Rozhovory - Ketty

14. října 2010 v 19:00 | Ketty & Janule |  Rozhovory

17
Další čtvrtek je tady, a dnes tu máme rozhovor se zakladatelkou tohoto blogu a autorkou povídek Ketty. Sice není tak ukecaná jako já ;-D, ale taky to nebrala moc stručně, takže si to užijte, vzhůru do čtení. :-) J. :o) 

Otázka č. 1 - Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?

Jméno mám sice české, zato se ale dá přeložit snad do všech světových jazyků, což není tak špatná věc... vlastně už je jen hodně málo lidí, co mě oslovují pravým jménem, pro ostatní je to už jen Ketty. Ani to už neberu jako přezdívku, je to pro mě o moc skutečnější jméno, než to, co mám napsané v občance.
Myslím, že jsem první ze všech zpovídaných, kdo má přesně opačný problém s věkem. Byly doby, kdy bych na tuhle otázku, obzvlášť tady na blogu, neodpověděla, ale tak snad nikoho nepohorším... :) Je mi sladkých sedmnáct.
Narodila jsem se v Praze, žiju v Praze a ještě pár let asi budu. Po ukončení školy ale chystám trochu změnu... :)

Otázka č. 2 - Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?

Tokio Hotel znám už čtyři a půl roku. Všechno to začalo Durch den Monsun na Evropě 2, když jsem si chtěla poslechnout, co teda ti Tokio Hotel, o kterých taková spousta lidí mluví, hrajou... dodnes si myslím, že se tenkrát stalo nějaký kouzlo, nebo něco podobně neuvěřitelnýho, ale ten moment to všechno odstartoval a úplně změnil můj život. Druhý den - shodou okolností to bylo 15.3. 2006 - už jsem si na internetu hledala obrázky... kdybych někde měla zapsané, co se mi tenkrát asi tak honilo v hlavě, myslím, že bych se hodně smála... xD Ale nějak člověk začít musí.

Co se twincestu týče, jako většina z nás jsem první četla Cukrárnu. Ta se mi napoprvý moc nezamlouvala, ale asi o půl roku pozdějc jsem se omylem dostala na blog Ceany, kde jsem si přečetla jednu z nejkrásnějších slashových povídek vůbec - Pouliční umění. Bylo to o hodně jiné než všechny ostatní klasické povídky Bill/holka, byl to prostě neuvěřitelně zajímavý úhel pohledu. Nevím, jak je to možné, ale existuje vážně málo het povídek, co by byly tak kvalitně napsaný a tolik se zaměřovaly na psychiku postav. Existuje samozřejmě nemálo výjimek, a to na obou stranách, ale je to jen takový můj postřeh.
Zpátky k Ceanině Pouličnímu umění - a že to bylo skutečně umění - tam jsem se poprvé setkala s pojmem slash ve světě Tokio Hotel. O pár dní později už jsem byla obohacena také o to, že slash taky může zahrnovat pairing Bill/Tom, což znělo o to líp, když je člověk ušetřen se s každou novou povídkou naučit akceptovat "toho druhého"... následovala spousta dodnes kvalitních příběhů a montáží z někdejšího tokiohotel.co.uk, a během několika týdnů už jsem zakládala blog. No a co bylo dál už všichni ví... :)

I když možná, že úplně všichni ne, jak jsem si všimla minule v komentářích, takže mě napadlo, že by se možná hodilo napsat takovou menší historii tohohle blogu, pro ty "novější" z vás. :) (vynechme skutečnost, že je díky ní rozhovor o stránku delší - pouze pro ty, co by zajímalo, jak to všechno bylo nebo pro ty, co by si chtěli zavzpomínat ;))


Takže, jak jsem říkala, 25. listopadu 2006 jsem tenhle blog založila, s velkou pomocí od kaulitz-twins-4ever.blog byla hned první den návštěvnost přes osmdesát lidí (pro ty, co nikdy s blogem zkušenosti neměli, na první den je to až až :)) a každý den se zvyšovala. Já mezitím hledala na internetu twincestní povídky a psala všem autorkám, jestli můžu jejich ffky zveřejňovat tady... postupem času se to obrátilo a lidi začali povídky posílat na e-mail, což ušetřilo čas, ale vzhledem k tomu, že byl o twincest stále větší zájem a povídek i obrázků přibývalo neskutečným tempem, přestala jsem to během pár měsíců stíhat. Až zhruba do března 2007, tím datem si teď nejsem jistá, kdy mi tady s blogem začala pomáhat ta nejúžasnější slečna, jakou jsem kdy potkala - Nicky. Nicky se starala o povídky, já o obrázky a takhle to klapalo docela dlouho.
Mezitím ještě proběhl jeden nepěkný incident s německým časopisem Yam!, ale na to vážně nerada vzpomínám.

Myslím, že ke konci prázdnin 2007, jsme také začaly skládat betaread-team, tenkrát v něm bylo asi patnáct lidí, včetně Janule... a tak jsme se vlastně seznámily.
Ten největší zlom v celém trvání tohohle blogu byl na začátku roku 2008, kdy jsem jednoho dne přišla na náš blog a přečetla si, že jsem blog údajně někomu předala. Měla jsem zablokovaný přístup na e-mail, který nebyl mimochodem jenom k blogu, ale zároveň sloužil jako můj osobní, zablokovaný přístup na blog. Dodnes netuším, kdo za tím byl, proč to udělal, a proč by to hlavně někdo chtěl udělat, byla to víc jak roční práce a troufám si říct, že twincest.blog byl vždycky jeden z těch nejkvalitnějších... jisté je, že to chvíli vypadalo, že dotyčný snad chce v blogu pokračovat, dokud se nestrhla vlna nesouhlasu od všech čtenářů - kterým chci mimochodem všem moc poděkovat, že při nás tenkrát stáli a podporovali nás - což slečnu po pár dnech přestalo bavit a celý blog jedním kliknutím smazala.

Aby toho náhodou nebylo málo, slečna tenkrát rychle zareagovala a blog založila znovu, na stejnou adresu... blog byl sice úplně prázdný, ale alespoň to byla stejná adresa... v téhle fázi nám moc pomohla Vománka, která pro nás znovu získala přístupové heslo a které bych chtěla ještě jednou moc poděkovat. Kdyby nebylo jí, dneska tohle nepíšu...

Bohužel pro nás to ale slečna nevzdávala a jak jsem se později dovtípila, napsala na uživatelskou podporu blog.cz, kteří jí blog vrátili, na základě toho, že měla přístup k původnímu - mému - e-mailu, ze kterého byl blog založený. K tomu už jsem se já nikdy nedostala. Tady nám zase nejvíc pomohla Janule, která po mých několika neúspěšných pokusech dostat twincest.blog od blog.cz zpátky, napsala rozhodující e-mail, ve kterém se za mě a Nicky zaručila, že blog doopravdy patří nám. Myslím, že i v rámci blog.cz to byl celkem významný případ. Nicméně náš všemocný Standa z blog.cz, který je dalším, kterému nepochybně také patří mé díky, naše prosby nakonec vyslyšel a blog nám doopravdy vrátil. Ani jsem tomu nemohla uvěřit, že jsme ho konečně měly...

Další dva měsíce jsme já, Nicky, Janule a spousta dalších ochotných lidí trávili tím, že jsme obnovovaly obsah blogu. Naše štěstí bylo, že Grep - ano, tomu bych taky chtěla zpětně mockrát poděkovat - kdysi vytvořil přístupnou zálohu blogu... dokonce jí mám dodnes vypálenou na CD na památku. Jeden nebo dva měsíce sice myslím chyběly, ale jinak jsme pomocí téhle zálohy mohly postavit celý blog znovu a musím říct, že na druhou stranu byl napodruhé uspořádaný o mnoho líp než napoprvé. A zároveň byly všechny povídky poslané před zavedením betaread-teamu zbetované, takže už se tu nenajde ani jedna povídka bez betareadu. Takže se dá říct, že všechno špatné je vždycky aspoň pro něco málo dobré.

Mezitím se sice ještě dvakrát někomu podařilo dovnitř do blogu dostat - na poprvé se mi naštěstí podařilo rychle zareagovat, naštěstí jsem zrovna byla přihlášená, a jakmile jsem si uvědomila, že je uvnitř administrace někdo, kdo tam nemá co dělat, heslo jsem rychle změnila. A napodruhé se sice někdo dovnitř dostal, ale heslo naštěstí nezměnil. Neptejte se mě, jak je možné, aby se člověku během jednoho měsíce někdo dostal do blogu víc jak čtyřikrát, já sama dodnes nemám ponětí... xD
Trochu nostalgicky jsem našla tenhle článek
z 18. dubna 2008, kdy jsme blog konečně celý obnovily a mohly jsme konečně navázat s novými články... kdo ty doby pamatujete, jen tak pro připomenutí... :)

V květnu 2008 proběhla myslím zatím poslední větší změna v chodu blogu - Nicky neměla už na blog čas, protože toho roku maturovala, a tak jí na blogu nahradila Janule, kterou samozřejmě všichni dobře znáte... :) A já si nedokážu představit nikoho, s kým by se mi pracovalo líp. Janule je výborná kamarádka, má skvělý nápady a neuvěřitelnou trpělivost. Což se v záležitosti blogu samozřejmě vážně hodí. Vedeme to tady spolu už přes dva a půl roku, blog je právě teď podle mě na velmi dobré úrovni, a já myslím, že nám to zpřehledňování, oživování a všechno ostatní zdokonalování vydrží ještě na dlouho... takže bych řekla, že se máte na co těšit... ;)

Takže to bylo něco ze zevrubné historie blogu twincestního ;D a teď zpět k rozhovoru..:)

Otázka č. 3 - Co pro tebe twincestblog znamená a jak často na něj chodíš?

To není příjemná otázka xD Dřív bych mohla napsat, že aspoň tak pětkrát denně, né-li víckrát, v dnešních dnech už to není dost dobře možné, seznam věcí, co mi berou čas, je bohužel, jak se zdá, nekonečně dlouhý, a abych byla upřímná, když už se trocha času najde, když po mně zrovna nikdo nechce nic jiného, už to není zrovna blog, do čeho by se mi chtělo nejvíc, zároveň si ale nedokážu představit nemít s tím blogem nic společného. Nepracovat na něm aspoň jednou za pár dní, nepřemýšlet nad tím, co udělat pro čtenáře novýho, jak blog ještě víc zpřehlednit, a tím si dokonale přidělat další práci - a na to my jsme experti, že Jani? ;D - jak bude vypadat další design a podobně. Navíc, jak jste si zrovna měli možnost přečíst, zažila jsem toho s tímhle blogem opravdu dost, takže... Ketty bez twincest.blogu, to by prostě nefungovalo... :)

Otázka č. 4 - Jaké povídky nebo obrázky máš nejradši a proč?

Obecně? Mám ráda díla, co mají duši. Nejsem zrovna fanynka čehokoliv s hlavama Billa a Toma v srdíčku - to byl příklad - mám ráda silný příběh, což se týče i obrázků. Protože ty kolikrát dokážou vyjádřit danou situaci, názory, vztahy a celý příběh líp, než dvacetidílná povídka. Potřebuju něco, co má určitou zprávu, něco to sděluje. Když čtu povídku, chci, abych nad ní musela přemýšlet dnem i nocí, smutná nebo ne, na tom nezáleží, hlavně aby měla to něco, čím mě k sobě přitáhne a nepustí. Poslední dobou teda čtu tak málo, že se radši předem ujistím, že je ta povídka něčím zajímavá, než se do toho vůbec pustím, ale o to je to možná vzácnější.

Mám ráda když autor hodně rozebírá psychologii postav. Nepochopitelný vztah mezi myslí, srdcem a činy. Je to zajímavější, než se zdá, když se najde někdo, kdo to dokáže napsat pořádně. Celkovou slabost mám hlavně pro Billa, protože je tak speciální, že jeho osobě se dá připsat téměř kterýkoliv charakter a pořád to bude lehce uvěřitelné, že je to založené na pravdě.

Když jsme u toho, mám ráda povídky založené aspoň z větší části na skutečnosti. Obzvlášť ráda mám ty, které mě donutí přemýšlet stylem "a co když to takhle vážně bylo" ... v tomhle je přeborník Janule, jestli je tu někdo, kdo nečetl Dar, napravte to, rychle. ;)
Oh a málem bych zapomněla, další moje slabost je myšlenka Bill/Bill, neboli Billcest (i když teda netušim jak tahle zkratka vznikla, je to pitomost xD). Člověk nepochopí, co tím mám na mysli, dokud si jednu z těchhle povídek nepřečte... je jich sice děsně málo, zato jsou ale všechny výborně zpracovaný. Ten nápad je prostě geniální.

Otázka č. 5 - Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?

Dobře, ale nechci se nikoho dotknout... xD Bude to znít zvláštně, ale nečtu ráda sex. Možná proto, že už jsem ho za život přečetla tolik, a ono se to až tak obměnit nedá, aby to pokaždé bylo jinak, nebo nevím proč, ale poslední roky ho v povídkách vlastně přeskakuju. Chápu, že spousta lidí čte twc povídky právě proto, a třeba přeskakuje rozsáhlé úvahy postav, já to mám naopak. Sex je, obzvlášť v téhle oblasti, určitě důležitá věc, ale přeci jenom... napsáno už ho bylo dost. :)
Dál nemám ráda násilí, aspoň teda ne přílišné násilí, obzvlášť v souvislosti s dvojčaty to špatně snáším, ale je pravda, že někdy něco málo být musí.

Teď si budu trochu protiřečit, protože znám minimálně dvě povídky, co jsou jedny z nejkvalitnějších a tyhle prvky obsahují, ale nemám ráda mpreg... a celkově preg a děti v povídkách. Nemám děti ani sourozence, a zatím se mi nestalo nic, co by mě donutilo přestat si myslet, že děti a všechny věci okolo nich rozhodně nejsou hodné slova "roztomilý" nebo podobně, a v praktickém životě se snažím přijít do styku s co nejméně dětmi, co to jde (ano, natolik bezcitná jsem), a do povídek to patří ještě míň. Ještě bych snesla představu Toma s dítětem, ovšem Bill? Bill je svým způsobem dítě sám o sobě, někdo by se měl postarat o něj, ne naopak.xD Ale jak jsem řekla, jsou povídky, které jsou tak dobré, že mi v nich ani tohle nijak nepřekáží... myslím, že všichni ví... :)

Otázka č. 6 - Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.

Začala jsem psát už strašně dávno, myslím, že mi bylo jedenáct? Tak nějak. Vím, že mi rozhodně bylo míň než dvanáct, to je všechno, co si pamatuju... xD Začínala jsem na fandomu Harry Potter. Což je mimochodem zvláštní věc, jestli je tu někdo, kdo se nějakou dobu pohyboval mezi HP komunitou, a teď je tady - mezi námi ;) - asi mi dá zapravdu, že je v tom rozdíl. Asi hlavně v tom, že tam všechno probíhá na o něco intelektuálnější úrovni, což možná bude tím, že tam to nefunguje stylem "přečtu cokoliv, hlavně když tam budou Bill a Tom", takže tam se autoři vážně museli snažit zaujmout příběhem a dějem. A taky je to možná tím, že všichni vycházeli z HP knížek, které jsou přece jenom dost kvalitně napsané, takže všichni mají aspoň trochu představu, jak by taková povídka zhruba měla vypadat.

Pamatuju si, že jsem si tam četla povídky, když mě napadlo otevřít Word a říct si: "Tak já taky nějakou napíšu." xD Teď to myslím vážně, takhle to tenkrát začalo. Nikdy jsem nebyla nejlepší autorka a v roce 2006 to pro mě byl vlastně pokles dolů, když jsem začala psát TH povídky. Tady se ještě holt na takový věci jako betaread a zajímavá zápletka nehrálo, i když teď už je to podstatně lepší, obzvlášť v oblasti slashe.

Co nejraději píšu? No nejraději bych psala věci, co psát nemůžu, co už tu byly, nebo by je někdo mohl pochopit špatně. Co mě rozčiluje nejvíc, je geniální nápad a špatně napsanej příběh. Takový věci kdyby se mi dostaly do ruky... xD A kromě toho, jak jsem řekla - psychologicky založené povídky se zajímavým příběhem. Můj cíl vždycky byl dosáhnout toho, aby si člověk přečetl mojí povídku a musel nad ní přemýšlet hodiny a dny. To se mi nejspíš nikdy nepodařilo, ale jednoho dne, možná...:)

Inspiruje mě život, lidi a vztahy kolem mě, a dá se říct, že se tu všude děje spousta zajímavých věcí, kterých si všimne jen málo lidí. A na takových malých detailech se dá založit podstatná část povídky. Jednou jsem jela metrem a náhodou jsem si poslechla útržky rozhovoru dvou slečen, co o stanici později vystoupily, dodnes to mám v hlavě, a jednou to do nějaký povídky použiju. Zajímavé situace, názory a vztahy jsou všude.

Otázka č. 7 - Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli? Nebo naopak něco, co se nikdy nikdo dozvědět nesmí? Svěř se nám... :-D

Něco, co nikdo neví? Dobře, vezmu to formou nesouvisejících náhodných faktů. Nedává to smysl, nemusíte ho v tom hledat. :)
Studuju grafický design a management. Mám ráda kočky a lamy. Miluju britský seriál mnoha autorů jménem Skins (moje srdce patří Effy a Tonymu), Tarantinovy filmy (jestli někdy někdo natočí něco, co překoná Pulp fiction, půjdu a postavím mu pomník), mám ráda příběhy, všeho druhu, o komkoli, o čemkoli. Přitahují mě zajímaví a neobyčejní lidé, a když mě někdo takhle zaujme, většinou si nedám pokoj, dokud se k takovému člověku nedostanu natolik blízko, abych zjistila, jak moc pravé to všechno je. Perfektní příklad by byl Bill Kaulitz, fascinuje mě víc, než kdokoliv jiný, co kdy chodil po světě, ale u něj je to přeci jenom složitější... :) A abych neodbíhala tolik od twincestu, jedna z věcí, co by mě vážně zajímala, a zřejmě ji nikdy nezjistím, je, jak by podstata vztahu mezi těma dvěma vypadala v podání Salvadora Dalího.

J.K.Rowling je pro mě jeden z nejdůležitějších lidí vůbec, jejími příběhy mi to vlastně tak všechno začalo, dovedlo mě to k povídkám a internetu, troufám si říct, že to ovlivnilo moji osobnost a vytvořilo názory. Ať si každý říká, co chce, ale pro mě je Rowlingová tou největší ze všech spisovatelů.

Zajímá mě umění všeho druhu, přes bytový design, návrhářství oblečení, obzvlášť doplňků, kreslení, které mi ovšem moje škola na dlouho znechutila, focení, animaci a střih, až po počítačovou grafiku. Obdivuju umění režie, to by bylo velké sousto i pro mě. Mám jedno tetování a brzo snad přibudou další, je to prostě závislost... :) I když do pana Kaulitze mladšího mám ještě daleko... xD

Není nic, co bych zbožňovala víc, než sednout do auta a prostě zmizet z týhle země, a to vzrušení před každou Tokio Hotel akcí. Podle mě neexistuje zajímavější komunita, než ta, co se vytvořila okolo těchhle čtyřech kluků. Ať se na to dívám z jakékoli strany, ať to porovnávám s kýmkoli, jsme prostě unikátní... :) Miluju Berlín a doufám, že jednoho dne to bude můj domov. Mám ráda hudbu, i když sama jsem nikdy na žádný nástroj nehrála. Mám slabost pro hudební ikony od Depeche Mode po Jeffree Star, ale poslechnu si i electro i DnB.

Věřím v krásu a jedinečnost duše a mysli, a že neexistuje věc, která by nebyla uskutečnitelná. Pokaždé, když vidím Tokio Hotel, přijdu si jako v jiném světě s jinými zákony. Moje máma je ten nejúžasnější člověk na světě. Mám ráda fotografy, sama ráda fotím a jednoho dne si koupím Dé šedesátku. Mám ráda systém serveru tumblr. Fascinuje mě psychologie, psychické poruchy a vztahy. A kromě toho - management, reklama a psychická manipulace jsou neuvěřitelně zajímavá témata.

Mám ráda hezký věci, nesnášim lhostejný lidi, lidi, co neumí kombinovat barvy, lidi, co se hrnou do něčeho, čemu nerozumí, lidi, co lžou a snaží se "být jako někdo" místo toho, aby se snažili "být lepší". Taky nemám ráda lidi, co přestanou poslouchat kapelu (mít rád knížku, film), jakmile začne být všeobecně oblíbená. Dodnes nechápu, co je to za pošetilost. A nemám ráda slovo komerční.
Těším se, až si konečně udělám řidičák. Uklidňuje mě fialová barva a instrumentální hudba. Celou dobu čekám a doufám, že objevím někoho, kdo pochopí to všechno ve mně, a že jsem toho vypsala jen zlomek. Že se vážně dostanu k tomu, co skutečně chci.

Zřejmě jsem závislá na kafi a nakonec - můj velký sen je jednoho dne vytvořit značku toho typu, že ať už se pod ní vyrobí cokoliv, lidi to budou chtít mít.

Pokud váš sen nezní reálně ostatním, o to víc se snažte si ho splnit - udělá vám to pak dvojnásobnou radost. :)

Otázka č. 8 - Jaké 3 povídky ostatních autorů bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal?

Téhle jsem se bála nejvíc... no, zkusím to..:)

Committed od undrockroll - tahle mě napadla jako první. Četla jsem jí sice v angličtině, ale myslím, že tu máme i překlad. Je to myslím poslední povídka, co jsem četla, a nedokážu si představit lepší dílo. Byla neuvěřitelně zajímavá a probrečela jsem jí od začátku až do poslední řádky. No jo, Bill a psychické poruchy... :) Měla v sobě všechno, co by povídka měla mít a já na ní kolikrát myslím ještě teď... takhle hluboký dojem na mě jen tak nějaká povídka neudělá...

Be perfect od Lyry a Trinitis - je sice zařazená do jednodílek, ale má dvě části, takže... dejme tomu... :) Již zmiňovaná Bill/Bill. Skvělý nápad, výborně napsaný děj, zajímavý úhel pohledu. S krásnými detaily. Mám ráda styl psaní obou autorek, kolikrát stačí jedna jediná věta, aby mi přeběhl mráz po zádech. A o těch malých detailech to všechno je.

Pouliční umění od Ceany- protože andělé mají fialové oči. A protože to byla ta jedna, která mě k tomu všemu přivedla, dodneška unikátní. Kdykoliv ji čtu, pokaždé mě z toho mrazí stejně jako kdysi.

A ještě něco - do téhle trojice by bezpochybně měl patřit i zmiňovaný Dar, ale říkala jsem si, že Januli vám nikdo doporučovat nemusí... každý snad ví, jak je dobrá. :)

Otázka č. 9 - Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila k přečtení?

I tady se budu muset omezit na one-shot povídky. Byla by to Freiheit acht und neunzig :), protože ty dny tenkrát v roce 2008 přímo vybízely k tomu napsat povídku jako je tahle. Byla inspirovaná spoustou věcí v mém okolí a dodnes pro mě má význam.

Za druhé starší věc s názvem Enjoy the silence. Když jí zpětně čtu, není tak dobrá, jak bych si přála, jak bych jí možná napsala teď, ale něco v sobě má. A dokáže to bolet.
Byla napsaná někdy v první polovině roku 2007, pro ty, které minule zajímalo, kolik mi bylo, když jsem jí napsala... narozeniny mám až v září, můžete si to spočítat... :)

A na závěr, to nejlepší, co se mi v téhle oblasti podařilo stvořit, bude Hate you for lovin' me. Tentokrát vícedílná. Nemá kladné postavy, nemá klasický twincestní motiv, ale má v sobě neuvěřitelnou spoustu lásky, přestože by se to tak na první pohled nemuselo zdát. Možná to chce víc přečtení, ale každopádně, řekla bych, že celá ta její rozporuplnost vyzní realisticky a něco v člověku nechá.

Otázka č. 10 - Myslíš si, že ti "závislost" jménem twincest vydrží ještě dlouho?

Nevím, jestli twincest, ale Tokio Hotel určitě. A dokud tu jsou Tokio Hotel, pořád tady ta myšlenka twincestu visí ve vzduchu... x)

Otázka č. 11 - Je něco, na co jsem se nezeptala a co bys nám ještě ráda řekla?

Myslím, že jsem se plně vyjádřila. Kdyby snad někdo nebyl unuděn k smrti, o čemž hluboce pochybuju, a chtěl ještě něco vědět, zodpovím v komentářích.

Otázka č. 12 - Ví tvé okolí, že píšeš twincest?

No, vzhledem k tomu, že se nějak pozvolna stalo, že moje okolí už se skládá skoro jenom z lidí okolo Tokio Hotel komunity, tak tam to asi jen tak neutajím... :) Rodina ví, i když by možná ani radši vědět nechtěla... :) A kromě toho... kdo se neptá, vědět nemusí.

Otázka č. 13 - Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?

Přemýšlela jsem nad tím, a zvolila bych LilKatie. Řekla bych, že na tomhle blogu taky odvedla obrovský kus práce, kdyby nebylo jí, jsme ochuzeni o některé vynikající zahraniční povídky, což by byla rozhodně škoda. Její překlady jsou výborné, ale přijde mi, že překladatel je tu vždycky tak trochu "nedoceněný". Přestože podle mě se překladatel nenamáhá o nic míň než samotný autor, i tak na ně spousta lidí "zapomene". Naopak, je to právě na překladateli, jestli úroveň zahraniční povídky zachová, nebo ji dokonce pozvedne. Takže Katie, zřejmě jmenovkyně, je řada na tobě... :)

Takže příští týden nashledanou s Lil.Katie, sama jsem zvědavá, co nového se dozvím. Pa J. :o)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | 14. října 2010 v 19:15 | Reagovat

Páni, tak jsem zjistila, že jsem na tomhle blogu prakticky od začátku, protože tu záležitost s Yamem si moc dobře pamatuju....

Ketty klobouk dolů před tím, co jsi na tomhle blogu až do teď všechno dokázala!!!! To myslím opravdu upřímně, a nejde jen o věk ale i celkově o tu zapálenost a trpělivost. Přeju, ať ti to vydrží ještě hoodně dlouho. A´t se mám pořád kam vracet a číst a číst.... i když času je čím dál méně a všichi postupně dospíváme a stárneme....
\prostě doufám, že tenhle blog tady bude ještě minimálně jednou tak dlouho :)

2 Velllů Velllů | 14. října 2010 v 19:36 | Reagovat

Musim říct, že i když ste na tenhle blog dvě, musí to bejt šílenej záhul... Doufám, že i dál budeš mít na blog čas :)
A taky miluju Tarantina, hlavně Pulp fiction :)

3 Janča Janča | 14. října 2010 v 19:45 | Reagovat

Zase si připadám jako důchodkyně xD
Musím říct, že celá ta nepříjemnost ohledně smazání blogu mi přijde až neuvěřitelná, tolik práce vniveč, a co teprve potom, smekám před tebou a všemi ostatními, kteří se podíleli na obnovování blogu, musela to být opravdu úmorná práce...
Zároveň chci vyjádřit svůj obdiv k tvému naprosto úžasnému dílu "Hate you for lovin' me", jedna z nejkrásnějších a současně i nejkrutějších povídek, které jsem četla ♥ Když jsem teď o tobě zjistila, že tě zajímá psychologie a mezilidské vztahy, bylo mi jasné, proč je povídka tak úchvatná, stála mě opravdu hodně slz a přemýšlení a nesmazatelně se mi zapsala do duše =)
Nakonec bych ti chtěla poděkovat za všechnu tvoji práci ohledně blogu, ještě štěstí, že existují takoví zapálení lidé jako jsi ty a Janule, lidé, kteří jsou ochotni věnovat svůj volný čas druhým, takže ti chci popřát hodně energie a trpělivosti do budoucna, ať se ti všechno daří a ať nás všechny těší náš milovaný blog ještě hodně, hodně dlouho =)♥
A samozřejmě už se moc těším na LilKatii ♥

4 Rachel Rachel | E-mail | 14. října 2010 v 19:51 | Reagovat

Těšila jsem se na tento rozhovor strašně moc, protože jsem tě už párkrát viděla live a hlavně mě zajímala tvoje osoba jako taková...
Potvrdilo se mi, že máš hodně společného s psychologií, že tě zajímá stejně, jako vztahy mezi lidmi, hlavně v povídkách a mnohem víc, než sex. Pamatuju si, že když jsem četla tvoje Hate, je to myslím už necelý rok zpátky, tak jsem si s narůstajícími díly říkala, že ta holka, co to píše, musí mít za prvé neuvěřitelnou fantazii a za druhé musí studovat psychologii, nebo se o ni minimálně zajímat;-) Povídka v tvém podání z psychologického úhlu pohledu je pro mě jednoznačně tou nejlepší, jakou jsem kdy četla, miluju rozbor jednotlivých charakterů postav a založení příběhů, který by se v životě reálně mohl stát - to ty jsi svou povídkou dokázala.

Připojuju se k Zuzu výš, klaním se před tvou prací a snahou i přes všechny problémy, které se tu kdy staly, a že jich nebylo málo. Já si myslím, že pro tebe tento blog není jenom blogem jako pro ostatní, kteří nějaký blog vlastní. Pro tebe je tohle něco významného, dala jsi do tohoto blogu část sebe stejně, jako Jaňule, a to je jeden z důvodů, proč sem tolik lidí tak rádo chodí. Já tu atmosféru blogu, kterou tady vy dvě tvoříte, cítím až přes monitor xD

Rozhovor byl parádní, moc se těším na Lil.Katii, přesto mám na tebe ještě jeden dotaz a sice, chystáš-li se ještě někdy v budoucnu napsat pokračování Hate či jinou další povídku. Myslím, že další tvoje tvorba by nejenom mně udělala radost ;-)

5 Dania Dania | Web | 14. října 2010 v 20:10 | Reagovat

Tak s Pouličním uměním souhlasím. Je to dokonalá povídka a tvoje Hate you for lovin´me mě taky dostala.

6 Doris Doris | E-mail | 14. října 2010 v 20:19 | Reagovat

NO páni. Nevím proč, ale měla jsem za to, že jsi Ketty starší :) NO vida jak mě dokážou tyhle rozhovory překvapit :) Absolutně obdivuju, že jsi měla tolik trpělivosti s tímhle blogem a pořád ji máš. myslím, že mě by ranilo už dávno. Kor po tom, co čtu, že tu s tím bylo za extempore. Jaký z toho máš vlatně pocit teď? K dnešním dnům, když vidíš, jak je blog úspěšný a neustále vyhledávaný čtenáři i autory?
Musím uznat, že na svůj věk máš opravdu vyspělé záliby. Alespon mě to tak přijde. Myslím, že je jen pár lidí, které v sedmnácit zajímá psychologie tak jako tebe :)
Pokud jde o HP komunitu a celkové pojetí povídek toho žánru, musím ti dát za pravdu. Je to opravdu odlišné a měli jsme koukám stejné začátky :D Do dnes mi připadá, že napsat povídku na HP je jednodušší než napsat povídku na TH. At už se jedná o jakýkoliv pairing v obou žánrech.
No Ketty...myslím, že nezbývá nic jiného, než ti řádně poděkovat za ten kus práce který si udělala a že jsi neztratila nervy a tenhle blog tu pro nás stále je :)
Další výběr je rozhodně moc dobrý, protože překladatelé jednoznačně patří mezi "autory" tohohle blogu. Bez nich by tu nebylo tolik kvalitních zahraničních povídek jako tu je. Ne každý má tu možnost navštívit THF a číst je v původním znění. Takže jsem nadšená a opět se nesmírně těším :)

7 Kattys Kattys | E-mail | 14. října 2010 v 20:32 | Reagovat

Znovu opakuji, že Rozhovory jsou prostě geniální nápad, já si každý čtvrtek po sedmé tak krásně zavzpomínám. :-)

A pamatuji si, že v souvislosti s tvou osobou, milá Ketty, mě čekalo nejedno překvapení, ale ten největší šok jsem zažila, když jsem někdy tak před rokem, před dvěma zjistila tvůj věk. Další překvapení se konalo, když jsem tě konečně viděla "na živo". Nevím, jestli to první setkání bylo při sledování televize nebo zda jsem dříve viděla fotky z nějakého srazu, ale velice dobře si pamatuju tu černou hřívu s fialovým pruhem. :-) Připadalo mi neuvěřitelné, a stále mi to tak připadá, že se "osobně" znám s někým tak pohledným, chytrým, vtipným a nadaným, a že tudíž není potřeba ztrácet víru v lidstvo. ;-) Možná ten můj výlev zní trošku pateticky, ale je namístě si uvědomit, že kdybychom obě trošku pohnuly tělem, mohla bych být tvá babička. :))) To by možná mohlo trošku osvětlit tu dávku sentimentality, s kterou k tvé osobě přistupuji. :-) Dalo by se říci, že jsem si tě hned zpočátku naší "známosti" postavila na piedestal a tam, milá dívko, setrváváš již několik let. ;-) Pravda, občas se podstavec trošičku zakymácí, třeba zrovna v případě Hate, kdy jsem si dovolila nebýt bezvýhradně nadšena, ale nakonec pak vždycky usoudím, že rozdíl v názorech nutně musí plynout z našeho obrovského věkového rozdílu, a zcela spokojeně si tě obdivuji dál. :-) A že je co obdivovat. Miluju tvoje montáže, tvoje vtipné poznámky k dílům jiných autorů, miluju tvou povídku Vsadíš se?, a ze všeho nejvíc miluju tvoje úchvatné výtvarné počiny tady na blogu. Vždycky jen zírám s otevřenou pusou :-)

Ráda jsem si přečetla rozhovor s tebou, jen mě utvrdil v mém přesvědčení, že jestli někdo dokáže uskutečnit své sny, přání a touhy, pak to budeš určitě ty. Opravdu ze srdce ti to přeju. :)

8 Emilia Emilia | 14. října 2010 v 21:34 | Reagovat

Tak na tenhle rozhovor jsem byla hodně zvědavá, protože jsem o toho o tobě milá Ketty, moc nevěděla. Po přečtení jsem načerpala bohaté informace×D a musím říct, že mě hodně věcí překvapilo. Měla jsem tě možnost vidět jenom na nějakém videu a fotkách, už si to přesně nepamatuju, bude to nějaký ten rok zpátky a už od pohledu jsi mi přišla jako zajímavá osobnost. Vyčnívala jsi z davu. Jsem ráda, že jsem měla možnost dozvědět se o tobě něco víc, jelikož jsi zakladatelka tohoto úžasného blogu na kterém jsem si vypěstovala závislost. Četla jsem od tebe z vícedílných povídek T.A.B.u a Vsadíš se? a musím říct, že k téhle povídce jsem se několikrát vrátila. Něco ve mě zanechala, byla jedna z prvních, které jsem tady na twc blogu četla a moc ráda se k ní vracím. Hate you for lovin' me jsem nečetla a nevím, jestli se k tomu kdy odhodlám, protože jsem jednou klikla na jeden dílek náhodně, přečetla pár řádků a běhal mi z toho až děsivý mráz po zádech. Nebyla to zrovna hezká scéna. Nevím, jestli bych to psychicky zvládla×D ale jednou se možná odhodlám, uvidíme. Napsala si tu toho o sobě dost, ale ještě mě napadlo se zeptat jestli máš kočku? Nevím proč, ale tohle zvíře se mi v souvislosti s tebou vybavilo×D a taky jestli si v tom nabitém programu najdeš skulinku času a obohatíš blog v budoucnosti nějakou tvou další vícedílnou povídkou?

9 Áďa Áďa | 14. října 2010 v 22:39 | Reagovat

tak tady mi přijde, že see v někom vidím. moje počátky taky začínaly u povídky na téma HP. bylo to ve druháku na střední. tehdy byla ta velká časová prodleva mezi Fénixovým řádem a Princem dvojí krve, tehdy se ani nevědělo, jak se ten další díl bude jmenovat. tak jsem si pořídila kostkatej sešit, 564 myslím, a tam jsem napsala své vlastní pokračováání. půjčila jsem to spolužačce a netrvalo dlouho a obletělo to celou střední. jenže pak se mé "tvůrčí" vlohy utlumily a změna přišla s nástupem na vejšku. tehdy postupně pomaloučku polehoučku přišel twincest... a jak se to vyvrbilo :-D
prima rozhovor, obdivuju, s jakou vervou se vrháš do plnění snů. já se do  toho taky dycky vrhám, ale pak stačí málo a já couvnu (např. vysnila jsem si, že jednou pojedu Velkou Pardubickou. po x letech westernovýho ježdění jsem letos měla na jaře možnost jezdit skvělýho plnokrevníka. shodil mě, ale takovým stylem, že jsem se skoro týden nemohla kloudně hejbat... a od onoho krásnýho dne tomu snu radši jen mávám a jsem vděčná, že jsem celá) - a tak je to se vším... máloco se mi povede dotáhnout až do konce. ale pár věcí už jo a jsem na to pyšná, že se lepším. holt asi stárnu :-D

10 Ketty Ketty | 14. října 2010 v 22:43 | Reagovat

[4]: k povídkám..no, u mě to většinou dopadá tak, že povídku rozepíšu a nedotáhnu jí do konce, takže nechci dělat moc velké naděje..:) nic méně druhou řadu Hate mám rozepsanou, ale v mé hlavě je to hodně rozsáhlý příběh a vážně nevím, jestli v nejbližší době budu mít tolik času a inspirace, abych jí napsala celou, tak jak bych si jí představovala.. Vedle ní mám dva až tři dobrý rozepsaný nápady už někdy z roku 2007, a pak spoustu jednotlivých kapitol jednotlivých povídek, o kterých vím, že z nich nikdy nic nebude..všechno jsem to přestala psát když jsem naplno rozepsala Hate, ale možná některý z nich někdy dopíšu...těžko říct..:)

[6]: no dá se říct, že jsem na ten blog docela pyšná, myslím, že sem chodí spousta lidí, a jsem ráda, protože to by mělo znamenat, že asi jako blog nejsme úplně k zahození a že to za něco stojí..:) jediný, co mě mrzí je, že už jen vážně zřídkakdy tu vidím někoho, koho si pamatuju ze začátků..tenkrát byl blog někde úplně jinde, skoro všechny čtenáře jsem znala, byli jsme všichni něco jako taková malá pod-komunita..což taky bylo tím, že nás tu bylo přece jenom docela málo.. teď už by to ani nebylo dost dobře uskutečnitelný..ale každopádně si myslim, že je to škoda, že spousta lidí už z týhle společnosti úplně zmizela.. ale změna je holt život..x)

[8]: ne, kočku nemám, vždycky jsem jí chtěla a až budu mít vlastní byt, tak pevně věřím, že jednu vážně budu mít :) ale momentálně to bohužel není dost dobře možné..:) a k povídkám, jak už jsem psala Rachel..;)

Každopádně vám všem moc děkuju za pěkná slova, jsem ráda, že taky existují lidi, kterým nepřipadám jako naprostý magor :))

11 Cathy Cathy | 15. října 2010 v 19:28 | Reagovat

nějak málo komentářů ne?:)
Musím říct, že na tenhle rozhovor sem se asi těšila ze všeho nejvíc a od začátku jsem věděla, že na něj taky přijde řada:).
Není to ani tak, že bych potřebovala vědět všechny detaily tvýho života (i když i některé zajímavosti jsem se dověděla:)), spíš je to zajímavej pocit to číst (pardon, neumím prostě vyjádřit svou myšlenku správně:D).
U twincestu a TH všeobecně nejsem sice tak dlouho jako ty Kett, ale od začátku sem tebou jako sobou tak trochu fascinovaná, i když sme stejně starý ujetý mi to nepřijde xD.
Myslím si, že když se řekne twincest v česku první mě napadneš vždycky ty, protože ty k němu neodmyslitelně patříš:).
A chci říct, že jak si psala, že se ti asi nikdy nepovedlo ve čtenáři zanechat ten pocit že nad povídkou pořád přemýšlí...u mě si ho teda nechala a to jednoznačně Hate. Od prvního dílu sem seděla ve škole, potom i doma a přemýšlela o celým ději, proč je to tak a tak, jestli to není i v reálu. Byla a stále sem fascinována Billem v téhle povídce, jeho celkovým charakterem, kterej byl až moc reálnej. Toma sem sice chtěla ukamenovat, ale tak...takovej fešák, to ne e:D.
A víš na co sem dodneška pyšná? Že mám s tebou fotku:D.
Tak to y snad stačilo že:). Budu se určitě těšit, na cokoliv dalšího od tebe (Hate bych si odškrtávala v kalendáři mít datum xD), protože to je pro mě jedna ze záruk kvality:).

12 xoxo_Lady xoxo_Lady | E-mail | Web | 15. října 2010 v 19:50 | Reagovat

No teda wow! Musím říct, že to všechno, co jste pro tento blog udělaly, je obdivuhodné! Když jsem četla, jak jste bojovaly s tím zrušením, přebíhal mi až mráz po zádech. Musím vám holky poděkovat, že jste to nevzdaly. Nebýt vás, nebyl by tenhle blog a nebýt vás a tohodle blogu, tak pro mě neexistuje ani twincest. Není nic krásnějšího, než přijít domů unavená a otrávená ze školy a pak najet na twincest blog a ponořit se do tohohle světa plného čisté bratrské lásky. :) :) :)

13 GingerBalletGirl GingerBalletGirl | Web | 15. října 2010 v 20:12 | Reagovat

Aaa, Ketty, ty jsi moje krevni skupina xDDD otazky 5 a 6 bych nenapsala lepe ;) a jsem rada, ze je tady konecne nekdo z moji generace xD taky jsem vdecna za ten mensi referat o historii blogu, zacatky si sice pamatuju, ale pak mam prave asi rocni vypadek presne v dobe, kdy byly ty problemy, takze sem rada,  ze jsem se dozvedela, co se stalo :)

14 N. N. | 18. října 2010 v 17:14 | Reagovat

můžu se zeptat jestli máš nějakej svůj vlastní blog na kterej dáváš články o sobě a tvích zážitcích ? :)

15 Ketty Ketty | 20. října 2010 v 19:44 | Reagovat

[14]: kdysi jsem měla, ale ukázalo se, že to jediné, co si z toho čtenáři odnesli, bylo, že mi něco z toho děsně závidí a pro něco takovýho se mi blog dělat nechtělo..takže teď už osobní blog nevedu..:)

[11]: vážně? xD odkud máme fotku, pošleš mi jí? :) třeba na mail blogu..

16 Madisoon Madisoon | E-mail | 22. října 2010 v 12:32 | Reagovat

Na tenhle rozhovor jsem byla velmi zvědavá, ale nějak se mi sešly povinnosti do školy, a tudíž se k němu dostávám s týdenním zpožděním. Přesto si neodpustím napsat pár slov:-)
v první řadě si myslím, že si zasloužíš velký obdiv. Naprosto podřídit život svému snu (či jak to nazvat), určitě není snadné. Málokdo by to asi dokázal tak stoprocentně, jako jsi to udělala ty. Vím, že to za to určitě stojí, stejně tak to ví všichni, kteří v minulosti projevovali závist (většinou bohužel v negativním smyslu), když se od tebe objevily nějaké fotky či videa z blízkosti TH, atd. Co tím chci říct, je to, že takoví lidé si málokdy uvědomí, co za tím vším je, kolik pro to děláš, co všechno tomu obětuješ a podřizuješ, abys toho dosáhla. Za to tě skutečně velmi obdivuju, já sama bych něco takového nikdy nedokázala (ne že by bylo příliš obtížné vzdát se všeho v "normálním" životě, jen bych si asi netroufla na tak zásadní životní změnu a nedokázala bych za tím tak odhodlaně jít). Zkrátka si myslím, že je obdivuhodné, jak si dokážeš jít za svým, ať to stojí co to stojí. Ale taky je mi jasné, že výsledky stojí za to;-)

Samozřejmě jsem o tobě něco málo věděla i dříve (asi není nikdo, kdo by tě neznal vůbec), ale tenhle rozhovor mi jakoby přidal třetí rozměr, jakousi hloubku. Jsi ještě mnohem zajímavější osobnost, než jsem si dosud myslela:-)
Na tvoje povídky se chystám už hrozně dlouho, mám je dokonce napsané ve svém seznamu "co dělat po maturitě", který jsem si psala na jaře:-D Vím, že to jsou kvalitní povídky, u nichž nebudu litovat, že jsem je přečetla. Důvodem, proč jsem se do nich ještě nepustila, je tak trošku obava z té psychologie postav, protože je mi jasné, že mě to hodně ovlivní a zasáhne. Dobré příběhy na mě vždycky působí silně, ať už s dobrým koncem či špatným… pravda, z těch špatných se kolikrát vzpamatovávám i pár dní:))
To jsem ale odbočila. Na závěr jsem jenom chtěla říct, že ti přeju, aby se ti splnily tvoje sny, protože někdo tak cílevědomý si to jistě zaslouží:)

17 trin trin | 18. července 2011 v 2:58 | Reagovat

ani nevíš jak nekonečně ráda jsem, že jsi zmínila mou povídku.. i po té spoustě jiných, které jsi určitě přečetla, jsi zmínila výtvor od dávno nepíšící Trin, která ti roky slibuje Zimmer 483..
:)

Sometimes I think, that I was born backwards..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama