (Tak a teď se přiznejte! Kolik z vás to vyzkoušelo a kolik uspělo? :) )

Jsem nenapravitelný Rusofil. Nevím, možná mě to prostě jen "táhne ke kořenům", ale mám to takhle už od dětství. Miluji ruskou literaturu, filmy, divadlo, balet i hokej.

Nechci mít děti.

Lední hokej je moje veliká vášeň už od dětství. Mám neuvěřitelné množství VHS kazet, na kterých mám nahrané všechny olympiády, MS i menší mezinárodní turnaje. Od mých 8 let jsem se chtěla stát sportovní komentátorkou hokeje a ještě pořád mě to nepustilo.

Ráda bych svůj život zasvětila zvířatům a vlastní útulek je můj velký plán do budoucna. "Naivní samaritánka, která si nevydělá na suchý chleba," přesně takhle mě nedávno titulovat jeden univerzitní profesor a nejspíš měl pravdu.

Vydržím pod vodou mnohem déle než jiní lidé.

Narodila jsem se předčasně během pátého měsíce těhotenství a byla jsem doktory označena za "potrat". Více než tři měsíce jsem si lebedila v inkubátoru.

Jsem pověstná tím, že si pamatuji neuvěřitelné množství různých hlášek z filmů i knih, a vždy je cituji naprosto přesně.

Mými oblíbenými čísly jsou 3,7, 9 a moje oblíbená strana je ta pravá. Mám s nimi ty nerůznější rituály a v podstatě jsem se stala jejich otrokem :o) Tak třeba. U maturity i státnic jsem tahala třetí otázku zprava, když jdu na zkoušku, věřím tomu, že pokud přejdu na levou stranu ulice - neudělám ji, někdy mě taky popadne amok a dám si za úkol, že támhle tu dopravní značku musím sedmkrát obejít kolem dokola, jinak se stane něco špatného… kdykoliv otevírám výsledky z testů, říkám si devětkrát za sebou "Alespoň za E, alespoň za E…" Já vím. Jsem trošičku víc magor :o)

Když jsem byla dítě, spala jsem společně s babiččiným pejskem ve psí boudě :o) Nevěřili byste, jak útulně a dobře jsem se tam cítila!

Otázka č. 8 - Jaké 3 povídky bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč?

Dám na Janulin dodatek u této otázky a střelím absolutně od boku. Nejsem typ čtenáře, který by se upínal k jedné nebo dvěma oblíbeným povídkám a ty si stavěl na piedestal. Na všem, co čtu, se vždycky snažím najít něco užitečného pro sebe jako autora.

Takže pokud vezmu současnost, doporučím povídku autorek Sajü a Deni - The Forbidden City. Stylem psaní je mi povídka velice blízká, plyne v příjemném tempu a prostředí Číny bych označila za okouzlující.

Z jednodílných počinů napíšu povídku Tuláci od Fee, moc se mi líbila a kdykoliv si na ni vzpomenu, mám tendence se usmívat nad tou vší roztomilostí a něžností :).

No a pokud půjdu ještě do hlubší historie, nemůžu opomenout Januli a povídku Jednou budeš můj. Je to asi jediná z povídek, kterou jsem četla vícekrát (dobře celkem to bylo asi 7x :o) ) a každý z těch patnácti dílů jsem si vždycky náramně užila. Takže mi to nedá na závěr napsat malé poděkování všem autorkám … Díky, holky. (Za všechny si dovolím říct: Nemáš zač, Gio! :o)

Otázka č. 9 - Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila?

V brzké době to nejspíš bude povídka o tom, jak mi Janule uřízla hlavu za to, že jsem k této otázce nevymyslela nic kloudného jako odpověď :o) (Tsss, takhle ze mě dělat kata... :-D Ze mě, takový mírumilovný osoby, co vraždí jen jednou týdně... :-D) Kdo mě alespoň trošku zná, ví, že jsem k tomu, co píšu, velice skeptická, a jen málokdo mě dokáže přesvědčit o opaku. Ale pokud to tedy musí být…, tak znovu střelím od boku a napíšu jednodílné povídky Eisamkeit, Slib a novou vícedílnou povídku Probuzení, která je ve fázi průběžné tvorby.

Otázka č. 10 - Myslíš si, že ti "závislost" jménem twincest vydrží ještě dlouho?

Tahle otázka je možná ta nejtěžší ze všech, alespoň pro mě. Když odpovím, že to nevím, budu asi nejblíže pravdě. Jsou dny, kdy mě twincest omrzí a ráda si od něj klidně na pár týdnů odpočinu s tím, že čtu povídky s jiným pairingem, zabrousím do fandomu Harryho Pottera (protože Severuse a Luciuse společně já prostě můžu), anebo se zabavím jinak. Ale prozatím tu vždy přetrvávala potřeba a touha se vrátit a sama za sebe doufám, že ten okamžik, kdy přejdu na psaní povídek s abstraktními postavami bez Billa a Toma, přijde za hodně, hodně dlouho. A když nepřijde? Zlobit se určitě nebudu.

Otázka č. 11 - Jaký je tvůj názor na "opravdovost" twincestu?

Tahle otázka, to je téma na hodiny. U mě osobně je to střídavě oblačno a nějak sama nevím, na kterou stranu se definitivně přiklonit. V opravdovost toho, že by byl mezi dvojčaty opravdový partnerský vztah se vším všudy, nevěřím. Nejsem z těch, kteří za každou nevinnou fotkou dvou sourozenců vidí nezřízené sexuální orgie a to, co vytváří "můj twincest", je to nádherně čisté pouto mezi Tomem a Billem. Dále si samozřejmě sama pro sebe můžu věřit tomu, že si jeden na druhém v dětství jistě zkoušeli první francouzské polibky a možná si i čas od času dopomohli při něčem odvážnějším, ale nemám potřebu o tom přesvědčovat ostatní :o). Jak už jsem psala. Každý máme ten svůj vlastní twincest, a to je na tom to úžasné.

Otázka č. 12 - Ví tvé okolí, že se zabýváš twincestem?

Neví a doufám, že to tak i zůstane. Není to v žádném případě z důvodu studu, ale spíš proto, že tenhle kus mého světa má zůstat jen mně samotné a nechci se o něj dělit. Jediný člověk, který o mých povídkách ví, je můj partner, před ním jsem psaní utajit nedokázala a dost dobře by to ani nešlo. Takže ten o twincestu ví a čas od času mi navrhne svůj vlastní "originální" námět na novou povídku. (Bill s Tomem by například byli horníky v Chille a skončili by na nějaký čas v závalu. Marné jsou mé argumenty toho, že Bill neudrží sbíječku a bez make-upu a hřebenu by nepřežil déle než jeden den :o) Ale jeho snahu oceňuji.)

Kdysi dávno se dokonce odhodlal k tomu, aby si přečetl pár dílů Gone with the sin a při každé trochu ostřejší scéně utíkal od počítače :o). Někteří muži jsou na homosexuální problematiku přecitlivělí a ten můj zrovna nedávno, když jsme se dívali na film Surfaři a hlavní dvojice se poprvé políbila, skončil schovaný pod peřinou s komentářem: "Zavolej mě zpět, až TO skončí." :o) A jeho komentář k mé povídce? "Máš bohatou slovní zásobu a píšeš zajímavě." :o) Zkrátka chlap. Teď jsem si uvědomila. Můžu tady započítat své dvě kočky, pejska a nedávno zesnulého potkánka? S těmi totiž o svých povídkách diskutuji docela pravidelně. Ono to má jednu nespornou výhodu, neodmlouvají :o)

Moji nejvěrnější čtenáři - posluchači :)
Gia

Otázka č. 13 - Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?

Nemusela jsem vybírat příliš dlouho, má volba padla na Sajü. Tuhle slečnu "znám" skrze povídky, komentáře či ICQ docela dlouho a ačkoliv se naše společná cesta čas od času rozdělila a později zase našla, je to človíček, kterého mám neodmyslitelně spojeného s Tokio Hotel, povídkami a twincestem obecně. Mám ráda její názory a její nová spoluautorská povídka je mezi těmi, které výše doporučuji. Její styl psaní jsem si oblíbila a určitě by neměla končit, ba naopak.

Kdyby tě napadla jakákoliv další zajímavá otázka, tak ji připiš. :-)

Mám otázku konkrétně pro Sajü, chtěla bych se zeptat, jak vlastně vznikla její úžasná přezdívka Gepard, to mě totiž vždycky zajímalo :o)

No vida, zase jste dočetli až do konce, takže příště, přímo v předvánoční večer, se tady sejdeme se Sajü. Další z těch, které, mám dojem, znám odjakživa, co jsem k twincestu čuchla. :o) Těšte se na Sajü a pak hned na Jéééééžiškaaaaa. :-D J. :o)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | 16. prosince 2010 v 19:06 | Reagovat

Jéé, nazdar rodačko :) Musela jsem hned po přečtení prvního odstavce napsat, ve stejném městě jsem prožila 20 let :)

Tak a jdu číst dál...

2 Sajü Sajü | Web | 16. prosince 2010 v 19:14 | Reagovat

Já jsem si tu teď málem učůrla jestli ti to nevadí! :D:D:D:D:D
Za prvé ti chci oznámit, že když jsem si četla první odpověď, napadla mě Marfuše, ale pak mi vlastně došlo, jakou máš jméno na icq, takže... nic no! :D:D:D:D

Další věc - když ze mě není pod peřinou vidět ani troška, taky věřím, že jsem neviditelná a zlý duchové si mě nevšimnout, Lord Voldemort na mě nevhodí žádnou kletbu a žádný had se mi nevynoří z podpostele :D ♥

K Ruským lidem moc blízko nemám, protože mám na ty lidi svůj názor, ale ty jsi zlatá ^^ ♥

Vidíš, jak jsem se pěkně dozvěděla, co jsi zač? :D Každopádně jsi mi připomněla mojí spolužačku. Ta taky chytá někdy takový amoky jako ty s tou značkou!
Jdu odpovědět na poslední otázku :D:D:D ze který ještě teď skoro čůrám a ...
jsi blázen! :D

3 Janča Janča | 16. prosince 2010 v 19:33 | Reagovat

Giuš, já jsem se na Rozhovor s tebou šíleně těšila, ale teď už nemůžu k počítači, takže si ho přečtu až zítra a samozřejmě ti k němu něco napíšu =)♥

4 Gia Gia | Web | 16. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

[2]: A já jsem na tvoji odpověď hrozně zvědavá ^^ ♥. To je děs, když má člověk takhle zvědavé kamarády,co? :D A co se Rusů týče - buď v klidu, já jsem 100% Čech, takže asi proto si tak hezky rozumíme a nemáš nutkání mě rozkrájet na kousky kdykoliv se objevím na FB :D

5 Therese von Loriette Therese von Loriette | 16. prosince 2010 v 20:30 | Reagovat

jak tak čtu, koukám, že jsi váážně zajímavá osoba, nevěřila bych, že můžu mít s někým tolik společnýho... nejvíc jsi mě dostala s tím hokejem x) já sem do hokeje blázen xDD spíš teda koukám na Extraligu, ale Rusy mám taky tak nějak vážně ráda... (asi proto, že je naši rádi nemají, ale to je vedlejší xD) vážně jsi mě překvapila, jsem ráda, že jsem si to přečetla x)))

6 Dania Dania | Web | 16. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

Ahoj Gii, tak musím říct, že pár věcí pro mě byly novinky - viz tvoje pověrčivost a lední hokej. O tom jsem teda fakt neměla tušení - že tě to zajímá až na takové úrovni. Jsi opravdu plná překvapení. Jinak jako vždy, tvoje odpovědi jsou vtipné a prostě přesně podle mého gusta :-) A jen tak mimochodem - tvoje povídka Probuzení se parádně rozjíždí a už se nemůžu dočkat dalšího dílku :-)

7 Rachel Rachel | E-mail | 16. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

Přiznám se, žádnou povídku jsem od tebe nikdy nečetla, ale jak jsem zkoukla tenhle rozhovor, nejspíš si, až budu mít o vánočních prázdninách čas, přečtu tvoje Probuzení, které jsem tu už párkrát zahlédla. Zaujalo mě, že se ráda nimráš v psychice a citech jednotlivých postav... to já moc ráda i vzhledem k tomu, že na citech jsou mé povídky postaveny...
Jsi velice zajímavá osoba, i přesto, že tě vůbec neznám, zaujala si mě. Taky mám ráda ruštinu a ruskou kulturu... vlastně celý ten národ je pro mě vyjímečný. Co mě ale pobavilo nejvíc, byl tvůj přítel... jeho nápad na povídku neměl chybu, vážně ne. Už vidím Billa, zavaleného v nějaké šachtě, jak kucká a ručkou mává do prachu kolem sebe... to by byla prostě KVALITKA!!! xD xD xD

Těším se na rozhovor se Sajü, už ji sice trošičku znám, základní údaje mi ale pořád tak nějak chybí ;-)

Jo a ještě něco - nepodařilo se mi dotknout horním rtem nosu, jestli tě to potěší... :-D:-D:-D *lol*

8 Rachel Rachel | E-mail | 16. prosince 2010 v 20:39 | Reagovat

No a abych nezapomněla - taky mám takový psycha s číslama jako ty xD U mě je to konkrétně číslo 4, většinu věcí musím dělat čtyřikrát... i s tou dopravní značkou xD

9 Amálka Amálka | 16. prosince 2010 v 21:42 | Reagovat

Jé Gio-super rozhovor. Mám napsat do zítřka 3 A4 úvahy o životě a já si tady čtu tebe :) :D.
No už mám otevřený ty jednodílovky od tebe a nějaký věci, co jsi doporučila a jdu si to přečíst. Jsem zvědavá. :)
Mimochodem Probuzení je úžasný právě protože je to o pocitech a protože je takové přirozený a uvěřitelný. Piš tak dál,protože já nejsem příznivec literárního porna v každé kapitole. :D
A na Saju se těším...nedávno jsem totiž začala číst The Forbidden City. :)

10 Fee Fee | 17. prosince 2010 v 7:41 | Reagovat

Velmi pěkný rozhovor. Je hezké zjišťovat, že se v naší komunitě nachází samí zajímaví lidé. :)

11 Emilia Emilia | 17. prosince 2010 v 10:41 | Reagovat

Skvělý rozhovor♥ jsem ráda, že jsem se mohla dozvědět něco o jedné z mých nejoblíbenějších autorek:) Jsi hodně zajímavá osoba, to, co jsem se dočetla bych nečekala. Jinak na hokej se taky čas od času podívám, určitě je tedy lepší, než fotbal, který absolutně nemusím. Ale skoro všechny mé spolužačky jsou do hokeje zblázněné a Ovechkin, to je jejich, takže se vždycky dozvím, jak co dopadlo a nemusím se na to ani dívat×DD Náměty na povídku tvého přítele mě pobavily×D no určitě by jsi byla první, kdo by o něčem takovém psal×DD A ten hafan s těma kočičkama je zlatej, to moje fenečka, jak zahlédne nějakého kocoura, tak je s chudákem amen×D

A k povídkám, musím říct, že Gone with the sin je mojí srdcovkou. Četla jsem ji tolikrát, že si ani nepamatuju přesný počet a strašně mě mrzelo, že jsi nedokončila druhou řadu, ale chápu, že když jsi k ní už nějak nemohla najít cestu, nešlo to dokončit. Každopádně určitě jsem ji nečetla naposled, ráda se k ní vracím pořád a pořád. Zřejmě mě nikdy neomrzí. Probuzení aktuálně čtu a je to další úžasná povídka:)

12 Gia Gia | Web | 17. prosince 2010 v 14:41 | Reagovat

[6]: Vidíš, vidíš moje milá :) Vždycky je co objevovat :D A jsem moc ráda, že se ti povídka líbí, snad tě ani její pokračování nezklame.
[7]: Rachel moc ti děkuji. Přívlastek "zajímavá" to je asi ten poslední ze všech, který bych pro svou osobu vybírala, ale těší mě, že to někdo jiný vidí jinak :) Jo když se hraje finále ČR vs RUS to je pak mé největší dilema. Pro jistotu mám vždycky připravené obě dvě vlaječky a máchám s nimi podle potřeby :D :D
A co se hornického tématu na povídku týče, přítel pořád otravuje, jestli už jsem začala psát ... Je dost dobře možné, že se mezi námi objeví nový autor - muž :D :D
[9]: Ahoj Amálko :) Děkuji za krásnou pochvalu, moc si toho vážím :) A taky doufám, že jsi kvůli mě nezanedbala školu a ty A4 máš pro jistotu popsané nejméně čtyři :)
[10]: Fee i tobě děkuji. To víš kolem twincestu se ani nikdo průměrně normální ochomejtat jednoduše nemůže :D :D
[11]: No jo Ovechkin to je jeden z mých favoritů ♥ Na první pohled možná trošku připomíná hlavního hrdinu z večerníčku O človíčkovi, ale hokej ten hrát prostě umí :D Jsem ráda, že se obrázek líbí. Ona naše Sára je velká zvířátkomilka :D Co je doma - to se počítá a tomu se neubližuje. Ale venku sem tam kočičku taky prožene. Ale protože je to už dáma v letech a má taky nějaké to kilo navíc, kočka rekreačně uteče :) A za GWTS ti děkuji dvojnásob, já se vždycky červenám jen uvidím ten název. Těch nedokonalostí tam ... ale jsem ráda, že se někomu líbí :)

13 Janča Janča | 17. prosince 2010 v 18:04 | Reagovat

Tááák, konečně jsem se k rozhovoru dostala i já. Pozdě, ale přece =)
Já se na Rozhovory vždycky těším, protože se mi ještě nestalo, aby tady nebyl zajímavý a příjemný člověk a ani ty nejsi výjimkou =)
Máš opravdu netradiční záliby, ale tvůj obdiv k Rusku plně chápu, já zase miluju Finsko, ale u Ruska mám taky pár věcí, které se mi líbí, oni mají úžasnou kulturu, historii a hlavně takovou tu svoji paličatost a ruskou "zadubenost", každopádně je to velice zvláštní a svérázný národ, který musíš v podstatě milovat i nenávidět =)♥
K tvému jménu, jediné ruské jméno, které je počeštěné a které mě napadá je Anastázie, ale to se mi nějak nezdá, tak nevím...Moje tchýně měla maminku z Ukrajiny, ta se jmenovala Liliana a se svým mužem se seznámila v Německu v koncentračním táboře, no, přežili a pak se usadili tady v Česku a tchýně se jmenovala Jelena, pak si to počeštila na Lenu, tak proč by jsi se ty nemohla jmenovat třeba Anastázie? =)
Hokej mám taky ráda, ale tam Rusku fakt nefandím, jenom, když hrají s Kanadou xDDD
A máš nádherná zvířátka, kočičky, to jsou hotoví gepardi a Sára je krásný pes =D Tvoji nejvěrnější posluchači xD♥
Tvoje povídky se mi strašně líbí, jsem věrnou čtenářkou Probuzení, které miluju, překrásná, propracovaná a  krásně napsaná povídka, plná citu, ty máš krásný styl psaní, který mě dokáže vzít za srdce =)♥
Na Sajü se těším, Forbidden City a Advent patří k mým oblíbeným povídkám a jsou to opravdové skvosty našeho twincestního světa =)♥
A Giuš, doufám, že někdy zase zavítáš mezi nás k Majce na blog...=)♥

14 Gia Gia | Web | 17. prosince 2010 v 22:06 | Reagovat

[13]:Tak to o tom Rusku si napsala velice trefně :) Myslím, že Rusko samotné i povahu jeho lidí nádherně zachycuje ve všech svých filmech Nikita Michalkov - Lazebník sibiřský to je moje velká láska :) A je tam po celý film zdůrazňováno všechno to, co píšeš :)
Tak jméno jsi netrefila, ale třeba ti ho někdy napíšu "mezi čtyřma očima", když budeš chtít :) Ale Lena je nádherné jméno, já vůbec jsem i strašlivý úchyl na ruská jména a takový Alexander, Saša - toho můžu :D
Děkuji za pochvalu zvěřince, kocourek Matýsek posílá pozdravení, zrovna mi tu leze na klávesnici - asi by ti taky rád něco připsal :D
A děkuji za Probuzení. Nemyslím si, že by to byla nějak skvělá povídka, ale je to povídka, se kterou jsem se po delší pouze pokusila vrátit ke psaní a jsem ráda, že mě "nakopla" a snad to tak i zůstane :)
A děkuji za pozvání, jsi milá.

15 Janča Janča | 17. prosince 2010 v 22:38 | Reagovat

[14]: Lazebník sibiřský je úžasný film, taky se mi hrozně líbí ♥ A jméno Alexander se mi taky líbí, i když na tom má zásluhu spíše Alexander Veliký, to je zase moje láska xD
A kocourek je Matýsek? My jsme měli potkánka Matýska, umřel nám poslední týden v srpnu =( A sestra má kočičku, rezavého nalezence, jmenuje se Šíša, ale říká jí Žlutý ďábel xD
A Probuzení je skvělá povídka, pro mě určitě =D

16 Gia Gia | Web | 17. prosince 2010 v 22:43 | Reagovat

[15]:Já měla tříčlennou smečku potkaních kluků. Leon, (P)Uškin a taky Matýsek (to jsme kocourka ještě neměli. Bohužel už jsou všichni tři v nebíčku. Ale dožili se krásného věku - Matýsek měl tři roky a několik týdnů, což je na potkánka jak sama určitě víš, krásný věk. A navíc odešel ve spánku a vůbec vypadal tak hezky bobeček ♥
Jj Lazebník sibiřský, úplně jsem dostala chuť si to znovu pustit. Miluju hlavního hrdinu a především pak toho herce :D
Šíša, úžasné jméno pro kočičku :) My máte Matýska a kočičku Fiškus :D

17 Amálka Amálka | 17. prosince 2010 v 23:13 | Reagovat

Giuš, nezanedbala-povídky jsem si přečetla, moc se mi líbili a úvahu mám nakonec na 4 a půl stránky :) :D.
Sice jsem byla vzhůru do 2, ale vyplatilo se... :)

18 Amálka Amálka | 17. prosince 2010 v 23:14 | Reagovat

*líbily

19 Gia Gia | Web | 17. prosince 2010 v 23:28 | Reagovat

[17]:Perfektní, chválím :) Doufám, že bude jednička :)

20 Kattys Kattys | E-mail | 2. ledna 2011 v 12:39 | Reagovat

Protože je konec roku pro mě pracovně naprosto šílené období, dostala jsem se ke svým oblíbeným čtvrtečním Rozhovorům až teď. A tak pěkně se mi to sešlo, že jsem si jich přečetla hned šest najednou. Tebe jsem si, milá Gio, nechala na závěr. Prostě za odměnu, jako takový bonbónek, či dezert po dobrém obědě. A nezklamala jsi mě, tvé odpovědi jsou poutavé a vtipné. :-)
Že jsem se dlouhý, předlouhý čas neozvala neznamená, že by mě nezajímalo, co děláš, čím se zabýváš, o čem přemýšlíš. Jen jsem si prostě musela dát pauzu. :-)
Opět mě pobavilo i potěšilo, kolik věcí, i přes ten šílený věkový rozdíl, máme společných. Zálibu v ruské literatuře, dětskou touhu státi se sportovním komentátorem, okouzlení tou neuvěřitelně rychlou hrou na bruslích, skladké twincestní tajemství ukryté před celým světem... jen v jedné zásadní věci se lišíme, milá Gio, já mám při utkáních ČR versus Rusko jasno a zásadně mávám českou vlaječkou!!! :-)

Co se týče tvých povídek, ty prostě miluju. Všechny a bez výhrad. Jen ty nejnovější jsem ještě nečetla. Nemám prostě poslední dobou tu správnou twincestní náladu, ale věřím, že se časem dočkám. :-) Možná dokonce i počkám, až dokončíš Probuzení. Tohle jsem ještě nikdy u žádné autorky neudělala, nijak zvlášť netrpím u nedokončených povídek, dovedu se těšit i z toho mála, co mi autor mohl poskytnout, ale Navzdory osude mě opravdu mrzí. Vážně strašně moc. Vím, že jsem tě nikdy nijak zvlášť nenabádala k pokračování, razím totiž zásadu, že autor musí vědět nejlépe sám, jak naložit se svým dílem, ale v tomto případě jsem byla ochotna svoje přesvědčení změnit. Bohužel jsem to nestihla a tak si mohu jen představovat, zda se nakonec uskutečnilo divadelní představení, jestli se Bill s Tomem sblížili, jak se vyvíjel osud mé milované Anny, zdali se Tom vypořádal se svým vztahem k matce, co Billovi rodiče... to jsem se nějak rozjela. :-)

A vlastně, teď mě napadlo, měla bych jednu otázečku. Zajímalo by mě, jak vznikla tvá krásná přezdívka a jak se vlastně vyslovuje. S tím mám trochu problém. :-)

Jinak bych tady opravdu ráda viděla povídku o zasypaném Billovi, dovedu si živě představit, jak mu zachránci sondou posílají zrcátko a hřeben. :-) Tvůj přítel má dobré nápady a má pravdu i v tom, že máš bohatou slovní zásobu a píšeš zajímavě. :)))

21 Gia Gia | Web | 2. ledna 2011 v 19:59 | Reagovat

[20]: Kattys, děkuji ti za milý komentář, udělala jsi mi velikou radost :) Zrovna tu sedím s otevřeným Wordem na ploše a tak trochu upadám do chmurné nálady ohledně toho, že moje psaní stojí za prd :D.
Moc si vážím tvojí vzpomínky na Navzdory osudu :)Taky ráda vzpomínám a vlastně to dělám docela často. Povídka měla tu smůlu, že se srazila s mými nehezkými osobními problémy ... a po té dlouhé pauze ... zkrátka nikdy bych to už nenapsala tak, jak jsem původně chtěla. A i když to možná zní jako hloupá výmluva, věř mi, že není. Dodneška mám kompletní děj povídky uložený v hlavě :)
Chápu, že se nechceš znovu tak trochu okrádat o čas a počkáš si až budou nové věci dopsané :)
U Probuzení na mě čeká poslední díl a nějak nevím ... kudy, ale ono se to vyvrbí :)
A ještě něco. Jsem ráda, že se můžu alespoň trošku podobat tak milému a příjemnému člověku jako jsi ty :)

22 Kattys Kattys | E-mail | 2. ledna 2011 v 22:56 | Reagovat

Jé, Gio, to jsem ráda, že můj komentář našel adresáta, nebyla jsem si jistá, po tak dlouhé době od toho Rozhovoru :-)

Osud "Navzdory osudu" mě opravdu mrzí, ale jak říkám, těším se i z toho, co z té nádherné povídky zbylo. Nějak dost dobře neumím vysvětlit, proč mě zrovna tahle povídka tak zasáhla, ale zřejmě to bude tím, že jsi do ní vložila notný kus sebe, jako ostatně i do svých ostatních děl. Vážně na své "osudové" oblíbence nemohu zapomenout a těší mě přemýšlet o tom, jak by se dál vyvíjely vztahy mezi nimi a tak. Tohle opravdu často nedělám, ale znovu opakuji, těší mě to. :-)

S Probuzením to není úplně tak, že by se mi nechtělo trávit čas nad nedokončenou povídkou, jen mám poslední dobou odklon od všeho twincestního, nové povídky svých milovaných autorů nevyjímaje. Ale věřím, že mě chmury brzy přejdou a já se začtu do zaručeně poutavého vyprávění z tvého pera... tedy klávesnice, jsem chtěla říci. :-)

Jedno ale nechápu, milá Gio. Jak můžeš pochybovat o svém psaní! Tvé povídky jsou opravdu jedinečné, a že já už toho přečetla dost a dost. Nedokážu vysvětlit, čím to je, ale vždycky se do čtení tak ponořím, že nemohu myslet na nic jiného, než na hrdiny tvých příběhů. Neřekla bych, že tohle svede každý spisovatel :-)

23 Gia Gia | Web | 4. ledna 2011 v 12:25 | Reagovat

[22]: Doufám Kattys, že ten odklon od všeho twincestního nebude dlouhého trvání :D Doufám v to už pro zachování tvého dobrého zdraví :D Sama někdy mívám podobné nálady, ale naštěstí se vždycky rychle rozplynou, a to přeji i tobě :) ♥
A děkuji za pochvaly, já se tohle prostě asi nikdy nenaučím vstřebávat, čtu to s jedním okem zavřeným, aby toho na mě nebylo moc :D :D DĚKUJU a snad brzy nashledanou!

24 flixo flixo | E-mail | 7. března 2011 v 14:06 | Reagovat

já se stydím...strašlivě moc. :/ ale ty rozhovory jsem četla až teď, kdy jsem se k twc zase vrátila. tak lepší pozdě, než-li nikdy. :D

Giuško, jsem strašně ráda, že jsi byla k rozhovoru vybraná. :) s tebou vždycky souvisely moje twincestní začátky. pamatuji, jak jsme se poprvé potkaly právě na Evelynině blogu a vlastně díky tvým povídkám a první povídce od Michelle jsem se dostala až sem, do tohoto bláznivého světa. :) tehdy se mi kluci z TH dostali osudově do života, do srdce.. a i přesto, že jsem se téměř tři roky přestala aktivně zajímat o ně i twincest, nikdy jsem nezapomněla. čas od času, když jim vyšla nějaká nová písnička, když jsem je na internetu zahlédla, slyšela v rádiu...nedalo mi to, pustila jsem si pár jejich nových videí, četla si o tom, jak jim svět leží u nohou a brečela a brečela. :) dojetím, samou pýchou nad tím, jak nám dvojčata dospěla, jak se z nich stali úžasní lidé. :)

strašně se mi líbí to, co jsem se tu o tobě dozvěděla. ;) tvoje začátky psaní mi připomněly mě. :D až jsem se musela smát. :) začínala jsem taky někdy ještě na prvním stupni ZŠ, později jsem často s kamarádkami psala úplný milostný romány o nás našich idolech. :D jen na střední mě to pustilo úplně, začala se mnou třískat puberta snad ještě víc a na takový "blbosti" nebyl čas. a vejška ze mě vymlátila jakoukoliv fantaztii a slovní zásobu už definitivně. :D dneska jsem ráda, když dokážu vyjádřit alespoň sama sebe, natož abych popisovala pocity někoho jiného, vymyšleného. :/ tahle ztráta docela zabolela a díky bohu mi tohle místo ve mě samotné naplňuje alespoň čtení tak bezkonkurečních povídek. :)

ale Giuško, prosím tě, ta tvoje sebekritičnost je už toliko nesmyslná. :) proč mi pořád nevěříš? :D snažím se tě přesvědčit už od první chvíle, co tě znám, že tvé pochybnosti jsou zbytečné. ;) vždyť tvoje povídky jsou tak oblíbené a tak jedinečné. ráda se k tobě vracím. seš úžasný človíček s obrovským talentem a s nežnou a nevinnou fantazií. ;) jak jsi psala, každý máme svůj vlastní twincest a všechny dohromady tvoří tenhle báječný svět a bez tebe..už by to nikdy nešlo. ;)

25 TomsTochter TomsTochter | 7. února 2013 v 6:00 | Reagovat

Vskutku jedna z mých nejoblíbenějších autorek :)) musím říct, že už když jsem četla povídku Gone with the sin, zajímalo mě, jaká to duše se za takovou nádherou skrývá.. opravdu.. "Ráda se hnípám v pocitech svých postav a rozebírám je do nejmenších detailů." tak to je naprosto přesné, výstižné, miluji Tvůj styl psaní! :)) Mám spoustu oblíbených povídek, ale žádná nedokázala překonat tuto.. a není to zápletkou či dějem, nýbrž stylem psaní.. tím, že se celá ta povídka (možná je to jen můj názor) nesla v melancholickém duchu  a NE, neumím si představit lepší konec, než tento! :o)) Další věc, která mě zaujala, je ta, že se inspiruješ vlastním životem, a tudíž mě to přivedlo k myšlence, zda jsi sama neprožila něco bolestného, nějaké zklamání.. příjde mi to tak z té povídky, nevím.. no, nebudu odbočovat..:)) Po nějaké době jsem se dozvěděla, že bylo i pokračování, které ses ale z mého neznámého důvodubo rozhodla stáhnout z internetu, ale nechápu proč? Snad si usoudila, že tohle je ten nejlepší konec..? A možná je.. miluji smutné a otevřené konce! :')) Takže už me v podstatě ani nemrzí, že s druhou řadou nebudu mít tu čest..:)) Gone with the sin mi zůstane navždy v srdci, stejně tak jako krutý, egoistický Bill a citlivý dredáček se všudypřítomnou, děsně červenou mikinou (nějak tak to bylo zapsáno v povídce :D:D:D).. obávám se, že v druhé řadě by Bill možná "zcitlivěl" a spolknul by všechnu svou hrdost, soudě dle posledního dílu a posledních řádků.. :P a možná by to pak už nebylo ono, i když.. možná bych byla nakonec i příjemně překvapena, kdoví.. :P :o)) jo a na závěr ještě, striktně nesouhlasím s větou: "nejsem nijak zajímavá osoba", protože Ty jsi zajímavá a výjimečná osoba už jenom tím, co píšeš a především, JAK to píšeš! :)) NO, tak jsem sem ani nechtěla přidávat komentář, protože jsem se strachovala, co do něj vůbec napíšu a nakonec to dopadlo takhle! :D:D rozepsala bych se snad ještě víc, kdybych nebyla k smrti unavená a z posledních sil nedržela v ruce mobil, na kterém to vše píšu:D:D ale v podstatě to nejdůležitější už jsem napsala a ano MUSÍM se opakovat!:D.. MILUJI Tvé povídky a Tvůj způsob psaní! Jen tak dál! ;))

26 TomsTochter TomsTochter | 7. února 2013 v 6:03 | Reagovat

Bože můj! :D No, alespoň jsem TO mohla roztřídit do odstavců, já pako..:D tak příště no..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama