Rozhovory - Ainikki

2. prosince 2010 v 19:00 | Ketty & Janule |  Rozhovory
17
Tak jsme se toho sněhu konečně dočkali všichni a vrchovatou měrou, že, Sajuš, doufám, že si to užíváš :-D narozdíl ode mě. Včera jsem se v chumelenici dostávala dvě hodiny domů z práce, a už jsem myslela, že radši sednu do metra a budu jezdit z konečný na konečnou, protože tam je teplo a můžu si tam dřepnout na zadek! :-D Místo toho jsem třičtvrtě hodiny čekala na pitomej autobus, a když konečně dorazil, byla jsem zmrzlá jak něco, nechci říkat co... nakonec jsem z něj byla po hubě "vystoupena" milovanými spolucestujícími rovnou na chodník. :-D Ještě že tam byl snad metr sněhu, jsem celá. Kdybych nebyla, dnešní rozhovor ani články by tu nejspíš nebyly... takže zimu a závěje nebrat, nechápu, jak se můžu vždycky v létě, když je pětačtyřicet ve stínu, tak rouhat, a skuhrat, že bych chtěla zimu! :-D

No... ale dost už stížnosti na počasí, snad ta bílá klouzavá mrcha v Praze brzy roztaje a já budu moct zase chodit normálně, ne stylem plíživým, abych sebou někde nemajzla. Dneska máme hezky v teple domova na pořadu další rozhovor. Ainikki znám, řekla bych, velmi dobře, a mám ji ráda nejen jako autorku, takže jsem měla radost, když ji Deni minule vybrala, a vy se teď můžete dozvědět její názory a pohled na svět. J. :o)

Otázka č. 1 - Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?

Hned tahle první otázka, musím přiznat, je pro mě docela oříškem. Tedy její jedna třetina. Odpovědět vám na věk a místo pobytu nepovažuji za problém, ale nad jménem jsem dlouho uvažovala. Měla jsem chvilky, kdy jsem si říkala, proč ho vlastně neříct, co je na tom tak obtížného, ale většinou převládla potřeba nechat si ho pro sebe. Takže se nezlobte, ale já to cítím tak, že do tohohle virtuálního prostředí, kde se pohybuji, jednoduše nepatří. Schovávám si ho pro ty z vás, se kterými jsem se poznala (nebo ještě poznám) osobně, popřípadě pro ty, se kterými jsem v užším kontaktu např. přes emaily nebo mobil.

Ale abyste nezůstali úplně ošizení, tak alespoň vysvětlím význam slova Ainikki. Ti, co znají můj osobní blog, už vědí, protože spolu s modrým dráčkem si to vysvětlení trůní v menu. :-) Tak tedy Ainikki je postava z mytologie germánských a severských národů (konkrétně Finska). Je to sestra hrdinů Lemminkaina a Ilmarina. Je nazývána "dcerou noci" a "vílou šera". Údajně měla i poměr s jedním ze svých bratrů, takže i tady se odrazila moje blízkost k twincestu. Teď abyste se ovšem nelekli - já se svým sourozencem rozhodně nic nemám. :-D
Ale abych se už taky konečně dostala k tomu zbytku. Je mi 25 a najdete mě ve východních Čechách, konkrétně v mrňavé zapadlé vísce jménem Velký Dřevíč, což vám ale asi nic neřekne, takže přiblížím - patří pod město Hronov (rodiště A. Jiráska), okres Náchod a pro ty, kdo jsou na tom se zeměpisem podobně bledě jako já, tak je to necelá hodinka autem od Hradce Králové, to už snad budete vědět všichni. :-)
A můžeme jít dál. :-)


Otázka č. 2 - Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?

TH znám od chvíle, kdy se u nás v televizi objevil klip k Durch den Monzun, ale rozhodně se nedá říct, že bych je hned od začátku brala, spíš naopak. A i když jsem si nemyslela, že Bill je holčička, tak jeho vzhled mi přidal směšný a jeho pisklavý hlásek o to víc. Potom se vytasili se Schrei a to byl vůbec konec. Ta písnička se mi nelíbí doteď a o klipu nemluvě - patnáctiletí smrkáči se tam opíjejí a lezou po sobě. Tak nějak jsem v tomhle věku, a ještě dost dlouho potom, neměla potřebu se podobným záležitostem věnovat, takže pro to rozhodně nemám pochopení. Neříkám, že jsem neměla svoje "temné" období, ale u takhle malých puberťáků, co mají ještě skořápku u zadku, mi to přijde skoro brzo. To jsem ale odbočila, moralizování nebylo v plánu. :-)

Když si ale ty TH začátky promítnu zpětně a vybavím si všechny svoje reakce, nebyla bych upřímná, kdybych nepřiznala, že už tenkrát mě tak úplně nenechali v klidu. Začalo to tím, že jsem si na internetu zjistila něco málo o nich. Úplně přesně si vybavuji, že když jsem viděla věk dvojčat - nějakých čerstvých patnáct - říkala jsem si: tak to ani náhodou, nepřipadá v úvahu, abych poslouchala něco, co produkují takhle malé děti. Dnes mi tenhle náhled přijde úsměvný, ale tenkrát mi to jednoduše připadalo pod mojí úroveň. Jedním očkem jsem je ale sledovala dál a ten zlom, kdy jsem s tím zarputilým odmítáním přestala, byl při Rette mich.

Odjakživa tak nějak více či méně tíhnu ke gothice a tenhle klip měl přesně tu správnou atmosféru, která mě dostává, Bill změnil vlasy z debilně trčících a ofinou obtěžkanou gelem na něco mnohem líbivějšího, a pak jsem taky udělala to, že jsem si našla překlad nejdřív téhle písničky, pak i dalších, a zjistila jsem, že ty "malé děti" v podstatě zpívají o něčem, co má docela i hlavu a patu, a už to jelo, měli mě chycenou a v podstatě můžu říct, že od té chvíle se orientace na ně jen prohlubovala. :-)

A kdy přišel twincest, tak to tak úplně přesně nevím. Pochopitelně s přijetím kluků jsem začala prolézat různé blogy o nich, a díky tomu narazila na fan fiction. V té době jsem vůbec neměla páru, o co jde, takže když jsem si přečetla nějakou první hetero povídku (takovou tu ve stylu, že šla nějaká pipka s kamarádkou na koncert, stáli v první řadě, chlapci se do nich bezhlavě zamilovali a pak si je zatáhli na hotel), vůbec jsem nechápala, co se to tam děje, říkala jsem si, to je jako skutečnost nebo co? Vždyť to ale vůbec nezní uvěřitelně. Teprve po téhle zmatenosti mě napadlo najít si význam toho slova, pod kterým ty povídky byly řazené. Nejdřív jsem si úlevně vydýchla, že tedy realita nehrozí, a pak jsem se těmi povídkami začala prokousávat o něco víc, takže samozřejmě bylo jen otázkou času narazit na twincest blog.

V tomhle případě se považuji docela za pamětníka, protože si přesně vybavuji ten jeden z prvních designů, co tu Ketty poměrně nedávno vzpomněla v nějakém info článku. Prásknu na sebe, že jsem se i zúčastnila jednoho twc srazu, tuším, že to byl ten druhý v řadě, bylo nás tam jen pár, a já tam byla se svojí stejně starou kamarádkou a obě jsme si tam připadaly děsně blbě, protože jsme byly nejstarší a vůbec jsme nechápaly, kde se vzal ten zkrat vymyslet, že se něčeho podobného zúčastníme. :-D Teď už na to vzpomínám docela ráda, a když to píšu, nostalgicky se u toho usmívám. :-)

Otázka č. 3 - Co pro tebe twincestblog znamená a jak často na něj chodíš?

Teď nečekejte, že řeknu, že je to pro mě kout, který je pro mě alfou a omegou mého bytí, a že bych bez něj nedokázala žít, je to totiž mnohem prostší. Ráda čtu a tahle tématika mě oslovila, proto se sem vracím. Ale ani zdaleka nezhltnu všechno, co je tu uveřejněno. To možná dřív, když to pro mě byla novinka. To jsem přečetla všechno, co tu bylo k nalezení, ale dnes se sem vracím jen skutečně za kvalitním čtením, takže momentálně to jsou hlavně překlady a pak povídky mých oblíbených a svým způsobem osvědčených autorů, u kterých bezpečně vím, že budu spokojená. Přiznám se, že na pouštění se do neznámých vod jsem nějaká líná, nebo na to spíš nenacházím čas, takže když už se pustím do nové povídky, navíc třeba ještě od neznámého autora, tak se to děje, jen když je mi to náhodou někým doporučeno.

Na tom se tedy odráží i to, jak často sem nahlédnu. Většinou denně alespoň zběžně překontroluji, co se tu objevilo nového, ale skutečně do čtení se pouštím tak jednou dvakrát za týden a přiznám se, že třeba za posledních 14 dní jsem byla vytížená natolik, že jsem nepřečetla ani řádek vůbec ničeho. To je ale pochopitelně výjimečná situace a já to doženu hned, jak si najdu chvilku… :-D

Otázka č. 4 - Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?

Co se obrázků týče, tak mi vcelku nijak výrazně nezáleží na tom, co na něm je (líbí se mi ty romantické, něžné, i smutné, ale neuráží mě ani ty hooodně sexuální i malinko perverzní :-D, ale důležité pro mě je, aby byly kvalitně namalované. To znamená, že absolutně neuznávám nějaké ty čmáranice, co si někdo na koleni pod lavicí načrtne při hodině ve škole, navíc ještě na linkovaný papír. Moc dobře si pamatuju, co to je nuda ve škole, takže prosím, proč si nemalovat, ale musím mít taky soudnost v tom, co k uveřejnění je a co ne.
To ale patří k té další otázce, takže já se zkusím opanovat a zaměřit se tady na ty klady, což u mě vůbec není jednoduché, vzhledem k mé kritičnosti a téměř neschopnosti cokoli pochválit. :-D

Takže u obrázků všeobecně platí, že mám ráda a naprosto obdivuju věci od lidí, kteří jsou lepší než já. To znamená snad všemi zmíněná Allegator, dále Nightingale, Darkanngeltarja, Beautifil_lie, Aniusia483, ale asi jsem se neměla pouštět do jmenování, protože jsem určitě ještě někoho opomněla.
A s povídkami to mám v podstatě úplně stejně. Je mi jedno, jaký je tam pár, jestli jsou dvojčata sourozenci nebo ne, jestli je Tom s Georgem nebo Bill s Bushidem, pro mě to musí být hlavně dobře napsané po slohové stránce, musí být dobrá dějová linie, emoce proplouvající povídkou, charaktery postav a tak dál. Jednoduše mě to musí zaujmout a vtáhnout do sebe.

Otázka č. 5 - Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?

Tak pochopitelně je to všechno, co je opakem toho, co jsem zmínila výš. To znamená, není téma, které by mi vadilo, pokud je dobře zpracované. A u toho ostatního jen skřípu zuby. U povídek je to něco jiného, ty když jsou špatné, tak je člověk jednoduše nečte, ale obrázkům (pokud tedy nejsou pod perexem) se vyhnout nejde, a že nad některými tedy opravdu zůstává rozum stát. Dřív jsem se rozčilovala a říkala jsem si, kde někteří ti, s prominutím, mazalové, berou to sebevědomí to zveřejnit, když i já mám kolikrát zábrany. Teď jen maximálně protáčím oči, ale většinou se už nevzrušuju vůbec.

Stejné je to pochopitelně u povídek. Jsou lidi, kteří by se jednoduše do psaní pouštět neměli. A nebo ano, proč vlastně někoho brzdit v tvůrčí činnosti, ale měli by vědět, že ne všechno by se mělo cpát pod nos i ostatním, tudíž ty svoje začátky by si měli odbýt jen do šuplíku, případně se o to podělit jen s pár lidmi z úzkého okolí, kteří by jim řekli, co do příště vylepšit, a čeho se vyvarovat. Klopýtat tady na blogu o tu "hvězdnou pěchotu", je šílené. Tenhle blog totiž i vzhledem k adminům, kteří se o to tady starají, a především Januli, která tomu věnuje tolik času, považuji za něco, co je na úrovni, a dle mého to úplně shazují taková ta dílka typu "rozhovor po icq" a další perličky.

Tenhle můj názor ale Janule moc dobře zná, a taky ví, že bych tu neuveřejnila dobrých 40% toho, co se tu objevuje. Na tohle jsem docela radikál. Holky ale v tomhle dávají všem volnou ruku, takže nezbývá, než to respektovat.
Pak bych ještě dodala, že co příliš nemusím, jsou montáže. Pro mě bývají většinou příliš nedokonalé a je jen málo těch, které jsou pro mě dobře udělané (teď mluvím o těch twc, ne o těch, kde je klukům přimontované jiné tělo, vlasy atd. ty většinou jdou). Takové ty drobné nesrovnalosti, které tam jsou a nejdou odstranit, i kdyby se nejspíš autorka snažila sebevíc, ty mi tam jednoduše vadí. Proto kdybych si měla vybrat, tak jednoznačně upřednostním kresby před montážemi. Samozřejmě existují i "machři" přes montáže, kteří to umějí udělat natolik dobře, že to projde i přes mé kritické oko, a to je například Emseviltwin a nebo naše celosvětově známá Monica, ta je prostě bezkonkurenční.

Otázka č. 6 - Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.

Časově to bude asi plus minus čtyři roky zpátky a uvrtala mě do toho kamarádka. Fan fiction jsme tenkrát o klucích četly obě a ona začala s tím, ať taky něco zkusím, že by si to ode mě ráda přečetla, tak jsem se do toho tedy pustila a dopadlo to nevalně. Ta úplně první věc byla na síti jen chvilku, a teď už rozhodně nikde k nalezení není, a já osobně ji považuju za něco jako nultý ročník, takže jí ani není přisuzován status prvotiny. Za své začátky beru až povídky, které jsou na mém povídkovém blogu pod odrážkou -hetero-, a ani ty bych nijak zvlášť nevyzdvihovala.
Konkrétní inspiraci nebo oblíbené téma snad ani nemám. Jednoduše musím mít chuť k tomu sednout a něco napsat, a potom to ze mě plyne samo, ale co přesně to zapříčiňuje, to neumím definovat.

Otázka č. 7 - Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?

Tak tady jsem měla chuť napsat - ne, nic dalšího říct nechci. Nemám ráda tyhle všeobecně pokládané otázky, kdy se po mně chce, abych namlela cokoli o sobě, co mě napadne, už jen proto, že o sobě nerada mluvím. Takže pokud se mě konkrétně nezeptáte na věc, co vás zajímá, neodpovídám, mlčím, krčím rameny. Ještěže Janule to lidem, co vyplňují tohle její interview, posílá i se závorkami, kde ujasňuje, co čeká, abychom zmínili, jinak jsem vážně měla nutkání tuhle otázku přeskočit. :-)

I tak tu ale nejspíš použiji pár větiček, které jsem už o sobě do článku o mně napsala na svém osobním blogu. Je tam totiž v podstatě napsané to, co se po mně chce vědět tady, tak proč si to neusnadnit? :-)

Občas nápadně nenápadná, smějící se, když není důvod, malinko neurotická a popudlivá, ve znamení panny. Extrémně kritická ke všem a všemu, ovšem v tomhle směru neopomínám ani sebe, takže nejčastěji to bývám právě já, kdo na sobě takzvaně nenechá nit suchou. Ale nemusíte se bát, svou kritiku většinou nikomu necpu, není to tak, že bych na vás vypálila všechno, co se mi honí hlavou. Pochopitelně si myslím svoje, ale většinou pokud se mě nezeptáte na názor pro konkrétní věc, tak nehrozí, že byste se dověděli cokoli nelichotivého. Každopádně s těmi otázkami opatrně, když už padnou, tak si většinou neberu servítky… :-)

Když jsem bez nálady, dokážu být nesmírně protivná, to se mi raději kliďte z cesty. Jsem málomluvná. Zapříst se mnou dlouhý rozhovor bývá mnohdy těžké, ale zato jsem velice dobrým a trpělivým posluchačem. Proto jsem nejraději ve společnosti lidí, kteří melou sami a stačí jim mé občasné přikyvování, anebo naopak s lidmi, se kterými není trapné mlčet. Samozřejmě upovídaná dokážu být také, ale stává se to zřídka. Jednoduše musím být správně vyladěná, jinak ze mě spíše než slovo vyrazíte dech. :-D

Miluju černou barvu doplněnou o fialovou, takže v mém šatníku rozhodně nenajdete nic, co by bylo vybarvené jinak. U mě na blogu se mě jeden človíček ptal, jestli je tomu skutečně tak, že jinou barvu nikde nemám, že to není možné. Předem tedy odpovím, kdyby se někdo chtěl podobně dotázat - je to možné, nic jiného tam není, jen asi tři muzejní kousky, které vydržely snad ještě z dob základní školy, a které nosím maximálně na doma. Čítá to dva červené svetry a bílé triko.
Nemám ráda děti, což je docela ironie, protože jsem vystudovala pedagogickou školu, rok učila na prvním stupni a další rok potom strávila jako hlídačka dětí v Německu. Divím se, že jsem za tu dobu nezešílela. I když… o mém zdravém rozumu by se dalo občas polemizovat. :-)
Obloukem se vyhýbám všemu, co je mužského pohlaví. Nerozumím jim a děsí mě. Něco jiného jsou homosexuálně zaměření chlapci… :-)
Nikdy nikomu jsem neřekla "mám tě rád" natožpak "miluju tě".
Nesnesu, a jako jedinou věc nedokážu odpustit - lež, a to sebemenší. Už jsem takhle pár lidí, které jsem měla ráda, ze svého života odstřihla, i když jsem se sebevíc snažila to nějak překousnout. Nešlo to. Vyrovnám se s jakoukoli pravdou, ale byť pouhé přikrášlování skutečností je zaručený prostředek, jak mě ztratit.

Jsem snílek a otevřeně přiznávám, že neumím stát nohama na zemi. Rvaní se s denní realitou, a vůbec život sám o sobě, je něco, v čem neumím chodit, a proto od něj utíkám, kdykoli je to jen trochu možné. Díky tomu taky dělám to, co dělám. To znamená: dlouho spím, dvanáct hodin a víc, pro mě není výjimka; pak samozřejmě píšu, to je druhá zaručená věc, jak se před vším schovat; a občas vezmu do ruky tužku a papír.

Nejsem taková ta typicky udrbaná ženská, většinou jsem se vždycky pohybovala v holčičím kolektivu, takže takových těch řečí - kdo s kým, kde a za kolik, byla strašná fůra, ale kolem mě to jenom proplouvalo, takže já jsem vždycky zaručeně byla ta, kdo byl mimo mísu, když po mně náhodou chtěl někdo něco vědět. Zato jsem ale zajišťovala možnost vyžvanit se z čehokoli, protože ode mě to už nikdy neputovalo dál.

Nemám ráda netoleranci a odsuzování, ať už jde o jakkoli společensky nepřijatelnou věc. Nedávám na názory druhých a jsem takový ten shromažďovač informací, který teprve až když o problému ví všechno, co potřebuje, tak si na něj udělá svůj vlastní názor.

A teď už vážně nevím, co dalšího bych ještě mohla dodat. Ono mě určitě ještě mnoho dalšího napadne, až to dovyplněné pošlu Januli, ale nevadí, od toho tu máte přeci možnost doptat se v komentáři, takže směle do toho. ;-)

Otázka č. 8 - Jaké 3 povídky ostatních autorů bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč? Střílej od boku, co tě první napadne, autoři těch ostatních se určitě neurazí. :-)

Pochopitelně jsou to všechny překlady, které tu teď momentálně jdou, ale které se tu objevily i dřív, snad kromě Signed In. U téhle věci jsem přečetla asi první tři díly a nechala toho, vůbec se mi tam nějak nepovedlo odhalit tu vtipnost, o které se na začátku mluvilo. Asi jsem vyladěná na malinko jiný druh humoru.

Každopádně úplně první věc, která mě při přečtení téhle otázky naprosto spontánně napadla, byla poměrně dlouhá jednodílka Maxwell od Helushky (odkaz vede jen k prologu, další díly v rozcestníkách) k té se velice ráda vracím a prožitek z ní není o nic menší, než jaký byl poprvé. Kdo ale nemáte rád sex v povídkách, tak to tak nějak nebude úplně váš šálek čaje. I když já osobně bych to doporučila i těmhle přiškrceným strukturám, protože z toho na vás dýchne mnohem víc než jenom to jedno… :-)

Hned co mě dál napadá, jsou další jednodílovky (což je vcelku kupodivu, protože ty já ve valné většině případů nečtu, když už se ale k nějaké dostanu, tak na ni většinou nezapomínám) tentokrát od Joany - Má Sofiina volba, Přání mé ženy, Pylová sezóna. Joana je vůbec všeobecně naprosto prvotřídní autor, který má originální a s nikým nezaměnitelný styl psaní. Twincestně laděné jsou ale jen tyhle tři povídky od ní, jinak se věnuje hetero vícedílovkám, ovšem ty doporučuju i zatvrzelým twincestním duším, protože když už nic jiného, tak v tom minimálně najdete kvalitní čtení - ainikki.blog.cz (tady od ní je všechna tvorba). Jen je škoda, že jí to psaní leze na svět, jak se u nás říká - jako když sere a maluje. :-D

A někoho do třetice… misi a její The vampire story. To byla skvěle napsaná, detailně vypracovaná povídka, která mě udržela v napětí od začátku do konce. Navíc já mám slabost pro upíří příběhy, takže o to to pro mě mělo větší přitažlivost. Jen byla velká škoda, že nedotáhla do konce druhou řadu a vůbec, že se nám někam vypařila.

Otázka č. 9 - Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila k přečtení?

Keine Ahnung! (mračí se)
Blbá otázka, přečtěte si, co uznáte za vhodné.
Ne dobře, tak já se pokusím vypotit seriózní odpověď. :-)
Pokud by se někdo chtěl vydat po mých hetero začátcích, tak jednoznačně doporučuji Poslední rok, aneb smlouva s ďáblem. Co do slohové stránky to není úplně to, co jste ode mě zvyklí číst teď, ale já tu povídku mám jednoduše ráda. Navíc se mi vcelku do ní povedlo zapojit obě dvojčata, což nebývá, já se většinou setkávám s tím, že se autorka zaměří na jednoho z kluků, kterému dosadí partnera, a ten druhý tam jen dělá křoví.

A co se twc tvorby týče, tak určitě bych neměla opomenout Bookmakers scrubers, což je moje první twincest povídka, a pokud bych to měla ještě více zúžit, tak z BS spíše první řadu. Ne že by ta druhá byla špatná, ale tak nějak bych řekla, že zůstala malinko za tou první, a tak nějak už nemusela být…
A pak mezi moje jednoznačné srdcovky patří: Se mnou se bát nemusíš a momentálně rozepsané Kapky deště. Ty já ze svého pohledu považuji za nejvíce promyšlené, dobře se mi psaly a i vy jste na ně nejhojněji reagovali v komentářích.

Otázka č. 10 - Myslíš si, že ti "závislost" jménem twincest vydrží ještě dlouho?

Můj vztah k twincestu se rozhodně nedá nazvat závislostí, pro mě je to jen jakýsi doplněk kolem TH, bez kterého bych se ale i klidně obešla. Mně jde spíš o psaní a čtení jako takové, ten obsah je už pro mě vedlejší.
Spíš bych u sebe viděla závislost na Tokio hotel jako takových a tady jsem přesvědčená, že mě neopustí nikdy. :-)

Otázka č. 11 - Jaký je tvůj názor na "opravdovost" twincestu?

Raději se nebudu pouštět do odpovědi typu: naprosto tomu nevěřím. A nebo naopak: zaručeně to existuje.
Řeknu snad jen to, že by mě nepotěšilo, kdyby to byla skutečnost…

Otázka č. 12 - Ví tvé okolí, že píšeš twincest?

No, rozhodně to ví moje o dva roky mladší sestra. Ta je mojí aktivní čtenářkou. U jiných lidí nemám vyloženě potřebu se s tím tajit, ale rozhodně nezabíhám do podrobností. Takže rodiče například vědí, že si vymýšlím nějaké nesmysly o těch čtyřech bláznech, co mi visí v pokoji na stěně, pár lidí z okolí ví, že je to fanfiction, a na koho zaměřená, a pár má ještě povrchnější info, a to, že prostě píšu povídky, ale nic bližšího k tomu nedodávám. Rozhodně nikdo z nich neví o něčem jako twincest.
A když snad někdo projeví zájem si něco přečíst, tak podle toho jak moc toho člověka znám a věřím mu, mu buď vysvětlím podrobněji, o co jde a on od toho upustí sám, ještě než se k tomu dostane (to se stalo jednou), a nebo jen stroze odvětím: to by se ti nelíbilo a ani bys to nepochopil. Tím to pro mě hasne, protože si přeci jenom myslím, že lidi, co TH neberou, nebo o nich spíš mnoho nevědí, a takových je mezi mými vrstevníky valná většina, by to skutečně nepochopili, tak proč před nimi ze sebe dělat většího blázna, než jaký si oni myslí, že jsem. :-D

Otázka č. 13 - Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?

Popravdě mě původně vůbec nikdo nenapadal, pár jmen mi vytanulo na mysli, když jsem odpovídala na otázku, které povídky bych doporučila, takže kromě Joany, Helushky, mě dál napadly pro mě naprosto kultovní Syhrael a Michelle M., jenže momentálně ani jedna z nich tu není nijak zvlášť aktivní, takže si nedovedu odhadovat, zda by se vůbec tomuhle rozhovoru věnovaly. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem tu jmenovala ještě dalšího člověka, který je naopak aktivní až až - Monica. A jak už jsem tu zmínila, její práce je skvělá, a hlavně český twincest reprezentuje po celém světě. V podstatě je to mezinárodní superstar co do montáží, takže směle házím štafetu jí. :-)

Těšíme se na Monicu, za týden nashle... :o) J.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rachel Rachel | E-mail | 2. prosince 2010 v 19:28 | Reagovat

Páni... musím říct, že tenhle rozhovor mě vážně dostal jako žádný jiný, zvlášť ta otázka o tobě. Tak zajímavého člověka jsem ještě nikdy neviděla, ty jsi opravdu zvláštní - teď to myslím v dobrým slova smyslu, ne ve špatným. Je to zvláštní... moje sestra je o rok starší než ty a nedovedu si představit, že by psala twincest nebo tak... jak jsi řekla u jedné otázky, většina tvých vrstevníků je úplně jiných... o tom je tady ta originalita, že ;-)

A jsem opravdu ráda, že jsi vybrala Monicu, souhlasím s tebou, že je to mezinárodní superstar, už se na ni moc těším ;-)

2 Lexi Lexi | Web | 2. prosince 2010 v 19:49 | Reagovat

...och konečne som bližšie spoznala jednu z mojích najobľúbenejších autoriek...podľa otázky o tebe viem s istotou povedať, že si zaujímavý človek...už len napríklad to, že máš v skrini iba čierne a fialové veci sa mi veľmi páči...milujem tvoje poviedky, ktoré majú aj nejakú hlavu a pätu, sú precítené a naozaj dokonale premyslené...nikdy nezabudnem ako som čítala Reinkarnáciu...myslela som, že umriem..tak dokonalá poviedka a ešte k tomu je tam niečo zo starovekého Egypta, ktorý je už dlhší čas mojou najlepšou drogou (samozrejme až po twinceste)..som rada aj za to, že sa ti páči môj blog a moja poviedka, ktorú si komentovala...bola, je a bude to pre mňa obrovská česť, že si si to prečítala práve ty..
...k tvojmu veku...moja sestra je presne tak stará ako ty...je to zvláštne, keď si predstavím, že ona je taký barbar a nemá rada takéto veci...samozrejme ju nemôžem nútiť, no niekedy mám pocit, že sa nevyzn v bežných veciach v okolí umenie...a preto ma teší, že sú tu ľudia ako ty...je jedno aký je človek starý, dôležité je to na koľko sa cíti...:)...dúfam, že twincest ti vydrží ešte veľmi dlho a budeš nás aj naďalej robiť šťstnými tvojimi skvelými poviedkami...

3 Rin Rin | 2. prosince 2010 v 19:51 | Reagovat

Od doby, co jsou tady rozhovory jsem čekala, jestli tě nědo vybere. A teď jsem se konečně dočkala. :D Byla jsem docela udivená, že jsi neprozradila své jméno, byla jsem docela zvědavá, jak se jmenuješ. Ale nevadí, bez toho se obejdu. :D Jinak sis mě jako spisovatelka získala povídkou Reinkarnace, byla první, kterou jsem od tebe četla a mnám ji doteď nejradši, takže díky, žes ji napsala. Jinak mě udivilo, žes nikomu neřekla ''mám tě ráda'' to je docela zvláštní, ale nemyslím to špatně, spíš překvapeně. Jinak mě rozhovor s tebou nezklamal a jsem ráda, že jsem se o tobě něco dozvěděla.

4 Janča Janča | 2. prosince 2010 v 20:02 | Reagovat

Ainikki, nejdříve ti musím poděkovat za tvoje krásné povídky, kterými mě vždycky zaručeně potěšíš =)♥
"Se mnou se bát nemusíš", "Kapky deště" a "Reinkarnace", to jsou nádherné povídky, které rozhodně stojí za přečtení a patří mezi mé nejoblíbenější ♥
Jak jsi psala o Joaně, tak od ní jsem četla "Má Sofiina volba" a "Přání mé ženy", a musím říct, že jsem byla doslova ohromena, protože ty povídky jsou fantastické, Joanin styl psaní je naprosto úžasný, originální a zvláštní.
A "The vampire story, to je pro mě srdeční záležitost, je to úplně první povídka, kterou jsem tady četla a taky moc se mi líbila, vzpomínám si, že než jsem ji dočetla, chodila jsem spát běžně nad ránem, protože jsem se od ní nedokázala odtrhnout  =)
Rozhovor s tebou byl velice zajímavý, na závěr ti popřeju hodně inspirace, věrných čtenářů a krásných komentíků =)♥

5 Sajü Sajü | Web | 2. prosince 2010 v 20:20 | Reagovat

Já jsem se pobavila ale jakože u mě z tvých povídek vládne k Se mnou se bát nemusíš ještě Reinkarnace ♥ Tu miluju totálně ^^ A děkuju za objasnění tvýho "jména" :D Já se musím přiznat, že jsem vždycky nebyla jistá tím, jestli to čtu správně :D

A Janul?:D SNÍÍÍÍH!:D Já jsem za něj vážně ráda :-o Sice mě ty břečky rozčilujou a musím víc zvedat nohy, ale řekni... není ta naše část Prahy zapadnutá ve sněhu tak krásná?O:))

6 Emilia Emilia | 2. prosince 2010 v 21:36 | Reagovat

Na tenhle rozhovor jsem byla natěšená, jak dítě na Ježíška. Jsi mojí oblíbenou autorkou a četla jsem od tebe prakticky všechno, až na "znovu jsem našel východ slunce" Píšeš prostě neuvěřitelně! První povídka, kterou jsem od tebe četla, byla Reinkarnace a dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších, co si napsala. Od té doby vždycky vyhlížím veškerou tvorbu od tebe. Bookmakers scrubbers jsem četla obě řady, ale její čtení mě docela zmáhalo, kvůli tomu emočnímu vypětí... zpracovaná byla skvěle, ale nebyl to tak úplně můj šálek kávy. Já nemám moc ráda povídky, kde se mezi kluky pletou nějaký ženský, až v takovémhle rozpětí×D No a se mnou se bát nemusíš, u toho jsem prostě ztrácela dech. Četla jsem si ji dokonce několikrát po sobě. Viděla jsem ji tu v době svého zveřejňování, ale pořád jsem nevěděla, zda se do ní pustit a tak jsem ji začala jednou večer z nudy číst, po delší době, kdy už byla dopsaná a byla jsem naprosto ohromená!

Jinak jsem byla docela překvapená tvým věkem, nevím, kde jsem to vzala, ale pořád jsem měla nějak zabudované, že je ti o pár let míň. Odpověď u otázky číslo 2 mě pobavila×D prej puberťáci, co maj skořápku u zadku×DDD A jsem ráda, že jsi se nakonec u té otázky o sobě rozepsala, protože jsem zjistila, že v opravdu hodně věcech je to u mě úplně stejné jako u tebe. A s tím tvým šatníkem...nedokážu si představit, že bych já měla ve skříni převážně dvě barvy oblečení, jelikož u mě se tam tedy najdou úplně všechny barvy, takže je to docela zajímavé. I když měla jsem období, kdy jsem nosila pouze černou. Zajímalo by mě ještě, jestlipak chováš nějaké zvířátko? A s volbou další vyzpovídané souhlasím, Monicy montážky jsou prostě skvělé. Já jsem si i jednu dobu myslela, že je to nějaká zahraniční autorka a až po nějaké době jsem se dozvěděla že ne×D

A Janul, já si v té Praze prostě nedokážu představit nějaké závěje sněhu×DDD nevím proč, ale naprosto ti rozumím, já mám sice zimu ráda, ale jelikož bydlím na horách, tak je sněhu po pás, takže to abych každé ráno popadla lopatu a mohla se prokopávat cestou na zastávku×D a autobusy u nás teda bohužel zpoždění nemaj, maximálně 10 minut a to mi je pěkně naprd×D řidiči jezdí, jak šílení, vždycky se snaží dohnat ztracenej čas a to je potom na té dálnici drifting×D a z téhle věty: nakonec jsem z něj byla po hubě "vystoupena" milovanými spolucestujícími rovnou na chodník. :-D jsem měla dost×D chudáčku, ti lidi jsou prostě dneska mimo a nejlepší jsou ti důchodci, co vypadaj, jak kdyby měli každou chvíli umřít, ale jen co se otevřou dveře autobusu, to jsou najednou čilí, už jsem od pár takových dostala loket×D a jednou mě dokonce vystrčila jedna paní z autobusu úplně, to už jsem byla na prvním schodě a ona mě normálně popadla a švihla se mnou pryč×D takže se radši nevyjadřovat fakt×DD

7 modrozelená modrozelená | 2. prosince 2010 v 21:59 | Reagovat

Velice zajimavy rozhovor, velice uprimny a tak nejak do hloubky.
Mohu se zeptat co po vasem znamena "jako kdyz sere a maluje"? Ten vyraz opravdu neznam:-)
"Ainikki" jo? Jeste mi rekni, ze mas prectenou celou Kalevalu a ja se fakt slozim. Ja jsem tady sice uz peknou radku let, ale doted jsem si k ni cestu nenasla.

A Janulko, my tady mame snehu tolik uz dva tydny, ze se zacinam desit, aby to nemylo jako loni, kdy nam posledni velehory shrabaneho bilosedeho svinstva pred barakem taly nekdy zacatkem kvetna. Ale ja zase radsi zimu nez ty desne paraky(sorry za odbocku Ainikki).

8 Janule Janule | E-mail | Web | 2. prosince 2010 v 22:22 | Reagovat

[7]: Nechci se do Ainikki toho moc motat, ale mám dojem, že ona asi nebude vědět, že žiješ ve Finsku, tak jen pro pořádek, aby věděla, až bude odpovídat. :-D
No a když už jsem u toho, tak když jde něco jako když "sere a maluje", tak si ty dvě činnosti představ dohromady a vyjde ti z toho, že to asi nejde moc rychle :-D

Co se týče sněhu, tak ten mám ráda tak akorát na fotkách, jinak je to pro mě opruz, a vedra nesnáším taky, takže pro mě by bylo ideální počasí zhruba do dvaceti stupňů, sucho a občas lehkej deštík v průběhu celýho roku... to bych byla spokojená. :-D Jinak asi těžko. :-D

9 Lenna W.K.T. Lenna W.K.T. | Web | 2. prosince 2010 v 22:27 | Reagovat

To určitě znáš město Opočno xD ;) to je kousek, tam jsem se narodila ;)

10 Ainikki Ainikki | Web | 3. prosince 2010 v 11:53 | Reagovat

Ahoj všichni, jsem ráda, že reagujete, ale já nemožná jsem zase v pěkným časovým presu, za dvacet minut mám být na zastávce autobusu, odkud pojedu směr Hradec Králové, kde vytuhnu celý víkend bez počítače, takže mám jen skutečnou chvilku, abych se ozvala, ale čas na to, abych se vám v odpovědích víc věnovala bohužel není. Leda byste vydrželi do mého návratu a já slibuju, že odpovím na každou drobnou otázečku, která tady v těch vašich dlouhých komentářích sem tam zazněla. Když si tedy vzpomenete, tak sem jukněte v pondělí a to už tady toho ode mě určitě bude víc. ;-) Zatím pa a užívejte si hezký zachumelený víkend. :-)
pa
Ainikki

11 Áďa Áďa | 3. prosince 2010 v 14:54 | Reagovat

teda holka, ty ses nám rozepsala :-) teda takhle tě honěj z místa na místo... tak hlavně klid a pevný nervy, o víkendu pošlu mailíka :-)

PS: no já jsem za ten sníh v zimě šťastná jak prase za drbání!!!

12 Seraphis Seraphis | Web | 3. prosince 2010 v 16:08 | Reagovat

Zbožňuji tvé "Se mnou se bát nemusíš", podle mě je to tvá nejlepší povídka :)
Jinak, jsme si hodně podobné, až jsem si říkala, jestli náhodou nejsi můj "duševní" klon ^^

13 Seraphis Seraphis | Web | 3. prosince 2010 v 16:11 | Reagovat

[12]: Ještě jsem zapomněla dodat, jedna z nejlepších českých povídek :)

14 Ywča Ywča | Web | 3. prosince 2010 v 21:05 | Reagovat

No ako vidím, tak všetci tu reagujú veľmi pozitívne :)Lenže...mne to proste nedá a musím sa ozvať. Nechcem ťa tým uraziť alebo tak, ale...keď som to čítala, tak moje nulové sebavedomie ešte viac kleslo...keď si tam písala, že tí ľudia, ktorí sa pokúšajú o písanie by nemali svoje príbehy uverejňovať na tomto blogu... to sa mi moc nepáčilo. Zdalo sa mi ,že nimi opovrhuješ. Možno sa niekto pokúša o písanie, je to jeho prvý príbeh a má naozaj stres to tu dať (ja to dobre poznám) a toto mu moc nepomôže...možno je ten príbeh naozaj dobrý....nemyslím si ,že by sa nejakí "nováčikovia" mali držať v pozadí ...každý musí niekde začať a mal by uverejňovať aj tie "nepodarky",pretože potom dostane názor, čo má zlepšiť a zase naopak, v čom je dobrý. Ja keď som to čítala, tak som už naozaj nemala chuť tu vôbec nejaký môj príbeh poslať...

Ďalej musím povedať, že súhlasím s niektorými inými názormi. Napríklad to s tým odsudzovaním...ja by som sa kvôli tomu dokázala aj pobiť...hlavne, čo sa týka homosexuality a bisexuality...nemalo by sa to odsudzovať, nikdy tých homofóbnych ľudí nepochopím....alebo tiež rasizmus atď.
Od teba som čítala Reinkarnace a musím povedať, že sa mi to nesmierne páčilo :) proste krásny príbeh, na ktorý len tak nezabudnem ♥ a tiež krásne prepracovaná téma :)

Inak konečne dal niekto Monicu :) teším sa na rozhovor s ňou! :)

15 Monica Monica | 4. prosince 2010 v 0:06 | Reagovat

No, když jsem se dostala k části, kde popisuješ, jak moc nesnášíš montáže, trochu jsem se zarazila když teda už nějakou tu dobu vím, žes mě vybrala jako další ;D Ale o to víc jsem tím poctěná ;)

Co se týká tvýho názoru na špatný autory obecně... no ruku na srdce, myslíme si to skoro všichni :D ale já bych to třeba takhle otevřeně napsat nedokázala :D Takže v podstatě respekt :) I když na druhou stranu je taky dobře, že existují naopak lidi, co dokážou člověka potěšit a pochválit, i když neni jeho dílo zrovna perfektní.

A souhlasím se Schrei, stoprocentně :D Taky jsem jí nikdy nemusela :D

16 Kattys Kattys | E-mail | 2. ledna 2011 v 11:10 | Reagovat

Jen nedostatek času je příčinou, že jsem se k Rozhovoru s tebou dostala až teď. Koncem roku nasazuji naprosto šílené pracovní tempo a ustávám někdy tak uprostřed ledna, vysílena, zdeptána, ale nezlomena. :-)

Vážím si lidí, kteří dokáží sdělit světu svůj názor, byť by se jakkoli odlišoval od oficiálního, jedině správného a všem srozumitelného hlavního proudu. Myslím si o sobě, že nemám problém chovat se podobně, no, vždyť ty koneckonců znáš mé komentáře :), ale tak radikální jako ty, to asi opravdu nejsem. :-)

Potěšil mě výběr oblíbených povídek, Helushku i Joanu miluju, jen misi neznám, díky za tip. :-) Též souhlasím s výčtem autorek, které by sis přála vidět na místě zpovídaných, ale je mi jasné, že tohle přání se nám nesplní.

Ještě poznámku k tvým povídkám. Vlastně k té tvé první twincestní. Nedovedeš si vůbec představit, jak složitou a zdlouhavou cestou jsem musela projít, abych ti tady mohla napsat, že tuhle povídku miluju ze všech tvých děl nejvíc. Strašně jsem při čtení prvních kapitol trpěla, vždy si přečetla jen kousek a zas čtení odložila, znovu a znovu jsem to zkoušela navzdory svému zdravému rozumu, který mi stále našeptával, abych neztrácela čas. Jenže já se naštěstí nedala, jednoho dne jsem vytiskla celičkou dokončenou povídku a odebrala se s ní v brzkých odpoledních hodinách na lože, kde se mi nejlépe čte, abych někdy nad ránem zjistila, že mě bolí hlava, mám krvavé oči, v práci budu naprosto nepoužitelná, ale teď, v tomto okamžiku se cítím vrcholně uspokojená, abych stylově použila výraz z tvých úchvatných sexy scén. :) Zkrátka jsi mě dostala, milá autorko a už to jelo. :-) Možná i proto, že jsem se touhle úžasnou povídkou protrpěla, patří jí na mém pomyslném žebříčku perel twincestní literatury ty nejvyšší příčky. :-)
Mám ráda i ostatní tvé povídky, a i když mám občas výhrady, vždy mi stojí zato přečíst si tvá díla. Kapky deště. No, tady jsem uprostřed procesu, zaseklá a neschopná pohnout se z místa. :-) Sice se stále nemohu smířit s tvým deštivým Tomem, ale věřím, že to nakonec dopadne úplně stejně jako s těmi sázkařskými děvenkami. Rozhodně ti o výsledku svého snažení podám zprávu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama